Tajemství a smysl života vstoupí do kin

Vachlerův film se představuje v oficiální traileru

Co je smyslem života? Co je láska, humor, strach a smrt? Je všechno jen sen? Kdo jsme a kam směřujeme? Probudíme se, vzpomeneme si? Na tyto a další otázky se snaží nalézt odpověď nový celovečerní film Petra Vachlera s názvem Tajemství a smysl života. Přestože snímek poběží v kinech až 23. listopadu, už nyní stihl vyprodat prostřednictvím předpremiér přes 11 tisíc vstupenek.

Film Tajemství a smysl života od režiséra Petra Vachlera odhaluje na pozadí zdánlivě obyčejného lidského příběhu důležité aspekty a světy, které zůstávají běžnému vnímání skryté. Na ryze autorském projektu přitom jeho autor pracoval bezmála deset let.

„Zásadně mě ovlivnil zážitek z Mexika z roku 2009, kde jsem při skupinovém sezení s kamarády i indiány pochopil, že se svět skládá z vibrací, frekvencí, různých úrovní vnímání a pochopení. Tyto fyzické i duchovní pocity jsem si prožil později opakovaně a na různých místech světa. Zjistil jsem, že jsme schopni vycítit mnoho souvislostí, starých i tisíce let, které směřují k jedinému bodu, události, proroctví. Následně jsem si uvědomil, že bych to měl sdílet. I proto jsem se rozhodl natočit tento film,“ vysvětluje pozadí vzniku režisér Petr Vachler, který svůj v pořadí již druhý film vyšle do kin 23. listopadu.

Ve snímku, který kombinuje hraný film, animaci a dokument, se představí přední čeští herci jako Jan Budař, Josef Polášek, Barbora Seidlová, Andrea Růžičková, Aneta Krejčíková, Robert Jašków, Petr Buchta nebo Vladimír Javorský. Kromě nich ovšem natáčení předcházely také rozhovory s desítkami osobností ze světa vědy, spirituality nebo duchovních nauk, mezi nimiž je i autor knižního bestselleru Život po životě Raymond Moody, švýcarský spisovatel a záhadolog Erich von Däniken nebo americký lékař a známý přední učitel celostní medicíny a osobního rozvoje Deepak Chopra.

Zatímco první klapka padla v roce 2013, poslední záběry se natáčely ještě letos v srpnu. „Kamarádka v zahraničí umírala na těžkou formu rakoviny, v tisku se o tom hodně psalo, a protože se ve filmu řeší mimo jiné i toto téma, měl jsem potřebu určité věci v příběhu ujasnit. I po deseti letech zasahuji do filmu a těší mě to,“ objasňuje Vachler.

Výjimečnost díla dokazují také beznadějně vyprodané předpremiéry. Během září a října objede jeho tvůrce s vybranými hosty celkem 30 českých měst při celkovém počtu 45 filmových projekcí: „Pražskou Lucernu jsme vyprodali za tři dny, ve Strakonicích jsme prodali tři představení za sebou. Ve většině měst jsme přidávali další termíny, ale uspokojit poptávku po předpremiéře v celé republice rozhodně nezvládneme. A paradoxně mám radost, že to tak je. Vše mohlo dopadnout úplně jinak,“ zhodnotil divácký zájem Vachler, který bude svůj film před oficiální premiérou promítat ještě 19. září v pražském kině Lucerna nebo 14. října ve velkém sálu Thermal v Karlových Varech.

S filmem má jeho autor velké plány i mimo Česko: „Koncem října bych měl letět do USA a Mexika za lidmi, kteří by chtěli film koupit nejen pro americké kontinenty. Jak to dopadne, to je otázka. Možná zvolíme úplně jinou cestu, stejně jako jsme ji zvolili u nás. To znamená nejdříve komunitní předpremiéry a pak se uvidí.

Pozitivní odezva zatím ovšem nepřichází jen z řad diváků, ale i od samotných herců. „Věřím, že film může velmi zarezonovat, protože klade nesmírně důležité a univerzální otázky, který si každý člověk chtě nechtě musí položit. Co je po smrti? Jaký smysl má život? Z čeho je vesmír složen? A tak dál,“ dodává představitel hlavní postavy, Jan Budař.

Už nyní se diskutuje o tom, že film Tajemství a smysl života obrací naruby přesvědčení, že spiritualita a běžná každodenní realita jsou neslučitelné kategorie. Reakce a zájem diváků naznačují, že Vachlerova energie vložená do mnohaletého projektu nebude zmarněná. Zda si získá oblibu i u široké veřejnosti, se již brzy uvidí.

Klára Duháčková    

pro Taneční magazín                                       

Chlast

Od mejdanu po drama. Ve Švandově divadle připravují Chlast, divadelní adaptaci stejnojmenného kultovního filmu

Divadelní adaptaci snímku Chlast oceněného v roce 2021 Oscarem za nejlepší cizojazyčný film uvede v české premiéře koncem dubna Švandovo divadlo v Praze. Autory adaptace jsou režisér filmu Thomas Vinterberg a Claus Flygare. Ti svou divadelní verzi Chlastu postavili na ústřední pánské čtveřici: kamarádech, kteří jsou na hraně vyhoření a potýkají se s krizí středního věku. Na smíchovské scéně je ztvární Robert Jašków, Jacob Erftemeijer, Tomáš Petřík a hostující Petr Stach. Režie se chopil Thomas Zielinski, renomovaný divadelník, který vytvořil řadu inscenací v českých i německých divadlech. Hořká komedie Chlast bude poprvé uvedena 29. dubna ve Velkém sále Švandova divadla, kde se divákům představí v české premiéře. Účast na ní přislíbil i spoluautor divadelního scénáře Claus Flygare s manželkou, dánskou herečkou Tinou Gilling Mortensen.

Může půl promile alkoholu v krvi změnit život k lepšímu? Proč muži vlastně pijí a čím mohou trpět? Pomáhá řízená opilost k úspěchu, sebejistějšímu vystupování nebo ke šťastnějším vztahům? Čtveřice hrdinů inscenace Chlast se to pokusí zjistit…

Radost, úžas, uvolnění

Vše spustí zdánlivě nevinná glosa na oslavě čtyřicátin Nikolaje (Jacob Erftemeijer), středoškolského učitele psychologie. Ten se svým třem kolegům a kamarádům zmíní o teorii filosofa a psychiatra Finna Skårderuda. Podle ní člověku chybí od narození půl promile alkoholu v krvi k tomu, aby byl kreativnější, energičtější a šťastnější. Brzy to v praxi vyzkouší Martin (hostující Petr Stach), učitel dějepisu, kterého trápí nejen apatie studentů, ale i rozpadající se rodina. Záhy jej následují Nikolaj i další dva přátelé – poněkud ušlápnutý učitel hudby Peter (Tomáš Petřík) a Tommy (Robert Jašków), učitel tělocviku, který už, jak se ukáže, o popíjení něco ví. Výsledky jejich „vědeckého pokusu“ jsou tak překvapující, že se čtveřice učitelů rozhodne zajít ještě dál. Potvrdí se, že navýšení promile úměrně zvýší i pozitivní dopady? A co nastane, když se dopracují k takzvanému zážehu?

„Divadelní adaptace Chlastu je podle mne příběhem o vztazích – k sobě a svým nesplněným ambicím, k pití, ke kamarádům a také k ženám, ať už skutečným nebo těm vysněným,“ říká režisér Thomas Zielinski. „Jde také o generační příběh – o moment, kdy čtyřicátník či padesátník začne bilancovat. V jednu chvíli se přestane hnát dopředu, ohlédne se a dostaví se deprese… Rád bych zároveň, aby tato inscenace vyzařovala i radost, nával energie, pocit uvolnění a také úžas, že nad přízemní existenci se lze aspoň chvíli povznést. I tyto emoce totiž ke stavům mírného podroušení patří,“ říká Zielinski.

Když muži nemají co ztratit

Podobně jako režisér vnímají Chlast skrze své postavy i sami herci. „Martin má práci, která ho už moc nenaplňuje, respektive studenty zajímají mnohem více jejich mobily než jeho výklad dějin,“ říká o své postavě Petr Stach. „Má rodinu, která se mu rozpadá; manželku de facto nevidí a raději moc nezjišťuje, co znamenají její ´noční´… Už nemá, co by ztratil, tak prostě zkusí onu permanentní hladinu půl promile. A je to velká paráda. Alespoň ze začátku,“ naznačuje vývoj příběhu Petr Stach.

Snadné to v životě nemá ani hrdina v podání Jacoba Erftemeijera: „Nikolaj je čtyřicetiletý učitel psychologie, má tři děti, které pořád někam lezou, krásnou mladou ženu, která má vlivného otce a v životě nestíhá nic jiného než každý den zařizovat nákupy. Už dlouho se dobře nevyspal,“ poznamenává herec.

Přednosti a slabiny své postavy přesně popisuje také Tomáš Petřík: „Peter – svobodný, bezdětný pětačtyřicátník, který učí hudebku, miluje klasickou hudbu a její poslech. Je přátelský, společenský, pořádný, ne moc odvážný. Touží po dítěti, ale seznamování se s ženami mu dělá problém.“

A bez příkras a současně s pochopením nahlíží na svého hrdinu i Robert Jašków: „Tommy je unavenej, samaritánsky založenej učitel těláku, co pořád miluje svou Mette, psa Labana a pivko… Pije asi nejvíc ze všech, vlastně pořád. Jedinou útěchu – kromě pití – v tomhle životě, kterej za nic nestojí, mu přinášejí malí kluci fotbalisti, zejména pak malý, ne právě šikovný čutálista Brejla.“

Žádaný společník alkohol? 

„Stejně jako filmová i divadelní verze Chlastu je lomeným žánrem,“ doplňuje dramaturgyně Martina Kinská. „Od téměř nespoutaného mejdanu a čiré komedie přechází v tragikomedii až drama, aby konec zůstal v jistém smyslu otevřený a každý z diváků jej mohl uchopit po svém. I díky tomu se vyvarujeme černobílému či moralistnímu kázání,“ dodává.

Podle ní Švandovo divadlo sáhlo po látce i proto, že téma alkoholu jako součásti našich životů považuje za velmi důležité. „Alkohol je v naší společnosti snadno dosažitelný prostředek k uvolnění, často funguje dokonce jako ´náhrada´ lehčích antidepresiv či prášků na spaní. Tolerance pití alkoholu v naší, respektive ve většině západní společnosti, je velmi vysoká. Dokonce v určitých situacích když nepijete, jste divní,“ připomíná Martina Kinská. „Vedle samotného sledování, co se s člověkem v různých fázích užívání alkoholu děje – a nelze popřít, že zprvu nás mírné množství opravdu umí zbavit úzkosti a dopadající tíhy stresu; později bohužel je daň za toto ´osvobození´ neúměrně vysoká – nás proto zajímalo i to, co stojí za potřebou, touhou či tlakem začlenit alkohol do svých každodenních životů.  A právě zde nalézáme oporu i ve filmu a hře Chlast,“ říká dramaturgyně.

Martina Kinská zároveň připomíná, že v divadelních adaptacích severských filmů má Švandovo divadlo tradici: „K těm nejúspěšnějším patřila komedie Kdo je tady ředitel?, na níž navázal Kurz negativního myšlení a poté v předloňské sezóně Adamova jablka.

Kouzlo divadelního prostoru

Výhodu divadelního ztvárnění vidí Thomas Zielinski v možnosti naplno využít kouzla divadelního prostoru. „Podívaná se tu – na rozdíl od filmu – odehrává ve 3D a umožňuje nám tak citlivě vtáhnout do děje i diváky. Ti zde představují studenty, kteří alkoholovým „výkonům“ svých učitelů přihlížejí,“ říká režisér.

Prostředí střední školy – třídy i sborovny – inspirovalo režiséra Zielinského a scénografa Lukáše Kuchinku k zasazení hry do minimalistického prostoru se školními, bílými, magnetickými tabulemi. „Ty slouží hrdinům k zaznamenávání experimentu, umožňují ale i projekce a posun ve vnímání reality, jež se s užíváním alkoholu pojí – víc bychom zatím neradi prozrazovali,“ říká Martina Kinská.

Také Andrea Králová jako výtvarnice kostýmů respektuje čistotu a jednoduchost. A i ona pro diváky nachystala jisté překvapení…

Z obvyklého klišé, spočívajícího v okázalém padání a hulákání „opilých“ postav, pomohla hercům najít nevšední východisko choreografka Jana Burkiewiczová. Odborným poradcem, který dlouhodobě pracuje s lidmi trpícími alkoholovou závislostí, je psychiatr Jakub Šimek.

Náhled do křehké mužské duše

Na otázku, proč do Švandova divadla na Chlast přijít, odpovídá režisér Zielinski jednoznačně. „Protože Chlast je především o vztazích a ty jsou v životě to nejdůležitější. Mužům, těm už bilancujícím i těm teprve na prahu kariéry, nabízí vážné téma podané v podobě chytré a netuctové zábavy. A ženám zas umožňuje nahlédnutí do křehké mužské duše,“ uzavírá režisér.

Premiéra je 29. dubna ve Velkém sále Švandova divadla, nejbližší volné reprízy jsou naplánovány na 29. května a 15. a 22. června.

Magdalena Bičíková

pro Taneční magazín

Švandák hraje v USA, nachází zde početné a vnímavé publikum

Do posledního místečka obsazeno

Do posledního místečka obsazeným workshopem na the University of Chicago spojeným s promítáním titulu AI: Když robot píše hru začalo 2. června turné pražského Švandova divadla ve Spojených státech. To po projekci první divadelní hry na světě napsané robotem pokračovalo v programu inscenacemi Pankrác ´45 Protest/Rest, uvedenými o víkendu před nabitým sálem chicagského Chopin Theatre. Od tohoto týdne se tvůrci a herci přesouvají do New Yorku. Tam je na festivalu Rehearsal for Truth Theater Festival organizovaném newyorskou Václav Havel Library Foundation čeká 12. června světová premiéra textu nazvaném Permeation. Autorem nové divadelní hry je opět umělá inteligence.

„Hned první večer jsme chicagské Chopin Theatre naplnili na hranice jeho možností,“ uvedl Martin Františák, umělecký šéf Švandova divadla. Do poslední chvíle tak majitel a ředitel divadla Zygmunt Dyrkacz přidával do hlediště další a další přístavky. „Hráli jsme česky s anglickými titulky. Tituly Pankrác ´45 i Protest/Rest jsme uvedli celkem třikrát na Hlavní scéně, kam se pokaždé vešlo více než 120 diváků, což je její obvyklá kapacita,“ řekl Františák. První večer zasedla v hledišti i delegace české vlády v čele s předsedou Senátu Parlamentu České Republiky Milošem Vystrčilem. Přítomen byl i generální konzul ČR v Chicagu Jaroslav Kantůrek.

Hostování Švandova divadla se stalo součástí oslav 100. výročí založení T. G. Masaryk Czech School v Chicagu, během nichž proběhla i desátá výroční Konference českých škol v Severní Americe. A její účastnice si drama žen, které se v létě roku 1945 sešly v jedné cele pankrácké věznice, nenechaly ujít. „Učitelky českých škol z celých Spojených států vytvořily na chicagské premiéře Pankráce ´45 početné a vnímavé publikum. Ocenily jak příběh nahlížející do temné kapitol našich dějin, tak skvělé koncentrované herectví dámské části našeho souboru,“ doplnil dramaturg Švandova divadla David Košťák. „Titul Pankrác ´45 jsme totiž v Chicagu museli uvést ve výrazně skromnější scénografii, než je hrajeme doma. Herecké nasazení Kláry Cibulkové, Marie Štípkové, Andrey Buršové, Réky Derzsi a Barbory Váchové však nedalo na chybějící části scény ani pomyslet,“ prozradil Košťák.

Vřelý ohlas zaznamenali smíchovští divadelníci také od amerických diváků. „Ti, s nimiž jsme měli možnost po představeních mluvit, měli o evropské historii až překvapivě dobrý přehled. Drama z pankrácké věznice autorky a režisérky Martiny Kinské je proto upřímně zaujalo. A bavil je i absurdní humor jednoaktovky Václava Havla Protest, doplněné o svižnou hru Rest od současného autora Marka Hejduka. V obou hrách spojených režisérem Danielem Hrbkem do jediné inscenace navíc excelovali Robert Jašków jako plachý spisovatel Vaněk a Tomáš Pavelka coby oportunista Staněk. Už teď se těším na každé podobné setkání nejen s našimi krajany žijícími v USA, ale i se všemi dalšími fanoušky evropské divadelní kultury,“ uzavírá Martin Františák.

Foto: Alena Hrbková

Magdalena Bičíková

pro Taneční magazín

Herci Švandova divadla odletí do USA

Autorské divadlo i nový dramatický text napsaný umělou inteligencí se představí v USA

Na patnáctidenní turné do Spojených států odletí od 31. května do 14. června část hereckého a uměleckého souboru Švandova divadla v Praze. Vedle dvou inscenací reprezentujících současnou českou činohru zde smíchovská scéna představí i unikátní projekt THEaiTRE, spojující svět divadla se světem vědy. V jeho rámci bude v USA poprvé uveden i zbrusu nový divadelní text napsaný umělou inteligencí. Ten v podobě scénického čtení uslyší americké publikum ve světové premiéře, na níž Švandovo divadlo spolupracuje s místními umělci.

Za velkou louži se z hereček a herců chystají například Robert Jašków, Jacob Erftemeijer, Marie Štípková, Andrea Buršová, Klára Cibulková a Tomáš Pavelka. Umělecké vedení Švandova divadla bude reprezentovat Martin Františák, Martina Kinská David Košťák. Za THEaiTRE je vyslán počítačový lingvista Rudolf Rosa. 

Do Spojených států se ze Švandova divadla chystá i Robert Jašków a Marie Štípková a Jacob Erftemeijer foto Richard Moučka

Chicago a poté New York

„Šance ukázat v zahraničí současné české autorské divadlo je ojedinělou příležitostí, která otevírá možnosti další spolupráce pro celou českou činohru,“ je přesvědčen ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek. „V chicagském Chopin Theatre budeme hostovat s tituly Pankác´45 a Protest/Rest: hrát budeme česky s anglickými titulky,“ říká Hrbek. Uvedení obou inscenací ve městě s početnou českou komunitou bude zároveň součástí oslav 100. výročí založení T. G. Masaryk Czech School v Chicagu a 10. výroční konference českých škol v Severní Americe. Představení navštíví i delegace z Česka, včetně předsedy Senátu Parlamentu České republiky Miloše Vystrčila.

Neméně zajímavá bude i prezentace projektu THEaiTRE. Díky němu se Švandovo divadlo stalo v roce 2021 vůbec první scénou na světě, kde měla premiéru divadelní hra napsaná robotem. „Záznam inscenace AI: Když robot píše hru vyprávějící o putování robota podivuhodným světem lidí, budeme promítat začátkem června na the University of Chicago. Projekci za účasti tvůrců a herců doplníme přednáškou a workshopem, zaměřeným na psaní textu umělou inteligencí,“ říká Daniel Hrbek, který první drama napsané robotem zrežíroval.

Jacob Erftemeijer v inscenaci AI Když robot píše hru foto Alena Hrbková

Robot píše opět hru!

„Projekt THEaiTRE představíme 12. června také publiku newyorského festivalu Rehearsal for Truth Theater Festival, který každoročně organizuje Václav Havel Library Foundation. Ve světové premiéře navíc přečteme i další nový text s názvem Permeation, jehož autorem je opět umělá inteligence. Na jeho vzniku se opět podíleli naši partneři z Ústavu formální a aplikované lingvistiky Matematicko-fyzikální fakulty UK a studenti DAMU,“ říká Daniel Hrbek.

Nový text vygeneroval – stejně jako v případě první hry – jazykový model GPT-2. Tomu člověk zadal pouze výchozí situaci a nechal ji robota dále rozvíjet, přičemž na vznikající dílo i nadále dohlížel. „Model byl tentokrát už předem vytrénován na dramatických situacích ze scénářů divadelních her a filmů. Lze už také říct, že umělá inteligence příběh sama fabulovala,“ prozrazuje počítačový lingvista Rudolf Rosa. Hrdinou novinky tak už není robot, který jako užaslý Malý princ procházel fantaskním světem lidí, nýbrž lidé, kteří žijí v dnešním světě.

„Jsme rádi, že text můžeme poprvé veřejně přečíst právě v angličtině, jež je „rodnou řečí“ jejího neživého autora,“ dodává Daniel Hrbek.

Režisér AI Když robot píše hru Daniel Hrbek autonomní programovatelný humanoidní robot a počítačový lingvista Rudolf Rosa foto Richard Moučka

Do světa v rámci možností

Podle ředitele Švandova divadla je potřeba navázat i na další projekty, koprodukce a umělecké či vzdělávací projekty přerušené dvouletou covidovou pauzou. „Pro zahraniční uvedení chystáme například vznikající inscenaci Kabaret Winton, inspirovanou osudem dvou dívek zachráněných Sirem Nicholasem Wintonem. Titul, na němž se spolu s režisérem Martinem Františákem podílela spisovatelka Kateřina Tučková, vnímáme jako mezinárodně atraktivní a během pobytu ve Státech ho chceme představit dalším možným partnerům,“ plánuje Daniel Hrbek.

AI: Když robot píše hru mělo Švandovo divadlo původně namířeno i na festivaly v Portugalsku a na konference o AI v Británii. „Osobní účast tam však musíme oželet a obou těchto událostí se nakonec zúčastníme virtuálním připojením,“ říká Hrbek. A přidává jednoduché vysvětlení: „V současné době musíme myslet zejména na domácí publikum a také na ekonomickou situaci divadla. A ta je kvůli zdražení energií, vysoké inflaci a škrtům v neinvestičním příspěvku opravdu složitá. V rozvoji kontaktů se zahraničními divadly i v již navázané spolupráci s americkými univerzitami však chceme pokračovat,“ je přesvědčen ředitel Švandova divadla.

To se právě pod Hrbkovým vedením stalo významným koproducentem nového projektu Českého centra v Paříži a DAMU, jejíž studenti pojedou letos v létě do Paříže na rezidenci. „Je dobře, že možnost předvést sebe i své umění v zahraničí dostanou také nejmladší čeští divadelníci. Program Českého centra v Paříži tak už brzy obohatí jejich nová autorská inscenace Nabíledni prázdno,“ uzavírá Hrbek.

 

Víte, že…

do Spojených států jede smíchovská scéna pod názvem Svanda Theatre in the USA?

hostování smíchovské scény se uskutečňuje ve spolupráci s těmito partnery? Chopin Theatre, The Center for Eastern European and Russian/Eurasian Studies při the University of Chicago, T. G. Masaryk Czech School, The Prague Committee of Chicago Sister Cities International, Rehearsal for Truth Theater Festival.

výjezd Švandova divadla do USA se koná se pod záštitou Generálního konzulátu České republiky v Chicagu? Podpořeno bylo grantem Ministerstva kultury České republiky (podpora projektů vysílaných do zahraničí), Rehearsal for Truth Theater Festival, grantem TAČR, T. G. Masaryk Czech School a Generálním konzulátem České republiky v Chicagu.

spolupráce Švandova divadla s americkými univerzitami trvá už od roku 2014? Naposledy USA divadlo navštívilo v létě roku 2019 Georgetown University ve Washingtonu a The New School v New Yorku.

 

 

Foto: Richard Moučka, Alena Hrbková

Magdalena Bičíková

pro Taneční magazín