Dějiny násilí

Román o znásilnění na prknech Švandova divadla (S Oskarem Hesem v hlavní roli)

Švandovo divadlo uvede Dějiny násilí, příběh o zločinu a předsudcích s Oskarem Hesem v hlavní roli

Dějiny násilí, adaptaci známého autobiografického románu Édouarda Louise, hvězdy francouzské literatury, uvede v české premiéře Švandovo divadlo. Příběh mladíka, který se stal jedné vánoční noci obětí zločinu, režíruje Tomáš Loužný patřící k nejnadějnějším tvůrcům nastupující divadelní generace. Hlavní postavu, mladého homosexuála Eddieho procházejícího trnitou cestou vzpomínek i policejního vyšetřování, hraje Oskar Hes. Muže jménem Reda, náhodného milence a násilníka, ztvárňuje Jan Grundman. Silný příběh vyprávěný z hlediska oběti je líčený jako napínavá detektivka naruby.

Premiéra –  12.  února ve Studiu Švandova divadla

„Téměř přesně před deseti lety, v prosinci roku 2012, byl tehdy dvaadvacetiletý francouzský spisovatel Édouard Louis ve svém bytě okraden, znásilněn a málem uškrcen. Zločiny spáchal muž, jehož Louis potkal na ulici poté, co se vracel z vánoční večeře,“ líčí dramaturg inscenace David Košťák výchozí impuls ke vzniku románu známého u nás nejen v queer komunitě.

Napadený se tehdy obrátil na policii. A rozhodl se o svém traumatickém zážitku mluvit. Chtěl vylíčit událost oné noci tak, jak se podle něj stala. Jenže jak to vlastně bylo? Kdo je tu vinen a čím přesně? A nakolik vyprávění oběti zkreslují a zanášejí názory, předsudky, nevyžádané rady a zraňující komentáře těch, kteří příběh znásilnění vyslechnou?

Terapie, diagnóza a především střet

Podle Tomáše Loužného, režiséra a současně i autora divadelní adaptace, lze Dějiny násilí vnímat jako osobní terapii i společenskou diagnózu. „V románu i v naší inscenaci jde mimo jiné o zásadní střety: střet dvou mužů, dobra a zla, práva a spravedlnosti, ale i o srážku různých kultur a konfrontaci odlišného nazírání na svět, na rasu, homosexualitu a menšiny vůbec,“ říká režisér loni nominovaný divadelními kritiky na talent roku.

Hlavního hrdinu hraje Oskar Hes, nejmladší člen hereckého souboru Švandova divadla. Po přesvědčivém výkonu šikanovaného hrdiny v upírské lovestory Ať vejde ten pravý tak dostává u Švandů další výraznou příležitost. „Oskarovo charisma, věk odpovídající hrdinovi i typ spojený s jistou bezelstností a čistotou z něj dělají pro roli Eddieho ideálního představitele,“ říká Tomáš Loužný. Redu, Eddieho temný protipól, hraje Jan Grundman. Ten je známý mimo jiné ze seriálu #martyisdead oceněného v roce 2020 mezinárodní cenou Emmy. Claru, Louisovu sestru žijící v zajetí úzkoprsých názorů malého města, ztvárňuje Nataša Bednářová. Jako zástupce institucí – od policistů po lékaře – uvidíme Marii Štípkovou a Davida Punčocháře.

Nemožnost žít jako dřív

Tématem násilí ve společnosti a hledáním jeho podstaty se Tomáš Loužný zabýval už ve svých předchozích inscenacích. Na jevišti je přitom dokázal zobrazit uvěřitelně a pro diváka zároveň bezpečně. „Věřím ve svého diváka a jeho vnitřní svět. Největší násilí je násilí tušené,“ je přesvědčen Tomáš Loužný. A nakolik je podle něj pro román i vyznění inscenace určující, že hlavní hrdina je stejně jako autor románu gay? „Orientace hlavní postavy je samozřejmě určující pro tento konkrétní případ. Nakonec jde ale hlavně o to, že je někomu násilím vnucena cizí vůle, že se ocitne v nebezpečí života a poté musí žít dál, jako by se nic nestalo. To ale není tak úplně možné. S tím je snadné se ztotožnit a nemusíte být gay, ani mít za sebou zrovna zážitek znásilnění,“ uvádí režisér.

K názvu titulu dramaturg David Košták dodává: „Z jedné konkrétní a ryze intimní zpovědi člověka, který prožije nejprve silnou blízkost a vzápětí čelí útoku, při němž přichází o základní pocit bezpečí a málem i o život, se postupně stávají odosobněné dějiny násilí. V nich jedinec svůj jedinečný příběh ztrácí. Ten se stává veřejným statkem. A on sám jen další položkou v policejních statistikách.“ 

Prostor pro fantazii a nalézání dalších významů nabízí i výtvarná složka inscenace. Scéně Petra Vítka vévodí lesklý bílý pokoj. Z něj se napadený mladík snaží vymazat všechny vzpomínky na útočníka, podobně jako se je snažil vytěsnit ze své paměti. Postupem času však v prostoru přibývá čím dál více lidí, kteří se k jeho případu vyjadřují, a s nimi i černých stop… Téma pošpinění a prolomení křehkých hranic osobního prostoru připomíná také použití červeno-bílé policejní pásky určené pro označení místa činu.

Kostýmy Martina Chocholouška se inspirují francouzskou chic módou. Od haute couture, citující například svůdné chlapecké modely Jeana Paula Gaultiera, se kostýmy dostávají až k ryze surrealistickým kreacím. Groteskní oblečení v podobě chodících nákupních tašek tak výmluvně ilustruje, jak zraněný Eddie vnímá okolní svět.

Naléhavost divadelní výpovědi a střet dvou kultur posílí i živě zahraná hudba skladatele Ivo Sedláčka, který pracuje i s citací kabylských motivů.

Po premiéře 12. února 2022 následuje repríza 14.2.. Na programu jsou pak Dějiny násilí 5. a 29. března.

www.svandovodivadlo.cz

Magdalena Bičíková

pro Taneční magazín

Slova místo kordů

Švandovo divadlo uvede Cyrana z Bergeracu v beatboxovém rytmu

Mimořádná divadelní lahůdka čeká hned v úvodu sezóny diváky pražského Švandova divadla: 18. září bude mít ve Velkém sále premiéru Cyrano z Bergeracu. Slavný milostný příběh o nosatém šermíři, který se nešťastně zamiluje do své sestřenky, se českému publiku poprvé představí v novém přebásnění oceňovaného britského dramatika Martina Crimpa. I díky skvělému překladu do češtiny od Ester Žantovské tak inscenace promluví k publiku vášnivým jazykem dnešní doby. Režisérem titulu je Martin Františák, umělecký šéf Švandova divadla, hlavní roli ztvární Luboš Veselý.

 

Příběh milostného trojúhelníku mezi Roxanou, Kristiánem a Cyranem je všeobecně známý ze stovek inscenací. Martin Crimp však text uchopil po svém. „Adaptace oceňovaného britského dramatika zachovává veškeré motivy původního díla Edmonda Rostanda, zbavuje ho však romantického ornamentu. Opouští alexandrín a k současnému divákovi promlouvá vášnivou poezií dnešní doby, která si nebere servítky a přechází od rapu, přes volný verš až k jazykovému minimalismu. Ester Žantovskou výtečně přeložený text se tak nese v takřka beatboxovém rytmu,“ prozrazuje dramaturg David Košťák. A dodává, že Cyrano v Crimpově přepisu po svém prvním uvedení v londýnském Playhouse Theatre v roce 2019 vzbudil mimořádný ohlas. A že už od té doby u Švandů usilovali o to, aby „nového Cyrana“ mohli představit i u nás.

Slovo jako posel lásky, slovo jako zbraň

To potvrzuje i režisér Martin Františák, umělecký šéf Švandova divadla. Podle něj Crimpův Cyrano vypráví především o síle slova – slova jako prostředku lásky i slova jako naostřené zbrani, s jejíž pomocí lze vytvářet nové verze skutečnosti. „Crimpův přepis pracuje se slovem jako s prostředkem moci. Ukazuje společnost, v níž se jedná v první řadě slovem a teprve pak činy. Pomocí slov tak vzniká zdánlivý pocit řádu, zatímco krize je na spadnutí,“ vysvětluje režisér Františák. Ten Cyrana z Bergeracu inscenuje jako svižnou, moderní tragikomedii bez historizujících kudrlinek. Ve Františákově pojetí se tak diváci mohou těšit na strhující milostný příběh z Paříže 17. století. Upřímný cit se zde schovává za vybroušenou poezii a hrdinové jsou svými vysněnými ideály zaslepeni natolik, že sami sebe odsuzují k samotě…

Titulní roli Cyrana jako brilantního básníka starých časů a válečníka, jenž je ochoten se za slovo bít, ztvární Luboš Veselý. Role mladého kadeta Kristiána, který naopak kouzlem slov nevládne, se ujme mladá posila souboru Švandova divadla Petr Kult v alternaci s hostujícím Dominikem Telekym. Třetí vrchol milostného trojúhelníku, Roxanu – v tomto případě studentku a intelektuálku, pohlížející na svět brýlemi maximalistických iluzí – ztělesní Natálie Řehořová. V dalších úlohách se představí Bohdana Pavlíková, Robert Jašków, Matěj Anděl, Jan Grundman, Tomáš Petřík, Petr Buchta, David Punčochář, Anna Stropnická a hostující Jan Mansfeld, Pavel Novák a Adam Joura v alternaci s Eliášem Jeřábkem.

Důležitou složkou inscenace je hudba skladatele Ivana Achera. Děj se odehrává v minimalistické scénografii talentované výtvarnice Pavly Kamanové, která nechává vyniknout práci se světlem. Bohémskou pařížskou společnost dokreslují důmyslně pojaté kostýmy Marka Cpina, jehož inspirovala historie i současná haute couture.

Česká premiéra nově adaptovaného Cyrana z Bergeracu začne ve Švandově divadle 18. září 2021 v 19.00 ve Velkém sále, další reprízy jsou naplánovány na 20. září a poté na 12. a 25. října 2021.

www.svandovodivadlo.cz

Foto: Alena Hrbková, Tomáš Vrána 

Magdalena Bičíková

pro Taneční magazín

JAŠKÓW s ERFTEMEIJEREM v inscenaci »Adamova jablka«

Švandovo divadlo uvede 19. června 2021 premiéru

Téměř rok po původně ohlášeném termínu se ve Švandově divadle dočká premiéry hra Adamova jablka“. V sugestivním příběhu o dobru a zlu v režii Jiřího Pokorného se sejdou Jacob Erftemeijer jako pastor Ivan a Robert Jašków v roli neonacisty Adama. Premiéra bude 19. června ve Velkém sále Švandova divadla. Ten bude podle stávajících pravidel naplněn do poloviny své kapacity, takže se do něj vejde přibližně 150 diváků. Ti se zatím musí prokázat buď negativními testy na covid-19, potvrzením o jeho prodělání či dokončeným očkováním: aktuální pravidla pro vstup najdou diváci na webových stránkách divadla.

Hra je adaptací stejnojmenného filmu, který v roce 2005 natočil podle vlastního scénáře dánský režisér Anders Thomas Jensen. Ten Adamova jablka pojal jako osobitý mix žánrů s řadou barvitých postav. Nechybí v něm absurdní situace i dialogy a také humor, který je často černý, sarkastický a nekorektní. V pojetí jednoho z nejbouřlivějších divadelních režisérů střední generace Jiřího Pokorného tak budou Adamova jablka“ patrně nejostřejší komedií, jakou kdy diváci u Švandů viděli. Titul zároveň završí trilogii adaptací severských filmů, do níž patří oblíbené komedie Kdo je tady ředitel?“ a Kurz negativního myšlení“.

Pastor a neonacista

Hrdinou hry je pastor Ivan (Jacob Erftemeijer), muž zdánlivě neochvějné víry, který ve všem hledá jen to dobré. Na své venkovské faře tak rád přijme obtloustlého kleptomana Gunnara (Matěj Anděl), alkoholičku Sáru (Bohdana Pavlíková) i teroristu Khalida (David Punčochář). Ti si zde mají odpykat alternativní tresty nebo tu najít porozumění a útočiště.

Neonacista Robert Jašków

Jenže se objeví nový příchozí, zavilý neonacista Adam (Robert Jašków). A právě Adam se časem rozhodne, že Ivana donutí, aby konečně prohlédl: připustil existenci zla a uvěřil, že tím, kdo jej zkouší, není Ďábel, ale sám Všemohoucí. Převychová nakonec dobrý člověk neonacistu, nebo to bude spíš Adam, kdo obrátí na svou víru pastora?

Jašków kontra Erftemeijer

Hraju Adama a domnívám se, že ze své podstaty není zlý, i když je jakýmsi archetypálním představitelem zla – nebo se tak aspoň zpočátku jeví,“ naznačuje Robert Jašków. „Myslím, že to, jaký ve skutečnosti Adam byl, je či bude, záleží i na nás, na uchopení látky, na výsledku… Ale už teď ho mám svým způsobem velmi rád,“ uvádí herec.

Robert Jašków pod stromem

Podobně mluví i Jacob Erftemeijer: „Mým úkolem je ztvárnit postavu Ivana. A na otázku, kdo z těch dvou je dobrý a kdo ten zlý, bych odpověděl větou, kterou pronesl Ivan: Zlí lidé neexistují, na to my nevěříme.“

Razance dobra i zla

O získání práv k uvedení tohoto titulu usilovalo Švandovo divadlo dlouhých osm let a pandemie koronaviru posunula premiéru o další rok. Dramaturgyně Martina Kinská však o aktuálnosti titulu nepochybuje. „Současný stav, který v lidech probouzí v mnohem větší razanci to dobré i zlé, nás jen a jen utvrdil, že příběh a témata ,Adamových jablek´ jsou víc než aktuální. Nejen ve vyostřeném střetu dobra a zla, ale i v relativnosti těchto dvou kategorií. Tedy, pokud změníte kontext a pootočíte perspektivu. A také v tom, že největší boj na hraně přežití ve zdraví – tom fyzickém a především psychickém – svádí člověk zpravidla sám se sebou,“ říká Martina Kinská.

V popředí David Punčochář a v mírném pozadí Jacob Erftemeijer

Kromě hereckých výkonů se můžeme těšit na zajímavě pojatou scénu Jana Štěpánka, jejímž středobodem je jabloň. O kostýmy i o bleskurychlé proměny Ivanovy, čím dál zmučenější, vizáže se společně s maskérkami postará Jana Hauskrechtová. Hudební a zvukovou stránku představení, v němž zazní hit skupiny Bee GeesHow Deep Is Your Love, vytváří Nikos Engonidis. Ten bude v inscenaci zároveň účinkovat, takže se o živou hudbu postará přímo během představení.

Premiéra je naplánována na 19. června 2021 ve Velkém sále, první repríza se uskuteční 21. června.

Více informací na webu: www.svandovodivadlo.cz

Foto: Alena Hrbková

Magdaléna Bičíková

pro TANEČNI MAGAZÍN

Slova místo kordů

Švandovo divadlo uvede českou premiéru nové adaptace „Cyrana z Bergeracu“

Diváky pražského Švandova divadla čeká v úvodu sezóny mimořádná divadelní lahůdka. Pouhých deset měsíců od světové premiéry v Londýně se dočkají nové inscenace přepisu slavného „Cyrana z Bergeracu“ Martina Crimpa v režii Martina Františáka. Českého přebásnění adaptace, které vzniklo exkluzivně pro Švandovo divadlo, se ujala oceňovaná překladatelka Ester Žantovská. Titulní roli ztvární Luboš Veselý. Premiéra bude 24. října ve Velkém sále.

Příběh milostného trojúhelníku mezi Roxanou, Kristiánem a Cyranem je všeobecně známý ze stovek inscenací. Crimpův přepis „Cyrana“ se však dokázal obejít bez falešného nosu a šermování s kordy. „Adaptace oceňovaného britského dramatika zachovává veškeré motivy původního díla Edmonda Rostanda. Zbavuje ho však romantického ornamentu. Opouští alexandrín a k současnému divákovi promlouvá vášnivou poezií dnešní doby. Ta si nebere servítky a přechází od rapu, přes volný verš až k jazykovému minimalismu. Výtečně přeložený text Ester Žantovskou se tak nese v takřka beatboxovém rytmu,“ prozrazuje dramaturg David Košťák.

To potvrzuje i režisér Martin Františák, umělecký šéf Švandova divadla. Podle něho Crimpův text vypráví především o síle slova –  slova jako prostředku lásky i slova jako naostřené zbrani, s jejíž pomocí lze vytvářet nové verze skutečnosti. „Crimpův přepis pracuje se slovem jako s prostředkem moci. Ukazuje společnost, v níž se jedná v první řadě slovem a teprve pak činy.  Pomocí slov tak vzniká zdánlivý pocit řádu, zatímco krize je na spadnutí,“ uvádí režisér. To on „Cyrana z Bergeracu“ inscenuje jako svižnou, moderní tragikomedii bez historizujících kudrlinek. Ve Františákově pojetí se tak diváci mohou těšit na strhující milostný příběh z Paříže 17. století, v němž se upřímný cit schovává za vybroušenou poezii. A jeho hrdinové jsou svými vysněnými ideály zaslepeni natolik, že sami sebe odsuzují k samotě.

Představitel titulní role – Luboš Veselý

 Titulní roli Cyrana jako brilantního básníka starých časů a válečníka, jenž je ochoten se za slovo bít, ztvární Luboš Veselý. Role mladého kadeta Kristiána, který naopak kouzlem slov nevládne, se ujme Tomáš Červinek v alternaci s hostujícím Dominikem Telekym. Třetí vrchol milostného trojúhelníku, Roxanu – v tomto případě studentku a intelektuálku, pohlížející na svět brýlemi maximalistických iluzí – ztělesní Natálie Řehořová. V dalších úlohách se představí Bohdana Pavlíková, Robert Jašków, Matěj Anděl, Jan Grundman, Tomáš Petřík, Petr Buchta, David Punčochář, Anna Stropnická a hostující Jan Mansfeld, Pavel Novák a Adam Joura v alternaci s Eliášem Jeřábkem.

Roli Roxany nastudovala Natálie Řehořová

Důležitou složkou inscenace bude hudba skladatele Ivana Achera, děj se odehraje v minimalistické scénografii talentované výtvarnice Pavly Kamanové, která nechá vyniknout práci se světlem.

Bohémskou pařížskou společnost dokreslí důmyslně pojaté kostýmy Marka Cpina, jehož inspirovala historie i současná haute couture.

Česká premiéra nově adaptovaného „Cyrana z Bergeracu“ začne ve Švandově divadle 24. října v 19.00 ve Velké sálem, další reprízy jsou naplánovány na 26. října a 2., 11. a 30. listopadu.

Více informací na: www.svandovodivadlo.cz

Foto: Tomáš Vrána a Alena Hrbková

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN