Rozhovor s ředitelkou festivalu Tanec Praha a divadla Ponec YVONOU KREUZMANNOVOU

„Tanec byl pro mě vždy vysvobozením“

Přes gymnastiku se dostala ke své velké lásce, k současnému tanci, který Yvonu Kreuzmannovou tak okouzlil, že se mu nejen sama věnovala, také vystudovala teorii tance, i když původně chtěla studovat choreografii. Založila občanské sdružení Tanec Praha, které je pořadatelem festivalů TANEC PRAHA a Česká taneční platforma a je ředitelkou tanečního divadla PONEC.

Vyrůstala jste se sestrou v Praze v rodině experta na tropické dřeviny.  A do sedmnácti let jste se vrcholově věnovala sportovní gymnastice. Jenže pak jste měla úraz a se sportovní kariérou byl konec. Jak vzpomínáte na období svého dětství a dospívání? Čím jste chtěla být?

„Já mám vzpomínky na dětství krásné, bydleli jsme nejprve na internátě v Thomayerově nemocnici, kde pracovala má matka, takže jsme trávili spoustu času v Krčském lese, pak jsme se přestěhovali do Strašnic, kde se teprve pomalu stavělo sídliště Skalka, takže jsem tam zažila ještě zelené pláně – pro nás byl kontakt s přírodou zásadní. Vyjížděli jsme vláčkem různě za Prahu a pak často jezdili do Brd, prázdniny jsme trávili nejvíc na jihu Čech a Vysočině, pod stanem, na kolech, různě. Hledali jsme své ostrůvky svobody uprostřed pokryteckého světa za železnou oponou. Neměla jsem žádnou konkrétní představu, kam mě ten režim pustí, tak jsem se snažila najít svou cestu ve světě umění. Měla jsem kliku, ale taky velkou disciplínu.“

 S gymnastikou jste skončila a našla jste se v současném tanci a začala se mu věnovat amatérsky. Čím Vás okouzlil, že jste mu tak podlehla?

„Tanec byl pro mě vysvobozením, byla jsem vždycky hyperaktivní a bez pohybu si neuměla život představit. Najednou jsem ale objevovala nové dimenze pohybu, jeho možnosti, propojení s dechem, nešlo už jen o dril či techniku, ale mnohem víc. Neskutečně mě bavilo improvizovat.“

Po gymnáziu jste dva roky pracovala v cestovní kanceláři a přitom dálkově studovala cestovní ruch na VŠE. Jenže byla tu Vaše láska k tanci, a tak jste to zkusila na HAMU na taneční vědu. Proč jste si vybrala právě teorii tance?

„Já jsem šla k ‚talentovkám‘ na choreografii, byla jsem plná nadšení pro tvůrčí práci, ale taky jsem měla maturitu z klasického gymnázia, jazykový talent a k němu matematické myšlení. Bíba Brodská si mě všimla, vysvětlila mi, že bez profesionální praxe v divadle na choreografii jít nelze, ale pozvala mě na druhý den ke zkouškám na teorii tance. Moc jsem si toho pod tím pojmem neuměla představit, ale neváhala jsem a dobře, že tak. Nasávala jsem vědomosti na různých fakultách, nejen hudební, bavilo mě psát, překládat, bádat v archivech, ale stejně mě to táhlo zpátky k praxi. Sametová revoluce mi otevřela dveře do Evropy a na stipendiu v Paříži jsem pochopila, že současný tanec je to, co chci s diváky v naší zemi sdílet, bylo tu na co navazovat, ale až po pěti desetiletích izolace, to je velká mezera a já ji chtěla zaplnit.“

 V roce 1991 jste založila občanské sdružení Tanec Praha, které je pořadatelem festivalu TANEC PRAHA. Podle čeho vybíráte účastníky festivalu a kdo se na festivalu již představil a na koho se můžou diváci ještě těšit?

„Festival byl prvním, co mi dávalo smysl. Vozit sem světové špičky, ale i objevovat nové talenty, motivovat naše umělce a otevírat jim možnosti mezinárodní spolupráce. Logicky jsem proto o pár let později založila druhý festival – Česká taneční platforma – a pak už jen hledala vhodný prostor pro taneční divadlo. Vybírat program festivalu je velká dřina, musíte zhlédnout stovky děl, ideálně naživo, zdaleka ne vše vás nadchne.  Rozhodující je pro mě nejen zkušenost, ale hlavně intuice. Musím být o díle přesvědčená, umět si ho představit v českém kontextu – to není vždy tak jednoduché, naši diváci nebyli zvyklí na jinou estetiku než klasický balet a folklor… První léta byla velmi náročná, čelila jsem i mnohým předsudkům naší odborné veřejnosti, ale to vše je jen otázkou času a víry. Já věřím, že současný tanec je neskutečně zajímavý, bohatý a má neustále co nabízet. Nejde jen o hvězdy, které se nám daří vozit, jejich výčet je dlouhý, například Jiří Kylián, Maguy Marin, Bill T. Jones, Ohad Naharin, William Forsythe, Trisha Brown, Akram Khan, Sidi Larbi Cherkaoui, Alain Platel, Joseph Nadj, Lin Hwai-Min a další… Jde i o středně velké a malé produkce, kde se umělci nebojí experimentovat a hledat nové cesty i nezvyklé lokality pro tanec. Na ty se vždy můžeme těšit a snažíme se nabídnout také zcela nová jména, například Dimitris Papaioannou v Praze ještě nebyl…“

Yvona Kreuzmannová a Jiří Kylián u příležitosti uvedení jeho inscenace East Shadow v divadle PONEC v rámci festivalu TANEC PRAHA 2018 ( foto Vojtěch Brtnický)

Později jste založila také taneční divadlo PONEC zaměřené na současný tanec a pohybové divadlo. Co Vás přivedlo k založení této taneční scény?

„V celé ČR nebyly profesionální podmínky pro prezentaci současného tance, zatímco skoro každá evropská metropole se chlubí Domem tance či jinými scénami dobře vybavenými právě pro náš obor. Promýšlela jsem, jak lze napomoci dalšímu rozvoji naší scény, což nadále trvá, protože skutečný Dům tance potřebuje i zkušebny, dílny, solidní podmínky pro tvůrčí proces. A tak po dvaceti sezonách divadla PONEC se dočkáme v roce 2021 vlastní zkušebny – Studia Krenovka – a do toho nás čeká náročný projekt rekonstrukce bývalých žižkovských lázní, kde plánujeme 4 zkušebny, dílny, co-working space, wellness pro rehabilitaci a snad i zvukové studio, to vše v těsné blízkosti PONCE, což je velká výhoda.“

Díky svým pracovním aktivitám jste spolupracovala s řadou osobností. Na koho ráda vzpomínáte a s kým byste ještě ráda spolupracovala?

„Mám za sebou nezapomenutelná setkání s velkými osobnostmi světové scény, za všechny Bill T. Jones, Trisha Brown, Ohad Naharin nebo neuvěřitelně skromný Merce Cunningham… a asi největší zážitky mi přinesl Jiří Kylián, ta jeho lidskost, smysl pro humor a velkorysost. Potkala jsem ale i lidi, kteří zdaleka tolik „nejsou vidět“, přesto za nimi stojí spousta práce a výsledky, bez nich bychom ta známá jména vlastně neměli šanci objevit. Ať už to byl Sam Miller v USA, Bob Palmer nebo John Ashford v UK, měla jsem štěstí na skvělé lidi a mám ho i tady v Čechách. Nejvíc mě určitě ovlivnil můj otec, ale zrovna tak si vážím svého týmu, bez něj bych toho nikdy tolik nedokázala. Baví mě práce s mladým týmem i fakt, že mám komu ty zkušenosti i vize předávat.“

 V roce 2003 jste byla prezidentem Francie jmenována Rytířem za zásluhy. Co to pro Vás znamená?

„To byla velká pocta, celkově vnímám, že si mé práce v zahraničí velmi cení, protože tam má náš obor prostě delší historii a uznání. Ale i u nás se pohled na současné taneční a pohybové umění s lety mění, a to je dobře.“

 Umíte vůbec odpočívat? Někde jste přiznala, že ráda hrajete volejbal…

„Právě volejbal je fantastická forma aktivního odpočinku. Zrovna tak miluju moře, potápění, ale taky lyžování nebo pobyt v přírodě u nás v Čechách, to si vždy „vyčistím hlavu“. Faktem je, že jsem ,workoholik´, ale není to neléčitelné.  Mým dětem už je přes dvacet a stále nás baví jezdit spolu na dovolenou, tam mám od nich zákaz otevřít počítač. Nicméně patřím ke generaci, která si silně uvědomuje cenu svobody, musela jsem si ji vydobýt a dobře vím, že svoboda stejně jako nezávislost znamená také velkou odpovědnost.“

Yvona Kreuzmannová se narodila 21. 4. 1963 v Praze jako Yvona Nováková, ale známá je jako Yvona Kreuzmannová po svém prvním manželovi herci Františku Kreuzmannovi. Vystudovala gymnázium a teorii tance na HAMU a na ročním stipendiu ve Francii na pařížské Sorbonně a na Univeristé Paris VIII. V roce 1990 byla tiskovou mluvčí festivalu Tanec Praha. V roce 1991 založila občanské sdružení Tanec Praha, které se stalo pořadatelem festivalu TANEC PRAHA a ona jeho ředitelkou a dramaturgyní,  provozuje taneční divadlo PONEC. Absolvovala řadu zahraničních stáží a ve Francii byla jmenována Rytířem řádu za zásluhy. Má dvě děti.

Foto: Eva Smolíková, Vojtěch Brtnický

Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

»SUFLÉR« aktuálně

Naleznete v něm rovněž audiokompas v oblasti kulturního umění, ale i současné strategie a vize

Novým podcastem „Suflér“ navazuje Institut umění – Divadelní ústav (IDU) na mimořádný on-line zpravodaj „Kultura v karanténě“ (KvK). Reaguje tak na aktuální vývin situace kolem koronavirové krize. Jeho sound design připravilo studio Versus.

Jana Návratová a Veronika Černohous i jejich hosté se v jeho obsahu zamýšlí nad potřebami, vizemi a strategiemi v kultuře a umění.A zároveň nabízí audiokompas v kulturním území. Podcast je dostupný na Spotify, epizody je možné přehrát také zde.

Úvodní díl podcastu IDU „Suflér“, s názvem „K čemu jsou kulturní data“ je věnován průzkumu dopadů koronaviru na kulturní sektor. Ten na jaře letošního roku, ve spolupráci s IDU, připravovala Katedra produkce DAMU a Katedra Arts Managementu VŠE.

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Ještě detailněji k dotazníku

Dopady koronaviru na kulturní sektor mapuje výzkum VŠE a AMU. Čili: #kulturnidata #stojimezakulturou. Jedná se o stejný dotazník, který jsme již uvedli v článku od Centra choreografického rozvoje SE.S.TA.

Katedra produkce DAMU a Katedra arts managementu VŠE spouštějí komplexní dotazníkové šetření zaměřené na stav kulturního sektoru v souvislosti s pandemií COVID-19. Cílem výzkumu je detailně popsat a vyčíslit ekonomický dopad na všechny oblasti živého (divadlo, tanec a hudba) a výtvarného umění. Výzkumné týmy žádají zasažené instituce i jednotlivce o účast na první fázi sběru dat do 22. 4. (24.00). A to prostřednictvím webového formuláře dostupného na www.idu.cz/covid. Záměrem je zmapovat průběh současné krize, ale také podpořit následnou stabilizaci kulturního sektoru. Výzkum mapuje finanční dopady za aktuální měsíc včetně odhadů na měsíce následující. Jeho výsledky mohou pomoci vhodnému nastavení strategických opatření.

Ekonomické dopady v kulturním sektoru mapují dvě pražská akademická pracoviště: Katedra produkce DAMU a Katedra arts managementu VŠE. Výzkum se zaměřuje na všechny subjekty působící v oblasti živého umění (divadlo, tanec a hudba) a výtvarného umění včetně galerií a muzeí, a to jak v komerčním, tak neziskovém sektoru. Probíhá na úrovni kulturních organizací i nezávislých umělců, včetně technických, administrativních či organizačních profesí v oblasti kultury. V první fázi sběru dat žádají výzkumníci o pohotovou spolupráci formou online dotazníku. Anonymizovaná data budou zpřístupněna pro výzkumné účely AMU a VŠE a poskytnuta dalším zapojeným institucím. Poslouží také jako cenná zpětná vazba pro všechny respondenty.

Ekonomické i provozní dopady na kulturní sféru v souvislosti s vládními opatřeními v boji s coronavirem jsou enormní. Kvalitní výzkum a z něj vyplývající závěry jsou podkladem pro zodpovědné rozhodování veřejné správy, které nebude podléhat vypjatým emocím a parciálním lobbistickým tlakům,“ uvádí Petr Prokop z výzkumného týmu Katedry produkce DAMU.

Oblast živé kultury je v porovnání s jinými odvětvími národní ekonomiky málo zmapována. Její součástí je velké množství jednotlivců, kteří tvoří páteř celého systému, avšak nejsou často nijak institucionálně ukotveni. Obáváme se, že právě na ně dopadne současná krize nejvíce. Proto považujeme za nutné výzkum realizovat nejen mezi institucemi, ale i jednotlivci,” vysvětluje Jakub Grosman z výzkumného týmu Katedry arts managementu VŠE.

Dotazník je součástí rozsáhlejšího výzkumu ekonomických a provozních dopadů současné krize, v souvislosti s pandemií COVID-19. Do připomínkování se zapojily relevantní oborové instituce, profesní asociace, státní správa i akademická sféra. Sběr dat bude opakován v měsíčních intervalech, aby výzkumné týmy byly schopny přesněji mapovat celý průběh krize. Koordinátorem výzkumu je Institut umění – Divadelní ústav.

Online dotazník: www.idu.cz/covid

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Twerking se profesorům VŠE nelíbí

Studentky VŠE sklidily za svůj (porno)tanec během soutěže Miss ostrou kritiku profesorů

 

 

 

Prahu oblétla jak blesk zpráva o soutěži Miss, která se konala na VŠE Praha. Důvodem byl provokativní až pornotanec studentek, který předváděly v rámci soutěže. Vedení školy zrušilo svou záštitu nad studentskou soutěží a to  dokonce i dalších ročníků soutěže Miss VŠE.

Soutěž krásy pořádá organizace Student Media. Škola samotná se na žádných aktivitách, kromě propagace, nepodílela. Děkan fakulty Miroslav Ševčík i rektoři VŠE byli zděšeni.

Pořadatelé se za vulgární vystoupení dívek omluvili. Ředitel organizace uvedl, že vystoupení v dané podobě nebylo vhodné. „Tato část programu byla plně v režii mediálního partnera Extra.cz, a ačkoli bylo domluvené taneční vystoupení na téma twerku a i děvčata o tom věděla, výsledná podoba byla daleko bulvárnější a více vulgární, než jsme očekávali. Bohužel nám toto předem nebylo známo a v průběhu večera již nebylo v našich sil&a acute;ch to jakkoli ovlivnit,“ citovaly jej Lidovky.cz.

Server zprávy.aktuálně.cz zveřejnil   ve středu 26.11. záznam soutěže. Podívejte se na následující video.

Jsou profesoři a rektoři právem zděšeni? Je takový tanec pro soutěže vhodný? A  kde je vhodný?

Taneční magazín