Vytvořte i vy sounáležitost s kulturou na facebooku!

Můžete vyhrát zajímavé ceny! Vyhlášení výsledků bude 28. října v Jihlavě.

Kultura tvoří Evropu! Vy jste její součástí. Zapojte se do naší kampaně.

Vyfoťe se s tím, co pro Vás představuje kultura. S rozečtenou knihou, při sledování filmu, na pivu s přáteli nebo na svém oblíbeném místě, uprostřed velkoměsta nebo přírodní rezervace.

Fotky s námi sdílejte pod hashtagem #kulturatvorievropu na sociálních sítích, kde nás najdete jako @kreativnievropa.cz.

Kampaň Kultura tvoří Evropu poběží patnáct týdnů a uzavřeme ji 28. října 2019 debatou o české kultuře v evropských kontextech na festivalu dokumentárních filmů »Ji.hlava«.

Ze všech označených fotografií s hashtagem vybereme na konci října pět nejkreativnějších, jejichž autoři od nás dostanou vstupenky a poukázky od našich partnerských organizací.

Stojíme si za tím, že kultura tvoří Evropu. Pokud to máte stejně, označte si profilovou fotku na Facebooku rámečkem s heslem kampaně!

Program Kreativní Evropa navazuje na programy MEDIA a Kultura, které vznikly již v 90. letech a každoročně investují stovky milionů eur do podpory filmu, divadla, tance, hudby, literatury, designu nebo architektury. Česká republika se zapojila do těchto programů Evropské unie už zkraje nového tisíciletí, ještě před tím, než jsme byli přijati do EU.

Letos je to právě patnáct let, kdy využíváme všech výhod, které členství v EU přináší. Týká se to nejen finanční podpory, kterou z programu Kreativní Evropa čerpáme více než úspěšně, ale třeba i toho, že díky volnému pohybu osob, zboží a služeb je spolupráce, působící přes hranice jednotlivých států, v kulturních projektech daleko jednodušší, než kdy dřív – ať už se jedná o uspořádání knižního veletrhu nebo filmovou koprodukci.

Součástí kampaně Kultura tvoří Evropu je také vydání publikace STORIES – představujeme Vám dvanáct příběhů vybraných z desítek projektů, které se v České republice mohly uskutečnit mimo jiné díky podpoře programu Evropské unie Kreativní Evropa.

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s tanečnicí EVOU ASTEROVOU – ČIHAŘOVOU, sestřenicí Jitky Asterové

“Divadlo není koníček, ale kůň, je to vášeň a droga.”

Tanec a divadlo ji okouzlily v dětském věku, kdy se objevila v představeních ND Dalibora a Rusalky. A je jim věrná neustále. Eva Asterová – Čihařová, která je již tři desítky let uměleckou vědoucí, tanečnicí, choreografkou a autorkou představení rodinného Divadla Image si zahrála také před kamerou.

Pocházíte z Prahy a jste nejstarší ze tří umělecky nadaných sester (Dana je také tanečnicí a herečkou a Monika je výtvarnicí a architektkou). Jak vzpomínáte na svá dětská léta?

Myslím, že jsme byly jak v ráji, maminka se nám plně věnovala. Narodily jsme se v Podolí, kousek od Kavčích hor, kde jsme také s rodiči bydleli ve vilce se zahradou. Já jsem se mamince narodila v jejích 19 letech, Dana o dva a půl roku později a Monika hned za rok a půl po Daně. Všechno oblečení na nás pletla a šila. S tatínkem jsme často chodily na Kavčí hory, kde nás trénoval k vytrvalosti a zdatnosti a také  jsme pozorovaly krásné ještěrky a učily se poznávat různé brouky a květiny. Hodně jsme si spolu vyhrály.“

Kdo Vás přivedl k tanci, kterému se věnujete od pěti let a čím Vás tak okouzlil, že jste jej vystudovala na pražské taneční konzervatoři?

Naše tetička byla sólistkou baletu Národního divadla a také vyučovala tanec malé děti. V pěti letech jsem k ní začala chodit na hodiny baletu i já, Dana a Monika později také. Jako šestiletá jsem byla přijata do baletní přípravky Národního divadla k prof. Nadě Sobotkové, která vychovala mnoho dětí, které účinkovaly v představeních v dětských rolích. Mnozí z nich pak vystudovali Taneční konzervatoř a stali se profesionálními tanečníky. Já jsem také hrála jako dítě např. v představeních Dalibor a Rusalka. Ta nádherná atmosféra jeviště mě tak učarovala, že jsem pak už nechtěla dělat nic jiného. Vystudovala jsem Taneční konzervatoř v Praze a pak ještě Akademii múzických umění, obor taneční pedagogika a zároveň jsem byla přijata jako sólistka Pražského komorního baletu Pavla Šmoka. Byla to pro mne veliká škola a krásné roky na jevišti. Hráli jsme v Rokoku a Divadle ABC, ale i po světě, například v Holandsku, Švýcarsku i v Austrálii.“

Profesionálně jste začínala jako sólistka v Pražském komorním baletu, prošla jste také Černým divadlem Jiřího Srnce a divadlem Imaginativ než jste v roce 1989 spolu s manželem hudebníkem Alexandrem Čihařem, založili vlastní Divadlo Image. Co Vás k tomu vedlo?

Když mi bylo pětadvacet let, narodila se mi dcera Linda a pak syn Marek. Musela jsem tedy z Pražského komorního baletu odejít kvůli mateřským povinnostem. V divadle Jiřího Srnce jsem zaskakovala za sestru Danu, když také čekala dítě. V té době manžel hrál v Bacilech Václava Neckáře a chtěl, abychom byli více spolu, jelikož hodně koncertovali mimo Prahu, a tak jsme se rozhodli zkusit založit vlastní divadlo IMAGE. Bylo to těsně po revoluci a vůbec to nebylo jednoduché. Naše odhodlání však bylo veliké a tak jsme nakonec přes všechny překážky zakotvili v divadelním sále v Pařížské ulici, kde jsme denně hráli 24 let, než jsme se přestěhovali v roce 2016 do námi zrekonstruovaného sálu bývalého kina na Národní třídě 25. Vzniklo tady nové krásné divadlo, ze kterého máme velikou radost, i když to byl opravdu bobřík odvahy pustit se do takové stavby.“

V Divadle Image jste uměleckou vedoucí, tanečnicí a choreografkou a autorkou všech představení (Jazzmime Stories, Fancy!, Night Flight, Cabinet kuriosit a zázraků profesora Pražáka, Clonarium, Fiction, Black Box, Afrikania, Galaxia….). Co Vás ve své různorodé práci baví nejvíce? 

Před lety jsem si řekla, že bych chtěla lidem přiblížit moderní tanec trochu jinak, ozvláštnit taneční představení něčím, co nikdo nedělá. Chtěla jsem, aby představení bavilo i lidi, kteří baletu moc nerozumí. Vznikl tedy koncept propojení tance s možnostmi kouzel v černém kabinetu a pantomimických komediálních scének. Toto spojení se velice osvědčilo a tak jsou na tomto principu vytvořena všechna naše představení. Moc mě baví vymýšlet nové triky, choreografie i kostýmy. Je to magie, kdy vše spolu souvisí, jedno by bez druhého nemohlo být. Každé nové představení je vlastně takové nové miminko, o které se musím starat.  Podstatný je také skvělý soubor.“

Divadlo Image je známé i v zahraničí a na svém kontě máte přes 100 zájezdů po celém světě. Díky tomu, že hrajete beze slov, můžete vystupovat všude. Jak reagují diváci na Vaše představení?

Mimoto, že prakticky denně hrajeme v Praze, absolvovali jsme s divadlem mnoho zahraničních zájezdů všude po světě. Mám z toho velikou radost. Nejprve jsme se báli, zda třeba v Koreji, nebo Hongkongu budou diváci rozumět našemu humoru, ale ukázalo se, že ano a například v Izraeli jsme byli už na sedmi turné, naposledy jsme hráli 17 představení za 14 dní a přišlo na nás přes neuvěřitelných 16 tisíc diváků. Když vidím ta vyprodaná divadla, nechce se mi věřit, že je to možné.“

Vy jste vystudovala také taneční pedagogiku na AMU a před kamerou jste debutovala v seriálu Pan Tau a zahrála si ve filmech – Signum laudis, Co je vám, doktore?, Cena medu, Smrt krásných srnců nebo Anděl svádí ďábla. Na který z nich nejraději vzpomínáte?

Herectví jsem nestudovala, ale moc jsem si vážila toho, když jsem tyto herecké příležitosti dostala. Nemohu říci, co mě bavilo nejvíce, každý film byl jiný. Role Žanety Hazardové ve filmu Anděl svádí ďábla, byla obzvláště těžká, jelikož jsem jí musela hrát ve francouzštině. Byla zde i scéna, kde na mne vrhali nože, bylo to naživo, žádný trik, a to jsem měla opravu strach, jestli vydržím stát bez hnutí před nožem letícím na mě a neuhnout. Ve filmu Co je vám doktore? jsem hrála Veroniku, která byla charakterem úplně jiná, než jsem já a tak jsem byla zvědavá, jestli to zvládnu.“

Spolupracovala jste s řadou osobností, je někdo, kdo Vás nejvíce ovlivnil?

Vliv na nás má v životě každý prožitý den, ale moc jsem si vážila  Pavla Šmoka, který v člověku rozvíjel jeho vlastní nadání. Také velmi obdivuji choreografa Jiřího Kyliána.“

Jak jsem zjistila ve Vaší rodině je ještě více umělců – sestřenice herečka Jitka Asterová, její dcera herečka Anna Linhartová, neteře – baletky – sestry Adéla a Anna Srncovy, zpěvačka Tereza Aster Vágnerová. Spolupracovaly jste někdy spolu nebo rýsuje se nějaká spolupráce?

Zatím jsme žádný společný projekt nevymyslely, ale co není, může být…“

Patříte k lidem, pro které je jejich práce také koníčkem? Jak ráda odpočíváte?

Divadlo je vášeň a droga, není to koníček, ale kůň. Odpočívám při práci na zahradě a ráda jezdím na výlety na kole po české krajině. Mám kocourka a psa, se kterým jsem začala trénovat dog dancing (tanec se psem). Moje lásky jsou má vnoučátka. Snažím se s nimi být každý svůj volný čas.“

Děkuji za rozhovor

Foto: archiv Evy Asterové – Čihařové

Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Pro lepší postavení tance v kulturní politice ČR

Konference pod taktovkou tajemnice katedry tance HAMU, asistentky režie Opery ND, redaktorky a členky rady Tanečního sdružení a dramaturgické rady ČTP – Mgr. MgA. Lucie Hayashi, Ph.D. m.

V pondělí 3. června 2019 se v galerii Hudební a taneční fakulty AMU uskuteční konference a debata s názvem „Tanec v kulturní politice ČR“. Smyslem akce má být pojmenování klíčové problematiky oboru v aktuálním stavu a zjištění možnosti konsensu odborníků v zásadních bodech, které by pak bylo možné tlumočit odborům pro tvorbu strategie kulturní politiky.

V současné době probíhají přípravné práce pro novou koncepci strategií v kulturní politice, sběr statistických údajů a analýz potřeb oboru, zní hlasy volající po inovaci a aktualizaci dotačního systému umění, zvažujeme potřebu a roli profesních organizací. Proto považuji za důležité dát prostor zástupcům tanečního oboru pro definování hlavních kroků, které by měly být pilíři těchto koncepcí,“ vysvětluje organizátorka akce Lucie Hayashi.

Dopolední část programu utvoří tři panely krátkých prezentací, které se budou zabývat tématy: celostátní versus regionální kulturní politika pro tanec, inovace dotačního systému kulturních subjektů a strategické postupy pro lepší postavení tance v kulturní politice ČR. V současné chvíli potvrdili svůj výstup Jana Adamcová, Jana Bohutínská, Libor Kasík, Petr Kiška, Yvona Kreuzmannová, Jana Návratová, Antonín Schneider, Adriana Světlíková a Roman Vašek.

V odpoledních hodinách proběhne debata u kulatého stolu, kde bude prostor pro diskuzi nad klíčovými otázkami, které vzejdou z dopolední konference. Role moderátora celé akce se ujme Jakub Deml, který nedávno moderoval například také diskuzi o budoucnosti profesní organizace „Vize tance“.

Doufám, že pomůže legendárně nejednotnému tanečnímu oboru ke konstruktivní shodě na strategii postupu v boji za rovnoprávnější postavení tance a jeho respektu mezi ostatními uměleckými žánry v kulturní politice ČR,“ slibuje si od celé události Lucie Hayashi, tajemnice katedry tance HAMU a redaktorka Tanečních aktualit, které akci spolupořádají. Tvrdí, že právě názorová roztříštěnost a neschopnost shody na zásadních prioritách je možná pomyslnou brzdou v prosazení důležitých bodů programu kýžené kulturní politiky směrem k tanci. Vzájemné vyslechnutí a následná debata by tak mohla mít efektivní dopad.

Přesný program i anotace příspěvků, bude uveřejněn na: https://www.facebook.com/events/460889631318586/

Mgr. MgA. Lucie Hayashi, Ph.D. m

O AUTORCE:

Mgr. MgA. Lucie Hayashi, Ph.D. m – vystudovala taneční vědu na HAMU a japonská studia na FF UK. Je zakladatelkou a redaktorkou Tanečních aktualit. Pracuje jako asistentka režie Opery ND v Praze a tajemnice katedry tance HAMU, kde vyučuje také základy tanečního managementu a produkce. Je členkou rady Tanečního sdružení ČR, dramaturgické rady ČTP a členkou grantové komise MKČR pro profesionální tanec a nonverbální divadlo, festivaly a odbor zahraniční spolupráce. Kromě taneční publicistiky, PR a produkce se věnuje antropologickému výzkumu japonského tance, pravidelně přednáší na mezinárodních konferencích a publikuje odborné studie.

Foto: archiv autorky

Mgr. MgA. Lucie Hayashi, Ph.D. m,

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Skutečný příběh baletky ve filmu

Hvězdná kariéra nebo láska? A je to láska nebo nenávist?

V současné době právě probíhá natáčení celovečerního tanečního filmu podle skutečných událostí pod názvem „Můj příběh”.

Film má hvězdné obsazení a milovníci tance si zajisté přijdou na své. Těšit se můžete na  Vlastinu Svátkovou, Terezu Kostkovou, Vilmu Cibulkovou,  Pavla Kříže, Alexandra Rašilova, Milana Kňažka, Betku Stankovou, Nelu Boudovou, Zuzanu Norrisovou, Jaromíra Noska, Zdeňka Maryšku, Romana Vojtka, Martina Stránského či Jiřího Klema nebo Stanislavu Jachnickou..

Taneční magazín bude pravidelně přinášet novinky z natáčení.

Osiřelá dívka Elizabeth rezignuje na úspěšnou kariéru baletky kvůli osudové lásce. Muž jejího srdce má však dvojí tvář, a tak se život s ním stane peklem a Elizabeth musí bojovat o vlastní přežití. Během jediného okamžiku se z krásné ženy stane zrůda bez tváře a budoucnosti. Během nekonečné léčby takřka fatálních popálenin dochází Elizabeth k přesvědčení, že je na konci své cesty, bojuje sama se sebou, se svým znetvořením a alkoholem.

Teprve její  teta Marie jí ukáže, že žít je sice někdy nesmírně složité, ale vždy je o co bojovat a s pomocí svého starého přítele Oldřicha donutí Elizabeth začít znovu. Elizabeth tedy uzavře nešťastnou kapitolu svého života, přestěhuje se z Prahy do Zlína a postoupí tam řadu plastických operací na klinice estetické chirurgie. Ve volných chvílích se naučí pod vedením Oldřicha hrát golf.

 

A právě pobyt v přírodě, klid a nutnost soustředění je pro její poničenou duši tou správnou rehabilitací. Ve svém novém domovském městě, se navíc setkává se čtyřmi neuvěřitelnými ženami a ty se stávají jejími průvodkyněmi novým životem. Vše se zdá jednoduché a „sluncem zalité“, ale jen do té doby, kdy se na scéně znovu objeví její manžel a chce jí zpět. Elizabeth musí začít opravdu bojovat – se svým strachem a závislostí na manželovi i se svými depresemi.


Tento zápas je pro Elizabeth jedinou možností, jak přežít a pokusit se najít nový smysl života. Největší pomoc najde právě u svých nových přítelkyň, a tak se její život dostane na zdánlivě „nemožnou“ a dlouhou cestu ke štěstí, plnou černého humoru, na jejímž konci zažije své „zmrtvýchvstání“.  A i když je to skoro neuvěřitelné, najde i toho pravého muže. Přesně tak jak je zvykem v dobrých amerických filmech. Jenomže tenhle příběh se opravdu stal a Elizabeth jej žije s námi…

 

Producentka Pavla Krečmerová o tanečním sportu říká:  “Pravdou stále zůstává, že holčičky v ryze dívčím sportu jsou zvyklejší na to někoho poslouchat, mají to zřejmě zakotveno z rodiny, dětství a zažitých stereotypů. Do úmoru dřou, přicházejí o dětské hry, mnohdy se to pro jeví i na zdraví, vrcholem je, že si i v tom najdou své štěstí. Chlapci k tomu přistupují jinak. Posuďte, když řeknete klukovi na tréninku ať zhubne, tak Vás jako trenéra bude buď ignorovat nebo se na to ‚vykašle‘. Kdežto dívkám snadněji sáhnete do nitra.”

Taneční film budeme v TANEČNÍM MAGAZÍNU i nadále sledovat. Až přijde do kin, rozhodně si jej nenechte ujít!

Foto: archiv  „Filmmujpribeh”

TANEČNÍ MAGAZÍN

Hladová země poblíž Hladové zdi

Záhadná, temná i vtipná hra v Praze na Smíchově. Ve Švandově divadle, jenom kousek od Petřína, který dělí Hladová zeď.

 „Mysteriózní hra mladého českého autora o generaci, která si vykopala vlastní budoucnost.“ Právě s tímto podtitulem připravují v pražském Švandově divadle novou inscenaci Hladová země, jejíž premiéra bude 2. března ve Velkém sále. Původní hra dramatika Davida Košťáka (*1991) vznikla přímo pro smíchovskou scénu a její herce. Režisérem je Štěpán Pácl, tvůrce známý výraznou obrazivostí a smyslem pro detail.

Hladová země má být mysteriózním dramatem s prvky thrilleru i tragikomedie. Vypráví o lidech z důlního města, kteří si v touze po nekonečné hojnosti a bezpracném životě nechali podrýt základy svých domů. A své obavy, sny a někdy i své zločiny raději zasunuli kamsi dospod. Jenže nic netrvá věčně, ani oblíbené slavení v místní hospodě. Do města přichází podivný cizinec a z hlubin vyrabované země je slyšet hřmění…

S láskou a beze strachu

„V Košťákově hře je cosi mýtického a živelného. Je v ní cosi záhadného ze skotských detektivek Petera Maye, cosi temného ze skandinávských legend a cosi česky vtipného,“říká o chystané novince režisér Štěpán Pácl, v současnosti kmenový režisér Národního divadla Brno. „Vzniká nový příběh, kde v dunění země volá lidský hlas po lásce. Vyslyší ho ti na povrchu? Nebo se odváží sestoupit dolů, do nitra země zjistit, co zemi schází?,“ naznačuje režisér.

Podle něj jsou hlavními tématem inscenace necitlivost a touha po lásce. „Protože kde není láska, tam je místo pro strach. Inscenaci proto tvoříme tak, aby byla citlivá, plná lásky a beze strachu,“ vysvětluje Štěpán Pácl, který v Hladové zemi pracoval s téměř celým souborem Švandova divadla.

Rovnocenné herecké příležitosti tu tak dostali Andrea Buršová (Markéta), David Punčochář (Starosta), Tomáš Petřík (Richard), Denisa Barešová (v alternaci s Martinou Krátkou v roli Štěpánky), Luboš Veselý (Pavel), Marie Štípková (Lída), Bohdana Pavlíková (Barbora), Petr Buchta (Láďa) a jako host vystoupí Samuel Toman.

V inscenaci se objeví i budoucí posila hereckého ansámblu Filip Březina v úloze Jakuba. Mladý herec známý například z filmu Zlatý podraz nebo televizní trilogie Zahradnictví, o své postavě říká: „Jakub je odstrkovaný jedinec, kterého společnost nebere v potaz. Důvod je prostý a povrchní: v řeči tak trochu zadrhává. Ale jak to tak bývá, je to jedna z nejlaskavějších postav hry, na úkor handicapu to ale nikdo nevidí.“

Člověk bez kořenů, v poryvech větru

“Jako dítě jsem měl strach z neznáma, které se skrývalo pod postelí,“ uvádí autor hry David Košťák. „Tenhle strach ve mně v různých formách přetrvává a přetavuje se i do hry – strach z věcí, jež se noří z minulosti, strach z prázdných míst, které zůstávají tam, odkud bereme,“ uvádí Košťák, pro něhož byl prvním impulsem k napsání hry příběh švédského důlního města Kiruna: město prosperovalo až do chvíle, kdy tamější průmysl narušil statiku budov a všichni obyvatelé museli být evakuováni.

„Jinak jde ale o čirou fikci s výraznými prvky nadpřirozena a vedle obrazu města mě nejvíc inspirovala naše současnost: třeba výrazné osobnosti ve vedení státu, které si nejsou schopny přiznat, že cesta, po níž nás ženou, je slepá, nebo zánik věcí, jemuž všichni jen nečinně přihlížejí,“ vysvětluje David Košťák.

Podle něj je Hladová země především o tom, čím se člověk liší od stromu. „To, co je pod povrchem a nad ním, máme tendenci oddělovat, takže ztrácíme svoje kořeny a hroutíme se při prvním poryvu větru,” míní autor, který do Švandova divadla od této sezóny nastoupil i jako kmenový dramaturg. Už v roce 2017 tu ale měla ve Studiu premiéru jeho hra Srdce patří za mříže; v příběhu o tom, jak snadné je v dnešní době ztratit lidské srdce, David Košťák důmyslně zachytil téma transplantační turistiky v Číně a také nebezpečí z příklonu k této velmoci.

Drahá pohoda, nesmlouvavé cembalo

Podle dramaturgyně hry Martiny Kinské je Hladová země mimo jiné působivým obrazem společnosti, která si zvykla žít na dluh a na úkor budoucích generací. „V téhle souvislosti se vynořuje i téma zamlčování nepříjemného, nevidění možných rizik, stejně jako vytěsnění a falešný výklad nepohodlné minulosti. Vše se děje pro blahobyt a pro bytí v iluzi ideálu a pohody za každou cenu,“ shrnuje Martina Kinská.

Tvůrčí tým doplňuje Jana Kahounová jako autorka jednoduché, ale důmyslně navržené scény, v níž se z předmětů stávají znaky umožňující pracovat s fantazií diváků.  Návrhářka kostýmů Alena Dziarnovich se inspirovala komunitou jako jednotným organismem městečka a také případem charismatického pastora Jima Jonese, který v roce 1978 více než devíti stům členům své sekty nařídil hromadnou sebevraždu.

Sugestivnost scén podtrhuje zvukový plán a hudba Jakuba Kudláče, živě zahraná cembalisty Jiřinou Dvořákovou a Filipem Dvořákem. „Cembalo, zvláště ve svých molových polohách, má v sobě jakousi emotivní nesmlouvavost, která jako by vyjadřovala, že některé věci platí a vždy platit budou, jakkoli je někdo popírá,“ je přesvědčen režisér Štěpán Pácl.

Košťákova Hladová země je tak dalším z dramatických textů, které vznikly přímo na popud Švandova divadla – scény, jež v posledních letech usiluje o vytváření původních autorských divadelních her. K nim patří například Lámání chleba Josefa Holcmana, Pohřeb až zítra Natálie Kocábové či Trollové mezi námi Barbory Hančilové.

Toto představení si zaslouží diváckou pozornost.

Světová premiéra novinky od jednoho z nejvýraznějších současných mladých českých dramatiků je naplánována na sobotu 2. března ve Velkém sále, nejbližší reprízy jsou na programu 4. a 22. března.

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Pravý hip hop míří v březnu do Prahy

„Sny, tužby a vášně jsou měřidlem, které určují naše životní kroky. Věříme, že právě ti, kdo zasvětí život své vášni, jsou schopní dosáhnout úspěchu, posouvat hranice, inspirovat a měnit svět k lepšímu.“ organizátoři festivalu.

Už potřetí se letos počátkem března Praha zaplní nejlepšími světovými tanečníky. Ti k nám přijíždějí za pouliční kulturou. Je to obrovská pocta, že se akce takovýchto rozměrů – The Legits Blast Festival – koná právě v centrální Evropě. Festival je respektovaný umělci a vyhledávaný fanoušky z celého světa. Zárukou kvality není jen 10letá tradice, ale především důvěra legend, které stály u zrodu samotného hip hopu.

Zimní edice bude tentokrát v Praze zasvěcená hlavně breakingu, v komunitě známému jako bboying, jednomu ze čtyř hlavních elementů hip hopu. Během druhého březnového víkendu v pražském klubu Tresor uvidíte taneční zápolení nejrůznějších formátů. Dozvíte se například, kdo bude prvním finalistou nejprestižnější mezinárodní bboy soutěže Undisputed 2019. Novou motivaci načerpáte prostřednictvím výkonů těch nejmladších v kategorii Kids do 15 let a speciální pozornost bude věnována též breakovému elementu Footwork, který je specifický komplikovanými variacemi na zemi. Na scése opět objeví pro diváky nejzajímavější koncept Rep Your Crew, který spojí tanečníky, aby co nejzajímavějším způsobem představili svou crew.

Podívejte se, jak se v Praze líbilo loňským vítězům: https://www.redbull.com/cz-cs/videos/video-bboy-tanec-bc-one-all-stars-praha

O náročné rozhodnutí, kdo se stane letošním vítězem, se postará zkušená mezinárodní porota ve složení Wicket (USA), Poe One (USA) a Focus (FIN). Toto porotcovské trio společně s Victorem z USA, reprezentujícím Red Bull BC One All Stars, vás provede 8. března workshopy v BDS Academy. Během víkendu proběhnou 3 party pod taktovkou Jägermeisteru, na kterých zahrají renomovaní DJs – DJ Lean Rock, DJ Fleg, DJ Felix, DJ Scream a DJ Jasty. Jako čestní hosté v soutěžních kláních vystoupí také tanečníci z legendární crew The Squadron, kteří budou reprezentovat USA.

Jistě jste si všimli, že jsme několikrát použili slovo „mezinárodní“. To proto, že The Legits Blast je festival, na který se každý rok sjíždí návštěvníci z více jak sedmdesáti zemí z celého světa. V dnešní době je velmi vzácné vidět, jak se na jednom místě spojí tolik různých kultur, náboženství a názorů. A přijíždí za jediným účelem – bavit se. Někdo cestuje do Prahy za unikátním zážitkem více jak tři dny, my ho máme na dosah ruky. Přijďte ho zažít na vlastní kůži. Čeká vás hudba, tanec, party, umění, kultura a hlavně nezaměnitelná zábava. Uvidíme se 8.–10. března 2019 v Praze na The Legits Blast Festivalu Winter Edition.

Do doby, než se setkáme, načerpejte atmosféru z předcházejícího ročníku: https://www.youtube.com/watch?v=q9JBHFWK3jY

ce informací a vstupenky najdete na www.tlb.sk

Foto: archiv festivalu
Jana Kalinová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Křest kalendáře Srdeční záležitost

Podpora Nadačnímu fondu Jakuba Halíka, hasiče-záchranáře

Kalendář v automobilovém duchu s názvem Srdeční záležitost zdobí Pirk, Langmajer či sourozenci Ponerovi

Společnost KOPECKÝ je přes 20 let spjata se značkou PEUGEOT a již třetím rokem je i oficiálním dealerem BMW. Když majitel Miroslav Kopecký nabídku značek ve svých autosalonech rozšířil, hledal důvěryhodnou osobnost, která by se stala ambasadorem celé společnosti a propůjčila jí svou tvář a jméno. Z řad jejích zákazníků Peugeot byl právě pan profesor Jan Pirk, jako dlouholetý Pežoťák a aktuálně uživatel vozu BMW, ideální volbou pro propojení jednotlivých společností KOPECKÝ, které nabízejí komplexní služby značek PEUGEOT a BMW v několika městech České republiky. Při této příležitosti představil pořadatel všem návštěvníkům dva nejnovější mode ly, BMW X5 a PEUGEOT 508 FASTBACK.

A stejně jako se společnost snaží svým zákazníkům nabízet nadstandardní služby v rámci prodeje a poprodejního servisu a hledá stále nové možnosti, tak i pro spolupráci s profesorem Pirkem hledali pro toto partnerství širší smysluplný rozměr. Když se dozvěděli o charitativních kalendářích, které v minulosti prof. Pirk nafotil ve spolupráci s fotografem panem Šourkem, rozhodli se pomoci touto cestou i oni. Slovo dalo slovo a letos v dubnu při příležitosti profesorových kulatých narozenin se domluvili na realizaci. „Přeji kalendáři, aby vás tak bavil, že až se budou jeho stránky chýlit ke konci roku, bude vám smutno, že už to končí,“ popřál prof. Pirk na slavnostním křtu. Součástí kalendáře se stalo několik dalších tváří, jako třeba zpěvačka Anna K., návrhářské duo sourozenci Ponerovi, automobilový závodník a herec Lukáš Langmajer. Společenské události se rovněž zúčastnili Zlata Adamovská a Petr Štěpánek, badmintonista Petr Koukal či Barbara Kautmanová, majitelka značky Ego by Roza, v níž se výtvarně realizuje její dcera Rozárie.

Petr Štěpánek je letitým příznivcem značky Peugeot. „Auta, to je naše společné téma s prof. Pirkem, jenže on má tu výhodu, že je sbírá. Já jsem si nedávno taky jeden vůz pořídil a těším se, že tam si na rozdíl od dnešních aut budu moci sáhnout do motoru. Je to Aerovka Cililink 662,“ sděluje herec, který je aktuálně také majitelem modelu Peugeot 3008. „Tento vůz mi ve všech směrech absolutně vyhovuje. Sáhnout po BMW se nechystám, protože to je pro mě značka ‚procovská‘, to znamená pro usedlejší pány, a to já se ještě necítím, navíc my Pražáci většinou parkujeme na ulici, a co si budeme povídat, jsou modely, které zbytečně dráždí své okolí. Kdežto u Peugeota, a to se mi nedávno stalo, na mě soused zazvonil, že mám stažené okénko,“ dodává Petr Štěpánek. Jak bylo již zmíněno, součástí kalendáře, a to hned na dvou stranách, jsou také sourozenci Nikol a Jakub Ponerovi. „Mně sice focení začalo trochu nešťastně, stihla jsem totiž cestou bourat s tramvají, ale na výsledku to znát není. I díky skvělému týmu jsem se rychle uklidnila. Sladili jsme se s Kubou dohromady, ale co si budeme povídat, k těm nádherným autům to jde jaksi samo,“ komentuje Nikol Ponerová.

Celý výtěžek je věnován Nadačnímu fondu Jakuba Halíka, který vznikl pod záštitou Kardiocentra Institutu klinické a experimentální medicíny. Nadační fond byl založen na počest Jakuba Halíka, hasiče-záchranáře, který byl až do doby, než mu byl zjištěn nádor uvnitř srdce, zcela zdravým osmatřicetiletým mužem. Po vyšetření se ukázalo, že se jedná o jeden z nejzhoubnějších nádorů a Jakub Halík se stal prvním pacientem, kterému bylo odstraněno celé srdce a bylo nahrazeno dvěma umělými čerpadly, se kterými byl po zotavení tento pacient schopen chodit i na procházky. Bohužel během doby, kdy byl po šesti měsících zařazen do čekací listiny na transplantaci, se nevyskytl žádný vhodný dárce a došlo k rozvoji těžké plicní infekce, na kterou nemocný nakonec zemřel.

Finance získané v tomto fondu slouží ke zlepšení péče o nemocné se srdečním selháním, ke vzdělávání nejen lékařů, ale i sester a techniků, kteří se touto problematikou zabývají. Dále též k nákupu zařízení potřebného k léčbě těchto nemocných.

Foto: Autosalon Kopecký, Honza Kvarda a Jaroslav Hauer

Text: Michaela Lejsková

pro Taneční magazín

 

Jeden performer a 25 židlí

Celý svět může být divadlem nebo deskou

 Co dokáže jeden a 25 židlí
PONEC – divadlo pro tanec uvádí 11. listopadu premiéru Viktora Černického a jeho projektu PLI. Představení se pohybuje na pomezí instalace, performance, tance a cirkusu. Odehrává se na dvaceti pěti metrech čtverečních a Viktorovi Černickému v něm sekunduje dvacet pět židlí.
Jediný aktér se naplno vrhá do schizofrenní rekonstrukce světa. Barokní robustnost je nahrazena prostorovou skromností a těžkopádné narůstání motivů kompenzuje materiální minimalismus.
“PLI je současnou parafrází Leibnizovy filozofie, v níž celý svět může být divadlem nebo deskou, ale ne proto, že by se rodil z iluze nebo do ní upadal,” vysvětluje Viktor Černický a dodává: Realizujeme cosi v samotné iluzi, předáváme jí duchovní přítomnost, která jejím částem a kouskům znovu navrací kolektivní jednotu,”
Představení PLI je pro Viktora Černického druhým sólovým vystoupením po inscenaci PAROLAPOLEA, za niž získal pozornost na České taneční platformě 2017 i pozvání do Bassana del Grappa.
A co říká o Viktoru Černickém umělecká spoluředitelka Tance Praha Markéta Perroud? “Současný tanec má mnoho podob. Viktor Černický představuje tu, která balancuje na hranici žánrů. Zaujal nás již jako student JAMU a po té dílem PAROLAPOLEA na České taneční platformě 2017. Od Centra současné scény v Bassanu del Grappa, obdržel  zvláštní ocenění – účast na „Choreographic research week“, týdenním mezinárodním workshopu pro mladé taneční tvůrce. Tam mu byla navíc letos poskytnuta tvůrčí rezidence. Viktor jako reprezentant mladé generace je také jednou z tváří vizuálu PONCE pro tuto se zonu.” 
PONEC – divadlo pro tanec je otevřený prostor pro současný tanec a pohybové divadlo, jehož posláním je podporovat nezávislou taneční scénu a její přesahy k jiným žánrům. Na jeho scéně se pravidelně představují inscenace tuzemských i zahraničních souborů a umělců. Ročně se zde odehraje na 200 představení.
„PONEC se i letos zapojuje do Noci divadel, tentokrát derniérou proslulé inscenace Spitfire Company „One Step Before the Fall“ v podání Markéty Vacovské a Lenky Dusilové. Proběhne jako benefice pro Parkinson-Help a celý podvečer 17. listopadu bude laděn v duchu otevřených diskusí nejen o divadle“, dodává Yvona Kreuzmannová, ředitelka Tance Praha.
Více info na www.divadloponec.cz
Foto: Divadlo Ponec
Kateřina Kavalírová 
pro Taneční magazín