Rozhovor se sochařkou ZUZANOU ČÍŽKOVOU, věnující se i malbě:

„Na posledním plese jsem protančila střevíce“

Zuzana Čížková patří k výrazným osobnostem naší výtvarné scény. Její (převážně sochařská) díla zdobí prostranství i interiéry mnoha měst. Její obrazy jsou naopak v řadě galerií či soukromých sbírek u nás i v zahraničí. TANEČNÍ MAGAZÍN ji požádal o rozhovor, se kterým se vyrovnala s upřímností, otevřeností, nadhledem i humorem sobě vlastním. Nakonec, posuďte sami:

Máte jako jedna z mála současných sochařek (i sochařů) téměř nejvíce soch ve veřejném prostoru. Je vždy předem takové dílo tvořeno pro konkrétní místo? Anebo si někdy zadavatel vybere sochu již hotovou?

Třeba v případě série soch ,Madonina tajemství´ v pražském parku, v parteru Starý Prosek, u kostela svatého Václava, která je situována u hřbitovní zdi, si Inženýr architekt Luboš Jíra vybral ,Madonu´. Tu jsem (již hotovou) měla prezentovanou ve svém portfoliu. Dokonce o jejím vzniku byl záznam i ve filmovém dokumentu (pro Českou televizi)  „Nehasit, hořím!“ paní režisérky MgA. Hany Pinkavové. Ale nebylo to vůbec tak jednoduché…“

„Madony” Zuzany Čížkové stojí, poblíž kostelní zdi, v Praze 9, na Starém Proseku, zatím tři. Původně jich ale mělo být pět… (foto: Rudolf Čížek)

Proč?

Architekt si vymínil, že soch bude celkem pět (nyní jsou osazeny pouze tři kusy a zbývající dva podstavce, dle půdorysu soch, jsou již 10 let prázdné…). A rovněž, že každá z nich bude z jiného exteriérového materiálu. Zvolili jsme tři druhy kamenů: pískovec, ale ne ten máslovitý měkký, avšak pořádně tvrdý, a tak velmi trvanlivý. Dále mramor, ale ne český hrubozrnný, ale velmi drahý jemnozrnný, ze zahraničí. A jako třetí žulu. O její tvrdosti asi nemusím vyprávět ani laické části veřejnosti 🙂 .“

V rodném Brandýse nad Labem máte i historickou sochu poblíž místního zámku. Zajímáte se trvaleji o historii?

Z dějin jsem dělala státní závěrečné zkoušky. A vždy to byl můj koníček. A tak se není čemu divit, že brandýsko, které patří mému mladí, mě zajímalo o něco více… Jen za sochu ,Milenka Rudolfa II.´, u brandýského zámku, by mně historici jedničku určitě nedali 🙂 .“

Zuzanina „Milenka Rudolfa II.” poblíž zámku v jejím rodném Brandýse nad Labem (foto: archiv autora)

Z jakého důvodu?

Legenda o Rudolfově milence, mlynářce z podzámčí, je k císaři poměrně lichotivá, ale nezakládá se na přesnosti. Místem, kde moje socha ,prochází zdí´, kdysi dávno (a evidentně velmi často) sice procházela určitá ,milenka císařského dvora´. Avšak Rudolfova to nebyla 🙂 . Podle dochovaných pramenů se jednalo o milenku jeho komorného. Ten byl výrazně mladší a evidentně i aktivnější 🙂 . S onou místní mlynářkou měl údajně devět dětí.“

Žila jste a žijete povětšinou v menších městečkách nedaleko Prahy. Vyhýbáte se záměrně velkoměstskému ruchu?

Po několik let jsem žila v různých částech Prahy, kde jsem i donedávna měla svůj ateliér. Vznikla tam velká část mých sochařských prací do veřejného prostoru. Například pražský nápis znakovou řečí v Praze 5, v Holečkově ulici. Nebo několikatunový pomník Ludvíka Kuby v Poděbradech. Anebo, také poděbradská, svatá Anežka Česká. Vlastně, rovněž kolekce portrétních děl, věnované osobnosti Václava Havla, která mě dost zviditelnila, se zrodila na pražské košířské Kavalírce.“

Sochaři musí používat respirátory i mimo karanténu! Snímek z archivu Zuzany Čížkové z kamenosochařské práce na mramorové soše pro ostravský Landek.

A co mimo hranice nejen Prahy?

Mnoho času jsem strávila i pobyty v Basileji, a jeden čas jsem žila ve Francii. A to z největší části v Paříži.“

Ale zpět, k těm menším městům…

Dlouhou dobu jsem si naopak nedovedla představit, vrátit se do tak malého města, jako je například můj rodný Brandýs nad Labem. Ale v průběhu času posledních deseti let jsem byla stále víc a víc unavena. A zároveň hodně znechucena lidským spřádáním intrik, neupřímností a tak dále. S přítelem jsme zkusili bydlet mimo Prahu. V Dobřichovicích, kde v té době ,dávaly lišky dobrou noc´. Založili jsme záhony a začali se starat o velkou zahradu plnou ovocných stromů i keřů… Vysázeli zeleninu a užívali si nenuceného klidu. Nakonec, po několika letech, jsem zjistila, kde byl ,zakopaný pes´. Tedy, v souvislosti se změnou mého chování, neboli životního stylu. A troufám si říct´ i mého temperamentu 🙂 . Byla to nemoc, která mne až tak moc zklidnila a hodila mi kotvu k přístavu.“

Na zahradě u Zuzany Čížkové v Dobřichovicích (foto: Hynek Moravec)

TANEČNÍ MAGAZÍN se Vás musí zeptat i na Vaše taneční zážitky…

Na posledním plese jsem sice protančila střevíce, ale o pastvu pro oko se rozhodně nejednalo. Lidé, sledující mé umění mávat s mým o padesát kilogramů lehčím tanečním partnerem ,Luďanem´ nevěděli, co to má znamenat? Spíš je asi bolelo břicho, jak se smáli 🙂 . Na parketu jsem s ním totiž cloumala od rohu do rohu. A současně se snažila nenarážet do elegantně se vlnícího starosty Dobřichovic. Proč? Protože jsem umělec a musím na sebe přeci upozornit : -) . Umělkyně na plese, všichni koukejte 🙂 🙂 !“

A vzpomenete ještě na své první taneční kroky?

Jako dvanáctiletá holka jsem se svou dětskou kamarádkou Nikolou Žaloudkovou zburcovala paní Kváčovou, v našich dětských očích ,paní hodnou´, věnující se sportu a tělovýchově dětí i dospívajících. Asi se nad námi smilovala a jakmile viděla naše prostorově výrazná těla, přidala ruku k dílu a pomohla nám s naším ,projektem´.“

Zuzana v noci po jedné z vernisáží výstav v Paříži, kterých se jako autorka zúčastnila (foto: archiv Zuzany Čížkové)

Jakým?

Na Základní umělecké škole v Brandýse nad Labem, díky nám, vznikl taneční kroužek, který vedl již ,vyčvachtaný´ ex-baletní mistr. Okna učebny vedla do rušné ulice. Hodiny tance probíhaly ve večerních hodinách. A tak tento rachitický pán nebyl jediným groteskním hrdinou večera. Byla jsem to i já a Nikol.“

Takže tím Vaše mladá „taneční anabáze“ končila?

Nikoli. I přesto jsem se v následujících letech nechala na brandýské Základní škole ,Na výsluní´ zapsat do tanečních kurzů moderního tance, pod názvem ,ECHO´. Ale ani tam můj talent jaksi nedocenili a začala jsem se více věnovat jiným uměleckým disciplínám 🙂 .“

A jak se za tou dobou ohlížíte?

Nyní, po pedagogickém vzdělaní a praxi, vím, že v tomto mladistvém věku mají potřebu rytmického pohybu i ta děvčata, která se na první pohled k vybrané disciplíně nehodí. To by však určitě neměl být důvod, jim tuto část společenských dovedností nedopřát.“

Nemohu se nezeptat na klasická taneční…

Ve věku, kdy se obvykle chodí do tanečních, jsem byla na internátní škole v Hořicích v Podkrkonoší. Studovala jsem tam obor kamenosochařství. Ačkoli se leckomu může zdát, že v tomto odvětví není co studovat. 🙂 Škola byla nejen časově a fyzicky náročná, ale svou polohou velmi vzdálená jakýmkoli možnostem kurzů tance.

O víkendech jsem jezdila na praxe po ČR i do zahraničí, po maturitě už jsem se v Čechách také příliš neohřála. Pak částečně zakotvila v Praze až během studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. I během tohoto studia jsem byla často ,v trapu´ a holt na ,taneční´ už nezbýval čas. Proto jsem o tuto kouzelnou část mládí přišla a do tanečních nikdy nechodila.“

Litujete toho?

Ale já si to přeci nahrazuji. Po svém. Na ladné kroky a otočky už mi sice tělo nestačí, v současné době mne ve fyzických výkonech omezuje roztroušená skleróza, ale tanec, pohyb, lehkost nalézám! Objevuji a maluji.“

Pro lázeňské město Poděbrady jste vytvořila (nejen) skulpturu svaté Anežky České, která stojí poblíž kostela Povýšení svatého kříže. Jste věřící? Jaký vůbec máte vztah k náboženství.

Motiv náboženství jsem začala reflektovat ve své tvorbě již před patnácti lety. Troufám si říci, že mé ,Elektrokříže´, vystavované a putující již v té době po Evropě, byly svým sdělením o ,víře v pokrok´, nikoli však v Boha. A to daleko ,dřívávějc´, než objekty ,stvůr´ v současnosti velmi známého (a záměrně nejmenovaného) konceptuálního umělce. Pracovala jsem v té době s elektroodpadem a myšlenkou, v co současná generace věří. Nyní jsem se k této tvorbě opět vrátila, ale spíše formou obrazů, než objektů. Před několika lety jsem se nechala pokřtít. Toto považuji za silnější krok, než když jsou lidé pokřtěni v takzvané ,nevědomosti´, jako miminka. Ačkoli… Vlastní dítě jsem jako miminko nechala pokřtít také 🙂 .“

„ELEKTROKŘÍŽ“ (foto: Rudolf Čížek)

Zúčastnila jste se i veřejné soutěže o návrh na památník Václava Havla na pražském Škroupově náměstí. Jak dnes – s odstupem – vnímáte jeho roli v naší i mezinárodní politice?

Václav Havel je pro mne ikonou zejména na mezinárodním pódiu. Dobré vztahy mezi Izraelem a Československem jsou pro mne největším Havlovým přínosem. Ne nadarmo dostal významný titul ,LE KADOSH ISRAELITA´, což jsem znázornila i v jednom ze svých děl. Bohužel, velká část naší veřejnosti vůbec netuší, co je to za titul a ,vo co go´. Myslí si, že se Čížková asi zbláznila 🙂 .“

Vaší sochařskou i malířskou tvorbou se promítá trvaleji motiv lidských rukou, prstů. Rovněž prstové abecedy pro hluchoněmé, která byla i výtvarným vyjádřením Vaší absolventské práce. Jak jste k tomuto výrazovému prostředku dospěla?

Dospěla jsem k tomu kolem roku 2001 v brandýském motorkářském klubu ,Pitbulové´, jehož častým návštěvníkem byl můj tehdejší partner. Prostě jsem si tak pila to své pivko a koukám na paní, která místo mluvení máchá rukama a vůbec jí nevadí, jaký je v klubu hluk. A my ostatní jsme hlasitou metalovou hudbu přeřvat nezvládli.

Vždy jsem milovala a obdivovala klasické sochařství. Což je tedy v dnešní době pro mne, jako pro angažující se výtvarnici, velký hendikep. Tedy, nedělat modernu a ,koncept´…

Zároveň jsem se také snažila vnést do mého umění něco nového, jako moji kolegové. Portrét a ruce jsou nejtypičtějším motivem klasické sochařské práce. A já jej, doufám, posunula o ,level´ výš. Začala jsem nejdříve prstovou abecedou, za kterou jsem dostala cenu současného umění ,Praha-Londýn, Wintontrain – Inspirace dobrem´ a nakonec pokračovala znakovou řečí.“

V Poděbradech u pomníku Ludvíka Kuby, v sadech Ludvíka Kuby (foto: Hynek Moravec)

A jakým směrem?

Jako vyústění všech těch akcí kolem rukou jsem vymyslela výtvarné workshopy. Na ně jsem pozvala děti ze školy pro sluchově postižené v Praze 5, v Holečkově ulici a slyšící děti ze ZUŠ v Černošicích, i z jejích poboček v Rudné a ve Všenorech. A tyto děti dostaly, po dvou, plátna. A měly na ně dohromady, ve dvojicích, tvořit jeden obraz. Dle svého nápadu… Cokoli, na čem se společně dovedou domluvit. Nejdříve se toho hrozně bály. Ale nakonec se domluvily a vznikla zajímavá a hezká díla. Průběh jejich práce také zaznamenala Česká televize v Televizním klubu neslyšících.“

Poslední dobou se stále více (i ze zdravotních důvodů) věnujete malbě. Je velký problém pro sochaře, který vidí a pracuje trojrozměrně, přejít k „plošnému” výtvarnému vyjádření?

Když jsem instalovala jednu ze svých posledních samostatných výstav, která byla v Praze 9 a paní kurátorka Mgr. Eva Kořánová si prohlížela díla, aby zvážila, co a kam, nezdržela se komentáře, že jsem malující sochařka. Totéž řekla v úvodním slovu na vernisáži. Mé trojrozměrné, neboli spíš prostorové, vidění je z obrazů patrné…

Ale musím se pochlubit, že u přijímaček na střední školu v oboru malby jsem byla úspěšná. Ale vybrala jsem si hořickou internátní školu, která na první pohled nabízela více svobody. A hlavně neotřelé zábavy.

Během studia na střední škole jsem chodila do ateliéru pana profesora Karla Strettiho, velmi známého a uznávaného restaurátora malby, který mě velmi chválil. A to nejen pro můj smysl pro detail, ale i barvy. V té době jsem se rozhodovala, zda jít sochařským směrem, anebo volit malbu.“

Mezi svými obrazy

Tak trochu „Sofiina volba“?

Možná? Ale ,šutrárna´, jak všichni školu nazývali, a život kolem kamene, soch a kolektiv těchto lidí mne uchvátil natolik, že jsem šla více sochařským směrem. I když? Mého pozdějšího profesora na vysoké Kurta Gebauera také odborná veřejnost popisuje  jako ,malujícího sochaře´.

Na vysoké škole byla kresba stejně důležitá jako trojrozměrné vyjádření. Mnoho absolventů se věnuje oběma disciplínám a v zahraničí nikoho ani nenapadne, rozdělovat výtvarníky na malíře a sochaře. To je spíše takový český, postkomunistický ,ohryzek´, který nám tu zůstal.“

Zuzana Čížková, malující jeden z monumentálních obrazů olejem na plátně (foto: Hynek Moravec)

O Vás i Vaší osobě a zejména tvorbě natáčela pro Českou televizi dokumenty režisérka Pinkavová. Pro zpěváky či herce je „účast na obrazovce“ téměř alfou i omegou. Je tomu obdobně i u výtvarníků? Jak to vidíte?

Výtvarníci, tedy sochaři a malíři, jsou na rozdíl od herců a muzikantů z velké části introverti a o jejich kvalitách rozhoduje jejich tvorba v podobě výsledných matérií (s vyjmou některých konceptuálních děl). Bohužel, a je tomu, tak celá staletí (nikoli jen teď), o jejich kvalitách v očích nejen laické veřejnosti, ale i galeristů a sběratelů, rozhoduje jejich schopnost prosadit se. Jak již bylo mnohokrát zmíněno, dobrý obchodník prodá i špinavé ,fusekle´. A bohužel, bývá tomu tak. Pokud se výtvarník (anebo jeho galerista či manažér) procpe do médií a zvládne svou tvorbu prosadit, je vyhráno. Dokonce Michelangelo Buonarotti nesekal svá díla sám, měl po ruce několik zdatných kameníků. A on sám své síly věnoval na budování kontaktů mezi vlivnými.

Nyní máme média, která vynahradí několik důležitých večírků. I já jsem si vyzkoušela, jak bylo důležité mít dvoustranu v Cosmopolitanu, anebo v jiném časopisu. Kolik dveří mi otevřela reportáž s Jiřinou Bohdalovou, medailonky v TKN, anebo zmíněný téměř půlhodinový dokument od režisérky Pinkavové? A nyní vznikl z naší spolupráce film další, který bude vysílaný patrně koncem tohoto kalendářního roku. A právě na to navazujeme, s mým galeristou, s určitým očekáváním.“

Kdysi jste výtvarně spolupracovala se společenským časopisem pro golf. Zahrála jste si i aktivně tento sport?

Pokus byl, ale spíše komický. Pro jeden z turnajů v Mariánských Lázních jsem dělala svoji samostatnou výstavu ,Sochy na túře´. Přijela jsem tam ve svém tehdejším autě Ford Fiesta ,vajíčko´, které jsem používala nejen na převoz soch, ale také pytlů sádry a dalších materiálů… A zaparkovala jsem mezi VIP automobily účastníků, tohoto (svého času velmi  známého) ,hoch nóbl´, golfového turnaje 🙂 .

Můj první krok na golfové hřiště udělala noha v okovaných kozačkách. A to byl začátek konce mého ,sportovního výkonu´. Hnali nejen mne, ale i manažéra turnaje, který mě tam pozval. Ale naštěstí nás hnali diplomaticky, jak bylo v tamních kruzích zvykem. Jen do jídelny, kde bylo připravené občerstvení. Tam jsem seděla v klobouku a ve fialové košili. Bohužel, byl na každém kousku dobrého jídla kaviár. Ten nesnáším (ve smyslu, že to jsou mrtvé rybičky). A poté, co jsem částečně nakousla třetí chlebíček a opět jej, s kaviárem, vrátila na tác, se se mnou rozloučili. 🙂 S dalším diplomatickým proslovem, že u sochařky bude zcela stačit, když mne tam budou prezentovat má díla.“

Co chystáte v následujícím období?

V době ,korony´ je tato otázka jako hození křišťálové koule (namísto míče) do branky. Původně jsem měla domluvené výstavy v zahraničí i v Česku. Vše bylo zrušeno, nebo alespoň odloženo na dobu neurčitou. Ale vše špatné je k něčemu dobré, jak říkává moje maminka. Mám nyní víc času na tvorbu a těch obrazů vzniklo během ,korony´ opravdu hodně.

Upoutávka na výstavu v pařížském Grand Palace, kde byla Zuzana Čížková zastoupena (foto: Hynek Moravec)

Zároveň ilustruji dvě knihy. První je pohádka, odehrávající se na mé zahradě. Tu, na můj námět, píše paní spisovatelka Mgr. Jana Laňková a grafiku bude zpracovávat výtvarnice Ivana Ždimerová. Druhou, spíše brožurou, nežli knihou, je humorné vyprávění bývalého policejního rady. Třetí knihu, plnou fotografií a (snad zábavného) textu o mém životě kamenosochařky, betonosochařky, účastnice kamenosochařských sympozií, výtvarnice putující po světě, dřívější vymetačce VIP večírků plných známých osobností, o setkáních s Jiřinou Bohdalovou, o dřívější pomocnici v ateliéru Olbrama Zoubka, matky s roztroušenou sklerózou a mnoho dalšího se budeme snažit vytvořit v nejbližší době. A to se záměrně nejmenovaným ,pisálkem´. Jelikož se známe již dlouhá léta a domnívám se, že společně zvládneme vytvořit nejen zábavné čtení do vlaku, ale i pohled do zákulisí napříč spektrem aktuálních témat, jako jsou média, roztroušená skleróza, umělecký byznys, ale i řemeslo a vztahy.“

Nejen za TANEČNÍ MAGAZÍN přeji hodně elánu, trpělivosti i radosti. Mnoho výstav i spokojených obdivovatelů Vašeho umění. A přání zdraví není ve Vašem případě určitě pouze zprofanovanou víceméně zdvořilostní frází.

 

Foto: Rudolf Čížek, Hynek Moravec, archiv Zuzany Čížkové a autora

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Tradičně i netradičně Miss taneční a Tradiční ples

Toho dne ve volbách českého prezidenta těsně neuspěl kandidát s číslem devět. Na soutěži Miss taneční to však finalistka s číslem devět – také těsně – vyhrála!

V sobotu 27. 1. se nejen volil (v závěrečném finále dvoukolové volby) prezident české republiky. Také se však volila na akci jménem „Tradiční ples v Brně“ Miss taneční. Na rozdíl od prezidenta zde musela být zvolena za v pořadí již třetí Miss taneční dívka úplně nová. To vše probíhalo v populárním brněnském stánku zábavy a kultury Boby centrum. A to hned na dvou scénách – ve velkém sále „Laser Show hall“ a v sále „La Grotta“.

TANEČNÍ MAGAZÍN byl při tom. Ať již na reklamách v obou sálech, ale také mou zásluhou i zastoupením v porotě Miss taneční. Takže máme informace přímo od pramene. A také z kuloárů.

Abych hned v úvodu vysvětlil titulek článku. Co bylo na plese a Miss tradičního? Zcela jistě velká účast diváků. Určitě také tombola. Tradiční byla jistě i místní moderátorka Evice Šedová, nablýskané společenské obleky a róby… Naopak netradiční letos byla – jak již TANEČNÍ MAGAZÍN předem informoval – povolená vyšší věková hranice soutěžících dívek. Také zcela jistě moderátor soutěže i spolumoderátor a režisér plesu herec Jiří Mádl. A jistě také netradiční vystoupení akrobatů na kolech. Nebo improvizovaný break dance či pěvecké vystoupení jedné z účastnic Miss. To druhé konkrétně v podání Veroniky Sterz.

Souběžně s Miss taneční byl ve velkém sále odstartován Tradiční ples. Mimo jiné zde zaujal velmi úspěšný sólista brněnské opery (a účastník soutěže Česko má talent) Milan Voldřich, šansoniérka Jana Musilová, ale i davové předtančení zástupců pořádající taneční školy Dynamic. Na parket se dostali i akrobaté na horských kolech, kteří se v přestávce mezi vyhlášením Miss taneční přestěhovali i do sálu La Grotta.

V porotě pod taktovkou předsedkyně hostesky roku 2016 Dominiky Prchalové zasedla (vedle mé maličkosti) majitelka prestižního salonu SIMI SECRET Simona Šaurová – Uličná, vizážistka, šéfka předního kosmetického studia IP MAKE UP a šampiónka v dekorativním líčení Ilona Pavlatová, premiérová vítězka Miss taneční 2016 a někdejší nositelka korunky Miss Junior Natálie Stravová, úřadující Miss taneční 2017 Magdalena Al Masany. Nebyl jsem však v jury jediným mužským zástupcem. Zasedal tam též majitel salonu svatebních šatů Dany Svozílkové ze Zlína a Uherského Hradiště Petr Svozílek, tanečník mistrovské třídy a zástupce pořádající taneční školy Dynamic v jedné osobě František Dařena a taneční expert Jakub Knopp.

Jak probíhala vlastní soutěž? První disciplínou bylo představení se účastnic a krátký rozhovor s moderátorem Jiřím Mádlem. Oproti loňskému ročníku bylo vidět, že dívky byly připravenější, méně svázané trémou a také nikoli tolik ostýchavé. Jedna z finalistek dokonce oslovila moderátora. „Nazdar, Jirko.“

Proti loňskému druhému ročníku byla ta letošní soutěž daleko vyrovnanější. Každá z deseti finalistek měla své osobité kladné stránky a nespornou míru talentu. Ovšem na pódiu i předforbíně sálu La Grotta šlo také o to, jak kdo své schopnosti využije a takříkajíc prodá. Přesně v tu hodinu a minutu. Za odborný TANEČNÍ MAGAZÍN musím kladně hodnotit, že si všechny účastnice zvolily za volnou disciplínu tanec (asi jako se v plavání říká „volný styl“ a každý plave kraulem) :-). Druhou věcí však je, že by možná volba jiné, charakterističtější disciplíny tu kterou adeptku posunula výš? Markantní to bylo právě u zmíněné Veroniky Sterz. Tu by zcela určitě posunul případně zvolený zpěv nejen v očích poroty výše…

Taneční kreace tentokrát vzájemně odstiňovaly pouze taneční žánry. Trochu chybou bylo pouze moderátorské označení vystoupení pozdější vítězky Markéty Opletalové za „gymnastiku“. Šlo o komplexní moderní tanec se všemi atributy. Konec konců, ani Markéta nebyla oděna ve vypasovaný gymnastický dres, nýbrž ve vzdušné šaty přírodního charakteru.

Nejen pro mužskou část diváků bylo zcela jistě nejlákavější vidět disciplínu třetí – závěrečné defilé ve spodním prádle značky Werso od firmy SIMI SECRET. Zde všem tak trochu uškodil rychlý rytmus doprovodné reprodukované hudby. Chápu, že měl účastnice trochu rozproudit, ubrat jim na určitém studu… Ale prezentaci samotné i modelům prádla spíše uškodil. Dívky se navíc trochu ostýchaly zapózovat před objektivy fotografů…

Jako porotce mohu jen doložit, že soutěž samotná i naše verdikty byly nesmírně vyrovnané. Tentokrát to bylo – jako v to odpoledne probíhající prezidentské volbě – velice těsné. Záleželo na každém bodíku…

Možná mně bylo trochu dost líto velice dobře připravených dívek s mužským přechýlením jmen. Veroniky Sterz a Markéty Laciny. Já sice hodnotil – bez předsudků – jejich výkony. Ale možná, že jim jejich mužské tvary jmen uškodily u porotců jiných. Každopádně, Veronika má na to být (jak výše uvedený pozdější zpěv potvrdil) komplexní muzikálovou herečkou a naopak Markéta má jistě našlápnutou slibnou kariéru modelky…

Zábava se rozproudila ve všech sálech. Víno teklo proudem. Káva občas kapala na koberce i parket. Milovníci piva Starobrno si také přišli na své. A všechny lákala tombola. A samozřejmě – vyhlášení Miss taneční!

Konečně byly naše sečtené verdikty odtajněny. Úřadující Miss taneční 2018 se stala půvabná tmavovláska Markéta Opletalová z taneční školy Dynamic. Na druhou pomyslnou stříbrnou příčku usedla světlovláska Nikola Nejedlíková z Taneční školy Maestro. A šerpu druhé vicemiss, tedy třetí (bronzové) pořadí obsadila opět blonďatá Michaela Suchá. A opět z pořádajícího Dynamicu.

Nervozita opadla. Méně úspěšné finalistky popřály vítězkám. Kravaty se povolily. A na předscéně La Grotty se odehrálo neformální utkání dvou mladých mužů v breaku. Zábava pokračovala…

Závěrem zbývá vzpomenout na ty, bez nichž by se celá akce nemohla ani odehrát. Dík patří sponzorům a partnerům soutěže: Brno party life, Posh Me, SIMI SECRET, Svatebnímu studiu Dany Svozílkové, IP MAKE UP, AG PLUS, MANGO de COCO,T-Shock, Laser Game Brno, Gigabyte, Carmen Flora, KP foto+video, cestovní kanceláři Adria bus, Fly Time, zábavnímu vědeckému parku VIDA, NetBox, wellnes centru INFINIT, technické firmě VERNEE a v neposlední řadě pivovaru Starobrno.

Na hladkém průběhu celého večera se podílely desítky dobrovolníků z taneční školy Dynamic, perfektně fungující gastronomický servis stejně jako bezpečnostní služba nejen u vchodu do sálů.

Jak hodnotit Miss taneční 2018. Vítězku jistě nesmírně kladně. Ostatní účastnice také. A vlastní soutěž? Pořadatelé – v čele s Martinem Báránym a Dominikou Prchalovou – odvedli velký kus práce. Poučili se z drobných chyb předchozích ročníků. A tak jim zbývá popřát mnoho energie pro nový ročník. A TANEČNÍ MAGAZÍN bude rád při tom.

 

Michal Stein

Foto: Tomáš Svoboda

TANEČNÍ MAGAZÍN

Před branami finále Miss taneční

Náš TANEČNÍ MAGAZÍN je již podruhé mediálním partnerem brněnské soutěže “Miss taneční”. Přečtěte si nyní, těsně před finálovým večerem něco i o plesu, jehož je soutěž součástí.

Již v sobotu 21. ledna proběhne v brněnském Bobby centru finále „Miss taneční 2018“. Která z deseti dívek získá korunku Miss? To se prozradí těsně před půlnocí. Soutěž je však jednou z součástí „Tradičního plesu v Brně“ jehož hereckým patronem bude známý a populární Jiří Mádl. Napišme si něco i o tomto plesu


Prezident „Miss taneční“ a spoluorganizátor plesu Martin Bárány TANEČNÍMU MAGAZÍNU řekl: Náš ,Tradiční ples´ je určen všem milovníkům zábavy, kultury a v neposlední řadě tance. Naším primárním cílem však je zorganizovat akci, která bude dostupná široké veřejnosti, což věříme, že se podaří díky velmi příznivým cenám vstupenek.“

PROGRAM LASER SHOW HALL – hlavní stage:


19.45 ZAHÁJENÍ PLESU – TANEČNÍ SHOW – Jonáš Tománek a Lucie Růžičková – mistři ČR ve standardních tancích kategorie J2


20.20 SVĚT OPERY – Milan Voldřich – G. Verdi „Rigoletto“ – árie Vévody, G. Puccini „Turandot“ – árie Kalafa, zahájen prodej tomboly


21.00 AKADEMIE studentů TŠ Dynamic


21:30 ŠANSONY – Jana Musilová – sólistka Městského divadla Brno

22.15 WEST SIDE STORY – „Amerika“ – tančí členové Balet NdB¨

22.30 ČARDÁŠ – csárdás je maďarský národní tanec, který se s oblibou tančí i na Slovensku. Dobře zatančený čardáš má vyjadřovat vášeň tanečníka, kterou cítí k partnerce, animace Evica a Adam Šedovi

23.15 Vyhlášení „Miss Taneční“

00.00 TOMBOLA – losování 3 hlavních cen

0.15 SALSA – Pavel Maximenko a Daša Bátorová, MERENGUE + SALSA – animace Pavel Maximenk

3.00 Konec plesu v prostorách Laser Show Hall – zveme vás na afterparty v Nu Grotta

PROGRAM Nu Grotta (LA GROTTA) – Latino a Dance stage:


19.50 Zahájení


20.00 Finále Miss Taneční 2018 1. kolo – představení deseti finalistek – sukýnky Dolly –
POSHme, trička Miss Taneční 2018 – T-shock.eu


20.15 Finále Miss Taneční 2018 2. kolo – taneční disciplína


20.45 Finále Miss Taneční 3. kolo – přehlídka spodního prádla
WersSimi Secret

21.00 Latino and Dynamic Video Dance Party – DJ Darwyr

22.30 Dynamic Dance Party –DJ Slepi (Official)

03.00 KONEC PLESU

Věříme a těšíme se, že nejen zájemci z Brna a okolí přijedou nejen na slavnostní finále „Miss taneční 2018“, ale i na celý „Tradiční ples v Brně“. A soutěžícím o korunku “Miss taneční 2018” přejeme hodně štěstí.

 Foto: Svatební studio Dany Svozílkové

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Fiesta del Baile

Jediný ples svého druhu! Brno se rozvlní latinskoamerickými tanci, uvidíte jedinečné exotické tanečnice a kubánské, brazilské i mexické umělce

Latino ples – Fiesta del Baile vol. 3

25. 3. 2017 od 19:30 hodin

Pro vášnivé tanečníky, jež dávají přednost smyslné salse, před romantickým waltzem, jsme i letos připravili jediný ples svého druhu, Fiesta del Baile. Fiesta del Baile je společenská událost, která vznikla spojením slavnostního plesu a latino fiesty. Duchem se přenesete na 8 000 km vzdálené karibské pláže plné exotických tanečnic a všude znějících latinskoamerických rytmů, jež rozhodně nenechají nikoho klidným.

Kdo by váhal s účastí na plese kvůli neznalosti latinskoamerických tanců, pro toho jsme i letos v rámci spolupráce s Tanečním studiem stolárna připravili speciální workshop, kde Vás úžasní lektoři Dáša Bátorová a Radek Kubák naučí základy salsy, bachaty a merengue. A co je na tom nejlepší? Stačí, když se prokážete platnou vstupenkou na ples a máte vstup na tento workshop zce la ZDARMA!

Latino ples Fiesta del Baile je koncipován tak, aby si jej užili nejenom zkušení tanečníci a milovníci latinskoamerických rytmů, ale i Ti, kteří chtějí zažít něco jiného. Připraveno je několik animací, takže nemusíte přijít v páru, abyste si mohli zatančit. Součástí doprovodného programu Fiesty del Baile budou také ukázky balení doutníků a degustace rumů.

Stejně jako v předchozích dvou ročnících se i letos představí, světová špička latino dance, latinskoameričtí hudebníci a v neposlední řadě bubenická show v podání brazilské bubenické show  TamTam Batucada. TamTam Batucada je show složená z bubeníků a perkusionistů, které rozhodně nepřehlédnete a už vůbec nepřeslechnete.

Svou účast opět přislíbili Corcovado Salsa Club, kapela, jejíž členové pocházejí z různých koutů světa. Právě její rozmanitý kulturní původ je to, co je dělá jednou z nejenergičtějších latino kapel v Evropě. Jejich repertoár se skládá především z latinskoamerické salsy, bachaty, merengue, reggetonu a latinského popu. https://www.youtube.com/watch?v=9DIF6T-jrUM

Letošní novinkou jsou The Express Train, mladí, a především talentovaní hudebníci, jejichž primárním hudebním nástrojem je akustická kytara. Těšit se můžete na bohatý repertoár, který zahrnuje pestrou škálu klasických španělských písní i nejnovějších hitů.

Letos si užijete i kousek Mexika díky vystoupení Mariachi Sin Fronteras, skupiny umělců hrajících tradiční mexické písně. Soubor Mariachi tvoří trumpetisté, houslisté, kytaristé a samozřejmě zpěváci. Hudba Mariachi je jedním z nejreprezentativnějších prvků mexické kultury. V roce 2011 byla dokonce zařazena jako nehmotné kulturní dědictví UNESCO (http://www.sinfronteras.sk).

Pomyslnou třešničkou na dortu bude brazilská show v podání Vibrasil Samba Show, seskupení exotických tanečnic v čele s Viviane Matheus a exkluzivní latinskoamerická taneční show, která přináší výjimečný a neopakovatelný zážitek z umění vycházejícího z kořenů a tradic Latinské Ameriky v podání Latin Arte.

Těší nás, že i letos svou účast potvrdil Yaissel Rafael Del Busto! Mimořádný tanečník, pedagog a choreograf, který se narodil v kubánské Havaně. Yaissel je všeobecně znám jako jeden z nejlepších představitelů tanečních stylů kubánské salsy, mamba a rumby. Mohli jste jej spatřit i v televizních soutěžích a v neposlední řadě i ve videoklipu zpěvačky Alicie Keys. Nyní máte jedinečnou možnost jej spatřit i v Brně, na třetím ročníku plesu Fiesta del Baile!

No a co by byla Fiesta del Baile bez Emeteria Rigondeaux Péreze. Oblíbeného tanečníka, který se narodil ve městě Guantanámo na Kubě. Tancem žije již od malička, kdy se plně soustředil na afrokubánský folklór. Před deseti lety přijel na Slovensko, kde se intenzivně věnuje tanci a tanečním kurzům. Ve volném čase se živí jako latino DJ v tanečních klubech a v neposlední řadě vystupuje i na firemních večírcích a teambuildingových aktivitách, kde si ho všichni okamžitě zamilují p ro jeho obrovský temperament a nezapomenutelné animace.

Vstupenky na třetí ročník Latino plesu Fiesta del Baile zakoupíte v předprodeji: http://www.ticketportal.cz/event.aspx?id=133604

Aktuální informace o akci naleznete na události akce: https://www.facebook.com/events/299172477146310 a www.latinoples.cz.

 

Veronika Čermáková

Taneční magazín