Štítek: balet

Baletgala 2026 připomene odkaz sira Nicholase Wintona

Do Plzně přijede syn sira N. Wintona

XVIII. ročník Mezinárodní Baletgala 2026, exhibiční vystoupení žáků zájmových baletních škol

Nejnovější choreografie mladých tanečníků, sólová i sborová čísla a setkání zájmových baletních škol z Česka a Německa nabídne v pátek 23. října od 19 hodin plzeňská Nová scéna Divadla J. K. Tyla. XVIII. ročník mezinárodní přehlídky Baletgala přinese silné lidské téma. Namísto tradiční pocty baletní osobnosti bude letošní večer věnován odkazu sira Nicholase Wintona, který pomohl zachránit stovky dětí před nacistickým pronásledováním. Pozvání na galavečer přijal jeho syn Nick Winton.

Baletgala je nesoutěžní přehlídka, která poskytuje mladým baletkám a tanečníkům ze zájmových škol jedinečnou šanci vystoupit na velké divadelní scéně. Své umění tu mohou představit v přátelské atmosféře, bez tlaku na umístění. Diváci si během večera užívají pestrou škálu rozmanitých sólových i sborových čísel z oblasti klasického a moderního baletu.

„Známé i méně známé příběhy, které baletky a tanečníci ve svých výstupech ztvárňují, přinášejí nejen zážitek z krásného tance a hudby, ale mnohdy také silná témata. Rozhodli jsme se proto letos věnovat celý večer lidskému příběhu, jenž přesahuje hranice generací – odkazu sira Nicholase Wintona,“ uvedla Šárka Ženíšková z pořádajícího spolku Balet, z.s., který sdružuje bývalé a aktivní tanečníky.

Organizátoři se nechali inspirovat choreografií s názvem Nicholas Winton, kterou na Baletgala zatančí Petr Jurník a Adéla Jurníková. Baletní vystoupení připomene odvahu a lidskost muže, jehož úsilí vedlo v roce 1939 k záchraně 669 převážně židovských dětí, které mohly odjet z tehdejšího Československa do bezpečí ve Velké Británii.

Na pozvání Petra Jurníka bude čestným hostem Baletgala syn sira Nicholase Wintona, pan Nick Winton. „Naše choreografie je poctou siru Nicholasi Wintonovi, ale také všem lidem, kteří dokázali v těžkých chvílích překročit hranici mezi soucitem a činem,“ řekl Petr Jurník z Balet Art Studia.

Balet Art Studio Olomouc bude jednou z 21 škol, které se zúčastní letošního ročníku, tři z nich se na Baletgala představí poprvé. Ze zahraničí dorazí účastníci z německého Regensburgu. Plzeň zastoupí se třemi choreografiemi Baletní škola Divadla J. K. Tyla. V programu se představí také profesionální tanečníci, sólisté Divadla města Ústí nad Labem s tancem z připravovaného baletu Korzár. Večerem provede herečka Taťána Kupcová.

„Letošní program Baletgala ukáže, kolik podob může mít radost z pohybu i práce na společné choreografii. K vidění budou čísla laureátů a vítězů českých i zahraničních soutěží. Mimo jiné soutěže Plzeňský střevíček, kterou tradičně pořádáme v květnu,“ doplnila Šárka Ženíšková.

Na galavečer naváže v sobotu 24. října dopoledne workshop klasického baletu a scénické praxe pod vedením Adama Zvonaře, bývalého prvního sólisty Národního divadla v Praze, zakladatele a lektora AZ Ballet Academy Prague a Letních lekcí baletu.

Pátek 23. 10. 2026 Nová scéna DJKT v Plzni, začátek představení v 19:00

Vstupenky na Baletgala 2026 jsou již v prodeji prostřednictvím Plzeňské vstupenky, na www.djkt.eu a v pokladně předprodeje Divadla J. K. Tyla.

Akce se koná za podpory města Plzně – odboru kultury formou čtyřletého grantu, plzeňských městských obvodů 2 a 3, Plzeňského kraje, Nadace 700 let města Plzně a dalších partnerů.

Více informací: www.baletgala.eu, Facebook a YouTube spolku Balet, z. s.

Foto: Pavel Měřínský, Pavla Kymplová

Daniela Vítová

pro Taneční magazín

Rozhovor s baletní mistryní Ivonou Jeličovou

Rozhovor s baletní mistryní Ivonou Jeličovou

„Já milovala každou roli, kterou jsem mohla na jevišti ztvárnit,“ přiznává Ivona Jeličová, držitelka Ceny Thálie, pro kterou je tanec projev emocí a vášně. Je v angažmá Národního divadla Brno, kde působí jako baletní mistr a je členkou souboru NDB3 (40+). A působí jako pedagožka na Taneční konzervatoři v Brně.


V dětství jste dělala atletiku, hrála tenis. A co další zájmy, co Vás ještě bavilo?  

„Dělala jsem od 4 let balet a atletiku až na základní škole. Balet nebyl pro mě tehdy zajímavý, v podstatě jsem plnila maminčino přání stát se balerínou. Já chtěla spíše něco aktivnějšího jako atletiku. Tenis jsem nehrála, jen chtěla hrát, ale platit si trenéra bylo pro nás moc drahé.“

O baletu jste neuvažovala, ale nakonec na přání maminky jste nastoupila na brněnskou Taneční konzervatoř, kterou jste, ale jednu chvíli, chtěla opustit. Nakonec jste zůstala. „A jsem ráda, že to vyšlo.“ Co rozhodlo, že jste se nakonec na „ten balet“ dala?  

„Na Konzervatoř jsem tehdy v 11 letech nastoupila právě kvůli mamince a také proto, že mě vybrali jedinou ze třídy a to mi lichotilo. Odejít jsem chtěla ve třetím ročníku. Z důvodu, že mě to nebavilo a přišlo mi to strašně pomalé 😀 Přibližně ve 4 ročníku se škola rozhodovala, jestli mě pustí do druhého stupně. V té době jsem dostala na hlavní obor jinou profesorku a ta ve mě viděla talent a předpoklady pro profesionální tanečníci. Můžu říct, že tak z 50% jsem vděčná ji, že jsem se stala balerínou.“

Po škole jste v roce 2000 nastoupila do angažmá plzeňského Divadla J. K. Tyla, jako sólistka baletu. Jakých bylo devět sezón, které jste v Plzni prožila? 

„Nenastoupila jsem hned jako sólistka baletu, ale do sboru. Sólovou smlouvu jsem dostala až v roce 2002. Na Plzeň mám ty nejkrásnější vzpomínky, dostala jsem zde první šanci stát na jevišti v sólových rolích. Já jsem za těch devět let strašně vděčná.  Přišla první nominace na Thálii, první získaná Cena Thálie a potkala jsem zde svého životního partnera.“

Pak Vaše cesta vedla, zpět do rodného Brna, když jste nastoupila do baletního souboru Národního divadla Brno a od té doby jste zde tančila řadu krásných rolí v baletech jako Bajadera (Gamzatti), Gisella (Myrtha). Labutí jezero (Odette – Odília), Nebezpečné známosti (markýza de Merteuil). Byla jste také Carmen a Raymondou. V současné době tančíte v inscenacích Kafka (Matka), Bdění (White Darkness), Coco Chanel, Popelka (Macecha), Romeo a Julie (matka Julie). Splnily se Vaše taneční sny? Je některá z rolí, které jste na scéně tančila, Vaši osudovou nebo srdci nejbližší?  

„Byl to tehdy pro mě takový přirozený přestup do mého rodného města. Přibližně rok jsem zde hostovala, a pak přišla nabídka na stálé angažmá. Tím že jsme plánovali s manželem rodinu, tak nám přišlo přirozené vrátit se do Brna poblíž mé rodiny.

Měla jsem zde krásné příležitosti, krásné role velké i ty malé, nedá se říct, která je nejoblíbenější. Já milovala každou roli, kterou jsem mohla na jevišti ztvárnit. Možná když jednu vypíchnu, tak asi  Lucidor a Arabella. Byla to velmi náročná dvojrole.“

Vaše taneční kreace Vám vynesly několik nominací na Cenu Thálie – Lady Macbeth, Radůz a Mahulena (Mahulena), Lucidor a Arabella, Chvění (Ona), Nebezpečné známosti (markýza de Merteuil) a role Maryši Vám Cenu Thálie vynesla. Co to pro Vás znamená? 

„Když jsem byla mladá aktivní tanečnice, tak to pro mě znamenalo hodně, teď zpětně můžu upřímně říct, že to tak důležité není. Sleduji nominace v posledních letech a jsem z toho trochu zklamaná, ale to už tak asi bývá, protože jak já říkám, tak tanečník se nedá hodnotit časem nebo body jako v jiných sportech.“

V jednom rozhovoru jste řekla, že byste se ráda časem stala baletním mistrem nebo učila tanec. A tanec učíte na Taneční konzervatoři v Brně, kde jste sama studovala. Čím Vás práce pedagoga naplňuje a čím obohacuje? 

„Na Taneční konzervatoři učím už třetím rokem a pořád mě to baví. Je to sice mravenčí práce, ale hrozně mě baví vidět ten pokrok na studentech. Také mě baví ten rozdíl vidět práci profesionálních tanečníků (pracuji také jako baletní mistr ND Brno), takže mám to srovnání začínajících tanečníků a profesionálních tanečníků.“

V soukromí jste maminkou dcery Adély a syna Matyase. Vedete své děti k baletu, nebo je to táhne, jako kdysi Vás, ke sportu? 

„Mé dceři je 11 let a věnuje se brazilskému jiu-jitsu, wrestlingu a judu, dokonce je vícenásobná mistryně v ČR a pátá na mistrovství světa. Syn začíná s judem a parkourem, takže opravdu balet u nás nehraje žádnou roli😀

Čím je pro Vás balet dnes? Jednou jste k tomu řekla: „Je to obrovská emoce. Je mi líto lidí, kteří si tu emoci neprožijí. Až do krku vám vleze pocit toho emočního štěstí. To ničím nenahradíte. Je to obrovská láska a absolutní naplnění.“ Platí to stále?

„Ano, to se nezměnilo, balet/ tanec je pro mě projev emocí a vášně. Sice už netančím aktivně, ale jsem členkou souboru NDB3 (40+), takže mám to štěstí, si ty emoce na jevišti ještě užít.“

A co volný čas, jak jej ráda trávíte?

„Hlavně s dětmi a s manželem. Moc toho volného času nemáme díky sportu mé dcery, ale když už je, tak ho většinou trávíme někde na dovolené.“

Děkujeme za rozhovor

Ivona Jeličová:

Narodila se 5. 8. 1981 v Brně.

V roce 2000 absolvovala Taneční konzervatoř v Brně.

2000 – 2009 angažmá v Divadle J. K. Tyla v Plzni.

Od roku 2009 je v angažmá v Národním divadle Brno a od sezóny 2018/2019 první sólistka baletu.

2009 Cena Thálie za titulní roli v baletu Maryša.

Je držitelkou Ceny Phillip Morris – Poupě baletu (2007), výroční ceny portálu Opera plus za roli Ona v inscenaci Chvění (2016).

Působí jako pedagožka na Taneční konzervatoři v Brně.

Jejím manželem je bývalý tanečník Viktor Gutov, který působí jako kondiční trenér.

Foto: archiv Ivony Jeličové 

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

Rozhovor s tanečnicí, lektorkou baletu a jógy Petrou Padriánovou

„Zajímá mě celostní přístup k lidskému tělu“

„Balet, práce pedagoga a jóga se navzájem doplňují a prolínají,“ přiznává Petra Padriánová, která tančila nejen doma, ale také v Barceloně ve Španělsku. Jako pedagožka vede baletní lekce a kurzy ve studiu V Korunách a učí také v ISMFA. Je také instruktorkou jógy. Jako tanečnice se představuje v inscenaci Já Plisecká v ProART Company.

Co Vás přivedlo k baletu, který jste vystudovala na Taneční konzervatoři hl. města Prahy? Čím Vás tak zaujal, že se mu stále nějakým způsobem věnujete?

„Když mi bylo asi pět let, začala mě maminka vodit do studia bývalé primabaleríny ND Zdeňky Zabylové. Byla jsem maličká, ale dodnes si vzpomínám na její taneční sál, baletní tyče a na to, že jsem se tam cítila hezky. Potom následovala od mých šesti let baletní přípravka ND, kde jsme jako děti bývaly součástí divadelních představení. Atmosféra jeviště, zákulisí, šaten, to byl pro mě kouzelný svět… Odtamtud vedla cesta na Státní konzervatoř, tehdy byl o studium velký zájem. Takže to vše na sebe navazovalo a šlo asi o vedení osudu. Měla jsem do té doby mnoho jiných zájmů, např. hru na housle nebo zpěv, ale po přijetí na školu už na nic jiného než na balet nezbýval čas. Ptala jste se, čím mě balet tolik zaujal. Balet vnímám jako velmi ojedinělý druh umění. Po fyzické stránce jde v podstatě o vrcholový sport, ale je to především umělecká disciplína, která nabízí prostor pro tvořivost, hereckou interpretaci, hledání krásy a elegance pohybu ve spojení s hudbou. Takové propojení křehkosti a síly… Hlavní důvod, proč jsem u baletu zůstala, je ale asi to, jak se cítím, když mohu být součástí divadla. Jsem typ člověka, který není rád středem pozornosti a jeviště je asi jediné místo, kde mi to nevadí:)

Po absolvování konzervatoře jste v roce 1995 nastoupila jako sólistka baletu do Divadla J. K. Tyla v Plzni a již o rok později jste byla nominována na Cenu Thálie za roli Julie v baletu Romeo a Julie. Po třech letech jste přešla do Pražského komorního baletu. Pak jste byla v souborech Ballet Balogh Prague, Ballet David Campos, Companyia de Santa Coloma de Gramenet v Barceloně. Co Vám tyto zahraniční pobyty daly? Jaká to byla pro Vás po profesní a lidské stránce zkušenost?

„Pracovní pobyt v zahraničí je asi pro každého komplexní zkušenost, která vyžaduje vyrovnání se s novým prostředím, kulturou, jazykem, často jiným způsobem práce. Delší dobu v cizině jsem žila jen ve Španělsku. Měla jsem štěstí, že mě šéf baletu hodně obsazoval. Ve svých choreografiích často propojoval prvky baletu a moderního tance, což bylo pro tanečníky poměrně fyzicky náročné. Za ta léta, co jsem ve Španělsku žila, mi k srdci přirostla tamější kultura, jazyk, lidé a jejich mentalita…“

Vy jste také spolupracovala s André Rieu a absolvovala australské turné, Chicago, Ottava, Brusel. Jaké to bylo, být součástí takového věhlasného projektu?

„Díky turné s A. Rieu jsem se podívala na místa, která bych jinak asi nenavštívila. Do projektu mě tehdy přizval David Slobašpycký, výborný baletní mistr. Produkce v Austrálii a Americe byly opravdu velké a honosné. Pan A. Rieu mi v paměti utkvěl jako velmi přátelský a velkorysý člověk a skvělý umělec.“

V letech 2009 – 2017 jste působila jako pedagog v Tanečním centru Praha a od roku 2017 vedete baletní lekce a kurzy ve studiu V Korunách, mimo jiné učíte i v ISMFA. Pedagogické zkušenosti máte také ze zahraničí, kde jste učila v Escola de Dansa de Miren Viar v Barceloně ve Španělsku. Učíte klasický i scénický tanec, děti i dospělé. Co Vás na práci pedagoga baví? Jaký je zájem o Vaše kurzy?

„Jsem ráda, že o mé lekce a kurzy je zájem a většina klientů ke mně přichází na doporučení. Na práci pedagoga mě stejně jako ve všem ostatním baví tvořivá složka. Příprava lekcí, tvorba představení… Pracuji převážně s dětmi školního a předškolního věku a to umožňuje a vyžaduje vkládat do lekcí hravost. Děti vnímají, když milujete to, co jim předáváte, reagují především na energii radosti. Roky baletu, který v člověku podporuje perfekcionismus, není možné úplně smazat, ale mým hlavním záměrem je, aby byly děti na hodinách šťastné. Aby kromě baletních krůčků objevovaly také krásu a zákonitosti hudby a kouzlo divadla. Baví mě jim pro to vytvářet podmínky.“

Co Vás přivedlo ke spolupráci s volným sdružením tanečníků Ultra Minimal Balet?

„Přátelství s jeho zakladatelkou, choreografkou a tanečníci Alenkou Peškovou. Věděly jsme o sobě už na konzervatoři, ale spřátelily jsme se až v našem společném angažmá v Plzni. Spolupráce s Alenkou byla zajímavá, stejně jako představení Jessie s Morgiana, kde šlo o spojení baletu a hororového žánru.“

Jak začala Vaše spolupráce s ProART Company, kde tančíte v inscenaci Já Plisecká? Jak se Vám spolupracuje s herečkou a zpěvačkou Klárou Trojanovou a tanečníkem a zakladatelem ProART Martinem Dvořákem v tomto představení?

„S ProART Company jsem se pracovně potkala v minulosti skrze představení Island of no memories. Martin Dvořák mě oslovil na základě naší předešlé spolupráce pro jeho festival ProART. Znali jsme se a přátelili již od doby společného působení v PKB. Když mi před půlrokem napsal, jestli bych chtěla tančit „Pliseckou”, vůbec jsem neváhala, přestože už jsem delší dobu nechtěla vystupovat na špičkách. Spolupráce s Klárou Trojanovou a Martinem D., to je setkání s dvěma talentovanými profesionály. Martin byl při tvorbě choreografie otevřený mým a Klářiným nápadům a podnětům, což napomáhalo k tvůrčí atmosféře. Vnímám, že pro nás tři je snadné se na sebe na jevišti napojit a vzájemně se inspirovat. Jsem za tuto příležitost vděčná a z představení, které má skvělé ohlasy u diváků mám radost.“

Od roku 2017 působíte jako instruktorka jógy. Co Vás k ní přivedlo? „Jóga pro mě není jen péče o tělo skrze jógovou praxi, ale je především hluboce transformační cestou sebepoznání.“

„Vždy mě zajímal celostní přístup k lidskému tělu. Nejprve jsem se jako velmi mladá dostala k čínskému cvičení Tai-chi, které mělo v mém případě úžasný ozdravný účinek. To mi otevřelo pohled na jiný způsob práce s tělem a pohybem. Jóga je další ze směrů, který je mi hodně blízký. Správná a citlivá praxe jógových ásan a dechových cvičení je pro tělo velmi prospěšná, ale pro mě je nejdůležitější jógová filozofie a přímý efekt meditace.“

Jste tanečnice, choreografka, pedagožka, lektorka jógy. Je Vám z toho něco bližší nebo právě ta směsice všech těchto činností Vás baví stejným dílem?

„Balet, práce pedagoga a jóga se navzájem doplňují a prolínají. Jóga je například skvělá kompenzace k baletnímu tréningu, porozumění tělu pomáhá v pedagogické práci. V oblasti pracovní seberealizace je mi nejmilejší divadlo, ale myslím, že po lidské stránce mě nejvíc posouvá jógová meditace.“

A co Vám říká slůvko relax? Jak ráda trávíte volný čas?

„Kromě oblasti kultury a umění určitě v přírodě a s nejbližšími. Díky partnerovi jsem také objevila účinky termálních pramenů. To je skvělý způsob relaxace pro tělo i mysl.“

Petra Padriánová:

Narodila se 25. 2. 1977 v Praze. V roce 1995 vystudovala Taneční konzervatoř hl. města Prahy.

2000 – 2002 studovala nonverbální divadlo na HAMU v Praze.

1995 – 1998 sólistka baletu Divadla J. K. Tyla v Plzni.

1998 – 1999 členka Pražského komorního baletu.

2000 – 2003 sólistka souboru Ballet Balogh Prague. 2003 – 2007 sólistka Ballet David Campos, Companyia de Santa Coloma de Gramenet v Barceloně ve Španělsku.

2008 – 2016 účast na divadelních projektech doma i v zahraničí.

2009 – 2017 pedagožka v Tanečním Centru Praha. Od roku 2017 nezávislá tanečnice, lektorka baletu a jógy.

Foto: Michal Košťál, Marcel Plavec, Ismail Tashpulatov       

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

Zlatá Praha 2025

To nejlepší z hudební a taneční televizní tvorby

62. ročník Mezinárodního televizního festivalu je tu! Jedna z nejstarších přehlídek kultury v Evropě proběhne od 24. do 27. září v pražském Obecním domě a přinese opět to nejlepší, výjimečnou mozaiku televizní hudby, tance, divadla či řadu setkání tvůrců, interpretů i publika

Zlatý parket Zlaté Prahy

Večer plný tance, hudby, zážitků, rytmy, které vás zvednou ze židle!

I tentokrát je tu pro milovníky tance večer plný tance

Kde: Smetanova síň, Obecní dům, pátek 26. září 2025, 19:00 – 23.30, Dresscode: smart casual

Neodolatelnou atmosféru na parket vnese Tereza Prucková a Patrik Hartl, oba známí veřejnosti ze StarDance. Předvedou dvě latinskoamerická čísla, která rozproudí krev i těm nejostýchavějším

Návštěvníci se k nim poté mohou připojit na workshopy, každý si může osvojit nové kroky a rovnou je využít ve víru latino tančíren za živého doprovodu kapely Al Rivera, jejíž  členové mají  karibské a jihoamerické kořeny.

Ve druhé polovině večera přebírá taktovku swing. O styl a šarm se postarají Swing Busters, kteří rozvlní parket lehkými a hravými tanci plnými spontánnosti, jako lindy hop nebo collegiate shag. To vše za doprovodu autentického The Mole´s Wing Orchestra, jehož big bandové aranže z 30. a 40.let vnesou do večera duši zlaté swingové éry.

Počet míst je omezený –  volný vstup po předchozí rezervaci na www.zlatapraha.cz

 

Zlatá Praha dětem

Program zahájí vystoupení pražských konzervatoří, v nichž mladé talenty ukážou, jak vypadá disciplína i nadšení na profesionální úrovni. Na ně naváže dílna ND+, během které děti nahlédnou  do tajemství baletní přípravy a vyzkouší si ji na vlastní „špičky“.

Odpoledne zakončí  zábavná školička  s Terezou Pruckovou, několikanásobnou účastnicí StarDance

Odpoledne je  vhodné pro děti od 5 do 15 let.

Volný vstup s předchozí rezervací na www.festivalzlatapraha.cz

Smetanova síň, Obecní dům, pátek 26. září 2025, 16:00-18:00

 

Další taneční lákadla si také nenechte ujít. Mezi nimi jsou:

Sarkasmy, Balet Národního divadla, 26. září a 27. září 2025

Dokumenty:

Labutí jezero v aréně – anglický národní balet

Mluvit tancem – sleduje jednu sezonu Baletu ND

Principy klasického tance – za účasti hvězd Královského baletu, vzdává hold britskému fotografovi Anthonymu Crickmayovi

Afanador – Národní španělský balet

Skleněný zvěřinec – balet Johna Neumeiera

Gustavia – baletní tanečník a nejdůvěryhodnější muž královny Louisy Ulriky

Tanec z temnoty – Národní balet Ukrajiny                                        

Ballet BC – nový balet kanadského souboru z Vancouveru

Rekviem – nové dílo Angelina Preljocaje, díky 19-ti interpretům se tanec mění v rituál i oslavu života

Louskáček – anglický národní balet

Umělci z jiného světa: Gravity and other Myths – rozštěp na vrcholcích dvou lidských věží bere divákům dech a ohromující akrobat svým divokým tancem dojímá k slzám

Přerušení – surrealistické bytosti se vydávají na cestu proměny skrze tanec

Takto se hýbu – tanečnice Naia Bautista reflektuje své transgender prožitky  skrze pohyb

 

Zeptali jsme se…..

Tomáš Motl, ředitel ČT art a ředitel Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha 

 

TM: Letos vnímám na festivalu trošku méně tance než v předchozích ročnících, nevidím žádný film… Čím to je?

Tomáš Motl, ředitel: „Taneční žánr se na festivalu  samozřejmě objeví. Budou tu probíhat dvě velké akce pro veřejnost – Zlatý parket Zlaté Prahy, kde si lidé zatančí latinu i swing, to je velká příležitost. A také je tu Zlatá Praha dětem, kam mohou  přijít celé rodiny,  mohou se účastnit různých  tanečních  dílniček a čeká nás i  přehlídka tanečních konzervatoří, toto určitě bude.

Co se týče soutěžních filmů, tak já jsem naopak překvapen, že každý rok je tu mnoho kvalitních a zajímavých tanečních dokumentů a záznamů jako každý rok. Pokud hovoříme o českých předpremiérách, více se sešly české dokumenty na jiné téma, ale příští rok se určitě objeví dokumenty o tanci, o tom jsem přesvědčen.“

TM: Děkujeme a těšíme se

 

„Věřím, že festival Zlatá Praha všechny obohatí zajímavými premiérami, vystoupeními, živou atmosférou i setkáním s tvůrci. Festival ale není jen přehlídkou, je také soutěží, na níž mezinárodní porota opět udělí prestižní ceny: České křišťály, Grand Prix Golden Prague a další uznání za mimořádné umělecké výkony. Výjimečný a důstojný ráz dodá každému okamžiku festivalu jedinečné secesní prostředí Obecního domu,“ říká generální ředitel ČT Hynek Chudárek.

 

„Každý rok mě překvapí, a rovnou říkám příjemně, kolik kvalitních pořadů o tanci a hudbě ve světě vzniká. A když se v soutěži Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha každoročně objeví bezmála stovka takových pořadů, mám z toho upřímnou radost. Zároveň mě naplňuje hrdostí, že je to právě Česká televize, která jeden z nejstarších televizních festivalů světa pořádá a k zachování kulturnosti a kvality v celosvětovém měřítku takto aktivně přispívá,“ uvádí výkonný ředitel ČT art a ředitel Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha Tomáš Motl.

Na dvaašedesátém ročníku festivalu Zlatá Praha soutěží 84 snímků, z toho v kategorii Dokument 34, v kategorii Koncerty 24 a v kategorii Záznamy inscenačního umění 26. Nesoutěžních snímků je 5. Nejdelším (250 minut, Německo) soutěžním filmem je Richard Wagner: The Ring of the Nibelung – Siegfried, naopak nejkratším (29 minut, Finsko) soutěžním filmem je Gestures (Episode 2 from documentary series Conductors). Snímky do soutěže přihlásilo 12 zemí, nejvíce jich bylo z Německa (27). Z České republiky bylo přihlášeno 16 filmů a z České televize 13.

Snímky bude posuzovat mezinárodní porota v čele s Elmarem Krusem, mediálním manažerem a majitelem hudební společnosti C Major Entertainment. Za Českou republiku bude porotcem Pavel Trojan, skladatel, hudební manažer a emeritní ředitel mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Porota vybere z přihlášených pořadů vítěze ve třech kategoriích, ve kterých udělí ocenění Český křišťál. Dále zvolí držitele hlavní ceny Grand Prix Golden Prague a zvláštního uznání se dočká i autor mimořádného uměleckého počinu. Další dvě ocenění rozdají Česká televize a nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97. Slavnostní předávání festivalových cen se uskuteční 25. září od 20:00 ve Sladkovského sále Obecního domu a bude živě přenášeno na ČT art. Hudebními hosty večera budou vynikající houslista Josef Špaček a jeho nejbližší rodina, taktéž muzikanti.

Mezinárodní televizní festival Zlatá Praha je místem, kde se na pracovních setkáních potkávají tvůrci, zástupci televizí a produkcí z celého světa i dvou významných organizací EBU a IMZ.

Anna Moravcová, Pražský filharmonický sbor

Dominik Kalivoda, Pražský filharmonický sbor

Letošní festivalový ročník se pyšní pestrým programem. Přináší také několik slavnostních premiér z produkce České televize. Dokument Síla hlasu: příběh Pražského filharmonického sboru provede jeho 90. sezonou s dotekem estetické noblesy a hudební hloubky, snímek Emil Viklický – Made in Jazz, nechá diváka nahlédnout do světa klavíristy, jehož práce spojuje moravské kořeny s moderním jazzovým výrazem. Premiéru bude mít také koprodukční dokument Tři sestry: 40 let na scéně.

Lou Fanánek Hagen slaví 40 let na scéně

Na festivalu osobně uvede svou novou autobiografii legendární televizní režisér Brian Large, který během své kariéry natočil více než 800 operních a koncertních představení. Pro svět spoluvytvořil fenomén Tří tenorů – Pavarotti, Domingo, Carreras – a v roce 1990 režíroval přenos jejich úplně prvního společného vystoupení v Římě. Brian Large je dvojnásobným držitelem Ceny Emmy a také například devatenáctkrát režíroval přenosy novoročních koncertů Vídeňských filharmoniků. Na setkání s ním je volný vstup po předchozí rezervaci míst na www.festivalzlatapraha.cz volný vstup.

rozesmátý Dominik Kalivoda se těší na festival

Festival Zlatá Praha také uvede slavnostní premiéru nového dokumentu České televize Epoque Quartet 25 v režii Jakuba Sommera, jenž je očitým svědectvím o čtvrtstoletí invence a umělecké odvahy čtveřice muzikantů, která překračuje hranice žánrů. Bude rovněž volně přístupná po předchozí rezervaci míst na www.festivalzlatapraha.cz. V režii Epoque Quartetu proběhne také závěrečný koncert festivalu Zlatá Praha nazvaný Epoque Quartet: Bon Voyage! Multižánrový smyčcový soubor společně se svými hosty, kterými budou Jiří Lábus, Katarzia, Ondřej Ruml, Ondřej Gregor Brzobohatý, Petr Malásek, Pavel „Bady“ Zbořil, Robert Balzar, Josef Štěpánek, Lukáš Klánský, Belfiato Quintet, ukáže, že hudba je univerzální jazyk, který dovede překlenout všechny bariéry. Večer bude vysílán na ČT art. Vstupenky jsou dostupné na www.festivalzlatapraha.cz.

Ve videosále Obecního domu si budou lidé po celou dobu festivalu moci vybrat z festivalové nabídky jakýkoli soutěžní pořad ke zhlédnutí. Kromě toho také například záznamy koncertů, nejnovější světové filmy z oblasti klasiky, současné hudby, jazzu a world music, záznamy a televizní zpracování oper, baletů, divadla i představení moderního tance. Pro zájemce budou připraveny individuální projekce ve dvaceti videoboxech ve videosále v Obecním domě. Po dobu konání festivalu bude možné zhlédnout snímky i on-line na www.festivalzlatapraha.cz.

Tisková konference Zlatá Praha

 

Tomáš Motl, ředitel festivalu, uzavírá: „Festival Zlatá Praha je, troufám si říct, dnes už jediným festivalem, který se zabývá žánry jako tanec, divadlo, hudba, dokumenty. Dělá ho to unikátním a prestižním. Není jen o klasické hudbě, jak si mnozí myslí, ale jde i o  pestrost,  ale když se sejdou taková tělesa jako Pražský filharmonický sbor a Tři sestry, je to různorodá sestava, z které  já mám obrovskou radost. Kvalita se objevuje i v  soutěži. Zlatá Praha znamená  mezinárodní setkávání a stane se opět  hostitelem významných institucí. Na celé čtyři dny se staneme hlavním městem světa pro tento obor.“

 

Foto: Eva Smolíková

Tiskové oddělení České televize,

Eva Smolíková

Taneční magazín