MAJÁKY v pohraničí (či zahraničí)

Zásluhou FysioARTu zářilo toto světlo budoucnosti i v Sasku

Profesionálnímu divadelnímu uskupení FysioART se podařil dokázat husarský kousek. V pondělí 12.10. 2020, po několika přesunech termínu (od jarní karantény), uvedl zahraniční premiéru inscenace „Půlnoc v pohraničí“. Odehrálo se tomu tak dokonce na německé straně pohraničí. Konkrétně v saském městečku Neusalza-Spremberg, na řece Sprévě. V místě, kde již historicky dlouho žije početná komunita Lužických Srbů. Takže zde vlastně došlo k divadelní premiéře hned pro dvě národnosti současně.

Konečně tedy se, počátkem října, mezinárodní premiéra „Půlnoci v pohraničí“ v německém okresu Görlitz (po jarním vynuceném odkladu), vážně uskutečnila. Jak byl TANEČNÍ MAGAZÍN informován, představení proběhlo za dodržení všech  hygienických „koronavirových” opatření obou států.

Maják kultury v kostele, v saském městečku Neusalza-Spremberg

A maják pro českou kulturu byl u Sprévy vznícen nadvakrát. Nejprve byl společně nasvícen kostel zvenčí. „A poté, po představení, jasné světlo uvnitř, aby prozářilo dobu nastávajícího kulturního temna,“ přiblížila nám MgA. Hana Strejčková.

Kostel, ve kterém se uskutečnila premiéra i bylo zapáleno světlo pro českou kulturu

Určitě je nutno uvést, že „Půlnoc v pohraničí“ je emočně silným příběhem s výrazným historickým nábojem. Což ostatně potvrzuje námi uveřejněná recenze z jejího únorového pražského představení:  https://www.tanecnimagazin.cz/2020/03/02/pulnoc-ve-20-00-…nny-marie-snezne/ .

Hana Strejčková v představení „Půlnoc v pohraničí”

Zeptali jsme se:

Hany Strejčkové

režisérky, choreografky, herečky i pedagožky, zakladatelky sdružení FysioART:

TM: Myšlenku s majáky české kultury jste posunuli ještě o stupínek výš. Jak to cítíte Vy osobně?

HS: „Rozsvítili jsme tedy světlo pro českou kulturu v pohraničí. Symbolicky v kostele. Ostatně, v těch poslední čtyři roky hrajeme stejně často jako na divadelních scénách. A místa, kde pravidelně hostujeme, také vysílala světelnou zprávu, že #kulturunezastavis. Maják české kultury, nádherná spontánní akce, která velmi decentním způsobem naznačila, že kultura spojuje národ, je jeho vizitkou a univerzálním komunikačním prostředkem. Nonverbální divadlo, tanec, cirkus jsou v posledních dekádách tak propojené se světem, že je jen těžko představitelné, aby se z kultury naživo stala vzpomínka. Chemie vztahu jeviště – hlediště, osobní kontakt s publikem, přesahové aktivity umění, ze všeho toho plynoucí emoce není možné plnohodnotně vtěsnat do virtuálního světa. Letošní rok vnímáme jako přelomový v dobrém i opačném významu, rozhodně nás provokuje neustrnout a hledat cesty ke světlu.”

TM: Děkujeme a věříme, že to světlo bude nejen světlem na konci tunelu, ale i pochodní, vedoucí divadlo k lepším perspektivám.

Foto: FysioART – Tomáš Strejček a archiv TM

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Tanečníci i „hamleti“, hlaste se na »HAMLETA«!

Zajímavý konkurs nabízí DIVADLO HYBERNIA do pánské i dámské pěvecko-taneční company. Termín se blíží!!! Přihlášky do 20. 2. 2020.

Divadlo Hybernia vyhlašuje konkurz na pánskou a dámskou pěvecko-taneční company, taneční company a na obsazení pěveckých rolí do obnoveného muzikálu Janka Ledeckého „Hamlet“.

Autor: Janek Ledecký

Režijní nastudování: Lubor Cukr

Choreografie: Petra Parvoničová

Premiéra: 1. 10. 2020 v Divadle Hybernia

Korepetice budou probíhat květen a červen 2020, choreografie červen 2020.
Zkoušky celého souboru budou probíhat v Divadle Hybernia od 17. 8. 2020.

Termín konkurzu: 24. 2. 2019 Divadlo Hybernia, Nám. Republiky 4, Praha

Pěvecko-taneční a taneční company, menší role: od 8 hodin (registrace), jeviště Divadla Hybernia


Pěvecké role: od 14 hodin na jevišti Divadla Hybernia

Konkurz je vypsán na:

  • pěvecko-taneční company – s akrobatickými dovednostmi

  • taneční company – budeme zohledňovat akrobatické dovednosti (přemet, salto, parkour, chůze po rukou a žonglování)

  • pěvecké role – Ofélie a Horácia

Seznam skladeb na výběr:

Ženy:

  • Nevěrná, Neztrácej čas, Na pár vteřin se vznést II

Muži:

  • Dneska je naposled (Hamletův i Horáciův part)

  • Dánsko je past (Hamletův i Horáciův part)

  • Důkaz mít (Hamletův i Horáciův part)

  • Je to blázen

  • Celej život kopu si hrob

Uchazečky na roli Ofélie:

  • Neztrácej čas, Na pár vteřin se vznést II

Uchazeči na roli Horácia:

  • Dánsko je past (Hamletův i Horáciův part), Dneska je naposled (Hamletův i Horáciův part)

Všechny základy a texty jsou ke stažení 

http://muzikalhamlet.cz/konkurz/, včetně dotazníku.

Podmínky a registrace:

Zájemci o účast v konkurzu zašlou vyplněný dotazník a fotografii na e-mail produkce@hybernia.eu do 20. 2. 2020.

Dámy a pánové ucházející se o pěveckou roli si připraví píseň dle zadání. Nazpívané písně jsou ke stažení zde: https://ulozto.cz/tam/_Bwsl7Dx6fCo4

Všichni účastníci si vezmou taneční tréninkové oblečení a obuv.

Účastníci konkurzu berou na vědomí, že jejich vystoupení bude z pracovních důvodů zaznamenáváno.

TANEČNÍ MAGAZÍN

Pomsta nebo groteska?

Handa Gote, svérázní tvůrci na poli alternativního divadla, přináší na jeviště pomstu. Jak vypadá? „Když se chceš pomstít, vykopej dva hroby.“ – Konfucius

21. dubna uvedlo Studio Alta inscenaci Die Rache (Pomsta). Skupina Handa Gote (nezvyklý název tohoto uskupení  snad údajně pochází z japonštiny)  přinesla divákům western z česko-německého pomezí. Protože jde o vraždu, pomstu, nedlouhé představení bylo  hráno v příšeří, což dodávalo některým momentům až strašidelný nádech, ostatně pro seskupení Handa Gote dosti typické, protože se rádi pohybují na „pomezí strašného a komického“. Stejně tak jako ve filmu „Tenkrát na západě“, kde se určité scény táhly nekonečně  dlouho, i zde jsou okamžiky, které se zdají být věčností.

Začátek hry poměrně zaujme: Do tmy se pomalu, velmi pomalu šourá postava v dobovém oblečení, doslova vidíme oblast Šumavy a pohraničí.  Svítí si lucernou a  posvítí si i  na diváky, zazpívá si písničku, poměrně skvěle. Po  dlouhé, dlouhé době žena bere lopatu a jistého muže zabije. Důvod neznámý.  Pečlivě zahrabává tělo a celá atmosféra je dosti tíživá. Hudba je v tomto okamžiku skřípající a sténající. Jako vítr v Pošumaví.  Tmavá, ponurá, děsivá atmosféra.

Posud se hra jeví jako napínavá a divák netrpělivě čeká, co bude dál.

Další žena na jevišti  opět nekonečně dlouho táhne nebohé tělo z místa činu, pečlivě ho omývá, snad i důstojně pohřbívá. Nebožtík ovšem vstává, bere si klobouk a svléká se do spodního prádla. Proč?  Vyrazil si snad z hrobu na vycházku?  Ještě několikrát během hry tento proces zopakuje. Obléká se a vysvléká, z naprosto neznámých příčin.  Je  mu snad po smrti trochu přespříliš  teplo?  Vytápí  se snad v záhrobí  nad míru? Jediná příjemná věc je v této chvíli hu dební doprovod.  Diváci se lehce vrtí a jejich výrazy hovoří o jistých pochybách….

Hra tady nemá spád, ani hlubší myšlenku. Není co sledovat, není o čem přemýšlet. Ke konci hry jedna z žen zastřelí  tu druhou a poté i sebe. Budiž. Ale výstřel mrtvého na posledního přeživšího už dělá z dramatu  trošku frašku.  Diváci celkem rozpačitě tleskají. Co si myslet?

Budu-li hodnotit tuto hru očima vážného ‚recenzisty‘, potom budu pokračovat asi takto:

Handa Gote se pokusili ztvárnit pomstu, což zpočátku budilo zájem a zvědavost diváka. Naneštěstí tu nebyla žádná linie příběhu, takže divák se neměl o co opřít, aby postavám porozuměl, z názvu vyplývající příběh o pomstě není nijak propracován. Podíváme-li se na inscenaci pouze jako na ztvárnění aktu pomsty a vraždy, pak bych očekávala více rozehrát právě to drama, které se odehrává v takovýto kritický životní okamžik  uvnitř člověka. Nepochopitelné okamžiky oblékání se a svlékání se  a závěrečný výstřel již zavražděného, který bez jakékoliv příčiny zastřelí postavu nehrající v dramatu doposud žádnou roli, jsou rušivé a  srazily tuto inscenaci s dobrým a poutavým začátkem do kategorie druhořadých  až velmi špatných her.

Ovšem, podívám-li se na tuto hru očima současného  diváka, proč ne?  Handa Gote se opět pohybuje mezi komickým a  strašidelným, což jejich záměru  odpovídá. Vnímáme-li „Die Rache“  jako hru na rozhraní parodie na všechny svlékání a oblékání, které v dnešní době neodmyslitelně patří do všech inscenací, ať už se tam hodí či ne, parodii na western „Tenkrát na západě“, kde všechno trvalo věčnost, parodii na všechny krvelačné hry, potom musíme uznat, že jejich „Die Rache“ je opravdu geniální věc na současné scéně a člověk se musí v duchu smát i kdyby nechtěl.  A možná právě tohle je ten pravý záměr tvůrců Handa Gote.

 

Foto: Martin Špelda

Eva Smolíková

Taneční magazín