„Tanec je má obrovská láska stejně jako hudba, herectví a umění celkově,“ přiznává Sofie Karochová Filippi, která je zakladatelkou tanečního tábora Multi Dance Camp, z něhož je dnes Multi Art Camp. Hodně hraje v Léčivém divadle. Jak sama přiznává: „Svou prací žiju, miluju jí – její pestrost i všechny detaily.“
Pocházíte z umělecké rodiny – maminka herečka, která založila Léčivé divadlo, tatínek bývalý fotbalista, sporťák a výtvarník. A v tomto prostředí jste vyrůstala spolu s bratrem Gabrielem. A již ve třech letech jste se objevila před kamerou po boku maminky ve filmu Vánoční nehody a někde jste přiznala, že se vám již tehdy herectví zalíbilo… Čím Vás okouzlilo?
„Umění je život, a žít je umění. To, že jsem se mohla narodit dvěma tak úžasným umělcům a hlavně bytostem, je velký dar.
Čím mne natáčení okouzlilo jako malou, už přesně nevím, ale to, co stále přetrvává, je radost z práce a pro mne to je práce ne jen před kamerou… ale co se týká vyloženě herectví, možnost být někým jiným a moct ztvárnit nějakou roli je magická. Proces naciťování je úžasný, ale i náročný. Proto už si pečlivě vybírám, kterou rolí se stanu. Nejsem klasická herečka, což neznamená, že být herečkou je špatně. Vůbec ta profese je úžasná a taky velmi tvrdá. A tím, že mé talenty jsou pestré a já jsem „multi”, mohu ke všemu přistupovat svobodněji. Je to svým způsobem spirituální práce, když se k ní tak přistupuje.“
Pak Vás zaujala kytara a uchvátil tanec, kterému jste úplně propadla. Čím Vás dostal, že jste se jej rozhodla studovat? A co dnes, stále Vás tanec baví a naplňuje?
„Tanec je má obrovská láska stejně jako hudba, herectví a umění celkově. Ještě, že si nemusím vybírat. To bych odmítla.(smích) Miluju improvizovat i tvořit choreografie, ale improvizace je má největší doména, ve všech směrech. Tanec jsem milovala a to, že jsem ho v páté třídě mohla začít studovat, byla obrovská výhra, dalo mi to nejen disciplínu. Zároveň studium na konzervatoři je velmi náročné, jak psychicky, tak fyzicky a jsem přesvědčená, že být dobrým tanečníkem nezávisí na tom, jakou školu jsme studovali. Pak je tu ještě můj osobní pohled na vzdělávací systém, který je prostě v zásadních aspektech zaostalý v tom smyslu, že stejně jako se vyvíjí svět, vyvíjejí se lidské bytosti a s nimi i celkové znalosti, proto je důležité být otevřený změnám, k lidem, obzvlášť k dětem a dospívajícím přistupovat jako k jedinečným bytostem. Zároveň, jelikož jsem tanec studovala, ne jen na škole, je můj styl velmi pestrý a jedinečný. Což miluji předávat. Jedna věc jsou formy, které jsou velmi důležité, druhá pro mne momentálně důležitější je – osvobozování a poznávání se skrze pohyb a umění. Je to úžasná nejen léčebná metoda. S ní i styly jako je contemporary, hip-hop, jazz, dancehall a další, na nich pracujeme v našem rodinném campu. MULTI ART CAMP má už přes 11. let. Je skvělý, jak pro tanečníky a umělce, tak pro děti a dospívající, kteří se touží poznávat, stejně tak umění. Na campu si totiž vyzkouší vše… a pak snáz ví, jaký může být jejich směr. Proto jsem pro nás vytvořila motto: „Skrze umění a pohyb, poznávej sám sebe“. A od září začínají workshopy s tímto zaměřením. Poznávání, čištění a léčení se skrze tanec, hudbu, přítomnost.:)
V devíti letech jste vyhrála konkurz na roli do seriálu Ordinace v růžové zahradě, kde jste hrála vnučku majitele nemocnice Viktora Hofmana, kterého hrál Jan Kanyza, Klárku a přiznala, že natáčení byla pro Vás dokonalá zkušenost. I tentokrát si Vaši maminku zahrála Vaše skutečná maminka Gabriela Filippi a otce Antonín Duchoslav. Jak na těch sedm let v Ordinaci… vzpomínáte?
„Krásně… milovala jsem to… Byly to jedny z nejcennějších zkušenosti, které jsem kdy dostala. Zároveň to byl nápor pro postupně dospívajícího a hledajícího člověka. Hodně rychle jsem v určitých ohledech dospěla, ale i tak jsem byla křehké dítě, všichni ho v sobě máme, navždy. Podstatné je, jak to dítě v nás kultivujeme a zacházíme s ním i všemi prožitky, emocemi, apod. … Takže, když se na to dívám teď z mojí přítomnosti, cca o 6 let později, potřebovala jsem si od „komerční práce“ odpočinout. Samozřejmě mě primárně živí herectví, což zahrnuje natáčení reklam, seriálů a performování. Tím, že jsem okolním světem byla primárně vnímána jako Klára Hoffmanová, potřebovala jsem si o to víc vytvořit vlastní identitu. Což bylo skrze rap – hudbu 🙂 Hrát s mámou je největší radost, je náročný, ale dokonalý učitel. Kéž by bylo víc pedagogů a celkově tak laskavých a otevřených lidí, jako je ona.:)
Co Vás přivedlo k založení tanečního tábora Multi Dance Camp? Komu je určen a co v něm nabízíte?
„Dnes už Multi Art Camp, je takové naše kolektivní srdce, nejlepší, co jsem kdy vytvořila. Pak je tu taky Léčivé divadlo, to vzniklo ve stejném roce, ale to je zas hlavně práce mamky. Multi Art Camp, přála jsem si místo, kde děti budou šťastné. 11-ti letá holka toužila po bezpečném prostoru, kde se budeme společně smát, bavit, učit a poznávat… Pamatuju si, jak jsem u moře společně s kamarádkou, která je také stálou lektorkou, vytvořila extrémně předimenzovaný projekt a přišla s ním za rodiči, tak laskavě se smáli… A jen díky jejich obrovské lásce, oddanosti a důvěře v sen malé holky, jsme vytvořili současnou „podobu“ campu. 2 turnusy, v Praze a přitom v přírodě. Od pondělí do pátku, od 9h do 17h, nabitý program tancem, herectvím, arteterapií, jógou, workshopy a besedami se zajímavými osobnostmi. Parkourem a fotbalem, na který můžeš anebo ne. Je daný program ve skupinách a volitelné „vstupy“. Jsme pro děti od 5 let a dospívající, dospělé do 30 let:) Rodinný camp tvořený láskou. Týmem profesionálů ve svých oborech, kteří umí pracovat s originalitou jednotlivce… A to je velmi vzácné:) Máme 11 nebo 12 let, nejsme si jistí (smích) a jsme absolutní unikát, vážně, říkám to s maximální pokorou. Neexistuje nic, tak pestrého, jako je Multi Art Camp, který otevírá potenciál a umožnuje růst, všem přítomným. Jsem vděčná, že jsme stále spolu, rosteme společně s M A Campem, taneční lektoři, jsou moji spolužáci, nebo dlouholetí přátelé, všichni jsme kruh dobrých lidí s otevřeným srdcem a to je to nejdůležitější, díky nám všem je Multi Art Camp, tak jedinečný, díky nám všem můžeme zprostředkovávat tolik důležitého a kvalitního, s lehkostí a láskou.
Nyní už fungujeme i přes rok, v pravidelných kurzech „Multi Art School“ kde se věnujeme jak street dance, tak contemporary dance, józe i vědomému životu:) Stejně, jako na Multi Art Campu, akorát přes rok:)) Bližší informace najdete na instagramu MULTIARTCAMP. “
Učila jste na Mezinárodní konzervatoři jazzový tanec, moderní tanec a pohybovou průpravu, kde jste sama studovala muzikál. Co Vám tato zkušenost dala? Jak Vás přijímali spolužáci?
„Byla to další velmi zásadní zkušenost, ty hodiny jsem milovala, děcka byla úžasná. Říkám, děcka, ale byli jsme vrstevníci, učila jsem i starší ročníky a taky jsme si byli vždycky rovni a respektovali se navzájem. Ne vždy to bylo snadné, hlavně ze začátku, ale to z důvodu tlaku okolí. Byla jsem na „svém místě“ právem, ale to neustálé rozporování a pomluvy, bylo to náročné. Byl moment, kdy jsem byla rozhodnutá, že jako pedagog a student nemůžu pokračovat, ale ta samotná práce byla silnější. Věřím, že hodiny se mnou byly přínosné a stálo to za to… Taky představení, která jsem nachoreografovala, nebo se podílela na realizaci, např. „jevištním pohybu zpěváků“, byly pro vystupující zásadní. Kdybych se vrátila do minulosti, tak bych se víc věnovala studiu a pracovala vědoměji s mou vlastní energií. Chránit si jí a regenerovat je základ. Energie je nekonečná, ale musíme s ní umět zacházet. To vše je přirozený vývoj:)
Již v šestnácti letech jste hrála v Národním divadle v Praze ve Strakonickém dudákovi, také v Divadle Ta Fantastika v představení Aspect of Alice. A hlavně působíte v Léčivém divadle. Čím je pro Vás divadlo?
„Divadlo je neustálá přítomnost, ve které probouzíte minulost a vstupujete do budoucnosti. Při hraní Alenky, kdy jsem se 2x denně narodila a umřela, jsem nejvíc pochopila náročnost vstupování do postav resp. stávání se danou postavou… Taky úžasná zkušenost, díky které zároveň vím, že odehrát 25 dvojáků každý měsíc není můj goal. Nyní hraji nejvíce v LD, ale ráda hostuji, nebo zaskakuji v jiných projektech, někdy bych si přála, dát si Shakespearovské slavnosti:) Ale teď miluju to, že můžu hrát každý měsíc Satori a Terapii rodinou, je to největší štěstí, když umělec performuje něco, co žije, v co věří a s čím se ztotožňuje (není to běžné). Satori je nádherné meditativní představení o podstatě bytí. Vychází z mystiků, jako je Fráňa Drtikol (také úžasný umělec), nebo Eduarda a Míly Tomášových. Je to velká krása:) A Terapie rodinou? Dokonalý počin! Rodinná komedie, vycházející z reality, protože všichni hrajeme sebe, a to je teprve jízda. (smích) Představení plné pravdy, důležitých informací, smíchu, slz, hudby, tance a zpěvu. V téhle komedii si každý najde to své a zahřeje své srdce! Takže Tě zvu, najdi si nás ve svém městě a přijď se s námi zasmát i zahřát srdce!“
Vaší velkou láskou je nejen tanec a herectví, ale také zpěv a vydala již první rapové album. Proč jste si vybrala právě rap?
„Skrze něj jsem tvořila svou identitu a zároveň mohla sdílet sama sebe. První skladbu a klip jsem vydala snad v mých 15 letech, byla a je to čistá realizace sebe sama.:) Ale můj přístup k rapu a hudbě se za ty roky hodně proměnil. Vydala jsem své první EP ZE MĚ a při jeho tvoření jsem pochopila, že nejsem tvůrcem jednoho žánru, stejně jako v tanci, takže teď už netvořím jen rap, ale miluji ho stále, psát texty je moje každodenní láska. Když jsem začala spojovat psaní s kytarou, teď už spíše s ukulele, otevřelo mi to zas nové dimenze tvoření. Skrze hudbu a psaní předávám své nejniternější pocity, emoce a prožitky. Umění bylo a vždy bude cestou k sebepoznání.
Nedávno jsem žila měsíc v malém Tibetu, kde jsem mimo spoustu krásných zkušeností, tančila k narozeninám Ladackému Rimpočhemu a všem ladackým lidem. Tato možnost sama o sobě byla obrovským darem i pro mě. Zároveň jsem se na 100% ujistila, že mé poslání tady je pomáhat lidem, léčit a skrze své zkušenosti ukazovat cestu k vědomému životu. Už před časem jsem začala projekt EsenceJsme, který se věnuje seberozvoji, duchovní cestě a přístupu k životu. A tak od začátku školního roku chystám vědomé workshopy a retreaty, řekla bych sebeléčba a poznávání skrze pohyb, mysl, tělo, hudbu, dech a spočinutí. Taky určitě budou další termíny interaktivního večera, kde sdílím krok za krokem tuhle himalájskou cestu.“
S maminkou jste si spolu zahrály nejen před kamerou, ale vystupujete v představeních Satori a Terapie rodinou v Léčivém divadle. Jak se Vám pracuje s maminkou? Je výhodou, že se dobře znáte?
„Je to krásné, moct být po boku tak skvělé herečky, umělkyně a tvůrkyně. Je mi obrovskou inspirací. Zároveň to není vždy snadné, jsme si dokonalými zrcadly, a to je samo o sobě často velmi očistné.:) Mamka je můj nejlepší kámoš, ale byla to cesta. Všechny vztahy vyžadují obrovské množství laskavosti, pochopení a péče.“
Patříte k lidem, pro které je jejich práce také koníčkem? Jak ráda trávíte chvíle volna?
„To je krásná otázka na závěr! Svou prací žiji, miluji ji – její pestrost i všechny detaily. S mým volnem je to různé, jelikož jsem typ člověka, který tvoří pořád něco a ideálně víc věcí zároveň, musela jsem se naučit i vědomě přistupovat ke svému volnému času, kterého většinou není moc, anebo je ho spousta, a tak v něm musím pečlivě rozvrhovat činnosti. Miluji „jít s flow“, být spontánní, takže se snažím naslouchat přítomnosti. Je důležité si uvědomit, že části dne jsou vhodné pro určité činnosti, a když máme tu možnost, tak se tím řídit. Nejde to vždycky:) Vědomé volno tak trávím péčí o sebe, ideálně v přírodě, ale miluji svůj domov. Prací, meditací, čtením, časem s blízkými, dobrým jídlem, pitím. S hudbou, tancem, poezií, prostě vším, co těší duši. Takže taky spánkem, ten je má velká láska. (smích)
Všem přeji, co nejvíce vědomého času – se sebou, v laskavém přijetí, nás. Přesně takových, jací zrovna jsme. Ne díky našim profesím a materiálním vstupům. Díky tomu, že jsme dobří lidé a všichni toužíme po štěstí, radosti a hlavně lásce. K tomu vede jediná cesta, cesta soucitu. Děkuji, že jste věnovali Váš čas, přečtení si vstupu do mého života. Připojte se ke mně a mým přátelům, v našich projektech, je krásný skrze umění a pohyb poznávat sám sebe.“
Děkujeme za rozhovor
Sofie Karochová Filippi:
Narodila se 8. 8. 1999 Praha a je dcerou herečky a zakladatelky Léčivého divadla Gabriely Filippi a bývalého fotbalisty, fotbalového experta a výtvarníka Pavla Karocha.
Tanec studovala v Tanečním centru v Praze 5 – Hlubočepy, odkud přešla po dvou letech na baletní školu Pražskou taneční školu v Praze – Řepích a pak vystudovala muzikál na Mezinárodní konzervatoři v Praze. Hrála ve filmech Vánoční nehody a Zasaženi bleskem a seriálech Špačkovi v síti času, Ordinace v růžové zahradě 2 nebo Mordparta.
Působí v Léčivém divadle. Tvoří hudbu, zpívá, dělá rap, je průvodkyní na cestě vědomím životem a spiritualitou. Je zakladatelkou tanečního, uměleckého a seberozvojového tábora Multi Art Camp a celoročních kurzů Multi Art School. Také je autorkou ne jen podcastu EsenceJsme.
Najít ji můžete na instagramu pod jménem Sofie Filippi.
Foto: Archiv Sofie Karochové Filippi
Veronika Pechová
pro Taneční magazín