Rozhovor se zpěvačkou JANOU „Leeloo“ KOPTOVOU

„Zpívá se mi lépe, když je v písni i kus mne“

Vše začalo tancem a to jí byly tři roky… Vyzkoušela všechny možné styly a jednu dobou dokonce závodně tančila Rock&Roll. Pak přišel zpěv, zkusila si i herectví a láska k hudbě dovedla Janu Koptovou ke studiu populárního zpěvu na konzervatoři a letos pod pseudonymem Leeloo vydala svůj první singl Botticelli Girl“, ke kterému také natočila videoklip a právě pracuje na svém debutovém albu. Zájem o tanec ji zůstal, a když to čas a koronavirus dovolí, ráda si zatančí v tanečním studiu.

Pocházíte z umělecké rodiny, pradědeček spisovatel, dědeček textař, tatínek herec, textař a pianista, maminka herečka. Jaké bylo, vyrůstat v rodině plné umělců? Jak vás to ovlivnilo?

Rozhodně mě to přivedlo k hudbě a umění celkově. Odmalička jsme chodily se ,ségrou‘ do divadel za rodiči. Nejvíce času jsme strávily v divadle Semafor, takže hudba, tanec a herectví bylo všude kolem mě. Nedokážu si to představit jinak. Když jsme nebyly v divadle, tak jsme šly na koncert  táty a tak podobně.“

Od dětství ráda zpíváte. A podle všeho, jste vždycky chtěla být zpěvačkou, ale vaši rodiče si to nepřáli. V páté třídě na ZŠ jste se v Semaforu objevila v představení Opera Betlém“, kde hrál váš táta a pak jste zpívala v Dětské opeře Praha. Bavilo vás to?

Milovala jsem to! Našla jsem si tam spoustu přátel a hlavně jsem se konečně začala učit zpívat. V naší rodině se opera neposlouchá, jen u venkovního posezení na zahradě hraje klasika. Rozhodně mi to rozšířilo obzory a stát ve svých asi 14 letech na prknech Národního divadla s tím, že jsem tam něco přednášela, byla úžasná zkušenost!!!“

V jednom rozhovoru jste řekla, že jste nikdy nepřemýšlela nad jinou než uměleckou kariérou, a tak jste se rozhodla pro studium populárního zpěvu na pražské konzervatoři. Proč jste si vybrala právě populární zpěv? Neuvažovala jste o opeře?

Hodně lidí mě do toho nutilo, ale já si nikdy nedokázala samu sebe představit jako operní divu. Plánovala jsem i muzikál, ale nakonec jsem šla na Pražskou konzervatoř k paní profesorce Janě Balašové a vůbec bych to neměnila!“

Nedávno jste vydala svůj první videoklip k písni Botticelli Girl pod pseudonymem Leeloo. Proč právě Leeloo? Někde jste řekla, že je podle hrdinky z vašeho oblíbeného filmu Pátý element…

Ano. Na filmu ,Pátý element´ jsem vyrostla. S kamarádkou jsme si říkaly zkráceně ,Lilu´ . Vždycky jsem věděla, že mé umělecké jméno nebude mé vlastní. Před pár lety jsem se na sociálních sítích Instagram přejmenovala na ,Leeloo´. Když jsme s mým producentem Sebastianem Hádlem a mou sestrou Františkou vymýšleli, jak bych si mohla říkat, tak to Sebastian navrhl. Hned jsem souhlasila!“

V současnosti pracujete na svém debutovém albu a pod pěti skladbami je autorsky podepsaná vaše sestra Františka. Neuvažovala jste o tom, napsat si také sama text?

Texty si píši! Třeba právě můj debutový single ,Botticelli girl´ jsem napsala já – hudbu i text. Se sestrou jsem spolupracovala na třech z těchto pěti zmíněných písních, a pak na všech ostatních sama. Zpívá se mi mnohem lépe, když je v písni i kus mě.“

S rodinou

Spolu se sestrou Františkou jste se objevily v malých rolích ve filmové hudební komedii Jiřího Menzla Donšajni“ (2013), v níž si zahrál také váš tatínek Václav Kopta. Jaká to byla zkušenost? Přijala byste i dnes roli před kamerou?

To už je velice dávno a jednalo se o opravdu malinké role. Nakonec jsem pouze dostala pohlavek před kamerou, ale strašně mě to bavilo. Pamatuji si úplně vše! Konkurz v Malostranské besedě, kostýmní zkouška na hřbitově, zkoušení scén, ostatní děti, co tam s námi byly a samozřejmě velkou premiéru. Jiří Menzel řešil každičký detail. Moc si vážím toho, že jsem ho mohla vidět během jeho práce, kterou dělal dokonale. Vyrostla jsem v divadle a vždycky si všichni kolem mě mysleli, že budu herečka. Rozhodně bych se nějaké té roli nebránila – uvidíme, co přinese čas.“

Zpívání vás podle všeho velice baví a naplňuje. Vyzkoušela jste si také herectví. A co tanec, neláká vás?

Upřímně, vše začalo tancem. Byla jsem velice extrovertní a hyperaktivní dítě, takže jsem začala tančit ve svých 3 letech. Vyzkoušela jsem všechny možné styly a jednu dobou jsem dokonce závodně tančila Rock&Roll. Byl i rok, kdy jsem chodila tančit čtyřikrát týdně (více stylů) a k tomu jsem ještě zvládala akrobacii, výtvarku a dřevěnou dílnu – rodiče se mě prostě snažili unavit. 🙂 Tím jsem si nakonec zničila kolena a po krátké pauze jsem se k tancování vrátila jen částečně. Covid mi brání chodit do mého oblíbeného tanečního studia, ale jednou za čas si něco zatančím.“

Letos vás čeká maturita a co dál? Budete pokračovat ve studiu?

Plánuji zůstat na škole ještě dva roky, abych udělala absolutorium. Nad vysokou školou se ještě rozhoduji. Láká mě zahraničí, ale v poslední době si nejsem úplně jistá…“

Jak ráda trávíte chvíle volna?

Posloucháním hudby, posezením v kavárnách nebo koukáním na něco zajímavého. Záleží na tom, kolik mám energie.“

Jana „Leeloo“ Koptová:

Narodila se 4. 7. 2001 v Praze jako mladší dcera herců Václava Kopty a Simony Vrbické (dvorní dabérky Nicole Kidman). Strýc Jan Kopta je výtvarník. Dědeček Pavel Kopta byl textař, hlavně písní pro Hanu Hegerovou, například „Lásko prokletá“. Prastrýc Petr Kopta byl básníkem, překladatelem, textařem a  podepsal Chartu 77. Pradědeček Josef Kopta byl spisovatel a jeho nejslavnější román „Hlídač č. 47“, který vyšel v roce 1926, byl 3x zfilmovaný. Starší sestra Františka studuje Arts management a s Janou napsala několik písní.

Jana studuje pražskou konzervatoř. Objevila se v malé roli ve filmu Donšajni“.

Veronika Pechová  

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

První výsledky průzkumu

Účastnili jste se dotazníkové akce? Pokud ano, jistě vás budou zajímat výsledky. Ale interesovat jistě budou i ty, kteří nebyli aktivními účastníky průzkumu. Všichni mají šanci v jeho druhé vlně od 11. 5.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, čtenáři TANEČNÍHO MAGAZÍNU,

nesmírně si ceníme, že jste byli i v této komplikované době ochotni vyplnit dotazník „Dopady koronaviru na kulturní sektor“. Přestože dotazník nebyl jednoduchý, vyplnilo jej 1.202 respondentů. Děkujeme.

Výzkumný tým momentálně zpracovává detailní výsledky, které vám budou po dokončení a verifikaci rovněž poskytnuty na oborové úrovni. Opakujeme, že pracujeme s anonymizovanými daty a zveřejňovat je budeme pouze v agregované podobě.

Zároveň bychom vás rádi poprosili o eventuální vyplnění dotazníku i při druhém sběru dat. Ten bude formou kratšího, inovovaného dotazníku rozesílán v pondělí 11. 5. 2020 a bude zjišťovat údaje za uplynulý měsíc duben. Jeho vyplnění již nebude tak časově náročné. Nově bude monitorována také oblast literatury. Se sběrem dat chceme pokračovat v měsíčních, později čtvrtletních intervalech a mapovat tak delší časové období. 

Výsledná data budou poskytnuta všem respondentům, zveřejněna na webu IDU a poskytnuta dalším zapojeným institucím.

Divadlo a tanec –  jednotlivec / zaměstnanec, OSVČ – včetně osob na volné noze

384

Divadlo a tanec – organizace

151

Hudba –  jednotlivec / zaměstnanec, OSVČ včetně osob na volné noze

415

Hudba – organizace, kapely, instituce, koncertní sály

108

Výtvarné umění –  jednotlivec / zaměstnanec, OSVČ vč. osob na volné noze

64

Výtvarné umění – organizace včetně muzeí

80

Celkový součet respondentů

1202

S přáním pevného zdraví 


Za výzkumný tým Katedra arts managementu VŠE, Katedra produkce DAMU a IDU

Jakub Grosman, Luboš Louženský, Pavla Petrová, Petr Prokop, Marek Prokůpek, Viktorie Schmoranzová, Daniel Šubrt

 

Komplexní informace k průzkumu naleznete na www.idu.cz/covid

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Ještě detailněji k dotazníku

Dopady koronaviru na kulturní sektor mapuje výzkum VŠE a AMU. Čili: #kulturnidata #stojimezakulturou. Jedná se o stejný dotazník, který jsme již uvedli v článku od Centra choreografického rozvoje SE.S.TA.

Katedra produkce DAMU a Katedra arts managementu VŠE spouštějí komplexní dotazníkové šetření zaměřené na stav kulturního sektoru v souvislosti s pandemií COVID-19. Cílem výzkumu je detailně popsat a vyčíslit ekonomický dopad na všechny oblasti živého (divadlo, tanec a hudba) a výtvarného umění. Výzkumné týmy žádají zasažené instituce i jednotlivce o účast na první fázi sběru dat do 22. 4. (24.00). A to prostřednictvím webového formuláře dostupného na www.idu.cz/covid. Záměrem je zmapovat průběh současné krize, ale také podpořit následnou stabilizaci kulturního sektoru. Výzkum mapuje finanční dopady za aktuální měsíc včetně odhadů na měsíce následující. Jeho výsledky mohou pomoci vhodnému nastavení strategických opatření.

Ekonomické dopady v kulturním sektoru mapují dvě pražská akademická pracoviště: Katedra produkce DAMU a Katedra arts managementu VŠE. Výzkum se zaměřuje na všechny subjekty působící v oblasti živého umění (divadlo, tanec a hudba) a výtvarného umění včetně galerií a muzeí, a to jak v komerčním, tak neziskovém sektoru. Probíhá na úrovni kulturních organizací i nezávislých umělců, včetně technických, administrativních či organizačních profesí v oblasti kultury. V první fázi sběru dat žádají výzkumníci o pohotovou spolupráci formou online dotazníku. Anonymizovaná data budou zpřístupněna pro výzkumné účely AMU a VŠE a poskytnuta dalším zapojeným institucím. Poslouží také jako cenná zpětná vazba pro všechny respondenty.

Ekonomické i provozní dopady na kulturní sféru v souvislosti s vládními opatřeními v boji s coronavirem jsou enormní. Kvalitní výzkum a z něj vyplývající závěry jsou podkladem pro zodpovědné rozhodování veřejné správy, které nebude podléhat vypjatým emocím a parciálním lobbistickým tlakům,“ uvádí Petr Prokop z výzkumného týmu Katedry produkce DAMU.

Oblast živé kultury je v porovnání s jinými odvětvími národní ekonomiky málo zmapována. Její součástí je velké množství jednotlivců, kteří tvoří páteř celého systému, avšak nejsou často nijak institucionálně ukotveni. Obáváme se, že právě na ně dopadne současná krize nejvíce. Proto považujeme za nutné výzkum realizovat nejen mezi institucemi, ale i jednotlivci,” vysvětluje Jakub Grosman z výzkumného týmu Katedry arts managementu VŠE.

Dotazník je součástí rozsáhlejšího výzkumu ekonomických a provozních dopadů současné krize, v souvislosti s pandemií COVID-19. Do připomínkování se zapojily relevantní oborové instituce, profesní asociace, státní správa i akademická sféra. Sběr dat bude opakován v měsíčních intervalech, aby výzkumné týmy byly schopny přesněji mapovat celý průběh krize. Koordinátorem výzkumu je Institut umění – Divadelní ústav.

Online dotazník: www.idu.cz/covid

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

4+4 dny v pohybu 2019

Výstavní část festivalu 4+4 dny v pohybu se vrací do Desfourského paláce

24.ročník mezinárodního festivalu současného umění 4+4 dny v pohybu proběhne od 4. do 12. října 2019 v Praze. Více než 60 umělců oživí Desfourský palác na Florenci v rámci hlavního výstavního projektu Místa činu s podtitulem Nikdo nemá nic. Kurátor Milan Mikuláštík připravil pro prostory neorenesančního paláce výstavu Nevšechno. Kromě několika výstavních intervencí je na programu i pět českých divadelních premiér od Wariot Ideal, Spitfire Company, Lucie Ferencové, Terezy Hradílkové a Viktora Černického, přednášky, program pro děti a řada dalších doprovodných akcí. Vernisáž proběhne 4. října od 18 hodin. 

Desfourský palác na Florenci (Foto: Radomír Kočí)

Desfourský palác na pražské Florenci se opět stane centrem hlavního výstavního projektu Místa činu festivalu 4+4 dny v pohybu 2019. „Podtitul výstavní části Nikdo nemá nic je odpovědí na společenské, environmentální a ekonomické změny, které prožíváme a na které bychom měli reagovat,“ říká organizátorka festivalu Denisa Václavová. Kurátorem je český výtvarný umělec, publicista a pedagog Milan Mikuláštík, který připravil výstav u nazvanou Nevšechno. „Název výstavy je reakcí na mnohoznačný slogan festivalu – Nikdo nemá nic. Snažili jsme vytvořit platformu pro setkání autorů různých generací, různých ,scén‘, zemí, osudů. Umění je zde vnímáno jako prostor plurality, respektu, vzájemnosti a spolupráce,“ vysvětluje Milan Mikuláštík. Akcentována je tvorba uměleckých skupin nebo dvojic. Představí se mimo jiné intermediální kolektivy Black Hole Generation, Duna či dvojice Mitríková–Demjanovič nebo Altman–Krykun. Účastní se však také několik výrazných uměleckých solitérů, například „akademický model“ Luboš Plný.

Jiným druhem solitérů jsou umělci a umělkyně ze vzdálených zemí, kteří se rozhodli pracovat a žít v Praze – například mexická sochařka Jimena Mendoza či všestranný nizozemský malíř Roel van der Linden, který se tentokrát prezentuje výjimečně jako sochař. Letošním specifikem je také významný podíl slovenských umělců: účastní se např. loňská vítězka Ceny Oskára Čepana, angažovaná romská umělkyně Emília Rigová, dále Aneta Mona Chisa, Marek Kvetán, Radovan Čerevka nebo Martin Kochan. Mezi zahraničními hosty se představí také norsko-německý autor Bjørn Melhus, který zpravidla všechny role ve svých filmech ztvárňuje sám, nebo ve Švédsku žijící thajská umělkyně Nongkran Panmongkol či budapešťské duo Lörinc–Borsos.

Historickou budovu dále oživí výstavní intervence Pavly Melkové a Michala Škody nazvaná Máme jen to, co je v naší hlavě, kde se autoři zamýšlí nad způsoby vnímání světa, nad prožitkem skrze obraz světa v našem vědomí. Instalace Zásahy do umění z dílny uskupení LSJ nabídne návštěvníkovi možnost užít si umění z pozice kritického diváka, tvůrce a rovněž účastníka konceptuálního projektu: Návštěvník je střelcem, galerie střelnicí, umění je cíl.

V centru festivalu se představí několik českých premiér: Lukáš Bouzek, Tereza Hradilková a Apolena Vanišová ve své performativní instalaci Landing vzdají hold americkému spisovateli Trumanu Capotovi. Soubor Wariot Ideal se do Desfourského paláce po roce vrací, tentokrát s představením Škůdci. Další premiérou v Desfourském paláci budou Spitfire Company a jejich rodinné představení Podvraťáci. Autorská dvojice Petr Boháč a Martin Tvrdý uvede příběh o neobyčejném přátelství kluka a psa, kteří musejí společně svést boj s nebezpečným protivníkem, čínskou tajnou policií. Ve svém novém projektu Prime Figures otvírá Viktor Černický možnost zúčastnit se performance – ať v hledišti, nebo na scéně – všem, kteří v ní jinak najdou zastoupení jen zřídka. V režii Lucie Ferencové vyprávějí Anežka Hessová a Eva Stará v performanci M j Hood příběhy o „integraci, která je mnohdy znásilněním, o daru, co není zadarmo, a o takovém tom hezkém pocitu, když Čech tyká ve večerce Vietnamcovi.“ Volně se inscenace inspiruje knihou Světlé dny Zsuzsy Bánkové. Zuzana Scerankova a Natálie Rajnišová ve své performanci Pustý ostrov chrání 15 000 obyvatel balancují na hranici mezi představením, přehlídkou a výstavou. Performativní přednáška Viktora Čecha Bezradný kritik uvede slavnostní vyhlášení laureátů šestého ročníku Ceny Věry Jirousové. Tato cena určená začínajícím a již etablovaným kritikům výtvarného umění si dává za cíl zviditelnit tento v českém prostředí dosud málo reflektovaný obor a podpořit začínající autory.

Přednáška hudebních publicistů Karla Veselého a Miloše Hrocha Proč jsou všechny kočky tak šedé se zaměří na otázky, kde se bere v popu deprese a proč je dnešní nezávislá hudba tak posedlá smutkem. Otevřené fórum na téma Voda a budoucnost si naopak bude klást otázky jako: Straší nás média příliš nebo naopak málo, když nás každý den varují před nedostatkem vody? Pod názvem Dobrá praxe se skrývá celodenní setkání a burza zkušeností vybraných městských a oblastních galerií z celé České republiky, jejich kurátorů, respektive ředitelů, se zaměřením na vystavování současného umění. Pro umělecké profesionály bude opět připravena čtyřdenní Festivalová škola Arts managementu.

Pro teenagery je připravena premiéra představení Paměť. Žáci a studenti základních i středních škol se mohou těšit na doprovodný program platformy Máš umělecké střevo?. Vizuální podoby ateliéru a dílen se znovu ujme výtvarník Kakalík, který s ohledem na podtitul Nikdo nemá nic upře pozornost na nejnepatrnější detaily, schopnost vyjít s málem, umělecký minimalismus a „prázdno“.

Kompletní program včetně zahraničních divadelních představení najdete na webu: www.ctyridny.cz

4+4 DNY V POHYBU

24. MEZINÁRODNÍ FESTIVAL SOUČASNÉHO UMĚNÍ

Desfourský palác, Divadlo Archa, Ponec – divadlo pro tanec, Centrum současného umění DOX

4. – 12. října 2019

Foto: Radomír Kočí

Eliška Míkovcová 

pro TANEČNÍ MAGAZÍN