Jacob Erftemeijer – Taneční magazín

Pět premiér, nové české a americké hry

Švandovo divadlo zahajuje sezonu 2026/27

Den otevřených dveří, pět premiér i nové české a americké hry. Švandovo divadlo zahajuje sezónu 2026/2027

Premiérou komorní komedie Po tátovi 18. září a Dnem otevřených dveří 19. září zahájí sezónu 2026/2027 Švandovo divadlo na Smíchově. V té uvede čtyři další nové inscenace a také projekt Svítání, čtení nových divadelních her od Petry Hůlové, Dory Kaprálové a Petra Borkovce, které byly napsány přímo pro Švandovo divadlo. Stálý herecký soubor u Švandů rozšíří Katarína Mišejková a Marek Frňka, kteří tu už dříve s úspěchem hostovali. Program Studia se rozroste o tvorbu nového rezidenčního souboru Ti, kdo s*rou do vlastního hnízda pod vedením Lukáše Jeníčka. Od listopadu se tu objeví také titul To já jen tak, pohádka ze starého Smíchova určená pro rodiny s dětmi. Vlastní program připravuje i Peškovka, sesterská scéna Švandova divadla. V aktuální sezóně představí sedm premiér.

Po tátovi a Den otevřených dveří

Po tátovi, komorní inscenaci režisérky Lucie Ferenzové a dramatičky Dagmar Fričové, viděli první diváci ve Studiu už před prázdninami. Repertoár ale obohatí až od pátku 18. září, kdy se uskuteční její premiéra. S lehkostí a vtipem se v ní vypráví o vážných tématech, jako je rodina, důvěra, bezpečí a vztahy. V komedii s prvky stand-upu, kde se to nejzajímavější děje mimo pódiový mikrofon, hrají Marie Štípková, Anežka Šťastná, Jacob Erftemeijer a Andrea Buršová. Nejbližší volné reprízy jsou naplánovány 2. a 20. listopadu 2026.

Den otevřených dveří v sobotu 19. září lze navštívit bez vstupenky a zdarma. Švandovo divadlo se jím opět připojí k sérii sousedských slavností Zažít město jinak, které se nejen pro obyvatele Smíchova budou konat na blízkém Arbesově náměstí.

Na programu budou i tentokrát prohlídky divadla a jeho zákulisí pod vedením hereček, herců i dalších zaměstnanců divadla. Prohlídky se uskuteční od 11 do 17 hodin, začínají každou celou hodinu a rezervace na ně není nutná. V roli průvodců se objeví například Robert Jašków, Oskar Hes, Jan Mansfeld, Andrea Buršová a další. Ve Velkém sále uvidí návštěvníci ukázky z inscenace Ukrutně šťastni a ve Studiu si budou moci projít dekoraci připravované novinky Po tátovi.

K lákadlům ten den bude patřit i slevová akce na vstupenky na inscenace ze stálého repertoáru, které jsou na programu v září a říjnu: využít akci bude možné ten den pouze na pokladně od 10 do 19 hodin. V nabídce bude také divadelní merch a na výherce soutěží a úspěšné luštitele kvízů budou čekat drobné odměny.

Den otevřených dveří v Peškovce

Peškovka (Tvůrčí dům v ulici Elišky Peškové č. 7) v rámci Dne otevřených dveří nabídne vedle prohlídek tři divadelní představení.

Ve 12 hodin tu začne loutková pohádka Princezna a skřeti určená pro děti od 5 do 10 let v režii Natálie Havlové.

V 15 hodin bude mít předpremiéru Vašek, autorská inscenace Terezy Pušové o Václavu Havlovi. Titul oslovující rodinné publikum vznikl ve spolupráci Švandova divadla, Knihovny Václava Havla a Dismanova rozhlasového souboru za laskavého přispění Českého centra v Paříži. Václava Havla představí jako člověka pochybujícího, který i přesto dokázal ovlivnit dějiny.

V 19 hodin začne v Peškovce Blackout v podání souboru Ductus Deferens a režii Josefa Doležala. Hra Eliáše Gaydečky líčí kolaps společnosti, v níž skončil řád a začala tma.

Premiéry ve Švandově divadle

Dnem otevřených dveří ale všechno teprve začíná. Po zářijové premiéře inscenace Po tátovi nabídne Švandovo divadlo čtyři další novinky. „Nová sezóna propojí současnou českou tvorbu s novými interpretacemi klasických textů a dál rozšíří prostor, který Švandovo divadlo poskytuje mladým a nezávislým tvůrcům,“ říká Daniel Hrbek, ředitel Švandova divadla.

Ve Velkém sále se představí Dům Bernardy Alby, slavné Lorcovo drama v přepisu současné britské autorky Alice Birch. V režii Jakuba Šmída tu bude poprvé uvedeno 5. prosince 2026. V témže prostoru bude mít 29. května 2027 premiéru nová černá komedie Dar. Autorská hra Daniela Hrbka je příběhem o tom, co se stane, když se z nezištného daru stane nesplatitelný dluh.

Program studia rozšíří od 30. ledna 2027 Básník a jeho syn. Komorní příběh vznikl podle stejnojmenné knihy Kristiny Wanatowiczové věnované vztahu básníka Vítězslava Nezvala a jeho jediného syna Roberta. Režírovat ho bude Martin Františák.

Od 10. dubna bude Studio patřit také provokativní novince Čau debile v režii Tomáše Loužného, který už u Švandů vytvořil velmi úspěšnou inscenaci Dějiny násilí. Příběh Čau debile pojednává o kdysi úspěšném spisovateli a stárnoucí herečce ve světě po MeToo, v němž je snazší soudit než naslouchat.

Sezónu uzavře projekt Svítání, scénická čtení tří textů, které pro Švandovo divadlo napsaly tři hvězdy současné české literatury – Petra Hůlová, Dora Kaprálová a Petr Borkovec. Jednotlivá čtení v podání souboru Švandova divadla se postupně uskuteční 12. června 2027 na scéně Peškovky, Studia a ve Velkém sále.

Další novinky ve Studiu

Svůj první tvůrčí počin uvede ve Studiu 5. listopadu 2026 nový rezidenční soubor Ti, kdo s*rou do vlastního hnízda. Vítězové open callu, do něhož se přihlásilo přes 50 účastníků, tu pod vedením Lukáše Jeníčka zinscenují hru Romana Sikory nazvanou Největší Básník.

Divadlo bude nadále nabízet i odpolední víkendová představení pro rodiny s dětmi, která zde uvádějí Buchty a loutky. Od listopadu 2026 rozšíří repertoár pro děti studiová inscenace To já jen tak s podtitulem Smíchovská pohádka v podání souboru Ductus Deferens. Napínavý příběh o odvaze a přátelství zrežíruje Matyáš Míka. Pohádku ze starého Smíchova a nedaleké Malé Strany inspirovala díla Jakuba Arbesa a Toyen. Určena je pro děti od 6 let a jejich rodiče.

Novou členkou stálého hereckého souboru je Katarína Mišejková. Absolventka Pražské konzervatoře se už od mala věnovala folklóru, tanci a zpěvu. Publikum Švandova divadla ji zná například z inscenací Ukrutně šťastni, Dívenka na trampolíně, Hadry kosti kůže nebo Klec bláznů. Stálé angažmá našel u Švandů také vsetínský rodák Marek Frňka. Výrazný herecký typ vystudoval DAMU a je spoluzakladatelem kočovné divadelní družiny Ductus Deferens (hostující v Peškovce a ve Studiu Švandova divadla). Na smíchovské scéně účinkuje Marek Frňka v titulech Ukrutně šťastni, Romeo a Julie, Divoká kachna, Štyrský/Toyen/Heisler a 1984.

Nejbližší premiéry v Peškovce: Vašek, Maryša i současná světová dramatika

Také Peškovka bude mít sezónu nabitou. Po předpremiéře inscenace Vašek 19. září v rámci Dne otevřených dveří tu bude mít tento titul 21. září i svou slavnostní premiéru. Mozaiku situací ze života, textů, promluv a vzpomínek Václava Havla ztvární děti z Dismanova rozhlasového souboru pod vedením Terezy Pušové. Dne 23. října se uskuteční premiéra autorské hry Je po Maryše v režii Štěpána Krtičky a Matyáše Valenty (KALD DAMU).

Konec října bude v Peškovce patřit mezinárodní rezidenci amerických dramatiků. Své hry představí nejen v Praze, ale i v Brně. Ve čtvrtek 29. října se zde ve formě scénického čtení představí divákům nejnovější hra dramatika a režiséra Edwarda Einhorna nazvaná Alma Baya. Jejím tématem je psychologický thriller o boji tří žen, které uvízly v modulu na nehostinné planetě; přežít však mohou jenom dvě.

V rámci open callu vyhlášeného v New Yorku Švandovým divadlem a produkční platformou PlayCo se v pátek 30. října představí scénická čtení dvou nových her. Tou první je absurdní surrealistická komedie o velmi podivném obchodním jednání Pennies od dramatičky Hansol Jung. Diváky vtáhne do motelového pokoje, ze kterého není lehké odejít, ale je snadné se v něm vloupat do cizích vzpomínek.

Druhou hrou je ekologická tragikomedie Escapegoat od May Treuhaft-Ali. Vypráví o střetu původního, ohroženého druhu s druhem „invazivním“ a otevírá otázku tenké hranice mezi pomocí a násilím, které se nazývá záchranou.

Pod režijním vedením Radima Vizváryho se v listopadu v Peškovce představí ⅕ VKUSU, kolektiv studentek HAMU, s projektem Sabotage.

V režii Kristýny Nebeské a Maxima Bitta uvede soubor JEDL 18. prosince 2026 hru Orten, zachycující vnitřní svět básníka v kontextu zlomových historických událostí. Jde o pokračování úspěšné spolupráce těchto tvůrců s Peškovkou.

V Tvůrčím domě Elišky Peškové budou pokračovat také tvůrčí dílny, kurzy a workshopy včetně oblíbeného čalounického workshopu pod vedením herečky Švandova divadla Marie Štípkové.

www.svandovodivadlo.cz

Víte, že….

… Švandovo divadlo je součástí projektu Dramox, platformy umožňující streamování kvalitních divadelních inscenací?

K Pankráci ´45 a Kabaretu Winton, které jsou už na Dramoxu dostupné, postupně přibydou i další tituly, které zaznamenaly divácký úspěch a mají už po derniéře.

… část programu Peškovky zamíří v roce 2027 do blízké Werichovy vily na ostrově Kampa?

Dne 19. dubna 2027 bude ve vile poprvé uvedena hra VPR100 od Petra Kulta, která vzniká při příležitosti 100. výročí premiéry Vest Pocket Revue autorů Voskovce a Wericha. V domovské budově Peškovky na pražském Smíchově chystá v roce 2027 soubor Ductus Deferens premiéru nonverbálního experimentu JOB v režii Tomáše Čapka. Pod vedením Lukáše Jeníčka tu v příštím roce vystoupí studenti VOŠH. Své dílo propojující studenty herectví z Prahy a Brna v Peškovce zde představí i studentka Taťána Marková z JAMU. Sólový projekt vedený renomovaným japonským loutkářem Noriyuki Sawou připravuje v Peškovce také Marie Sawa, absolventka KALD DAMU.

Magdalena Bičíková

Foto: Archiv Švandova divadla

Richard Moučka

pro Taneční magazín

Poslední novinka letošní sezony ve Švandově divadle

Po tátovi. Co zdědil po rodičních Jacob Erftemeijer?

Připomínáme komorní inscenaci Po tátovi, režisérky Lucie Ferenzové a dramatičky Dagmar Fričové, poslední novinku letošní sezóny ve Švandově divadle. Jejich nejčerstvější dark popová komedie vypráví s lehkostí a vtipem o vážných tématech jako je rodina, důvěra, bezpečí a vztahy. Jde v ní o čtyři singles, kteří se jednoho večera sejdou v retro baru Vesmír. V inscenaci s prvky stand-upu, kde se to nejzajímavější děje mimo všem dostupný pódiový mikrofon, hrají Marie Štípková, Anežka Šťastná, Jacob Erftemeijer a Andrea Buršová. První a druhá předpremiéra je 6. a 8. června, premiéra se uskuteční 18. září po divadelních prázdninách.

Na otázku, co podědil po svých rodičích odpovídá herec Jacob Erftemeijer: „Po mamince jsem zdědil bezpochyby její modré oči, díky kterým nás spoustu lidí poznává a je neoddiskutovatelné, že jsme ze stejného těsta. U táty si myslím, že jde hlavně o nějaký pohled na svět a všímavost. Všímání si maličkostí během běžného dne. A bezpochyby je to také vztah k přírodě“.

Foto: Dita Havránková

Richard Moučka

pro Taneční magazín

Po tátovi

Dark popová komedie nabízí příběhy čtyř městských singles

Co máme po svých rodičích?

Poslední novinkou letošní sezóny ve Švandově divadle v Praze na Smíchově je Po tátovi, komorní inscenace režisérky Lucie Ferenzové a dramatičky Dagmar Fričové. Jejich nejčerstvější dark popová komedie vypráví s lehkostí a vtipem o vážných tématech jako je rodina, důvěra, bezpečí a vztahy. Jde v ní o čtyři singles – tři mladé ženy a jednoho muže – kteří se jednoho večera sejdou v retro baru Vesmír. V inscenaci s prvky stand-upu, kde se to nejzajímavější děje mimo všem dostupný pódiový mikrofon, hrají Marie Štípková, Anežka Šťastná, Jacob Erftemeijer a Andrea Buršová.

Bar Vesmír ukrytý před hlukem velkoměsta je dobré místo. A to i pro ty, kteří nejsou v životě zrovna za hvězdy. Kdokoli může přijít na podium k mikrofonu, pokusit se zaujmout publikum a na chvíli zazářit. Holka z korporátu, věčná účastnice lifestylových kurzů, pivní introvert i ostatní návštěvníci omšelého baru, ti všichni se sem z nějakého důvodu stahují, jako by něco hledali. Něco opravdového a upřímného, možná někoho, anebo sami sebe.

Mikrofon jako ohnisko pravdy

„Autorská hra Po tátovi je o tom, co dědíme po svých rodičích – hmotné i nehmotné, dobré i špatné. A jak jsme schopni se s tím dědictvím vyrovnat,“ říká dramaturgyně Švandova divadla Johana Součková Němcová. „Pokládá také otázku, jestli se budeme umět tomu špatnému vyhnout při výchově vlastních dětí,“ uvádí dramaturgyně.

„Tématem hry Dagmar Fričové je pravdivost ve vztazích s našimi nejbližšími, které jsou důležitým východiskem pro dobrý život,“ říká režisérka Lucie Ferenzová. „Všechny postavy hry ale postupně odhalují, že jejich dětství utvářela do značné míry lež. Nové skutečnosti však zároveň odkrývají nové vrstvy jejich existence,“ míní režisérka. Ta inscenaci vytvořila – až na jedinou výjimku, herce Jacoba Erftemeijera – výhradně s ženským tvůrčím a hereckým týmem.

„Důležitým prvkem příběhu a současně i prostředkem k nalezení pravdy je zde mikrofon,“ upozorňuje dramatička Dagmar Fričová, jinak umělecká šéfka A studia Rubín a režisérčina stálá spolupracovnice. „Právě mikrofon totiž z ústřední čtveřice vytáhne věci, které ještě nikomu neřekli. Ze zábavných historek pro barové publikum se vyloupne téměř něco jako true crime story. Hlavní roli v ní hraje postava otce, o němž všichni čtyři návštěvníci Vesmíru zjišťují, že je jiný, než si do této chvíle mysleli. To zjištění bolí, ale může mít i očistnou hodnotu,“ říká Fričová.

Silná herecká čtveřice

V roli Marty se představí Marie Štípková, stálice hereckého souboru Švandova divadla. V režii Lucie Ferenzové se tato herečka na studiové scéně objevuje také v monodramatu PRIMA FACIE / Na první pohled. Divácky velmi úspěšná inscenace získala několik nominací v kategorii inscenace roku 2023 a Marie Štípková i nominace za nejlepší ženský herecký výkon.

Také v dalších rolích se můžeme těšit na výrazné herecké osobnosti: v úloze Ronji uvidíme Anežku Šťastnou, Jana hraje Jacob Erftemeijer, Ivu Andrea Buršová.

Červená opona a zvuky kosmu

Autorka scény a kostýmů Andrijana Trpković pracuje v prostoru Studia s rudými závěsy připomínajícími divadelní oponu. Ta může postavy schovat a zahalit, ale je ji také možné strhnout a odhalit tak, co bylo skryté. Zatímco Janův kostým zaujme na první pohled hlavně nadčasovou pánskou elegancí, kostýmy ženských hrdinek zahrnují jak blyštivé glamour kousky vhodné pro veřejné vystupování, tak naddimenzované kusy „poděděného“ mužského oblečení.

Hudba Markéty Ptáčníkové pracuje se zvuky vesmíru, nahrávkami z NASA. V inscenaci tak zazní šumy, výbuchy, hukoty i vibrace kosmického ticha. Melodie letících komet a frekvence nebeských těles přitom autorka hudby namíchala se zvučnými popovými melodiemi. „S Markétou Ptáčníkovou máme rády hudební žánr zvaný dark pop a snažíme se ho rozpracovávat v našich inscenacích. V podstatě jde o chytlavé melodie, které však nepostrádají přesah a temné rify,“ vysvětluje režisérka.

Rodiče a děti v titulech Švandova divadla

Titul Po tátovi navazuje na dramaturgickou linku inscenací Švandova divadla zkoumajících z různých pohledů vztah rodičů a dětí. „Zatímco však ve hrách Gazda a roba nebo Divoká kachna dítě prakticky žádnou možnost vyjádřit se, nebo se dokonce bránit, nemá, v autorské inscenaci Po tátovi tuto příležitost konečně dostane,“ uvádí Johana Součková

Němcová.

„V době, kdy se rozpadají tradiční hodnoty a náš dětský vesmír se otřásá nebo přímo bortí, hledáme nové hodnoty a přehodnocujeme,“ říká Součková Němcová. „V rámci přežití se pokoušíme postavit si nový svět, nový vesmír. Pro oba světy, ten malý rodinný i ten velký, přitom zůstává klíčové, jestli v něm můžeme věřit, důvěřovat a cítit bezpečí,“ uzavírá dramaturgyně.

První a druhá předpremiéra je 6. a 8. června, premiéra se uskuteční 18. září po divadelních prázdninách.

Magdalena Bičíková, Richard Moučka

pro Taneční magazín

Divoká kachna

Nejdivočejší hra ve Švandově divadle

Robert Jašków, Luboš Veselý, Jacob Erftemeijer, Tomáš Petřík, Marie Štípková, Bohdana Pavlíková, Barbora Křupková a další členky a členové Švandova divadla se potkají v nové inscenaci Divoká kachna v režii Martina Františáka, uměleckého šéfa smíchovské scény. Slavné drama Henrika Ibsena (1828-1906) nabídne divákům silné herecké obsazení i napínavou podívanou plnou kontrastů. „Divoká kachna je asi nejdivočejší a nejvtipnější Ibsenovou hrou,“ říká Františák, který se režiím děl norského dramatika dlouhodobě věnuje. V překladu Františka Fröhlicha s původní hudbou Matěje Kroupy a výpravou Marka Cpina se Divoká kachna ve Švandově divadle poprvé představí 12. dubna ve Velkém sále Švandova divadla.

Gregers Werle (Jacob Erftemeijer) se po letech vrací do domu svého otce, továrníka Werleho (Robert Jašków). Potkává tu svého dávného známého Hjalmara Ekdala (Tomáš Petřík), syna Starého Ekdala (Luboš Veselý). Starý pán byl původně Werleho obchodním společníkem. Po uvěznění za finanční machinace, z nichž Werle obratně vyklouzl, je teď pan Ekdal zcela závislý na továrníkově blahovůli. Většinu času tráví v ústraní na půdě, kde chová i divokou kachnu – nevinného tvora, jehož Werle zmrzačil při lovu… Gregers navíc zjišťuje, že jeho otec ochromil a zmanipuloval i život Hjalmara a jeho ženy Giny (Marie Štípková). A že ve tmě nevědomosti tápe také jejich dcera Hedvika (Barbora Křupková), dívka trpící stejně jako továrník Werle nevyléčitelnou oční chorobou. Rozhořčený Gregers nejprve vmete otci do tváře všechny jeho zlé skutky. A pak se rozhodne, že půjde s pravdou ven. Otevře lidem oči, aby konečně spatřili věci tak, jaké ve skutečnosti jsou. Jak ale Ekdalovi takové „dobrodiní“ unesou? A je vůbec možné je unést?

Pravda a lež, slepota a prozření

„Zásadní otázkou Ibsenovy hry je, jestli je dobré lidi zbavovat jejich životních lží – a pokud ano, do jaké míry to dělat,“ říká režisér Martin Františák. Podle něj je Divoká kachna napínavým dramatem složeným z ostrých kontrastů. „Souboje o své životy a duše tu svádějí rodiče i jejich děti. Pere se tu pravda a lež, světlo a tma, vznešenost a vulgarita, slepota a prozření,“ líčí Františák.

Za velké téma inscenace považuje režisér také divokost a její ztrátu. „Jejím symbolem je samozřejmě ona postřelená kachna, z níž si Hedvika udělá svého mazlíčka,“ upozorňuje režisér. A dodává, že svět mužů je ve hře vylíčen jako svět lovců, kořistí a pastí. „Mužskou umíněnost a dravost vyvažují v Ibsenově geniálně napsané hře sympaticky zemité ženské figury,“ míní Františák.

Otcové, synové, ženy

V novince Švandova divadla se lze rozhodně těšit na silnou hereckou sestavu. Továrníka Werleho, cynického pragmatika vítězícího nad svými bližními úskoky i hrubou silou, hraje Robert Jašków. „Řekl bych, že továrník Werle dobrým otcem asi nikdy nebyl a asi ani nikdy nebude,“ říká Jašków. „Pokud jde o jeho otcovství nebo celkové vnímání života, myslím, že pro něj je hlavní on sám a jeho firma,“ míní herec, který je trojnásobným otcem a k péči o své potomky se vždy hrdě hlásil.

Protipólem Werleho je slabý a poddajný Starý Ekdal v podání Luboše Veselého. „Ekdalovy postoje a činy jsou sebeobranné. To, co se mu nehodilo nebo nehodí, jakoby nebylo. Utíká od přítomnosti i od minulosti. A k těmto útěkům mu pomáhá i alkohol,“ uvádí Luboš Veselý. „Už během zkoušení mě těšily výkony mých kolegů a kolegyň. Myslím, že na to by diváci mohli být zvědaví,“ zve na inscenaci Veselý. A přidává ještě jeden postřeh: „Při přípravě inscenace jsem si uvědomil, že nejenom Hedvika, ale i ostatní postavy jsou vlastně takovou postřelenou divokou kachnou, která táhne jedno křídlo po zemi. A co s tím? I to je otázka, která by mohla diváky zajímat.“

Dvojici patriarchů doplňují jejich neméně zajímaví synové. Mužem vystaveným osudové zkoušce je mírný a poddajný Hjalmar Ekdal (Tomáš Petřík), Hedvikou zbožňovaný tatínek žijící dosud v příjemném sebeklamu. „Hjalmar Ekdal je Ibsenova jízlivost. Je nutné hledat důvod, proč ho mít rád! Je to postava tragická i zábavná,“ říká Tomáš Petřík. Na otázku, jakou úlohu by si třeba někdy příště chtěl v této hře zahrát, odpovídá Petřík jednoznačně: „Teď jsem tak ohromen postavou Hjalmara, že o jiné bych snad ani neuvažoval.“

Hjalmarovo pohodlí přichází rozmetat umanutý Gregers Werle (Jacob Erftemeijer). Inteligentní muž činu je přesvědčen, že všechny dokonale „prokoukl“ a své „vize“ jim chce vnutit doslova za každou cenu. „Myslím, že Gregers může být pro diváky přitažlivý svým způsobem přemýšlení. Dovede svému okolí nastavovat zrcadlo a pokládat velmi přímé otázky, kterými ostatní vyvádí z rovnováhy,“ popisuje Erftemeijer. A jakou postavu by si – třeba někdy příště – v Divoké kachně chtěl zahrát on? „Rád bych si zahrál samotnou divokou kachnu… Protože má své korýtko,“ prozradil herec.

Jako doktora Rellinga, největšího Gregersova oponenta, uvidíme Jakuba Tvrdíka. Trpělivou Hjalmarovu manželku Ginu hraje Marie Štípková, Paní Sørbyovou Bohdana Pavlíková. V úloze dospívající Hedviky se představí Barbora Křupková. Bývalého teologa Molvika ztělesní Jan Mansfeld, továrníkova sluhu Pettersena hraje Miroslav Hruška. Další postavy ztvární členové rezidenčního souboru Peškovky – kreativní scény, která je se Švandovým divadlem úzce spojena – Ductus Deferens.

Účinek dramatu podtrhuje původní hudba skladatele Matěje Kroupy. Výpravu navrhl Marek Cpin, který do scény a kostýmů promítl i „lovecký“ charakter předlohy.

Vina, stud a troll

Jak připomíná dramaturgyně Johana Součková Němcová, Divokou kachnou pokračuje Švandovo divadlo v uvádění výrazných skandinávských titulů. K nim aktuálně patří i dánská komedie Chlast v režii Thomase Zielinského. „Ibsen ovšem patří k dramatické klasice,“ dodává dramaturgyně.

„Ibsenova dílem realistická, dílem symbolistní hra je mimo jiné varováním, jaké zlo může vzejít z lidské hlouposti, omezenosti a pokrytectví,“ říká dále Součková Němcová.

„Pod Ibsenovými moderními, divácky stále velmi přitažlivými dramaty o lidských povahách a vztazích teče vždy temný proud nevyřčených sil a vášní. V jeho hrách je tak prý vždy ukryt troll, nevyzpytatelná přírodní bytost známá ze severské mytologie. V Divoké kachně ho teď chceme najít,“ uzavírá režisér Martin Františák.

Magdalena Bičíková, Richard Moučka

pro Taneční magazín