Archiv pro štítek: zábava

Aristokrat humoru Miroslav Horníček

V letošní roce uplyne sto let od narození velikána českého humoru Miroslava Horníčka

Aristokrata humoru Miroslava Horníčka připomene Památník Karla Čapka na Strži

 

V letošní roce uplyne sto let od narození velikána českého humoru Miroslava Horníčka. Kulaté výročí připomene Památník Karla Čapka na Strži u Dobříše poutavou výstavou Miroslav Horníček – aristokrat humoru. Výstava otevřená od 29. dubna do 31. srpna připomene tuto všestrannou osobnost české kultury v její nebývalé šíři. Návštěvníci si tak Horníčka vybaví nejen jako nezapomenutelného vypravěče, herce, spisovatele nebo dramatika, ale také jako scénáristu, režiséra či t alentovaného výtvarníka.

Humor Miroslava Horníčka byl chytrý, laskavý a nepodbízivý. Miliony televizních diváků hltaly jeho populární televizní pořady Hovory H. Byl mistrem improvizace a ve své době i nejvýraznějším představitelem inspirovaného herectví.  Je autorem více než dvaceti knih, několika divadelních her a televizních scénářů.

„Důvodem, proč pořádáme výstavu právě o Miroslavu Horníčkovi je jednak nepominutelné, stoleté výročí jeho narození a také to, že cítíme jeho vnitřní spřízněnost s Karlem Čapkem právě pokud jde o esprit, moudrost a inteligentní, laskavý humor. Lidí jako Karel Čapek nebo Miroslav Horníček, kteří svou tvorbou uměli v lidech probouzet to dobré, bude vždy jako šafránu, a i proto tato výstava do Památníku patří,“ říká Kristina Váňová, ředitelka Památníku Karla Čapka.

Klobouk, křeslo, dokumenty

Výstava Miroslav Horníček – aristokrat humoru otevírá umělcův soukromý archiv. Kromě publikací, scénářů, plakátů, LP desek a originálů koláží uvidí návštěvníci třeba i Horníčkův

klobouk, jeho pověstné křeslo se stolkem, psací stroj, fotoaparát a další unikáty v podobě kreseb od Jiřího Šlitra, knihy s věnováním od Jana Wericha, Františka Hrubína, Jaroslava Seiferta, Vítězslava Nezvala a Františka Nepila. A nechybí ani dopis Jiřího Suchého, v němž na Miroslava Horníčka vzpomíná jako na dlouholetého tvůrčího partnera a přítele. Návštěvníci se můžou těšit i na dokumentární filmy z umělcova archivu, jako například Bytost mého bytu, v němž lze nahl édnout do Horníčkova příbytku. Ten byl zároveň jeho soukromým útočištěm, místem vzpomínek a příběhů i bohatou uměleckou galerií.

Veranda pro děti i legendární nahrávka z RFE

Jak dále připomíná Kristina Váňová, návštěvníky Památníku čekají také další, nově upravené části stálé expozice věnované životu a dílu Karla Čapka. „V prosklené verandě je interaktivně zpracováno téma Bratři Čapkové dětem – nově upravený prostor s výhledem do zahrady je vybaven knížkami pro děti a originálními hracími prvky. Úpravami prošla také místnost věnovaná vztahu Karla Čapka a prezidenta T. G. Masaryka. V expozici F. Peroutky si mohou návštěvníci poslechnout další doplněné autentické nahrávky, například rozhlasovou relaci z 1. května 1951, kterou bylo zahájeno oficiální vysíláni rádia Svobodná Evropa – RFE – z Mnichova,“ dodává ředitelka Památníku.

Pašerák smích

„Smích je jediný způsob, jak propašovat mládí do pozdního věku,“ říkával M. Horníček. Nejenže měl pravdu, ale především on sám se toho hesla držel po celý život. Hlavně ve chvílích, kdy čelil těžké životní tragédii. Velkou životní ztrátu –  nešťastné úmrtí jediného syna – p ekonal zejména prací a usilovnou snahou rozdávat smích ostatním. Díky jeho činorodosti tak měli autoři výstavy, Mgr. Vladimíra Šplíchalová a Mgr. Milan Svoboda, z čeho vybírat. Návštěvníky už v zahradě okolo domu přivítají volně vlající potisky z Horníčkových vtipných citátů. Hlavní poklady a relikvie z Horníčkova života jsou pak k vidění v přízemí budovy, kde budou život a dílo nevšedního umělce připomínat až do 31. srpna. Výstava se poté přesune do Středočeské vědecké knihovny v Kladně, kde bude přístupná od 5. září do 5. října 2018.

 Památník v centru zájmu

Slavnostní otevření výstavy za účasti herce, textaře a hudebníka Václava Kopty, člena Divadla Semafor, se v Památníku Karla Čapka uskuteční 28. dubna od 15 hodin.

Vernisáž zde tak zároveň zahájí další turistickou sezónu. Zájem o nově upravené expozice i o samotné letní sídlo, kde Karel Čapek i jeho životní partnerka, herečka Olga Scheipflugová, rádi trávili volné dny, totiž každým rokem vzrůstá. Zejména v pěkném počasí výletníky láká také malebná zahrada a celé okolí domu, včetně naučné stezky. Jen loni přivítal Památník na Strži na 13 000 návštěvníků.

Miroslav Horníček (10. 11. 1918 Plzeň – 15. 2. 2003 Liberec), dramatik, režisér, herec, spisovatel, skvělý glosátor a pohotový improvizátor. Po ochotnických začátcích účinkoval v letech 1941-1945 v Městském divadle v Plzni a po válce se dostal do avantgardního pražského divadla Větrník, kde navázal přátelství na celý život – s V. Brodským, S. Zázvorkovou, M. Kopeckým. V 50. letech, už jako ostřílený herec Národního divadla, dostal nabídku od J. Wericha do Divadla ABC (s Werichem hrál šest let, např. inscenace Těžká Barbora nebo Husaři), hostoval i v Semaforu a v Hudebním divadle v Karlíně.

V roce 1967 se M. Horníček zúčastnil v roli průvodce legendárního projektu Kinoautomat na světové výstavě v Montrealu. Tehdejší novinka vzbudila značný ohlas. Velmi populární byly Hovory H –  v r. 1971 byl televizní pořad s nástupem normalizace zrušen. Dalším Horníčkovým legendárním projektem byl desetidílný TV seriál Byli jednou dva písaři, dokončený v roce 1972.

 

Více na www.capek-karel-pamatnik.cz

 

  • Kdyby nebyl hercem, byl by výtvarníkem.
  • Dvakrát propadl ve škole – dokonce dvakrát musel opakovat tercii…
  • Neuměl anglicky. Text Kinoautomatu v Montrealu tak uměl jen foneticky a nazpaměť.
  • Francouzský statek, kde se ve filmu Agent bez minulosti (natočeném v roce 2002) ubytují Matt Damon a Franka Potente, je stejný dům, ve kterém Horníček natáčel v roce 1972 s Jiřím Sovákem oblíbený seriál Byli jednou dva písaři.

 

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Tanec s partnerem

Workshop moderního baletu

Taneční škola Balladine Vás srdečně zve na workshop moderního baletu TANEC S PARTNEREM Vezměte se za ruce a pojďte s námi tančit!

Čeká Vás trénink, volnost a hlavně se naučíte známou choreografii od Nacho Duato. Světově uznávaný španělský tanečník a choreograf Nacho Duato studoval v Londýně, Bruselu a v New Yorku. Svou taneční kariéru začal ve švédském Cullberg Ballet a o rok později se připojil k Nederlands Dans Theater s uměleckým vedoucím Jiřím Kyliánem a zůstal u společnosti deset let. V roce 1983 choreografoval tanec Jardí, na hudbu složenou Maria del Mar Bonet, který získal první cenu v Internationaler Choreographischer Wettbewerb, Köln. V roce 1988 byl Duato jmenován rezidentním choreografem NDT společně s Hans van Manenem a Jiřím Kyliánem. Poté se stal uměleckým ředitelem společnosti Compania Nacional de Danza Nacho Duato a následně vedl baletní společno st Mikhailovského divadla v Rusku. V roce 2014 se Nacho Duato stal generálním a uměleckým ředitelem Berlínského státního baletu.

V neděli 22.4. od 15h Vás tímto tříhodinovým workshopem provedou lektoři z Balladine – Vendula Vlasáková a Josef Koutný, který učí pravidelné lekce tance s partnerem. Workshop je určen pro taneční nadšence, jednotlivce, kamarády i páry, kteří mají alespoň základní přehled baletních prvků.
Přihlašování probíhá přes email balladine@balladine.cz a podrobnější informace naleznete na webu www.balladine.cz.

Mgr. Zuzana Mrštinová
pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Kontroverzní období československé historie

Komentovaná prohlídka výstavy Martiny Smutné

Společně pokosíme, vymlátíme a odevzdáme

Kdy: ve středu 4. dubna 2018 v 18:00
Kde: v Galerii NoD, Dlouhá 33, Praha 1

Komentovaná prohlídka výstavy Martiny Smutné:

Výstavou vás provede její autorka Martina Smutná, spolupracující umělci Max Máslo a Kateřina Konvalinová a kurátor výstavy Pavel Kubesa.

Výstava Společně pokosíme, vymlátíme a odevzdáme se věnuje kontroverznímu období československé historie. Nenárokuje si vykládat minulost skrze příběhy hrdinství či teroru. Na pozadí událostí spojených s únorem 1948 si vybírá tematickou linku všedního života, zaměřenou na naději obyčejných lidí na stabilní, sociální a bezpečný stát. Prostřednictvím expandovaného malířského média a audiovizuálního formátu pracuje s dobovým zobrazováním „nového typu ženy“ a sleduje počáteční fázi budování socialismu z hlediska konceptu ženské emancipace.

Martina Smutná studovala v ateliéru malby Vladimíra Skrepla na AVU. Během studií absolvovala několik stáží napříč výtvarnými disciplínami od sochařství, keramiky, až po konceptuální umění. Její dosavadní práce se pohybuje na pomezí malby a objektových instalací. Smutná rozvíjí možnosti propojení malířství a scénografie skrze vztah objektu k prostoru. V minulosti se zabývala formami manipulace a způsobů boje za úspěch často zasazených do dětského světa. V poslední době se vrátila k malbě a snaží se problematizovat její pozici v současném depolitizovaném uměleckém světě.

Vstup zdarma

 

Šárka Syslová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Apollo 11 v NoD

Program NoD – duben 2018

PROGRAM duben 2018

Stále probíhá:

Martina Smutná: Společně pokosíme, vymlátíme a odevzdáme 27. 2. – 15. 4. 
GALERIE Výstava se věnuje kontroverznímu období československé historie. Nenárokuje si vykládat minulost skrze příběhy hrdinství či teroru. Na pozadí událostí spojených s únorem 1948 si vybírá tematickou linku všedního života, zaměřenou na naději obyčejných lidí ve stabilní, sociální a bezpečný stát. Prostřednictvím expandovaného malířského média a audiovizuálního formátu pracuje s dobovým zobrazováním „nového typu ženy“ a sleduje počáteční fázi budování socialismu z hlediska konceptu ženské emancipace. Kurátor: P. Kubesa. Spolupráce: K. Konvalinová, M. Máslo. Text: K. Hoření. -> FREE 

3/4 PKF Prague Philharmonia: Krása dneška / Hudba a zvuk – Jan Trojan 19:30/Út
HUDBA Co všechno je možné dělat se zvukem a kde je hranice mezi zvukem a tónem? Prozradí zvukový designér, hudební skladatel a odborník na elektroakustickou hudbu Jan Trojan. Zvukově experimentální program sestavený speciálně pro tento večer -> 300 Kč / 200 Kč (senioři) / 100 Kč (studenti)

4/4 Komentovaná prohlídka výstavy Společně pokosíme, vymlátíme a odevzdáme     18:00/St
GALERIE Komentovaná prohlídka výstavy Společně pokosíme, vymlátíme a odevzdáme s autorkou Martinou Smutnou, spolupracujícími umělci Maxem Máslem a Kateřinou Konvalinovou a kurátorem Pavlem Kubesou. -> FREE 

4/4 Janek Lesák & kol.: Osamělost komiksových hrdinů 19:30/St
DIVADLO | VYPRODÁNO Inscenace otevírá třinácté komnaty nejslavnějších komiksových hrdinů: Batmana, Supermana, Catwoman a Hulka. American psychological society vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o tom, že jsou superhrdinové. Ze stejné studie vyplývá, že ještě vyšší procento superhrdinů sní o tom, že jsou lidmi. Hrají: L. Přichystalová, L. Karda, M. Cikán, J. Strýček. Režie: J. Lesák. Dramaturgie: N. Preslová. -> 250 Kč / 180 Kč (studenti, senioři, ZTP)

5/4 11:55: PRAVDA O 17/11 19:30/Čt
DIVADLO Mladý generační soubor 11:55 se rozhodl otevřít téma, které je v české společnosti zdánlivě vyřešené, a tím uzavřít svou brakovou trilogii, která v průběhu let vznikla pod režijním vedením Petry Tejnorové. Ve třetím díle se chceme obrátit k naší současnosti. Brak už totiž není potřeba vyhledávat v laciných paperbacích – máme pocit, že v něm žijeme; valí se na nás z novin, časopisů i obrazovek našich chytrých telefonů. Lidé, unavení složitými peripetiemi polistopadového vývoje naší země, začínají opět toužit po jednodušším, srozumitelnějším světě, který neklade otázky. Chceme se začít ptát dřív , než se jednoho dne probudíme a dostaneme odpovědi už hotové. Chceme se stát svými vlastními reportéry. Hraje soubor 11:55. Režie: P. Tejnorová. Dramaturgie: J. Tošovský.  -> 250 Kč / 180 Kč (studenti, senioři, ZTP) 

6/4 420PEOPLE: Královna víl / Fairy Queen 19:30/Pá
DIVADLO Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom toho druhého neztratili, i když jsme už tak dlouho necítili jeho vůni, nedrželi ho za ruku ani se nemohli schovat do jeho náruče? Na tyto otázky odpovídá inscenace tanečního souboru 420PEOPLE, která vychází z autentických osobních materiálů a reálných zkušeností účinkujících. Choreografie: V. Kuneš. Hudba: Zabelov Group. Účinkují: Z. Herényiová, F. Barrouquére, F. Staněk, A. Sojka, A. Volný & Zabelov Group – J. Šikl a R. Zabelov. Kostýmy: O. Křížková. -> 330 Kč / 250 Kč (studenti, senioři, ZTP)

10/4 Jak působí výtvarná díla na lidský mozek? 18:00/Út
Přednáška výzkumníků Petra Adámka a Dominiky Grygarové z Národního ústavu duševního zdraví. Oba přednášející jsou součástí výzkumné skupiny Obraz, mysl a mozek, která se zabývá vlivem výtvarných děl na lidský mozek. Přednášku organizuje Linhartova nadace ve spolupráci s organizací Fokus Praha jako součást pravidelného cyklu debat Zóna demokracie, který podpořil Státní fond kultury ČR. -> 120 Kč

11/4 Janek Lesák & kol.: Měsíční sonáta č. 11 19:30/St
DIVADLO Inscenace na základě skutečného přepisu komunikace posádky Apolla 11 s řídícím centrem NASA v Houstonu. Divadelní koncert na čtyři synťáky, který vás vystřelí na Měsíc.  Příběh možná největšího úspěchu v dějinách člověka a prvního dne, kdy se na sebe lidstvo mohlo podívat z pořádné výšky. Jedno z dosud největších dobrodružství lidstva začalo 16. července 1969, kdy ze Země odstartovala raketa Saturn V a vynesla na oběžnou dráhu Země vesmírnou loď Apollo 11. Hrají: L. Přichystalová, L. Karda, M. Cikán, J. Strýček. Režie: J. Lesák. Dramaturgie: N. Preslová. -> 250 Kč / 180 Kč (studenti, senioři, ZTP)

Po představení bude následovat diskuze spolupořádaná Astronomickým ústavem AV ČR na téma vesmír. Hosté: P. Suchan, M. Bursa, J. Svoboda. -> FREE 

12/4 VEES // křest NO WAY BACK + support & special guests 19:00/Čt
HUDBA Po sedmi letech se VEES vrací s novou našlápnutou deskou příznačně nazvanou No Way Back a naživo slibují totální živelnost a čišící energii. Hodně lidí znalo VEES jako retro kapelu, která válí rokenrol. Ta nálepka je možná štvala natolik, že se rozhodli ukázat, že mají na něco úplně jiného, nečekaného, sofistikovanějšího a propracovanějšího. Přesně to představuje nová deska No Way Back. -> 170 Kč

13/4 Kasha Jandáčková & kol.: Ve dne v noci 19:30/Pá
DIVADLO Šance, že zemřeme při teroristickém útoku je stejná jako ta, že vyhrajeme hlavní výhru v loterii. Autorská inscenace režisérky Kashy Jandáčkové vypráví na základě dokumentárních materiálů, novinových článků, autentických výpovědí a videozáznamů příběhy skutečných obětí teroristických útoků. Životní osudy obyčejných hrdinů, kteří by se jimi raději nestali. V hlavních rolích: A. Linhartová, K. Vágnerová, J. Meduna, J.Roskot a Killiekrankie. Režie: K. Jandáčková. Dramaturgie: N. Preslová. -> 250 Kč / 180 Kč (studenti, senioři, ZTP) 

14/4 11:55: Městečko Fake news 19:30/So
DIVADLO Mysteriózní detektivka plná nekorektního humoru.  „Diano, je 8.15 ráno. Právě jsem přišel do kanceláře. Děkuji za pravidelný přísun kávy a koblih, vy víte, jak mne ráno nastartovat a bůh ví, že teď je to opravdu potřeba. Na stole mi totiž přistál nový případ. S něčím takovým jsem se dosud nesetkal. Z materiálů vyplývá, že bylo vyvražděno celé město. Naskakuje mi z toho husí kůže. Diano, vyzvedněte si v kanceláři klíče od mého bytu, zabalte mi pár nejnutnějších věcí, a ty zašlete na určenou adresu. Vydávám se neprodleně na cestu do Fake news… „ Hraje soubor 11:55. Režie: K. Jandáčková. Dramaturgie: J. Macíčková. -> 250 Kč / 180 Kč (studenti , senioři, ZTP) 

16/4 11:55: Hodní chlapci 19:30/Po
DIVADLO Kolik agrese a puzení k násilnému chování v sobě musíme potlačit, abychom se stali „kultivovanými“ lidmi? Je to násilné v nás lidské, nebo nelidské? Co všechno může být spouštěčem naší agresivity? Byli bychom schopni se podílet na násilí na druhých? A co v momentě, kdy bychom byli pod vlivem nějaké skupiny? Může být násilí na druhých určitý druh sportu, kterému lze propadnout? Opravdu jsme si jisti tím, jak se ve vypjatých a nepříjemných situacích zachováme? Můžeme o sobě říct, že v žádném případě nemáme sklon k násilí v jakékoli jeho podobě? Režie: J. Mikulášek. Dramaturgie: M. Zicháčková. Hraje soubor 11:55. -> 250 Kč / 180 Kč (studenti, senioři, ZTP)

Vernisáž:

23/4 Filip Dvořák & Martin Kolarov: Kapitola druhá / Chapter Two 24. 4. – 1. 6. 2018
GALERIE Kolaborativní výstava dvou mladých umělců, kteří se zabývají tématem vznešena, krajiny a modelu. Filip Dvořák, vítěz Ceny kritiky za mladou malbu 2017 a Martin Kolarov rozvíjejí své niterné úvahy prostřednictvím často až podvědomé sítě emocionálních asociací, které se snaží „zpomalit“ a tím letmo zahlédnout v různých materiálových řešeních. -> FREE

24/4 Maso krůtí: Čekání na Kokota 19:30/Út
DIVADLO | PREMIÉRA Každá se dočká svýho kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch vlastních milostnejch příběhů. Herečky krůtí je s nima znova prožijou, jenom o dost intenzivnějš a bizarnějš. Bude to upřímný, pravdivý, vtipný, děsně patetický a totálně nesmyslný. Láska je přesně taková. Má zlomenou nožičku, je trochu rozladěná, ale nejvíc dojemná. Hrají: E. Soukupová, M. Sobotková, K. Smržová,. Hudba: V. Strýček, Š. Hrábek, M. Beran. Režie: Kolektiv Maso Krůtí. Dramaturgie: J. Fleglová, A. Berčíková. -> 250 Kč / 180 Kč (studenti, senioři, ZTP)

25/4 Komentovaná prohlídka výstavy Kapitola druhá / Chapter Two 18:00/St
GALERIE Komentovaná prohlídka výstavy Kapitola druhá / Chapter Two s autory Filipem Dvořákem a Martinem Kolarovem a kurátorem Pavlem Kubesou.  -> FREE

25/4 NoD Kviiiz 19:30/St
Další vydání vědomostního zápolení na vlnách vašich mozkových závitů. Přijďte si oprášit své vědomosti a nevědomosti. Registrace týmů (max. 4 osoby) probíhá od 19:00 do 19:20. -> FREE

TANEČNÍ MAGAZÍN, NoD

Tři oslavy na Jezerce!

Jiřina Bohdalová si zahraje po dvě stě padesáté Paní plukovníkovou

Generálka stokrát, Shylock po padesáté, dvě stě padesátkrát Paní plukovníková

100. reprízu oslaví 12. dubna v Divadle Na Jezerce komedie Generálka s Jiřinou Bohdalovou v titulní roli. Hra Jiřího Hubače v nastudování režiséra Radka Balaše měla premiéru v roce 2014.  Další oslava čeká Bohdalovou v květnu, kdy si společně s kolegy z Jezerky zahraje po dvě stě padesáté Paní plukovníkovou. Ta byla nedávno také natočena Českou televizí. V roce 2016 uvedlo divadlo hru Shylock autora Marka Leinera-Younga s Milanem Kňažkem. „Tato hra oslaví v dubnu 2018 padesátou  reprízu. Stejně jako v případě Generálky i v Shylockovi se divadlu vyplatilo vsadit na vynikající herecké obsazení“, říká principál divadla Jan Hrušínský. Právě za Shylocka získal Kňažko Cenu Thálie 2016.  Padesátou reprízu uvidíme 23. dubna na zájezdu v Trutnově.  

Jezerka na cestách v roce 2018

Už koncem března vyráží soubor Divadla Na Jezerce napříč Evropou reprezentovat českou kulturu. Letošní mezinárodní zájezdy nuselské scény míří do Belgie, Rakouska, na Slovensko a na Ukrajinu.

Hra Shylock se představí v ukrajinském Užhorodu v sobotu 17. března – jako součást týdne české a slovenské kultury. „Vzhledem ke 100. výročí vzniku naší země zahájíme zahraniční zájezdy právě v místech, která kdysi k Československu patřila. Do Užhorodu zavítáme s česko-slovenskou inscenací Shylock, která míří proti antisemitismu a lidské hlouposti,“ říká principál Divadla Na Jezerce Jan Hrušínský. V dubnu se pak na Milana Kňažka jako Shylocka mohou těšit diváci v Bruselu.

Soubor divadla zamíří už tradičně i do Vídně. „Divadlo Na Jezerce je tu jako doma. A to nejen kvůli architektuře. Vídeňský guláš nebo řízek, hovězí špička s křenem, vídeňské párky nebo vídeňská káva v pražské – totiž vídeňské kavárně…“ říká Jan Hrušínský. A tohle všechno si ve městě u Dunaje vychutnají herci z inscenace Poslední aristokratka, kteří ji tu hrají ve středu 16. května 2018.

A tak jako každý rok je cílem souboru divadla Slovensko. Jezerka se pravidelně účastní Festivalu českého divadla ve Studiu L + S v Bratislavě. Navázali jsme také spolupráci s proslulým slovenským divadlem Astorka Korzo 90. Nuselská scéna se pravidelně účastní i mezinárodního festivalu Višegrádské dni v Košicích. „Slovensko zkrátka pro Jezerku není cizina,“ uzavírá Jan Hrušínský.

 

 

Jana Bryndová

pro Taneční magazín  

Rozhovor s architektem Tančícího domu VLADEM MILUNIĆEM

„Tančící dům měl patřit kultuře!“

Právě nyní – 3. března – oslaví sedmasedmdesáté narozeniny. Jmenuje se Vlado Milunić a je autorem mnoha pozoruhodných projektů v Čechách i v zahraničí. A shodou okolností i jeho kolega spoluautor Tančícího domu, americký architekt a interiérový designér Frank Owen Gehry slavil osmdesáté deváté narozeniny nedávno – přesně 28. února (ve stejný den jako já anebo slavný architekt Otto Rothmayer).

Když jsem Vlada Miluniće navštívil v jeho ateliéru na adrese „V jámě 10“ v centru Prahy 1, dýchlo to tam na mne dávnou taneční atmosférou. Ve třicátých letech minulého století zde totiž bývávalo varieté a nad ním veřejný dům. Dnes už muziku, tanečníky a zpěváky, oponu i židle nahradily projekty a fotografie, ale pódium zde stále zůstalo… A pan Milunić se také navíc vzorně a láskyplně stará i o venkovní dvorek tohoto domu.

Jaký jste má vztah k tanci jako takovému?

„Chodil jsem, snad jako každý mladý muž do tanečních. Vzpomínám, že tenkrát do sálu na Karlově náměstí.“

A odtamtud to k Tančícímu domu opravdu není daleko…

„K projektu Tančícího domu mne však přivedl nikoli tanec jako takový, nýbrž zejména můj vztah k sametové revoluci.“

Zajímalo by mne, jak jste se dal dohromady s Frankem Gehrym? Rozhodlo i to, že jste ve svých nových vlastech měli oba podobné osudy přistěhovalců?

„Ten barák jsem měl v hlavě dlouho. Bydlel jsem totiž s rodiči a třemi sestrami hned vedle. V domě Václava Havla, od význačného architekta Osvalda Polívky. O stavbě v proluce, která vznikla válečným bombardováním. Začínal jsem jednat již s tehdejším Obvodním podnikem bytového hospodářství. Když se později objevil holandský investor, tak chtěl, abych spolupracoval s nějakým světoznámým architektem. Nejdříve přicházelo v úvahu i jméno Jeana Nouvela. Ten však odmítl. A později realizoval jiný projekt U Anděla. Nakonec padlo jméno Franka Gehryho. Poprvé jsme se setkali v Ženevě a hned bylo vidět, že to mezi námi bude klapat! Časem jsme opravdu mezi sebou měli velice pěkný pracovní vztah.“

Jsme tedy (nejen) všichni tři ve znamení ryb… Máte vztah k vodě?

„Jako ryba určitě. V mládí jsem vesloval. Úspěšně jsem se účastnil i slavného závodu ,Pražské primátorky´. Rád i plavu. Chodíval jsem dřív často do bazénu v sokolovně u Riegrových sadů. Ale také do jiného v centru Prahy, v ulici Na poříčí v budově YMCA. Avšak já k té vodě tíhnu i jinak. Před projektem Tančícího domu jsem důkladně prozkoumal i stavebně historický vývoj nábřeží kolem dnešního Jiráskova mostu. A koneckonců i můj aktuální projekt má vztah k vodě – konkrétně k Labi. Pracuji totiž na přístavním a turistickém centru na hranicích s Německem.“

Vraťme se k Tančícímu domu. Vymyslel jste i tu jeho vlastní „taneční“ ideu?

„Tak autorem té bezprostřední myšlenky Ginger a Freda je Frank Gehry. Ten dům měl být zejména určitou alegorií sametové revoluce. Měl být i vyšší s dvoupatrovou věží, ze které by byl vidět Vyšehrad, kostel svaté Ludmily na náměstí Míru. Také by vedle skýtala terasu s kavárnou. Původně jsme v projektu zamýšleli též podzemní parkoviště (s vjezdem z Jiráskova náměstí). Rovněž mělo být podzemí Tančícího domu propojeno tunelem s vltavskou náplavkou.“

To je škoda, že se nepodařilo nakonec dotáhnout i tyto skvělé a potřebné nápady, jako je podzemní parkoviště a tím pádem Jiráskovo náměstí bez stojících aut!

„Máte pravdu, to je jistě škoda. Mne však ze všeho nejvíc mrzí, že ten dům neslouží kultuře. Projektovali jsme jej jako centrum pro umělce. Koncertní prostory, zkušebny, výtvarné galerie, kavárny… Prostě, je to velká škoda. Nejen Pražané si určitě zasloužili mít takové centrum kultury ve středu města.“

Ale nyní se v Tančícím domě koná výtvarná výstava Josefa Lady!

„To je sice dobře, ale stále tam, bohužel, nepoměrně vítězí kanceláře a hotel nad kulturním vyžitím.“

Chápu, jistě i naši čtenáři TANEČNÍHO MAGAZÍNU by tam zašli čas od času rádi na taneční představení.

„No vidíte. A k tomu účelu jsme ten dům vlastně původně také projektovali.“

Vlastně jednu z výstav jste v Tančícím domě inicioval i Vy…

„Když tento dům od nizozemské bankovní a pojišťovací společnosti zakoupil podnikatel Skala, požádal mne jeho management, abych uvnitř uspořádal výstavu o genezi celého projektu. Vystavil jsem tam rozličné modely v různých časových fázích projektu. Přinesl jsem spoustu nákresů, fotografií… Dokonce i korespondenci s Frankem Gehrym. Pokud jsem měl čas, tak jsem tam i provázel návštěvníky… Nakonec jsem však zjistil, že tím spíše dělám reklamu panu Skalovi a nikoli našemu domu jako takovému…“

Tančící dům je pro Vás takříkajíc ikonou i vlastně prokletím…

„Lhal bych, kdybych řekl, že mi řada věcí nebyla líto. Častokrát jsme nebyli s Gehrym uváděni jako rovnocenní spoluautoři. I můj honorář byl třicetkrát nižší než Gehryho! Rovněž mi není jedno, že Magistrát Prahy i jiné instituce vydávají řadu propagačních materiálů se snímky Tančícího domu na titulu, aniž se nás kdo vůbec zeptal.“

Je zajímavé, že máte za sebou mnoho projektů pro rozlišné sociální skupiny. Třeba v Praze – Modřanech dům dětí a mládeže, ubytovny studentů, ale i domy seniorů.

„Snažím se vždy vycházet z toho, pro koho je projekt určen a také jej skloubit s okolním charakterem přírody.“

Ve Vašem ateliéru mne zaujaly i projekty rozhleden…

„Rád se jim věnuji. Inspirují mne. Mám rád ty historické i některé z nových. Koneckonců i součástí toho mého nejčerstvějšího projektu u Labe poblíž Hřenska je rozhledna.“

Tak i za čtenáře TANEČNÍHO MAGAZÍNU přeji dobrý rozhled a mnoho dalších nekonvenčních projektů.

Při odchodu z ateliéru Vlada Miluniće mne zaujal žlutý tenisák mezi fotografiemi, články, dopisy a zejména všemi těmi fantaskními projekty. Připomnělo mi to, jak jsem zhruba před čtvrt stoletím trénoval Vladovu dceru Ester tenis. Dnes již je dávno také architektkou. Po tatínkovi.

Michal Stein

Foto: archiv Vlada Miluniće

Ilustrace: © Peter Balhar (z nové knihy Tomáše Vícha „NÁMĚSTÍ SAMETOVÉ REVOLUCE“)

TANEČNÍ MAGAZÍN