Rozhovor s Igorem Bezdieniezhnykhem

„Okouzlilo mě, jak stepaři tvoří nohama rytmus“

Stepař Igor Bezdieniezhnykh patří mezi nejlepší ve svém oboru. Step ho v dětství okouzlil na vystoupení, hned pak se na něj přihlásil a od té doby ušel velký kus cesty. Dnes stále aktivně stepuje, step i velmi intenzivně vyučuje. Během své kariéry se zúčastnil na pět desítek mistrovství, na nichž získal celou řadu titulů. Tím posledním je bronzová příčka z mistrovství Evropy, které proběhlo v polovině června.

Igore, jak jste se vlastně dostal ke stepu a k tanci obecně?

„Se stepem jsem začínal už jako dítě. Bylo mi jedenáct let. Nejdřív jsem se ale věnoval lidovému tanci, zkoušel jsem i společenský tanec a hip hop. Když jsem na jednom představení zjistil, že můj trenér vyučuje také step, byl jsem nadšený. Do stepu jsem se totiž během chvilky zamiloval. Úplně mě okouzlilo, jak stepaři tvoří nohama rytmus. Na to jsem tehdy koukal doslova s otevřenou pusou a hned po vystoupení jsem začal přemlouvat rodiče, aby mě na step přihlásili. Nebylo to ale tak jednoduché, můj tehdejší trenér měl skupinu pokročilejších tanečníků, kteří už ve stepu soutěžili, a úplné začátečníky v ní nechtěl. Rodiče ho snad tři měsíce přemlouvali, ať to se mnou alespoň zkusí a on nakonec souhlasil. Dal mi ale jen jednu šanci – měl jsem přijít na lekci a zvládnout to, co dělají ostatní. Neměl jsem tehdy na té zkoušce ani vlastní stepařské boty, půjčili mi tam nějaký starý model dámských bot a dodnes nerozumím jak je to vůbec možné, nicméně tu hodinu jsem zvládl perfektně. Za čtyři nebo pět měsíců jsem pak začal soutěžit i já.“

To byl moment, kdy jste si řekl: tohle je moje cesta?

„V podstatě ano, tehdy to všechno začalo. A pak ještě samozřejmě po účasti na mých prvních velkých soutěžích, ať už to bylo první mistrovství Ukrajiny, mistrovství Evropy či mistrovství světa. Na světové klání jsem jel hned po devíti měsících od chvíle, kdy jsem se stepem začal. Nasával jsem tam atmosféru, seznamoval se s lidmi a pocítil velkou touhu patřit k těm nejlepším. Uvědomil jsem si, jak moc mě step baví a řekl si: jdu do toho a budu dál pracovat na maximum.“

Musí se vlastně se stepem začít stejně brzy jako s baletem?

„U stepu není žádná věková hranice. Nepotřebujete mít „rozsah“ kyčlí tak, jak je to u baletu. Samozřejmě pokud ho máte, je to výhodou, můžeme ho využít v nějaké choreografii nebo soutěžním čísle, ale na věku jako takovém u stepu nezáleží. Žádné speciální předpoklady nejsou nutně třeba. Stačí mít jen vnitřní cit pro rytmus, trochu rozumět hudbě a umět počítat do osmi (směje se). Začít můžete kdykoliv. Stepují malé děti i dospělí lidé, v našem studiu máme i čtyřleté děti. Důležité je, aby člověk po první hodině odcházel s pocitem štěstí, že něco zvládl a dokázal a měl tak chuť rozvíjet se a pokračovat dál. Dobrému lektorovi by se tohle mělo dařit.“

Odkud pocházíte a co Vás přivedlo do České republiky?

„Narodil jsem se v Kremenčuku na střední Ukrajině. Před lety jsem jezdil často po Evropě po různých stepařských workshopech a několikrát jsem byl i v Praze. Tady jsem se od kolegů dozvěděl o konzervatoři Taneční centrum Praha. To bylo v roce 2011. Správný stepař by měl umět nejen step, ale i jiné taneční styly. Je dobré mít určitě alespoň základy baletu, moderny a jazzu. Šel jsem tedy hned na přijímací zkoušky na konzervatoř a k mé radosti jsem dostal okamžitou odpověď, že mě berou. Byla to pro mě skvělá příležitost naučit se i jiné druhy tance a dál se rozvíjet. Konzervatoř jsem úspěšně absolvoval a nyní tam step vyučuji.

V tanečním umění je obecně v současné době jeden problém, a to nedostatek chlapců – tanečníků. Je to paradox, kluci se drží tak nějak dál od tohohle umění a je to vážně velká škoda. Neměli by se bát zkusit taneční svět, můžu potvrdit, že je nesmírně zajímavý a i jevištní zkušenost je něco neuvěřitelného. Jsem moc rád, že jsem se dokázal v cizí zemi etablovat, vystudovat konzervatoř, osvojit si klasický tanec i modernu. Dnes se nebojím jít na jeviště, pokračuji dál ve své stepařské kariéře, mám spoustu zajímavých nabídek…“

V České republice je hned několik stepařských škol. Mají Češi step rádi?

„V Čechách je teď o step opravdu zájem. Každoročně přibývá lidí, kteří se mu chtějí věnovat, a každý rok máme opravdu velké množství zájemců, kteří by chtěli se stepem začít. Někteří z nich chtějí mít step jen jako hobby, nechtějí soutěžit. U mě v mém studiu Dr.Tap je většina dětí, které zatím nesoutěží, ale chtějí vystupovat na různých představeních, ukázat se na jevišti… V Tap Academy, což je mé domácí studio, s nímž spolupracuji už asi osm let, máme naopak spíš soutěžní děti. No a na konzervatoři Taneční centrum Praha, kde také učím, jsou studenti, kteří se stepařskými čísly běžně vystupují. Vedu tu dva ročníky. Teď v červnu jsme měli několik představení, například ve Stavovském divadle či v Divadle Hybernia.“

Má každá země jiný styl (něco jako školy klasického baletu…francouzská, italská, ruská…)? Nebo se od sebe jednotlivé školy vůbec neliší?

„Tady záleží na tom, zda se jedná o step soutěžní nebo nesoutěžní. Ten soutěžní se určitě v jednotlivých zemích liší, rozdíly tam jsou. Porota na soutěžích hodnotí tři oblasti – stepařské dovednosti, choreografii a kostýmy. Hodnotí se to podobně jako ve sportu. Třeba americká škola má tendence dělat velké show, kladou důraz na piruety, rozsahy, různé točky. Skvělá je i švýcarská stepařská škola, ti mají perfektní techniku, výborná je italská škola a mohl bych jmenovat dál. Nesoutěžní step je pak úplně jiná oblast, tam ukazujete step jako umění, nezáleží na oblečení, nebere se to jako sportovní disciplína. Já sám se sice snažím svým žákům techniku vštěpovat, ale zároveň vnímám jako důležitý určitý balanc mezi technikou, kostýmem, výrazem a choreografií.“

Jakého oceněni si nejvíc vážíte?

„To je těžká otázka (usmívá se). Ano, mám samozřejmě nějaké tituly, jsem vicemistrem světa ve stepu, mistrem světa ve formacích, vicemistrem světa v battlu. Tyhle tři tituly jsou pro mě zatím asi ty nejdůležitější. Každopádně pokaždé, když nějaké ocenění dostanu, mám pocit, že mám kam jít dál, že ten nejdůležitější titul ještě nepřišel. Naposledy jsem získal v polovině letošního června bronzovou medaili na mistrovství Evropy. I z tohoto ocenění mám velkou radost.“

Děkujeme za rozhovor

Foto: Archiv Igora Bezdieniezhnykhoviče 

Mgr. Johana  Mravcová

pro Taneční magazín

Jak se dělá tanečník/ Stvoření tance

Výchovné a vzdělávací představení

Taneční centrum Praha, konzervatoř – gymnázium  uvede v úterý 24. května 2022 ve Velkém sále Městské knihovny Praha od 9 a od 11 hodin tanečně vzdělávací představení pro školy s názvem JAK SE DĚLÁ TANEČNÍK / STVOŘENÍ TANCE.

Jedná se o profilové výchovné a vzdělávací představení tanečního divadla, jehož dramaturgie je zaměřena speciálně na 1. a 2. stupeň základních škol. Prostřednictvím vybraných ukázek světového a domácího repertoáru motivuje mladou generaci k aktivnímu přístupu k pohybu, tanci, divadlu a kultuře.

Choreografie mapují nejvýznamnější období a umělecké osobnosti taneční historie od dob klasických romantických baletů až po tvorbu současných choreografů. Představí se jednotlivé taneční žánry – ať už klasický nebo moderní tanec, jazz, lidový tanec či taneční sporty. Každá žánrová oblast je současně prezentována choreografickými ukázkami z kmenového repertoáru jednoho ze dvou uměleckých souborů konzervatoře: Baby Balet Praha a Balet Praha Junior. V rámci představení vystoupí také Pražský komorní balet s choreografií Pavla Šmoka Musica Slovaca a fragmenty z choreografií Petra Zusky Růže a Ej lásko.

„Tímto způsobem se snažíme kultivovat mladé diváky, aby se v přemíře technických a čistě komerčních impulsů naučili vnímat hodnotná umělecká díla, respektive umělecký a výchovný potenciál současného tance a tanečního divadla,“ uvádí Jan Schneider, ředitel konzervatoře Taneční centrum Praha„Významný výchovný efekt spočívá také v tom, že diváci neuvidí dospělé taneční hvězdy zdánlivě nedosažitelných kvalit, ale své vrstevníky, kteří již rozvinuli svůj talent a další profesní předpoklady do výjimečných profesionálních výkonů.“

Taneční centrum Praha, konzervatoř – gymnázium má za sebou již stovky těchto představení ve dvaašedesáti domácích a čtrnácti zahraničních městech (záštitu projektu poskytlo UNESCO, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvo kultury České republiky, Národní divadlo a Akademie múzických umění).

Vstupenky na představení jsou k dispozici pod těmito odkazy:

https://www.mlp.cz/cz/akce/e21299-jak-se-dela-tanecnik-stvoreni-tance/

https://www.mlp.cz/cz/akce/e21301-jak-se-dela-tanecnik-stvoreni-tance*/

Taneční centrum Praha, konzervatoř a gymnázium je první vzdělávací a umělecká instituce, která přinesla do české kultury moderní a jazzové taneční techniky a důsledně je propojuje s výukou klasického tance a dalšími oblastmi současného tanečního divadla. Tradice sahá až do roku 1961 – tehdy v undergroundu a později, pod záštitou Univerzity Karlovy a řady zahraničních odborníků, postupně vzniká centrum, které nyní zahrnuje osmiletou konzervatoř a osmileté gymnázium propojené do jedné vzdělávací koncepce doplněné studiem taneční pedagogiky s příslušnou aprobací. Studentská umělecká agentura, Mezinárodní centrum tance, produkuje umělecké soubory Balet Praha Junior a  Baby Balet Praha, import a export tvůrců, pedagogů a souborů, pořádá festivaly i workshopy. Významným cílem centra je podpora všeobecné a odborné vzdělanosti tanečníků, jejich sebevědomé a kvalitní zapojení do interpretační praxe a následně schopnost řízení, produkce uměleckých i společenských organizací a projektů. Centrem prošlo několik stovek tanečníků, kteří pracují v českých souborech (Pražský komorní balet, Balet ND v Praze, Laterna magika a jiné), v zahraničí (Berlín, Frankfurt, Hamburk, Haag, Barcelona, Lisabon, Pécs a další) nebo absolvovali vysoké školy (Univerzita Karlova, HAMU a další). „Lidé z centra“ zastávají významné funkce v českých uměleckých, vzdělávacích a společenských organizacích.

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Taneční učitelé roku 2022

Slavnostní vyhlášeni finalisté 13. ročníku přehlídky

23.května od 17 hodin proběhne ve Velkém sále Městské knihovny v Praze finále a slavnostní vyhlášení 13. ročníku přehlídky Taneční učitelé roku 2022. Do letošního „postcovidového“ ročníku choreografií pro mládež se zapojilo 47 choreografů – většinou ze základních uměleckých škol a tanečních studií z celé České republiky. Podmínkou byla věková kategorie jejich interpretů 6-15 let. Ve finálovém programu se představí celkem 13 tanečních děl.

Cílem soutěžní přehlídky Taneční učitelé roku je představit to nejlepší z tvorby jednotlivých škol. Pořadatel Taneční centrum Praha, konzervatoř – gymnázium má také možnost každoročně objevovat nejen nové tvůrce, ale i mimořádné talenty z řad nadaných dívek i chlapců ze základního školství.

Poroty (1. kolo podle videa, 2. kolo živě) jsou tradičně složené z tanečních odborníků na talentovanou mládež. Ti komplexně hodnotí osobnost tanečního učitele a jeho profesionální přístup k uměleckým, pedagogickým a společenským úkolům této profese, jako jsou:

– příprava interpretů pro scénickou uměleckou práci

– vytvoření a nastudování uměleckého díla

– inscenování uměleckého díla (režie, světla, zvuk, kostýmy, scénografie)

– prezentace vlastní osobnosti, svého souboru a své choreografické tvorby podle PR

„Kvalita taneční výchovy v žákovských věkových kategoriích má pro náš žánr výjimečný význam, proto musíme o tyto taneční učitele – a většinou současně tvůrce – také výjimečně pečovat,“ vysvětluje Jan Schneider, ředitel konzervatoře Taneční centrum Praha„V této oblasti sledujeme řadu problémů, nejasností a předsudků, které můžeme odstraňovat pouze neustálou konfrontací a diskusí. Musíme zajistit prostor pro tato ‚setkávání při práci‘, naučit se vést odborný a otevřený dialog a také společně chránit základní kvality tanečního žánru a jeho školství před negativními vlivy komerce a konzumu. Cítíme, že konzervatoř pro to může, respektive dokonce musí, vytvořit potřebné odborné, produkční a společenské podmínky.“

Pořadatelé by také rádi povzbudili příští generaci mužských tanečníků, kterých je v tanečním umění obecně nedostatek, zvláštní odměna je proto udělována jednotlivým souborům za uměleckou práci s chlapci – účastníky finále. Pro finalisty jsou připraveny hodnotné ceny v podobě poukazů do obchodu s tanečními oděvy a pozvánek na taneční semináře na konzervatoři Taneční centrum Praha a benefice vzdělávacích programů pro školy.

V rámci pondělního slavnostního večera vystoupí i hosté – významná pražská dětská taneční studia a stálí spolupracovníci Tanečního centra Praha – například Baletní přípravka Národního divadlaFirst International Ballet SchoolTaneční studio Emotion a konzervatorní přípravka Terpsichore. Program doplní mladší studentský soubor konzervatoristů z Tanečního centra Praha – Baby Balet Praha.

Taneční centrum Praha, konzervatoř a gymnázium je první vzdělávací a umělecká instituce, která přinesla do české kultury moderní a jazzové taneční techniky a důsledně je propojuje s výukou klasického tance a dalšími oblastmi současného tanečního divadla. Tradice sahá až do roku 1961 – tehdy v undergroundu a později, pod záštitou Univerzity Karlovy a řady zahraničních odborníků, postupně vzniká centrum, které nyní zahrnuje osmiletou konzervatoř a osmileté gymnázium propojené do jedné vzdělávací koncepce doplněné studiem taneční pedagogiky s příslušnou aprobací. Studentská umělecká agentura, Mezinárodní centrum tance, produkuje umělecké soubory Balet Praha Junior a  Baby Balet Praha, import a export tvůrců, pedagogů a souborů, pořádá festivaly i workshopy. Významným cílem centra je podpora všeobecné a odborné vzdělanosti tanečníků, jejich sebevědomé a kvalitní zapojení do interpretační praxe a následně schopnost řízení, produkce uměleckých i společenských organizací a projektů. Centrem prošlo několik stovek tanečníků, kteří pracují v českých souborech (Pražský komorní balet, Balet ND v Praze, Laterna magika a jiné), v zahraničí (Berlín, Frankfurt, Hamburk, Haag, Barcelona, Lisabon, Pécs a další) nebo absolvovali vysoké školy (Univerzita Karlova, HAMU a další). „Lidé z centra“ zastávají významné funkce v českých uměleckých, vzdělávacích a společenských organizacích.

Vstupenky jsou k dispozici pod tímto odkazem: https://www.mlp.cz/cz/akce/e21298-tanecni-ucitele-roku-2022/.

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

36. ročník festivalu Mezinárodní týdny tance

24.dubna proběhl v divadle na Vinohradech slavnostní Gala  večer,  můžeme směle  říci, byla to  přehlídka toho nejlepšího, co baletní umění  nabízí, a to nejen v České republice, ale byli tu i zahraniční hosté.

Představily se naše nejprestižnější soubory:

Pražský komorní balet – soubor prošel úspěšným vývojem, na jeho  repertoáru byly v minulosti zejména choreografie Pavla Šmoka, dnes je významným reprezentantem tanečního umění ČR a hl. města Prahy v zahraničí, rezidenčním choreografem je Petr Zuska, bývalý umělecký šéf Baletu ND a tvůrce evropského formátu

Taneční konzervatoř hlavního města Prahy –  nejstarší vzdělávací instituce v oboru tanec v České republice, vychovala několik generací tanečních umělců, ať členové, sólisté, baletní mistři choreografové či šéfové baletních souborů i pedagogové, získávají celou řadu ocenění na mezinárodních soutěžích, vystupují na festivalech  doma i v zahraničí

Bohemia balet – soubor tvořený absolventy školy Taneční konzervatoře hl. města Prahy, ambiciózní soubor mladých tanečníků, mnohdy laureátů mezinárodních soutěží, jejich vystoupení přináší na scénu  nejen technickou vyspělost, ale i radost a entuziasmus

Pražská taneční konzervatoř a střední odborná škola – vychovává budoucí tanečníky, herecká výchova, hra na klavír, rozšířená hudební výchova, to vše doplňuje ucelené vzdělání profesionálního tanečníka, choreografa či pedagoga

Taneční centrum Praha, konzervatoř-gymnázium – první vzdělávací a umělecká instituce, která přinesla do české kultury moderní a jazzové taneční techniky, které propojuje s výukou klasického tance a dalšími oblastmi současného tanečního divadla

Balet Praha Junior – komorní soubor složený ze studentů absolventů Tanečního centra Praha (věk 16-21 let) s bohatou historií, pod záštitou Univerzity Karlovy vzniklo umělecké těleso „mladých“

Taneční konzervatoř Brno – připravuje studenty na dráhu profesionálních tanečníků, ti účinkují v mnoha úspěšných projektech, baletních představeních ND Brno a získávají ocenění na mezinárodních baletních soutěžích

The UCSB Dance Company –  studentský soubor, který vystupuje na univerzitě  v centru Santa Barbary, jezdí na turné po Kalifornii a dalších státech USA, po dvou letech, kdy nebyla možnost cestovat,  vyjel soubor konečně do Evropy

36.ročník Mezinárodních týdnů tance, tedy nejstaršího festivalu současného tanečního umění ve střední Evropě,  se nesl symbolicky v duchu pomoci Ukrajině, následoval Gala večer v Divadle na Vinohradech a dále byla volně přístupná taneční show pod širým nebem. Dramaturgie se zaměřuje na špičkové české umělce a projekty konzervatoří či akademií.

20.dubna v Divadle Komedie proběhlo představení Stvoření tance pro Ukrajinu, 24. dubna Gala večer 36.ročníku Mezinárodních týdnů tance a 29. dubna, což je Mezinárodní den tance, se tančilo pod širým nebem.

Vraťme se ale k samotnému Gala večeru. Tento den přináší nejen možnost tanečníkům samotným se setkávat a srovnávat, hodnotit, ale také divákům pomáhá získat přehled o tom, co se právě v tanečním oboru odehrává, co je nového, co je jinak než kdysi.

Domnívám se, že pro diváka to byl nádherně strávený večer.  Technika tanečníků je dokonalá, ohromující a oko i duše diváka se vlastně pouze těší, bez jakékoliv vlastní fyzické  námahy. Na druhou stranu, možná to bylo dáno  situací ve světě, která rozhodně není růžová, téměř všechny soubory volily tmavé barvy svých kostýmů, vlastně tu většinou nebyly žádné rekvizity a scéna působila také tmavě. Dokonce osvětlení jakoby zmizelo a vše se neslo spíše v temných barvách, jako válka  na Ukrajině. V duchu jsem trošku vzpomínala na lepší, tedy světlejší časy, kdy  nás navštívil indický taneční soubor z Bolywoodu. To byl, pane, tanec! Pestrost kostýmů, rozzářené barvy, hluk… Oproti tomu se Gala večer nesl v decentním duchu a možná mi bylo i trošku smutno. Odrážel totiž současnost.

V tomto okamžiku je nutno vyzvednout vystoupení souboru Bohemia Balet s názvem Matka (Ukrajina 22), choreografie David Lampart, hudba Gustav Mahler, tančili Marika Blahoutová a Vojtěch Pilbauer. Dojemné, krásné, dech beroucí, smutek budící.  Velice efektní je okamžik, kdy přímo z publika a ze tmy se vynoří muž, zřejmě milý, v červeno-černém kabátě, symbolizujícím boj, krev a smrt.  Vystoupení to bylo překrásné, ovšem zasáhlo lidskou duši až do morku kostí. Uvnitř mi stékaly  obrovské slzy.

Naštěstí tu byly i veselejší okamžiky,  např. choreografie Růže od Petra Zusky (tančil Pražský komorní balet a Balet Praha Junior). Rozvernost  písně s refrénem „ u Karlova vína“ a rychlost  choreografie vyloudily přece jen úsměv.

Choreografie Maria, (Šimon Kubáň, tančila Pražská taneční konzervatoř a SOŠ) se vyznačovala nepřeberným množstvím tanečních kreací rukou. Zážitek mimořádný.

It´s been Nice souboru UC Santa Barbara Dance Company (choreografie Yusha-Marie Sorzano) přinesla poměrně moderní tanec a trošku show.

Ale k vidění bylo i mnoho dalšího. Co dodat. 36.ročník je za námi. Nezbývá než se těšit na ten další a doufat, že proběhne v lepších „barvách“ a celá situace ve světě už bude úplně jiná.

Foto: Marek Příhoda

Eva Smolíková

Taneční magazín