Rozhovor se zpěvačkou JANOU „Leeloo“ KOPTOVOU

„Zpívá se mi lépe, když je v písni i kus mne”

Vše začalo tancem a to jí byly tři roky… Vyzkoušela všechny možné styly a jednu dobou dokonce závodně tančila Rock&Roll. Pak přišel zpěv, zkusila si i herectví a láska k hudbě dovedla Janu Koptovou ke studiu populárního zpěvu na konzervatoři a letos pod pseudonymem Leeloo vydala svůj první singl Botticelli Girl”, ke kterému také natočila videoklip a právě pracuje na svém debutovém albu. Zájem o tanec ji zůstal, a když to čas a koronavirus dovolí, ráda si zatančí v tanečním studiu.

Pocházíte z umělecké rodiny, pradědeček spisovatel, dědeček textař, tatínek herec, textař a pianista, maminka herečka. Jaké bylo, vyrůstat v rodině plné umělců? Jak vás to ovlivnilo?

Rozhodně mě to přivedlo k hudbě a umění celkově. Odmalička jsme chodily se ,ségrou’ do divadel za rodiči. Nejvíce času jsme strávily v divadle Semafor, takže hudba, tanec a herectví bylo všude kolem mě. Nedokážu si to představit jinak. Když jsme nebyly v divadle, tak jsme šly na koncert  táty a tak podobně.”

Od dětství ráda zpíváte. A podle všeho, jste vždycky chtěla být zpěvačkou, ale vaši rodiče si to nepřáli. V páté třídě na ZŠ jste se v Semaforu objevila v představení Opera Betlém”, kde hrál váš táta a pak jste zpívala v Dětské opeře Praha. Bavilo vás to?

Milovala jsem to! Našla jsem si tam spoustu přátel a hlavně jsem se konečně začala učit zpívat. V naší rodině se opera neposlouchá, jen u venkovního posezení na zahradě hraje klasika. Rozhodně mi to rozšířilo obzory a stát ve svých asi 14 letech na prknech Národního divadla s tím, že jsem tam něco přednášela, byla úžasná zkušenost!!!”

V jednom rozhovoru jste řekla, že jste nikdy nepřemýšlela nad jinou než uměleckou kariérou, a tak jste se rozhodla pro studium populárního zpěvu na pražské konzervatoři. Proč jste si vybrala právě populární zpěv? Neuvažovala jste o opeře?

Hodně lidí mě do toho nutilo, ale já si nikdy nedokázala samu sebe představit jako operní divu. Plánovala jsem i muzikál, ale nakonec jsem šla na Pražskou konzervatoř k paní profesorce Janě Balašové a vůbec bych to neměnila!”

Nedávno jste vydala svůj první videoklip k písni Botticelli Girl pod pseudonymem Leeloo. Proč právě Leeloo? Někde jste řekla, že je podle hrdinky z vašeho oblíbeného filmu Pátý element…

Ano. Na filmu ,Pátý element´ jsem vyrostla. S kamarádkou jsme si říkaly zkráceně ,Lilu´ . Vždycky jsem věděla, že mé umělecké jméno nebude mé vlastní. Před pár lety jsem se na sociálních sítích Instagram přejmenovala na ,Leeloo´. Když jsme s mým producentem Sebastianem Hádlem a mou sestrou Františkou vymýšleli, jak bych si mohla říkat, tak to Sebastian navrhl. Hned jsem souhlasila!”

V současnosti pracujete na svém debutovém albu a pod pěti skladbami je autorsky podepsaná vaše sestra Františka. Neuvažovala jste o tom, napsat si také sama text?

Texty si píši! Třeba právě můj debutový single ,Botticelli girl´ jsem napsala já – hudbu i text. Se sestrou jsem spolupracovala na třech z těchto pěti zmíněných písních, a pak na všech ostatních sama. Zpívá se mi mnohem lépe, když je v písni i kus mě.”

S rodinou

Spolu se sestrou Františkou jste se objevily v malých rolích ve filmové hudební komedii Jiřího Menzla Donšajni” (2013), v níž si zahrál také váš tatínek Václav Kopta. Jaká to byla zkušenost? Přijala byste i dnes roli před kamerou?

To už je velice dávno a jednalo se o opravdu malinké role. Nakonec jsem pouze dostala pohlavek před kamerou, ale strašně mě to bavilo. Pamatuji si úplně vše! Konkurz v Malostranské besedě, kostýmní zkouška na hřbitově, zkoušení scén, ostatní děti, co tam s námi byly a samozřejmě velkou premiéru. Jiří Menzel řešil každičký detail. Moc si vážím toho, že jsem ho mohla vidět během jeho práce, kterou dělal dokonale. Vyrostla jsem v divadle a vždycky si všichni kolem mě mysleli, že budu herečka. Rozhodně bych se nějaké té roli nebránila – uvidíme, co přinese čas.”

Zpívání vás podle všeho velice baví a naplňuje. Vyzkoušela jste si také herectví. A co tanec, neláká vás?

Upřímně, vše začalo tancem. Byla jsem velice extrovertní a hyperaktivní dítě, takže jsem začala tančit ve svých 3 letech. Vyzkoušela jsem všechny možné styly a jednu dobou jsem dokonce závodně tančila Rock&Roll. Byl i rok, kdy jsem chodila tančit čtyřikrát týdně (více stylů) a k tomu jsem ještě zvládala akrobacii, výtvarku a dřevěnou dílnu – rodiče se mě prostě snažili unavit. 🙂 Tím jsem si nakonec zničila kolena a po krátké pauze jsem se k tancování vrátila jen částečně. Covid mi brání chodit do mého oblíbeného tanečního studia, ale jednou za čas si něco zatančím.”

Letos vás čeká maturita a co dál? Budete pokračovat ve studiu?

Plánuji zůstat na škole ještě dva roky, abych udělala absolutorium. Nad vysokou školou se ještě rozhoduji. Láká mě zahraničí, ale v poslední době si nejsem úplně jistá…”

Jak ráda trávíte chvíle volna?

Posloucháním hudby, posezením v kavárnách nebo koukáním na něco zajímavého. Záleží na tom, kolik mám energie.”

Jana „Leeloo“ Koptová:

Narodila se 4. 7. 2001 v Praze jako mladší dcera herců Václava Kopty a Simony Vrbické (dvorní dabérky Nicole Kidman). Strýc Jan Kopta je výtvarník. Dědeček Pavel Kopta byl textař, hlavně písní pro Hanu Hegerovou, například „Lásko prokletá“. Prastrýc Petr Kopta byl básníkem, překladatelem, textařem a  podepsal Chartu 77. Pradědeček Josef Kopta byl spisovatel a jeho nejslavnější román „Hlídač č. 47“, který vyšel v roce 1926, byl 3x zfilmovaný. Starší sestra Františka studuje Arts management a s Janou napsala několik písní.

Jana studuje pražskou konzervatoř. Objevila se v malé roli ve filmu Donšajni”.

Veronika Pechová  

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Jihočeské divadlo bude zas kočovat

Zamíří na zámky Blatná a Třeboň i do Holašovic

Ani letos nenecháme spát naše kočovnické touhy. Od června se aktuálně přesouváme před Otáčivé hlediště do Českého Krumlova, ale o divadelní zážitky nechceme ochudit ani ostatní diváky z jižních Čech. Čtyři inscenace a jedna průvodcovská specialita – to bude Léto s Jihočeským divadlem 2021! Během července a srpna promění opera a Malé divadlo čtyři místa Jihočeského kraje na své jeviště, kde odehrají 14 „vyletněných” představení.

Opera „Prodaná nevěsta” v přírodní scenérii

Divácky úspěšnou inscenaci Prodaná nevěsta letos uvedeme v místě, na které rozhodně patří. Nejoblíbenější česká opera se po 46 letech od její filmové verze vrací do Holašovic mezi malebná stavení zapsaná na seznam památek UNESCO. Právě tam 16. července celé Léto s Jihočeským divadlem odstartuje. „Mým inscenačním cílem bude přenést diváky přesně o 155 let nazpět, doprostřed letního podvečera mezi štíty holašovických selských domů, kde se celý děj odehraje. Celý sbor v lidových krojích, děti, kompars, lidové tance a samozřejmě příběh s dobrým koncem, zkrátka vše tak, jak si kdokoliv z nás představí Prodanou nevěstu, když zavře oči. Vidět Prodanou nevěstu v Holašovicích, to byl můj celoživotní divácký sen. O to více jsem šťastný, že se jej nyní mohu dotknout jako režisér,” vykresluje svou inscenaci šéf opery Tomáš Ondřej Pilař.

Improvizovaný nástup na scénu rovněž ve venkovském i venkovním provedení „Prodané nevěsty”

Opera a Malé divadlo zavítá v létě také na zámek Blatná. „Jsme rádi, že se sem můžeme po roce zase vrátit a navázat tak na naši spolupráci s rodinou Hildprandt-Germenis. Zámek Blatná je výjimečné místo, které našim inscenacím propůjčuje jedinečnou atmosféru. A jak jsme se přesvědčili minulý rok, kombinaci divadla a zámecké zahrady diváci milují,” komentuje hraní na Blatné Lukáš Průdek. Letos v červenci promění Verdiho dramatická opera Nabucco (23. a 24. 7.) zámeckou zahradu ve starověký Jeruzalém.

V srpnu pak Malé divadlo na Blatnou přiveze ještě horké novinky letošní sezóny – tak trochu jinou klasiku Karkulka vrací úder a folklorní doku-drama kolem ohně Maryša: příběh vraha (20. a 21. 8.).

Na konec léta chystá opera na státním zámku Třeboň něco exkluzivního – do jeho komnat se na tři večery (20. – 22. 8.) vrátí tóny renesanční hudby, které zněly do uší šlechticům z Rožmberka už před čtyřmi sty lety. Na komentované hudební procházce doprovodí diváky šéf opery Tomáš Ondřej Pilař nebo zpěvák Lukáš Randák.

Foto: archiv JD

Gabriela Veselá

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Werichova vila

Se opět otevírá veřejnosti

Milí čtenáři TANEČNÍHO MAGAZÍNU, návštěvníci Werichovy vily,


po delší době se Vám ozýváme z vily a neseme radostné zprávy. Dnešní den je symbolem vítězství i pro nás, Werichova vila totiž opět otevírá své dveře veřejnosti a nemůžeme se dočkat, až se do ní díky Vám vrátí známé a milé rušno.

I když to navenek vypadá, že se program omezil na online přenosy, ve skutečnosti nezahálíme, plánujeme a plníme letní kalendář zajímavými akcemi a událostmi. Pokud to bude možné, mohla by ještě tento měsíc naše zahrada ožít slam poetry. V průběhu léta nás čeká několik divadelních premiér i osvědčených her, budeme hostit cyklus vážné hudby, stand-up i festivaly, zaswingujeme si a pokřtíme knihu.

Vše samozřejmě záleží na vývoji vládních nařízení. Když budete sledovat náš web a Facebook, nic vám neuteče. Do té doby se můžeme potkat u online rozhovorů z Obýváku u Wericha nebo si poslechnout zaoceánské zprávy.

Přejeme Vám krásný a slunečný víkend a brzy na viděnou.

                                              

                    

                                                                                

Tým WV

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„Divadlo na cucky” má novou ředitelku

A jmenuje se jako britská královna – Alžběta

Nezávislou olomouckou scénu „Divadla na cucky“ zřizuje organizace DW7, o. p. s.. Její správní rada schválila změnu na svém ředitelském postu a zároveň i na řídící pozici divadla.

Jana Žůrka, jednoho ze zakladatelů organizace i divadla, nahrazuje Alžběta Kvapilová, která dosud vykonávala pozici zástupkyně ředitele.

Předání funkce jsem zvažoval již delší dobu jako nezbytný krok a impuls k dalšímu rozvoji divadla. A to i vzhledem k mé ambici pomoci kultuře aktivně v komunální politice. Moje kolegyně Alžběta Kvapilová přebírá ,Divadlo na cucky´ sice v nelehké době, ale již jako respektovanou značku mezi olomouckými kulturními institucemi a také v kontextu české nezávislé scény,“ uvedl odcházející ředitel a čerstvě zvolený radní pro kulturu Olomouckého kraje Jan Žůrek. „Alžběta má mou plnou důvěru, kterou si získala v předchozích letech na pozici zástupkyně ředitele a věřím, že pod jejím vedením se bude Divadlo na cucky nadále dynamicky rozvíjet,“ dodal radní.

Nová ředitelka se na úvod svěřila, že bude vedení divadla výrazným způsobem sdílet v tandemu se současnou uměleckou šéfkou Silvií Vollmann. „K aktuální pandemické koronavirové situaci se hodláme postavit čelem a hledat nové cesty, jak dělat divadlo i při takovýchto nepříznivých podmínkách. Je to pro nás výzva, na kterou se těším. Máme ale samozřejmě připravenou i dlouhodobou vizi, která vychází ze stávajících aktivit divadla,“ uvedla Alžběta Kvapilová. A doplnila: „Tato vize přináší i nové ambice a velké akce. Už během tohoto léta například plánujeme celý blok cirkusových představení v areálu olomouckého Letního kina.

Kvapilová bude dohlížet také na chod Galerie XY, která je součástí společného kulturního prostoru na Dolním náměstí, nebo na projekt komunitního zahradničení Za()hrada. Tyto aktivity spadají rovněž do portfolia organizace DW7, o. p. s. „Alžběta Kvapilová se rozvoji DW7 věnuje dlouhodobě a všechny aktivity i technický chod zná do detailu. Jsem přesvědčen, že je kompetentní a kreativní nástupkyní Jana Žůrka. K oběma ze strany správní rady směřuje přání, aby jejich potenciál prospěl Olomouci a zdejší kultuře a komunitě,“ uzavřel předseda správní rady hory, pohyb a umění DW7, o. p. s., Petr Bilík..

ALŽBĚTA KVAPILOVÁ (* 1992)

Narodila se v Olomouci a po absolvování Gymnázia Olomouc–Hejčín studovala na CMTF Univerzity Palackého, ale záhy se začala angažovat v „Divadle na cucky“, na přípravách festivalu „Divadelní Flora“ a v mezinárodních projektech. Od drobné produkční práce se postupně dopracovala až do vedení organizace. Divadlo bylo vždy její zálibou, mezi ty další patří hory, pohyb a umění.

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN