Tanečníci a tanečnice, probuďte v sobě baroko!

Pod vedením Andrey Miltnerové. Kdy? V létě od 17. do 20. 8. 2020 na pozoruhodném zámku Kuks, na němž můžete i bydlet. Registrace do 30. 7.

Zažijte neopakovatelné splynutí moderního a barokního tance, pod vedením známé tanečnice a choreografky Andrey Miltnerové. A to přímo v nádherných prostorách hospitálu Kuks. Cena workshopu zahrnuje i ubytování na tomtéž místě.

Představujete si někdy, jak asi lidé v dávných dobách tančili na vznešené barokní skladby? Všimli jste si úžasné elegance pohybu, kterou vyjadřují sochy Matyáše Brauna? Už jste někdy viděli záznam barokní taneční notace? A zajímalo by vás, co tyto krásné obrázky ve skutečnosti znamenají?

Andrea Miltnerová

Popusťte uzdu své fantazii a zkuste se přenést do tanečního sálu v období baroka pod taktovkou věhlasné tanečnice a choreografky Andrey Miltnerové! Zveme vás proto do dílny barokního tance a pohybu v hospitálu Kuks, kde prozkoumáme tento historický styl, v kombinaci se současnou citlivostí a znalostmi o tom, jak naše tělo funguje.

Tato dílna je otevřena pro každého, kdo by se rád dozvěděl více o barokním tanci. Avšak nestojí o pouhou rekonstrukci starých tanečních pohybů. Program Andrey Miltnerové nabízí pohled na baroko okem moderního člověka, který věří, že inspirace minulostí může přispět k pestřejší současnosti.

Každý den začnete pečlivě strukturovaným tréninkem, který se soustředí na ladění těla a vnímání pohybu v prostoru. Za zvuků povznášející barokní hudby se pak naučíte základní kroky a sestavy barokního tance. Následně se inspirujete Braunovými sochami a vytvoříte si, díky nim, inspiraci pro improvizovaný pohyb. Na závěr workshopu vás čeká veřejná prezentace přímo na terase hospitálu Kuks.

Registrace: do 30.7. 2020 zde! Více informací na stránkách festivalu: THEATRUM KUKS.

Sdílet

Kontakt: Kristýna Kutnarová

Theatrum Kuks

Stránky: www.theatrum-kuks.cz

Theatrum Kuks

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s  tanečníkem jednoho z nejmodernějších stylů a šéfredaktorem MARTINEM ALTEM

„Sladěnost, vysoká rychlost, originální styl. To je Jumpstyle!”

Výbušná energie, novinka v tanci… Jak a kdy a proč se tady vzal Jumpstyle? Proč ohromil tolik mladých lidí?  Odpovídá nám tanečník    a šéfredaktor  Bc. Martin Alt.

…když se řekne Jumpstyle, co to vlastně  znamená – kde se vzal tady v Čechách? Je složité se ho naučit?

„Tanec Jumpstyle je moderní tanec, který je oblíbený především mezi mladými lidmi a vyznačuje se pravidelnými kroky do beatů hudby zvané Hardstyle. V Čechách se objevil kolem roku 2006 a to především díky videím na Youtube. Základní kroky se dají naučit poměrně snadno. Následující fáze jsou již samozřejmě složitější.”

Zdá se mi zvláštní, že si získal takovou oblibu. Čím to?  Působí na mě dojmem, že mladí lidé vlastně tímto tancem předvádí svoji výbušnou energii, ukazují, co všechno v nich je. Je to tak? Může to být důvod, proč je tak oblíbený?

„Přesně tak. Jumpstyle je poměrně fyzicky náročný a pokud se dostatečná energie skloubí se správnou synchronizací, pak je to oku lahodné a díky tomu přitahuje víc a víc fanoušků.”

Proč jste se pro něj rozhodl Vy? Tančil jste před tím jiný styl?

„Před Jumpstylem jsem zkoušel ještě Melbourne Shuffle, ale právě až Jumpstyle mě zaujal natolik, abych se mu věnoval co nejvíce. Rozhodl jsem se pro něho právě z důvodů, které jsem popsal výše. Ta neskutečná sladěnost v tak vysoké rychlosti byla famózní. Navíc to byl poměrně originální styl.”

Kolik let ho už tančíte?

„Jumpstyle tančím od roku 2006, tedy 14 let.”

Jste profi tanečník nebo berete tanec jako koníček?

„Tanec beru spíše jako koníček, i když mi díky spoustě projektů zabírá poměrně dost času.”

Hip hop nebo breakdance jsou mezi mladými lidmi také velice populární.  V čem vidíte hlavní  rozdíl či přínos Jumpstylu?

„Rozdíl je například v hudbě. Jak jsem již říkal, Jumpstyle se tančí na Hardstyle a je mnohem rychlejší, než breakdance. Ten navíc tančí velké množství  tanečníků a je zde obrovská konkurence. U Jumpstylu se opět bavíme o naprosté originalitě, díky níž si můžete vymýšlet své vlastní triky.”

Kolik lidí v ČR tento styl vlastně tančí?

„Takové číslo se stále mění. Největší rozmach byl v Čechách kolem roku 2013, kdy vznikla také nejúspěšnější edice mého projektu The Republic Of Jumpstyle. Ta má díky tomu aktuálně téměř dva miliony zhlédnutí. Proto ještě na letošní rok chystáme další díl tohoto projektu.”

Pořádáte také nějaké soutěže? Dá se Jumpstyle objektivně hodnotit?  Jsou zde nějaká pravidla?

„V Čechách byla oficiální soutěž, pořádána portálem Jump4.cz. Ta již aktuálně nefunguje, ale v zahraničí je takových soutěží nepřeberné množství. Tanec se jistě dá objektivně hodnotit. Má totiž svá pravidla, takže i v případě, že si tanečník vymýšlí své vlastní triky, musí se držet určitých bodů, podle kterých je Jumpstyle Jumpstylem.”

Jsou v ČR akce, např. festivaly, kde se schází nadšenci Jumpstylu? Kde je možné Vás vidět?

„Často můžete vidět jumpery (tak se tanečníkům Jumpstyle říká) na festivalech, kde se hraje již zmiňovaný Hardstyle. I ten je v Čechách stále oblíbenější, proto ho do lineupu zařazuje čím dál více akcí a festivalů. Probíhají také meetingy tanečníků, které se konají především v Praze.”

Může být tento styl považován také za umění? Hodí se třeba do divadel?

„Určitě. Důkazem budiž Jumpstylové divadelní představení francouzských jumperů, které má nejen ve Francii velký úspěch. Na podobném projektu nyní také pracuji, právě ve spolupráci s Francouzi. Až se situaci venku uklidní, budeme na projektu dále pracovat a rád bych podobné divadelní představení uvedl v Čechách v roce 2021.”

 

Vedete kurzy či nějakou taneční školu? Kde?

„Letos vedu kurzy na základní škole v mém rodném městě. Často také učím tanečníky on-line, případně jsem zván do základních a středních škol, kde s mým týmem přednášíme o tomto tanci.”

V které zemi vlastně Jumpstyle vznikl?

„Tanec vznikl v 90. letech v Belgii. Ovšem přesné parametry a jméno Jumpstyle se zrodily až v roce 2003 v Holandsku.”

Kolik lidí ho asi tančí ve světě?

„To se bohužel nedá spočítat. Jedná se jistě o několik tisícovek tanečníků a číslo stále roste.”

Co plánujete v nejbližší době?

„Jakmile skončí koronavirová krize, pustím se do dalšího dílu úspěšného projektu The Republic Of Jumpstyle, který v jednom videu spojuje jumpery z nejrůznějších koutů světa. Letos k němu také vznikne oficiální hymna, o kterou se postará oblíbený český producent YLLOW. Následně se vrátím k mému týmu Czech Hardcore Jumpers, což je nejstarší český jumpstyle tým a začneme trénovat na Tour 2021, kterou chystáme po klubech a kulturních domech. Nesmím samozřejmě zapomenout na další online kurzy a přednášky na školách. Bude toho jistě hodně. :-)”

Video a foto:  archiv Martina Alta  

 Martin Alt, Eva  Smolíková 
TANEČNÍ MAGAZÍN

StarDance: začal biatlon – končí KOUKALOVÁ

Právě v sobotu 30. listopadu 2019 začala biatlonová sezóna Světového poháru 2019/2020. A zrovna  v ten večer se loučila v přímém televizním přenosu se StarDance – bývalá biatlonová šampiónka! Jaká to ironie… A kde zůstala galantnost a genderové vyváženost? Zač je toho loket? Vrátilo Impérium úder?

Již osmý večer desátého cyklu populárního a nosného programu veřejnoprávní ČT začala krátkou reminiscencí na minulé charitativní pokračování StarDance. To sice nebylo vyřazovací, ale jeho body se zohledňovaly v hodnocení tohoto dílu sledované soutěže. A na programu nyní byla hned dvě soutěžní kola. V tom prvním si účastníci vybírali mezi valčíkem a rumbou. A druhé kolo pak dalo volnost jejich kreativitě ve volném, výrazovém scénickém tanci.

Již tradičně zasedly v hledišti páry vyřazené v předešlých kolech. Mezi nimi i soutěžící z mnoha předešlých ročníků, dále kulturní, manažerské i podnikatelské osobnosti… A samozřejmě příbuzní i přátelé vystupujících. Prostě, vhodná sousta pro zvídavé televizní kamery.

Moderátoři mají poněkud rozdělené úlohy, ale protentokrát pěkně pospolu

Bez mučení se přiznám, že nesleduji StarDance pravidelně. A tak, po několikaleté(!)  přestávce, musím uznat, že se inovuje. Moderátoři sice zůstávají stejní, ale jejich „pracovní místa“ se proměnila. Marek Eben zůstává tím hlavním průvodcem na pódiu a Tereza Kostková je pasována spíše do zákulisní reportérky, sběratelky aktuálních dojmů. Ale k hlavnímu posunu došlo v choreografiích tanců a jejich výrazovém pojetí. Jsou nápaditější, progresívněji pojaté i s použitím dalších rekvizit. Prostě, necítíte se zde jako na soutěži „latiny“, ale na skutečném představení, gala podívané.

Orchestr Martina Kumžáka Moondance Orchestra je, se svými zpěváky, připraven. Diváci patřičně nažhaveni. A tak již k vlastní soutěži.

 Vídeňský valčík nebo vídeňský ležák?

Marek Eben úvodem soucítil s únavou a enormním tréninkovým zápřahem soutěžících. Jejich jízdu soutěží přirovnal ke starému Trabantu, který ani nevěděl, kolik má v nádrži benzínu. A často musel jezdit na rezervu.

Gabriela Koukalová – Martin Prágr (rumba)

Na počátku Eben prezentoval Gabrielu Koukalovou (dříve za svobodna Soukalovou) jako neomylnou střelkyni. Což vtipně ilustroval přiložením repliky biatlonového terče na čelo porotce Chlopčíka. Projevilo se i toto pak na jeho nejnižším hodnocení?

Rumba této dvojice, na zmodernizovaně aranžovaný hit Bangles „Eternal Flame“, byla svým způsobem i trošku živočišná. A nezapřela perné hodiny tréninku. Na ten je ostatně asi Gabriela zvyklá…

Gabriela Koukalová s Martinem Prágrem měli hodně nevděčnou roli začínajícího páru

Ve slovním hodnocení uvedl Genzer, že tato jízda určitě nebyla Trabantem. Drexlerové vadil zase malý tlak na parket. Čili, že se sálem nesunuli, nýbrž spíše poskakovali. Porota se zdála býti přísnou, ale nakonec toto byla nejlépe hodnocená rumba celého večera.

(Body: Richard Genzer: 9, Tatiana Drexlex  8, Jan Tománek  9, Zdeněk Chlopčík  7. Součet: 33)

Matouš Ruml – Natálie Otáhalová (valčík)

Samotný divadelní úvod ukazoval, že tanečníci půjdou po výrazu. Já tedy osobně miluji spíše pivo vídeňský ležák, než vídeňský valčík. Nicméně mne nepřipadlo vystoupení slabší toho předešlého. I když, srovnávat rumbu a valčík?

Natálie Otáhalová si dala záležet s valčíkem i se svým partnerem Matějem Rumlem

Jiného názoru byla porota. Tatiana Drexler vytýkala především Rumlovi, že tak trochu předháněl hudbu. Téměř niť suchou na populárním mladém herci nenechal ani Jan Tománek, ale pak  ukázal vcelku solidní sedmičku. To jsou paradoxy!

(Body: Richard Genzer: 8, Tatiana Drexlex 7, Jan Tománek 7, Zdeněk Chlopčík 6. Součet: 28 )

Jakub Vágner – Michaela Nováková (rumba)

Zase jsme se dočkali, tentokrát na hudbu Stinga, až teatrálního zahájení. Jakub Vágner seděl před stolkem s fotkou své partnerky. Následný tanec spíš dokumentoval tréninkový dril. Prostě hodiny potu a krve ve zkušebně. Já ani porota jsme v projevu necítili uvolnění.

Jakub Vágner se sice cítí lépe s rybářským prutem u vody, ale i zde se však nechtěl nechat zahanbit

Zdeněk Chlopčík byl lapidární: „Jakube, nejlepší jste byl, když jste seděl.“ I tak byl, pak v bodování, ještě vcelku milosrdný. Richard Genzer Vágnerovy pohyby pánví komentoval: „Ta pánev byla, Jakube, jako když Horst Fuchs v teleshopingu předvádí pánev.“ Porota se tentokrát výjimečně bodově shodla.

(Body: Richard Genzer: 7, Tatiana Drexlex 7, Jan Tománek 7, Zdeněk Chlopčík 7. Součet: 28  )

Veronika Khek Kubařová – Dominik Vodička (valčík)

Tentokrát opět jiné pojetí valčíku. Provázanější a rytmičtější. Paní Kheková na parketu nezapřela, že je manželkou divadelního režiséra. Působila, že si celé číslo náležitě užívá. A její taneční partner byl tím mužským elementem, který dodal celku potřebný nadhled, eleganci i muzikální vyznění.

Jan Tománek vypíchl divadelnost celého tance. Genzer to shrnul výstižně: „Když vás pozoruju, tak mě zas začínají bolet kyčle.“ Porota se tentokrát v bodovém hodnocení tak trochu „rozpůlila“.

Porota zde, po tanci Veroniky a Dominika, reprezentovala dva shodné názorové tábory. Je vidět, že byla i správně rozsazena.

(Body: Richard Genzer: 10, Tatiana Drexlex 10, Jan Tománek 9, Zdeněk Chlopčík 9. Součet: 38 )

Karel „Kovy“ Kovář – Veronika Lišková (rumba)

Tentokrát jaksi v opačném gardu, vyzval Eben na úvod internetového mága „Kovyho“, aby zhodnotil instagramové účty porotců. Diváky si nejvíce získal charakteristikou účtu Richarda Genzera: „To je taková koprovka s vejcem.“

Jak se vyjádřit již ke třetí rumbě večera? Dá se říci, že v tanci samém Kovář již tak vtipně a s nadhledem nepůsobil… A moc mu nepomohla ani partnerka, která je spíše menší a sporé postavy. Prostě, žádná typická dlouhonohá tanečnice. Tanec tím pádem vyzníval trochu strojeně, až koženě.

Výstižný snímek dvojice Karel Kovář a Veronika Lišková při rumbě

Kovy“ očekával reakci na kritiku internetových prezentací poroty se slovy: „To bude jako ,Impérium vrací úder´.“ Překvapivě jej však „potrestal“ bodově nejvíce Tománek, který od Kováře předem nesklidil zas až takovou kritiku.

(Body: Richard Genzer: 7, Tatiana Drexlex  8, Jan Tománek  6, Zdeněk Chlopčík  7. Součet: 28  )

Volně a inovativně

Již při vyhlášení této „volné disciplíny“ jsem si trochu povzdechl, kde je loňský porotce Václav Kuneš. Ten by – jako „frontman“ moderního souboru 420PEOPLE – asi tentokrát nejerudovaněji hodnotil. A možná i radil? Je však možné, že radil předem při výběru a choreografii čísel samotných? V televizních titulcích byl totiž uveden jako jeden ze supervizorů.

Jak se dalo předem čekat, téměř všechny dvojice preferovaly spíše epický příběh.Prožitek i vnitřní svět interpretů zůstávaly poněkud na druhé koleji. Je to i pochopitelné, pokud se chcete zaměřit na výraz, musíte mít zažitou choreografii. A na to je tady zatraceně málo času.

Ještě malá poznámka k jinak tradičně kultivovanému a galantnímu Marku Ebenovi. Nejen já osobně tanec považuji i za výraz vystupování na veřejnosti, chování se galantně vůči ženám. A oslovování Natálie Liškové před celým televizním národem „Liško“ nepovažuji za vhodné. Ani genderově vyvážené. Není to nikde v uřvané koncertní či sportovní aréně. A proč tedy neoslovoval Eben například třeba Dominika Vodičku „Vodo“?

S Karlem „Kovym” Kovářem vpravo Natálie Lišková, oslovovaná moderátorem rozverně jako „Liška”

Tím nechci výborného Marka Ebena nikterak shazovat, jedná se však pouze o zdánlivě malý detail. I proto na něj upozorňuji.

Gabriela Koukalová – Martin Prágr

Oba tanečníci se představili v bílém. Měli, jako v této disciplíně i jejich následovníci, mnoho scén u země. Vleže, sedící i posouvající se. Celkové vyznění bylo, pro mne, tak trochu spíše atletické. Určitě však lehce lehkoatletické.

Tak trochu bílý sníh, který byl Gabriele Koukalové vlastní, připomínaly kostýmy první taneční dvojice

Jan Tománek ve slovním hodnocení parafrázoval Gabrielu a její popis jedné figury: „Ten ,opilý námořník´neměl chybu. V tom ostatním jich bylo dost.“ Richard Genzer to shrnul: „Moderní tanec prostě není legrace.“ Již podruhé (a naposledy) za večer vzácná bodová shoda arbitrů.

(Body: Richard Genzer: 7, Tatiana Drexlex 7, Jan Tománek  7, Zdeněk Chlopčík  7. Součet: 28)

Matouš Ruml – Natálie Otáhalová

Opět se, tak trochu jako vojáci v zákopech, hodně operovalo u země. Tentokrát se však jednalo o předem pečlivě vystavěný výstup se závěrečnou pointou. Matouš Ruml se zde, jako herec, cítil jako ryba ve Vltavě.

Při volném tanci měla většina soutěžících mnoho scén při zemi, jako zde Matěj Ruml s Natálií Otáhalovou

Porota byla nadšena. Její rýsující se absolutorium pokazil tradiční „zlý muž“  –  Chlopčík. Richard Genzer dokonce vysekl Matoušovi poklonu: „Být to před lety, tak bych Tě po takovém výkonu angažoval do naší skupiny UNO.“

(Body: Richard Genzer: 10, Tatiana Drexlex 10, Jan Tománek 10, Zdeněk Chlopčík 8. Součet: 38 )

Jakub Vágner – Michaela Nováková

Jakub nezapřel syna významného kapelníka, muzikanta, aranžéra, podnikatele i zaníceného sportovce Karla Vágnera. Vybral si totiž za hudbu „tutovku“ Morriconeho filmový megahit ze snímku „Tenkrát na západě“. Na jejich tanci byla – oproti první části – cítit uvolněnost i větší hravost.

Jakubu Vágnerovi porota vytýká křečovitost. Zde bych to nazval spíše patosem.

Tatiana Drexler hodnotila především jevištní vyváženost i kreativitu přípravy. Jan Tománek si neopomenul rýpnout do Jakuba Vágnera, že vše je moc křečovité a snaživé, což se projevuje na výsledném dojmu. V bodování se zase tradičně projevil Zdeněk Chlopčík.

(Body: Richard Genzer: 9, Tatiana Drexlex 8, Jan Tománek 9, Zdeněk Chlopčík 7. Součet: 33)

Veronika Khek Kubařová – Dominik Vodička

Velmi dobrý nápad. Jevištní detektivka se Sherlockem Holmesem. Vše dobře připraveno, včetně kostýmů. Pouze někdy musel divák také detektivně pátrat, co tím chtěli tančící vyjádřit.

Veronika Khek Kubařová s Dominikem Vodičkou jako v detektivce

Drexlerová se mírně kriticky navezla do celkové dynamiky projevu. Chlopčík zase do synchronizace dvojice. Však porota jako celek vše vzala málem „i s chlupama“. Jediný proti absolutnímu hodnocení byl… Kdo jiný, než Chlopčík!

Bezmála vrcholným číslem večera bylo, když se porotce Richard Genzer dokázal vtěsnat do malého nákresu „pro vraždu”, určeném pro štíhlounkou Veroniku Khek Kubařovou

(Body: Richard Genzer: 10, Tatiana Drexlex 10, Jan Tománek 10, Zdeněk Chlopčík 9. Součet: 39)

Karel „Kovy“ Kovář – Veronika Lišková

Je vidět, že „Kovy“ Kovář je na internetu „v obraze s duchem doby“ A především s mladými. Velmi kontaktní až agresívní tanec. Oba interpreti se vyřádili. Veronika Lišková nezapřela temperament i energii.

Veronika Lišková se s Karlem Kovářem pohybovali také nízko u země. To však neznamená, že by jejich choreografie byla v něčem přízemní.

Porota byla vcelku skoupá na body. Proč? Janu Tománkovi vadilo až přespříliš energie. Drexlerové malá muzikálnost. Zdeněk Chlopčík: „Emoce nejsou všechno.“ Pouze Richard Genzer to vystihl: „Připomínalo mi to mé předešlé vztahy.“ Možná proto dal jenom sedmičku?

(Body: Richard Genzer: 7, Tatiana Drexlex 8, Jan Tománek 7, Zdeněk Chlopčík 7. Součet: 29)

Kdo hodnotí koho a co?

Tanečníky jsem si vzal na paškál. Ještě proprat porotu. Před samým závěrem musím objektivně podotknout, že jediný Zdeněk Chlopčík hodnotil soustavně „týmový výkon“. Nikoli, na rozdíl od zbylého tria porotců, pouze tanec té které osobnosti. A tanec je určitě výsledkem týmové práce dvojice. Tak by tomu mělo být i zde. Přece jeden, na vteřinku o pár centimetrů vyvýšený, loket nemusí úplně zkazit celkový dojem a vyznění…

Odborníci by možná viděli raději na odchodu tuto dvojici Natálii Otáhalovou s Matějem Rumlem. Anebo Karla „Kovy” Kováře s Veronikou Liškovou? Diváci však rozhodli jinak…

A pak již dvojice moderátorů, která se závěrem opět sešla pospolu, tak trochu tradičně (jako týden starou žvýkačku v puse), natahovala okamžik vyhlášení vítězů. Začala tou dvojicí, jíž mnozí již před tímto dílem pasovali na outsidery – napjatým Matoušem Rumlem a nervózní Natálií Otáhalovou. Prošli! To byla úleva. A vše směřovalo ke krutému rozuzlení. Kdo tentokrát půjde z kola ven?

Konečně verdikt. Tedy nakonec, ačkoli aritmetický bodový součet od poroty by poslal do pekel „Kovyho“ Kováře se sympatickou Liškovou, končí úsměvy rozdávající Gabriela a její galantní partner Prágr. Jako sportovkyně to vzala sportovně. Vousatý spolutanečník neskrýval dojetí.

Tak takto společně s ostatními se představili Gabriela Koukalová s Martinem Prágrem naposledy

Následoval již tradičně obligátní finálový společný tanec a rozlučka.

Jak hodnotit tento díl? Určitě jako letos nejkreativnější. Což, samozřejmě, již předem předurčoval volný moderní scénický tanec. A co říci o vyřazeném páru? Budu lakonický. Bulvární noviny a časopisy v něm ztrácí své velké téma. A na závěr jsem si pod vousy, s dávným hitem Petra Spáleného, prozpěvoval: „Kdybych já byl kovářem.“, tentokrát však s velkým „K“.

Foto: archiv České televize

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

ZUŠ B-Art otevírá své dveře všem!

Kdy? Počátkem dubna! Kde? Ve Valašském Meziříčí.

Valašské Meziříčí neznamená v oboru tance pouze populární festival TANEC VALMEZ. Již brzy, v „pracovním“ týdnu od 8. 4. do 12. 4., se tam otevřou dveře Základní umělecké školy pro veřejnost. Během tohoto týdne otevřených dveří se mohou přijít rodiče a děti  podívat do hodin zdejší ZUŠ B-Art. Tato progresívní  škola nabízí širokou škálu předmětů tanečního a hudebního i dramatického oboru.

V hudebním oboru se žákům věnuje tým pedagogů a muzikantů se zkušenostmi z mnoha hudebních žánrů – klasické, hudby, popu, rocku i dalších odvětví pestré hudební palety. Díky této zkušené pedagogické sestavě nabízí škola moderní a nová odvětví. K výuce přistupuje individuálně, nabízí moderní výukové materiály a postupy, snaží se rozvíjet fantazii, tvořivost, dbá na schopnost souhry s dalšími hudebníky a na vzájemnou spolupráci napříč studijními zaměřeními.

V rámci tanečního oboru nabízí ZUŠ komplexní vzdělávání ve vlastním propracovaném výukovém programu obsahujícím klasický a moderní tanec. A to zejména jako umělecké zaměření vyžadující dlouhodobou a vysoce odbornou průpravu se zřetelem na současné taneční styly. Žáci se v průběhu studia vzdělávají v předmětech: přípravná taneční průprava, taneční gymnastika a akrobacie, klasický tanec a tanec na špičkách, moderní tanec, pohybová výchova současných trendů v tanci (break dance, street dance). Vzdělávací program ZUŠ umožňuje pedagogům specializovat se na dané taneční styly a v nich účelně propracovat metodiku i uplatňovat individuální přístup k dětem. Vyústěním této formy výuky bývá výběr do uměleckého souboru s celoročním tanečním programem vystoupení.

Poslední rok nabízí škola také literárně dramatický obor. Základem výuky Literárně-dramatického oboru jsou tvořivé činnosti – dramatické, mluvní, pohybové, slovesné, vybavující žáky potřebnými dovednostmi pro přirozený, kultivovaný projev. Snaží se vytvářet herecké zkušenosti v rámci přípravy dramatického tvaru a také v rámci intenzivní interakce s divákem.

Detailní nabídku základní umělecké školy ve Valašském Meziříčí najdete na webu školy: http://www.b-artskola.cz

Dále na sociálních sítích: https://www.facebook.com/ZusBart/

 Foto: archiv školy 

Petr Šafránek

pro TANEČNÍ MAGAZÍN