Rozhovor s herečkou STANISLAVOU JACHNICKOU:

„Tanec mi dal disciplínu i vnímavost k tělu“

Původně si STANISLAVU JACHNICKOU vybavuji ještě z DAMU, pod dívčím jménem Šťastná. A dá se říci, že na první pohled působí šťastně dodnes. Abych to čtenářům TANEČNÍHO MAGAZÍNU poodhalil blíže – a současně jsme společně zavzpomínali nejen na její profesionální taneční kariéru – nabídl jsem této herečce i uznávané dabérce prostor v rozhovoru.

A začali jsme zrovna nikoli šťastnou realitou:

Aktuálně se nedá opominout složitá situace kolem divadel a kultury všeobecně. Vidíte Vy sama pro kulturní život vůbec nějaké výraznější světlo na konci tunelu?

Při svém vrozeném optimismu, vidím vždycky světlo na konci tunelu. Nepříjemné je, že nevíme, jak ten tunel bude dlouhý a jestli se v něm neocitneme za půl roku znovu? Ale člověk musí mít nějakou naději, která je motorem pro přežití téhle situace. Po jarní karanténě jsme v divadle netušili, jestli se nám publikum vrátí. Stále nebyla situace úplně v normálu a lidé nevěděli, zda se představení uskuteční. A tak koupi vstupenek nechávali na poslední chvíli a my nikdy nevěděli, kolik přijde diváků. Ale byli jsme připraveni hrát za každou cenu i pro málo obecenstva. Lidé seděli v rouškách a podle závěrečného potlesku, který trval déle než obvykle, jsme pochopili, že jsou šťastni a vděčni, že mohou být součástí živé kultury. A ne jenom té internetové nebo televizní. I z tohoto důvodu věřím a doufám, že se k nám diváci zase vrátí. V létě jsem hrála na Kampě představení ,Meda´ o Medě Mládkové. A její manžel pronesl památnou větu, která je napsaná i na zdi Musea Kampa: ,Přežije-li kultura, přežije národ.´“

Jak Vy osobně kompenzujete současnou absenci vystoupení a natáčení?

Nijak. Beru to jako, že mám prázdniny. A o prázdninách člověk přece není nervózní, že nemá práci, ale věnuje se jiným věcem. Třeba sportu, čtení, vaření, procházkám. Občas dostanu práci v dabingu, kde jsem ve studiu sama a za sklem je zvukař. Nebo jsem teď, pro Vršovické divadlo MANA, kde také hraji, natočila podcast.“

Je obecně známa Vaše taneční minulost. Kde jste prováděla vůbec první baletní či taneční krůčky?

Od první do deváté třídy jsem třikrát týdně chodila do Lidové školy umění na obecnou přípravku, klasický balet a lidovky.“

 Navštěvovala jste také obligátní taneční?

Ano navštěvovala a ráda. Chodila jsem do ,Repré´ čili Obecního domu. A na zápis do těchto prestižních tanečních jsme, s maminkou, čekaly od pěti hodin ráno! Při lekcích, ale ani tak nešlo o to naučit se taneční kroky, jako spíš seznámit se s nějakým klukem. Bavilo mě to a byla to velká zábava – dámská volenka a moje načančaná maminka jako garde. Tuhle společenskou záležitost, sešněrovanou pravidly, jsem si kompenzovala řáděním na diskotékách. Tančila jsem třeba tři hodiny v kuse a snažila se za pochodu pochytat nejnovější trendy a styly.“

Kdo nebo co Vás tehdy později zavedlo do vyhlášeného tanečního VUSu?

Do VUS UK mě přivedla Eva Jeníčková, se kterou jsem chodila do Lidové školy umění. Byla velmi talentovaná. Naše lektorka paní Homolová jí na jednom našem vystoupení představila Janu Hartmanovi a ten ji vzal do VUSu. A to ona mi dala vědět, když byl vyhlášen konkurz do přípravky souboru. Přijali mě. A asi po roce jsem se dostala i do základního kádru. Na tehdejší socialistické poměry to byl velmi moderní soubor, který hodně točil a cestoval do zahraničí. Točili jsme hlavně víly v pohádkách, tanečnice v zahraničních filmech nebo i ,company´ pro zahraniční hudební klipy. Největším zážitkem pro mě byla měsíční stáž v Contemporary dance school v Londýně.“

 Co Vám tanec dal pro další uměleckou kariéru a i pro tu civilní?

Tanec mi dal disciplínu, emoční otevřenost, respekt a vnímavost k tělu svému i kolegů. Na rozdíl od herectví si zde nemohu pomoci slovy. O to pravdivější a citlivější musí být emoce, kterou musím najít uvnitř sebe a přenést ji na diváka. Což je velká průprava pro herectví. Velkým přínosem je, nejen na jevišti, ale i v civilu, dobrá koordinace pohybu a ovládání těla. A v neposlední řadě je teď pro mě jednodušší ztvárnit taneční role v činoherním představení. Třeba v divadle ABC tanečnici argentinského tanga v ,Drž mě pevně, miluj mě zlehka´ anebo v ,August, august, august´ naopak tanečnici samby a konečně v ,Tančírně´ – tanečnici procházející tanečními styly od roku 1918 do 2018. Můj poslední počin, kde jsem spojila tanec s hereckou nadsázkou, byla akce ,Roztančené divadlo´ ve Vinohradském divadle.“

S  Jiřím Hánou v inscenaci divadla ABC „Drž mě pevně, miluj mě zlehka”

 Na jaký žánr tance se ráda podíváte v televizi či naživo v divadle?

Na jakýkoliv, který má nápad a kvalitní provedení a tanečníci do toho jdou se zápalem, emocemi a energií na 200 %. Například se chystám (až to bude možné) na nedávno premiérované ,Bon Appetit´ v ND, které režíroval můj bývalý, velmi talentovaný kolega z VUSu Jan Kodet. A moc se těším, protože ukázky byly úchvatné.“

Jednou z Vašich prvních filmových rolí byla postava Olgy v nonkonformním snímku Oskara Reifa „Postel”. Vyhledala jste si tehdy tento poměrně netradiční projekt sama? Anebo si tvůrci zvolili Vás?

Tento, jak hezky říkáte, ,netradiční projekt´ měl obrovské ambice. Scénář vyhrál 2. místo v soutěži v New Yorku. Za kamerou stál Igor Luther a zaštiťovaly ho velké produkce. Takže i casting byl náročný a měl několik kol. Proto jsem byla velmi překvapená, že mě nakonec vybrali. Samotné natáčení bylo soubojem mezi režisérem Reifem a kameramanem Lutherem. Film je totiž černobílý, hodně si hraje se světlem a atmosférou. Režisér i kameraman měli svoji představu, ze které nechtěli ustoupit. Tím se dokončení o pár let protáhlo. Nicméně, je to ve výsledku skvělý film, oceněný několika cenami například v Cannes, Seattlu anebo Českým lvem.“

V „nováckém” nekonečném seriálu „Ulice” hrajete postavu Denisy Mastné, trvale zapojené do byrokratického a politického aparátu. Jaké máte v běžném životě zkušenosti s úřady i politikou?

S politikou nemám zkušenosti žádné a ani v tom směru nemám ambice. Co se týče byrokracie, tak mám zkušenosti asi jako každý, kdo přijde na úřad. Třeba si jdete pro razítko, ale to nedostanete, když nemáte papír od tamtoho. Ale ten nedostanete, když nemáte povolení od támhletoho a ten tamten není zrovna v úřadě a neví se, kdy bude. Anebo to má schvalovací lhůtu 30 dnů, ale když vidí, že na to spěcháte, tak se lhůta z nějakého důvodu ještě protáhne. No, jen o tom mluvím, už jsem vytočená. 🙂

Doma

Podstatnou částí Vaší filmové práce je i dabing. Jak Vám vyhovují současné způsoby práce? Někteří kolegové si stěžují, že se již často nenatáčejí souběžně ani dialogy, že každý herec namlouvá vše individuálně…

Moc ráda jsem chodívala na Kavčí Hory, kde se dabing natáčel po smyčkách. To znamená stále se dokola opakovala krátká sekvence několika vět, dokud jste jí nezahráli a neřekli perfektně. A ve studiu bylo tolik lidí, kolik jich ta scéna obsahovala. Odpovídali jsme si vzájemně a mělo to punc autenticity. Když jsem dabovala náročnější dialog a nešlo mi to, tak jsem si říkala, že to třeba bude těžké i pro kolegu a nebudu v tom sama. A naopak, když šlo o komediální dialogy, tak nás to tak vyhecovalo, že jsme občas úpravci vylepšili pointu. Dneska jsem ve studiu sama, třeba i jen 15 minut a mohu jet do dalšího studia. Stejně jako zkrácená doba ve studiu se ale, bohužel, zkrátilo i finanční ohodnocení. 🙁 .“

Prý jste si oblíbila poměrně netradiční sportovní odvětví – thajský box. Co Vás, křehkou ženu, k tomuto mužnému sportu přivedlo?

Tady Vás jen opravuji – nedělala jsem thai box, nýbrž kickbox. Hledala jsem něco, kde bych si zlepšila, po porodu, fyzičku a hrozně mě nebavily různé formy aerobiku nebo dámského posilování. Tréninky kickboxu mě vždycky úplně zničily, což mi vyhovovalo. Trénovala jsem třikrát týdně. Ale do ringu na zápas jsem si nikdy netroufla. Vzhledem k mému povolání jsem si chtěla udržet obličej bez šrámů a spokojila se jen s těmi náročnými tréninky.“

 K jakým dalším sportům máte blízko? Aktivně anebo divácky?

Na sport v TV se dívám jen, když je olympiáda nebo nějaké MS. A na živo chodím fandit synovi, který hraje profesionálně volejbal za Odolenu Vodu. Já sama jsem se sportem začala až v hluboké dospělosti. Trochu lyžuju, jezdím na kole, dělám spinning, lezu na stěně, občas se potápím… A před čtyřmi lety jsem, právě díky synovi, začala s volejbalem.“

S volejbalovým míčem

 V pardubickém angažmá byl s Vámi souběžně i populární, předčasně zemřelý, Vladimír Čech. Nepřivedl, vás ostatní kolegy, k jeho milovanému minigolfu či turistice?

Na Vláďu vzpomínám moc ráda. Kromě pardubického angažmá, jsme se potkali i v zájezdové hře ,Duchu, jsi přítomen´ a pár let jsme spolu hráli i v ABC a Rokoku. Uměl moc krásně a vtipně vyprávět o svém putování po Čechách, ale k turistice mě nepřivedl. Přivedla jsem se na cesty sama, když jsem ušla 120 km dlouhou pouť do Santiaga de Compostella. Ale co jsem díky Vláďovi zkusila je ,Woodkopf´. Jezdila jsem, s partou absolventů DAMU, na vodu. A Vláďa tam, z recese ještě s pár kolegy, založil nový sport ,Woodkopf´. Spočívá v tom, že se dva, je jedno, jestli muž či žena, postaví proti sobě s dvoumetrovou fošnou na hlavě a snaží se ji tomu druhému shodit. Nesmí se ale ani tělem, ani svou fošnou, dotknout soupeře. Vyžaduje to ,placatou hlavu´ a soustředění.“

Na civilním snímku na výletě

Co můžete prozradit ze svých současných profesních i civilních plánů, pokud tedy vůbec nyní plánovat lze…

Teď bych řekla ,vím, že nic nevím´. Pracovní plány se posouvají, divadlo teď posílá termíny od ledna… Mám nějakou práci domluvenou na jaro a pak na červen. Spíš bych, touhle cestou, pokorně naplánovala čtenářům pár kulturních tipů.

Až to bude možné, tak vás moc ráda uvidím ve Vršovickém divadle MANA na představení ,Ta třetí´ a ,5 za 1´. Anebo v divadle ABC na ,Tančírně´, či v Rokoku na ,Čapkovi´.“

Děkujeme za upřímný rozhovor, za závěrečné divadelní tipy a přejeme hodně trpělivosti a mnoho zajímavých rolí i výzev v, ne zas tak dalekém, budoucnu.

Foto: J. Hrášek, J. Khalifa a archiv S. Jachnické

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

„Smyčce v hlavní roli“

Moravská filharmonie předvedla v Olomouci romantiku on-line

Moravská filharmonie Olomouc ve čtvrtek 5. 11. nabídla svým posluchačům online koncert s podtitulem „Smyčce v hlavní roli“. Večer plný romantické hudby v provedení smyčcového orchestru, s excelujícím houslistou Janem Mráčkem. vedl šéfdirigent Moravské filharmonie Jakub Klecker. Koncert se skladbami F. Schuberta, L. Janáčka a F. Mendelssohna-Bartholdyho bude k vidění v podobě nesestříhaného záznamu ještě do této neděle 8. 11. na webu, facebooku a youtube kanálu Moravské filharmonie.

Streamované koncerty jsme připravovali pro naše posluchače už na jaře. Takže nás současné omezení koncertování nezastihlo nepřipravené,“ vysvětluje Jonáš Harman, ředitel Moravské filharmonie Olomouc. A dodává: Těší nás, že včerejší online koncert sklidil u našich posluchačů úspěch. A už nyní je můžeme pozvat do virtuálního prostředí na koncerty další. Věříme, že jim zpříjemní podzimní večery a zkrátí čekání na zážitky z koncertů naživo u nás v Redutě.“

Příští komorní koncert, s podtitulem „Lidová poezie v písních“, odvysílá Moravská filharmonie online už v pondělí 9. 11. v 19 hodin na svém webu mfo.cz, facebooku a youtube kanálu. Vystoupí na něm mezzosopranistka Eva Garajová, která se řadí mezi nejvýznamnější interprety písňové literatury své generace v Česku i na Slovensku Spolu s ní také vynikající klavírista Miroslav Sekera, jenž jako sólový i komorní hráč ohromil mnohá evropská i světová prestižní pódia. Další on-line koncert je naplánovaný na 20. 11. 2020.

Foto: archiv MFO

Andrea Pitronová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Filharmonie z Olomouce až k vám domů

Počátkem listopadu nabízí dva streamované koncerty

Moravská filharmonie Olomouc přinese svým posluchačům dva listopadové koncerty 5. a 9. 11. – z koncertního sálu přímo do jejich domovů. Orchestrální koncert s předním českým houslistou Janem Mráčkem a komorní koncert s mezzosopranistkou Evou Garajovou a klavíristou Miroslavem Sekerou budou k vidění zdarma na webu mfo.cz a facebooku filharmonie vždy od 19 hodin.

Vzhledem k protiepidemickým opatřením stran koronaviru byla Moravská filharmonie nucena zrušit své listopadové koncerty. „Postupně sdělovaná vládní opatření momentálně, bohužel, neumožňují plánovat provoz filharmonie ve standardním režimu. Ani realizovat plánované koncerty se sólisty, zejména pak s těmi zahraničními. To je téměř nemožné. Některé koncerty jsme tak museli, ač neradi, zrušit. Pro ty další hledáme náhradní termíny,“ vysvětluje ředitel Moravské filharmonie Olomouc, Jonáš Harman. Na dva z původně plánovaných koncertů se v on-line podobě posluchači mohou těšit už v následujících dnech. „Nejedná se přímo o náhradu zrušených koncertů. Spíše jde o naši snahu, prostřednictvím hudebního zážitku, doručit pozitivní naladění a harmonii až k prahu našich milých posluchačů. Obzvlášť v této mimořádné a nelehké situaci to chápeme a cítíme jako naše poslání,“ dodává Jonáš Harman.

Zřídka uváděná, raná díla velikánů a komorní zážitek – živě u vás doma!

Ve čtvrtek 5. listopadu odehraje orchestr živě koncert s názvem „Smyčce v hlavní roli“. Ten nabídne raná díla F. Schuberta, L. Janáčka a F. Mendelssohna-Bartholdyho. Program původně avizovaného koncertu se sice mění, hlavní protagonisté ale zůstávají stejní. Moravskou filharmonii povede její šéfdirigent Jakub Klecker a sólových partů se ujme přední český houslista a koncertní mistr České filharmonie Jan Mráček.

Těší nás, že Jan Mráček, i přes veškeré současné komplikace způsobené pandemií, svoji účast potvrdil. A společně s námi vybral posluchačsky atraktivní program,“ uvádí Jonáš Harman. Pro živý stream byly zařazeny skladby Franze Schuberta, Leoše Janáčka a Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Zřídka uváděná díla tematicky spojuje jejich mladistvá energie. Zkomponovali je všichni ve velmi raném věku – Franz Schubert v devatenácti, Leoš Janáček ve třiadvaceti, Felix Mendelssohn-Bartholdy pak dokonce ve svých třinácti letech. „Jedná se o Koncert pro housle a smyčcový orchestr d moll z roku 1822 – tedy o dílo, které je o celých dvaadvacet let starší než Mendelssohnův druhý, mnohem známější koncert e moll,“ upřesňuje šéfdirigent Jakub Klecker.

Šéfdirigent Moravské filharmonie Olomouc Jakub Klecker

V pondělí 9. listopadu pak zamíří do českých domácností koncert nazvaný „Lidová poezie v písních“. Je z komorního koncertního cyklu „K“. Předtočený koncert bude streamovaný od devatenácti hodin rovněž na webu a facebookové stránce Moravské filharmonie. Vystoupí na něm mezzosopranistka Eva Garajová, která se řadí mezi nejvýznamnější interpretky písňové literatury své generace v Česku i na Slovensku. Spolu s ní i vynikající klavírista Miroslav Sekera, který jako sólový i komorní hráč navštívil mnohá evropská i světová prestižní pódia. Tuto nahrávku Moravská filharmonie zveřejní rovněž na svém YouTube kanálu.

Podrobný program streamů:

5. listopadu 2020 od 19 hod.: koncert „Smyčce v hlavní roli“

· Franz Schubert: „Rondo A dur pro housle a smyčce“

· Leoš Janáček: „Suita pro smyčce“

· Felix Mendelssohn-Bartholdy: „Koncert pro housle a smyčcový orchestr d moll“

Účinkují:

Jan Mráček – housle

Jakub Klecker – dirigent

Smyčcový orchestr Moravské filharmonie Olomouc

Mezzosopranistka Eva Garajová

9. listopadu 2020 od 19 hod.: komorní koncert „Lidová poezie v písních“

· Antonín Dvořák: „V národním tónu“, op. 73

· Leoš Janáček: Sonáta 1. X. 1905 „Z ulice“

· Leoš Janáček: „Moravská lidová poesie v písních“ (výběr)

· Vítězslav Novák: „Slovenské spevy (výběr)

Účinkují:

Eva Garajová – mezzosoprán

Miroslav Sekera – klavír

Foto: Radovan Šubín a archiv

Andrea Pitronová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„Pohyb – Zvuk – Meziprostor“ – open call

Něco pro performery. Uzávěrka je již 10. listopadu.

Upozorňujeme na open call k udělení tří tvůrčích příspěvků na realizaci a dokumentaci díla z kategorie intermediálního umění, performance, experimentální hudby i příbuzných oborů.

Spolek „Bludný kámen“ ohlašuje otevřenou výzvu na realizaci a profesionální dokumentaci uměleckých projektů, performancí i jiných intermediálních aktivit, určených k on-line audiovizuální prezentaci.

Open call je určen primárně umělcům a umělkyním, performerům a performerkám, hudebníkům a hudebnicím. I jejich spolupracovníkům či spolupracovnicím z technických oborů, jejichž živobytí je ohroženo současnou nouzovou situací. Projekty budou představeny veřejnosti v rámci on-line verze festivalu „Pohyb – Zvuk – Prostor“. Ta se uskuteční 17. prosince 2020.

Podpora je adresována tvůrcům působícím v České republice. A je určena především na honoráře, produkční náklady a materiály k realizaci díla i k jeho dokumentaci. Není primárně určena k nákupu trvalých prostředků. V oprávněných případech je možné žádat o vyšší příspěvek.

Komise složená z členů „Bludného kamene“ rozhodne o podpoře projektů do pěti dnů od uzávěrky. Výsledné videodokumentace projektů, spolu s konečným vyúčtováním, je nutné odevzdat do 15. 12. 2020.

Záznamy projektů budou zveřejněny 17. prosince, prostřednictvím facebookové stránky „Bludného kamene“. Konkrétně v rámci on-line verze festivalu experimentální tvorby „Pohyb – Zvuk – Prostor“.

Při přípravě vaší akce sledujte, prosím, aktuální situaci a respektujte upozornění a koronavirová omezení stanovená vládou.

Nabízíme:

  • finanční podporu projektu do výše 30 000 Kč

  • účast na on-line verzi festivalu Pohyb – Zvuk – Prostor

Deadline k podávání přihlášek: 10. listopadu 2020

Požadavky:

  • stručný abstrakt plánovaného projektu – do jedné A4

  • obrazová/zvuková dokumentace, skici, podobné starší práce, odkaz na video

  • návrh rozpočtu

  • odevzdání videozáznamu a vyúčtování projektu do 15. prosince 2020

  • Projekty zasílejte na: bludnykamen@bludnykamen.cz a to s předmětem: „Pohyb – Zvuk – Meziprostor“.

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN