Chlast

Od mejdanu po drama. Ve Švandově divadle připravují Chlast, divadelní adaptaci stejnojmenného kultovního filmu

Divadelní adaptaci snímku Chlast oceněného v roce 2021 Oscarem za nejlepší cizojazyčný film uvede v české premiéře koncem dubna Švandovo divadlo v Praze. Autory adaptace jsou režisér filmu Thomas Vinterberg a Claus Flygare. Ti svou divadelní verzi Chlastu postavili na ústřední pánské čtveřici: kamarádech, kteří jsou na hraně vyhoření a potýkají se s krizí středního věku. Na smíchovské scéně je ztvární Robert Jašków, Jacob Erftemeijer, Tomáš Petřík a hostující Petr Stach. Režie se chopil Thomas Zielinski, renomovaný divadelník, který vytvořil řadu inscenací v českých i německých divadlech. Hořká komedie Chlast bude poprvé uvedena 29. dubna ve Velkém sále Švandova divadla, kde se divákům představí v české premiéře. Účast na ní přislíbil i spoluautor divadelního scénáře Claus Flygare s manželkou, dánskou herečkou Tinou Gilling Mortensen.

Může půl promile alkoholu v krvi změnit život k lepšímu? Proč muži vlastně pijí a čím mohou trpět? Pomáhá řízená opilost k úspěchu, sebejistějšímu vystupování nebo ke šťastnějším vztahům? Čtveřice hrdinů inscenace Chlast se to pokusí zjistit…

Radost, úžas, uvolnění

Vše spustí zdánlivě nevinná glosa na oslavě čtyřicátin Nikolaje (Jacob Erftemeijer), středoškolského učitele psychologie. Ten se svým třem kolegům a kamarádům zmíní o teorii filosofa a psychiatra Finna Skårderuda. Podle ní člověku chybí od narození půl promile alkoholu v krvi k tomu, aby byl kreativnější, energičtější a šťastnější. Brzy to v praxi vyzkouší Martin (hostující Petr Stach), učitel dějepisu, kterého trápí nejen apatie studentů, ale i rozpadající se rodina. Záhy jej následují Nikolaj i další dva přátelé – poněkud ušlápnutý učitel hudby Peter (Tomáš Petřík) a Tommy (Robert Jašków), učitel tělocviku, který už, jak se ukáže, o popíjení něco ví. Výsledky jejich „vědeckého pokusu“ jsou tak překvapující, že se čtveřice učitelů rozhodne zajít ještě dál. Potvrdí se, že navýšení promile úměrně zvýší i pozitivní dopady? A co nastane, když se dopracují k takzvanému zážehu?

„Divadelní adaptace Chlastu je podle mne příběhem o vztazích – k sobě a svým nesplněným ambicím, k pití, ke kamarádům a také k ženám, ať už skutečným nebo těm vysněným,“ říká režisér Thomas Zielinski. „Jde také o generační příběh – o moment, kdy čtyřicátník či padesátník začne bilancovat. V jednu chvíli se přestane hnát dopředu, ohlédne se a dostaví se deprese… Rád bych zároveň, aby tato inscenace vyzařovala i radost, nával energie, pocit uvolnění a také úžas, že nad přízemní existenci se lze aspoň chvíli povznést. I tyto emoce totiž ke stavům mírného podroušení patří,“ říká Zielinski.

Když muži nemají co ztratit

Podobně jako režisér vnímají Chlast skrze své postavy i sami herci. „Martin má práci, která ho už moc nenaplňuje, respektive studenty zajímají mnohem více jejich mobily než jeho výklad dějin,“ říká o své postavě Petr Stach. „Má rodinu, která se mu rozpadá; manželku de facto nevidí a raději moc nezjišťuje, co znamenají její ´noční´… Už nemá, co by ztratil, tak prostě zkusí onu permanentní hladinu půl promile. A je to velká paráda. Alespoň ze začátku,“ naznačuje vývoj příběhu Petr Stach.

Snadné to v životě nemá ani hrdina v podání Jacoba Erftemeijera: „Nikolaj je čtyřicetiletý učitel psychologie, má tři děti, které pořád někam lezou, krásnou mladou ženu, která má vlivného otce a v životě nestíhá nic jiného než každý den zařizovat nákupy. Už dlouho se dobře nevyspal,“ poznamenává herec.

Přednosti a slabiny své postavy přesně popisuje také Tomáš Petřík: „Peter – svobodný, bezdětný pětačtyřicátník, který učí hudebku, miluje klasickou hudbu a její poslech. Je přátelský, společenský, pořádný, ne moc odvážný. Touží po dítěti, ale seznamování se s ženami mu dělá problém.“

A bez příkras a současně s pochopením nahlíží na svého hrdinu i Robert Jašków: „Tommy je unavenej, samaritánsky založenej učitel těláku, co pořád miluje svou Mette, psa Labana a pivko… Pije asi nejvíc ze všech, vlastně pořád. Jedinou útěchu – kromě pití – v tomhle životě, kterej za nic nestojí, mu přinášejí malí kluci fotbalisti, zejména pak malý, ne právě šikovný čutálista Brejla.“

Žádaný společník alkohol? 

„Stejně jako filmová i divadelní verze Chlastu je lomeným žánrem,“ doplňuje dramaturgyně Martina Kinská. „Od téměř nespoutaného mejdanu a čiré komedie přechází v tragikomedii až drama, aby konec zůstal v jistém smyslu otevřený a každý z diváků jej mohl uchopit po svém. I díky tomu se vyvarujeme černobílému či moralistnímu kázání,“ dodává.

Podle ní Švandovo divadlo sáhlo po látce i proto, že téma alkoholu jako součásti našich životů považuje za velmi důležité. „Alkohol je v naší společnosti snadno dosažitelný prostředek k uvolnění, často funguje dokonce jako ´náhrada´ lehčích antidepresiv či prášků na spaní. Tolerance pití alkoholu v naší, respektive ve většině západní společnosti, je velmi vysoká. Dokonce v určitých situacích když nepijete, jste divní,“ připomíná Martina Kinská. „Vedle samotného sledování, co se s člověkem v různých fázích užívání alkoholu děje – a nelze popřít, že zprvu nás mírné množství opravdu umí zbavit úzkosti a dopadající tíhy stresu; později bohužel je daň za toto ´osvobození´ neúměrně vysoká – nás proto zajímalo i to, co stojí za potřebou, touhou či tlakem začlenit alkohol do svých každodenních životů.  A právě zde nalézáme oporu i ve filmu a hře Chlast,“ říká dramaturgyně.

Martina Kinská zároveň připomíná, že v divadelních adaptacích severských filmů má Švandovo divadlo tradici: „K těm nejúspěšnějším patřila komedie Kdo je tady ředitel?, na níž navázal Kurz negativního myšlení a poté v předloňské sezóně Adamova jablka.

Kouzlo divadelního prostoru

Výhodu divadelního ztvárnění vidí Thomas Zielinski v možnosti naplno využít kouzla divadelního prostoru. „Podívaná se tu – na rozdíl od filmu – odehrává ve 3D a umožňuje nám tak citlivě vtáhnout do děje i diváky. Ti zde představují studenty, kteří alkoholovým „výkonům“ svých učitelů přihlížejí,“ říká režisér.

Prostředí střední školy – třídy i sborovny – inspirovalo režiséra Zielinského a scénografa Lukáše Kuchinku k zasazení hry do minimalistického prostoru se školními, bílými, magnetickými tabulemi. „Ty slouží hrdinům k zaznamenávání experimentu, umožňují ale i projekce a posun ve vnímání reality, jež se s užíváním alkoholu pojí – víc bychom zatím neradi prozrazovali,“ říká Martina Kinská.

Také Andrea Králová jako výtvarnice kostýmů respektuje čistotu a jednoduchost. A i ona pro diváky nachystala jisté překvapení…

Z obvyklého klišé, spočívajícího v okázalém padání a hulákání „opilých“ postav, pomohla hercům najít nevšední východisko choreografka Jana Burkiewiczová. Odborným poradcem, který dlouhodobě pracuje s lidmi trpícími alkoholovou závislostí, je psychiatr Jakub Šimek.

Náhled do křehké mužské duše

Na otázku, proč do Švandova divadla na Chlast přijít, odpovídá režisér Zielinski jednoznačně. „Protože Chlast je především o vztazích a ty jsou v životě to nejdůležitější. Mužům, těm už bilancujícím i těm teprve na prahu kariéry, nabízí vážné téma podané v podobě chytré a netuctové zábavy. A ženám zas umožňuje nahlédnutí do křehké mužské duše,“ uzavírá režisér.

Premiéra je 29. dubna ve Velkém sále Švandova divadla, nejbližší volné reprízy jsou naplánovány na 29. května a 15. a 22. června.

Magdalena Bičíková

pro Taneční magazín

 »Graces«

Neexistující hranice mezi tancem, divadlem a scénickým uměním. ❍ Jedna z hlavních událostí Mezinárodního festivalu současného tance a pohybového divadla TANEC PRAHA. ❍ Premiérově v divadle Oskara Nedbala v Táboře. ❍

Graces“, uvedené v sobotu 5. 6. 2021 v Táboře, je představení choreografky a performerky Silvie Gribaudiové, ve kterém italští umělci – tanečníci, zpochybňují krásu. Takovou krásu, která je vnímána větší částí dnešní konvenční společností. Za každou cenu a za každých okolností nás okolí nutí být atraktivními, senzačními a dokonalými. Silvie Gribaudiová a tři klasičtí tanečníci Andrea Rampazzo, Siro Guglielmi a Matteo Marchesi nám však nabízejí i jinou variantu krásy a také způsob, jak ji vnímat.

Choreografka si, nikoli náhodou, zvolila k tématu taneční divadelní hry sousoší Tří Grácií, od představitele italského klasicismu Antonia Canovy. Tři dcery boha Dia, Eufrosyné, Aglaia a Thálie, které tak, jako tři mužské postavy (tanečníci Rampazzo, Guglielmi a Marchesi) představují vyrovnanost, ve které je obsažen půvab, radost a prosperita. Při postupném nástupu čtyř účinkujících na jeviště se spouští tiché prolínání pohledů mezi tanečníky, performerkou a publikem.

Vzniká oboustranné napětí a zvědavost. Směrem z hlediště očekávání, co bude následovat, z pódia vyvěrá zvědavost, jaký bude ohlas obecenstva. Tato linie vzájemné odezvy prostupuje celou padesátiminutovou délkou představení. Scénické řešení umožňuje vidět tanečníky, společně s Gribaudiovou, na minimalisticky prázdné a bílé scéně, v černých krátkých kalhotách a ponožkách.

Ani jeden z účinkujících nepředstavuje určitou postavu z Charitek, všichni čtyři mají v sobě znaky všech tří bohyní. Začíná se rozvíjet stovka jednoduchých pohybů klasického baletu tří mužů, kteří svým tancem umožňují, aby žena, která je s nimi na jevišti, mohla experimentovat se svým tělem a zprostředkovávat mezi jimi a diváky  jakýsi pomyslný most plný humoru a porozumění.

Vidíme choreograficky propracovanou, až hmatatelnou ironii, namířenou na smýšlení o kráse a vytvořenou pomocí rysů klasického tance, tří dokonale vypracovaných těl mužských umělců a těla „obyčejné“ ženy. Vše, co se nám odvíjí před očima, je brilantně provázáno s diváky.

Gribaudiová neumělou angličtinou komentuje scénické akce kladením otázek divákům, kteří tleskají, přizvukují, smějí se anebo projevují mimořádnou vnímavost. Silvia Gribaudiová obdarovává sebeironií, sarkasmem a krása se tak stává nejen dostupnou, ale i zábavnou a běžnou.

V závěru představení si snad každý divák, prostřednictvím současného tance, uvědomuje, že krása není jen „božská“, ale je dosažitelná pro všechny. Že není jen pro přírodou krásou „obdařené“, ale i pro ty, kteří se odváží překonat hranice a bariéry lidské nedokonalosti.

Propojení jednotlivých protagonistů je jedním z významných rysů představení

Zeptali jsme se:

Silvie Gribaudiové,

autorky i hlavní protagonistky „Graces“

TANEČNÍ MAGAZÍN: S jakými reakcemi a odezvami diváků se po uvedení „Graces“ setkáváte?

Silvie Gribaudiová: „Při pochopení divadelního představení je to především pocit štěstí, radosti a v neposlední řadě uvědomění si šance začít žít život jinak a znovu.“

TM: Připravujete také workshopy. Jaké je jejich zaměření?

Silvie Gribaudiová: „Jsou to profesionální workshopy, určené odborníkům v divadelním oboru, zaměřené na estetiku a krásu.“

TM: Jaké máte plány do budoucna? Budete pokračovat v práci se stejným nebo podobným tématem?

Silvie Gribaudiová: „Ano. V říjnu 2021 chystám debut pod názvem ,Mon Jour!´. Výchozím podnětem je touha žít každý den a jak se vrátit do života. Pět cirkusových umělců a prostředí mezi cirkusem a tancem: v představení bychom chtěli radostně oslavit dny, chceme se smát sami sobě.“

TM: A v dalších letech?

Silvie Gribaudiová: „Pouze já sama pak budu vystupovat v projektu italského networku tanečních organizací. Projekt vyzývá různé umělce k práci na sólovém zpracování ,Swans Never Die, La morte del cigno – Smrt labutě´. Jedná se o kreaci experimentování a objevování mezi historií a pamětí. No a na rok 2023 chystám ,balet klasik´, ale zatím nemám podrobnosti a ani název a tak nemohu prozradit víc.“

Foto: Fabio Saul a Matteo Maffesanti

Hana Ferrara

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Těšit se lze bez omezení!

»Letní Letná« připravuje již svůj osmnáctý ročník. Lexikon cirkusových kouzel dovezou akrobaté z Velké Británie. Chystá se světová premiéra!!!

Vyhlídky pro kulturu se neustále mění. Mezinárodní festival nového cirkusu a divadla „Letní Letná“ ale věří, že je přesto pořád na co se těšit. S optimismem proto pokračuje v přípravách osmnáctého ročníku. V předprodeji už jsou lístky na první potvrzenou zahraniční hvězdu. Po šesti letech a velkolepém úspěchu se do Prahy vrátí jeden z nejznámějších britských novocirkusových souborů NoFit State Circus. Nejen jejich představení „LEXICON“, ale i další soubory a především návštěvníky přivítá šapitó na pražské Letné. A to od 12. do 31. srpna 2021. První vstupenky jsou v prodeji.

Festival „Letní Letná“ koncentruje do necelých tří týdnů to nejlepší z tuzemského i zahraničního nového cirkusu, ale také divadla a hudby. Co do rozsahu ve svém žánru ojedinělá tuzemská přehlídka se ale v roce 2020 vlivem koronavirové pandemie musela – jako většina dalších kulturních akcí – velmi uskromnit. Pořadatelé přesto nechtěli příznivcům nového cirkusu tradiční letní podívanou odepřít, připravili proto alespoň „light verzi“. Navzdory překážkám nabídl program v srpnu během osmi dnů na sedmdesát představení, včetně světové premiéry. Za cirkusovými zážitky se na Letnou vydalo 25 tisíc diváků.

Přesto nezbylo než část programu přesunout na rok 2021. Čekání určitě bude stát za to. „Prvním oznámeným souborem je světoznámý NoFit State Circus,“ potvrzuje zvučné jméno v programu ředitel festivalu Jiří Turek. Akrobaté z britského ansámblu své umění českému publiku představili před šesti lety, tentokrát přivážejí odvážnou, smyslnou a velmi současnou variaci na tradiční cirkusový zážitek. Představení „LEXICON“ v režii Firenzy Guidi vypráví o minulosti, přítomnosti i budoucnosti cirkusu, přičemž mísí akrobatické výkony s filmovými obrazy a živou hudbou.

Zahraniční recenze chválí „nadčasovou radost“ a inscenaci, která „hýří hravostí, kouzlí s odkazy na historii a boří jakoukoliv hierarchii“. Britský list The Guardian o LEXICONU“ napsal: „Je skvělé vidět klaunství založené přímo na jednotlivých disciplínách – žonglování rozpálené planoucími pochodněmi nebo tři muži vedoucí nesmyslný boj a točící se v kruzích cyr wheel. Balancování na rukou za zvuků chytlavé hudby klezmer je zábavné a truchlivé zároveň.Diváky Letní Letné zabaví NoFit State Circus svou novocirkusovou učebnicí poprvé 13. srpna a poté téměř každý večer až do konce osmnáctého ročníku festivalu.

Jiří Turek věří, že se návštěvníkům Letní Letné podaří příští rok vynahradit i další program, který nebylo možné letos, kvůli koronaviru, uskutečnit. „V tuto chvíli jsme ve spojení se soubory z minulého roku,“ ujišťuje. „Uvidíme, jak se bude celá situace dále vyvíjet. Dramaturgie je vázaná na různé další novocirkusové přehlídky,“ dodává ředitel.

Organizátoři počítají v roce 2021 s plnohodnotným programem. Nicméně i přes naději, že se vše podaří, jsou si vědomi, že také do osmnáctého ročníku by mohla zasáhnout pandemie.

Změny nastanou v případě, že budeme muset následovat státní bezpečnostní opatření,“ připouští Jiří Turek. Z letošní „odlehčené verze“ si odnáší nejen zkušenost, jak lze v takovém případě program přizpůsobit, ale také inspiraci v podobě „open air stage“. „Rádi bychom ji pro příští rok udrželi, ale uvidíme, jak vše půjde programově skloubit,“ plánuje ředitel festivalu, že by venkovní scéna mohla zůstat i nadále součástí programu.

Foto: František Ortman a archiv

Nikola Lörinczová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Africký tanec s Monikou Rebcovou

Proč? Pro radost!

Proč tančit  africký tanec ?

–      bubny

–      rytmus

–      aerobní cvičení

–      spalování kalorií

–      umění

–      přirozený pohyb

–      koordinace

–      radost

V lekci afrického tance, kterou doprovází zvuk afrických bubnů, se především naučíte dobře orientovat v rytmu.  Seznámíte se se základními pohyby a jednoduchými kroky západoafrických tanců a jeho autentickým hudebním doprovodem, který je s tancem těsně propojen.

Jedná se o aerobní cvičení efektivní na hubnutí i na budování kondice. Efektem lekce afrického tance je rozproudění metabolismu, spalování tuků a podpoření zdraví díky přístupu kyslíku ke svalům. Budete zhluboka dýchat při pravidelném tempu pohybu a spalovat tak kalorie.

Toto aerobní cvičení v podobě lekce tance má zároveň od sportu přesah do umění, takže africký tanec povznese i vaši duši.

V těchto lekcích tance zpevníte tělo a zároveň se psychicky uvolníte. Připomenete si, že se můžete pohybovat zcela přirozeně.  Zlepšíte si však i pohybovou paměť, svoji pohybovou koordinaci a vytvarujete postavu.  A především pocítíte velkou radost z přirozeného tance a pohybu a příliv energie, která pramení z hudebního doprovodu bohatých afrických rytmů.   Přestože se budete pohybovat a tančit naplno, po lekci nebudete unaveni, ale plni energie a dobré nálady.

 Lekce afrického tance je vhodná pro dospělé, děti i pro rodiče s dětmi.

 

 Každé úterý od 8.9. 2020

vždy v 19.30h – 21.00h

na adrese: ZŠ Masná 13, Praha 1, tělocvična v přízemí

permanentka na 10 lekcí za 2.500,- Kč

jednotlivé lekce 290,-Kč.

Při platbě do 15.8. 2020 je cena kurzu 2400,-Kč. Prosíme uhradit na č.u. 7273742001/5500. Ještě máte možnost získat slevu.

Děkujeme a těšíme se na vaše přihlášky.

 Monika a bubeníci 776646069

pro TANEČNÍ MAGAZÍN