Rozhovor s tanečníci a choreografkou Monikou Částkovou

„Měla jsem přemíru energie, tak mě poslali tancovat“

Monika Částková

Věnuje se pohybovému divadlu, současnému tanci a tančí v inscenacích Lenka Vagnerová & Company, což byl pro Moniku Částkovou sen, který si plní. Vyzkoušela si také choreografii, ale jak sama přiznává, její místo je teď v interpretaci.    

Jak jste se dostala k tanci, který jste vystudovala na Konzervatoři Duncan centre v Praze?

„K tanci jsem se dostala už jako čtyřletá holka, kdy jsem měla přemíru energie, a rodiče mě poslali tancovat, aby mě unavili 🙂 V Základní umělecké škole (Přelouč) mně pak nabídli možnosti, jak v tanci pokračovat, a tak jsem se ocitla na Konzervatoři Duncan centre.“

Tanec jste v rámci stipendia studovala také v New Yorku na José Limón Institute a kromě toho jste vystudovala také choreografii na pražské HAMU. Čím Vás choreografie zaujala? Neuvažovala jste o studiu taneční pedagogiky?

„Na HAMU (Hudební akademie múzických umění) jsem šla z Konzervatoře Duncan centre, kde byla tvorba hlavním oborem a já jsem  toto  měla ráda,  byl  to takový přirozený postup, studovat choreografii. Necítila jsem se jako pedagogický typ a učit jsem nechtěla, musím ale říct, že když se postavím před studenty, tak mě to naplňuje. Dnes bych možná volila jinak.“

Věnujete se pohybovému divadlu a současnému tanci v souboru Lenka Vagnerová & Company, v němž vystupujete pod jejím vedením v inscenacích – Gossip, Panoptikum, Krajinou slz, Amazonky, Lešanské jesličky, Riders. Proč právě pohybové divadlo? Čím je Vám blízké?

„Tančit s Lenka Vagnerová & Company byl sen, který si plním. Pohybové divadlo je mi blízké svou opravdovostí. Pořád hrajete divadlo, ale lidé cítí každou vaši emoci. Je to nádherná magie a krásná práce.“

Monika Částková – Hodina současné taneční techniky – foto Lukáš Poláček

Na inscenaci ‚Krajinou slz‘ jste se podílela také jako choreografka.  Za svoji autorskou inscenaci ‚Arvore‘ jste v roce 2011 získala ocenění na mezinárodním choreografickém festivalu Solo duo v Budapešti. O rok později jste v japonské Yoyaně představila své další dílo Closer distance. Pak jsou tu další představení – Camalea, Vodník, Open your chest. Co Vás na choreografii baví?

„Ta možnost volby. Máte nápad, něco vás vede kupředu, pak se objevíte na rozcestí a máte nepřeberně možností, kam jít. Je fakt, že už je to pár let, co jsem tvořila naposledy, takže kdo ví, zda bych se z těch křižovatek teď vymotala. Věřím ale, že můj čas ještě přijde.“

Díky spolupráci s Černým divadlem Jiřího Srnce jste vystupovala v zemích Latinské Ameriky a také v Číně. Jaká to bylo zkušenost práce v černém divadle? Co Vám to dalo?

„Byla jsem tenkrát čerstvá absolventka, takže cestování mi dalo mnoho zážitků. Projeli jsme spoustu krásných míst. Práce na turné vyžadovalo určitou dávkou zodpovědnosti a důležitý byl cit pro spolupráci. Setkání s panem Srncem bylo také velmi inspirující, byl to krásný člověk.“

Jste více tanečnice nebo choreografka?

„Už jsem na to malinko narazila. Myslím, že teď je moje místo v interpretaci, ale nikdy neříkám nikdy a k choreografii se třeba vrátím.“

 Je Vám práce také koníčkem, nebo práci a volno oddělujete? Umíte odpočívat?

„Já myslím, že to v tomto oboru oddělit úplně nejde. Když děláte práci, kterou jste vždycky dělat chtěla, když milujete svou práci, když ji na jevišti tolik prožíváte, tak je i vaším koníčkem. A co se odpočinku týče, tak si myslím, že se zlepšuji. Věkem 🙂

Monika Částková – Arvore – foto Vojtěch Brtnický

Děkujeme za rozhovor 

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

BLATNÝ, EINSTEIN, FREUD i CHOPIN

Nejen ti v letním programu Werichovy vily

Drazí čtenáři TANEČNÍHO MAGAZÍNU, milí přátelé Werichovy vily,


léto, stejně jako kultura, se opět hlásí o své slovo a my vám přinášíme čerstvý letní program. Ten je nabitější, než kterýkoliv předešlý. Než vás ale pozveme na jednotlivé akce, povíme vám, co je nového u Werichů.

Do vily se vrátil odlitek dvojbusty Voskovce a Wericha. Autorem je Otakar Švec, který se věnoval i sochařské výzdobě k filmům V+W a ke hře „Osel a stín“. Jeden z portrétů měl údajně Werich ve vile a Voskovec ve Spojených státech. Za zapůjčení děkujeme Národnímu muzeu.

Šťastného návratu se dočkalo i Holanerium. Po mnoha letech je zpět replika hlavy Panny Marie ze strženého Mariánského sloupu. Za první republiky ji stvořil sochař Leonard Rotter, věnoval ji Vladimíru Holanovi.

Holanerium s bustou, která inspirovala k básni Jaroslava Seiferta

A z jeho pracovny inspirovala i Jaroslava Seiferta. Už jste četli jeho báseň „Hlava Panny Marie“? Oba předměty a mnohem více si teď můžete prohlédnout v naší expozici.

A zpátky ke kultuře! V létě zahradu Werichovy vily rozezní hudba českých i světových hudebních velikánů. Brahms, Dvořák, Smetana, Janáček, Berlioz, Mozart i další polahodí našim uším během cyklu letních koncertů klasické hudby Klasika u Wericha. Vydáme se do Francie, Španělska, ale zazní i národní tóny.

V létě se tradičně dočkáme i poezie naživo díky Open Air Slam Poetry Exhibici. Těšit se můžeme i na nejlepší stand-up ve městě pánů Čermáka a Staňka.
Zopakujeme si také oblíbený Swing na Kampě pod taktovkou Originálního pražského synkopického orchestru.

V polovině prázdnin budeme hostit umělecký festival spolku ProART. Rovněž v rámci večerního programu můžete navštívit hudebně-literární večer O tichu, nové představení Blatný, oblíbené komorní drama Chopin_Sandová: Milostné preludium hereckou improvizaci bez hranic.

Ke konci prázdnin se těšíme na poetické obrazy lidského života ve verších Vladimíra Holana díky  představení HOLAN_Vanutí.

Letní scénu si u nás postaví Divadlo v Řeznické. Odehraje novou hru o osudu Goebbelsovy sekretářky, přivede Sigmunda Freuda Alberta Einsteina a jeho dospělou dceru. Nakonec přijde kázání o osobní odvaze a nezávislosti.

A nezapomněli jsme ani na ty nejmenší návštěvníky. Dobře naladěné divadlo nám přiveze posledního vodníka u nás.

Máme radost, že vás opět potkáváme na chodbách Werichovy vily, čteme krásné vzkazy v kronice a společně si užíváme kulturu. Jsme moc rádi za každou vaši návštěvu a těšíme se na společně prožité léto!

 

Foto: Werichova vila

Tým Werichovy vily

pro TANEČNÍ MAGAZÍN