ÚNOR v Divadle BRAVO

Báječní hosté v Divadle BRAVO

ÚNOROVÝ PROGRAM A BÁJEČNÍ HOSTÉ

Dáváte si novoroční předsevzetí? A daří se vám je dodržovat?
Někdy můžou být předsevzetí tak absurdní, že je není možné splnit.
Někdy jsou ale realistická, třeba že se budete častěji a více smát. A co vás rozesměje víc než klaun? Možná, když je těch klaunů pět.
I kdyby smích mezi vaše novoroční předsevzetí nepatřil, tak prokazatelně prodlužuje život.
Přijďte si k nám pro pár minut života navíc. Třeba cestou do Braníka zhubnete, přestanete kouřit, naučíte se francouzsky a uděláte dobrý skutek.

PŘECHÁZENÍ / SQUADRA SUA

Pět jedinců na cestě — z jedné strany jeviště na druhou, ale i na cestě vnitřním světem.
Nikdo se nevyhne příběhu, i kdyby sebevíc kličkoval.

Pět klaunů v elegantně padnoucím saku přichází s tíživou otázkou Být či nebýt – tak tíživou, že by aspoň jeden z nich měl zhubnout. Pět klaunů vytyčuje cestu – a nikdo se neptá, kde se tu ty tyče vzaly. Logika snu a absurdita každodennosti, které se obřadně smíchávají v zavěšených kbelících. Ale stačí jen zaškobrtnout a je to všechno v kýblu!

HOTEL LAPUTA / AIRGYM ART COMPANY

Akrobaté z AirGym Art Company v režii Ondřeje Holby předvedou špičkovou závěsnou akrobacii, jakou už znáte, i takovou jakou jste dosud neviděli.
Jedinečný večer mezi nebem a zemí. Fantaskní svět umělců, kteří se nebojí létat.

V mládí jsem měl tři velké sny: Vydělat spoustu peněz, oženit se s krásnou dívkou a navštívit Hotel Laputa. Ty první dva se mi nesplnily…

Stoupáte-li vzhůru za svou touhou, musíte otevřít všechny dveře a nahlédnout do všech oken. A kde je víc oken a dveří než v Hotelu Laputa?

WENDIGO / AIRGYM ART COMPANY

Tam za peřejemi je něco jinak.

Vzduch je tam stejný.

I voda a skály.

I sníh a nebe, tak blankytné, až přechází zrak.

Ptáš se, má nejdražší, co je tam jiné?

Lidé…

Wendigo je příběh o létání, které nemusí být skutečné.

Wendigo je příběh o lásce, která zcela jistě skutečná je.

Wendigo je příběh o zlu, které na sebe bere nejrůznější podoby, a přitom je neviditelné a nepolapitelné.

Je také příběhem o dobru, které je v souboji se zlem vždy tím slabším, a přesto se nesmí vzdát.

Nový cirkus, netradiční závěsná akrobacie, živá hudba…i to je Wendigo

A CO V ÚNORU DÁL?

Únorový program nabízí spoustu představení dětem. Najdete v něm i „pilotní díl“ našeho festivalu BATOLIŠTĚ určeného pro nejmenší diváky. Samozřejmostí jsou představení z produkce LCC, nechybí Nebesa, a možná, možná přijde i kouzelník.

Divadlo BRAVO! (bývalé Branické divadlo)

 

IVETA BLÁHOVÁ

pro Taneční magazín

Co je nového v Jihočeském divadle?

Jihočeské divadlo v Praze

Jihočeské divadlo jede Jižní spojkou opět do Prahy. Představíme se na Jatkách 78, v NoDu, Divadle X10, Divadle Komedie nebo ve Studiu Švandova divadla. Využijte jedinečnou možnost navštívit v Praze například famózní surreální taneční grotesku Mechanický pomeranč 16. února. Za výkon v roli Alexe byl náš tanečník Sebastiano Mazzia nominován na cenu Thálie 2022! Studenti mají vstupné za 390 Kč a studenti uměleckých škol dokonce za 250 Kč.

Jihočeské divadlo, Taneční magazín

Akademie MenART otevírá přihlášky

Hledají se mladé talenty

Stipendijní Akademie mentoringu uměleckého vzdělávání MenART vstupuje do šestého ročníku. Opět nabízí talentovaným žákům a studentům uměleckých škol a jejich pedagogům možnost spolupracovat s předními osobnostmi české umělecké scény. Šestnáct předních umělců z oblasti klasické hudby i hudby jiných žánrů, tanečního, divadelního a výtvarného oboru bude po celý školní rok pracovat se studenty a jejich pedagogy, aby prohloubili tvůrčí dovednosti mladých a inspirovali jejich pedagogy k novým přístupům.

Ve školním roce 2023/2024 se rolí mentorů ujmou v oblasti klasické hudby klavíristé Ivo Kahánek a Karel Košárek, houslista Jan Fišer, violoncellistka Michaela Fukačová, flétnista Jan Ostrý, klarinetista Irvin Venyš a kytarista Pavel Steidl, specifika komorní hry objasní violista Jiří Kabát, souborům se bude věnovat Radek Baborák. V hudbě bez žánrových hranic a ve vlastní tvorbě obohatí stipendisty Beata Hlavenková a Radka Fišarová, taneční obor bude opět doménou Jana Kodeta. Výtvarníkům a fotografům se budou věnovat Čestmír Suška, Šimon Brejcha a Štěpánka Stein, do tajů divadla zasvětí stipendisty Karel František Tománek.

Do Akademie MenART se mohou přihlásit žáci základních uměleckých škol, 2. stupně ZŠ či studenti středních škol a gymnázií, kteří se chtějí zdokonalit díky spolupráci s uznávaným profesionálem. Dvojice student či skupina studentů a pedagog absolvují několik pracovních skupinových víkendových setkání s mentory. Skupiny pracují společně, důraz se však klade na individuální přístup a potřeby každé dvojice student – pedagog. Během uplynulých pěti ročníků prošlo Akademií MenART 666 studentů a 371 pedagogů. Řada stipendistů posléze uspěla v přijímacích řízeních na vyšší stupeň uměleckých škol u nás i v zahraničí.

Detailní informace mohou zájemci najít na stránkách www.menart.cz. Uzávěrka přihlášek je 31. 3. 2023.

Základní hesla Akademie MenART zní: Inspirativní setkání jsou v životě zásadní. Za každým úspěšným umělcem stojí osvícený pedagog. Tyto pilíře objasňuje zakladatelka a ředitelka Akademie MenART Dana Syrová: „Stipendijní Akademie MenART získává kredit jako vzdělávací instituce, která podporuje talenty a současně inspiruje jejich pedagogy. Ti jsou klíčoví pro další rozvoj mladé generace. Je skvělé, kolik profesionálů ochotných vést děti nad rámec svých povinností se nám hlásí, protože ti tento obor táhnou a předávají jiskru uměleckého zápalu.“

Stipendisté MenARTu mají vedle mimořádné příležitosti získávat zkušenosti od nejlepších mistrů svého oboru i možnost vystoupit na prestižních festivalech, které dlouhodobě a otevřeně mladé umělce podporují. Patří k nim největší přehlídka klasické hudby v ČR Pražské jaro a také Národní festival Smetanova Litomyšl či Americké jaro a Smetanova výtvarná Litomyšl. Stipendisté se rovněž účastní stěžejních projektů celostátního festivalu ZUŠ Open.

„U Stipendijní Akademie MenART stojím od jejího založení a s každým novým ročníkem s radostí sleduji, jak obrovskou základnu talentovaných mladých klavíristů v českých ZUŠkách máme. Během svých studií jsem potkal mnoho lidí, kteří mi zcela nezištně a s úsměvem pomohli na cestě k profesionalismu. Je mi velkou ctí a radostí, že nyní mohu již pošesté v rámci Stipendijní Akademie MenART posílat jejich dar dál svým mladým kolegům, říká zakládající mentor a klavírista Ivo Kahánek.

Podobný názor má i choreograf a tanečník Jan Kodet, který se do MenARTu vrací opakovaně: Jsem potěšen, že mohu být součástí tohoto skvělého projektu. Vím, a sám si dobře pamatuji, jak moc mne nejen v dětství, ale i později ovlivňovala setkání s inspirativními osobnostmi. Budu moc rád, když se i mně podaří podpořit, poradit či zapálit pro tanec další generaci a předat tak dále vášeň a radost, bez nichž se neobejde žádná umělecká disciplína.“

Podruhé se do Stipendijní Akademie MenART zapojuje uznávaná violoncellistka Michaela Fukačová. Ke svému angažmá v tomto programu přistupuje velmi zodpovědně: „Je mi velkou ctí být již podruhé součástí skvělého týmu umělců a pedagogů spolupracujících s Akademií MenART a raduji se z toho, že náš krásný obor – violoncello – je nyní v tomto unikátním přínosném projektu zastoupen. Doufám, že se mi podaří své žáky nadchnout a inspirovat, tak jako se to kdysi dařilo mým vynikajícím učitelům v čele s Mstislavem Rostropovičem. Právě ze zkušenosti s ním vím, že někdy stačí i relativně krátká setkání k tomu, aby se událo něco takřka zázračného.“

Akademie MenART je unikátní projekt. Být jeho součástí je úžasnou a dobrodružnou příležitostí pro sdílení zkušeností a probouzení nových vizí mezi žákem, učitelem a mentorem. Naše pozice se často stírají a otevíráme společně nové prostory, srdce, zájem, touhu, radost, odvahu…vše co k hudbě patří. Při našich prvních setkáních vlastně nikdo netuší, co vše s v nás skrývá…“ doplňuje Radka Fišarová, která v MenARTu vede muzikálový zpěv.

Podobný názor má i klavírista Karel Košárek: „Od dětství jsem měl velké štěstí na pedagogy a inspirující osobnosti. Tito lidé mi pomáhali najít si vlastní cestu v interpretaci, chápání hudby a v mnoha dalších směrech. S některými dokonce časem přerostl původní vztah učitel – žák do celoživotního přátelství. Akademie MenART je pro mě mimo jiné příležitostí, jak svým mentorům alespoň symbolicky poděkovat a být pro mladé talenty tím, čím oni byli pro mě.“

Stálou mentorkou Akademie je skladatelka a interpretka Beata Hlavenková. Ke své práci v MenARTu podotýká: „Jednou z věcí, kterou během svého mentorování velmi zdůrazňuji, je, že hudba má mnoho tváří a žádná není něčemu nadřazená ani podřazená. Sděluji mladým hudebním adeptům, že je dobré respektovat všechno, co zní a co je dobré. V tomto ohledu vítám i velkou podporu ředitelky MenARTu Dany Syrové, která vnímá tuto žánrovou rozmanitost.“

Akademie MenART – ohlédnutí

Akademie MenART vstoupila ve školním roce 2022/2023 do pátého ročníku. Studenti se hlásili do oborů operní a muzikálový zpěv, hra na klavír, housle, autorská tvorba, příčná flétna, violoncello, kytara, divadlo, tanec, malba a ilustrace. V srpnu strávili dva a půl dne v Kroměříži, poté se v pravidelných třech až šesti celodenních pracovních setkání scházeli ve složení mentor, student a pedagog. Mladí hudebníci představili svou práci na nejvyhledávanějších přehlídkách klasické hudby v Česku, jako jsou Pražské jaro, Smetanova Litomyšl a multižánrový festival Americké jaro. Jejich kolegové prezentovali svou výtvarnou tvorbu na Smetanově výtvarné Litomyšli, doprovodné akci stejnojmenné národní hudební přehlídky.

MenART též nabízí webináře určené zejména pedagogům, rodičům i pokročilým studentům. Pilotní webináře mají téma Jak z trémy udělat svého pomocníka a Klavírní atletika a zlozvyky pianistů a připravil je klavírní virtuos a docent Hudební akademie múzických umění Ivo Kahánek. Webináře jsou dostupné na stránkách Akademie. S ohledem na vzrůstající zájem též Akademie připravuje jednodenní semináře MenART+ a stejně tak se věnuje setkávání s bývalými studenty v projektu

MenART Reunion

Akademie MenART soustavně obhajuje poslání uměleckého vzdělávání, v květnu 2022 uspořádala v Senátu Parlamentu ČR oborové setkání s názvem „Pozitivní zprávy o stavu uměleckého vzdělávání v ČR“ pod záštitou předsedy Senátu Miloše Vystrčila. „Chceme vyzdvihnout potenciál uměleckého vzdělávání. Nejde jen o podporu výchovy špičkových umělců, jde o vklad do rozvoje celé společnosti,“ komentuje vize Akademie Dana Syrová.

České centrum v Bruselu vyzvalo Stipendijní Akademii MenART a v prosinci 2022 společně uspořádaly slavnostní závěrečný koncert k českému předsednictví v Radě Evropské unie. Mentoři Beata Hlavenková, Marcel Bárta a Radek Baborák představili v bruselském kulturním centru Palais des beaux-arts de Bruxelles (BOZAR) svou nejnovější tvorbu a originálně zapojili mladou generaci talentovaných stipendistů do speciálně sestaveného programu. „Jako se předávala předsednická štafeta na úrovni Evropské unie, tak my považujeme za důležité, že starší a zkušenější generace hudebníků předává štafetu mladší generaci. Byla to příležitost představit ideu MenARTu v jiných souvislostech a zároveň to byla oslava myšlenky MenARTu a mezigeneračního sdílení,“ shrnuje ředitelka Akademie MenART Dana Syrová

Novinka roku 2023 – Hudební OdysseaNovým projektem MenART pro letošní rok je koncertní cyklus Hudební Odyssea. V pražském Atriu se v průběhu letošního roku uskuteční čtyři společné koncerty mentorů s jejich žáky. Koncertní řadu zahájí v pátek 27. ledna koncert Iva Kahánka, Jana Fišera a Jana Ostrého, kteří vystoupí se svými svěřenci. Večer se studenty Michaely Fukačové a Karla Košárka se uskuteční 14. dubna. Pavel Steidl a Karel Košárek uvedou své žáky v Atriu 6. října a cyklus zakončí 10. listopadu Beata Hlavenková a její žáci. Spolupráce mladých hudebníků s jejich mentory slibuje zajímavý a plnohodnotný umělecký zážitek.

 

Patron Akademie MenART: RSJ

Mecenáš: Julius Prüger

Za finanční podpory: Hlavní město Praha

Partneři a podporovatelé: Erste Premier, Aveton, Centrální depozitář cenných papírů, ČEPS, PVK, Ivana Janečková

Pořadatel závěrečného koncertu EU2022: České centrum v Brusel

Zvláštní poděkování za podporu mladých talentů: Pražské jaro, Smetanova Litomyšl, Americké jaro, Smetanova výtvarná Litomyšl, Bohemian Heritage Fund

Mediální partneři: Harmonie, KlasikaPlus

Spolupracující instituce: ZUŠ Kroměříž, UMPRUM, HAMU, DAMU, ZUŠ Jana Hanuše, Praha 6

Silvie Marková

pro Taneční magazín

Rozhovor s herečkou, dabérkou, malířkou a autorkou Jarmilou Švehlovou

„Začala mi nová etapa abstrakce a reality“

Divadlo je podle ní pro herce to nejdůležitější a sama toto prostředí zná, díky svým rodičům, od mala. Kromě hraní se věnuje také dabingu, malování a napsala také divadelní hru, v níž si Jarmila Švehlová zahrála se svými dvěma dětmi.

Jaké bylo vyrůstat v rodině operního pěvce a baletní sólistky? Čím jste chtěla být?

„Prožitek mého dětství a mládí určovala atmosféra mého domova. Žila jsem v nádherné bublině s rodiči, kteří mi dali dvě základní věci pro šťastný život. První byla nesmírná láska, druhá také prostupovala vším děním u nás a to byla hudba. Vlastně se celý chod domácnosti určoval podle potřeb mého táty, který byl tenorista v ND, jedinečný pěvec a dokonalý profesionál a troufám si říct, že to bylo také díky zázemí mé maminky, která mu poskytovala absolutně všechno, co si pěvec jeho kvalit může jen přát. K mamince jsem začala chodit do baletu ve druhé třídě, když zakládala taneční oddělení v hudební škole ve Španělské ulici. S velkým obdivem vzpomínám se svými vrstevníky na její choreografii Janáčkovy Symfoniety, kde zapojila všech svých 100 dětí, od 5-ti  do 18-ti  let. To byl obrovský zážitek. Já jsem si díky prostředí, ve kterém jsem vyrůstala, neuměla v 15-ti letech představit, že bych mohla dělat něco jiného, než divadlo.“

Vy jste se vydala na hereckou dráhu. V jednom rozhovoru jste přiznala, že Váš tatínek byl proti tomu, aby jste šla na konzervatoř… Co nakonec rozhodlo?

„Nikdy jsem nepochybovala, že budu dělat to, čím se zabývám už 50 let. Moje tvrdohlavost byla v tomto směru nezdolná. Zkoušky na konzervatoř jsem napoprvé neudělala kvůli děsnému pěveckému projevu, a i když ostatní průběh zkoušek, který se skládal z herectví a pohybu byl prý velmi dobrý, i přesto, že jsem si sama připravila těžký monolog z Radúze a Mahuleny a ze Zkrocení zlé ženy, zkoušky u klavíru, kde jsem ukázala, že si nesedím na uších, tak jsem byla ve třetím kole vyškrtnuta ze seznamu. Tehdy za mnou vyběhla na chodbu paní prof. Bendlová a strašně se divila, že mě tatínek nepřipravil taky na zkoušku ze zpěvu. Rozbrečela jsem se a jen ze mě vypadlo, že o tom tatínek vůbec neví, protože mně to zakázal. To ji dost zarazilo, ale vzápětí mi nabídla, že mě do příštích zkoušek za rok připraví ze zpěvu tak, že budou všichni „kulit oči“. Rok jsem tedy chodila na Jazykovou školu, jak si táta přál a přitom doufal, že si to za rok rozmyslím. Nerozmyslela a udělala.“

Již během studií jste hrála v pohádkách a později natočila řadu TV inscenací. Jak na tu plodnou dobu vzpomínáte?

„Měli jsme v ročníku štěstí na profesory, kteří nás učili. Byli to osobnosti z řad režisérů a velmi dobrých herců, kteří nám měli CO předat a hlavně nám fandili a měli nás rádi. Dokázali skloubit výuku s mimoškolní praxí a nezakazovali nám ji. Nebylo mi ani 18 let  a už jsem začala hostovat v ND a v Divadle na Vinohradech. A ve velkých rolích. V ND vedle pana Kemra, Sováka, Lukavského, paní Marie Vášové, Jirky Štěpničky, hrála  jsem Maňku v Mordové rokli, později Julinku v Ostrovského Výnosném místě a na Vinohradech s bardy jako byl pan Bláha, Brodský, Karolína Slunéčková, Hana Maciuchová např. v Letních hostech Soňu nebo Solange v “Léto v Nohante”. A šla jsem z role do role. Televize mi nabídla mnoho rolí různých žánrů. Bylo to několik desítek rolí, na které strašně ráda vzpomínám. Snad někoho napadne je digitalizovat.“

Po škole jste nastoupila do Divadla S. K. Neumana, pak jste byla v Divadle na Vinohradech, později v Hudebním divadle Karlín, v Divadle Radka Brzobohatého nebo u Valšů. Spolupracujete s agenturou Harlekýn. Čím je pro Vás divadlo?

„Divadlo považuji za nejdůležitější pro každého herce . Jsem přesvědčená, že teprve na jevišti se pozná kvalitní herec. Je to souhrn všeho, z čeho se stává herec hercem. Neobejde se bez dobře posazeného hlasu, artikulace, přirozeného pohybu, výrazu nejen hereckého, ale i pohybového, a pokud dovede i zpívat, je to velký bonus. Když jsme studovali v Karlínském divadle muzikál ‚Hello, Dolly‘ a já jsem poprvé v životě stála před živým orchestrem, byl to pro mě nezapomenutelný zážitek. Tam jsem si uvědomila, co to je za obrovskou dřinu. A to jsem operní dítě a tohle všechno jsem znala od raného dětství. Najednou jsem ale sama nebyla schopná otevřít pusu a nasadit tón. Stála jsem jako přibitá a rozplakala jsem se. Ne kvůli sobě, ale konečně mi došlo, co ten můj táta musel překonat, než se z něho stal pěvec. A ty nervy, co jsem pokaždé měla, když jsem vylezla na schody a na nejvyšším místě na jevišti jsem měla začít zpívat!!! A to šlo jen o jednu muzikálovou písničku. Ustála jsem to, ale vím, že na profesi pěvce bych nikdy neměla. Bylo to krásných sedm let, co jsme hráli ‚Hello, Dolly‘ a moje obě děti byly skoro na každém představení. Milovaly ho. Myslím, že právě tohle Roberta předurčilo k dráze herce.“

Často je Vás slyšet v dabingu. Co pro Vás znamená dabing ?

„Moje dabingové začátky jsou spojené s osobností Dr. K. M. Walló, který byl jeden z prvních režisérů českého dabingu. A hlavně nás naučil dabingové profesi a vyžadoval přesnost, ale vždy dával na první místo přirozený a pravdivý herecký výraz. Kimi, jak jsme mu říkali, měl svou skupinu herců, jimž důvěřoval a věděl, že se o ně herecky může opřít, ale pokud si byl jist novým talentem, dal mu příležitost. Obvykle se nemýlil. Hráli jsme s Věrou Galatíkovou v divadle hru Chuť medu a on byl na představení. Druhý den mi volali z produkce, že si mě pan Walló obsadil do Bergmanovy Podzimní sonáty. Velice těžká role pro mladou herečku, která nemá v dabingu žádné zkušenosti. Můj výkon v divadle ho zaujal a byl přesvědčený, že ho zvládnu i zde. Risknul a povedlo se. Tato role mě nastartovala do mnoha dalších rolí, různých žánrů. Dabing není jen hlasová reprodukce původního herce, jak by mohl někdo říct. Podle mě, svým hlasovým hereckým výrazem, dokáže podtrhnout výkon herce na plátně a mnohdy ho ještě víc umocnit anebo naopak, zcela ho zazdít. A v tom je podle mě, kouzlo dabingu a považuji ho za plnohodnotnou formu herecké práce.“

Co Vás vedlo k napsání divadelní hry ‚Zrcadla‘?

„Zrcadla” jsem napsala původně jen pro sebe, bylo to několik různých osudů žen a text jsem dala přečíst dramaturgyni Žofii Vokálkové. Ta nadšeně přikývla a při čtení mi řekla, co kdybych to rozepsala pro víc herců a dala tomu ucelený děj. „Robert je herec, Mariana se zabývá se svým Josefem improvizací, přibereme ještě jednoho herce (Michala Šášinku) a máš svůj tým”- a bylo to! Režii měla Bára Šťastná, zvuk Jirka Petr, kostýmy nám pomohla realizovat naše Monika Černoušková a v obecenstvu nás podporoval táta. Za celou svou divadelní kariéru jsem nezažila takovou soudržnost, nadšení a entuziasmus, jakou mi připravily všechny moje děti. Do poslední chvíle jsme si navzájem pomáhali a fandili. Když si vzpomenu, jaký to vzalo spád a jak skvěle „fungovaIa“ iniciativa všech zúčastněných!!!! Můj velký obdiv a DÍK patří všem hercům a hlavně mé dceři, které se za 6 měsíců po premiéře narodil syn Vašík. To byl taky důvod, proč jsme ještě tu samou sezonu přerušili hraní.“

Věnujete se také malování. Čím Vás malování okouzlilo?

„Lásku k malování mám po své mamince, která mě brala na každou dostupnou výstavu. Když nám maminka odešla, bohužel velmi brzo, Mariance byl teprve rok, moc jsem si přála, aby byla maminka  s námi pořád alespoň v nějakém duchovním napojení, a to se mi vlastně splnilo, když jsem jednoho dne vzala štětec do ruky a z ničeho nic začala malovat. Nic takového mě před tím nenapadlo, byla jsem naprosto levá. Prodejní galerii v Platýzu, kde visel obraz, který jsem se rozhodla koupit, zrušili a tak jsem se rozhodla, že si ho musím namalovat, dokud ho mám v paměti. Touha malovat byla hrozně silná. Vzpomněla jsem si na impresionisty, které jsme tak s mamkou obdivovaly a snažila jsem se jejich obrazy kopírovat. Po letech mě ovlivnilo setkání s mistrem Anderle. „Nechtěj malovat něco, co tady ještě nebylo, vše už tady bylo, ale my jsme tady nebyli, každý nezaměnitelný jedinec se svými vlastními energiemi, city, prožitky. A tohle všechno dej do svých obrazů. Ať je vidět, že jsi to ty”. Uf, začala mi nová etapa abstrakce a reality, kterou se zabývám doteď. Krásné dobrodružství, při kterém mně vede ruku maminka.“

Jarmila Švehlová

Narodila se v Olomouci 11. února 1956 v rodině operního pěvce Zdeňka Švehly (1924 – 2014) a baletky a pedagožky Jarmily Švehlové (1931 – 1988). S manželem Josefem má dvě děti. Syn Robert Hájek je herec a dabér, dcera Mariana Zacharová je improvizátorka a lektorka.

Z TV tvorby – původní televizní inscenace a pohádky, např. – Panenka z vltavské tůně, O líném Honzovi, Páví král, Co takhle svatba princi, O Všudybylovi, Zelená je tráva, Předehra, Radosti života, Hra na život, Vánice, Kverulantka, Přísahám a slibuji, Na čí stranu, Obraz, Aféra Fénix, Lékaři, Rinaldino, Služební cesta, Skok, seriály – Moje srdcová sedma, Okres na severu, Nemocnice na kraji města, Panoptikum města pražského, Náhrdelník, filmy – koprodukční francouzsko – německý – Zpřízněni volbou, Mach a Šebestová, Stáří 19. Svým hlasem provázela seriál Vlak dětství a naděje. 

 Věnuje se malování a psaní. Působí v dabingu.

Foto: Archiv Jarmily  Švehlové

Veronika Pechová

pro Taneční magazín