Velká podzimní repríza Vítej na světě II

Baby Balet Praha tančí na písně Uhlíře a Svěráka

Vítej na světě II je celovečerní rodinný titul tanečního divadla v interpretaci souboru Baby Balet Praha, mladších studentů konzervatoře Taneční centrum Praha. Velká podzimní repríza nového představení se uskuteční v neděli 12. listopadu 2023 od 18 hodin v Divadle na Vinohradech. Autorkou scénáře je Vlasta Schneiderová.

Autorský tým zkušených tvůrců dětských choreografií mapuje pět životních etap: narození, dětství, školní léta, pubertu a dospělost. Jednotlivých choreografií taneční koláže se kromě Vlasty Schneiderové ujali Tereza HlouškováTereza ChladováJan Schneider, Pavla KönigsmarkováAntonín SchneiderLinda SvidróJitka Tůmová a Eliška Vodičková.

Dramaturgie využila mimořádně chytré a poetické texty čtyřiadvaceti písní Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře, které posloužily jako inspirace pro jednotlivé choreografie. Zdeněk Svěrák vytvořil pro jednotlivé životní etapy originální autorský text, který také namluvil.

Stavovske divadlo Praha, 2.2.2016

Trailer k představení Vítej na světě II: https://youtu.be/RV-v72qv_ow

„Ani Jaroslava Uhlíře ani mne nikdy nenapadlo, že by naše písničky mohly sloužit jako inspirace pro balet,“ říká Zdeněk Svěrák„Ale stalo se a povedlo se. A těší nás, s jakou chutí a nápaditostí to mladí tanečníci provedli.“

Inscenace Vítej na světě II však nesměřuje pouze k dětským divákům. Představení se nesnaží být ani infantilní, ani podbízivé. Naopak, tanečními a scénickými prostředky, doplněnými projekcí, usiluje o vyjádření životní moudrosti, dramatičnosti a humanismu, které jsou v textech písní obsažené.

Tvůrčí tým

Námět, scénář a režie: Vlasta Schneiderová

Choreografie (abecedně): Tereza Hloušková, Tereza Chladová, Pavla Königsmarková, Antonín Schneider, Jan Schneider, Vlasta Schneiderová, Linda Svidró, Jitka Tůmová, Eliška Vodičková

Hudba: Jaroslav Uhlíř

Texty: Zdeněk Svěrák

Kostýmy: Roman Šolc, Markéta Kubíčková

Realizace kostýmů: FAMOOD

Scénografie: Roman Šolc, Viktor Svidró a choreografové

Projekce: Viktor Svidró, Vladimír Sojka

Nahrávka zvukové stopy: Ondřej Urban

Producent: Mezinárodní centrum tance, z.s.

Stavovske divadlo Praha, 2.2.2016

Foto: Archiv  TCP 

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Závěrečná představení uzavřou divadelní sezónu konzervatoře Taneční centrum Praha

Přehlídka umělecké činnosti konzervatoře

Taneční centrum Praha uvede ve čtvrtek 22. a v pátek 23. června od 18 hodin v Divadle Hybernia Závěrečné představení sezóny 2022/23, které je každoroční přehlídkou umělecké činnosti konzervatoře. Na jevišti se vystřídají všichni studenti školy od prvního do osmého ročníku společně s přípravným oddělením Terpsichore. Mladí umělci divákům předvedou průřez vyučovanými tanečními styly jako je balet, jazz, moderní tanec, step, lidový tanec či akrobacie. Choreografie pro slavnostní večery připravili Attila Egerházi, Tereza Hloušková, Pavla Königsmarková, Šimon Kubáň, Eva Plocková, Linda Svidró, Michal Štípa a Pavla Zusková.

„Naši studenti za uplynulý školní rok absolvovali neskutečných 76 představení a závěrečná představení Tanečního centra Praha jsou opravdu ta poslední v letošní nabité sezóně,“ uvádí Jan Schneider, ředitel konzervatoře – gymnázia Taneční centrum Praha„Ve večeru tedy odtančíme skutečně jen nepatrnou část naší celoroční práce. V programu se představí jednotlivé ročníky konzervatoře včetně našich nejmladších žáků a dokonce i přípravné taneční oddělení Terpsichore. Pro všechny je to další velmi cenná zkušenost na prknech, která znamenají svět, a všem účinkujícím studentům tedy ze srdce přeji tradiční ‚zlomte vaz‘!“

„Letošní školní rok byl pro nás velmi úspěšný,“ doplňuje Jan Schneider„Nejen, že jsme měli možnost opět nastartovat veškeré školní i mimoškolní aktivity: regionální studijní a relaxační campy, Vánoční taneční scénu, poznávací zájezd do Itálie, představení v pražských i regionálních divadlech, workshopy, 37. ročník festivalu Mezinárodní týdny tance a spolupráci s dalšími kulturními organizacemi, ale také jsme nadále zvelebovali, pro nás stále nové, sídlo v Domě tanečního umění Praha. Máme za sebou všichni obrovský kus práce.“

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Vítej na světě II.

Soubor Baby Balet Praha v Divadle na Vinohradech

Celovečerní rodinný titul Vítej na světě II je nová taneční inscenace souboru Baby Balet Praha, složeného ze studentů konzervatoře Taneční centrum Praha, konkrétně žáků třetího až pátého ročníku. V pondělí 19. června od 18 hodin v Divadle na Vinohradech uvede Baby Balet Praha představení naposledy v této sezóně.

Autory textů a hudby k jednotlivým choreografiím jsou Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř, jejichž poetické písně přímo vybízely ke scénickému ztvárnění. Jednotlivých choreografií taneční koláže se kromě Vlasty Schneiderové, která je autorkou scénáře, ujali Tereza HlouškováTereza ChladováJan Schneider, Pavla KönigsmarkováAntonín SchneiderLinda SvidróJitka Tůmová a Eliška Vodičková.

Tým zkušených tvůrců dětských choreografií mapuje inscenaci pět etap lidského života: narození, dětství, školní léta, dospívání a dospělost. „Nejvíce si ceníme toho, že je to dílo společné: osm choreografů, návrhář kostýmů, realizátoři kostýmů, realizátoři světelného a fotografického designu a projekce – to vyžadovalo vstřícnost a velmi úzkou spolupráci všech zúčastněných,“ vysvětluje Vlasta Schneiderová„Opírali jsme se o základní uměleckou kvalitu: texty od pana Svěráka jsou pro děti, ale nejsou infantilní, podbízivé, je v nich skrytá životní moudrost. Hudba a aranžmá pana Uhlíře jsou originální, láskyplné, podtrhují pointu textu.“

Toto současné taneční divadlo nesměřuje pouze k dětským divákům, je to představení určené opravdu všem věkovým kategoriím. Tanečními a scénickými prostředky, doplněnými působivou projekcí, se snaží vyjádřit životní moudrost a humanismus, které jsou v textech písní obsažené. Ve spojení s emocionálními a inteligentními písněmi Svěráka a Uhlíře jde o moderní přístup k divadlu pro děti.

Baby Balet Praha je komorní soubor složený z nejlepších studentů nižších ročníků konzervatoře Taneční centrum Praha (3. – 5. ročník osmiletého studia). Soubor byl založen v prosinci roku 2003, od září 2008 je produkován uměleckou agenturou Mezinárodní centrum tance, z. s. Vítej na světě II bylo první ‚postcovidovou‘ premiérou souboru, kterou studenti nastudovali již ve svém novém sídle – v Domě tanečního umění. Premiéru mělo představení v březnu 2023.

Tvůrčí tým

Námět, scénář a režie: Vlasta Schneiderová

Choreografie (abecedně): Tereza Hloušková, Tereza Chladová, Pavla Königsmarková, Antonín Schneider, Jan Schneider, Vlasta Schneiderová, Linda Svidró, Jitka Tůmová, Eliška Vodičková

Hudba: Jaroslav Uhlíř

Texty: Zdeněk Svěrák

Kostýmy: Roman Šolc, Markéta Kubíčková

Realizace kostýmů: FAMOOD

Scénografie: Roman Šolc, Viktor Svidró a choreografové

Projekce: Viktor Svidró, Vladimír Sojka

Nahrávka zvukové stopy: Ondřej Urban

Producent: Mezinárodní centrum tance, z.s.

Trailer k představení:

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Rozhovor s dabérkou a šansonierkou Lenkou Filipovou Kudelovou

„Miluji šanson, propojení herectví a zpěvu“

Lenka Filipová – Kudelová, sympatická rodačka z Brna, žila v dětství tři roky s rodiči Káhiře. Původně chtěla být letuškou, ale osud chtěl jinak a stala se herečkou, postupně také výbornou dabérkou, oblíbenou šansoniérkou. Vyzkoušela si také psaní a spolu s kolegyní Hankou Švejnohovou objíždí seniorské domy a kluby s hudebním pořadem Všechny barvy lásky.

Vaším rodným městem je Brno, i když jste prošla divadelními štacemi v Karlových Varech a Českém Těšíně, Brno je vaším osudným městem, kam jste se vrátila a již zůstala. Jaké jste byla dítě, co Vás bavilo?

„Myslím, že jsem byla dítě docela divoké. Jedináček a k tomu Beran…Neustále jsem kolem sebe potřebovala mít partu kamarádů, kterou jsem vedla. Bydleli jsme na ulici Čápkova, ideální místo, kde jsme se mohli vyřádit. Byla jiná doba, rodiče nás vypustili ven a moc nezkoumali, co děláme a kam chodíme. A tak jsme vládli dvorkům, cvičili na klepačích a do setmění lítali po Kraví hoře. Na dvorku, co patřil k našemu domu, jsem organizovala jakási „divadelní vystoupení”. Sebrala jsem babičce prostěradla a kolíčky, vytvořila hadrovou boudu s oponou a nutila kamarády, aby něco předváděli. To mě bavilo a pak sport. S rodiči jsem žila tři roky v Káhiře, táta tam pracoval. Každé odpoledne se chodilo do klubu, kde naši hráli tenis a volejbal, já jezdila na kolečkových bruslích. Tam jsem začala i závodně plavat. Ale žádná sportovní kariéra z toho nebyla. Po návratu domů to nějak vyšumělo…“

Vy jste hrála volejbal a závodně plavala a k tomu Vás to lákalo k divadlu. Vystudovala jste brněnskou konzervatoř a v roce 1973 získala angažmá v Karlových Varech. Jak vzpomínáte na své divadelní začátky?

„Nevím, jestli mě to k divadlu lákalo. Někde v podvědomí to asi bylo, ale já chtěla být letuška, pak jsem chtěla jezdit s kamionem a na začátku devítky jsem chytla stres, že vlastně nevím, čím budu. A pak osud k nám domů přivedl dceru přátel mých rodičů, která udělala zkoušky na Konzervatoř a rok u nás bydlela. Bylo to pro mě jako zjevení – mladá parta budoucích herců – chodila jsem za nimi jako ocásek. Nakonec jsem dostala malou roličku služky v jejich absolventském představení Manon Lescaut. Tehdy jsem vlastně přišla na to co, chci dělat.

Divadelní začátky ve Varech i v Těšíně byly bezvadné, nejlepší praxe, jakou jsem mohla dostat. Hlavní role, výborní režiséři. A taky skvělí kolegové a divadelní lásky-)“

Z Karlových Varů jste po roce odešla do Českého Těšína, kde jste zůstala tři roky a pak jste byla třináct let v brněnském Satirickém divadle Večerní Brno. Pak jste hostovala v NDB, kde jste získala cenu Klubu přátel operety jako nejpopulárnější herečka. A co dnes, hrajete ještě divadlo?

„V angažmá nejsem, co mě zaměstnává je namlouvání dokumentů a dabing. Před časem jsme s mojí kolegyní herečkou a moderátorkou Hankou Švejnohovou daly dohromady hudební pořad „Všechny barvy lásky”. Takové povídání o životě, o různých podobách lásky, propojené Hančinými fejetony a šansony z mého CD. Je určený pro publikum 60+. Objíždíme s ním seniorské domy a kluby a musím říct, že je to úžasné publikum. A to, že jsme s Hankou dlouholeté přítelkyně, je k tomu všemu takový bonus. Je to taková radost, svoboda a humor.“

Objevila jste se také v řadě TV inscenací a pohádek a spolupracovala s řadou zajímavých osobností. Je někdo, kdo Vás v profesi nejvíce ovlivnil?

„Ano, měla jsem štěstí na skvělé lidi z branže. Kdo mně na začátku pomohl s hereckým řemeslem, byl Ivan Rajmont, František Čech, nebo Jaroslav Horan. Ivo Fišer, Jaroslav Wykrent, Jan Schneider a hlavně Pavel Dostál, mi napsali pár skvělých šansonových textů. Bezvadná byla spolupráce s režiséry, kteří z Vás dostanou i to, o čem jste přesvědčení, že ve Vás není, jako byl Josef Bednárik, Jiří Ciesler, Pavel Dostál. Pan dirigent Arnošt Moulík, který mně pomohl zvládnout pěvecký part Dolly v muzikálu „Hello Dolly”. Radost byla natáčet CD s Karlem Vágnerem a jeho týmem, nebo jezdit po republice s hudebním pořadem s takovými muzikanty jako byl Max Whittmann nebo je Milánek Kašuba. A hrát na jevišti dvě hodiny s panem Horníčkem a po představení s ním popíjet vínko červené a povídat o životě, to už žádný komentář nepotřebuje…“

Velký prostor ve vašem profesním životě má dabing. Nejen dabování zahraničních hereček, ale také namlouvání komentářů k dokumentárním filmům pro Animal planet nebo Discovery. Jak jste se dostala k dabingu a máte v tomto oboru nějaký vzor?

„K dabingu jsem se dostala později, ve svých 38 letech. Byla jsem na mateřské s druhou dcerou Bárou a kolegyně z divadla volala, jestli nechci jet do Bratislavy dabovat, někdo jim prý vypadl. Tak jsem jela. Byla jsem nervózní, měla trému. Po natáčení jsem si říkala, ti už se neozvou. Ozvali se 🙂 a pak i další. Dabing je čím dál náročnější disciplína, vzhledem k tomu, jaký časový pres ho v posledních letech provází. To vám moc nepřidá. Takže i přes zkušenosti, které máte, se nervozita občas dostaví. Vzor žádný nemám, ale ráda poslouchám dabingové bardy ve starších filmech. Třeba pana Kopeckého ve filmu Nebožtíci přejí lásce.“

Od dětství ráda zpíváte a vydala jste CD Hledá se srdce člověčí. Vaší velkou láskou jsou šansony a na scéně jste měla pořady Šansony s Lenkou a jejími hosty nebo Všechny barvy lásky. Proč právě šanson? 

„Vlastně ani nevím. Šanson jsem poslouchala jako malá holka, vnímala jsem víc text než melodii. Máma mi říkala, že jsem znala nazpaměť všechny texty paní Hegerové, které jsme doma měli na deskách. A pak se v Satirickém divadle Večerním Brně objevila autorská dvojice Pogoda – Dostál. Do divadla přinesli muzikály s šansony, a tam jakoby se navázala ta moje přetržená nit z dětství. Dostala jsem příležitost zpívat na jevišti se skvělým divadelním orchestrem. A uvědomila jsem si, jak mě to baví. To propojení herectví a zpěvu. O tom šanson je. Sdělujete divákům příběh přes melodii.“

Vy jste se představila také jako autorka scénáře hry Dotyky, kterou jste napsala podle autobiografické knížky textařky Jiřiny Fikejzové, Povolání textařka nebo inscenace Tak to chodí. Co Vás přivedlo k psaní?

„Řekla bych, že nouze. Tedy ne finanční 🙂 S paní Fikejzovou jsem se seznámila při jedné milé příležitosti a samozřejmě na ni loudila text. Řekla, že už nepíše. Krásně jsme si pak popovídaly  o životě a já od ní dostala její autobiografii. Po přečtení jsem jí volala, že by to byl úžasný příběh na jeviště v propojení s jejími texty. Byla nadšená. Společně jsme vytipovali člověka, který měl napsat scénář. Napsal, ale jak jsme obě cítily, nebylo to dobré. Převyprávěla jsem ji svoji představu a ona řekla: Lenko, tak se do toho pusťte vy. No, místy jsem se fakt trápila, ale kniha paní Jiřiny je velmi nosná a s jejími šansony se to dobře skládalo. K tomu skvělí kolegové Jana Štvrtecká, Zdeněk Junák a Barin a Fretty, kteří dokázali sehnat nemožné a zároveň s námi na jevišti hráli a zpívali. Tak vznikly Dotyky. Z nouze, ale i výzvy splnit sen paní Jiřině. Nápad napsat scénář k ‚Tak to chodí‘, vznikl z potřeby udělat opět po čase nějaké hudební představení. Psaly jsme ho s kolegyní Monikou Maláčovou. Byla to spolupráce, kterou bych shrnula jako potěšení a humor. Ten nás přešel, když jsem si na jevišti při premiéře, v páté minutě, zlomila kotník. Představení jsem ale dohrála do konce, i když dodnes nevím jak…“

Máte dvě dospělé dcery Michaelu a Barboru. V čem se našly ony? Pokračují ve Vašich šlépějích?

„Obě se párkrát mihly v dabingu, ale nijak je to neuchvátilo. Starší Michaela má překladatelskou firmu, mé profesi se přiblížila tím, že překládají filmy pro dabing. Před dvěma lety si splnila sen. Otevřela si v Brně vaflárnu „Le Vafle” a je tam šťastná. O 15 let mladší dcera Bára je architektka, navrhuje interiéry. Před nedávnem si splnila sen. Založila si značku s oblečením „CTRLBK “a je z toho šťastná. No a já jsem šťastná, že jsou šťastné holky… :-))“

Jak ráda odpočíváte?

„Při práci na chatě, při čtení detektivek, na cestách u dobrého vína se svým mužem.“

Děkujeme za rozhovor

Lenka Filipová – Kudelová

Narodila se jako Lenka Chasáková v Brně. Vystudovala hudebně-dramatickou konzervatoř v Brně. 1973 – 74 byla v angažmá v Karlových Varech, 1974 – 77 v Českém Těšíně, 1978 – 91 v Satirickém divadle Večerní Brno. V 90. letech hostovala v ND v Brně, spolupracovala s Divadlem Šansonu Jiřího Vondráka. Film a TV – Čáry báby Cotkytle aneb Tři zlaté zuby děda Vševěda, Detektiv Martin Tomsa, Četnické humoresky, Já z toho budu mít smrt, Vetřelci a lovci: Zrozen bez porodu … Působí v dabingu, namlouvá komentáře k dokumentárním filmům. Vydala CD Hledá se srdce člověčí.

Má dvě dcery Michaelu a Barboru.

Foto: archiv Lenky Filipové – Kudelové

Veronika Pechová

pro Taneční magazín