Rozhovor se zpěvákem HYNKEM TOMMEM

„Vidět ty rozzářené oči publika.“

Hynek Tomm nedávno v TANEČNÍM MAGAZÍNU lidsky a dojemně zavzpomínal na Evu Pilarovou. Na přání mnoha našich čtenářů a zejména čtenářek s ním teď přinášíme i osobní rozhovor.

Kdy ve Vás uzrálo přání veřejně vystupovat, stát se zpěvákem?

Víte, že to si pamatuji přesně? Bylo to totiž 1. února, v den, kdy je v kalendáři jméno Hynek. A já jsem zrovna zpíval ve stejný den i čas na dvou soutěžích u nás v Chebu. Takže jsem přebíhal z kulturního domu do školy hudební, kde se druhá soutěž konala. Bylo mi tehdy jedenáct. Nakonec jsem zvítězil v obou soutěžích, a tak se postupně prozpíval až do Prahy. A tam jsem, v rámci celorepublikového finále, opět vyhrál. To se ví, že mě těch několik triumfů v soutěžích poznamenalo. Maminka, přátelé a mí nejbližší byli na mě patřičně hrdí. A znal mne kdekdo, nejen z Chebu a okolí.

Tehdy jsem si uvědomil, že stát na jevišti, zpívat a vidět ty rozzářené oči publika, je tím, bez čeho už nechci být.“

Jaký máte vztah k tanci?

Když jsem byl teenager, často jsem chodil na diskotéky, a tancovat mě moc bavilo. Později jsem ale zjistil, že ačkoli nemám problém s rytmem, paměť naučit se tanec na danou choreografii, to už mi jaksi nejde. Ukázalo se to už, když jsem uspěl v konkurzu pro tehdejší muzikál ,Jesus Christus Superstar´. Po dvou měsících úporného snažení tancovat právě na přesně danou choreografii, jsem to vzdal. A to mi s tancem pomáhala a radila zpěvačka Leona Machálková… No prostě, od té doby se raději dívám a obdivuji ty druhé.“

Chodil jste do tanečních?

Nechodil jsem tam přímo. Ale jenom jako divák si sednout na balkón a podívat se. Občas jsem si někdy odběhl na chodbu.  A tam si zkusil  pro mě ty takzvaně lehčí žánry. Naučil jsem se tak alespoň polku, valčík, ča-ča…“

Navštěvujete někdy, jako divák, baletní či taneční představení?

Upřímně, byl jsem takto jen dvakrát. Už kdysi ve Stavovském divadle. Dnes opravdu ani nevím na čem, ale pamatuji si, že jsem byl tenkrát opravdu ohromen.“

Hynek Tomm se již s oblíbenou Evou Pilarovou může od letošního jara objevit pouze prostřednictvím fotografií a filmových záznamů

V TANEČNÍM MAGAZÍNU jste se nedávno představil jako dobrý přítel zesnulé Evy Pilarové. Máte ještě v branži nějakého takového dobrého známého či staršího rádce?

V mém pěveckém životě se objevilo několik osobností, kterých si upřímně vážím. Eva Pilarová vždy byla a bude stále ta nej… Nějakou dobu jsme měli společný zájezdový pořad s paní Květou Fialovou. V něm jsme dokonce předvedli i společný duet pod názvem ,Tam na konci světa´, který vyšel i na CD. Paní Květa měla v tom duetu monolog. Posluchači jej mohli slyšet i na vlnách Českého rozhlasu. Květa Fialová byla přirozená, vyprávěla a vždycky s ní bylo tak příjemně. Teprve když odešla, uvědomil jsem si, jak mě její osoba ovlivnila. Že hodně z jejího  náhledu na život máme společné. Jinak v minulém roce jsme hodně jezdili společné pořady se Zuzanou Bubílkovou. A občas také s Valérií Zawadskou. Obě dámy je vždycky přímo radost poslouchat…“

Jak Vaše současná vystoupení ovlivnila koronavirová karanténa? Podařilo se odřeknutá představení přeložit na pozdější termín?

Ano, o některé koncerty jsem, kvůli opatřením kolem koronaviru, přišel. Některé se podařilo přesunout. Hodně mě zamrzelo, že jsem přišel o vystoupení v rámci festivalu FIJO s doprovodem Městského orchestru Cheb, pod vedením dirigenta Jiřího Smitka. Na to jsem se snad nejvíce těšil. Byli jsme domluveni, že zazpívám i píseň s názvem ,Město jediné“. Tu pro mě, jak se říká, přímo na tělo, napsal básník Josef Fousek. A jeho verše skvěle zhudebnil Zdeněk Hrubý. Skladba pojednává o mém dětství v rodném Chebu a současně je vyznáním mé mamince. Ta mi odešla v roce 2017. A moc mi chybí. Škoda. Nicméně za dva roky se tento festival opakuje, tak se budu těšit.“

Se Zuzanou Bubílkovou

Máte i herecké zkušenosti před kamerou, nakolik je tato práce pro Vás náročná?

Nevím, zda se v mém případě dá mluvit o nějakých zkušenostech. Samozřejmě jsem ale za to moc rád, a vážím si toho, že mě páni režiséři obsadili. Pro mě je herectví před kamerou, oproti zpívání, obor hodně náročný. Poprvé jsem se ocitnul před kamerou v pohádce ,Kluci, to je víla´, kde jsem si zahrál dvojroli čerta a zpěváka. Tu pohádku režíroval Milan Růžička a hráli v ní takoví mistři herectví, jakými jsou Jan Přeučil, Jan Čenský i další. Tak to je pak tréma o to větší. Pak jsem se ocitnul ve filmu ,Kameňák 3´ pana režiséra Zdenka Trošky. Tam jsem zpíval ústřední píseň ,pod filmem´ i v titulcích. A odehrál tam i malou roličku… Určitě za všechno jsem moc rád a jak se říká: ,Práce plodí práci´.“

Co chystáte na nadcházející sezónu?

Být, kvůli koronaviru, skoro čtyři měsíce doma a nic nedělat, to není nic pro mne… Kromě přípravy koncertů vánočních a pořadů se Zuzanou Bubílkovou, jsem začal více pracovat do studia a připravovat si nový repertoár. Po vloni vydaném CD ,Hynek Tomm zpívá Fouskoviny´, kde pro mne deset textů napsal básník a textař Josef Fousek, se chystám vydat nové album. Bude takzvaně zimní, které bude žánrově obsahovat pop, klasiku, šanson, vyšší populár… Jinak začátkem léta bychom měli dokončit natáčení klipu na jednu z mých zbrusu nových písní. Tentokrát je to svižná poprocková pecka s názvem ,Vítr´, kterou mě složil Pavel Ryška.“

Potěšilo Vás, jako tam bydlícího, že jste vyšel ve výpravné publikaci o sídlišti Černý Most?

Na Praze 14 Černém Mostě bydlím skoro už dvacet let. A už bych se nepřestěhoval. Když jsem začínal se zpěvem v Praze, vyšla publikace ,Praha 14 ve fotografii´, pro kterou jsme nafotili i křest mého CD s tehdejšími redaktory a místostarostou. Nyní jsem byl velice potěšen, že si na mne opět vzpomněli a zařadili mezi osobnosti této městské části.“

Hynek Tomm je i autorem knížky, která mu vyšla v roce 2018 v nakladatelství Petrkllíč

Jaké máte koníčky a hobby?

Jsem filmový maniak. Zhruba do druhé hodiny v noci koukám na filmy, potom ovšem vstávám až kolem desáté. Nejraději mám psychologické filmy a filmy podle skutečných událostí.“

Co byste závěrem popřál čtenářům TANEČNÍHO MAGAZÍNU a kam byste je pozval na svá vystoupení?

Popřál bych vám co nejvíce čtenářů! Popřál bych nejenom čtenářům, ale všem lidem to, co je nejdůležitější, a to je zdraví! Jinak u této příležitosti srdečně pozvu na určitě zajímavou akci ,Plavba po Vltavě – Zpívá Romantický tenor Hynek Tomm´. Ta proběhne 5. září 2020 ve 12.30. Anebo třeba na Vánoční koncert 3. prosince do Nuselské radnice v Praze 4. Závěrem úplně všem popřeji krásné příští dny.“

Při setkání s příznivci Hynek září

Děkujeme za upřímný rozhovor. A těm, kteří se chtějí o Hynkovi dozvědět například data jeho vystoupení, doporučujeme odkaz na jeho stránky www.hynektomm.cz , kde se dočtou i mnohé další. A přejeme mu, ať se i nadále daří v profesním i osobním životě.

Foto: archiv Hynka Tomma

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Cirkus poblíž Sparty bude!

„Letní Letná“ je letos „light“. Přesto s vydatným českým i zahraničním programem. Uskuteční se od 18. do 25. 8. Vstupenky na jednotlivá představení jsou už k dostání na webové stránce festivalu.

Důsledkem koronavirových omezení se musela část programu tradiční „Letní Letné“ přesunout na příští rok. Díky současnému uvolňování opatření se však organizátoři rozhodli, že oblíbený mezinárodní festival nového cirkusu a divadla dopřejí divákům přece jenom i letos. A to v odlehčené verzi. 17. ročník se tedy uskuteční mezi 18. 25. srpnempražských Letenských sadech. Bude zahájen představením v nebesích od španělského souboru Voalá. Během osmi dnů nabídne světovou premiéru francouzského souboru Galapiat Cirque, překvapivou a neopakovatelnou družbu dvou předních tuzemských souborů, premiéru dokumentu „Provazochodkyně nad Prahou“ a také doprovodný program. Předprodej vstupenek odstartoval na webové stránce festivalu.

Nešlo to jinak, léto bez ,Letní Letné´ pro nás není tím pravým létem. A tak jsme neváhali a hned po uvolnění omezení jsme začali plánovat 17. ročník festivalu v odlehčené verzi. Přineseme ten nejlepší program, který nám současná situace umožňuje, a budeme šťastní, když si lidé přijdou festival užít, a tím jej podpoří,“ vzkazuje fanouškům Jiří Turek, ředitel „Letní Letné“. Velkolepé zahájení festivalu obstará výjimečným číslem španělský soubor Voalá – a to hned dvakrát za sebou. Inscenace „Voalá Station“ naučí i přihlížející s nohama pevně na zemi „umění létat“. Muzikál odehrávající se v kulisách nebe totiž pomocí vzdušné akrobacie vytváří poutavé vizuální obrazy, které dokážou člověka povznést nejkrásnějšími emocemi.

Galapiat Cirque

Další zahraniční ansámbl – Galapiat Cirque z Francie – se na Letní Letnou vrací po osmi letech. A rovnou se světovou premiérou. Tuzemské publikum jako první uvidí novinku „L’âne et la carrote, tedy „Osel a mrkev“.Pomocí série čísel jeden muž vypráví svůj příběh cirkusového umělce. Díky svému věrnému pomocníkovi si uvědomí, že když chce člověk změnit svět, musí začít sám u sebe,“ popisuje ředitel festivalu Jiří Turek připravované představení, jehož předpremiéru viděl ve Francii. Ještě před vypuknutím pandemie.

Premiéra dokumentu „Provazochodkyně nad Prahou“ bude připomínkou nevídaného zahájení loňského ročníku, kdy provazochodkyně-umělkyně Tatiana-Mosio Bongonga prošla ve výšce 35 metrů na 350 metrů dlouhém laně nad řekou Vltavou. Dokumentární film se promítne za účasti tvůrců a bude přístupný zdarma.

V programu letenského festivalu nebude samozřejmě chybět ani to nejlepší z české novocirkusové sezóny. Například oceňovaná Losers Cirque Company předvede speciální edici jejich prvního představení „The Loser(s)“, od kterého se odvíjela všechna další tvorba souboru. Diváci se v doprovodu beatboxu hudebníka EnDrua vydají na novocirkusovou stezku plnou akrobatických triků, známých i méně známých rytmů a typického humoru souboru.

Cirkusovou expedici za čistou radostí slibuje Cirk La Putyka. Inscenaci „Kaleidoscope“ sestavoval uznávaný soubor během koronavirové pandemie. Výsledkem je „krasohled“, v němž se jako barevné střípky střídají šílené skoky na obřím teeterboardu, skupinové taneční choreografie, závěsná akrobacie i lety na trampolíně̌. Losers Cirque Company a Cirk La Putyka navíc pro návštěvníky chystají překvapení – společnou improvizaci, která bude k vidění poprvé a naposledy právě jen na „Letní Letné Light“. Jedinečný zážitek o to větší, že půjde o první tvůrčí setkání těchto českých špiček nového cirkusu.

Tady a teď se odehrává i „Stand’artní kabaret“ divadla VOSTO5. Divadelně-hudební improvizační večer je už tradiční součástí open air programu „Letní Letné“. Stejně jako „Běžkařská odysea“, se kterou na divadelní trať vybíhají pohotoví Bratři v tricku. Letošní ročník nebude výjimkou. Navíc je možné obě představení tradičně vidět zdarma.

Losers Cirque Company

Na festivalovou tradici žonglérských dní naváže Open-air žonglérská show. Zájemci o tuto dovednost se tentokrát můžou těšit na venkovní galashow. Čerstvým vzduchem proletí kdeco a diváci si užijí výkony špičkových umělců.

Na Letní Letné Light najdou návštěvníci mimo jiné i interaktivní výstavu katalánských hraček pro děti, hudební scénu nabitou kapelami a DJs a k festivalovému standardu už tradičně patří také food zóna a bary.

Navzdory zeštíhlení se do programu vešla řada dalších zajímavých doprovodných akcí. I v light verzi myslí „Letní Letná“ na děti, které bere jako plnohodnotné návštěvníky festivalu. Letos jim dokonce dopřeje místo jedné rovnou dvě scény, které denně nabídnou několik představení. Dětský program zpestří ještě cirkusové a výtvarné dílny, hry, výlety, workshopy. Také příměstský tábor „Letní Letňák“, během kterého děti nazkouší divadelní inscenaci a zahrají ji potom přímo v Letenských sadech.

Cirk La Putyka

Letní Letná Light“ se uskuteční od 18. do 25. 8. v pražských Letenských sadech a vstupenky na jednotlivá představení jsou již nyní k dostání na webové stránce festivalu. Více informací o akci  najdete také na Facebooku nebo Instagramu.

Foto: František Ortman a Jiří Šeda

TANEČNÍ MAGAZÍN

V NODu tentokrát „DIVOCe!“

I tradiční výstavy v experimentálním prostoru NOD již mají zelenou. A tentokrát vskutku půjde o kolektivní projekt vpravdě ojedinělý!

Vážení přátelé umění, čtenáři TANEČNÍHO MAGAZÍNU,

přijměte pozvání na naši první kulturní akci po znovuotevření prostoru NoD. Ta bude tento čtvrtek, 4. 6. 2020, od 19.00 v Galerii NoD. U příležitosti jejího znovuotevření proběhne jednodenní opening a zpřístupnění karanténního výstavního projektu DIVOCe!“. V rámci toho se po dobu karantény v uzavřené galerii rozrůstal umělecký archiv „pandemického období”.

Účastníci do uzavřené Galerie NoD kontinuálně přispívali denně od 10. 4. do konce trvání karantény a nuceného uzavření výstavních institucí (11. 5. 2020). Každý den do galerie přibylo jedno dílo od jednoho konkrétního umělce. Výstavní koncept vycházel z principu skupinového, „zřetězeného kurátorování”. Čili: umělec, který dodal dílo do galerie v určený den, současně nominoval autora, který dílo dodá do galerie den následující.
Do projektu tak vstoupilo 31 současných autorů. Ti různými způsoby a uměleckými strategiemi přispěli k tematizaci celospolečenské zkušenosti koronavirové pandemie COVID-19. V uzavřené galerii tak vznikaly nejen site-specific prostorové intervence. Umělci však rovněž přispívali i klasickými díly. Ta buďto právě v období karantény vznikala. Anebo jejich staršími artefakty, které měly potenciál období krizového stavu uměleckým jazykem komentovat.

Projektu se zúčastnili:

Martin Zet, Lenka Tyrpeklová, Milena Dopitová, Tomáš Hlavina, Jan Pfeiffer, Janek Rous, Magda Stanová, Šárka Koudelová, Jimena Mendoza, Lenka Vítková, Igor Korpaczewski, Matěj Lipavský, Petr Stibral, Sláva Sobotovičová & David Fesl, Ivan Pinkava, Ondřej Filípek, Jan Uličný, Erika Velická, Aneta Juklíčková, Johana Pošová & Barbora Fastrová, Peter Kolárčik, Mária Jančová, Eva Koťátková, Dominik Lang, Jiří Kovanda, Romana Drdová, Tadeáš Podracký, David Možný, Petr Lysáček, Petra Čiklová, Vendula Chalánková.

Po celou dobu karantény tak mohli diváci sledovat každodenní umělecké přírůstky v uzavřené Galerii NoD. A to na sociálních sítích a webových platformách. A nyní – 4. 6. 2020 – se projekt v rámci jednodenní akce otevře veřejnosti.

Na vyžádání (u obsluhy kavárny NoD) pak bude zpřístupněn pro zájemce i v následujících třech dnech 5. – 7. 6. 2020 v čase 17.00 – 20.00.

Jan Urban

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Nové „království“ ALTY

Impozantní prostory. █ Tak trochu „studený odchov“. █ Lucia Kašiarová v červené barvě. █  Ambasadoři i ti další. █ Též nové sídlo Centra choreografického rozvoje SE.S.TA. █ Tudy kráčela i filmová historie. █ Kavárna s ambicemi. █ A co dál? █

Jak je již pravidelným čtenářům TANEČNÍHO MAGAZÍNU známo, Studio ALTA ke konci února 2020 opustilo, po jedenácti letech, své již tradiční industriální prostory v holešovické ulici Bubenská. A od počátku května 2020 působí v historické budově karlínské Invalidovny. Tam získalo od Národního památkového ústavu do zapůjčení její západní křídlo. Program a náplň v současných prostorách zajišťuje ALTA ve spolupráci s Národním památkovým ústavem a neziskovou organizací „Iniciativa pro Invalidovnu“. Poslední květnovou středu zde byla uspořádána tisková konference, spojená s prohlídkou celého prostoru rozlehlé budovy.

Již při vstupu do západního křídla čtvercového areálu (100 x 100 metrů!) Invalidovny jsme si nemohli neuvědomit, že za tak krátkou dobu zde proběhly desítky úprav. Interiéry si vyžádaly citlivé stavební i instalační rekonstrukce, aby zde vůbec všichni mohli pracovat a tvořit. Elektrické rozvody, alespoň provizorní podlahy, základní hygienická zařízení… Pouze zásadní řešení vytápění historické budovy se ukázalo velkým problémem. V letních měsících je teplotní stav v barokní budově ještě snesitelný… Za zimních měsíců budou muset být divadelní (i kancelářské) prostory vytápěny lokálně, individuálně.

Přítomné v novém prostoru uvítala šéfka Studia ALTA Lucia Kašiarová. Stylově – v červených kalhotách i teniskách. Seznámila přítomné s nejbližšími plány a výhledy studia i dalšími aktivitami v Invalidovně. Nebudeme je nyní jmenovat a probírat detailně, neboť korespondují s naším nedávno publikovaným článkem: https://www.tanecnimagazin.cz/2020/05/20/studio-alta-zaha…nske-invalidovne/.

S Invalidovnou a jejími prostorami bude bytostně propojen i fotograf, režisér, výtvarník, scénický výtvarník i světelný designér Michal Hσr Horáček. A jeho Hσr Gallery. O něm TANEČNÍ MAGAZÍN v minulosti referoval zejména ve spojitosti s divadlem Dany Paly. Tento vskutku renesanční umělec přítomné seznámil se svými nejbližšími plány, v nichž integruje (jak jinak, že?) výtvarné i divadelní umění.

Jižní průčelí Invalidovny s hlavním vchodem

Potom již přišli ke slovu takzvaní ambasadoři ALTY. Lukáš Karásek v kostce představil plány souboru „tYhle“. Nejen mne zaujal jeho ambiciózní projekt pod pracovním názvem „Obývák“. Tento někdejší student Pierra Nadauda z brněnské JAMU jím bude reflektovat na své i naše nejbližší interiérové okolí. Zpravodajská čest velí ještě doplnit, že významnými členy „tYhle“ jsou scénografka, režisérka a performerka Marie Gourdain. Francouzka, od roku 2010 žijící a tvořící v Praze. A také její kolega ze země Galského kohouta Florent Golfier, performer a transformer. Že by francouzský profesor zanechal v Lukáši Karáskovi tak trvalou stopu?

Lucia Kašiarová vtipně a věcně zareagovala na projekt „Obývák“ slovy, že teprve v karanténě z důvodů koronaviru si uvědomila, jak na nás působí ten nejbližší interiér.

Jiřího Šimka jsme měli tu čest nedávno vidět v televizi v britsko-francouzko-českém filmu o atentátu na Heydricha „Anthropoid“. V tomto snímku režiséra Seana Ellise výborně ztvárnil klíčovou roli Karla Čurdy. Na konferenci byl však v roli zástupce souboru „Ufftenživot“. Toto divadélko si zasloužilo, jak věrní čtenáři uznají, již množství kladných recenzí TANEČNÍHO MAGAZÍNU. Šimek krátce, věcně přítomným přiblížil nejbližší divadelní i multimediální aktivity souboru, jehož další oporou je Sára Arnsteinová.

Dlužno ještě podotknout, že Lukáš Karásek i Jiří Šimek zdůraznili, jak si nové role ambasadorů ALTY oni i celé jejich skupiny váží.

Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA se podílí na řadě tanečních aktivit širokého domácího i mezinárodního významu. Koneckonců, je i partnerem TANEČNÍHO MAGAZÍNU. Jeho představitelka, hraběnka Marie Kinski, seznámila auditorium konference s nejbližšími plány. Zdůraznila výhodu užšího propojení s ALTOU. Mimochodem, již v jejích holešovických prostorách SE.S.TA organizovala své tradiční Kulaté stoly a diskusní programy. Hraběnka ještě přítomné pozvala na letošní ročník KoresponDance ve Žďáru nad Sázavou (14. – 16. srpna). Letos se spíše oprostí od své tradiční internacionality. Podpoří domácí soubory v onom nelehkém boji se současnými omezeními. V jejich duchu bude také muset uzpůsobit svůj návštěvnický řád a režim kulturního programu. A právě pražská zahajovací „ochutnávka“ KoresponDance proběhne 11. srpna v prostorách i exteriérech Invalidovny.

Marie Kinski, šéfka Centra choreografického rozvoje SE.S.TA a předsedkyně Vize tance v jedné osobě

Invalidovna se neuzavře ani dalším výtvarným aktivitám. Bude je mít v gesci sdružení „3kurátorky“. O výstavách zde proponovaných seznámila novináře Kristýna Hájková. Na trio ji doplňují – v duchu názvu – ještě Alžběta Horáčková a Diana Kněžínková.

Spolupracující skupinu „Tlustá čára“ reprezentovala Ivana Kočíková. Jmenovaná organizace má za cíl svou tvorbou obecně poukazovat na témata, která členy ve společnosti štvou. A zároveň integrovat do své tvorby zástupce sociální oblasti – lidi v závislosti, lidi bez domova, z azylových domů, bývalé vězně, oběti trestných činů a další. Prostě ty, kteří jsou společností častokrát vyloučeni. A možnost tvorby či sebevyjádření je jim odepřena. I přesto, že jsou ve svém nitru stejní jako my všichni. Jediným rozdílem je, že život je srazil na kolena a oni samotní nejsou schopni se postavit zpět na vlastní nohy. „Tlustá čára“ hodlá takovýmto lidem poskytovat zázemí, komunitu i motivaci něco změnit.

Při následných otázkách žurnalistů, respektive odpovědích Kočíkové na ně, bylo však zřetelné, že „Tlustá čára“ teprve své aktivity zahajuje. Třeba konkrétně při dotazu na Helsinský výbor. Prostě, tady ještě řada chvályhodných nápadů není zřejmě úplně tak zcela a do detailu domyšlena…

Po povodních v roce 2002 zůstaly stěny přízemních místností Invalidovny osekané

Ke slovu přišly i dvě reprezentantky duchovního sdružení „Karavana“. Na rozdíl od „Tlusté čáry“ měly své bohulibé aktivity do detailu promyšlené a perfektně zpracované. Všichni zde vystupující dokumentovali velmi široké spektrum aktivit a názorů, kterým bude západní křídlo Invalidovny otevřeno.

Po malém, leč zdravém, pohoštění pak následovala závěrečná, aktivní, část tiskové konference. Unikátní prohlídka nejzajímavějších prostor Invalidovny.

I v těchto chodbách se zde natáčelo…

Pod vedením vedoucího odboru Národního památkového ústavu inženýra Miroslava Indry a kastelánky Invalidovny Petry Widžové jsme zavítali do nejzajímavějších interiérových prostor rozlehlého komplexu. Bylo nám umožněno poznat, jak žili před více staletím váleční invalidé. Procházeli jsme se zde po stopách legendárního fotografa Josefa Sudka. Obdivovali zdejší kapli se zachovalými vitrážovými okny. Ale i zaregistrovali devastující stopy povodně z roku 2002. Invalidovna čelila více povodním, avšak ta nedávná byla pro ni nejhorší. V dlouhých chodbách zanechaly také stopy různé filmové štáby. Natáčel zde Miloš Forman oskarového „Amadea“. Ale také se zde točily scény do filmů „Doktor Živago“, „Malý Indiana Jones“, „Masaryk“ a mnoha a mnoha dalších. Na nádvoří u kašny zde natáčel jeden ze svých videoklipů slavný Ozzy Osborne. Prostě, tady kráčela historie. A to i ta filmová.

Šéfka ALTY Lucia Kašiarová a šéf odboru NPÚ inženýr Miroslav Indra

Proč tedy navštívit zrovna Invalidovnu? Kromě kulturního programu zde můžete navštívit kavárnu či komunitní zahrádku, anebo se zapojit do dění vlastní aktivitou či projektem. A co navíc? V ALTA kavárně se můžete osobně setkat s umělci, pracovníky z neziskového sektoru, studenty, maminkami, starými i novými známostmi, či případně sousedy.

Sledujte facebook, najdete tam menu i akce!

Informace k ALTA-kavárně: Lukáš Škorvánek,

kavarnaobyvak@altart.cz,

Telefon: 602 733 205

A kdy se do „království“ ALTY vypravit?

Otevřeno je již od druhé dekády května 2020 denně:

Pondělí – pátek: 15.00 – 22.00

Sobota – neděle: 10.00 – 22.00

Pozorným čtenářům neuniklo, že Studio ALTA má tyto prostory pouze propůjčené. Ano, Invalidovnu totiž čeká zanedlouho komplexní rekonstrukce. Zub času a nestylové změny minulého režimu i filmařů udělaly své. Divadelníci a pouliční umělci byli odjakživa historicky vnímáni jako „plemeno kočovné“. To sice ano, ale… Věříme, že ALTA časem nalezne své pevné místo v Praze. To své umělecké, v tanečním a divadelním světě, našla již dávno.

 Foto: archiv a Darja Lukjanenko

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN