Rozhovor se sochařkou ZUZANOU ČÍŽKOVOU, věnující se i malbě:

„Na posledním plese jsem protančila střevíce“

Zuzana Čížková patří k výrazným osobnostem naší výtvarné scény. Její (převážně sochařská) díla zdobí prostranství i interiéry mnoha měst. Její obrazy jsou naopak v řadě galerií či soukromých sbírek u nás i v zahraničí. TANEČNÍ MAGAZÍN ji požádal o rozhovor, se kterým se vyrovnala s upřímností, otevřeností, nadhledem i humorem sobě vlastním. Nakonec, posuďte sami:

Máte jako jedna z mála současných sochařek (i sochařů) téměř nejvíce soch ve veřejném prostoru. Je vždy předem takové dílo tvořeno pro konkrétní místo? Anebo si někdy zadavatel vybere sochu již hotovou?

Třeba v případě série soch ,Madonina tajemství´ v pražském parku, v parteru Starý Prosek, u kostela svatého Václava, která je situována u hřbitovní zdi, si Inženýr architekt Luboš Jíra vybral ,Madonu´. Tu jsem (již hotovou) měla prezentovanou ve svém portfoliu. Dokonce o jejím vzniku byl záznam i ve filmovém dokumentu (pro Českou televizi)  „Nehasit, hořím!“ paní režisérky MgA. Hany Pinkavové. Ale nebylo to vůbec tak jednoduché…“

„Madony” Zuzany Čížkové stojí, poblíž kostelní zdi, v Praze 9, na Starém Proseku, zatím tři. Původně jich ale mělo být pět… (foto: Rudolf Čížek)

Proč?

Architekt si vymínil, že soch bude celkem pět (nyní jsou osazeny pouze tři kusy a zbývající dva podstavce, dle půdorysu soch, jsou již 10 let prázdné…). A rovněž, že každá z nich bude z jiného exteriérového materiálu. Zvolili jsme tři druhy kamenů: pískovec, ale ne ten máslovitý měkký, avšak pořádně tvrdý, a tak velmi trvanlivý. Dále mramor, ale ne český hrubozrnný, ale velmi drahý jemnozrnný, ze zahraničí. A jako třetí žulu. O její tvrdosti asi nemusím vyprávět ani laické části veřejnosti 🙂 .“

V rodném Brandýse nad Labem máte i historickou sochu poblíž místního zámku. Zajímáte se trvaleji o historii?

Z dějin jsem dělala státní závěrečné zkoušky. A vždy to byl můj koníček. A tak se není čemu divit, že brandýsko, které patří mému mladí, mě zajímalo o něco více… Jen za sochu ,Milenka Rudolfa II.´, u brandýského zámku, by mně historici jedničku určitě nedali 🙂 .“

Zuzanina „Milenka Rudolfa II.” poblíž zámku v jejím rodném Brandýse nad Labem (foto: archiv autora)

Z jakého důvodu?

Legenda o Rudolfově milence, mlynářce z podzámčí, je k císaři poměrně lichotivá, ale nezakládá se na přesnosti. Místem, kde moje socha ,prochází zdí´, kdysi dávno (a evidentně velmi často) sice procházela určitá ,milenka císařského dvora´. Avšak Rudolfova to nebyla 🙂 . Podle dochovaných pramenů se jednalo o milenku jeho komorného. Ten byl výrazně mladší a evidentně i aktivnější 🙂 . S onou místní mlynářkou měl údajně devět dětí.“

Žila jste a žijete povětšinou v menších městečkách nedaleko Prahy. Vyhýbáte se záměrně velkoměstskému ruchu?

Po několik let jsem žila v různých částech Prahy, kde jsem i donedávna měla svůj ateliér. Vznikla tam velká část mých sochařských prací do veřejného prostoru. Například pražský nápis znakovou řečí v Praze 5, v Holečkově ulici. Nebo několikatunový pomník Ludvíka Kuby v Poděbradech. Anebo, také poděbradská, svatá Anežka Česká. Vlastně, rovněž kolekce portrétních děl, věnované osobnosti Václava Havla, která mě dost zviditelnila, se zrodila na pražské košířské Kavalírce.“

Sochaři musí používat respirátory i mimo karanténu! Snímek z archivu Zuzany Čížkové z kamenosochařské práce na mramorové soše pro ostravský Landek.

A co mimo hranice nejen Prahy?

Mnoho času jsem strávila i pobyty v Basileji, a jeden čas jsem žila ve Francii. A to z největší části v Paříži.“

Ale zpět, k těm menším městům…

Dlouhou dobu jsem si naopak nedovedla představit, vrátit se do tak malého města, jako je například můj rodný Brandýs nad Labem. Ale v průběhu času posledních deseti let jsem byla stále víc a víc unavena. A zároveň hodně znechucena lidským spřádáním intrik, neupřímností a tak dále. S přítelem jsme zkusili bydlet mimo Prahu. V Dobřichovicích, kde v té době ,dávaly lišky dobrou noc´. Založili jsme záhony a začali se starat o velkou zahradu plnou ovocných stromů i keřů… Vysázeli zeleninu a užívali si nenuceného klidu. Nakonec, po několika letech, jsem zjistila, kde byl ,zakopaný pes´. Tedy, v souvislosti se změnou mého chování, neboli životního stylu. A troufám si říct´ i mého temperamentu 🙂 . Byla to nemoc, která mne až tak moc zklidnila a hodila mi kotvu k přístavu.“

Na zahradě u Zuzany Čížkové v Dobřichovicích (foto: Hynek Moravec)

TANEČNÍ MAGAZÍN se Vás musí zeptat i na Vaše taneční zážitky…

Na posledním plese jsem sice protančila střevíce, ale o pastvu pro oko se rozhodně nejednalo. Lidé, sledující mé umění mávat s mým o padesát kilogramů lehčím tanečním partnerem ,Luďanem´ nevěděli, co to má znamenat? Spíš je asi bolelo břicho, jak se smáli 🙂 . Na parketu jsem s ním totiž cloumala od rohu do rohu. A současně se snažila nenarážet do elegantně se vlnícího starosty Dobřichovic. Proč? Protože jsem umělec a musím na sebe přeci upozornit : -) . Umělkyně na plese, všichni koukejte 🙂 🙂 !“

A vzpomenete ještě na své první taneční kroky?

Jako dvanáctiletá holka jsem se svou dětskou kamarádkou Nikolou Žaloudkovou zburcovala paní Kváčovou, v našich dětských očích ,paní hodnou´, věnující se sportu a tělovýchově dětí i dospívajících. Asi se nad námi smilovala a jakmile viděla naše prostorově výrazná těla, přidala ruku k dílu a pomohla nám s naším ,projektem´.“

Zuzana v noci po jedné z vernisáží výstav v Paříži, kterých se jako autorka zúčastnila (foto: archiv Zuzany Čížkové)

Jakým?

Na Základní umělecké škole v Brandýse nad Labem, díky nám, vznikl taneční kroužek, který vedl již ,vyčvachtaný´ ex-baletní mistr. Okna učebny vedla do rušné ulice. Hodiny tance probíhaly ve večerních hodinách. A tak tento rachitický pán nebyl jediným groteskním hrdinou večera. Byla jsem to i já a Nikol.“

Takže tím Vaše mladá „taneční anabáze“ končila?

Nikoli. I přesto jsem se v následujících letech nechala na brandýské Základní škole ,Na výsluní´ zapsat do tanečních kurzů moderního tance, pod názvem ,ECHO´. Ale ani tam můj talent jaksi nedocenili a začala jsem se více věnovat jiným uměleckým disciplínám 🙂 .“

A jak se za tou dobou ohlížíte?

Nyní, po pedagogickém vzdělaní a praxi, vím, že v tomto mladistvém věku mají potřebu rytmického pohybu i ta děvčata, která se na první pohled k vybrané disciplíně nehodí. To by však určitě neměl být důvod, jim tuto část společenských dovedností nedopřát.“

Nemohu se nezeptat na klasická taneční…

Ve věku, kdy se obvykle chodí do tanečních, jsem byla na internátní škole v Hořicích v Podkrkonoší. Studovala jsem tam obor kamenosochařství. Ačkoli se leckomu může zdát, že v tomto odvětví není co studovat. 🙂 Škola byla nejen časově a fyzicky náročná, ale svou polohou velmi vzdálená jakýmkoli možnostem kurzů tance.

O víkendech jsem jezdila na praxe po ČR i do zahraničí, po maturitě už jsem se v Čechách také příliš neohřála. Pak částečně zakotvila v Praze až během studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. I během tohoto studia jsem byla často ,v trapu´ a holt na ,taneční´ už nezbýval čas. Proto jsem o tuto kouzelnou část mládí přišla a do tanečních nikdy nechodila.“

Litujete toho?

Ale já si to přeci nahrazuji. Po svém. Na ladné kroky a otočky už mi sice tělo nestačí, v současné době mne ve fyzických výkonech omezuje roztroušená skleróza, ale tanec, pohyb, lehkost nalézám! Objevuji a maluji.“

Pro lázeňské město Poděbrady jste vytvořila (nejen) skulpturu svaté Anežky České, která stojí poblíž kostela Povýšení svatého kříže. Jste věřící? Jaký vůbec máte vztah k náboženství.

Motiv náboženství jsem začala reflektovat ve své tvorbě již před patnácti lety. Troufám si říci, že mé ,Elektrokříže´, vystavované a putující již v té době po Evropě, byly svým sdělením o ,víře v pokrok´, nikoli však v Boha. A to daleko ,dřívávějc´, než objekty ,stvůr´ v současnosti velmi známého (a záměrně nejmenovaného) konceptuálního umělce. Pracovala jsem v té době s elektroodpadem a myšlenkou, v co současná generace věří. Nyní jsem se k této tvorbě opět vrátila, ale spíše formou obrazů, než objektů. Před několika lety jsem se nechala pokřtít. Toto považuji za silnější krok, než když jsou lidé pokřtěni v takzvané ,nevědomosti´, jako miminka. Ačkoli… Vlastní dítě jsem jako miminko nechala pokřtít také 🙂 .“

„ELEKTROKŘÍŽ“ (foto: Rudolf Čížek)

Zúčastnila jste se i veřejné soutěže o návrh na památník Václava Havla na pražském Škroupově náměstí. Jak dnes – s odstupem – vnímáte jeho roli v naší i mezinárodní politice?

Václav Havel je pro mne ikonou zejména na mezinárodním pódiu. Dobré vztahy mezi Izraelem a Československem jsou pro mne největším Havlovým přínosem. Ne nadarmo dostal významný titul ,LE KADOSH ISRAELITA´, což jsem znázornila i v jednom ze svých děl. Bohužel, velká část naší veřejnosti vůbec netuší, co je to za titul a ,vo co go´. Myslí si, že se Čížková asi zbláznila 🙂 .“

Vaší sochařskou i malířskou tvorbou se promítá trvaleji motiv lidských rukou, prstů. Rovněž prstové abecedy pro hluchoněmé, která byla i výtvarným vyjádřením Vaší absolventské práce. Jak jste k tomuto výrazovému prostředku dospěla?

Dospěla jsem k tomu kolem roku 2001 v brandýském motorkářském klubu ,Pitbulové´, jehož častým návštěvníkem byl můj tehdejší partner. Prostě jsem si tak pila to své pivko a koukám na paní, která místo mluvení máchá rukama a vůbec jí nevadí, jaký je v klubu hluk. A my ostatní jsme hlasitou metalovou hudbu přeřvat nezvládli.

Vždy jsem milovala a obdivovala klasické sochařství. Což je tedy v dnešní době pro mne, jako pro angažující se výtvarnici, velký hendikep. Tedy, nedělat modernu a ,koncept´…

Zároveň jsem se také snažila vnést do mého umění něco nového, jako moji kolegové. Portrét a ruce jsou nejtypičtějším motivem klasické sochařské práce. A já jej, doufám, posunula o ,level´ výš. Začala jsem nejdříve prstovou abecedou, za kterou jsem dostala cenu současného umění ,Praha-Londýn, Wintontrain – Inspirace dobrem´ a nakonec pokračovala znakovou řečí.“

V Poděbradech u pomníku Ludvíka Kuby, v sadech Ludvíka Kuby (foto: Hynek Moravec)

A jakým směrem?

Jako vyústění všech těch akcí kolem rukou jsem vymyslela výtvarné workshopy. Na ně jsem pozvala děti ze školy pro sluchově postižené v Praze 5, v Holečkově ulici a slyšící děti ze ZUŠ v Černošicích, i z jejích poboček v Rudné a ve Všenorech. A tyto děti dostaly, po dvou, plátna. A měly na ně dohromady, ve dvojicích, tvořit jeden obraz. Dle svého nápadu… Cokoli, na čem se společně dovedou domluvit. Nejdříve se toho hrozně bály. Ale nakonec se domluvily a vznikla zajímavá a hezká díla. Průběh jejich práce také zaznamenala Česká televize v Televizním klubu neslyšících.“

Poslední dobou se stále více (i ze zdravotních důvodů) věnujete malbě. Je velký problém pro sochaře, který vidí a pracuje trojrozměrně, přejít k „plošnému” výtvarnému vyjádření?

Když jsem instalovala jednu ze svých posledních samostatných výstav, která byla v Praze 9 a paní kurátorka Mgr. Eva Kořánová si prohlížela díla, aby zvážila, co a kam, nezdržela se komentáře, že jsem malující sochařka. Totéž řekla v úvodním slovu na vernisáži. Mé trojrozměrné, neboli spíš prostorové, vidění je z obrazů patrné…

Ale musím se pochlubit, že u přijímaček na střední školu v oboru malby jsem byla úspěšná. Ale vybrala jsem si hořickou internátní školu, která na první pohled nabízela více svobody. A hlavně neotřelé zábavy.

Během studia na střední škole jsem chodila do ateliéru pana profesora Karla Strettiho, velmi známého a uznávaného restaurátora malby, který mě velmi chválil. A to nejen pro můj smysl pro detail, ale i barvy. V té době jsem se rozhodovala, zda jít sochařským směrem, anebo volit malbu.“

Mezi svými obrazy

Tak trochu „Sofiina volba“?

Možná? Ale ,šutrárna´, jak všichni školu nazývali, a život kolem kamene, soch a kolektiv těchto lidí mne uchvátil natolik, že jsem šla více sochařským směrem. I když? Mého pozdějšího profesora na vysoké Kurta Gebauera také odborná veřejnost popisuje  jako ,malujícího sochaře´.

Na vysoké škole byla kresba stejně důležitá jako trojrozměrné vyjádření. Mnoho absolventů se věnuje oběma disciplínám a v zahraničí nikoho ani nenapadne, rozdělovat výtvarníky na malíře a sochaře. To je spíše takový český, postkomunistický ,ohryzek´, který nám tu zůstal.“

Zuzana Čížková, malující jeden z monumentálních obrazů olejem na plátně (foto: Hynek Moravec)

O Vás i Vaší osobě a zejména tvorbě natáčela pro Českou televizi dokumenty režisérka Pinkavová. Pro zpěváky či herce je „účast na obrazovce“ téměř alfou i omegou. Je tomu obdobně i u výtvarníků? Jak to vidíte?

Výtvarníci, tedy sochaři a malíři, jsou na rozdíl od herců a muzikantů z velké části introverti a o jejich kvalitách rozhoduje jejich tvorba v podobě výsledných matérií (s vyjmou některých konceptuálních děl). Bohužel, a je tomu, tak celá staletí (nikoli jen teď), o jejich kvalitách v očích nejen laické veřejnosti, ale i galeristů a sběratelů, rozhoduje jejich schopnost prosadit se. Jak již bylo mnohokrát zmíněno, dobrý obchodník prodá i špinavé ,fusekle´. A bohužel, bývá tomu tak. Pokud se výtvarník (anebo jeho galerista či manažér) procpe do médií a zvládne svou tvorbu prosadit, je vyhráno. Dokonce Michelangelo Buonarotti nesekal svá díla sám, měl po ruce několik zdatných kameníků. A on sám své síly věnoval na budování kontaktů mezi vlivnými.

Nyní máme média, která vynahradí několik důležitých večírků. I já jsem si vyzkoušela, jak bylo důležité mít dvoustranu v Cosmopolitanu, anebo v jiném časopisu. Kolik dveří mi otevřela reportáž s Jiřinou Bohdalovou, medailonky v TKN, anebo zmíněný téměř půlhodinový dokument od režisérky Pinkavové? A nyní vznikl z naší spolupráce film další, který bude vysílaný patrně koncem tohoto kalendářního roku. A právě na to navazujeme, s mým galeristou, s určitým očekáváním.“

Kdysi jste výtvarně spolupracovala se společenským časopisem pro golf. Zahrála jste si i aktivně tento sport?

Pokus byl, ale spíše komický. Pro jeden z turnajů v Mariánských Lázních jsem dělala svoji samostatnou výstavu ,Sochy na túře´. Přijela jsem tam ve svém tehdejším autě Ford Fiesta ,vajíčko´, které jsem používala nejen na převoz soch, ale také pytlů sádry a dalších materiálů… A zaparkovala jsem mezi VIP automobily účastníků, tohoto (svého času velmi  známého) ,hoch nóbl´, golfového turnaje 🙂 .

Můj první krok na golfové hřiště udělala noha v okovaných kozačkách. A to byl začátek konce mého ,sportovního výkonu´. Hnali nejen mne, ale i manažéra turnaje, který mě tam pozval. Ale naštěstí nás hnali diplomaticky, jak bylo v tamních kruzích zvykem. Jen do jídelny, kde bylo připravené občerstvení. Tam jsem seděla v klobouku a ve fialové košili. Bohužel, byl na každém kousku dobrého jídla kaviár. Ten nesnáším (ve smyslu, že to jsou mrtvé rybičky). A poté, co jsem částečně nakousla třetí chlebíček a opět jej, s kaviárem, vrátila na tác, se se mnou rozloučili. 🙂 S dalším diplomatickým proslovem, že u sochařky bude zcela stačit, když mne tam budou prezentovat má díla.“

Co chystáte v následujícím období?

V době ,korony´ je tato otázka jako hození křišťálové koule (namísto míče) do branky. Původně jsem měla domluvené výstavy v zahraničí i v Česku. Vše bylo zrušeno, nebo alespoň odloženo na dobu neurčitou. Ale vše špatné je k něčemu dobré, jak říkává moje maminka. Mám nyní víc času na tvorbu a těch obrazů vzniklo během ,korony´ opravdu hodně.

Upoutávka na výstavu v pařížském Grand Palace, kde byla Zuzana Čížková zastoupena (foto: Hynek Moravec)

Zároveň ilustruji dvě knihy. První je pohádka, odehrávající se na mé zahradě. Tu, na můj námět, píše paní spisovatelka Mgr. Jana Laňková a grafiku bude zpracovávat výtvarnice Ivana Ždimerová. Druhou, spíše brožurou, nežli knihou, je humorné vyprávění bývalého policejního rady. Třetí knihu, plnou fotografií a (snad zábavného) textu o mém životě kamenosochařky, betonosochařky, účastnice kamenosochařských sympozií, výtvarnice putující po světě, dřívější vymetačce VIP večírků plných známých osobností, o setkáních s Jiřinou Bohdalovou, o dřívější pomocnici v ateliéru Olbrama Zoubka, matky s roztroušenou sklerózou a mnoho dalšího se budeme snažit vytvořit v nejbližší době. A to se záměrně nejmenovaným ,pisálkem´. Jelikož se známe již dlouhá léta a domnívám se, že společně zvládneme vytvořit nejen zábavné čtení do vlaku, ale i pohled do zákulisí napříč spektrem aktuálních témat, jako jsou média, roztroušená skleróza, umělecký byznys, ale i řemeslo a vztahy.“

Nejen za TANEČNÍ MAGAZÍN přeji hodně elánu, trpělivosti i radosti. Mnoho výstav i spokojených obdivovatelů Vašeho umění. A přání zdraví není ve Vašem případě určitě pouze zprofanovanou víceméně zdvořilostní frází.

 

Foto: Rudolf Čížek, Hynek Moravec, archiv Zuzany Čížkové a autora

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Jmenovec legendárního španělského tenisty na streamu!

Manuel Santana, zvaný Mánolo, byl prvním věhlasným španělským tenistou. Vyhrál i slavný Wimbledon, ačkoli říkal, že: „…tráva je jenom pro krávy a nikoli pro hraní tenisu.” Festival „Flamenco De Sofa“ uvede zítra představení Adriána Santany. A pro velký úspěch prodlužuje program.

On-line festival na podporu španělských legend „Flamenco De Sofa“ pokračuje. Zítra, ve čtvrtek 16. července, uvede představení „Simbiosis“ v provedení špičkového tanečníka a lektora Adriána Santany.

Simbiosis“ divákům nabídne splynutí duší. Ve fiktivním časoprostoru, kde spolu vše splývá v harmonii, souladu a dynamice.

Adrián Santana…

Pro velký úspěch se organizátoři rozhodli původní dvouměsíční program festivalu protáhnout o další měsíc.Flamenco de Sofa“ vzniklo v České republice s myšlenkou pomoci umělcům, kteří pochází z jedné ze zemí nejvíce zasažených pandemií koronaviru.  

…a jeho jmenovec tenista Manuel Santana

Jsem moc ráda, že se nám podařilo nadchnout flamenkové publikum z celého světa pro dobrou věc,“ říká ředitelka festivalu Karol Martincová a dodává: „Projekt má mezi umělci velmi pozitivní ohlasy. A přesto, že nebylo v plánu festival protahovat, nakonec jsme se rozhodli souborům vyhovět. Tím se náš program prodlouží i na měsíc srpen.

Karol Martincová, ředitelka festivalu

Stream představení „Simbiosis“ bude možné zhlédnout zdarma od 16. do 22. července na webových a facebookových stránkách festivalu.

V tomto termínu mohou také diváci přispívat souboru Adriána Santany do „virtuálního klobouku“ libovolnou částkou. Zájemci tak mohou z komfortu domova sledovat představení světové úrovně a zároveň finančně podpořit své vybrané umělce.

Adrián Santana začal studovat tanec ve svých 9 letech u svého strýce, slavného tanečníka z Malagy, Pepita Vargase a vystudoval zde Taneční Konzervatoř. Brzy se stal členem profesionálních souborů a sdílel podium s umělci velkých jmen, jako jsou: Pastora Galván, Nani Paños, Rafael Estévez, Javier Latorre  nebo Lola Greco. Za svou kariéru posbíral mnoho významných cen. Adrián Santana je zván na prestižní flamenkové festivaly ve Španělsku i ve světě. Pravidelně spolupracuje s hvězdami flamenkové scény, jakými jsou například Granero a Antonio Canales. Kromě představení se také věnuje výuce flamenka. Má širokou základnu žáků po celém světě.

Adrián Santana s rekvizitou i bubeníkem (v pozadí)

On-line stream bude zveřejněn na stránkách festivalu:

www.flamencodesofa.com

na YouTube:

 https://www.youtube.com/watch?v=vDZqYxaGRHo

a na facebookovém profilu:

 https://www.facebook.com/FlamencoDeSofa/

A to vždy ve čtvrtek od 19 hodin. A bude ke zhlédnutí do středy dalšího týdne. Finance vybrané za jednotlivé koncerty budou poslány do Španělska jednotlivým souborům a rozděleny mezi účinkující, kteří vystupují na nahrávkách.

Dalším programem festivalu bude příští týden 23. 7. Mónica Fernández s představením „Comadre“. Jímž otevírá divákům cestu do nejhlubších koutů taneční i lidské duše. To bude možné zhlédnout do 29. července.

Flamenco De Sofa“ už nabídlo představení sevillského virtuózního tanečníka Davida Péreze, špičkovou tanečnici Karime Amayu, držitele Grammy Nina de los Reyes, Antonia Molinu „El Chora“ nebo legendární tanečnici La Monetu.

On-line festival „Flamenco De Sofa“ pořádá festival Den flamenka. Více informací najdete na: www.flamencodesofa.com.

Den flamenka již pět let přináší na pár dní do podzimní Prahy vášnivou i radostnou atmosféru španělské fiesty. Přidává se tak k celosvětovým oslavám „Mezinárodního Dne flamenka“. Ten byl ustanoven na datum 16. listopadu, kdy bylo flamenko v roce 2010 zapsáno na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Vždy v listopadu festival po čtyři dny představuje v Praze ty nejzářivější flamenkové hvězdy, které plní prestižní sály nejen doma ve Španělsku. Program přináší jak koncerty či taneční představení, tak workshopy, výstavy, bazar či pravou flamenkovou fiestu.

Letošní VI. ročník by se měl uskutečnit od 19. do 22. listopadu 2020.

Zbývající program festivalu „Flamenco De Sofa“:

16. 7.       Adrián Santana: „Simbiosis” (možnost přispět do 22. 7.)

23. 7.       Mónica Fernández: „Comadre” (možnost přispět do 29. 7.)

Partneři:

    Velvyslanectví Španělska v České republice

    Fiesta flamenca

    Hispánsko-česká obchodní komora

Anna Vašátková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Další španělská hvězda flamenka na streamu!

On-line festival „Flamenco De Sofa“ zítra uvede představení bravurního tanečníka Pola Vaquera

V rámci on-line festivalu „Flamenco De Sofa“, který od začátku června systematicky podporuje konkrétní španělské umělce, se od zítřka 9. července představí bravurní tanečník Pol Vaquero. Jako sólista Národního baletu Španělska zářil v představení „Grito“. Festival uvede jeho představení „Antonjo“, kde tančí po boku Mónicy Fernandéz.

Famenco de Sofa“ vzniklo v České republice s myšlenkou pomoci umělcům, kteří pochází ze Španělska. Tedy jedné ze zemí výrazně postižené pandemií koronaviru. „Jsem moc ráda, že se nám podařilo nadchnout flamenkové obecenstvo z celého světa pro dobrou věc.“ říká ředitelka festivalu Karol Martincová a dodává: „Pro každého z prozatím vystupujících umělců se podařila vybrat velmi zajímavá částka, která v těchto nelehkých chvílích slouží jako rychlá pomoc i velká motivace pro další tvorbu.“

Karol Martincová

Stream představení „Antonjo“ bude ke zhlédnutí od 9. do 15. července na webových a facebookových stránkách festivalu zdarma. V tomto termínu může kdokoli z diváků přispívat souboru Pol Valquera do „virtuálního klobouku“ libovolnou částkou. Zájemci tak poklidně mohou z pohodlí domova sledovat představení světové úrovně a zároveň finančně podpořit své oblíbené umělce.

Pol Vaquero v akci

Během chvilky se diváci s trochou fantazie přenesou do sluncem zalité kolébky flamenka Anadalusie. Tam načerpají energii a vášeň, kterou tato svébytná hudebně-taneční kultura nabízí. Stream je možné zhlédnout zdarma. A zároveň při tom přispět dobrovolnou částkou pro konkrétní soubor či umělce. „Flamenco De Sofa“ už nabídlo představení sevillského virtuózního tanečníka Davida Péreze, špičkovou tanečnici Karime Amayu, držitele Grammy Ninu de los Reyes, Antonia Molinu „El Chora“ nebo legendární tanečnici La Monetu.

Tanečník Pol Vaquero začal své taneční studie na Konzervatoři v Cordobě ve svých deseti letech. O šest let později již tancoval profesionálně vedle slavného tanečníka Antonia Canalese v představení „Torero“. Mezi nejvýznamnější představení, ve kterých působil, se řadí „Torero”, „Gitano”, „Minotaur”. Byl sólistou Národního baletu Španělska v představení „Grito” a také spolupracoval se souborem Joaquína Grila. V nedávné době se představil v díle „Trianero“ na Bienále v Seville a mezi jeho úspěšné projekty patří i další představení „21 Pasos“.

Pol Vaquero

Dalším umělcem, kterého festival 16. 7. uvede, je špičkový tanečník Adrián Santana v představení „Simbiosis“ a dva měsíce plné flamenka uzavře 23. 7. Mónica Fernández s představením „Comadre“, které otevírá divákům cestu do nejhlubších koutů taneční i lidské duše.

On-line stream bude zveřejněn na stránkách festivalu www.flamencodesofa.com

na YouTube:

https://www.youtube.com/watch?v=vDZqYxaGRHo

a na facebookovém profilu:

https://www.facebook.com/FlamencoDeSofa/ vždy ve čtvrtek v 19 hodin a bude ke zhlédnutí do středy dalšího týdne. Finance vybrané za jednotlivé koncerty budou poslány do Španělska jednotlivým souborům a rozděleny mezi účinkující, kteří vystupují na nahrávkách.

On-line festival „Flamenco De Sofa“ pořádá festival „Den flamenka“.

Více informací najdete na: www.flamencodesofa.com.

Den flamenka“ již pět let přináší na pár dní do podzimní Prahy vášnivou i radostnou atmosféru španělské fiesty. Přidává se tak k celosvětovým oslavám „Mezinárodního Dne flamenka“, který byl ustanoven na 16. listopadu. Tehdy bylo flamenko, v roce 2010, zapsáno na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.

Vždy v listopadu festival po čtyři dny představuje v Praze ty nejzářivější flamenkové hvězdy, které plní prestižní sály nejen doma ve Španělsku. Program přináší jak koncerty či taneční představení, tak workshopy, výstavy, bazar či pravou flamenkovou fiestu. Letošní VI. ročník by se měl uskutečnit od 19. do 22. listopadu 2020.

A kdo ještě vystoupí v rámci tohoto letního on-line festivalu?

Adrián Santana, který začal studovat tanec ve svých devíti letech u svého strýce, slavného tanečníka z Malagy, Pepita Vargase. A vystudoval zde Taneční Konzervatoř. Brzy se stal členem profesionálních souborů a sdílel podium s umělci velkých jmen, jako jsou: Pastora Galván, Nani Paños, Rafael Estévez, Javier Latorre nebo Lola Greco. Za svou kariéru posbíral mnoho významných cen. Adrián Santana je zván na prestižní flamenkové festivaly ve Španělsku i ve světě. Pravidelně spolupracuje s hvězdami flamenkové scény, jakými jsou například Granero a Antonio Canales. Kromě představení se také věnuje výuce flamenka. Má širokou základnu žáků po celém světě.

Mónica Fernández

Již v útlém věku obdržela tanečnice Mónica Fernández řadu prestižních ocenění, kromě jiných v roce 1994 cenu v soutěži „Las Minas de la Unión”. Tu, v takto mladém věku, obdrželo jen velmi málo tanečnic. Stala se členkou profesionálních souborů svých profesorů a dále tančila v pozici první tanečnice v souboru Rafaela Amarga. Konkrétně v představeních „Poeta en Nueva York” a „Tiempo muerto”. Hlavní role tančila i v souboru Antonia  Canalese v představeních „Narciso”, „Torero” o „Gitano”, která měla přes 900 repríz. Kromě taneční kariéry se začala rozvíjet i její kariéra choreografky. Založila vlastní soubor a začala se věnovat autorské tvorbě.

Zbývající program festivalu »Flamenco De Sofa«:

9. 7. Pol Vaquero: Antojo (možnost přispět do 15. 7.)

16. 7. Adrián Santana: Simbiosis (možnost přispět do 22. 7.)

23. 7. Mónica Fernández: Comadre (možnost přispět do 29. 7.)

Partneři festivalu:

Velvyslanectví Španělska v České republice

Fiesta flamenca

Hispánsko-česká obchodní komora

Anna Vašátková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

»Flamenco De Sofa« aneb flamenko z gauče pokračuje

Legendární tanečnice Karime Amaya a země těžce zasažená pandemií

On-line festival Flamenco De Sofa, který vznikl v České republice na podporu španělských legend, pokračuje. Tento čtvrtek 11. června bude patřit představení „La Fuente / Pramen” špičkové tanečnice Karime Amayi, jež jej uvedla ve světové premiéře na festivalu Den flamenka v Praze před dvěma lety. V pořadí druhé festivalové vystoupení je strhující podívanou o nutkavé potřebě svobody, rozvíjení se a objevování. Skrze představení, ve kterém se tanečnice obrací ke svým rodinným flamenkovým kořenům, předává divákům obrovský pramen energie. Stream „La Fuente” začne v rámci Flamenco De Sofa 11. 6. od 19 hodin a k vidění bude na stránkách festivalu do středy dalšího týdne. V tomto termínu mohou také zájemci přispívat souboru Karime Amayi do virtuálního „klobouku“ libovolnou částkou. Zájemci tak mohou pohodlně ze svého domova načerpat energii i vášeň španělských rytmů a zároveň finančně podpořit umělce, kteří pocházejí z jedné z nejvíce zasažené země pandemií.

 „V České republice se velice rychle aktivovala umělecká scéna a kulturní život se na čas přenesl do online světa. Teď tyto zkušenosti chceme nabídnout Španělsku, kde to takto příliš nefunguje. Chceme podpořit klenot španělské kultury, který pronikl do celého světa a ten si ho zamiloval,“ říká ředitelka festivalu Karol Martincová. Během minuty se zájemci mohou z pohodlí svého domova přenést do sluncem zalité kolébky flamenka Andalusie, kde načerpají energii a vášeň, kterou tato svébytná hudebně-taneční kultura nabízí. Diváci mohou představení zhlédnout zdarma, a přitom přispět dobrovolnou částkou pro konkrétní soubor či umělce. Jako první se divákům minulý týden představil sevillský virtuózní tanečník David Peréz, držitel několika prestižních cen, s představením Puntal”.

Další čtvrtek večer 18. 6. se mohou diváci těšit na rychle stoupající hvězdu současného flamenka a držitele Grammy Nina de los Reyes s představením Tierra / Země”. 25. 6. uvede online stream tanečníka Antonia Molina „El Chora” s představením Aviso: Bayles de Jitanos”. První červencový čtvrtek 2. 7. uvidí diváci dechberoucí představení Muy Especial” jedné z nejslavnějších španělských tanečnic současné flamenkové scény La Monety, která vystoupila v roce 2017 v Praze na Dni flamenka. 9. 7. je v programu festivalu Flamenko De Sofa špičkový tanečník Pol Vaquero s představením Antojo” a o týden později 16. 7. se představí tanečník Adrián Santana v představení Simbiosis”. Dva měsíce plné flamenka uzavře 23. 7. Mónica Fernández s představením Comadre, které otevírá divákům cestu do nejhlubších koutů taneční i lidské duše.

 Online stream bude zveřejněn na stránkách festivalu www.flamencodesofa.com na YouTube: https://www.youtube.com/watch?v=vDZqYxaGRHo a na facebookovém profilu https://www.facebook.com/FlamencoDeSofa/ vždy ve čtvrtek v 19 hodin a bude ke zhlédnutí do středy dalšího týdne. Finance vybrané za jednotlivé koncerty budou poslány do Španělska jednotlivým souborům a rozděleny mezi účinkující, kteří vystupují na nahrávkách.

 Online festival Flamenco De Sofa pořádá festival Den flamenka. Více informací najdete na www.flamencodesofa.com.

Den flamenka již pět let přináší na pár dní do podzimní Prahy vášnivou i radostnou atmosféru španělské fiesty. Přidává se tak k celosvětovým oslavám Mezinárodního Dne flameka, který byl ustanoven na 16. listopadu, kdy bylo flamenko v roce 2010 zapsáno na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Vždy v listopadu festival po čtyři dny představuje v Praze ty nejzářivější flamenkové hvězdy, které plní prestižní sály nejen doma ve Španělsku. Program přináší jak koncerty či taneční představení tak workshopy, výstavy, bazar či pravou flamenkovou fiestu. Letošní VI. ročník by se měl uskutečnit od 19. do 22. listopadu 2020.

David Pérez se narodil v sevillském městě Alcalá de Guadaíra, kde začal tančit ve třinácti letech. Pokračoval v tanci s některými legendami flamenkového tance, mezi nimi například Manolo Marín, Javier Cruz, Rafael Campallo, Manuel Betanzos. V roce 2009 uvedl premiéru své první show Flamencos. V roce 2011 uvedl projekt Puntal, který bude součástí festivalu Flamenco De Sofa. Za představení El Desplante získal cenu Festival Internacional del Cante de las Minas 2004 a cenu na Jóvenes Flamencos de Andalucía 2006. Jeho nejnovější představení A3 se těší také řadě pozitivních recenzí i ohlasů od diváků. Dlouhotrvající standing ovation se dočkalo i při svém uvedení v brněnském Besedním domě v roce 2018.

 V představeníLa Fuente / Pramen” září špičková, původem mexická, tanečnice Karime Amaya. Vystoupení je strhující podívaná o nutkavé potřebě svobody, rozvíjení se a objevování. Pramen energie se dere z podzemí na povrch a země sama pozoruje jeho zrod. Nachází si svoji cestu – cestu flamenka. Karime, se tímto svým prvním autorským představením obrací ke svým rodinným flamenkovým kořenům, k legendární Carmen a příjmení Amaya. Její pratetou nebyl nikdo jiný než legendární tanečnice Carmen Amaya. Brilantní umění Karime ocenily ve společných projektech i takové špičky současné flamencové scény jako Pastora Galván, Gerardo Núñez, Antonio Canales či Juan de Juan.

Nino de los Reyes je první tanečník v historii, který získal cenu Grammy za spolupráci na albu Antidote” hudebníka Chick Corea. Nino de los Reyes začal svoji taneční kariéru velmi brzy a už ve svých 9 letech získal roli v představení Campanas Flamencas” režírovaného Pacem Sánchezem, zakladatelem legendární Cumbre Flamenca”. Sdílel tak pódium s předními hvězdami flamenkového žánru. V roce 2010 získal hned 3 prestižní flamencová ocenění: za choreografii svého představení Origen”, za choreografii svého sólového tance a za nejlepší hudební kompozici Paca Cruze. Nedávno byl přizván k projektu k poctě Paca de Lucía Beyond the Memory”, kde vystupuje spolu se členy souboru tohoto legendárního kytaristy.

Antonio Molina „El Choro” se narodil do flamenkové rodiny a ve svých 14 letech obdržel první z řady prestižních ocenění (Young Flamenco Dance Contest of Huelva). Spolupracoval se slavnými flamenkovými soubory a v roce 2016 odpremiérovat svoje první autorské představení Aviso: Bayles de Jitanos, které bude k vidění v rámci Flamenco De Sofa. V představení zazní méně tradiční flamenkové styly a je hudební a taneční exkurzí do cikánského flamenka od 17. století po současnost.

La Moneta se řadí k nejslavnějším tanečnicím současné flamenkové scény ve Španělsku. V jejích žilách koluje esence prapůvodní flamenkové krve, je technicky dokonalá a v jejích pohybech a výrazu se odráží hloubka a dlouhověkost flamenkového umění. V představení Muy Especial” předvede to nejpůsobivější z andaluské Granady – radost, lásku, vášeň i zármutek – to vše za doprovodu prvotřídních muzikantů.

Tanečník Pol Vaquero začal své taneční studie na Konzervatoři v Kordobě ve svých 10 letech. O šest let později již tancoval profesionálně vedle slavného tanečníka Antonia Canalese v představení „Torero“. Mezi nejvýznamnější představení, ve kterých působil se řadí Torero”, Gitano”, Minotaur”. Byl sólistou Národního baletu Španělska v představení Grito” a také spolupracoval se souborem Joaquína Grila. V nedávné době se představil v díle „Trianero“ na Bienále v Seville a mezi jeho úspěšné projekty patří i další představení „21 Pasos“.

Adrián Santana začal studovat tanec ve svých 9 letech u svého strýce, slavného tanečníka z Malagy, Pepita Vargase a vystudoval zde Taneční Konzervatoř. Brzy se stal členem profesionálních souborů a sdílel podium s umělci velkých jmen, jako jsou: Pastora Galván, Nani Paños, Rafael Estévez, Javier Latorre nebo Lola Greco. Za svou kariéru posbíral mnoho významných cen. Adrián Santana je zván na prestižní flamenkové festivaly ve Španělsku i ve světě. Pravidelně spolupracuje s hvězdami flamenkové scény, jakými jsou například Granero a Antonio Canales. Kromě představení se také věnuje výuce flamenka. Má širokou základnu žáků po celém světě.

Již v útlém věku obdržela tanečnice Mónica Fernández řadu prestižních ocenění, kromě jiných v roce 1994 cenu v soutěži Las Minas de la Unión”, kterou v takto mladém věku obdrželo jen velmi málo tanečnic. Stala se členkou profesionálních souborů svých profesorů a dále tančila v pozici první tanečnice v souboru Rafaela Amarga v představeních Poeta en Nueva York” a Tiempo muerto”. Hlavní role tančila i v souboru Antonia Canalese v představeních Narciso”, Torero” o Gitano”, které měli přes 900 repríz. Kromě taneční kariéry se začala rozvíjet i její kariéra choreografky. Založila vlastní soubor a začala se věnovat autorské tvorbě.

Kompletní program festival Flamenco De Sofa:

  1. 6. David Perez: Puntal (možnost přispět do 10. 6.)
  2. 6. Karime Amaya: La Fuente (možnost přispět do 17. 6.)
  3. 6. Nino de los Reyes: Tierra (možnost přispět do 24. 6.)
  4. 6. Antonio Molina “El Choro”: Aviso:Bayles de Jitanos (možnost přispět do 1. 7.)
  5. 7. La Moneta: Muy especial (možnost přispět do 8. 7.)
  6. 7. Pol Vaquero: Antojo (možnost přispět do 15. 7.)
  7. 7. Adrián Santana: Simbiosis (možnost přispět do 22. 7.)
  8. 7. Mónica Fernández: Comadre (možnost přispět do 29. 7.)

Partneři:

–     Velvyslanectví Španělska v České republice

–     Fiesta flamenca

–     Hispánsko-česká obchodní komora

Anna Vašátková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN