CZECH DANCE TOUR 2022

Radostná atmosféra, hřmící hudba, dechberoucí choreografie

29.května 2022 proběhlo v Praze závěrečné taneční klání CZECH DANCE TOUR 2022. Hala Slavia Eden  byla plná diváků až k prasknutí, radostná atmosféra, tanečníci vydávali ze sebe opravdu to nejlepší, co uměli, celý den to hučelo a žilo, co jen to bylo možné. Dva roky pandemie nebyly vlastně vůbec nikde znát, skalní milovníci se vrátili ke své lásce – tedy k tanci a nic na světě je nezastavilo.

Napětí při vyhlašování cen

Šťastné tváře

Taneční magazín byl při tom všem a přenáší Vám čtenářům kus  energií sršící atmosféry, která na parketu a nejen tam, panovala. Tančilo všechno a všichni kolem….

Nutno říci, že choreografie Lidice nám vzala dech. Výkony mladých tanečníků si zaslouží poctu, ale právě tak i choreografové, kteří na tomto pracovali. A můžeme zmiňovat i dále, co bylo k vidění  – baletní prvky, akrobatické prvky atd. atd.   I junioři ukázali své – provazy a roznožky byly běžnou součástí show, takže smekáme malým umělcům!  Ale ani ty starší nemůžeme opomenout, to by bylo nespravedlivé.

Taneční kreace i během předávání cen

Jednou z cen pro choreografy byl unikátní stříbrný šperk, vyrobený právě a jen pro tuto příležitost, z dílny Jitky Kudláčkové (spolupracovala např. s Markem Dědíkem, známým ze StarDance).

Unikátní šperk Jitky Kudláčkové 

Inu, co dodat, kdo nebyl, o hodně přišel! 

Atmosféra  zúčastněných 2022

 Diplomy a medaile 

… a zase diplomy

 

Zeptali jsme se ……

Martin Hladík, organizátor Czech Dance Tour

TM: Jak se Vám rozbíhaly taneční lekce a show po pandemii?

„Štěstí nám přálo, navíc už v pandemii jsme si potvrdili, že díky vysoké připravenosti jsme schopni rychle a operativně reagovat. Díky tomu, že základní organizační velín rozhoduje v malém počtu lidí, je mnohem akce schopnější, než kdyby měl nesmyslné rozvětvené struktury. V roce 2020 jsme uspořádali první velkou soutěž sezóny (regionální kolo Czech Dance Tour pro Prahu) a tři dny poté přišel první lockdown. Na podzim 2021 jsme přesně mezi rozvolněním a vánoční stopkou všem sportovním akcím odtančili velké mistrovství ČR v Chrudimi. Letos bylo velmi znát, že tanečníci jsou natěšení a odhodlaní si soutěžní sezónu užít.

Covidové obstrukce přispěly k tomu, že u tance vydrželi ti, kdo ho opravdu milují. To je dobré. Bylo také znát, že skupiny se naučily trénovat v nových podmínkách online světa. V choreografiích, v pohybové úrovni a v taneční náročnosti jsme viděli méně kontaktních prvků. V tématech a konceptech se objevily reakce na pandemickou zkušenost. Jedna s choreografií využívala roušky jako rekvizitu a například skupina Hazard Jesenice si pro svoje představení na  téma “SYSTEM”, ve kterém zpracovala motiv “šíření viru” – proces, který platí pro nemoc, ale také třeba obdobně nakažlivou “lidskou pomluvu”.

TM: Bylo soutěžících více nebo méně než v předchozích letech?

„Tato otázka si zaslouží hlubší statistiku a také porovnání více věcí, které účast a návštěvnost ovlivňují.  Když se podíváme na statistiku prvoplánově, tak například v pražském regionálním kole máme vysoký nárůst ve všech sledovaných parametrech. V Brně máme nárůst počtu tanečních skupin, které na Czech Dance Tour vystupují a přitom se nepatrně snížil počet předvedených regionálních choreografií. Co se týká divácké účasti, je na tom Czech Dance Tour extrémně dobře. Jsme v době, kdy je běžné, že eventy propojují online a fyzické možnosti, a jsou tak “in” v reálném čase i v retrospektivě. Díky našim streamům na platformě  Twitch.tv máme například na sobotním Mistrovství ČR online life účast přes 11 000 diváků. Navíc streamy nebyly letos jedinou cestou, jak tanec již z regionálních kol dostat na obrazovky televizí.

Dalším faktorem je volba kvality, kterou soutěži dodáte, jde o poměr mezi cenou a poskytnutou službou. Je na každém, kterou cestu si zvolí, ať už je na straně pořadatele nebo návštěvníka. Na obou stranách by měl vládnout respekt k tomu, co si kdo vybere. My se přikláníme k tomu, že tanec je umění se sportovním výkonem a raději připlatíme za kvalitní hudební produkci, osvětlovací techniku, speciální taneční povrch baletizol a jednotné pozadí soutěže, které vytvoří dokonalou kompozici na každé soutěži, kterou jsme na finále MČR doplnili o efektní LED obrazovky.

Pro soutěžící už od regionálních kol jsme měli připravené  unikátní medaile, které cinkají,  a jak se “v kuloárech říká”, když je  máte na krku, opravu cítíte jejich hodnotu.“

TM: Co ještě ovlivňuje kvalitu soutěže?

„Bez ohledu na to, jak náročné jsou přípravy, soutěžní den velkou měrou stojí na moderátorech. v našem případě na moderátorkách – Adéle Rausové a Evě Sýkorové. Ono moderovat prakticky 12 hodin v kuse je velká nálož a holky jsou vždy skvěle připravené. Drží časový harmonogram, vědí, jak správně vyslovovat názvy tanečních skupin a jejich choreografií, nepletou si výslovnost názvů partnerů soutěže. Adéla je skvělá zpěvačka a na Mistrovství Czech Dance Tour pravidelně zpívá českou hymnu life.

Pečlivě připravovaný koncept a dobře vypadající soutěž potěší nejen tanečníky,  ale i oko diváka. Ten velmi citlivě vnímá, že je na akci, která něco znamená, má prestiž a ani je na to nemusíte neustále upozorňovat.“

TM: Jak hodnotíte připravenost soutěžících?  Byly ty dva roky lenošení znát nebo vůbec ne a všechno se dohnalo včas?

„Jakákoliv kritika by byla nepatřičná. Tanečníci, respektive choreografové a trenéři, udělali maximum. Dokázali dovést své svěřence do formy, kdy projdou celým turné a nominují se svými výkony na mistrovství světa. Na čem je ale do budoucna dobré zapracovat jsou třeba různá dechová cvičení, která nejen tanečníci mohou využívat v situacích, kdy je třeba rychlé sebekoncentrace, ochlazení organismu po výkonu a podobně. Máme na to školení, které nám zastavil covid, ale na chystaném Czech Dance Weekendu bude na toto téma praktický workshop.“

TM: Kolik asi diváků naplnilo halu na pražské Slavii?

„Plno bylo od rána a ještě více lidí sedělo u televizí, aby Mistrovství České republiky Czech Dance Tour sledovali z livestreamu, který pro naši soutěž zajišťoval tým profesionální televize Sport 5.“

TM: Obrovským překvapením byla choreografie na památku obětem Lidic. Jak se vůbec něco takového podařilo vytvořit?

„Ano, Lidice opravdu rezonují  napříč všemi, kdo tuto choreo viděli. Je to niterně vybrané téma, vystavěné v souladu s jeho závažností. Hudba nepotlačuje příběh, dává mu dramatickou oporu.  Výkony tanečníků jsou vynikající, je zřejmé, že tito protagonisté  umí zatančit i těžší věci. O to přirozeněji a odlehčeněji jejich vystoupení působí.

 V neposlední řadě, dost možná v řadě první, soubor tanečníků Diamonds z Nového Bydžova, se byl v Lidicích podívat. Znají děsivý příběh lidických dětí a umí jej tancem převyprávět.“

TM: Byla během show ještě jiná choreografie, která ohromila Vás a porotu?

„Ano, v každé taneční disciplíně. Nicméně, je spravedlivé říct, že právě juniorská kategorie art dance, kde zlato braly “Lidice”,  měla vysokou konkurenci. Na choreografie Jany Bálešové Media Nocte se dají  vyzdvihnout obdobné kvality, obdobně i bronzové vystoupení Hroch Pardubice “Alive”  je dechberoucí. Obě zmíněné choreografie získaly ceny našich partnerů,  se kterými dlouhodobě spolupracujeme.

Nejen “zlaté” vítěze se totiž snažíme ocenit i dalšími speciálními cenami, jako je pobyt v rekreačním středisku Český ráj, cena TV Óčko, cena TV Sport 5, Hard Rock Café Praha a Cena Českomoravské asociace podnikatelek a manažerek. Nejde jen o ocenění samotné, ale jeho hlubší smysl – dostat moderní tanec do širší pozornosti médií a tedy i veřejnosti; v případě ceny řetězce Hard Rock Cafe se tanečníci  společně sejdou v jeho prostorách, kde jsou memorabilia známých osobností. To je samo o sobě inspirativní a motivační. Skupina v Hard Rock Cafe společně posnídá a poobědvá, mohou takto být spolu někde jinde než na soustředění nebo na tanečním sále. Užijí si také focení s profesionálním fotografem.“

Foto, video, text: Eva Smolíková

Taneční magazín

 

 

 

10. KoresponDance startuje!

Bohatý program, netradiční prostory

První, pražská zastávka 10. ročníku festivalu je z dveřmi a její přípravy vrcholí!
A co všechno pro vás chystáme? Jubilejní edice láká na bohatý program s mezinárodní účastí, zasazený do netradičních prostor, v němž si přijde na své úplně každý.

Startujeme už 28. června!

Andrea Salustri

V Praze se setkáme v úterý 28. června v industriálním prostředí PRAKAB Pražské kabelovny, v průmyslové čtvrti Hostivař, kde se za plného provozu odehraje první z letošních komunitních projektů. Ten dá vzniknout originální choreografii pracovníků továrny ve spolupráci s česko-švýcarskou novocirkusovou skupinou Cie Pieds Perchés a dalšími českými a zahraničními umělci, v režii švýcarské umělkyně a akrobatky Stéphanie N’Duhirahe. Program dále naváže impozantním pohybovým uměním s polystyrénovými objekty italského umělce Andrey Salustri a novým cirkusem plným zábavy, rytmu a pohybu pánského mezinárodního tandemu Hippana Maleta.
Nedílnou součástí pražského dne bude již tradiční KoresponDance Battle, taneční soutěž všech možných stylů s mladým charismatickým breakdancerem Kristiánem Mensou, která 10. ročník festivalu odstartuje. Jak již znáte náš festival, celý den se ponese v přátelské atmosféře a o nevšední zážitky nebude nouze! Chybět nebude ani nápadité občerstvení do parného dne! Vstup na pražský festival je volný.

Předprodej vstupenek na hlavní část festivalu
ve Žďáru je zahájen!

Hlavní část programu se již tradičně odehraje ve Žďáru nad Sázavou, v prostorách zámku a v přilehlém okolí. Mezi headlinery se patří na prvním místě zmínit francouzského tanečníka a choreografa Josefa Nadje, jenž přiveze projekt OMMA s africkými tanečníky, australského performera Jamese Batchelora, který zrealizuje jeden z hlavních komunitních projektů v továrně TOKOZ, izraelská choreografka a performerka Galit Liss na témže místě zas nechá vyprávět příběhy žen ve zralém věku.
Finská choreografka Maria Nurmela zatančí svůj abstraktně intimní spektákl, trojice českých performerek PocketArt se ve své scénografii zamyslí nad naším vztahem k přírodě a životnímu prostředí. Uskupení Bollwerk s unikátní site-specific trilogií vystoupí přímo ve vodě, Cirque Inextrémiste vtáhnou do hry samotné publikum
a vytvoří tak poutavou i napínavou podívanou. Duet performerky Markéty Stránské a tanečníka a choreografa Jeana Gaudina zas přivede na scénu dva lidi chycené v trojúhelníku prázdnoty, strachu a opuštěnosti. Prostor dostane také stepařské umění holandské stepařky Marie Nije.
Do Žďáru zavítají i Andrea Salustri Hippana Maleta, kteří se již dříve představí na pražské edici. Součástí programu budou rovněž Benefiční koncert pro mír, výstava fotografiífilmové projekce či taneční projekt v ulicích města, ale také workshopy pro dospělé i děti.
Více o programu se dozvíte na webu festivalu v sekci Program a Doprovodný program, podrobnosti o vstupném získáte v sekci Vstupenky.

Nadýchněte atmosféru 10. festivalu KoresponDance prostřednictvím traileru.

Korespondance, Taneční magazín

Srpnové světlo

Příběh absolutní lásky

Švandovo divadlo chystá Srpnové světlo, příběh absolutní lásky. Režisérem novinky bude sám autor Martin Františák

Srpnové světlo, novou českou hru renomovaného divadelníka Martina Františáka, uvede 24. září ve světové premiéře pražské Švandovo divadlo. Poetický příběh lásky s prvky thrilleru vypráví o neobvyklém milostném čtyřúhelníku lidí žijících v drsné přírodě. Františák hru napsal přímo pro herecký soubor smíchovské scény a bude ji i sám režírovat. Původní české drama zasazené autorem do skalistých hor ledového severu uvidí diváci ve Studiu Švandova divadla.

Dva bratři, Karel a Ondřej, žijí v opuštěném statku po svých rodičích jako dva osamělí vlci. Tady, uprostřed samoty oddělené od světa stržemi a propastmi, ukryjí prchající dívku. Jeden ji miluje, druhý ji potřebuje. Je tu však paní Eklmanová, stárnoucí rodinná známá. A ta má s bratry a jejich křehkou schovankou své vlastní plány. Za sourozenci chodí také věčně opilý Pastor, který své spirituální poslání topí ve špiritusu… Kdo koho zahřeje a kdo koho zradí? A kde najít východisko, když cesta ven vede přímo na kraj ledopádu?

Ledové kouzlo severu

„Poprvé v životě jsem napsal hru, která sice ctí zákony klasického dramatu, neopírá se však o konkrétní předlohu, historickou etapu nebo osobnost. Neopírá se dokonce ani o hranice reality – vyšel jsem pouze z vlastní imaginace,“ říká Martin Františák. „Zajímaly mě základní, pudové vazby, hluboké vášně a emoce člověka. Hrdinové Srpnového světla žijí odděleni od zbytku světa. Jednají proto bez krusty civilizace, která jinak mnohé zakrývá. Navzájem si zbyli a nemohou žít ani spolu, ani bez sebe. Chlad i žár, láska i citová pustina, rodina, tajemství, touha a smrt,“ naznačuje Františák. „V Srpnovém světle se odráží moje fascinace severskými dramaty, okouzlení přírodou norských fjordů i má láska k psychoterapii,“ dodává dramatik a režisér, který je současně uměleckým šéfem Švandova divadla.

Podle dramaturga inscenace Davida Košťáka je Srpnové světlo výjimečným dramatem. „Františákův silný a současně básnický text čerpá inspiraci v severských tragédiích Henrika Ibsena i v irských černých komediích Martina McDonagha,“ říká David Košťák. „Jde o příběh groteskní krutosti, ale i křehké, absolutní lásky. Zároveň jde o katarzní milostné drama plné velkých hereckých příležitostí. A ty Františák jako autor i režisér proslulý výtečným vedením herců i tentokrát všem vrchovatě nabízí,“ uvádí dramaturg.

Bratry Karla a Ondřeje ztvární Matěj Anděl a Jan Mansfeld, nový členhereckého souboru Švandova divadla. Věru Eklmanovou, jež se snaží v neúplné rodině naplnit svůj ženský úděl, hraje zkušená Bohdana Pavlíková. Úlohy éterické Eli se ujme talentovaná mladá herečka Anežka Šťastná: i ona nastupuje u Švandů do angažmá. V mužské roli Pastora se můžeme těšit na hvězdu své herecké generace Marii Štípkovou.

Lidé a přízraky

Jak připomíná David Košťák, ve sklepním prostoru Studia zrežíroval Martin Františák velmi úspěšnou inscenaci Hadry, kosti, kůže autora Pavla Jurdy. Věnována byla nelehkému sousedství Vladimíra Holana s Janem Werichem, kteří žili dlouhá léta v jedné vile. „Také v Srpnovém světle se napínavé soužití několika lidí soustřeďuje v magickém místě, existujícím tentokrát ovšem pouze v autorově fantazii. Střetávají se zde opět silné charaktery a realita se občas mísí s přízraky,“ upozorňuje Košťák.

Výpravu Srpnového světla – stejně jako u inscenace Hadry, kosti, kůže – vytvořila Eva Jiřikovská. Ta Studio proměnila v chladné místo, v jehož středu žhne falešný rodinný krb. Kostýmům v zemitých barvách, odrážejících současné trendy skandinávské módy, vévodí svetry s norskými vzory.

Výrazný tvůrčí podíl na Srpnovém světle má i hudebník Ondřej Mikula. Umělec známý jako Aid Kid patří k vůdčím osobnostem české elektronické hudební scény a prosazuje se i v evropském měřítku.

Premiéra ke 24. září, reprízy následují 26. září a 8. a 31. října 2022

Foto: Michal Hančovský 

Magdalena Bičíková

pro Taneční magazín

REMINDER

Guided tour & dernisáž s Milanem Mikuláštíkem

Vážení přátelé umění,

srdečně Vás zveme na komentovanou prohlídku a dernisáž končící sólové výstavy K základům skulptury & Instant Museum of Tiny Statuette českého umělce Milana Mikuláštíka, kterou připravil exkluzivně pro Galerii NoD. Komentovaná prohlídka proběhne ve čtvrtek 16. 6. 2022 od 19:00 v Galerii NoD (Dlouhá 33, Praha 1). Výstavou provede autor Milan Mikuláštík.

Milan Mikuláštík, umělec, kurátor Galerie NTK a bývalý kurátor Galerie NoD, provede performativním stylem svou aktální a končící výstavou K základům skulptury & Instant Museum of Tiny Statuette, která se s odkazem na současný geopolitický kontext nečekaně a neplánovaně stala až příliš aktuální. Mikuláštíkova „hra na muzeum“ tak možná nejednoho zarazí!

V projektu K základům skulptury & Instant Museum of Tiny Statuette Milan Mikuláštík vytváří fitkivní hru na muzeum. Mikuláštík se ptá po pravěkých kořenech sochařství, které dává do souvislosti s modernistickým konceptem „muzea“, „sběratelství“, „kolekcí“ a „kurátorování sbírek“ a porovnává je v rámci osobního kontextu obsesivního a impulsivního sbírání dětských vojáčků. Výstava tematizuje hranici mezi kurátorskou a uměleckou praxí, zkoumá nástroje institucionální prezentace artefaktů a snaží se s jistou fiktivní autoritou podat historický exkurz do dějin sochařství.

Milan Mikuláštík (1975) je intermediální umělec a kurátor žijící v Praze. Od roku 1995 je členem umělecké dvojice MINA, od roku 2003 členem umělecko-hudebního kolektivu Guma Guar. Od roku 1995 působí aktivně také jako sólový umělec. Od počátku nového milénia působil jako nezávislý kurátor, od roku 2008 až dosud s profiluje jako kurátor profesionální, který dříve vedl Galerii NoD. Aktuálně již 11 aktivně provozuje program Galerii NTK. Mikuláštíkova sólová umělecká tvorba se pohybuje na pomezí konceptuálních sebereflexivních her, často s využitím strategie readymadu, apropriace a sociálně angažovaného umění. Řada realizací spadá do oblasti institucionální kritiky, s důrazem na místní i kontextovou specifičnost díla.

NoD, Taneční magazín