Rozhovor s první baletní sólistkou pražského ND NIKOLOU MÁROVOU

„Baví mě sledovat nadšení a pokroky mých studentů”

Nikola Márová o sobě říká, že patří k lidem, kteří si splnili sen, a její práce ji stále naplňuje a baví. Tím hnacím motorem je pro Nikolu Márovou balet, kterému propadla již v dětství. Je členkou baletního souboru ND v Praze, kde je a od roku 2007 první sólistkou. Na svém kontě má řadu krásných rolí, obdržela několik ocenění a patří mezi naše nejoblíbenější tanečnice. Spolu se svým bývalým tanečním partnerem Michalem Štípou mají baletní školu School of Dance a jak přiznává, baví ji předávat lidem zkušenosti a sledovat jejich nadšení a pokroky.

 V dětství jste navštěvovala různé kroužky, chodila na klavír, na flétnu… V šesti letech vás maminka přihlásila na baletní přípravku do ND. A jak jste jednou přiznala, balet vás chytil a byla to láska na první pohled. Čím vás uchvátil?

„Obdivovala jsem spojení pohybu s hudbou, jak moc může pohyb znásobit účinek hudby a naopak. Okamžitě jsem si zamilovala divadlo a osobnosti, které účinkovaly na jevišti. Nejvíc ale pocit být na tom jevišti s nimi.”

Šla jste na taneční konzervatoř a přitom absolvovala stáž v Drážďanech a po škole jste nastoupila do baletního souboru ND jako sboristka, kde jste se již v osmi letech představila v představení Z pohádky do pohádky. V roce 2001 jste se díky záskoku v Louskáčkovi stala sólistkou a od roku 2007 první sólistkou. Čím je pro vás balet dnes?

„Balet je pro mě vlastně stále tím, čím byl od začátku. Samozřejmě mám své oblíbené tituly, které jsou mému srdci ohromně blízké, a ty si vždy moc užívám. Bohužel se s nimi ale po čase musím rozloučit, teď bych si ještě ráda alespoň párkrát zatancovala třeba Maillotovu Popelku nebo Sólo pro tři. Musím ale přiznat, že je stále těžší zkoušet nové premiéry. Divadelní provoz se, asi jako vše kolem nás, neustále zrychluje.”

Debutovala jste dvojrolí Odetty/Odilie v baletu Labutí jezero a jednou jste řekla, že to bylo splnění vašeho snu…  

„Samozřejmě, byl to můj sen už od školy. Labutí jezero je nesmrtelný příběh, ve kterém si každý divák vždy najde své. Jednou jsem si počítala, v kolika verzích jsem tančila. Pokud se nepletu, bylo jich šest a to je na splnění dětského snu, myslím, zcela dostačující.”

Na scéně jste vytvořila řadu nádherných rolí. Byla jste Kitri v Donu Quijotovi, Aurorou ve Spící krasavici, Myrthou v Giselle, Královnou Mab v Romeovi a Julii, Nikie v La Bayadere … Jaké role máte nejraději?  

„Ke každé roli si během zkoušení najdu vztah. Většinu zásadních rolí jsem si zatančila, poslední dobou spíš přemýšlím o rolích, které jsem netančila, ale chtěla bych. To je třeba Manon. Moc jsem se také těšila, až si zatančím Taťánu v Oněginovi a to se mi splnilo, ale kvůli koronaviru jsem si ji na jevišti zatím moc neužila. Snad se dočkám příští sezonu.”

Vaše umělecké kreace vám vynesly dvakrát Cenu Thálie (Odetta/Odilie v Labutím Jezeru a Matka ve Svěcení jara) a k tomu dalších pět nominací, tu poslední v širší nominaci v roce 2020 za roli Rosetty v Leonce a Lene. Máte také několik cen diváků pro neoblíbenější tanečnici ČR. Co to pro vás znamená?

„Každé ocenění pro mě znamená, že se někomu líbí má práce a za to jsem vždy ráda. Největším oceněním pro mě ale je, když se představení diváka dotkne a má z něj zážitek. Potlesk na konci představení je pro mě největší zadostiučinění.”

Hostovala jste v řadě zemí světa, tančila na předních scénách a spolupracovala s řadou osobností. Na koho ráda vzpomínáte?

„Během své  kariéry jsem měla obrovské štěstí a setkala se s mnoha významnými světovými choreografy a tanečníky. V době, kdy se v Praze poprvé uváděl Oněgin Johna Cranka, kde jsem tančila tehdy Olgu, měl můj taneční partner Michal Štípa únavovou zlomeninu a museli zavolat na několik představení Friedemanna Vogela. Vzhledem k mé výšce neměli jinou možnost. Já si každé představení s takovou hvězdou moc užívala, stejně, jako když jsem mohla vystupovat na galavečeru ve společnosti takových jmen, jako jsou Roberto Bolle, Tamara Rojo, Lucía Lacarra nebo Daniil Simkin.”

Spolu s vaším bývalým tanečním partnerem Michalem Štípou jste založili baletní školu School of Dance. Co vás k tomu vedlo a co nabízíte?

„Otevření taneční školy bylo naším společným snem už dlouho. Troufám si říct, že možná už před deseti lety jsem začala toužit po tom si otevřít vlastní taneční studio s lekcemi, jak pro zkušené tanečnice a tanečníky, tak pro nadšené amatéry a úplné začátečníky. Baví mě předávat lidem zkušenosti a sledovat jejich nadšení a pokroky.”

Patříte k lidem, pro které je jejich práce také koníčkem?

„Patřím k těm šťastným lidem, kteří si splnili svůj sen a živí se tím, co je naplňuje a baví. Nedokážu si představit, že bych každé ráno vstala a šla do práce, která mě nebaví.”

Děkujeme  za rozhovor

Foto: archiv Nikoly Márové 

Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s tanečnicí SIMONOU ŠVRČKOVOU, známou ze StarDance

„Kdyby se cokoli stalo, umím si život bez tance představit!”

Simona Švrčková dvakrát tančila v TV taneční soutěži StarDance… když hvězdy tančí a to s herci Jiří Schmitzerem a Davidem Švehlíkem a s oběma se protancovala  na třetí místo. Se svým tanečním partnerem Tomášem Hoškem vedou v Tanečním studiu Vítkovice taneční kurzy jak pro děti, tak pro dospělé. Od doby co je maminkou dělí svůj čas mezi práci, která ji stále velice baví a rodinou, která je pro ni tím nejdůležitějším.  

S Davidem švehlíkem

Jako dítě jste se krátkou dobu věnovala gymnastice a v deseti letech jste přešla k tanci a začínala s diskotanci. Co vás přivedlo k tanci a proč disco?

Jako malá jsem se chtěla věnovat gymnastice, teda správně řečeno, moje maminka si představovala, že bude mít doma profesionální gymnastku a šla se mnou v 5 letech na nábor, přímo do sportovního klubu. Tam bohužel po zkoušce řekli mamince, že jsem moc velká a tlustá 😀 ,  a tak skončila má kariéra profesionální gymnastky 🙂 ,  a abych aspoň něco dělala, protože jsem doma podle slov mé maminky, já si to  nepamatuji, stále skákala a vykrucovala se před zrcadlem, začala jsem s všelijakými tanečními kroužky, jako byla např. gymnastika (spíš tedy pohybová průprava), balet, disco, Ostravička (lidové tance). Zlom nastal ve dvanácti  letech, kdy jsem byla přihlášena do tanečního klubu, navštěvovala jsem přípravku a cca po půl roce si mě tam vyhlídl můj první taneční partner, který byl už zkušeným tanečníkem, a tak jsem se dostala k párovému tancování a začala už konečně něco dělat na vyšší úrovni, než jen jako nějaký kroužek pro zábavu a rozjela se moje kariéra latinskoamerické tanečnice.

Takže disco bylo vybráno pouze jako taneční kroužek, který se v dané situaci, době zrovna nabídnul. Tedy jako o gymnastce nebo disco tanečnici určitě o sobě mluvit nemůžu. 😀 !”

 Ve třinácti letech jste se dostala k párovému tanci a od roku 2001 se Vaše taneční kariéra rozjela naplno, když jste potkala svého tanečního partnera Tomáše Hoška a protančili jste se mnoha soutěžemi a získali významná ocenění… Byla jste soutěživý typ?

Byla a stále jsem soutěživý typ. Možná i proto jsem se protancovala tam, kam jsem se protancovala. 🙂 “

S Jiřím Schmitzerem

 Zlom ve Vaší taneční kariéře nastal v roce 2007, kdy jste se dostala do TV taneční soutěže StarDance… když hvězdy tančí a spolu s hercem Jiřím Schmitzerem jste obsadili 3. místo, stejně tak v roce 2012, když jste byla taneční partnerkou v páté řadě StarDance… herce Davida Švehlíka. Co vám soutěž dala a jak vzpomínáte na taneční partnery?

Taneční soutěž StarDance mi dala možnost nahlédnout do úplně jiného světa, obrovskou zkušenost s jednáním s lidmi a dala mi také cca 300 dětí v tanečních kroužcích, protože co si budeme povídat, plno tam nemáme k vůli našim výsledkům (teď nechci být důležitá 😀 ), myslím si, že byly dosti velké, ale máme plno díky StarDance!!! Všichni tanečníci (společenský tanec), bychom měli děkovat za to, že tato soutěž byla a snad opět brzy bude. Díky ní se společenský tanec dostal do podvědomí diváků. No a samozřejmě mi dala možnost poznat dva úžasné muže (kamarády). Já tvrdím, že jsem měla to největší štěstí ze všech partnerek. Lepší pánové tam prostě nebyli!!! Když jsem dostala nabídku  jít tančit do 5. řady, vůbec jsem si nebyla jistá, zda ji příjmu, protože jsem si stále říkala… už to nebude takové skvělé, nikdo nemůže být jako pan Schmitzer, s kterým jsem se pořád, ale opravdu pořád smála a zároveň dřel jako kůň. Budu zklamaná???? No a díky bohu, naštěstí jsem to riskla a dostala Davida, který samozřejmě nebyl druhý pan Schmitzer, ale úplně stejně mě pobavil a byl stejně pracovitý a dřel. Děkuji jim a stále děkovat budu za to, že byli na mě tak skvělí a udělali StarDance jedním z nejhezčích a nejzábavnějších období v mém životě. Jsou to jedineční a skvělí muži!!!”

Před kamerami

Vystudovala jste Fakultu tělesné výchovy v Olomouci. Řadu let učíte tanec a někde jste řekla, že tanec je Váš život. Čím je pro Vás tanec dnes? 

Tanec je můj život… To jsem řekla?  Asi možná bylo jen někde použito jako nadpis s myšlenkou, že tanec mám ráda a že jsem mu věnovala opravdu hodně. Když jsem se začala věnovat párovému tancování, byl pro mě tanec hodně důležitý, dalo by se říct, že byl na prvním místě, ale vždy, kdyby se cokoli stalo, uměla jsem si život bez tance představit. Takže nikdy jsem nebyla tou tanečnici, která by bez tance umřela. Tanec je dnes mou prací a já jsem strašně vděčná za to, že můžu dělat to, co mně celý můj život bavilo a stále baví. Práce s dětmi je neskutečně nabíjecí, někdy sice i dosti vycucávací, ale to nabíjení hodně převažuje. To, co je můj život, je má rodina. Dnes jsem matkou a můžu říct, že to bez čeho bych opravdu nemohla žit, je má rodina a moc děkuji tam nahoru, že mám 2 zdravé (a myslím, že i krásné a chytré:-D ) děti a muže, který mi je pomohl zplodit a snesl by nám modré z nebe.”

Opět ve StarDance

Spolu s tanečním partnerem Tomášem Hoškem jste v roce 2005 založili Taneční studio Vítkovice, které navštěvují páry, věnující se tanci na sportovní úrovni. Také máte taneční kroužky pro děti ZŠ. Co vás vedlo k založení studia a jak se vám daří v současné době? Děláte také on-line výuku tance?

Taneční studio Vítkovice jsme nezakládali, bylo již založeno a my jsme s Tomášem za něj během naší taneční kariéry několik let tančili. Protože bylo založeno naší velice blízkou osobou, s kterou jsme vždy spolupracovali a stále spolupracujeme, nemuseli jsme pro naše páry zakládat studio nové, ale zaregistrovali jsme je již pod fungující a to pod zmíněné Taneční studio Vítkovice. Protože děti v tanečních kroužcích byli hodně šikovné, museli jsme je posunout už dál a nabídnout jim vyšší level, než jen kroužek, proto ti nejšikovnější přecházejí do studia a tam už trénují na jiné úrovni, aby byli konkurence-schopni. S některými tanečními páry samozřejmě on-line pracujeme, v nynější době máme dokonce i jako tanečník profesionál dovoleno trénovat normálně, takže páry již tvrdě trénují a připravují se na soutěže. S kroužky je to ale složitější. Tam o profesionálním tanečníkovi mluvit nejde, takže žádné trénování se nekoná a nevedeme prozatím ani on-line lekce. Pokud se ovšem situace nezlepší, budeme zřejmě nuceni on-line taneční kroužky spustit. Řeknu vám… díky Bohu, že toto období, trávím doma.”

Do třetice na parketu

 Stále se řídíte mottem „Čekej to nejhorší, doufej v to nejlepší“?

,,,Čekej to nejhorší, doufej v to nejlepší.´’’ Bylo to mé motto a stále je to mé motto a kord v této době. Opravdu mě provází celým mým životem, řídím se jím a myslím, že trošku i díky němu, jsem šťastná. 😀 “

 V soukromí jste maminkou. Táhne to Vaše děti na taneční parket?

Nikdy jsem nechtěla své děti brát do práce (trénink). Díky mým rodičům, kteří jsou skvělý hlídací dědeček a skvělá hlídací babička a můj brácha (nesmím ho opomenout) je skvělý hlídací strejda, ty 3 bych nevyměnila za nic na světě, jsem mohla toto mé pravidlo dodržet, a tudíž si myslím, že mé děti to zatím na taneční parket netáhne. Syn se věnuje atletice a dcera má dva roky, tak ta zatím poskakuje a vykrucuje se před zrcadlem 😀 Uvidíme, co bude za pár let. Já ale nechci, aby tančili a pokud by chtěli oni sami, tak jedině někde jinde. Neumím si představit, soudím z mých zkušeností, že bych mohla být skvělá trenérka a skvělá matka zároveň. To dítě si někdy potřebuje postěžovat trenérovi na své rodiče a zase obráceně, někdy si potřebuje postěžovat rodičům na trenéra a komu si budou stěžovat ti naši chudáci, když budou mít trenéry a rodiče v jednom??? “

Jak ráda trávíte chvíle volna?

Chvíle volna? Co to je? 😀 Po nich nesmírně toužím. Představuji si je hodně často, tak, že si sednu na sedačku obložená svým oblíbeným jídlem, dám si nohy na stůl a koukám na své oblíbené filmy.!

O tomto, si ale zatím, nechávám pouze zdát 😀 Mé nynější chvíle volna jsou třeba hraní si na písku, stavění sněhuláka, bobování, učení mých dětí lyžovat, plavat, stavět lego…. i bez těch nohou na stole, jsem ale šťastná!”

V civilu

Děkuji za rozhovor

Foto: archiv Simony Švrčkové 

Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Letní taneční laboratoř s MICHALEM HERIBANEM

Čili „Summer LAB Limited 2021“ v červenci a září. Pro absolventy, tanečníky, performery i choreografy ve věku 16 – 30 let. Hlaste se během dubna!

Léto a tanec, notná dávka pohybu a porce zážitků. Léto a současný tanec a fyzické divadlo a Michal Heriban – to je „Summer Lab Limited“! Intenzivní pohybová laboratoř, stipendijní program a cesta do profesionálního tanečního světa.

Příležitost hýbat se, učit se, trénovat, potkat nové lidi, být součástí choreografie, která vznikne přímo v rámci programu. Choreografie, která se bude veřejně prezentovat v divadle. A navíc šance získat projektové angažmá pro novou produkci „ConTeátru“. Neváhej – „Summer Lab Limited 2021“ povede tanečník, choreograf a výtvarník Michal Heriban.

Jedná se o desetidenní program rozdělený do dvou fází (probíhá v červenci a září 2021).

každodenní tréninky

tvorba choreografie

prezentace v divadle

možnost angažmá v celovečerním projektu v režii a choreografii Michala Heribana

cesta, jak si vyzkoušet na vlastní kůži fungování v souboru na profesionální bázi.

Současný tanec a fyzické divadlo s Michalem Heribanem

Michal se zaměří na propojení herectví a tance. V lekcích bude pracovat se strukturou různých pohybových principů a aplikovat je na běžná civilní gesta. Ta poslouží jako prostředek k vyprávění příběhu a zdroj inspirace pro vytváření pohybového materiálu. V kontextu nonverbálního a tanečního divadla ho pak Michal povede až k abstraktnímu projevu.

V tréninkových lekcích se bude intenzivně věnovat technice partneringu v současném tance (rovnocennost, napojení, stabilita) a technikám floorwork (dynamika, měkkost a obrácené polohy těla).

Harmonogram:

letní fáze 26. – 31. 7. 2021

podzimní fáze 16.–19. 9. 2021

Každý den probíhá taneční trénink (90 minut), poté následuje pohybová tvůrčí dílna (2 x 90 minut).

Cena:

Cena zahrnuje celý desetidenní program, to znamená: 3 lekce/den + doprovodné aktivity (například: návštěva představení a večerní talks, bude ještě upřesněno)

Dospělí: 3 000 Kč

Studenti: 2 500 Kč

Pro koho je „Summer LAB Limited“?

Summer LAB Limited funguje především jako stipendijní program pro studenty a absolventy tanečních a divadelních škol, nicméně je přístupný i pro ostatní pokročilé, poloprofesionální i profesionální tanečníky, performery a divadelníky ve věku 16–30 let.

Program je výběrový, na základě přihlášek bude vybráno maximálně 16 účastníků. Pokud vše půjde podle plánu, během podzimní fáze projektu poté bude z těchto účastníků vybráno 3–6 performerů, kteří budou mít příležitost získat projektové angažmá v celovečerní inscenaci Michala Heribana a budou mít tak příležitost neocenitelné profesní zkušenosti.

Jak se přihlásit?

Vyplňte formulář na: www.contemporarytheatre.cz. Dále přiložte jedno krátké video (cca jedna minutu), kde nám předveďte cokoli, v čem se cítíte dobře. Ať už je to naučená choreografie, pohybová improvizace, herecká nebo pantomimická scénka… Zkrátka, cokoli z pohybového či divadelního umění. Fantazii se meze nekladou! Video je podmínkou pro zařazení přihlášky do výběrového procesu.

Open call pro přihlašování probíhá 1.–30. 4. 2021, výsledky open callu budou všem přihlášeným oznámeny do 20. 5. 2021.

Michal Heriban

O Michalovi

Michal Heriban je slovenský tanečník, performer, choreograf a výtvarník, který působí v Praze, Mnichově a Bratislavě. Ve své práci se zaměřuje především na současný tanec a fyzické divadlo. Již šest let je kmenovým členem souboru Lenka Vagnerová & Company.

Od roku 2015 úzce spolupracuje s německým choreografem Michou Puruckerem. Hostuje v představeních Národního divadla v Praze, Losers Cirque Company a také divadla Minor.

V posledních letech vytvořil choreografie například: pro Městské divadlo Kladno, divadlo NUDE, divadlo DPM či pro Lenka Vagnerová & Company. Za hlavní roli v představení „Panoptikum“ získal v roce 2019 nominaci na cenu Thálie v kategorii balet, tanec a pohybové divadlo.

Za svou roli v inscenaci „Panoptikum“ souboru Lenka Vagnerová & Company byl Heriban nominován na cenu Thálie

Více na: https://contemporarytheatre.cz/summer-lab-limited-2021/

Sdílet

Kontakt: info@contemporarytheatre.cz

Web: https://contemporarytheatre.cz/

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Zkouší se »TERAPIE«

Nový režijní i choreografický autorský projekt Petra Zusky, tentokrát pro Dejvické divadlo

Petr Zuska v těchto dnech připravuje nový projekt v pražském Dejvickém divadle. „Terapie“ je původním autorským dílem režiséra, choreografa a tanečníka, který s tímto divadlem spolupracuje poprvé. V inscenaci se potkává a váže poezie s činohrou, činohra s pohybem, pohyb s hudbou a zpěvem a všechno se vším. Tak, aby vznikl kompaktní, svébytný divadelní zážitek. Zkoušky nového představení v těchto dnech vrcholí. Premiéra pro diváky, která byla původně plánována na 30. března, ale proběhne až po uvolnění koronavirových protiepidemických opatření. A následném otevření divadel.

V mnoha ohledech se jedná o titul, který je v Dejvickém divadle něčím neobvyklým, výjimečným. Touha provázat v jednom díle světy různých uměleckých žánrů zrála v souboru poměrně dlouho a osobnost Petra Zusky byla nakonec přirozenou volbou. A proč právě „Terapie“?

V zásadě jde o střet a konfrontaci několika protiv v několika úrovních. Básnického, obrazivého světa se strohou logikou ‚normálního‘ jazyka, logiky a absurdity, skutečnosti a fantazie,“ vysvětluje Petr Zuska. „Nevyhnutelný konflikt mezi ‚realitou‘ terapeuta a zdánlivou iracionalitou jeho pacienta s sebou nese příběh dvou lidí, kteří k sobě hledají dávno ztracenou cestu. Představení má charakter takzvaného totálního divadla, kde se autorské dialogy střídají s poezií českých básníků, různými hudebními pasážemi, občas i autenticky hranými a zpívanými a v neposlední řadě částmi, kde hlavní roli přebírá pohyb – prazáklad lidské komunikace.“

Výše nastíněný fenomén takzvaného totálního divadla byl vlastně od začátku nasnadě. Jak pro Petra Zusku coby tvůrce pohybujícího se většinově v odlišných sférách vyjadřovacích prostředků, tak naopak pro činoherní ansámbl, který má odvahu a motivaci vyplout do ne úplně známých vod.

„Terapie“ se zkoušela v rouškách

»TERAPIE«

Dejvické divadlo

Scénář, režie, choreografie: Petr Zuska

Scéna: Jan Dušek

Kostýmy: Kateřina Štefková

Asistentka pohybu: Zuzana Susová

Korepetice: Marek Doubrava

Dramaturgická spolupráce: Eva Suková

Obsazení: Klára Melíšková, Jana Holcová, Veronika Khek Kubařová, Zdeňka Žádníková-Volencová, Pavel Šimčík, Hynek Čermák, Vladimír Polívka, Martin Myšička.

(premiéra 30. března 2021)

Zkraje příští sezóny pak Petra Zusku čeká práce na severu Evropy. Pro Theatre Vanemuine v estonském Tartu bude připravovat novou verzi Čajkovského baletu „Labutí jezero“. „Notoricky známý pohádkový příběh dostane v mé verzi trochu odlišný kabát,“ říká choreograf. „Labuť jako taková se stává čistým symbolem lásky. Láska však může být radostná, extatická, něžná – když máme někoho milovaného u sebe, ale na druhou stranu se může stát důvodem ke smutku, bolesti a zoufalství v momentě, kdy ho ztratíme. Tedy pozitivní a negativní aspekt lásky. Ve chvíli, kdy se radost a štěstí láme do smutku a žalu, se bílá barva (labuť) mění v černou. Podobně jako pozitiv a negativ fotografie… Obvyklý tradiční konflikt mezi dobrem a zlem se tedy v mém pohledu posouvá do trochu jiné, symboličtější dimenze.“

S Theatre Vanemuine bude Zuska spolupracovat podruhé. Mezinárodní, středně velký taneční soubor má již tři roky na repertoáru jeho inscenaci „Romeo a Julie“, kterou původně vytvořil v roce 2013 pro Balet Národního divadla.

Petr Zuska představuje tvůrce evropského formátu, v českém tanečním kontextu zosobňuje výjimečného choreografa, který spolupracuje s významnými světovými baletními soubory. Ve svých dílech využívá širokou škálu tvůrčího rukopisu od vysokého bel canta neoklasického stylu přes inovativní přístup k moderní tvorbě. Jeho inscenace jsou promyšlené, plnokrevné, odrážejí svět symbolů či archetypů, duchovní otázky i morální principy. Jako jeden z mála tvůrců dokáže vložit do svých děl humor, vtip a nadsázku.

»LABUTÍ JEZERO«

Theatre Vanemuine

Dramaturgie, choreografie a režie: Petr Zuska

Scéna: Daniel Dvořák

Kostýmy: Pavel Knolle

Světelný design: Kees Tjebbes

(premiéra 2. října 2021)


Foto: Hynek Glos a Hynek Čermák

Johana Mravcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN