»Vítej na světě«

Baby Balet Praha na Mall.tv

Vážení příznivci tanečního divadla,

 

dovolujeme si vás pozvat na další streamované představení:

 

»Vítej na světě«

14. 1. 2021 od 18.00 hod.

na Mall.tv

 

link zde: https://www.mall.tv/kulturazije/baby-balet-praha-rodinny-balet-vitej-na-svete-14-1-18-00

 Tento poetický název nese celovečerní rodinný balet v interpretaci souboru Baby Balet Praha, mladších studentů konzervatoře-gymnázia Tanečního centra Praha. Premiéry se uskutečnily 2. a 5. února 2016 ve Stavovském divadle v Praze.

Autorský tým zkušených tvůrců dětských choreografií mapuje pět životních etap: narození, dětství, školu, pubertu a dospělost.

Dramaturgie využila mimořádně chytré a poetické texty 24 písní Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře, které jsou mikro scénáři inspirujícími baletní tvůrce. Toto současné taneční divadlo však nesměřuje pouze k dětským divákům. Nesnaží se být ani infantilní a ani podbízivé. Naopak, tanečními scénickými prostředky doplněnými projekcí, se snaží vyjádřit životní moudrost, dramatičnost a humanismus, které jsou v textu písní obsaženy.

Projekt tanečního divadla „Vítej na světě“ vznikl na námět Vlasty Schneiderové, ředitelky konzervatoře-gymnázia Taneční centrum Praha, která přizvala ke spolupráci nejzkušenější členy tradičního tvůrčího týmu Baby Baletu Praha Pavlu Königsmarkovou, Natálii Houskovou a Agurtzane Pérez Olóriz. Autorem kostýmů je Roman Šolc, zvukové a scénické efekty Viktor Svidró, Vladimír Sojka a Miloslava Novotná. Technickou spolupráci zajistili Vladimír Sojka a Ondřej Urban. Producentem díla je Mezinárodní centrum tance ©.

 

Těšíme se na shledání opět v divadlech!

Realizační tým


Taneční centrum Praha – konzervatoř

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s herečkou STANISLAVOU JACHNICKOU:

„Tanec mi dal disciplínu i vnímavost k tělu“

Původně si STANISLAVU JACHNICKOU vybavuji ještě z DAMU, pod dívčím jménem Šťastná. A dá se říci, že na první pohled působí šťastně dodnes. Abych to čtenářům TANEČNÍHO MAGAZÍNU poodhalil blíže – a současně jsme společně zavzpomínali nejen na její profesionální taneční kariéru – nabídl jsem této herečce i uznávané dabérce prostor v rozhovoru.

A začali jsme zrovna nikoli šťastnou realitou:

Aktuálně se nedá opominout složitá situace kolem divadel a kultury všeobecně. Vidíte Vy sama pro kulturní život vůbec nějaké výraznější světlo na konci tunelu?

Při svém vrozeném optimismu, vidím vždycky světlo na konci tunelu. Nepříjemné je, že nevíme, jak ten tunel bude dlouhý a jestli se v něm neocitneme za půl roku znovu? Ale člověk musí mít nějakou naději, která je motorem pro přežití téhle situace. Po jarní karanténě jsme v divadle netušili, jestli se nám publikum vrátí. Stále nebyla situace úplně v normálu a lidé nevěděli, zda se představení uskuteční. A tak koupi vstupenek nechávali na poslední chvíli a my nikdy nevěděli, kolik přijde diváků. Ale byli jsme připraveni hrát za každou cenu i pro málo obecenstva. Lidé seděli v rouškách a podle závěrečného potlesku, který trval déle než obvykle, jsme pochopili, že jsou šťastni a vděčni, že mohou být součástí živé kultury. A ne jenom té internetové nebo televizní. I z tohoto důvodu věřím a doufám, že se k nám diváci zase vrátí. V létě jsem hrála na Kampě představení ,Meda´ o Medě Mládkové. A její manžel pronesl památnou větu, která je napsaná i na zdi Musea Kampa: ,Přežije-li kultura, přežije národ.´“

Jak Vy osobně kompenzujete současnou absenci vystoupení a natáčení?

Nijak. Beru to jako, že mám prázdniny. A o prázdninách člověk přece není nervózní, že nemá práci, ale věnuje se jiným věcem. Třeba sportu, čtení, vaření, procházkám. Občas dostanu práci v dabingu, kde jsem ve studiu sama a za sklem je zvukař. Nebo jsem teď, pro Vršovické divadlo MANA, kde také hraji, natočila podcast.“

Je obecně známa Vaše taneční minulost. Kde jste prováděla vůbec první baletní či taneční krůčky?

Od první do deváté třídy jsem třikrát týdně chodila do Lidové školy umění na obecnou přípravku, klasický balet a lidovky.“

 Navštěvovala jste také obligátní taneční?

Ano navštěvovala a ráda. Chodila jsem do ,Repré´ čili Obecního domu. A na zápis do těchto prestižních tanečních jsme, s maminkou, čekaly od pěti hodin ráno! Při lekcích, ale ani tak nešlo o to naučit se taneční kroky, jako spíš seznámit se s nějakým klukem. Bavilo mě to a byla to velká zábava – dámská volenka a moje načančaná maminka jako garde. Tuhle společenskou záležitost, sešněrovanou pravidly, jsem si kompenzovala řáděním na diskotékách. Tančila jsem třeba tři hodiny v kuse a snažila se za pochodu pochytat nejnovější trendy a styly.“

Kdo nebo co Vás tehdy později zavedlo do vyhlášeného tanečního VUSu?

Do VUS UK mě přivedla Eva Jeníčková, se kterou jsem chodila do Lidové školy umění. Byla velmi talentovaná. Naše lektorka paní Homolová jí na jednom našem vystoupení představila Janu Hartmanovi a ten ji vzal do VUSu. A to ona mi dala vědět, když byl vyhlášen konkurz do přípravky souboru. Přijali mě. A asi po roce jsem se dostala i do základního kádru. Na tehdejší socialistické poměry to byl velmi moderní soubor, který hodně točil a cestoval do zahraničí. Točili jsme hlavně víly v pohádkách, tanečnice v zahraničních filmech nebo i ,company´ pro zahraniční hudební klipy. Největším zážitkem pro mě byla měsíční stáž v Contemporary dance school v Londýně.“

 Co Vám tanec dal pro další uměleckou kariéru a i pro tu civilní?

Tanec mi dal disciplínu, emoční otevřenost, respekt a vnímavost k tělu svému i kolegů. Na rozdíl od herectví si zde nemohu pomoci slovy. O to pravdivější a citlivější musí být emoce, kterou musím najít uvnitř sebe a přenést ji na diváka. Což je velká průprava pro herectví. Velkým přínosem je, nejen na jevišti, ale i v civilu, dobrá koordinace pohybu a ovládání těla. A v neposlední řadě je teď pro mě jednodušší ztvárnit taneční role v činoherním představení. Třeba v divadle ABC tanečnici argentinského tanga v ,Drž mě pevně, miluj mě zlehka´ anebo v ,August, august, august´ naopak tanečnici samby a konečně v ,Tančírně´ – tanečnici procházející tanečními styly od roku 1918 do 2018. Můj poslední počin, kde jsem spojila tanec s hereckou nadsázkou, byla akce ,Roztančené divadlo´ ve Vinohradském divadle.“

S  Jiřím Hánou v inscenaci divadla ABC „Drž mě pevně, miluj mě zlehka”

 Na jaký žánr tance se ráda podíváte v televizi či naživo v divadle?

Na jakýkoliv, který má nápad a kvalitní provedení a tanečníci do toho jdou se zápalem, emocemi a energií na 200 %. Například se chystám (až to bude možné) na nedávno premiérované ,Bon Appetit´ v ND, které režíroval můj bývalý, velmi talentovaný kolega z VUSu Jan Kodet. A moc se těším, protože ukázky byly úchvatné.“

Jednou z Vašich prvních filmových rolí byla postava Olgy v nonkonformním snímku Oskara Reifa „Postel”. Vyhledala jste si tehdy tento poměrně netradiční projekt sama? Anebo si tvůrci zvolili Vás?

Tento, jak hezky říkáte, ,netradiční projekt´ měl obrovské ambice. Scénář vyhrál 2. místo v soutěži v New Yorku. Za kamerou stál Igor Luther a zaštiťovaly ho velké produkce. Takže i casting byl náročný a měl několik kol. Proto jsem byla velmi překvapená, že mě nakonec vybrali. Samotné natáčení bylo soubojem mezi režisérem Reifem a kameramanem Lutherem. Film je totiž černobílý, hodně si hraje se světlem a atmosférou. Režisér i kameraman měli svoji představu, ze které nechtěli ustoupit. Tím se dokončení o pár let protáhlo. Nicméně, je to ve výsledku skvělý film, oceněný několika cenami například v Cannes, Seattlu anebo Českým lvem.“

V „nováckém” nekonečném seriálu „Ulice” hrajete postavu Denisy Mastné, trvale zapojené do byrokratického a politického aparátu. Jaké máte v běžném životě zkušenosti s úřady i politikou?

S politikou nemám zkušenosti žádné a ani v tom směru nemám ambice. Co se týče byrokracie, tak mám zkušenosti asi jako každý, kdo přijde na úřad. Třeba si jdete pro razítko, ale to nedostanete, když nemáte papír od tamtoho. Ale ten nedostanete, když nemáte povolení od támhletoho a ten tamten není zrovna v úřadě a neví se, kdy bude. Anebo to má schvalovací lhůtu 30 dnů, ale když vidí, že na to spěcháte, tak se lhůta z nějakého důvodu ještě protáhne. No, jen o tom mluvím, už jsem vytočená. 🙂

Doma

Podstatnou částí Vaší filmové práce je i dabing. Jak Vám vyhovují současné způsoby práce? Někteří kolegové si stěžují, že se již často nenatáčejí souběžně ani dialogy, že každý herec namlouvá vše individuálně…

Moc ráda jsem chodívala na Kavčí Hory, kde se dabing natáčel po smyčkách. To znamená stále se dokola opakovala krátká sekvence několika vět, dokud jste jí nezahráli a neřekli perfektně. A ve studiu bylo tolik lidí, kolik jich ta scéna obsahovala. Odpovídali jsme si vzájemně a mělo to punc autenticity. Když jsem dabovala náročnější dialog a nešlo mi to, tak jsem si říkala, že to třeba bude těžké i pro kolegu a nebudu v tom sama. A naopak, když šlo o komediální dialogy, tak nás to tak vyhecovalo, že jsme občas úpravci vylepšili pointu. Dneska jsem ve studiu sama, třeba i jen 15 minut a mohu jet do dalšího studia. Stejně jako zkrácená doba ve studiu se ale, bohužel, zkrátilo i finanční ohodnocení. 🙁 .“

Prý jste si oblíbila poměrně netradiční sportovní odvětví – thajský box. Co Vás, křehkou ženu, k tomuto mužnému sportu přivedlo?

Tady Vás jen opravuji – nedělala jsem thai box, nýbrž kickbox. Hledala jsem něco, kde bych si zlepšila, po porodu, fyzičku a hrozně mě nebavily různé formy aerobiku nebo dámského posilování. Tréninky kickboxu mě vždycky úplně zničily, což mi vyhovovalo. Trénovala jsem třikrát týdně. Ale do ringu na zápas jsem si nikdy netroufla. Vzhledem k mému povolání jsem si chtěla udržet obličej bez šrámů a spokojila se jen s těmi náročnými tréninky.“

 K jakým dalším sportům máte blízko? Aktivně anebo divácky?

Na sport v TV se dívám jen, když je olympiáda nebo nějaké MS. A na živo chodím fandit synovi, který hraje profesionálně volejbal za Odolenu Vodu. Já sama jsem se sportem začala až v hluboké dospělosti. Trochu lyžuju, jezdím na kole, dělám spinning, lezu na stěně, občas se potápím… A před čtyřmi lety jsem, právě díky synovi, začala s volejbalem.“

S volejbalovým míčem

 V pardubickém angažmá byl s Vámi souběžně i populární, předčasně zemřelý, Vladimír Čech. Nepřivedl, vás ostatní kolegy, k jeho milovanému minigolfu či turistice?

Na Vláďu vzpomínám moc ráda. Kromě pardubického angažmá, jsme se potkali i v zájezdové hře ,Duchu, jsi přítomen´ a pár let jsme spolu hráli i v ABC a Rokoku. Uměl moc krásně a vtipně vyprávět o svém putování po Čechách, ale k turistice mě nepřivedl. Přivedla jsem se na cesty sama, když jsem ušla 120 km dlouhou pouť do Santiaga de Compostella. Ale co jsem díky Vláďovi zkusila je ,Woodkopf´. Jezdila jsem, s partou absolventů DAMU, na vodu. A Vláďa tam, z recese ještě s pár kolegy, založil nový sport ,Woodkopf´. Spočívá v tom, že se dva, je jedno, jestli muž či žena, postaví proti sobě s dvoumetrovou fošnou na hlavě a snaží se ji tomu druhému shodit. Nesmí se ale ani tělem, ani svou fošnou, dotknout soupeře. Vyžaduje to ,placatou hlavu´ a soustředění.“

Na civilním snímku na výletě

Co můžete prozradit ze svých současných profesních i civilních plánů, pokud tedy vůbec nyní plánovat lze…

Teď bych řekla ,vím, že nic nevím´. Pracovní plány se posouvají, divadlo teď posílá termíny od ledna… Mám nějakou práci domluvenou na jaro a pak na červen. Spíš bych, touhle cestou, pokorně naplánovala čtenářům pár kulturních tipů.

Až to bude možné, tak vás moc ráda uvidím ve Vršovickém divadle MANA na představení ,Ta třetí´ a ,5 za 1´. Anebo v divadle ABC na ,Tančírně´, či v Rokoku na ,Čapkovi´.“

Děkujeme za upřímný rozhovor, za závěrečné divadelní tipy a přejeme hodně trpělivosti a mnoho zajímavých rolí i výzev v, ne zas tak dalekém, budoucnu.

Foto: J. Hrášek, J. Khalifa a archiv S. Jachnické

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Balet bude „k sežrání“!

Jihočeské divadlo vaří kulturní svařák. Již od prvního prosince. Dojde i na balet a taneční divadlo. Stoprocentně dietní! Malé divadlo myslí i na malé diváky. Možná přijde i Ježíšek.

A je to tady. Konec roku se blíží a Jihočeské divadlo má pro všechny lidi dobré vůle připraven kulturní svařák. Bude to mix všeho, co jen se dalo stihnout a vymyslet během této podivné doby. Servírovat budeme nejen v online prostoru, ale také ve městě. A co naše příznivce a podporovatele čeká?

V on-line prostoru budou Adventní kalendáře opery, činohry, baletu a Malého divadla. Jsou stoprocentně dietní a otevírat je můžete od 1. prosince. Po konzumaci diváci neztloustnou, ale určitě se pobaví. Každý ze souborů má pro své diváky připraven a namíchán vlastní mix videí, který si postupně, každý den, budou příznivci moci otevřít v příslušném okénku adventního kalendáře. Balet, jako jediný ze souborů, bude mít adventní kalendář „k sežrání“.

S kamerou i fotoaparátem vás provedeme městem a na některé z vás bude čekat i sladká odměna.

Setkat se s našimi soubory budete moci ve svátečních dnech i v programu Jihočeské televize.

Všechny, kdo se těšili na premiéry v divadle, jistě potěší zpráva, že pět novinek Jihočeského divadla uvedeme v prosinci v online prostoru prostřednictvím Ticketportalu.

Vstupenky na záznam můžete zakoupit za cenu 100 Kč a inscenaci můžete sledovat v čase od 19.00 do 24.00 hodin.

5.12. Selský Baroko / činohra

12.12. Polská krev / opera

19. 12. 3+1 / balet

26.12. Rádio Svobodná Bystrouška / taneční divadlo

31.12. Café Groll / činohra

Malé divadlo pro své menší diváky připravilo pořad Malé divadlo do uší, jedná se o interaktivní podcasty. První podcast s názvem „Robot a drak“ si příznivci mohli stáhnout v průběhu listopadu, další vánoční příběh „Kapr a sněhulák“ čeká na své posluchače 26. prosince.

Náladu a zábavu venku zajistí pojízdný „Džubox JeDe (Teatromat)“, který bude hrát a bavit lidi na parkovištích u obchodních center, na náměstích a dalších místech. Kdo přijde, tomu zahrajeme. Stačí, když si nás kolemjdoucí všimnou, přijdou a hodí do otvoru v autě minci. A pak se začnou dít věci. V ulicích bude k vidění od 3. 12. do 17. 12. 2020. Kdo nebude mít štěstí na „Džubox JeDe“, možná narazí na Ježíška, který má někdy někam spadnout z nebe. A bude hrát a zpívat na terase jedné z budějovických budov. Bude to taková malá oslava Ježíškových narozenin pro náhodné kolemjdoucí.

Protože současná situace nedovoluje hrát na pódiu v blízkosti diváků, připravuje Jihočeské divadlo od 20. do 22. prosince živý přenos „Rybovy mše vánoční“ z historické budovy Solnice. Návštěvníci sedící v divácké zóně na Piaristickém náměstí uvidí prostřednictvím čtyř televizních kamer nejen dění v Solnici, ale také obrazy spojené s tradičními vánočními obyčeji. Režie a zpracování se ujal šéf opery Jihočeského divadla Tomáš Ondřej Pilař, který pro diváky připravuje atraktivní podívanou. Akce vzniká za podpory statutárního města České Budějovice a v úzké spolupráci s Krajskou hygienickou stanicí. Během akce budou striktně dodržována aktuální vládní nařízení, týkající se všech protikoronavirových epidemiologických opatření. Čekáme, a když to půjde, najdete nás na Piaristickém náměstí. Buď 14. prosince spustíme prodej vstupenek, anebo akci odvoláme, vše závisí na vývoji situace,” dodal k plánování přenosu Rybovy mše vánoční” Lukáš Průdek.

A závěrem? …dárek na poslední chvíli!

Dárkový poukaz Jihočeského divadla, který si můžete od čtvrtka 10. 12. 2020 online nejenom koupit, ale rovněž uplatnit.

Eva Marečková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

420PEOPLE chystá ohňostroj tance!

Bude plný hudby a fantazie. Můžete se těšit na Chantal Poullain! Soubor má současně novou scénu v samém srdci Prahy.

OHNĚ STROJE“tak se jmenuje nové představení souboru současného tance 420PEOPLE. V něm se už podruhé tito tanečníci spojili s francouzsko-českou herečkou Chantal Poullain. Choreograf Václav Kuneš se nechal volně inspirovat vyprávěním Chantal Poullain a prostřednictvím knihy „Z ulice do ringu“ i rozhovory americké choreografické legendy Twyly Tharp se slavným boxerským trenérem Teddy Atlasem. „OHNĚ STROJE“ budou mít online premiéru 25. 11. 2020 a „živou“ premiéru 18. a 19. 1. 2021 v pražském divadle La Fabrika.

Boj řeči a těla aneb Když nechceš prohrát kvůli vlastnímu strachu, tak se musíš naučit kontrolovat oheň.“ Toť je hlavní myšlenka nového představení 420PEOPLE „OHNĚ STROJE“. A proč zrovna název „OHNĚ STROJE“? „Není to chyba ani překlep. Naše inscenace se skutečně takto jmenuje. Je hravou variantou slova ohňostroje a snoubí v sobě jedinečné spojení živlu a dokonalosti,“ vysvětluje Václav Kuneš, umělecký ředitel souboru 420PEOPLE, který je celosvětově uznávaným choreografem a tanečníkem, a lidé ho znají i díky jeho účasti v televizním pořadu StarDance. „Celý život strojíme ohně. Jsou oslavou začátku i konce. Vzniku i zániku. Ohněm můžeme také nazvat náš strach, který námi manipuluje a nad nímž potřebujeme získat kontrolu. Jen tak můžeme vyjít z našeho životního ringu jako vítězové,“ dodává charismatický tvůrce.

Diváci ale podle Kuneše nemají očekávat žádnou pyrotechnickou show. „Přáli bychom si, aby naše inscenace byla ohňostrojem tance, řeči, hudby, fantazie, obrazivosti, humoru i malého zamyšlení nad smyslem ,OHNĚ STROJŮ´, nevšedních spojení, která nám přináší život,“ dodává režisér a choreograf v jedné osobě.

Chantal Poullain na snímku Pavla Ovsíka

Po inscenaci „Mirage“ jsou „OHNĚ STROJE“ druhou spoluprací souboru 420PEOPLE s francouzsko-českou herečkou Chantal Poullain. Choreograf Václav Kuneš se nechal tentokrát volně inspirovat vyprávěním Chantal Poullain. A navíc prostřednictvím knihy „Z ulice do ringu“. V neposlední řadě také rozhovory americké choreografické legendy Twyly Tharp se slavným trenérem boxu Teddy Atlasem. Výsledkem je inscenace, která není příběhem Chantal ani Twyly, nýbrž mohla by být tak trochu o každém z nás.

Představení: „OHNĚ STROJE“

Režie: Václav Kuneš

Choreografie: Václav Kuneš a tanečníci

Dramaturgie: Lucie Němečková

Umělecká asistence: Sylva Šafková

Hrají a tančí / obsazení: Chantal Poullain, Francesca Amante, Simona Machovičová, Filip Staněk & DJ Pierre Urban …a loutka Flores

Hudba & hudební nastudování: Pierre Urban

Kostýmy: Olo Křížová

Scénografie: Hynek Dřízhal

Výroba loutky: Iva Zemanová

Light design: Michal Kříž / Jan Mlčoch

Produkce: Aneta Jochim, Marta Lajnerová

Režisér a choreograf představení Václav Kuneš

420PEOPLE zve na představení i pohybové lekce do nového studia

Soubor současného tance 420PEOPLE patří už 12 let k tomu nejlepšímu, co česká divadelní scéna nabízí. Do jeho názvu si tvůrci, Václav Kuneš a Nataša Novotná, vepsali českou telefonní předvolbu, a splnili si (po návratu z působení v jednom z nejprestižnějších světových souborů tanečního divadla – Nederlands Dans Theater Jiřího Kyliána) společný sen vybudovat v Praze špičkový soubor současného tance. Kromě představení pořádá 420PEOPLE pravidelné tvůrčí pohybové workshopy a otevírá vlastní pohybové studio Maiselovka v centru Prahy, kde můžete navštívit nejrůznější pohybové a taneční lekce. Pro všechny, kteří nejsou z Prahy, i pro ty, kteří se (zatím) neodvažují na společné lekce, či jsou zkrátka vytížení a raději si protáhnou tělo zhlédnutím záznamu, kdykoliv se jim to hodí, pořádají oblíbené online lekce.

Více na: www.420PEOPLE.org

Podpořte soubor současného tance 420PEOPLE #kulturažije

Nařízení spojená s koronavirem byla a jsou těžká pro všechny. Pro kulturu ale mohou být likvidační. Podpořte soubor současného tance 420PEOPLE, aby mohl ve své tvorbě pokračovat dál. Více informací najdete na https://www.donio.cz/420people

Foto: Pavel Ovsík

Martina Kadlecová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN