Skutečný příběh baletky ve filmu

Hvězdná kariéra nebo láska? A je to láska nebo nenávist?

V současné době právě probíhá natáčení celovečerního tanečního filmu podle skutečných událostí pod názvem „Můj příběh”.

Film má hvězdné obsazení a milovníci tance si zajisté přijdou na své. Těšit se můžete na  Vlastinu Svátkovou, Terezu Kostkovou, Vilmu Cibulkovou,  Pavla Kříže, Alexandra Rašilova, Milana Kňažka, Betku Stankovou, Nelu Boudovou, Zuzanu Norrisovou, Jaromíra Noska, Zdeňka Maryšku, Romana Vojtka, Martina Stránského či Jiřího Klema nebo Stanislavu Jachnickou..

Taneční magazín bude pravidelně přinášet novinky z natáčení.

Osiřelá dívka Elizabeth rezignuje na úspěšnou kariéru baletky kvůli osudové lásce. Muž jejího srdce má však dvojí tvář, a tak se život s ním stane peklem a Elizabeth musí bojovat o vlastní přežití. Během jediného okamžiku se z krásné ženy stane zrůda bez tváře a budoucnosti. Během nekonečné léčby takřka fatálních popálenin dochází Elizabeth k přesvědčení, že je na konci své cesty, bojuje sama se sebou, se svým znetvořením a alkoholem.

Teprve její  teta Marie jí ukáže, že žít je sice někdy nesmírně složité, ale vždy je o co bojovat a s pomocí svého starého přítele Oldřicha donutí Elizabeth začít znovu. Elizabeth tedy uzavře nešťastnou kapitolu svého života, přestěhuje se z Prahy do Zlína a postoupí tam řadu plastických operací na klinice estetické chirurgie. Ve volných chvílích se naučí pod vedením Oldřicha hrát golf.

 

A právě pobyt v přírodě, klid a nutnost soustředění je pro její poničenou duši tou správnou rehabilitací. Ve svém novém domovském městě, se navíc setkává se čtyřmi neuvěřitelnými ženami a ty se stávají jejími průvodkyněmi novým životem. Vše se zdá jednoduché a „sluncem zalité“, ale jen do té doby, kdy se na scéně znovu objeví její manžel a chce jí zpět. Elizabeth musí začít opravdu bojovat – se svým strachem a závislostí na manželovi i se svými depresemi.


Tento zápas je pro Elizabeth jedinou možností, jak přežít a pokusit se najít nový smysl života. Největší pomoc najde právě u svých nových přítelkyň, a tak se její život dostane na zdánlivě „nemožnou“ a dlouhou cestu ke štěstí, plnou černého humoru, na jejímž konci zažije své „zmrtvýchvstání“.  A i když je to skoro neuvěřitelné, najde i toho pravého muže. Přesně tak jak je zvykem v dobrých amerických filmech. Jenomže tenhle příběh se opravdu stal a Elizabeth jej žije s námi…

 

Producentka Pavla Krečmerová o tanečním sportu říká:  “Pravdou stále zůstává, že holčičky v ryze dívčím sportu jsou zvyklejší na to někoho poslouchat, mají to zřejmě zakotveno z rodiny, dětství a zažitých stereotypů. Do úmoru dřou, přicházejí o dětské hry, mnohdy se to pro jeví i na zdraví, vrcholem je, že si i v tom najdou své štěstí. Chlapci k tomu přistupují jinak. Posuďte, když řeknete klukovi na tréninku ať zhubne, tak Vás jako trenéra bude buď ignorovat nebo se na to ‚vykašle‘. Kdežto dívkám snadněji sáhnete do nitra.”

Taneční film budeme v TANEČNÍM MAGAZÍNU i nadále sledovat. Až přijde do kin, rozhodně si jej nenechte ujít!

Foto: archiv  „Filmmujpribeh”

TANEČNÍ MAGAZÍN

Talenty hrají zezadu!

I letošní soutěž Talent Awards si připravila své překvapení

Břišní tance, Free Style, New Age Dance, Balet, Foto Portrét, Zpěv a Hra na kontrabas a klavír, saxofon, kytaru a další obory předvedli výherci všech soutěžních disciplín.

Finálový gala večer moderoval Martin Vencl, který byl překvapením minulého ročníku, protože zatančil osobitý břišní tanec. Tentokrát se ale o podiv a obdiv  postaralo chlapecké duo, které si říká K2. S bohorovným klidem nastoupili na jeviště a pravili: „Omlouváme se panu zvukaři, ale mohl by nám ještě předělat židle? My jsme se totiž před půl hodinou vsadili, že odehrajeme skladbu s kytarami za zády!“ V sále to zašumělo a ztichlo.  Hoši se nenuceně posadili zády k divákům, kytary si hodili za krk a perfektně zvládli svou skladbu. Během večera je diváci mohli ještě jednou zhlédnout s jejich vlastní skladbou „Pepa“.  Duo sklidilo pořádný potlesk.

Každý rok vysílají umělecké školy do soutěže ty nejlepší a paní Muna, organizátorka soutěže Talent Awards přiznala, že letos bylo opět těžké vybírat, talentů bylo hodně, ale nakonec snad přeci jen zvítězili ti nejlepší z nejlepších. Soutěže se zúčastnili 1 492 soutěžící.

První kola castingů se konala v Praze a ve Frýdku – Místku již v únoru a březnu 2019. Aby nemohli být soutěžící, kteří se svému oboru věnují profesionálně, zvýhodňováni, disciplíny byly rozděleny samostatně pro amatéry a pro profesionály. Soutěž nalezla své vítěze jak  z České republiky, tak ze Slovenska, Polska, Chorvatska, Německa, Itálie a Ruska.

Cílem Talent Awards je  nalézt nové talenty v jednotlivých oborech a otevřít jim bránu do světa nových možností a  tím navázat na tradici předchozích ročníků soutěže. Po celou dobu soutěže, ale i po ukončení 12. ročníku, budou organizátoři propagovat nové talenty”, jež se umístili v soutěžních kategoriích jako TALENTI daného roku, jako vítězové 12. ročníku soutěže TALENT AWARDS ČR. Tento ročník  stejně jako ročníky následující se pokusí  odstartovat dráhu do síně slávy choreografům, tanečníkům, sportovcům, umělcům, příznivcům kultury, zábavy a také adrenalinu.

Přihlášky a pravidla  13. ročníku soutěže naleznete na webových stránkách Talent Awards od ledna 2020.

Soutěž probíhá pod záštitou uměleckého garanta a pořadatele soutěže, jímž je Profesionální škola orientálního tance MUNA v čele se zakladatelkou a prezidentkou soutěže Munou Al Muchantafovou.

Generálním sponzorem soutěže TALENT AWARDS pro 12.ročník byla Profesionální škola orientálního tance MUNA a Language Centre MUNA. Hlavním sponzorem společnost Enermo s.r.o., dalším sponzorem pak Centrum M+M a Dobré zboží z EU.

Mediálními partnery: Taneční magazín, server Praha Levně, Ekamarad.cz, By The Way a Veverušák.cz.

Další podrobnosti o soutěži včetně fotografií a kontaktů naleznete na www.talentawards.eu.

Zeptali jsme se ….

Muny, organizátorky Talent Awards, Prezidentky Profesionální školy orientálního tance MUNA a Language Centre MUNA:

Jak probíhala letošní soutěžní kola?

„Jednotlivá  kola probíhala na přelomu února a března, byla to vlastně taková výběrová řízení mezi soutěžícími, letos skutečně  byla velká konkurence, všichni účastníci byli hodně silní a museli se vybrat jen ti nejlepší.  Zvláštností letošního ročníku je asi to, že silné zastoupení mají hudební čísla  a různá show. Prostřídalo se to, neotevřely se některé kategorie, tance možná bylo méně, záleží zkrátka  na tom,  co se lidem líbí v daném ročníku, jednoduše řečeno  ,jdeme s dobou´”.

Co si myslíte o skupině K2?  Měla jste nějaké tušení, že předvedou „hru zády“?

„Jejich vystoupení mi vyrazilo dech. Bylo to zvláštní, nečekané. Klasicky zahrát je umění, natož ještě zády.  Tady je už vidět profesionalita a to, že si jen zahrávají“.

 

Děkujeme….

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Foto, video: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Rozhovor z Kanady s režisérkou, herečkou, producentkou, scenáristkou i spisovatelkou TINOU ADAMS

„Balet je věda, je to jako jazyk“

Jako Martina Adamcová má na kontě role ve filmech režisérů Víta Olmera, Juraje Herze, Vladimíra Drhy i mnoha dalších. Dovedla si svou bezprostředností získat srdce televizních diváků, když moderovala populární evropskou soutěž „Hry bez hranic“. Stejně tak navazovala kontakt s rozhlasovými posluchači stanice Evropa 2.

Nyní žije přes čtvrt století v Kanadě, kde pod jménem Tina Adams točí své autorské filmy, ale i produkuje filmová díla jiných autorů. Avšak dělá toho daleko více. A právě proto jsem ji, pro TANEČNÍ MAGAZÍN, vyzpovídal.

Ještě jako Martina nikoli s Charlie Kasalem, nýbrž s Martinem Dejdarem při uvádění televizní soutěže Hry bez hranic

Do širšího povědomí diváků jste kdysi pronikla moderováním prvního českého porevolučního televizního pořadu ve stylu talk show s Charlie Kasalem, který žil v minulosti v exilu v Kanadě. Nyní v Kanadě žijete Vy. Má v tom tak trochu prsty i pan Kasal?

Má v tom prsty rádio Evropa 2. Vedení stanice  z Paříže si mne vybralo k moderování rozhlasové relace v Montrealu.  Mně se tady nesmírně zalíbilo. Pak jsem poznala i svého prvního muže, s kterým mám nádherného syna, dnes 100% Kanaďana.“

Kasalova maminka, paní Helena Bušová, byla hvězdou prvorepublikových filmů. Máte ráda filmy pro pamětníky?

Jsem odchovaná  pražským  kinem Ilusion, který zásobovala fantastickým osobním archivem veliká hvězda Zita Kabátová. Kino bylo její zásluhou  ukázkou čistoty elegance a služeb zaměřených na diváka. V tom ,jejím´ kině Ilusion jsem se cítila jako důležitý klient; filmy byly krásné, nezapomenutelné. A české hvězdy, Helena Bušová, Adina Mandlová, Zita Kabátová anebo Anny Ondráková byly v Čechách tenkrát zničeny a udupány.´“

Před kinem v Montrealu při uvádění jejího filmu (v pozadí originální plakát)

A jaký žánr filmů máte nejraději?

Nezáleží na žánru, záleží na tom ,je ne sais pas quoi´, které film s sebou přináší. Je to jako v každém umění, velký risk, kdy musí filmař nést svoji kůži na trh a doufat v přízeň publika.

Nyní filmy i sama točíte a produkujete. Jak jste se k té profesi dostala

Narodila  jsem se s touhou bavit a film mi ten sen dovoluje realizovat.“

 Téměř výhradně jste se (jako scenáristka, režisérka i producentka) podílela  i na filmu „The Perfect Kiss” v hlavní roli s Lucií Vondráčkovou. Byl psán Lucii na tělo? Anebo ten námět uzrál ještě, než jste se vy dvě seznámily?

Námět uzrál. Uzrál, ano, to je to správné slovo 🙂 Lucie absolvovala všechny castingy a všichni byli nadšeni. Věřím, že její výkon a vůbec celý ten film se časem zapíše do srdcí diváků i v Čechách, kde je kolem něj podivná, a pro mne, odtud ze zámoří, nepochopitelná, vražedná kampaň.“

 V české jazykové verzi tohoto filmu Vás dabuje Zuzana Slavíková. Proč jste svými ústy česky nepromluvila Vy, kvůli akcentu?

Teď jste mě tedy pobavil, kvůli jakému akcentu ? 🙂 🙂 🙂 To bylo čistě organizační  a umělecké rozhodnutí distributora. Zdravím Zuzanu a doufám, že se jí moje role ruské agentky Šárky dabovala dobře.“

V roli pseudo rozvědčice Šárky v The Perfect Kiss (vpravo), vedle Sophie Gendron

Chystáte v dohledné době nějaký další filmový titul s českým hercem či herečkou?

Máme dotočeno. Opravdu krásný film a vystupují v něm hned dvě Češky! Lenka Šourková a samozřejmě skvělá, zářná a nadaná Lucie Vondráčková.“

Ve svém nejnovějším filmu hraje Tina nešikovnou zvukařku Odile

Chodíte, pokud je čas, v Kanadě na hokej?

Ne.To je, pro mne, čistě mužský sport. V Čechách jsem také nechodila třeba na fotbal. Bohužel, mě hokej vůbec nebaví.“

Jaký sport máte ráda z pozice diváka a které případně sama aktivně provozujete?

Daleko raději sport provozuji, než pozoruji. Díky neuvěřitelné kvalitě českého školství a vzdělání toho umím spousty: lyžovat, plavat, tenis, jógu. Věřili byste, že tady v  Americe,  lidi třeba neumí udělat ,svíčku´?   Ve škole se to totiž při tělocviku neučí. A vůbec celá česká tradice Sokolství… Vždyť já bych možná vylezla i dnes po tyči a pamatuji si, že nejvíc mě bavilo se houpat na kruzích. V Americe je to něco, co zdejší děti vůbec nemají a neznají. Jsou to dovednosti, které jsou v Čechách samozřejmostí, jako třeba i tančit valčík nebo polku. Ty jsou zde absolutně opomíjeny. Tedy myslím  v tom všeobecném vzdělání. Jinak pokud se lidé něčím vážně zabývají, tady bývají většinou excelentní. Společnost je tu zaměřena na výsledek – performanci.“

Tina (vpravo) opět se svou kmenovou americkou herečkou Sophií Gendron 

Mimo režie, točení a hraní ve filmech se ještě doplňkově věnujete nějakým uměleckým odvětvím?

Psaní. Mám něco i vydaného ve francouzštině. Hlavně si, už od dob toho vzpomínaného ,Charlie Talk show´, všechno píšu sama.“

Ale vím o Vás, že se rovněž věnujete baletu. Proč zrovna balet?

Balet je  precizní technika pohybů, které zdokonalí  držení těla, celkovou rovnováhu a tonus svalů. Příprava u tyče je pro všechny stejná, jsou to  stejné přípravné cviky pro ty, kteří předvádějí fantastické výkony na jevišti, i pro ty, jež jsou pouhými začátečníky. Je to věda, je to jako jazyk. Choreografie se dá popsat slovy. ,Plier, tendu,  soutenu, plier.´ Kdo tuhle morseovku zná, hned si představí pohyb asi  jako hudebník, když si čte noty. Je to fascinující a každá hodina je výzva.“

Chodíte na klasický balet i do divadel?

Na můj vkus ne dost často. A to je Montreal mecca tance.“

Na reprodukci příspěvku ze sociálních sítí se svými nejoblíbenějšími herečkami (zleva) Lucií Vondráčkovou a do třetice Sophií Gendron

Máte ráda i moderní druhy tance?

Taneční společnosti obdivuji, je to řehole pro každého tanečníka i choreografa a lituji například zániku Montrealského Lala Dance.“

Co říkáte televizním  tanečním soutěžím, jako je v Česku StarDance? Určitě jste nějaké zaregistrovala i v Kanadě…

Myslím, že zpopularizovali fantastickým způsobem tanec a vůbec taneční vyjádření.  Tento, původně britský TV pořad, dokázal  přiblížit  tanec širokému publiku, a iniciovali také  otevření nových  studií.“

Máte nějaký taneční vzor?

Choreografa Jiřího Kyliána.“

Nechystáte nějaký projekt i v Čechách? Kdy se na Vás můžeme popřípadě těšit tady?

V Čechách bohužel nic neplánuji. Ale protože jsem srdcem stále Češka, samozřejmě,  že o tom často přemýšlím.“

Tak věřme, že se to v budoucnosti změní. A zatím se na Vás můžeme těšit prostřednictvím Vašich filmů… Při jejichž tvorbě Vám i za čtenáře TANEČNÍHO MAGAZÍNU držím palce.

Foto: archiv Tiny Adams a autora

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Šance ze severní Moravy

Tanečnice i tanečníci, máte zájem o profesionální angažmá v Opavě? Neváhejte, datum uzávěrky výběrového řízení se blíží!

Ředitel Slezského divadla Opava vypisuje konkurz na místa: členka baletního sboru a člen baletního sboru (plný pracovní úvazek).

Požadavky: taneční vzdělání, praxe vítána

Slezské divadlo v Opavě

Písemné přihlášky spolu s profesním životopisem a aktuální fotografií celé postavy zasílejte nejpozději do pondělí 21. 1. 2019 elektronickou poštou na

E-mail:  mzdovauctarna@divadlo-opava.cz

Konkurz proběhne dne 25. 1. 2019 V baletním sále Slezského divadla Opava.

Nástup 1. 9. 2019

TANEČNÍ MAGAZÍN

Superstar světového baletu zazáří v Praze!

Světlana Zacharova v unikátním představení AMORE

Superstar světového baletu, Světlana Zacharova zazáří v Praze!

Světová baletní jednička Světlana Zacharova spolu s předními sólisty a baletními umělci „Velkého divadla“ zazáří v unikátním novém představení s názvem AMORE, které bude uvedeno ve čtvrtek 10. ledna 2019 v Kongresovém paláci v Praze. Na scéně bude Světlana Zacharova zářit vedle takových baletních mistrů „Velkého divadla“, jakými jsou Michail Lobuchin, Denis Rod’kin nebo její životní partner Denis Savin.  Představení je složeno ze tří děl, jejichž hudba, choreografie a nálada jsou zcela odlišné, spojuje je však jediné, a to slovo láska (Amore).

Do Prahy přijede světová baletní superstar Světlana Zacharova a spolu s předními sólisty představí nové unikátní představení s názvem Amore, které je výsledkem tvůrčího hledání tří světoznámých choreografů: Jurije Posochova („Balet San Francisco“), Patricka de Bana („Vídeňský státní balet“) a Marguerity Donlon (choreografky z Irska, pracující v Německu).

První dílo „Francesca da Rimini“, balet Jurije Posochova, je věnováno stejnojmennému symfonickému dílu Čajkovského, pro něhož je inspirací milostný románek z klasiky Dante Alighieriho „Božská komedie“.

Druhé dílo „Rain Before It Falls“ / „Dokud nezačalo pršet“/ se charakterizuje abstrakcí a mysterií. Jeho choreografem je Patrick de Bana, který zde vystupuje i jako sólista a interpret.  Hudební doprovod je zkomponován z barokní Bachovy hudby a moderní elektroniky О. Respighiho a C. Pino Quintany.

Třetí dílo „Strokes Through the Tails” /„Tahy přes chvosty not“/ spojuje mistrovské umění artistů baletu a hudbu velikého Mozarta s jeho „Symfonií č. 40 g-moll“. Choreografkou je Marguerita Donlon. Toto život probouzející dílo s sebou nese dobrou náladu a je tím nejlepším zakončením celého večera.

Kostýmy pro „Strokes Through the Tail” a „Francesca da Rimini“, vytvořené ruským módním designérem Igorem Čapurinem, jsou velmi „lakonické“ a symbolické. Své hrdiny mistr odívá jen do bílé a červené. Bílá barva vyjadřuje nevinnost, červená pak lásku a smrt.

To vede k tomu, že „Láska“ se stává novým krokem vzhůru pro Světlanu Zacharovovou, která potvrzuje svůj status hvězdy č. 1 světového baletu.

Vstupenky na toto jedinečné představení můžete zakoupit v síti Ticketstream.

https://www.ticketstream.cz/tsp/ts1website/vstupenky/poprve-v-praze-balet-velkeho-divadla-amore-primabalerina-svetlana-zacharova-kcp-kongresove-centrum-praha-praha-1055698

Nenechte si ujít tuto dech beroucí ojedinělou baletní show v čele se špičkami světového baletu, která se v Praze představí 10. ledna 2019


Timur Isanbaev

pro Taneční magazín

Rozhovor s herečkou, choreografkou, kostýmní výtvarnicí a bývalou vrcholovou gymnastkou SIMONOU CHYTROVOU

„Byla jsem víc hlavou dole, než nahoře.“

Má za sebou kariéru divadelní herečky v legendárním Semaforu. Setkáváme se s ní na filmových plátnech nejen v roli herečky, ale často i autorky návrhů kostýmů. Objevila se i v cyklickém televizním pořadu ČT „Třináctá komnata“, kde se vyznala ze svých někdejších zdravotních problémů, které jí přinesl vrcholový sport. A právě o sportovní gymnastice, tanci, ale i ostatním životě jsem si se SIMONOU CHYTROVOU přišel popovídat. A jelikož se známe ještě od její éry v Semaforu, snad nám čtenáři TANEČNÍHO MAGAZÍNU prominou tykání.

Jaké byly Tvé první ještě předškolní pohybové aktivity?

Byla jsem hyperaktivním dítětem a i dnes stíhám několik činností najednou. Pravděpodobně proto mě  rodiče asi v pěti letech zapsali do oddílu sportovní gymnastiky. Nedalo se to se mnou vydržet, byla jsem víc hlavou dole než nahoře.“

Simona Chytrová jako gymnastka na snímku z rodinného alba

Byl někdo Tvým výrazným a ovlivňujícím vzorem?

Od mládí byla mým vzorem Věra Čáslavská a také snad první knížkou, kterou jsem přečetla, byla její ,Cesta na Olymp´.“

Simona se může pyšnit autogramem a  osobním věnováním sedminásobné olympijské vítězky (o to cennějším, že je z roku 1975, kdy tady Věra Čáslavská zrovna neměla ustláno na růžích)

Jak hodnotíš vývoj sportovní gymnastiky až po dnešní dobu? Uznáváš spíš ženské typy éry Věry Čáslavské anebo pozdější soutěžící „holčičky”?

Myslím, že sportovní gymnastika prošla dlouhým vývojem. Za dob Věry Čáslavské gymnastky vypadaly ještě jako zralé ženské, ale za mé éry byly v kurzu malé, drobné typy po vzoru ruských gymnastek, jakou byla tehdy třeba Olga Korbutová. Ale to samozřejmě souviselo s tím, že v této době se začaly dělat technicky daleko obtížnější a náročnější prvky, které vyžadovaly subtilnější postavy. V dnešní době, jak to stačím sledovat, je velkým problémem sportovní gymnastiky její nedostatečná ekonomická podpora.“

Zažila jsi někdy Věru Čáslavskou i jako trenérku?

Ano, Věru jsem měla možnost zažít jako trenérku ve vrcholovém středisku v Praze, do kterého jsem byla v deseti letech zařazena. Vytvořila mi choreografii pro prostná, se kterou jsem slavila úspěchy i na mezinárodních závodech.“

Vzpomínáš dnes, po svých tehdejších zdravotních komplikacích, vůbec na gymnastiku v dobrém?

Jak se to vezme. Horší se zapomíná vždy dříve… A s odstupem času musím uznat, že mi gymnastika dala hodně do života: cílevědomost, vytrvalost a v neposlední řadě mi i vyformovala postavu, která se mi tak dodnes lépe lehčeji udržuje.“

Vedli jste i syna od dětství ke sportu?

To byl stejný případ jako já – opět hyperaktivní. Vítek je talentovaný na míčové sporty, takže od malička hrál tenis, florbal a basket, ale určitě po mých zkušenostech jsem nechtěla, aby sport dělal vrcholově.“

Simona Chytrová dnes

Chodila jsi na střední škole do klasických tanečních? A kde?

Několik kurzů jsem navštívila v Hradci Králové. Ale v té době jsem procházela nelehkým obdobím nemoci, byla jsem enormně hubená, takže se ke mně moc tanečníků zrovna nehrnulo 🙂 “

Jdeš sama od sebe ráda do divadla  i na klasický balet?

Ale samozřejmě, na klasický balet se do divadla ráda podívám.“

Jaký druh tance si třeba pustíš v televizi?

Nevím, jestli to zrovna a často vysílají v televizi, ale mám ráda street-dance.“

Kdyby Tě Česká televize pozvala soutěžit do StrarDance, přijala bys takovou nabídku?

Tak na tuto nabídku už několik let marně čekám! Snad, když si někdo z organizátorů přečte tento rozhovor, by mě mohli konečně oslovit 🙂 !!!“

Máš na svém kontě i choreografie nejen pro divadlo Semafor… Co je – podle Tebe – klíčové ve spolupráci dobrého choreografa s tanečníky?

Choreografie je mojí druhou láskou a dokonce jsem uvažovala o studiu tohoto oboru na AMU.“

Na archivním snímku ze zkoušky předvádí Simona Chytrová (uprostřed) choreografii v legendárním divadle Semafor, zcela vpravo herečka, zpěvačka a výtvarnice Věra Křesadlová (jinak matka synů Miloše Formana)

Jak naopak vycházíš s choreografy v opačném gardu, v pozici herečky?

Já si myslím, že dobře, protože taneční projev je mojí předností.“

Jak ses vůbec, jako někdejší sportovkyně a pozdější herečka, dostala k návrhům kostýmů?

Od malička jsem ráda malovala, ,výtvarno´ mě vždycky přitahovalo. První možnost se mi naskytla v divadle Semafor, kde mi Jiří Suchý dal možnost navrhovat kostýmy pro svá představení. A pak postupně přišly další příležitosti pracovat jako kostýmní výtvarnice pro film.“

A poslední černobílý archivní snímek. Ačkoli byly symbolem divadla Semaforu klobouky buřinka a slamák, tak zde mají na hudební zkoušce Jiří Suchý a Simona Chytrová – bekovku a kulicha!!!

Baví Tě to? A proč nejvíce?

Baví, protože zde můžu uplatnit a propojit několik uměleckých profesí – a už jsme zase u mojí hyperaktivity, navíc navrhování mě nabíjí energií a umožňuje mi projevovovat mou fantazii a nápady.“

Jsi manželkou filmového režiséra. Nepokukuješ po očku třeba po režii divadelní?

Tak to s určitostí mohu říct, že ne. Moje hyperaktivita tento obor nezahrnuje.“

Děkuji za rozhovor a těším se někdy na viděnou. Třeba při tenisu, který se již do tohoto rozhovoru nevešel?

Foto: archiv Simony Chytrové

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

ZLATÁ PRAHA 2018 – jak vše dopadlo?

Co zaujalo festivalovou porotu? A co zaujalo TANEČNÍ MAGAZÍN? Jak probíhal závěrečný festivalový gala-večer? A co na to Mistr Harapes?

Závěrečný večer 55. festivalu MTF ZLATÁ PRAHA – v přímém televizním přenosu na ČT ART v sobotu 22. září od 20.20 hodin – tvořil již pomalu tradičně průřez mnoha styly a žánry. Přinesl moderní i tradiční současnou hudební a taneční tvorbou. Ostatně, jako již po dlouhou dobu „zlatý pražský“ festival samotný.

Mezinárodní porota festivalu společně s ředitelem MTF ZLATÁ PRAHA (a současně výkonným ředitelem kulturního kanálu ČT ART) PhDr. Tomášem Motlem (uprostřed)

Večer zahájil Balet Národního divadla s číslem „Aspects“ v choreografii Katarzyny Kozielské na hudbu Abela Korzeniovského. Mezi tančícími sólistkami se zde objevila i Alina Nanu, která byla i jednou z hrdinek krátkého snímku Terezy Bílé a Igora Zacharova „Na špičkách“ na právě vyhodnocovaném MTF ZLATÁ PRAHA.

Následovala múza hudební. Nedávný držitel rakouské prestižní ceny Musiktheaterpreis 2018, zvané „rakouský hudební Oscar“, tenorista Aleš Briscein poté brilantně zazpíval árii vévody z Verdiho „Rigoletta“.

Následoval opět tanec. Tentokrát v podání Taneční konzervatoře hlavního města Prahy a Bohemia baletu. Jednalo se o fragment z baletu „Paquita“ na hudbu Ludwiga Minkuse. Nezklamal, ale nikterak neodvázal…

Vrcholem večera mělo být další taneční číslo „D.R.E.A.M.“ v choreografii Šimona Kubáně. Interpretovali ji Kristýna Němečková, Iveta Krmelová a Patrik Čermák. Choreografie sršela nápady. Dalo by se jí vytknout jediné, že nebyla patrně koncipována pro velké jeviště Nové scény. Televizní diváci, kteří toto dílo viděli i detailním pohledem kamer z pódia, měli jistě zážitek hlubší a emotivnější.

A opět hudba. Mladé dechové kvarteto Cantaria Clarinete svižně interpretovalo „Libretango“ Astora Piazzoly.

Na expresivní a pulsující hudbu Ivy Bittové bylo připraveno baletní číslo „Prolínání“ v interpretaci Pražského komorního baletu v choreografii Lukáše Timuláka. Zde se již podruhé za večer objevil na pódiu Patrik Čermák.

Prague Cello Quartet má blízko k parafrázi i hudebnímu vtipu

Milým bonbónkem byl nadhledově pojatý „Montiho čardáš“ v úchvatném – až varietně vystavěném čísle – Prague Cello Quartetu. Petru Špačkovi, Ivanu Vokáčovi, Janu Zemenovi i Janu Zvěřinovi patřil opravdu dlouhatánský potlesk.

A následovala již novocirkusová tečka za podařeným večerem. Kouzelná artistická show „Contra Weight Company“ na hudbu populární Christiny Aquilery. Zuzana Havrlantová s Jonášem Janků a Tomášem Pintérem byli tím nejlepším „kasa-punktem“ na závěr.

Zuzana Havrlantová mezi Jonášem Janků a Tomášem Pintérem čili CONTRA WEIGHT COMPANY, tedy skupina, která udělala tečku za závěrečným večerem ZLATÉ PRAHY 2018

A kdo získal festivalové vavříny?

Hlavní cenu 55. ročníku televizního festivalu ZLATÁ PRAHA 2018 získal německý televizní dokument režiséra Thomas von Steinaeckera „Leonard Bernstein – rozpolcený génius“, natočený v koprodukci stanic ZDF a ARTE. Tento film o stopáži čtyřiapadesáti minut se snaží postihnout konflikt autora jednoho z nejslavnějších muzikálů světa a mezinárodně uznávaného dirigenta v jedné osobě. „Vítězný snímek vypráví dosud neznámý příběh Leonarda Bernsteina, tohoto světoznámého vynikajícího dirigenta, charismatického moderátora a autora muzikálu West Side Story. Tento intimní dokument mapuje Bernsteinovy osobní vzestupy i pády, jeho touhu být uznávaným skladatelem, ale přibližuje i umělcův život poznamenaný tragickými událostmi. Hluboký vhled do rozporuplné osobnosti hudebního génia nám kromě řady pamětníků zprostředkují Bernsteinovy děti Jamie, Nina a Alexander,“ zdůvodňuje svůj téměř jednohlasný výběr festivalová porota.

 Ředitel vývoje pořadů a programových formátů České televize Jan Maxa (vpravo) předává vítězný šek reprezentantům štábu filmu „Leonard Bernstein – rozpolcený génius

Přihlášené snímky – konkrétně jich bylo v soutěžní sekci 84 a mimo soutěž se promítalo šest filmů od téměř čtyřiceti producentů a televizních společností z celého světa – se utkaly i v dalších dvou velkých kategoriích.

Tu Český křišťál – Dokumenty o hudbě, tanci a divadle, vyhrál netradiční kanadský hudební dokument „Snění o židovských Vánocích“. V něm režisér Larry Weinstein vypráví netradiční příběh skupiny židovských písničkářů. Představuje civilně přirozenou formou kanadské přistěhovalce, kteří – navzdory svým dávným tradicím – slaví vánoce třeba i v čínském bistru!

Producent kanadského filmu „Snění o židovských Vánocích“  (úplně vpravo, nejblíže objektivu) zastupoval na vyhlášení cen režiséra Larry Weinsteina. Přiletěl do Prahy na poslední chvíli a byl velmi potěšen

V kategorii Český křišťál – Performing Arts, zahrnující hudební a taneční pořady včetně záznamů koncertů, zvítězilo cenami ověnčené taneční divadlo ve snímku britského režiséra Jeffa Tudora Zděšení“, které vychází z životní zkušenosti herce Jonathona Younga. A to ze zkušenosti nadmíru tvrdé. Jeho dcera, neteř i synovec totiž zemřeli při tragickém požáru. Tento snímek je multižánrový. Kombinuje klasický dokument s filmovými dotáčkami, tancem (převážně stepem a salsou) a loutkovými pasážemi.

Na slavnostním večeru bylo uděleno i několik dalších speciálních cen. 

Ocenění Nadace Dagmar a Václava Havlových „Vize 97“ si v sobotu večer odnesl německý snímek dua režisérek Marii Stodtmeierové a Isy Willingerové Hudba a moc“, který zkoumá různé historické pohledy na politické aspekty hudby. Prakticky od roku 1914, tedy od doby první světové války.

Jedna z německých tvůrkyň filmu Hudba a moc“, který si odnesl Ocenění Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97 (úplně vlevo), uprostřed tým vítězného díla celého festivalu o Leonardu Bernsteinovi a vpravo opět producent oceněného kanadského snímku s tematikou židovských vánoc

Cenu České televize získal německý snímek o známém choreografovi Nižinský – Balet Johna Neumeiera“ režiséra Thomase Grimma. Tento snímek, který trvá dvě hodiny a patnáct minut představuje netradičně světového tanečníka i choreografa.

Speciální uznání za mimořádný umělecký počin si odneslo české televizní zpracování opery Bohuslava Martinů „Čím lidé žijí“ osvědčeného divadelního i televizního režiséra Jiřího Nekvasila se skvělou kamerou Miroslava Gábora.

Společný snímek laureátů letošního MTF ZLATÁ PRAHA

Náš TANEČNÍ MAGAZÍN ze soutěžní sekce zaujaly ještě další filmy.

Tak kupříkladu „Klavírní recitál Lukáše Vondráčka“ české režisérky Petry Všelichové. Doslova nás unesl výtečný dokument o tanečníku a choreografovi Petru Zuskovi „Chvění“ od režiséra i kameramana v jedné osobě Martina Kubaly. Anebo dílo režiséra Jana Brichcína a kameramana Vladimíra Holomka o českém mimovi mezinárodního věhlasu „RADIM VIZVÁRY – Sólo“. Výtečný spád měl i televizní film Pavla Jiráska „KAFKA BAND“ o koncertu této kapely v brněnském Sono centru. Ze sedadel doslova zvedal šestadvacet minut trvající německý snímek „Hýbej se!“ režisérky Leny Kupatzové. Velmi podnětná byla i švédská „Hra“ Tommy Pascala o choreografovi Alexanderu Ekmanovi. Anebo za české koprodukce vzniklá „Malá mořská víla“ režiséra Pascala Lauzeho. Hned dvakrát zde bylo reflektované téma Carmen – „Mytologická CARMEN“ německého režiséra a producenta Axela Brűggemanna a „CARMEN“ z Litvy, natočená pod režijní taktovkou Jirise Sejanse. Příjemný byl i titul „Sound-treková Evropa“ německého režiséra Michaela Giehmanna o cestě soulové muzikantky Joy Denalaeové po Rakousku, za kořeny folklórní hudby. Zde šlo o pilotní díl připravovaného seriálu. Zaujal i „Nový evropský zpěvník“ rakouských režisérek Madlene Feyerové a Stephanie Holzschusterové anebo bulharský snímek „Bulharské děti jsou báječné“ Stanislava Terzieva. Na pomyslnou nejvyšší příčku by TANEČNÍ MAGAZÍN však postavil dokument britské televizní společnosti Stanza Media Limited „FRANCO ZEFFIRELLI – z režisérova života“. Režisérem snímku o proslulém filmovém i operním režisérovi byl Chris Hunt.

Skvělý mim Radim Vizváry zaujal  i v soutěžním snímku režiséra Jana Brichcína

Z nesoutěžní sekce TANEČNÍ MAGAZÍN bezesporu zaujal desetiminutový český snímek Terezy Bílé a Igora Zacharova „Život na špičkách“, pojednávající o baletních sólistkách pražského Národního divadla – Nikole Márové, Alině Nanuové, Tereze Podařilové, Miho Ogimotové a Andree Kramešové. Rovněž televizní film Rozálie Kohoutové „Tančit svůj život“ o folklórním souboru Vycpálkovci ukázal, že festivalové dílo nemusí být bezvýhradně maratónské. Trval pouhých devětadvacet minut a řekl více, než jiné dvouhodinové filmy!

Po vyhlášení vítězů se ocenění i představitelé a sličné představitelky organizačního štábu společně odebrali na následnou recepci

A co řekli po vyhlášení cen?

Vlastimil Harapes, tanečník, choreograf, pedagog, herec i zpěvák:

Právě jsem se vrátil z dovolené. Samotný program se mi líbil. Ne vše jsem viděl, neboť  jako jeden z předávajících cen, jsem se musel chvíli připravovat v zákulisí. Již se těším nejen na podzimní sezonu v Semaforu.“

Jiří Nekvasil, divadelní a filmový režisér, držitel Speciálního uznání MTF Zlatá Praha 2018 za film “Čím lidé žijí”:

Cítím se spíš divadelním režisérem. Jsem rád, že mi Česká televize i Nadace Bohuslava Martinů daly příležitost filmové práce, kde mohu přece jenom pracovat s bohatšími i rozmanitějšími výrazovými prostředky.“

Foto: Eva Smolíková a archiv MTF ZLATÁ PRAHA a  TANEČNÍHO MAGAZÍNU

Text: Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Superstar světového baletu zazáří v Praze!

Pozor, toto představení je termínově přeloženo na počátek roku 2019! Čtěte, prosím, výše! Světová baletní jednička Světlana Zacharova s  předními sólisty „Velkého divadla“ zazáří v představení “AMORE”!

Světová baletní jednička Světlana Zacharova spolu s předními sólisty a baletními umělci „Velkého divadla“ zazáří v unikátním novém představení s názvem AMORE, které bude uvedeno v pondělí 7. května 2018 v Kongresovém paláci v Praze. Na scéně uvidíme Světlanu Zacharovu vedle takových baletních mistrů „Velkého divadla“, jakými jsou Michail Lobuchin, Denis Rod’kin nebo její životní partner Denis Savin.  Představení je složeno ze tří děl, jejichž hudba, choreografie a nálada jsou zcela odlišné, spojuje je však jediné, a to slovo láska (Amore).

Do Prahy přijede světová baletní superstar Světlana Zacharova a spolu s předními sólisty představí nové unikátní představení s názvem Amore, které je výsledkem tvůrčího hledání tří světoznámých choreografů: Jurije Posochova („Balet San Francisco“), Patricka de Bana („Vídeňský státní balet“) a Marguerity Donlon (choreografky z Irska, pracující v Německu).

Nenechte si ujít tuto dech beroucí ojedinělou baletní show v čele se špičkami světového baletu, která se v Praze představí již 7. května 2018!

 První dílo „Francesca da Rimini“, balet Jurije Posochova, je věnováno stejnojmennému symfonickému dílu Čajkovského, pro něhož je inspirací milostný románek z klasiky Dante Alighieriho „Božská komedie“.

Druhé dílo „Rain Before It Falls“ („Dokud nezačalo pršet“) se charakterizuje abstrakcí  a mysterií. Jeho choreografem je Patrick de Bana, který zde vystupuje i jako sólista a interpret.  Hudební doprovod je zkomponován z barokní Bachovy hudby a moderní elektroniky О. Respighiho a C. Pino Quintany.

Třetí dílo „Strokes Through the Tails” („Tahy přes chvosty not“) spojuje mistrovské umění artistů baletu a hudbu velikého Mozarta s jeho „Symfonií č. 40 g-moll“. Choreografkou je Marguerita Donlon. Toto život probouzející dílo s sebou nese dobrou náladu a je tím nejlepším zakončením celého večera.

Kostýmy pro „Strokes Through the Tail” a „Francesca da Rimini“, vytvořené ruským módním designérem Igorem Čapurinem, jsou velmi „lakonické“ a symbolické. Své hrdiny mistr odívá jen do bílé a červené. Bílá barva vyjadřuje nevinnost, červená pak lásku a smrt.

To vede k tomu, že „Láska“ se stává novým krokem vzhůru pro Světlanu Zacharovovou, která potvrzuje svůj status hvězdy č. 1 světového baletu.

Vstupenky na toto jedinečné představení můžete zakoupit v síti Ticketstream

Video k představení: https://www.youtube.com/watch?v=IIMU_alARn0

Foto: Alain Hanel, Roberto Ricci

Bc. Barbora Samková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN