Útočiště u Farmy v jeskyni

Tři lidé na cestě, kterou si nevybrali

Milí přátelé Farmy v jeskyni,

dovolujeme si vás pozvat na červnová představení dnes již kultovní inscenace našeho souboru s názvem ÚTOČIŠTĚ 2025.

8. a 9. 6. 2026 od 19.00
DOX+ (Poupětova 3, Praha 7)

Tři lidé se ocitají na cestě, kterou si nevybrali. Neznámý terén přináší nejistotu, ale je také zdrojem dobrodružství a síly – ta je žene dopředu, protože není kam se vrátit. Vydejte se s námi na cestu, kde každý krok znamená rozhodnutí a každý pohyb vypráví příběh.

 

Režie a choreografie: Viliam Dočolomanský

Farma v jeskyni, Taneční magazín

 

 

Útěcha v zírání do děr

Vernisáž Galerie NoD: Alice Nikitinová

Vážení přátelé umění,

 

přijměte pozvání na vernisáž připravované výstavy Útěcha v zírání do děr  v česku působící ukrajinské malířky a umělkyně Alice Nikitinové, která proběhne ve středu 20. 5. 2026 od 18:00 v Galerii NoD. Výstava, která vznikla ve spolupráci s kurátorem Pavlem Kubesou, se soustřeďuje na reflexi soukromých a kolektivních emocí a forem prožívání v rozporuplném a roztříštěném terénu společensko-politické reality dneška.

 

Galerie NoD
Alice Nikitinová
Útěcha v zírání do děr
Kurátor / Curated by: Pavel Kubesa
Vernisáž: 20. 5. 2026, 18:00
21. 5. – 12. 6. 2026

Výstavní projekt Útěcha v zírání do děr se soustřeďuje na reflexi soukromých a kolektivních emocí a forem prožívání v rozporuplném a roztříštěném terénu společensko-politické reality dneška. Nikitinová se ptá po možnostech rehabilitace bezprostředního a nezkresleného vztahu člověka k vnějším realitám v době digitalizace lidského vnímání, fragmentarizace poznání a polarizovaných sociálních interakcí. Nikitinová si všímá, že čím více času trávíme v online prostředí pozorováním katastrofických zpráv, tím je stav plnohodnotného vnímání okolní reality čím dál vzácnější. Zajímá ji, jak nám v hyperakcelerované mediální době začíná objektivní realita nezadržitelně unikat, vzdalovat a přetváří se na redukovaný digitální virtuální obraz. Z vnějšího světa se stal „touchscreen“, „LCD display“, LED info panel, v jejichž rozích neustále vyskakuje „pop-up okénko“ upozorňující na všudypřítomnou válku, klimatickou krizi a další civilizační nebezpečenství.

Svou specifickou pozorností k „nejvšednějšímu“ se Nikitinové daří spatřit v realitě něco, co si žádá být namalováno. Jsou to většinou velmi obyčejné věci: čím méně atraktivní, tím lépe. „Zajímají mě formy banality, běžnosti, některé výlohy obchodů – vzduchotechnika, paruky, ponožky, zdravotní pomůcky. Nebo nepořádek, vytvářený synem při hraní. Obrazy by měly být hrou, absurditou, útěchou, i když všudypřítomná tíseň se do nich vkrádá mezi řádky.

 

Série maleb Útěcha v zírání do děr je Nikitinové návratem k předmětnosti. V starších sériích zkoušela, jak daleko se dá zajít ve vyprázdněnosti a bezobsažnosti námětu, ale po dosažení určitého bodu prázdnoty se v posledních letech vydala zpět k zobrazivosti a větší míře realismu.

Alice Nikitinová (*1979) je umělkyní ukrajinského původu, avšak její tvorba se formovala a formuje v českém kontextu. Nikitinová je jednou z nejvýraznějších umělkyň své generace, zároveň však stojí stranou většiny programových vystoupení a velkých malířských přehlídek. Tuto situaci lze částečně vysvětlit její vlastní nepřizpůsobivostí, jež ovšem není ničím jiným než přirozeným důsledkem věrnosti vlastním východiskům a specifickým požadavkům, která kladou na řešení problematiky malovaného obrazu. Nikitinová vychází z tradice abstraktní malby avantgardních umělců první třetiny 20. století. Předlohou pro formální výzkum autonomních problémů abstraktního obrazu jsou její osobní fascinace nejvšednějšími předměty každodenního užívání. Ty svou esenciální, znakovou a na funkční podstatu zredukovanou estetikou vybízejí k novým formulacím výtvarných témat, odlehčení a deformacím modernistické stavby obrazu, objevování humoru a obnovování percepční senzibility k malbě. Vytvořila a ilustrovala několik dětských knížek, editovala knihu studentských komiksů. Vychází z pozorování okolní reality, v níž se pokouší o nacházení poetických a absurdních prvků. Je finalistkou ceny Jindřicha Chalupeckého (2010), vystavovala v řadě domácích (DOX, NTK, FAIT Gallery, SVIT, GAVU, GMUHK aj.) i zahraničních institucích.

 

NoD, Taneční magazín

 

Manosféra, mladí muži a nová inscenace

Nově z Tantehorse:

Milí sledovatelé Tantehorse,

 

pojďte s námi nahlédnout do našich hlav a tvůrčí kuchyně, na to, jak pokračuje výzkum a příprava nového projektu S(t)IGMA, který bude mít premiéru již 9. června.

Znovu jsme se vrhli do světa mladých mužů, tentokrát ještě blíž k okrajům manosféry, která jde ruku v ruce s příklonem ke krajně pravicovým myšlenkám. Navazujeme na performativní přednášku Za muže! a rozšiřujeme ji o osobní žitou zkušenost mladých mužů a vlivy, které na ně působí.

Spolu s performery Matějem Šímou, Sebastianem Vopěnkou a Matějem Šumberou se bavíme o vlivu sociálních sítí, tlaku na výkon, obavách z budoucnosti, partnerských vztazích, práci s hněvem, ale také o tom, kde cítí svoje místo ve společnosti a proč vůbec uvažují o tom, co to znamená být ten „správný muž“.

Dramaturgyně projektu Barbara Herz zorganizovala dvě fokusové skupiny se středoškolskými studenty, kterých se ptala na jejich ovlivnění manosférou a vzory, které sledují.

„U mě to bylo reálný a fakt se za to stydím. Svému otci bych to v životě asi neřekl. Doufám, že se o tom nikdo dozví, ale já jsem fakt měl období, kdy mi Andrew Tate přišel jako člověk, kterej… v nějakých větách má pravdu. A zpětně mám pocit, že jsem mlel úplný blbiny a přijde mi to vlastně strašně smutný a myslím, že jsem měl v tomhle štěstí, že mám fakt brutálně liberální a super rodiče, který mě z toho dostali.“

(student gymnázia Praha)

 

„Trochu mě to nahlodalo v tom smyslu, že on nabízí možnost ženy úplně vyřadit ze života a vlastně mluvit jenom o tý mužský sféře… Strašně to zjednodušuje ten problém a vytváří prostředí, kdy si člověk říká, jestli by tohleto nebylo vlastně ideální nebo příjemný.“ 

(středoškolský student)

Ještě před nějakou dobou jsme mohli mít pocit, že manosféra v Čechách tolik nebují, že v bublinách sociálních sítí k nám toxický obsah tolik nedoléhá. Na rozdíl od mladých mužů, teenagerů, dokonce už i dvanáctiletých dětí, jsem já nebyla cílovou skupinou algoritmů. Nyní se nenávistný narativ krajně pravicových politiků, influencerů šířících dehumanizující komentáře nejen k ženám, ale i dalším skupinám, stává veřejným. Dostává se do politiky, do veřejných prohlášení, je přebírán onlinovými médii. Platformy, kde se tyto myšlenky šíří, získávají stále více pozornosti. Jak zaznělo na konferenci Muži dnes pořádané Ligou otevřených mužů, které jsme se v rámci projektu zúčastnili: toxický obsah sociálních sítí je pouze odrazem toho, co se děje ve společnosti. Tyto obsahy mají reálný dopad na životy nás všech.

„V těch studentských volbách jsem sledoval výsledky a tam zrovna ty Motoristi byli silnější než ANO, což taky vypovídá o tom, že zejména na středních školách a učilištích to asi bude populární. Studentské volby si myslím, že jsou dost ovlivněný tím, co se děje na sítích.“

(středoškolský student)

Představení S(t)IGMA: Možná nejsem problém já se snaží rozkrývat pasti, které na mladé muže čekají. V online prostředí i v reálném životě. Hledáme důvody, proč nepodlehnout svůdným myšlenkám privilegovaného mužství a zjednodušujícím řešením vlastních problémů. Ptáme se, kde hledat skutečné hodnoty a vztahy. A co můžeme udělat pro to, aby tam neskončili ti druzí.

Neděláme představení pouze pro naši bublinu. Formou hudebního divadla cílíme především na mladé publikum. Chceme vás proto vyzvat:

 

Pojďte s námi spolupracovat. 

Pomozte nám nabídnout představení středním školám a učilištím. 

Pomozte nám uspořádat přednášku a performance přímo na školách. 

Přijďte na otevřenou zkoušku a sdílejte s námi váš pohled. 

Kdo se na projektu podílí:

S(t)IGMA vzniká ve spolupráci s filosofkou Alicí Koubovou, která bude přímo součástí představení.

Navazujeme na její výzkum týkající se mladých mužů a jejich volebních preferencí, podpořený Evropským grantem Horizon a EHMK České Budějovice. Režisérka Barbara Herz se ujala dramaturgické role a vytváří rešerše, spoluautorsky se podílí na sběru materiálu skrze konkrétní rozhovory, např. se socioložkou Lindou Coufal. Dokumentaristka a animátorka Linda Arbanová připravuje vizuální materiál ovlivněný každodenní dávkou manosférického obsahu sociálních sítí. Scénografii a kostýmy připravila architektka Kateřina Radakulan, kterou nově vítáme v týmu. Dále spolupracujeme s Ligou otevřených mužů, s níž budeme vytvářet doprovodné akce k představení. Máme v plánu připravit také pracovní listy pro učitele středních škol, které mohou využít jako přípravu nebo reflexi k představení.

 

Pokud chcete být u toho s námi, lístky na premiéru najdete tady:

Za celý tým Tantehorse vás zdraví

Mířenka 

Tanterhorse, Taneční magazín

Bienále Ve věci umění 2026

Program Zahajovacího víkendu

Tranzit

pro Taneční magazín