TANEČNÍ MAGAZÍN OHROŽEN! – Odhalení praktik PCR (Aktualizováno 31.07.2026)

PCR je v ČR proto, aby chránila zločinné zájmy politiků, podporovala drogovou mafii, vraždila a zastrašovala nevinné lidi a získávala jejich majetek

Milí čtenáři,

jistě Vás zaujme i fakt, že přesně v okamžiku, kdy šéfredaktorka TM poskytovala důkazy GIBS i BIS o přípravě její vraždy, kterou organizovala Státní policie a sahá přes Státní zastupitelství až do senátu, byl případ zastaven a odložen „AA“.

Takový postup je v ČR v případě vražd nelegální. Případ volá po prošetření mezinárodním soudem, protože každý občan má právo na život a zdraví. Toto zákonodárci a PCR ČR porušili.

 

(31.07.2026)


Milí čtenáři,

šéfredaktorka TM dokladuje na svém případu, jaké otřesné praktiky existují v ČR a mohou se stát komukoliv z Vás anebo už dávno staly.


Tento případ je obdobný jako u šéfredaktorky TM, byla několik let napadána, křivým svědectvím obviňována a PCR se zastávala zločinu. Psala křivá svědectví, mařila důkazy a mnohonásobně poškodila zdraví šéfredaktorky TM. Celý případ se rozhodlo Krajské ředitelství PCR a státní zástupce odložit a neřešit. Něco takového je nepřípustné.

 

Po půlročním vyšetřování GIBS a informováním BIS obdržela  šéfredaktorka TM toto vyrozumění: Po posouzení Vašich 78 stížností na postup policie a upozornění na zločin z její strany, pronásledování, všech pochybení PCR, nabízení drog ze strany agentů, aby na Vás byl důkaz, pokusů o vraždu Vaší osoby, které jsou průkazné, nebezpečný stalking, křivých svědectví ze stran psychicky narušených sousedů, užívajících opiáty, drogy a provozujících černou magii k poškozování lidí, po úmrtí Vaší pěstounky, které zapříčinila PCR v rámci neřešení případu a vyšetřování, při kterém obviňovali pouze Vás, ačkoliv jste oběť neuvěřitelně rozsáhlé trestné činnosti, i přes to, že se Vaším domem line zápach z drog a zápach exkrementů psa psychicky narušené sousedky, vrah z řad policie se dostal na Váš bankovní účet a vraždou se chtěl dostat k Vašemu majetku, Krajské ředitelství policie Hlavního města Prahy, které má celkem u Vaší osoby 46 čísel jednacích, prohlásilo, že nedošlo k protiprávnímu jednání, které by odůvodňovalo pokračovat v šetření, proto věc odložilo a založilo „AA“.

Ačkoliv PCR má povinnost informovat, nikdy to neudělala, všechno si musela šéfredaktorka zjišťovat sama, tím došlo k prvnímu vážnému porušení práv občana ČR, odpověď ombudsmana ČR šéfredaktorka TM obdržela. Lži ze strany policie, maření důkazů, zprofanované řízení, neřešení dvou vražd v domě, kdy šéfredaktorka zjistila pachatele a měla i svědky, kriminální policie se jí vysmívala  do očí. Osoba, Marcela B., která sama u přestupkové komise na MÚ, kde  šéfredaktorka TM řešila její sprosté verbální napadení studenta šéfredaktorky TM a rovněž další sprosté chování vůči studentům, Marcela B. tvrdila, že je narušená a chodí k psychiatrovi, aby se vyhnula jakémukoliv postihu. Pro policii je ale výborný spolupracovník. Navíc tvrdila, že duševně narušená je šéfredaktorka TM a policie toto tvrzení aktivně využívala a neustále šéfredaktorce TM podsouvala, že bere drogy.

V domě šéfredaktorky TM je běžně dobře slyšet, a proto si za léta vyslechla ledacos, včetně nabádání agresivní osoby k tomu, aby šéfredaktorku TM pobodala, či hovory o bývalých vraždách, takže šéfredaktorka TM viníky zná, ale státní zástupce, senátoři a PCR případ neřeší, naopak spolupracovali s duševně narušenou osobou Marcelou B. na přípravě vraždy šéfredaktorky TM i vraždy jejího syna, aby se dostali k jejímu bytu, majetku a bankovnímu účtu.

 

 

Tuto narušenou ženu, užívající léky a opiáty, která provádí podivné hypnózy či černou magii poškozující zdraví lidí v domě, policie  využívá jako svědka, na základě jehož křivých svědectví vede řízení vůči nevinným osobám, svědectví nevinných vůbec nebere v potaz, založí, nebo uvede do spisu pravý opak jejich hlášení. Psychicky narušená a závislá žena ve spolupráci s policií, která využívá Útvar pro sledování k tomu, aby měla přehled o pohybu osob, mohla je napadnout, nabízela přes své tajné agenty drogy a sexuální služby, aby získala jakýkoliv důkaz proti dotyčné osobě, podporují drogovou mafii a toto vede až do senátu, řídí vyšetřování. Je ovlivněn státní zástupce a politici zakrývají zločin, obratně se vyhýbají jakékoliv spravedlnosti. Nejlépe je to v současné době vidět na Filipu Turkovi. Šéfredaktorka TM předpokládá, že se vyhne jakékoliv zodpovědnosti, možná nakonec bude oslavován, že řidiči havarovaného vozu zachránil život.   Tzv. prověřování slouží k tomu, aby policie měla např. přístup k Vašemu bankovnímu účtu, v případě šéfredaktorky TM s ním bylo manipulováno, zřejmě pro možný důkaz proti šéfredaktorce TM, ale ona podvod odhalila a nahlásila. V okamžiku, kdy si policie prověří Vaše účty, chce se dostat jakýmkoliv způsobem k domovní prohlídce, proto policie vpadla do bytu   k šéfredaktorce bez jakéhokoliv soudního příkazu, důvodu a chtěla ho prohledat, později se vzájemně kryla s úřady vnitřní kontroly a vymýšlela si všemožné důvody proč. Potřebují si totiž zjistit,  co v bytě je, oběť zavraždit tak, aby to byla věrohodná sebevražda a majetek si nechat. Zaměřují se na osamělé či nemocné osoby. V případě šéfredaktorky takto skončil  přítel  její rodiny, vojenský chirurg. Celkem 4x se netrefil do srdce, uzavřeno jako sebevražda. On byl ale plný života a těšil se na nová setkání a přátelství. Šéfredaktorka TM vrahy zná. Na šéfredaktorku TM  samotnou a jejího syna byla chystána vražda a šéfredaktorka  TM nevěří, že něco skončilo, proto podá žalobu na stát. Žádá, aby každý úkon policie jí  byl u soudu zdůvodněn. Je připravena také podat žalobu k mezinárodnímu soudu.

Úředníci z mnoha oblastí, ať už městské úřady, hygiena, sociální odbory, soudy, notáři, ti všichni  za dobu trvání kauzy šéfredaktorky TM potvrdili, že jim byly odebrány pravomoci a je jim vyhrožováno. I soudci se bojí. Také mnoho občanů ČR potvrdilo, že vyšetřování vedla policie proti nim, nebo je nevedla vůbec. Poškozených bude nespočet.

Domem se line neuvěřitelný zápach z exkrementů psa Marcely B., ale i opiátů a dalších drog, ale žádný úřad není schopný situaci řešit, protože nemá pravomoc. Prý PCR, což je naprosto směšné v tomto případě.

 

 

Šéfredaktorka prosí čtenáře – ozvěte se a napište stručně, co se stalo Vám! Případů narůstá a je třeba s takovou policejní a drogovou mafií už skončit. ČR se stává světovou drogovou velmocí, což mnozí politici ČR potvrdili. Jaká budoucnost tedy čeká naše děti? A budeme pro ně něco dělat, nebo budeme přihlížet zločinu?

S úctou a vírou ve Vás, Váš Taneční magazín

 

(22.07.2026)


 

 

Milí čtenáři,

na základě nových skutečností a probíhajícího vyšetřování GIBS, která ale šéfredaktorce TM sdělila, že nemá pravomoc zákonodárného orgánu a životy některých lidí zůstávají stále ohroženy, šéfredaktorka TM se rozhodla po konzultaci s příslušníky GIBS podat žalobu na stát. V rozsáhlé trestné činnosti figuruje Policejní prezidium ve spolupráci se Státním zástupcem i některými politiky a jde také o krytí drogové mafie.

(03.05.2026)


 

 

 

Milí čtenáři,

pokud kritizujete Policejní prezidium, nemá kdo vyřešit trestné činy (tedy ani v případě, že je nekritizujete, takže je to stejně jedno). Žádná instituce totiž nemá v gesci policii zastoupit a něco vyšetřovat. A může Vám jít  třeba o život, můžete být napadáni, sexuálně zneužíváni, na tom nesejde.  Ano, je to konec Policie v ČR. S Martinem Červenkou souhlasím. Takže z šéfredaktorky TM a bývalé břišní tanečnice je novodobá Mata Hari a Hercule Poirot. Všechno si musí vyšetřit sama, všechno, na co máme obvykle celý bezpečnostní sbor, musí dělat jeden člověk a nestěžovat si na nedostatek lidí, pokud si vůbec chce obhájit holý život. Současně vedle role detektiva se musíte stát také právníkem, obhájcem a znalcem zákonů. Bez nároku na honorář. Odměnou je pouze naděje, že přežijete. Většina  lidí od Vás uteče, protože dnes je v módě si pouze užívat radosti a problémy nikdo nechce. Taková je situace v ČR.  Hodně štěstí.

 

(10.04.2026)


 

 

Milí čtenáři,

 

chování PCR, kterému čelila šéfredaktorka TM není  žádná novinka. Stále více a více se objevují další svědectví, nejen z řad běžných občanů, ale i příslušníků PCR samotných. Je už na čase, aby občané  ČR řekli ‚NE‘  takové policii, a to jednou provždy.

Z dopisu příslušníka PCR, který dal výpověď (zkráceno):

Martin Červenka:

„Odmítám být součástí systému, který z velké části řídí lháři, křiváci a podrazáci. Kde je důležitějstí udržet si koryto, než být čestný, férový a mluvit pravdu. Kde je důležitější dát pokutu, než poskytnout radu, pomoc a působit preventivně. Kde Vás raději potrestají za pojmenování problému, než by ho začali aktivně řešit.  Kde vládne zastrašování a nátlak. Policie by měla být vzorným příkladem dodržování právních  norem a interních aktů řízení, měla by být výkladní skříní morálních hodnot. Všechno značně pokulhává. Zastrašovali mě, trestali a útočili na lidi, na kterých mi záleží. Hledali na mě špínu. Mnohdy to bylo za hranou zákona a rozhodně za hranou dobrých mravů.“ (z 31.3. 2026)

(03.04.2026)


 

 

Milí čtenáři TM,

dne 24. března 2026  byla doručena k soudu ofic.  žaloba   na 7 příslušníků PCR. Žaloba obsahuje základních 16 stran, několik hodin audionahrávek, asi 160 dokumentů a 2 tlusté složky důkazů, svědectví, fotografií  a faktů, které PCR nikdy nechtěla vidět. PCR celou dobu vedla pouze jednostranné vyšetřování, jednoznačně policisté a zločinní lidé byli spolčeni řadu let. Za vším také dřímá pervitin, který policie neřešila  vůbec. Ani nahlášení vraždy, ani poškozování a úmrtí dalších lidí z blízkého okruhu šéfredaktorky.

Další příklady kriminality

Je  právě čas, kdy vláda a zákonodárci ČR  řeší nepromlčitelnost sexuálních zločinů. Šéfredaktorka TM byla v dětství a mládí zneužívána  nevlastním strýcem a skutečně až dnes je schopna mluvit. Uvádí na své situaci, jak asi věci mohou vypadat.  Následky  trvaly celý život. Veškeré znásilňování či  sexuální obtěžování, které zažívala později,  bylo důsledkem takového chování, které zažila v dětství, oběti se obvykle bránit neumí. Promlčitelnost tkví v tom, že dotyčný pachatel je už mrtvý. Tady se oběť  se situací smíří.

Policie rozhodně ničemu nepomáhá.
Při jednom ze  sexuálních   napadení,  přijela „zásahovka“, pachatel  ale stačil utéct.  Později sice šéfredaktorka TM  pachatele poznala.  Jenže jí bylo  odpovězeno MOP Kaplanova, že policie nebude prověřovat každého dělníka. Zrovna tak zažila sexuální násilí od  příslušníka Policejního prezidia, což by jistě prošlo bez povšimnutí, ale drama nastalo v okamžiku, kdy dotyčný  nekomunikoval v situaci, kdy šéfredaktorka  TM chtěla jeho zdravotní testy jako podklady pro svého  lékaře kvůli zdravotním problémům. Mnozí muži si myslí, že mlčením vyřeší problém.  Ale takový přístup ze strany PCR se   promlčet nedá.

(27.03.2026)


 

 

Mílí čtenáři a spoluobčané,

šéfredaktorka TM  je nadále sledována PCR a zákeřná skupina nadále plánuje vpadnutí do bytu  a její vraždu, či poškození, či dokonce zatčení, obvinění z choromyslnosti atd….  za pomoci policie.

Šéfredaktorka TM  uveřejňuje tato jména obviněných příslušníků PCR v této kauze:

Za místní oddělení MOP Kaplanova:

Prap. Jan Sládek
Npor. Mgr. Martin Beneš

Za kriminální odbor Praha 4:

Por. Mgr. Jan Bárta
členové výjezdové skupiny

Za Úřad vnitřní kontroly Plynárenská:

plk. Mgr. Renáta Havlíková

Za Policejní prezidium:

pplk. Mgr. Petr  Šafařík
plk. Mgr. Marek Kulhánek

klíčové jméno je Mrázek, kryje vrahy a spolupracuje s podsvětím, s drogovou mafií

Tito všichni lidé v celé kauze mařili důkazy, nedovolili jí sepsat pravdivý úřední záznam, psali lživé dokumenty, psali tři verze svých hlášení, nařídili sledování šéfredaktorky TM, její nevyrozumívání, zastrašovali ji od prvopočátku svými tvrzení typu : „Nemůžeme případ řešit, my na Vás taky něco máme“ (ale nebylo co a nikdy nebude, to je jen přístup Státní policie), informovali pouze zákeřnou stranu, podporovali zločin, krytí vraždy, drogovou mafii, nekalé praktiky – černá magie, vydírání a týrání běžných spoluobčanů, šikanu a nebezpečné pronásledování, poškozování majetku, loupežné vraždy, nechali šéfredaktorku TM několik let bezdůvodně napadat a případ neřešili, nechali její zákeřné sousedy křivě svědčit a křivě obviňovat, celou dobu vedli pouze jednostranné vyšetřování a jednostranné obviňování šéfredaktorky TM.  Oznámení šéfredaktorky si nevšímali buď vůbec,  pokud ano, byl to výsměch či obviňování její osoby. Bytovým domem  šéfredaktorky se denně  line zápach marihuany a dalších divných látek, v noci je tu slýchána střelba. Žádost šéfredaktorky o přeložení případu jinam byla vždy ignorována.
Ano, toto všechno se v ČR děje.

Žádost šéfredaktorky o setkání s policejním radou či policejním prezidentem:

plk. Mgr. Petr Šafařík
„V žádném případě se s Vámi nesejdu. Všechno jsou to nesmysly.“

Takto podobně reagují lidé z Policejního prezidia všichni. Pokud se zeptáte, co by dělali oni, kdyby se jim nebo jejich rodině dělo něco podobného, rozkřiknou se na Vás: „No, to by si mohl někdo zkusit vztáhnout ruku na  mou rodinu!“
Ale fakt, že v nebezpečí života jste Vy, je absolutně nezajímá.
Dále Vám napíší, že Vás nebudou vyrozumívat.

Jinými slovy, mohou si dělat, co chtějí, třeba vraždit. Nikdo jim nich neprokáže.

 

(21.02.2026)


 

 

Milí čtenáři,

za celé čtyři roky snad existoval jen jediný spis, který byl sepsán tak, jak šéfredaktorka chtěla, protože na tom nekompromisně trvala.
Všechny dokumenty a situace se nyní prověřují  přes GIBS a dále soudem a právníky.

Sledování  šéfredaktorky TM  hlídkami policie došlo tak daleko, že se otočila  před policejním vozem vprostřed křižovatky a odešla na druhou  stranu, než měla v úmyslu, aby vůbec mohla ještě nějak volně dýchat a nemít věčně v patách policejní hlídky.  Jednou cestou domů za dvě hodiny šéfredaktorka potkala 26 policejních hlídek.

 

(16.02.2026)


 

 

Agresivní, zákeřná vražedná rodina dále plánuje, že se u šéfredaktorky TM za každou cenu najdou drogy, tak, aby byla odsouzena. Ona ale nemá s drogami vůbec nic společného.
Vězte, milí čtenáři, že pokud by byla šéfredaktorka TM nalezena mrtvá, sebevražda to rozhodně nebyla. (To vše ve spolupráci s Policií)

 

(14.02.2026)


 

12.  února  2026  si případ konečně převzala Generální inspekce  bezpečnostních sborů. (GIPS).  Všechny spisy, které jsou evidovány,  budou kontrolovány.  Snad všechny důkazy . Snad všechno chování příslušníků MOP Kaplanova a dalších. Šéfredaktorka TM  věří, že se vše vyřeší. 

 

(12.02.2026)


 

Mezi námi žijí psychopaté, kteří se radují ze smrti a utrpení druhých.  Diskutují denně taková témata jako – nalít benzín, polít kyselinou, pobodat, píchnout koňskou dávku pervitinu a uzavřít jako sebevraždu. Toto šéfredaktorka TM   hlásila před asi dvěma lety, nikdo nereagoval. Psychopaté v domě navádějí nezletilé nebo osoby pod drogami nebo choromyslné, aby útočili.  Jenže policie obviňuje oběti trestných činů, nikoliv viníky. Proč? Jsou příslušníci PCR stejní jako vrazi?  Tihle lidé pomáhají a chrání?   Co na to veřejnost? 

(11.02.2026)


 

Zatímco PCR šéfredaktorku TM vůbec nevyrozumívá a nekomunikuje, nebo jen obviňuje z naprosto nesmyslných věcí, které neexistují, druhá strana ví o všem, téměř denně.  Policisté vynášeli veškeré informace o vyšetřování, což je trestné.  Ze strany kriminalistů to došlo tak daleko, že šéfredaktorka TM mohla nechávat přes úřední podání vzkazy svým sousedům a ti brzy o všem věděli, mnohem dříve než blesk a zneužili toho.  Tato trestná činnost ze strany PCR  byla rychlejší než mobil.

Zřejmě další známý, napojený na vrahy a drogovou mafii v tomto panelovém domě,  chránící otřesný brutální zločin, bude z Policejního prezidia. Odpovídá to tomu, že nikdo, celá PCR případ neřeší a řešit nechce.  Ani GIBS, na který se všichni odvolávají. Jenže GIBS si najde zaslané informace v počítači a řekne: „Vy mě tady můžete říkat, co chcete.“  To je také odpověď na nahlášení trestné činnosti.

Policie denně šéfredaktorku i jejího syna sleduje, pronásleduje, zastrašuje.  S nebezpečnými odposlechy, které se dají zneužít,  šéfredaktorka tak nějak už počítá. Toto nebezpečné sledování, kdy PCR má možnost si o vás zjistit vše, veškerý váš pohyb i vašich blízkých, kamkoliv se pohnete a číhat na svou příležitost, považuje šéfredaktorka jako za velmi nebezpečný stalking,  předávání informací psychopatickým vrahům a čekání na popravu. Je to další bod obžaloby, nejhorší možný, příprava vraždy v součinnosti s PCR.

(08.02.2026)


 

V roce 2024 napadla agresivní osoba bytového domu šéfredaktorku TM, poškrábala jí obličej, rána šla těsně k oku, a ona krvácela. Mohlo dojít k závažné infekci. Ačkoliv policie byla rychle přivolána šéfredaktorkou, PCR nikdy nedovolila napsat pravdivý úřední záznam, ačkoliv ji o to žádali další napadaní spoluobčané domu a okolí. Ostatní spoluobčané  byli  také svědky poranění a celé situace, mnozí děkovali šéfredaktorce, že se situace řeší, protože v tomto případě PCR nechala agresivní osobu poslat do Bohnic. Jenže ta byla velmi rychle zpět a vše začalo znovu a hůře. .  Ale fotky od hlídky policie zmizely, záznam, který šel na přestupkové oddělení byl zfalšován, sestaven z mnoha přestupků, všechno dohromady byl nesmysl.  Agresivní osoba se vůbec nedostavila k projednání, ačkoliv podle zákona ji policie může předvést. V žádném případě se  toto nestalo, pronásledovaná byla jen šéfredaktorka.

Při sepisování přestupku, jehož popis  šéfredaktorka okamžitě poslala elektronicky, ale dotyčný policista vůbec nereagoval. Šéfredaktorka  byla místním oddělením nejdříve poslána domů, podruhé po šesti hodinách čekání, se k ní policistka chovala tak,  že psala nesmysly typu :  osoba ta a ta……..mi polámala vlasy…“ , neuvedla zaměstnání, tvrdila nesmysly ohledně IČO atd. Když chtěla šéfredaktorka zápis opravit, policistka odpověděla chladně: „Co jste dostala, to jste dostala“.  Policistka byla snad ještě horší než vrazi ve vězeňské cele. Nezajímalo ji nic, žádná fakta hlášená šéfredaktorkou TM.  Podle ombudsmana  křivé psaní zápisů je trestné. V dalším sepsání zápisu ale vedení  místního oddělení udělalo ještě něco mnohem horšího a tuto lež samozřejmě chránili.

Po určité době, kdy se případ řešil na MÚ Praha 11, pouze úředníci mající vlastní  zkušenost s agresivní osobou, zápis jen opravili se slovy, že by jim pravdivé záznamy od PCR velmi pomohly, ale nedostávají je. Cestou zpět agresivní osoba šéfredaktorku TM znovu napadla a tím případ skončil. Dále PCR pouze obviňovala šéfredaktorku TM, dokonce i proto, že měla otevřené okno a agresorku slyšela vykřikovat  další urážky a to, že ji chce napadnout., protože k tomu byla naváděna ze strany psychopatů v domě, kteří ale mají podporu u PCR:  Za takové jednání PCR  už šéfredaktorka žádá odškodné.

Plus další škrábance na obličeji a na rukou, vyrvané vlasy

 

 

(07.02.2026)


Za čtyři roky napsala šéfredaktorka TM bezpočet svědectví a oznámení, upozornění na trestnou činnost. Jedno z největších míst kriminality v ČR je Jižní město. Výsledkem nebylo vůbec nic. Odpírání informací ze strany PCR, což je samo o sobě protiprávní. Ale vrazi věděli vše už druhý den, protože spolupracují se zločinným člověkem.

Neinformovat v případě nahlášení vraždy, vysmívat se …. to se už nedá ani komentovat, jak moc je toto chování protiprávní. Ale i tady PCR neudělala vůbec nic, pronásledovala šéfredaktorku všude, kam chodila, jezdila,  a to v plné policejní výzbroji, nebo dokonce s kuklou…. to samo o sobě není příjemné.  Pokud máte podezření, že policista je zapojen do zločinu s podsvětím, je to více než alarmující, že Vás někdo takový sleduje, kdo má ke všemu přístup, nejlepší možný přístup v celé ČR a beztrestný, omluvitelný, vysvětlitelný, má legální i odposlechy, může si všechno o Vás zjistit a přitom je to člověk spolupracují s podsvětím a vrahy. A nikdo nic neudělá. V takovém státě žijeme. 

(06.02.2026)


Odpověď vedení místního oddělení Kaplanova den poté, co šéfredaktorka TM hlásila podezření z vražd, mnohonásobné napadání své osoby po celé Praze, kdy se sbíhali lidé. Vydírání mailem i telefonem. Vynášení informací, týkající se AČR a neměly po Praze a po sídlišti vůbec co kolovat. MOP Kaplanova psala svým nadřízeným pravý opak všeho, co se odehrálo, bojkotovala oznámení o ohrožení života. Dá se spíše říct, že jednala úmyslně. Navíc nedovolila sepsat pravdivý zápis. Při vstupu do bytu PCR šéfredaktorky otevřel její syn, protože ona sama ležela s vysokou teplotou v posteli. Syn je také svědek toho, že PCR nemohla vstoupit do bytu šéfredaktorky na její pozvání, protože ona sama ležela v posteli a je to nemožné. Později nadřízení tvrdili úplně něco jiného, než je v tomto spisu. Navíc se záznamy údajně mažou, takže pokud PCR něco nahlásí, neexistuje jediný doklad, že je to lež. 

Odpověď soudu

Policejní prezidium přehazuje zodpovědnost na GIBS, GIBS přehazuje zodpovědnost na Policejní prezidium. Všichni na úřady vnitřní kontroly policie, ty jednají, jak je uvedeno viz. níže. Policie se odvolává na soud, soud na policii a nikdo nedělá nic.

Jednoznačná odpověď Policejního prezídia, zbavuje se veškeré zodpovědnosti. Odpírání informací je podle ombudsmana protiprávní, Policejní prezídium jasně říká, že šéfredaktorka TM vyrozumívána nebude.

(05.02.2026)


Na základě ohlasů je třeba věci zestručnit.

Vzhledem k tomu, že PCR porušila hned první zásadní pravidlo – nevyrozumívala, pokud, tak naprosto nesmyslně – prý k protiprávnímu jednání nedošlo, ačkoliv šéfredaktorka TM hovořila o vraždě, nekomunikovala v ničem a vůbec, o to víc musela šéfredaktorka psát svá oznámení, aby vůbec existoval nějaký dokument, který je pravdivý. Příslušník policie  totiž sepisoval nepravdivá hlášení a  ta i posílal dále svým nadřízeným. Docházelo k řetězové reakci, takže ve výsledku šéfredaktorka TM obvinila šest policistů. Čeká nás soud. 

Ale a ni v této krizové situaci policejní prezident nejednal, neudělal  nic, nevyrozuměl, sejít se nechtěl. Zrovna tak nikdo z policejního prezidia. Jediný spis – nebudou vyrozumívat, protože je to nehospodárné a vše vrátili zpět na oddělení k policistům, kteří lhali, uváděli nepravdy a nedovolili sepsat žádná hlášení.  Obdobně jednal i soud.

Ničí  Vám to v životě vše. Práci, zdraví fyzické, psychické, různá řízení,  vztahy, přátele, na cokoliv se podíváte. Kdo kdy nahradí takovou škodu na životě a životy mrtvých kolem?

Kam se v této situaci obrátíte, když nic neexistuje? V jakém státě žijeme  a kdo tedy bude drogovou mafii a zločiny řešit?

Navíc se policie a vrazi snaží udělat z lidí blázny, zfetované blázny…. Policie tyto nebohé oběti pronásleduje na každém kroku. Na radosti to nepřidá. Nikde není odvolání, nikde není pomoc, ani u médií, ta platí vysokou pokutu za zveřejnění a nechtějí. Pokud tedy máte zločinného policistu a podsvětí v domě, jste odsouzeni k popravě a nemůžete v ČR vůbec nic udělat.  A jsme u zásadní otázky. 

Milí čtenáři, milá veřejnosti,

je toto normální postup? A kdo má právo na život? 

 

(02.02.2026)


 

Milí čtenáři, milí spoluobčané ČR,

Vše začalo vycházet na povrch nejvíce v pandemii. Objevila se tu agresivní osoba, která začala napadat obyvatele jednoho panelového domu na Jižním městě, označovat  některé za mafiány, zejména členy představenstva bytového družstva, některé podnikatele a také šéfredaktorku Tanečního magazínu. Tato osoba ale občas žebrala o cigarety, z těch byl cítit divný zápach, tento zápach byl cítit domem široko daleko, přes všechna patra bylo roky cítit ředidlo, podivný zápach, benzín… ale policie nic. Policie řekla, že toto je hodná paní. Jenže její agresivní chování a výkyvy nálad znalo brzy celé sídliště. Policie přijela do domu, podívala se a odjela. Zpočátku záznamy  sepsala, ale hlášení pro úřady nebo pro své nadřízené psala naprosto odlišná, než dotyčný říkal, odlišná od faktů, která se doopravdy odehrávala. .

 

(31.01.2026)


 

Milí čtenáři,
 
vše, kolem snad největší drogové kauzy v České republice, kterou chránila i policie,  se teprve připravuje. Veškeré důkazy a dokumenty. To nejhorší, co můžete z „podsvětí“ čekat. Falšování důkazů ze strany policie, obviňování a pronásledování svědků…. nejednání úřadů, naprosté zoufalství obětí… neobjasněné vraždy, označené jako sebevražda, takže  byly by tu už čtyři v našem domě a nikomu by to nevadilo….. a nad to další a další zločiny a neštěstí, které tu policie v klidu zakryla. 
 
Šéfredaktorka Tanečního magazínu vše připravuje pro veřejnost

 

(30.01.2026)


 

Milí čtenáři,

dne 28. ledna 2026 v 4:24 hod ráno, tedy nejhlubší noc, kdy lidé spí a málokdo si něčeho příliš všimne, dlouze zvonili na byt šéfredaktorky Tanečního magazínu dva  ozbrojení policisté. Zakryli rukou bezpečnostní kameru, přes kterou je vidět, kdo k Vám zvoní.  Toto opakovali třikrát, žádná náhoda.  Přesto při jejich odchodu je stihla šéfredaktorka vyfotit i s časem.  Viděla i jejich tváře.

 

Hovor s kriminálním odborem při nahlášení přípravy naší vraždy a vražd, které se v našem domě staly, naprostý výsměch, kriminálka jen ohledá místo činu

 

Hovor s úřadem vnitřní kontroly policejního prezidia

 

Voláno na 158, zásadně padá na 112, nikdo obvykle nic neví

 

Hovor s policií ve 13:00 hod. (28.01.2026), která tu zvonila, ale po neúspěšném vpádu PČR ve 04:24 ráno (po roce jakékoliv nekomunikace a po zveřejnění všech zpráv šéfredaktorkou TM a odeslání všech zpráv na všechny možné úřady)

 

Není problém pro tajné složky v noci oficiálně vejít do domu, zřejmě něco řeší. Oběť je pustí dovnitř. Mohou Vám klidně píchnout injekci nebo střílet.  Později se to uzavře jako loupežné přepadení nebo sebevražda. Policii nikdo obviňovat ani podezřívat nebude. Ani nesmí. To je přece urážka.  Tady by to tedy byla sebevražda předávkováním, nebo loupežná vražda…. už třetí v tomto domě. Dvě vraždy uzavřené jako sebevraždy.

Ano, takové praktiky v ČR běžně existují a mohou se stát komukoliv z Vás, pokud se připletete podsvětí do cesty a lidé chtějí především Váš majetek.

Tomuto počínání ale předcházel pečlivý plán sousedů v domě, kteří patří k podsvětí a se  kterými spolupracuje policie a předává jim i informace. Ti byli domluveni, co dělat, sousedka se na celou akci těšila.  Šéfredaktorka toto chování ale odhalila. Dlouhou dobu se lidé z domu snažili nějak zajistit, aby se drogy našly právě  u šéfredaktorky. Ale tohle ona nedovolila.

Po celou dobu řešení případu PCR šéfredaktorku o ničem nevyrozumívá, na její hlášení nereaguje, vede pouze jednostranné vyšetřování, kde veškeré důkazy o zločinu mizí, policie  píše cíleně chybná hlášení  nebo je policie vidět nechce, pouze obviňuje šéfredaktorku z toho, co dělá podsvětí, tedy tvrdí, že bere drogy.  Pokud se šéfredaktorka brání,  nikdo nereaguje a vysmívá se  jí. Policie prý ohledá místo činu, až bude mrtvá. Spisy mizí. Požádáte-li o přeložení případu jinam, vrátí se opět k těm stejným lidem. Takové chování se týká všech složek  policie, ať už místního oddělení, kriminálního odboru, úřadů vnitřní kontroly, policejního prezidia nebo GIBS. Média musí mlčet, hrozí vysoká pokuta.  Takže v takovém případě nemáte odvolání nikde.  Cesta přes soudy je nekonečně dlouhá.

Takže pouze čekáte na svou vraždu.  Víte, že za tím vším stojí drogová mafie a touha po majetku nevinných lidí. Tímto způsobem si policisté přivydělávají.

I okamžik, kdy Vás policie zatkne na ulici, nikdo z lidí kolem nic řešit nebude, zkrátka podezřelá,  cestou Vás někde vyhodí a rozloží třeba kyselinou…. zmiznete navždy.

Šéfredaktorka Tanečního magazínu kdysi pracovala v AČR, zažila si mnohé. Ale policii se nevyrovná nic. Tohle je pomáhat a chránit v praxi.

Postupně bude  Taneční magazín uveřejňovat chování policie.  Nahrávky, spisy

 

(28.01.2026)


 

 

Milí čtenáři,

šéfredaktorka Tanečního magazínu byla nepřímým svědkem dvou vražd. Stala se obětí dlouhodobého napadání agresivní skupiny Jižního města. Neřešení případů ze strany PCR a ze strany úřadů. Agresivita ze strany PCR, obviňování oběti. Horší, než případ FF UK, protože ten trval jeden den a zasáhl mnoho lidí, ale tento případ trvá mnoho let a zasahuje jednu oběť. Poškození zdraví oběti je nevyčíslitelné. Navíc umíralo mnoho lidí kolem. Šéfredaktorka TM se rozhodla celou svou kauzu postupně uveřejnit pro poučení celé veřejnosti ČR. I to, jak s ní bylo zacházeno policií ČR, coby s obětí.

Dejte pozor, tohle se může stát kdekoliv, komukoliv z Vás! 

Pro své čtenáře uveřejňuje Taneční magazín na vlastní riziko

Taneční Magazín

 

(23.01.2026)

Útočiště u Farmy v jeskyni

Tři lidé na cestě, kterou si nevybrali

Milí přátelé Farmy v jeskyni,

dovolujeme si vás pozvat na červnová představení dnes již kultovní inscenace našeho souboru s názvem ÚTOČIŠTĚ 2025.

8. a 9. 6. 2026 od 19.00
DOX+ (Poupětova 3, Praha 7)

Tři lidé se ocitají na cestě, kterou si nevybrali. Neznámý terén přináší nejistotu, ale je také zdrojem dobrodružství a síly – ta je žene dopředu, protože není kam se vrátit. Vydejte se s námi na cestu, kde každý krok znamená rozhodnutí a každý pohyb vypráví příběh.

 

Režie a choreografie: Viliam Dočolomanský

Farma v jeskyni, Taneční magazín

 

 

Útěcha v zírání do děr

Vernisáž Galerie NoD: Alice Nikitinová

Vážení přátelé umění,

 

přijměte pozvání na vernisáž připravované výstavy Útěcha v zírání do děr  v česku působící ukrajinské malířky a umělkyně Alice Nikitinové, která proběhne ve středu 20. 5. 2026 od 18:00 v Galerii NoD. Výstava, která vznikla ve spolupráci s kurátorem Pavlem Kubesou, se soustřeďuje na reflexi soukromých a kolektivních emocí a forem prožívání v rozporuplném a roztříštěném terénu společensko-politické reality dneška.

 

Galerie NoD
Alice Nikitinová
Útěcha v zírání do děr
Kurátor / Curated by: Pavel Kubesa
Vernisáž: 20. 5. 2026, 18:00
21. 5. – 12. 6. 2026

Výstavní projekt Útěcha v zírání do děr se soustřeďuje na reflexi soukromých a kolektivních emocí a forem prožívání v rozporuplném a roztříštěném terénu společensko-politické reality dneška. Nikitinová se ptá po možnostech rehabilitace bezprostředního a nezkresleného vztahu člověka k vnějším realitám v době digitalizace lidského vnímání, fragmentarizace poznání a polarizovaných sociálních interakcí. Nikitinová si všímá, že čím více času trávíme v online prostředí pozorováním katastrofických zpráv, tím je stav plnohodnotného vnímání okolní reality čím dál vzácnější. Zajímá ji, jak nám v hyperakcelerované mediální době začíná objektivní realita nezadržitelně unikat, vzdalovat a přetváří se na redukovaný digitální virtuální obraz. Z vnějšího světa se stal „touchscreen“, „LCD display“, LED info panel, v jejichž rozích neustále vyskakuje „pop-up okénko“ upozorňující na všudypřítomnou válku, klimatickou krizi a další civilizační nebezpečenství.

Svou specifickou pozorností k „nejvšednějšímu“ se Nikitinové daří spatřit v realitě něco, co si žádá být namalováno. Jsou to většinou velmi obyčejné věci: čím méně atraktivní, tím lépe. „Zajímají mě formy banality, běžnosti, některé výlohy obchodů – vzduchotechnika, paruky, ponožky, zdravotní pomůcky. Nebo nepořádek, vytvářený synem při hraní. Obrazy by měly být hrou, absurditou, útěchou, i když všudypřítomná tíseň se do nich vkrádá mezi řádky.

 

Série maleb Útěcha v zírání do děr je Nikitinové návratem k předmětnosti. V starších sériích zkoušela, jak daleko se dá zajít ve vyprázdněnosti a bezobsažnosti námětu, ale po dosažení určitého bodu prázdnoty se v posledních letech vydala zpět k zobrazivosti a větší míře realismu.

Alice Nikitinová (*1979) je umělkyní ukrajinského původu, avšak její tvorba se formovala a formuje v českém kontextu. Nikitinová je jednou z nejvýraznějších umělkyň své generace, zároveň však stojí stranou většiny programových vystoupení a velkých malířských přehlídek. Tuto situaci lze částečně vysvětlit její vlastní nepřizpůsobivostí, jež ovšem není ničím jiným než přirozeným důsledkem věrnosti vlastním východiskům a specifickým požadavkům, která kladou na řešení problematiky malovaného obrazu. Nikitinová vychází z tradice abstraktní malby avantgardních umělců první třetiny 20. století. Předlohou pro formální výzkum autonomních problémů abstraktního obrazu jsou její osobní fascinace nejvšednějšími předměty každodenního užívání. Ty svou esenciální, znakovou a na funkční podstatu zredukovanou estetikou vybízejí k novým formulacím výtvarných témat, odlehčení a deformacím modernistické stavby obrazu, objevování humoru a obnovování percepční senzibility k malbě. Vytvořila a ilustrovala několik dětských knížek, editovala knihu studentských komiksů. Vychází z pozorování okolní reality, v níž se pokouší o nacházení poetických a absurdních prvků. Je finalistkou ceny Jindřicha Chalupeckého (2010), vystavovala v řadě domácích (DOX, NTK, FAIT Gallery, SVIT, GAVU, GMUHK aj.) i zahraničních institucích.

 

NoD, Taneční magazín

 

Manosféra, mladí muži a nová inscenace

Nově z Tantehorse:

Milí sledovatelé Tantehorse,

 

pojďte s námi nahlédnout do našich hlav a tvůrčí kuchyně, na to, jak pokračuje výzkum a příprava nového projektu S(t)IGMA, který bude mít premiéru již 9. června.

Znovu jsme se vrhli do světa mladých mužů, tentokrát ještě blíž k okrajům manosféry, která jde ruku v ruce s příklonem ke krajně pravicovým myšlenkám. Navazujeme na performativní přednášku Za muže! a rozšiřujeme ji o osobní žitou zkušenost mladých mužů a vlivy, které na ně působí.

Spolu s performery Matějem Šímou, Sebastianem Vopěnkou a Matějem Šumberou se bavíme o vlivu sociálních sítí, tlaku na výkon, obavách z budoucnosti, partnerských vztazích, práci s hněvem, ale také o tom, kde cítí svoje místo ve společnosti a proč vůbec uvažují o tom, co to znamená být ten „správný muž“.

Dramaturgyně projektu Barbara Herz zorganizovala dvě fokusové skupiny se středoškolskými studenty, kterých se ptala na jejich ovlivnění manosférou a vzory, které sledují.

„U mě to bylo reálný a fakt se za to stydím. Svému otci bych to v životě asi neřekl. Doufám, že se o tom nikdo dozví, ale já jsem fakt měl období, kdy mi Andrew Tate přišel jako člověk, kterej… v nějakých větách má pravdu. A zpětně mám pocit, že jsem mlel úplný blbiny a přijde mi to vlastně strašně smutný a myslím, že jsem měl v tomhle štěstí, že mám fakt brutálně liberální a super rodiče, který mě z toho dostali.“

(student gymnázia Praha)

 

„Trochu mě to nahlodalo v tom smyslu, že on nabízí možnost ženy úplně vyřadit ze života a vlastně mluvit jenom o tý mužský sféře… Strašně to zjednodušuje ten problém a vytváří prostředí, kdy si člověk říká, jestli by tohleto nebylo vlastně ideální nebo příjemný.“ 

(středoškolský student)

Ještě před nějakou dobou jsme mohli mít pocit, že manosféra v Čechách tolik nebují, že v bublinách sociálních sítí k nám toxický obsah tolik nedoléhá. Na rozdíl od mladých mužů, teenagerů, dokonce už i dvanáctiletých dětí, jsem já nebyla cílovou skupinou algoritmů. Nyní se nenávistný narativ krajně pravicových politiků, influencerů šířících dehumanizující komentáře nejen k ženám, ale i dalším skupinám, stává veřejným. Dostává se do politiky, do veřejných prohlášení, je přebírán onlinovými médii. Platformy, kde se tyto myšlenky šíří, získávají stále více pozornosti. Jak zaznělo na konferenci Muži dnes pořádané Ligou otevřených mužů, které jsme se v rámci projektu zúčastnili: toxický obsah sociálních sítí je pouze odrazem toho, co se děje ve společnosti. Tyto obsahy mají reálný dopad na životy nás všech.

„V těch studentských volbách jsem sledoval výsledky a tam zrovna ty Motoristi byli silnější než ANO, což taky vypovídá o tom, že zejména na středních školách a učilištích to asi bude populární. Studentské volby si myslím, že jsou dost ovlivněný tím, co se děje na sítích.“

(středoškolský student)

Představení S(t)IGMA: Možná nejsem problém já se snaží rozkrývat pasti, které na mladé muže čekají. V online prostředí i v reálném životě. Hledáme důvody, proč nepodlehnout svůdným myšlenkám privilegovaného mužství a zjednodušujícím řešením vlastních problémů. Ptáme se, kde hledat skutečné hodnoty a vztahy. A co můžeme udělat pro to, aby tam neskončili ti druzí.

Neděláme představení pouze pro naši bublinu. Formou hudebního divadla cílíme především na mladé publikum. Chceme vás proto vyzvat:

 

Pojďte s námi spolupracovat. 

Pomozte nám nabídnout představení středním školám a učilištím. 

Pomozte nám uspořádat přednášku a performance přímo na školách. 

Přijďte na otevřenou zkoušku a sdílejte s námi váš pohled. 

Kdo se na projektu podílí:

S(t)IGMA vzniká ve spolupráci s filosofkou Alicí Koubovou, která bude přímo součástí představení.

Navazujeme na její výzkum týkající se mladých mužů a jejich volebních preferencí, podpořený Evropským grantem Horizon a EHMK České Budějovice. Režisérka Barbara Herz se ujala dramaturgické role a vytváří rešerše, spoluautorsky se podílí na sběru materiálu skrze konkrétní rozhovory, např. se socioložkou Lindou Coufal. Dokumentaristka a animátorka Linda Arbanová připravuje vizuální materiál ovlivněný každodenní dávkou manosférického obsahu sociálních sítí. Scénografii a kostýmy připravila architektka Kateřina Radakulan, kterou nově vítáme v týmu. Dále spolupracujeme s Ligou otevřených mužů, s níž budeme vytvářet doprovodné akce k představení. Máme v plánu připravit také pracovní listy pro učitele středních škol, které mohou využít jako přípravu nebo reflexi k představení.

 

Pokud chcete být u toho s námi, lístky na premiéru najdete tady:

Za celý tým Tantehorse vás zdraví

Mířenka 

Tanterhorse, Taneční magazín