Rozhovor se sochařkou ZUZANOU ČÍŽKOVOU, věnující se i malbě:

„Na posledním plese jsem protančila střevíce“

Zuzana Čížková patří k výrazným osobnostem naší výtvarné scény. Její (převážně sochařská) díla zdobí prostranství i interiéry mnoha měst. Její obrazy jsou naopak v řadě galerií či soukromých sbírek u nás i v zahraničí. TANEČNÍ MAGAZÍN ji požádal o rozhovor, se kterým se vyrovnala s upřímností, otevřeností, nadhledem i humorem sobě vlastním. Nakonec, posuďte sami:

Máte jako jedna z mála současných sochařek (i sochařů) téměř nejvíce soch ve veřejném prostoru. Je vždy předem takové dílo tvořeno pro konkrétní místo? Anebo si někdy zadavatel vybere sochu již hotovou?

Třeba v případě série soch ,Madonina tajemství´ v pražském parku, v parteru Starý Prosek, u kostela svatého Václava, která je situována u hřbitovní zdi, si Inženýr architekt Luboš Jíra vybral ,Madonu´. Tu jsem (již hotovou) měla prezentovanou ve svém portfoliu. Dokonce o jejím vzniku byl záznam i ve filmovém dokumentu (pro Českou televizi)  „Nehasit, hořím!“ paní režisérky MgA. Hany Pinkavové. Ale nebylo to vůbec tak jednoduché…“

„Madony” Zuzany Čížkové stojí, poblíž kostelní zdi, v Praze 9, na Starém Proseku, zatím tři. Původně jich ale mělo být pět… (foto: Rudolf Čížek)

Proč?

Architekt si vymínil, že soch bude celkem pět (nyní jsou osazeny pouze tři kusy a zbývající dva podstavce, dle půdorysu soch, jsou již 10 let prázdné…). A rovněž, že každá z nich bude z jiného exteriérového materiálu. Zvolili jsme tři druhy kamenů: pískovec, ale ne ten máslovitý měkký, avšak pořádně tvrdý, a tak velmi trvanlivý. Dále mramor, ale ne český hrubozrnný, ale velmi drahý jemnozrnný, ze zahraničí. A jako třetí žulu. O její tvrdosti asi nemusím vyprávět ani laické části veřejnosti 🙂 .“

V rodném Brandýse nad Labem máte i historickou sochu poblíž místního zámku. Zajímáte se trvaleji o historii?

Z dějin jsem dělala státní závěrečné zkoušky. A vždy to byl můj koníček. A tak se není čemu divit, že brandýsko, které patří mému mladí, mě zajímalo o něco více… Jen za sochu ,Milenka Rudolfa II.´, u brandýského zámku, by mně historici jedničku určitě nedali 🙂 .“

Zuzanina „Milenka Rudolfa II.” poblíž zámku v jejím rodném Brandýse nad Labem (foto: archiv autora)

Z jakého důvodu?

Legenda o Rudolfově milence, mlynářce z podzámčí, je k císaři poměrně lichotivá, ale nezakládá se na přesnosti. Místem, kde moje socha ,prochází zdí´, kdysi dávno (a evidentně velmi často) sice procházela určitá ,milenka císařského dvora´. Avšak Rudolfova to nebyla 🙂 . Podle dochovaných pramenů se jednalo o milenku jeho komorného. Ten byl výrazně mladší a evidentně i aktivnější 🙂 . S onou místní mlynářkou měl údajně devět dětí.“

Žila jste a žijete povětšinou v menších městečkách nedaleko Prahy. Vyhýbáte se záměrně velkoměstskému ruchu?

Po několik let jsem žila v různých částech Prahy, kde jsem i donedávna měla svůj ateliér. Vznikla tam velká část mých sochařských prací do veřejného prostoru. Například pražský nápis znakovou řečí v Praze 5, v Holečkově ulici. Nebo několikatunový pomník Ludvíka Kuby v Poděbradech. Anebo, také poděbradská, svatá Anežka Česká. Vlastně, rovněž kolekce portrétních děl, věnované osobnosti Václava Havla, která mě dost zviditelnila, se zrodila na pražské košířské Kavalírce.“

Sochaři musí používat respirátory i mimo karanténu! Snímek z archivu Zuzany Čížkové z kamenosochařské práce na mramorové soše pro ostravský Landek.

A co mimo hranice nejen Prahy?

Mnoho času jsem strávila i pobyty v Basileji, a jeden čas jsem žila ve Francii. A to z největší části v Paříži.“

Ale zpět, k těm menším městům…

Dlouhou dobu jsem si naopak nedovedla představit, vrátit se do tak malého města, jako je například můj rodný Brandýs nad Labem. Ale v průběhu času posledních deseti let jsem byla stále víc a víc unavena. A zároveň hodně znechucena lidským spřádáním intrik, neupřímností a tak dále. S přítelem jsme zkusili bydlet mimo Prahu. V Dobřichovicích, kde v té době ,dávaly lišky dobrou noc´. Založili jsme záhony a začali se starat o velkou zahradu plnou ovocných stromů i keřů… Vysázeli zeleninu a užívali si nenuceného klidu. Nakonec, po několika letech, jsem zjistila, kde byl ,zakopaný pes´. Tedy, v souvislosti se změnou mého chování, neboli životního stylu. A troufám si říct´ i mého temperamentu 🙂 . Byla to nemoc, která mne až tak moc zklidnila a hodila mi kotvu k přístavu.“

Na zahradě u Zuzany Čížkové v Dobřichovicích (foto: Hynek Moravec)

TANEČNÍ MAGAZÍN se Vás musí zeptat i na Vaše taneční zážitky…

Na posledním plese jsem sice protančila střevíce, ale o pastvu pro oko se rozhodně nejednalo. Lidé, sledující mé umění mávat s mým o padesát kilogramů lehčím tanečním partnerem ,Luďanem´ nevěděli, co to má znamenat? Spíš je asi bolelo břicho, jak se smáli 🙂 . Na parketu jsem s ním totiž cloumala od rohu do rohu. A současně se snažila nenarážet do elegantně se vlnícího starosty Dobřichovic. Proč? Protože jsem umělec a musím na sebe přeci upozornit : -) . Umělkyně na plese, všichni koukejte 🙂 🙂 !“

A vzpomenete ještě na své první taneční kroky?

Jako dvanáctiletá holka jsem se svou dětskou kamarádkou Nikolou Žaloudkovou zburcovala paní Kváčovou, v našich dětských očích ,paní hodnou´, věnující se sportu a tělovýchově dětí i dospívajících. Asi se nad námi smilovala a jakmile viděla naše prostorově výrazná těla, přidala ruku k dílu a pomohla nám s naším ,projektem´.“

Zuzana v noci po jedné z vernisáží výstav v Paříži, kterých se jako autorka zúčastnila (foto: archiv Zuzany Čížkové)

Jakým?

Na Základní umělecké škole v Brandýse nad Labem, díky nám, vznikl taneční kroužek, který vedl již ,vyčvachtaný´ ex-baletní mistr. Okna učebny vedla do rušné ulice. Hodiny tance probíhaly ve večerních hodinách. A tak tento rachitický pán nebyl jediným groteskním hrdinou večera. Byla jsem to i já a Nikol.“

Takže tím Vaše mladá „taneční anabáze“ končila?

Nikoli. I přesto jsem se v následujících letech nechala na brandýské Základní škole ,Na výsluní´ zapsat do tanečních kurzů moderního tance, pod názvem ,ECHO´. Ale ani tam můj talent jaksi nedocenili a začala jsem se více věnovat jiným uměleckým disciplínám 🙂 .“

A jak se za tou dobou ohlížíte?

Nyní, po pedagogickém vzdělaní a praxi, vím, že v tomto mladistvém věku mají potřebu rytmického pohybu i ta děvčata, která se na první pohled k vybrané disciplíně nehodí. To by však určitě neměl být důvod, jim tuto část společenských dovedností nedopřát.“

Nemohu se nezeptat na klasická taneční…

Ve věku, kdy se obvykle chodí do tanečních, jsem byla na internátní škole v Hořicích v Podkrkonoší. Studovala jsem tam obor kamenosochařství. Ačkoli se leckomu může zdát, že v tomto odvětví není co studovat. 🙂 Škola byla nejen časově a fyzicky náročná, ale svou polohou velmi vzdálená jakýmkoli možnostem kurzů tance.

O víkendech jsem jezdila na praxe po ČR i do zahraničí, po maturitě už jsem se v Čechách také příliš neohřála. Pak částečně zakotvila v Praze až během studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. I během tohoto studia jsem byla často ,v trapu´ a holt na ,taneční´ už nezbýval čas. Proto jsem o tuto kouzelnou část mládí přišla a do tanečních nikdy nechodila.“

Litujete toho?

Ale já si to přeci nahrazuji. Po svém. Na ladné kroky a otočky už mi sice tělo nestačí, v současné době mne ve fyzických výkonech omezuje roztroušená skleróza, ale tanec, pohyb, lehkost nalézám! Objevuji a maluji.“

Pro lázeňské město Poděbrady jste vytvořila (nejen) skulpturu svaté Anežky České, která stojí poblíž kostela Povýšení svatého kříže. Jste věřící? Jaký vůbec máte vztah k náboženství.

Motiv náboženství jsem začala reflektovat ve své tvorbě již před patnácti lety. Troufám si říci, že mé ,Elektrokříže´, vystavované a putující již v té době po Evropě, byly svým sdělením o ,víře v pokrok´, nikoli však v Boha. A to daleko ,dřívávějc´, než objekty ,stvůr´ v současnosti velmi známého (a záměrně nejmenovaného) konceptuálního umělce. Pracovala jsem v té době s elektroodpadem a myšlenkou, v co současná generace věří. Nyní jsem se k této tvorbě opět vrátila, ale spíše formou obrazů, než objektů. Před několika lety jsem se nechala pokřtít. Toto považuji za silnější krok, než když jsou lidé pokřtěni v takzvané ,nevědomosti´, jako miminka. Ačkoli… Vlastní dítě jsem jako miminko nechala pokřtít také 🙂 .“

„ELEKTROKŘÍŽ“ (foto: Rudolf Čížek)

Zúčastnila jste se i veřejné soutěže o návrh na památník Václava Havla na pražském Škroupově náměstí. Jak dnes – s odstupem – vnímáte jeho roli v naší i mezinárodní politice?

Václav Havel je pro mne ikonou zejména na mezinárodním pódiu. Dobré vztahy mezi Izraelem a Československem jsou pro mne největším Havlovým přínosem. Ne nadarmo dostal významný titul ,LE KADOSH ISRAELITA´, což jsem znázornila i v jednom ze svých děl. Bohužel, velká část naší veřejnosti vůbec netuší, co je to za titul a ,vo co go´. Myslí si, že se Čížková asi zbláznila 🙂 .“

Vaší sochařskou i malířskou tvorbou se promítá trvaleji motiv lidských rukou, prstů. Rovněž prstové abecedy pro hluchoněmé, která byla i výtvarným vyjádřením Vaší absolventské práce. Jak jste k tomuto výrazovému prostředku dospěla?

Dospěla jsem k tomu kolem roku 2001 v brandýském motorkářském klubu ,Pitbulové´, jehož častým návštěvníkem byl můj tehdejší partner. Prostě jsem si tak pila to své pivko a koukám na paní, která místo mluvení máchá rukama a vůbec jí nevadí, jaký je v klubu hluk. A my ostatní jsme hlasitou metalovou hudbu přeřvat nezvládli.

Vždy jsem milovala a obdivovala klasické sochařství. Což je tedy v dnešní době pro mne, jako pro angažující se výtvarnici, velký hendikep. Tedy, nedělat modernu a ,koncept´…

Zároveň jsem se také snažila vnést do mého umění něco nového, jako moji kolegové. Portrét a ruce jsou nejtypičtějším motivem klasické sochařské práce. A já jej, doufám, posunula o ,level´ výš. Začala jsem nejdříve prstovou abecedou, za kterou jsem dostala cenu současného umění ,Praha-Londýn, Wintontrain – Inspirace dobrem´ a nakonec pokračovala znakovou řečí.“

V Poděbradech u pomníku Ludvíka Kuby, v sadech Ludvíka Kuby (foto: Hynek Moravec)

A jakým směrem?

Jako vyústění všech těch akcí kolem rukou jsem vymyslela výtvarné workshopy. Na ně jsem pozvala děti ze školy pro sluchově postižené v Praze 5, v Holečkově ulici a slyšící děti ze ZUŠ v Černošicích, i z jejích poboček v Rudné a ve Všenorech. A tyto děti dostaly, po dvou, plátna. A měly na ně dohromady, ve dvojicích, tvořit jeden obraz. Dle svého nápadu… Cokoli, na čem se společně dovedou domluvit. Nejdříve se toho hrozně bály. Ale nakonec se domluvily a vznikla zajímavá a hezká díla. Průběh jejich práce také zaznamenala Česká televize v Televizním klubu neslyšících.“

Poslední dobou se stále více (i ze zdravotních důvodů) věnujete malbě. Je velký problém pro sochaře, který vidí a pracuje trojrozměrně, přejít k „plošnému” výtvarnému vyjádření?

Když jsem instalovala jednu ze svých posledních samostatných výstav, která byla v Praze 9 a paní kurátorka Mgr. Eva Kořánová si prohlížela díla, aby zvážila, co a kam, nezdržela se komentáře, že jsem malující sochařka. Totéž řekla v úvodním slovu na vernisáži. Mé trojrozměrné, neboli spíš prostorové, vidění je z obrazů patrné…

Ale musím se pochlubit, že u přijímaček na střední školu v oboru malby jsem byla úspěšná. Ale vybrala jsem si hořickou internátní školu, která na první pohled nabízela více svobody. A hlavně neotřelé zábavy.

Během studia na střední škole jsem chodila do ateliéru pana profesora Karla Strettiho, velmi známého a uznávaného restaurátora malby, který mě velmi chválil. A to nejen pro můj smysl pro detail, ale i barvy. V té době jsem se rozhodovala, zda jít sochařským směrem, anebo volit malbu.“

Mezi svými obrazy

Tak trochu „Sofiina volba“?

Možná? Ale ,šutrárna´, jak všichni školu nazývali, a život kolem kamene, soch a kolektiv těchto lidí mne uchvátil natolik, že jsem šla více sochařským směrem. I když? Mého pozdějšího profesora na vysoké Kurta Gebauera také odborná veřejnost popisuje  jako ,malujícího sochaře´.

Na vysoké škole byla kresba stejně důležitá jako trojrozměrné vyjádření. Mnoho absolventů se věnuje oběma disciplínám a v zahraničí nikoho ani nenapadne, rozdělovat výtvarníky na malíře a sochaře. To je spíše takový český, postkomunistický ,ohryzek´, který nám tu zůstal.“

Zuzana Čížková, malující jeden z monumentálních obrazů olejem na plátně (foto: Hynek Moravec)

O Vás i Vaší osobě a zejména tvorbě natáčela pro Českou televizi dokumenty režisérka Pinkavová. Pro zpěváky či herce je „účast na obrazovce“ téměř alfou i omegou. Je tomu obdobně i u výtvarníků? Jak to vidíte?

Výtvarníci, tedy sochaři a malíři, jsou na rozdíl od herců a muzikantů z velké části introverti a o jejich kvalitách rozhoduje jejich tvorba v podobě výsledných matérií (s vyjmou některých konceptuálních děl). Bohužel, a je tomu, tak celá staletí (nikoli jen teď), o jejich kvalitách v očích nejen laické veřejnosti, ale i galeristů a sběratelů, rozhoduje jejich schopnost prosadit se. Jak již bylo mnohokrát zmíněno, dobrý obchodník prodá i špinavé ,fusekle´. A bohužel, bývá tomu tak. Pokud se výtvarník (anebo jeho galerista či manažér) procpe do médií a zvládne svou tvorbu prosadit, je vyhráno. Dokonce Michelangelo Buonarotti nesekal svá díla sám, měl po ruce několik zdatných kameníků. A on sám své síly věnoval na budování kontaktů mezi vlivnými.

Nyní máme média, která vynahradí několik důležitých večírků. I já jsem si vyzkoušela, jak bylo důležité mít dvoustranu v Cosmopolitanu, anebo v jiném časopisu. Kolik dveří mi otevřela reportáž s Jiřinou Bohdalovou, medailonky v TKN, anebo zmíněný téměř půlhodinový dokument od režisérky Pinkavové? A nyní vznikl z naší spolupráce film další, který bude vysílaný patrně koncem tohoto kalendářního roku. A právě na to navazujeme, s mým galeristou, s určitým očekáváním.“

Kdysi jste výtvarně spolupracovala se společenským časopisem pro golf. Zahrála jste si i aktivně tento sport?

Pokus byl, ale spíše komický. Pro jeden z turnajů v Mariánských Lázních jsem dělala svoji samostatnou výstavu ,Sochy na túře´. Přijela jsem tam ve svém tehdejším autě Ford Fiesta ,vajíčko´, které jsem používala nejen na převoz soch, ale také pytlů sádry a dalších materiálů… A zaparkovala jsem mezi VIP automobily účastníků, tohoto (svého času velmi  známého) ,hoch nóbl´, golfového turnaje 🙂 .

Můj první krok na golfové hřiště udělala noha v okovaných kozačkách. A to byl začátek konce mého ,sportovního výkonu´. Hnali nejen mne, ale i manažéra turnaje, který mě tam pozval. Ale naštěstí nás hnali diplomaticky, jak bylo v tamních kruzích zvykem. Jen do jídelny, kde bylo připravené občerstvení. Tam jsem seděla v klobouku a ve fialové košili. Bohužel, byl na každém kousku dobrého jídla kaviár. Ten nesnáším (ve smyslu, že to jsou mrtvé rybičky). A poté, co jsem částečně nakousla třetí chlebíček a opět jej, s kaviárem, vrátila na tác, se se mnou rozloučili. 🙂 S dalším diplomatickým proslovem, že u sochařky bude zcela stačit, když mne tam budou prezentovat má díla.“

Co chystáte v následujícím období?

V době ,korony´ je tato otázka jako hození křišťálové koule (namísto míče) do branky. Původně jsem měla domluvené výstavy v zahraničí i v Česku. Vše bylo zrušeno, nebo alespoň odloženo na dobu neurčitou. Ale vše špatné je k něčemu dobré, jak říkává moje maminka. Mám nyní víc času na tvorbu a těch obrazů vzniklo během ,korony´ opravdu hodně.

Upoutávka na výstavu v pařížském Grand Palace, kde byla Zuzana Čížková zastoupena (foto: Hynek Moravec)

Zároveň ilustruji dvě knihy. První je pohádka, odehrávající se na mé zahradě. Tu, na můj námět, píše paní spisovatelka Mgr. Jana Laňková a grafiku bude zpracovávat výtvarnice Ivana Ždimerová. Druhou, spíše brožurou, nežli knihou, je humorné vyprávění bývalého policejního rady. Třetí knihu, plnou fotografií a (snad zábavného) textu o mém životě kamenosochařky, betonosochařky, účastnice kamenosochařských sympozií, výtvarnice putující po světě, dřívější vymetačce VIP večírků plných známých osobností, o setkáních s Jiřinou Bohdalovou, o dřívější pomocnici v ateliéru Olbrama Zoubka, matky s roztroušenou sklerózou a mnoho dalšího se budeme snažit vytvořit v nejbližší době. A to se záměrně nejmenovaným ,pisálkem´. Jelikož se známe již dlouhá léta a domnívám se, že společně zvládneme vytvořit nejen zábavné čtení do vlaku, ale i pohled do zákulisí napříč spektrem aktuálních témat, jako jsou média, roztroušená skleróza, umělecký byznys, ale i řemeslo a vztahy.“

Nejen za TANEČNÍ MAGAZÍN přeji hodně elánu, trpělivosti i radosti. Mnoho výstav i spokojených obdivovatelů Vašeho umění. A přání zdraví není ve Vašem případě určitě pouze zprofanovanou víceméně zdvořilostní frází.

 

Foto: Rudolf Čížek, Hynek Moravec, archiv Zuzany Čížkové a autora

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Skupina QUEENIE Michaela Klucha hlásí: »The Show Must Go On!«

A zve vás na jedinečné letní open-air koncerty, mega show v O2 areně. A  oznámila SVĚTOVÉ TOUR. A má i své vlastní pivo!

Show musí pokračovat“, slovy písně od Freddieho Mercuryho „The Show Must Go On“. To hlásí do světa dnes již legendární česká skupina QUEENIE, v čele s frontmanem Michaelem Kluchem. Jde o reakci na množící se dotazy, jak to teď vlastně kvůli (po)koronavirové krizi bude s obřími, již jednou přeloženými, koncerty v pražské O2 areně. Velkolepá show za desítky milionů korun, která je nejkomplexnější, kterou kdy připravili čeští interpreti a zároveň jedinečná v rámci tohoto žánru ve světovém měřítku, se uskuteční! Konkrétně 11. a 12. září a pak 21. prosince 2020. 

Jak frontman kapely Michael Kluch a producent projektu „Queen Relived by Queenie“ Mgr. Martin Zoubek na „plovoucí“ tiskové konferenci na lodi „Bohemia Rhapsody” uvedli, koncerty tedy budou!

Hrát budeme ,#TheShowMustGoOn´. My již hrajeme a po posledním jednání s paní hlavní hygieničkou máme signály, že by se v září i v prosinci, při dodržení zvláštních hygienických opatření, která prostory O2 areny umožňují, naše dlouho očekávaná show měla uskutečnit. Přípravám se tedy věnujeme naplno, a navíc naše fanoušky a příznivce stále ještě zveme na letní open-air tour ,QUEENIE Pod širým nebem´,“ říká Michael Kluch, frontman kapely QUEENIE, zpěvák a také nominant Ceny Thálie 2019.

OPATŘENÍ NA KONCERTECH KVŮLI COVID-19

S ohledem na aktuální, stále nepříliš jasnou a přehlednou situaci kvůli koronavirové krizi, vedl producent projektu Mgr. Martin Zoubek řadu jednání. A to spolu s dalšími zástupci pořadatelů festivalů, koncertů, se zástupci hudebních asociací i se zástupci technických a výrobních složek z celé republiky.

Poslední jednání, které vyjednal Ministr kultury Zaorálek s hlavní hygieničkou ČR Jarmilou Rážovou, přineslo velký obrat a nové možnosti. „Paní hygienička byla našimi stanovisky a faktickými daty velmi zaskočena a slíbila, že prosadí změny, které společně vytvoříme. Byli jsme vyzváni k sepsání našeho návrhu, který bude po společné úpravě prosazovat. Ale současně nás ujistila, že si navýšení kapacit na našich akcích dovede představit. A možnost uspořádání našeho koncertu v O2 areně podporuje, jak sama řekla v nejhorším případě v rouškách. A to je fér,“ říká producent Martin Zoubek.

Ten také vysvětluje, jaká opatření jsou navržena pro zářijové koncerty „Queen Relived by Queenie“. „Sektory v hale jsou přibližně po 300 osobách a díky velkému množství vstupů a prostornému zázemí. O2 arena vypracovala plán, jak zajistit, aby se diváci z jiných sektorů nepotkávali při příchodu i odchodu. Prostory a vybavení areny také umožňují i vhodné oddělení personálu od diváků. Jsou tam připraveni dezinfikovat všechny prostory před akcí i po akci, včetně ventilace. Ta je opatřena filtry a má možnost ventilování bez vnitřního okruhu! Samotná O2 arena má také velkorysý objem všech prostor. A to díky nadstandardní ploše a vysokému stropu. Tyto informace byly sepsány do dokumentu s konkrétními daty rozměrů, kubatur a počtů diváků a ten byl předán vedoucímu resortní pracovní skupiny pro rozvolňování, panu Rastislavu Maďarovi již na začátku července. Podle slov hlavní hygieničky se k ní ale doposud nedostal“, říká producent Martin Zoubek. Návrhy těchto i dalších opatření sepsaných napříč provozovateli hudebních profesí byly Jarmile Rážové předány a bylo nám přislíbeno jednání již 18. srpna.

Akce probíhala na lodi  „Bohemia Rhapsody“

Fenomenální LETNÍ TOUR a MEGAKOCNERTY V O2 areně

Již od poloviny července s velkým zájmem diváků jede QUEENIE letní turné Pod širým nebem, které se uskuteční na hradech a zámcích nebo například na pražské Křižíkově fontáně.  Atmosféru těchto koncertů, kromě skvělé hudby a zpěvu, umocňuje také specifické pódium, které je přesným modelem stage ze slavného klipu Queen, „The Miracle“.

Autorem kostýmů kapely je výtvarník Roman Šolc

Jsme nadšeni z tak velkého zájmu fanoušků a diváků na naší open-air show. Zaznamenali jsme i to, že někteří pořadatelé museli letos pro nízký prodej vstupenek své akce rušit. O to více si zájmu diváků o naše koncerty vážíme. Jsme možná jediná kapela, která tady v současné době jede souvislé tour pro tisíce lidí. Tím spíše se budeme těšit na naše příznivce v O2 areně, protože to, co tam diváci zažijí v září a v prosinci, si ani my, ačkoli jsme u všech příprav, nedovedeme ještě zcela představit. Bude to unikátní show s neuvěřitelnou stageí, obrovskou obrazovkou, světelnými, audiovizuálními i pyrotechnickými efekty hollywoodského formátu,“ s radostí vypráví frontman kapely QUEENIE Michael Kluch.

První dva koncerty (přeložené na září) se prodaly za kvartál a jak bylo řečeno v O2 areně, jako první český interpret je kapela QUEENIE vyprodala do skutečně posledního volného místa.

Samotná scéna ohromuje už jen svými čísly. Rozměry stage jsou: 21 metrů na výšku, 55 metrů na délku a nejširší bod je na 33 metrech. Techniku a předem vyrobené části scény a dekorace bude přepravovat 28 kamionů. Napoprvé bude trvat přes 40 hodin pódium postavit, ale při dalších koncertech se vše musí zvládnout během necelého dne. Autorem celé stavby je show designer Martin Hruška, který patří mezi dvacet nejvyhledávanějších světových show designerů.

Světelné efekty celé velkolepé show má na starosti light designer Lukáš Patzenhauer, který již v současné době jezdí se skupinou Queenie jejich letní tour.

Autorem kostýmů kapely pro tento projekt je proslulý kostýmní výtvarník Roman Šolc.

Na přípravě a vytvoření show spolupracuje více jak dvacet lidí a asi deset nejrůznějších dodavatelů se stovkami zaměstnanců. Na samotné instalaci a deinstalaci stage i při samotných koncertech se bude podílet více jak 300 dalších lidí mnoha profesí.

BOMBA ZPRÁVA: NABÍDKA SVĚTOVÉ TOUR

Kapela QUEENIE oznámila také jednu bomba zprávu: Jako první česká kapela dostala prestižní nabídku na světové tour ve velkých halách, které se má uskutečnit v roce 2022.

Show „Queen Relived by Queenie“ byla od začátku připravována pro světové turné. Již v průběhu příprav nabídl producentsko-pořadatelský tým tuto show několika světovým promotérům a pozval je na představení do O2 areny. 

Máme již několik vážných zájemců, kteří si chtějí show nejdříve prohlédnout, ale promotér z Jižní Koreje na nic nečekal a nabídl nám odkoupení 12 až 16 představení pro rok 2022 s tím, že v dalších letech koncertní šňůru rozšíří. Po několikaměsíčním vyjednávání jsme s ním minulý týden podepsali smlouvu! V této chvíli víme, že koncerty mají být ve velkých halách v Jižní Koreji a mají mít formát koncertů velkých zahraničních hvězd. To znamená, že zůstává zachována koncepce, kterou představíme na premiéře v Praze v O2 areně. Termíny a přesná místa budou ještě upřesněny. Vlivem důsledků koronavirové krize zatím promotér z Koreje neví, jestli bude moci turné zahájit již na jaře nebo až na podzim roku 2022. Zároveň také běží i jednání se zájemci z řad významných promotérů z Evropy i z dalších zemí,“ prozradil producent Martin Zoubek.

VLASTNÍ PIVO QUEENIE

Kapela QUEENIE v rámci „plovoucí tiskovky“ na lodi „Bohemia Rhapsody“ společnosti Prague Boats představila také nový „merch“. Jeho součástí je i jedna neobvyklá záležitost. Jde o desetistupňové pivo QUEENIE (Craft Beer by Queenie). V něm se snoubí česká pivní tradice a anglická chuť, podobně jako kapela Queenie, která hraje anglické hity, kterým dodává českou „šťávu“. Tak vznikl v pražském Pivovaru PANACZECH v Dolních Měcholupech unikátní zlatavý mok.

Speciální pivo z pivovaru PANACZECH

Vzali jsme anglické a české slady, chmely, doplnili vzácnými plzeňskými kvasnicemi. Vybrali z nich to nejlepší a vytvořili jsme dokonalý chuťový zážitek,“ prozradil Ondřej Vrkoč z Pivovaru PANACZECH.

Jedinečné pivo Queenie je k dostání na koncertech kapely a brzy bude dostupné také ve vybrané obchodní síti.  „Je to zvláštní spojení, ale ta kombinace české a anglické kultury je naší kapele vlastní, takže jsme tomu nápadu dali zelenou a on nám takhle krásně zezlátnul. Přemýšleli jsme, co má asi chuť tohoto piva symbolizovat. A je to zkrátka takový koncert,“ doplnil frontman kapely Michael Kluch.

Veškeré informace, termíny, časy i předprodej koncertů jak v rámci open-air, tak i velkých QUEEN RELIVED, najdou příznivci kapely na www.queenie.cz/koncerty, dále na Facebooku: https://www.facebook.com/Queenie.cz/

a Instagramu: https://www.instagram.com/queenie.cz/

Foto: Michala Rusaňuková

René Kekely

pro TANEČNÍ MAGAZÍN