Nepříliš dobré (nejen) divadelní vyhlídky

Ministr kultury řekl, která odvětví kultury otevřou první. Divadla mají smůlu. V ohrožení i letní festivaly a koncerty!

Divadla a kina pravděpodobně do léta neotevřou. Podle ministra kultury Lubomíra Zaorálka (ČSSD) se nejdříve budou otevírat muzea, galerie, hrady a zámky. V ohrožení jsou i letní koncerty a festivaly.

Řada umělců se rozhodla na nic nečekat a než by seděli doma, raději vyrazili pomáhat tam, kde je to potřeba. „Chvíli mi to trvalo, než jsem pochopila, jaká je situace. Odjela jsem na Moravu za rodinou, kde jsem potom tři měsíce pracovala v lese a sázela jsem stromy,“ popsala například herečka Sarah Hlaváčová.

Když na podzim přišla druhá koronavirová, vlna, rozhodla se absolvovat jednodenní pečovatelský kurz od Českého červeného kříže a nastoupila do nemocnice jako sanitářka.

Nastoupila jsem do nemocnice Milosrdných sester pod Petřínem, kde jsem od konce října. Stále tam občas docházím, měříme tlak, ráno probíhá hygiena pacientů, krmení, polohování,“ doplnila Hlaváčová.

Věřme, že se tyto předpovědi až do písmene nenaplní a kulturní stánky, třeba za určitých přísnějších hygienických opatření, otevřou své brány dříve.

Foto: archiv ČSSD

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

SE.S.TA vám nabízí

Rezidence pro choreografy s koučinkem – open call. Již 14. ročník tohoto unikátního projektu. Uzávěrka bude 15. 4.

Rozvíjejte svůj projekt na intenzivní rezidenci s podporou zkušených uměleckých koučů a mezinárodního kolektivu dalších tvůrců. Unikátní koncept uměleckého koučinku využila za více jak deset let řada etablovaných choreografů, získejte místo na čtrnáctém ročníku!

Rezidence bude probíhat dle aktuálních možností, koncept je připraven tak, aby umožnil práci ve studiu a spojení se zahraničními kouči formou streamingu. Přihlášky posílejte do 15. dubna 2021.

Cílem Rezidence s koučinkem je provázet a podporovat práci rozvíjejících se choreografů a poskytovat jim reflexi k jejich vznikajícímu dílu. Rezidence také funguje jako platforma, spoluvytvářející diskurz v oblasti současného tance, umění a života, který odráží českou i mezinárodní taneční a uměleckou scénu.

Rezidence se nezaměřuje na formování profesionálních tanečníků, ani na řízení estetiky výrazu, spíše chce podpořit výzkum nebo znovuobjevení variabilních způsobů choreografické práce a neobvyklých způsobů vyjadřování uměleckého záměru. Rezidenční pobyt má formu dialogu mezi choreografy a hostujícími kouči, kteří rezidenty vedou v jejich umělecké práci.

Rezidence trvá deset dní, a kromě intenzivní práce choreografa s koučem zahrnuje přednášky a každodenní zpětné vazby, společné diskuse a vzájemné prezentace uměleckých procesů v rámci otevřených zkoušek i veřejných prezentací. Jak veřejné prezentace, tak společné diskuse nabízejí umělcům možnost konfrontovat a sdílet svou práci s potenciálním publikem.

Rezidenci 2021 povedou koučky Kathy Casey (CA) a Alice Chauchat (FR/DE).

Program:

  • Ranní trénink Morning Studio (otevřený pro veřejnost).

  • Práce ve Studio ALTA nebo Veletržním paláci samostatně a s kouči (4 až 6 hodin denně).

  • Večerní moderovaná diskuze peer to peer (2 hodiny).

  • Chat room – neformální online diskuse pear to pear ve skupině rezidentů.

  • Jednodenní seminář s přednáškami a videoprojekcemi.

  • Dvě veřejné prezentace work in progress.

Práce se zahraničním koučem bude probíhat formu streamingu, stejně tak večerní debaty a konferenční den. Work in progress a ranní tréninky proběhnou s účastí veřejnosti.

Pokud nebudete moci, vzhledem k vývoji pandemické situace koronaviru, dorazit do Prahy, celý Váš koučink bude veden kompletně on-line.

Z performance Adély Jarošové

Praktické informace:

Účastníci budou mít k dispozici:

  • Prostor ke zkoušení se svými interprety (Studio ALTA – Invalidovna nebo NG Veletržní palác)

  • Skvělé kouče

  • Peer to peer spolupráci s ostatními choreografy

  • Prostor pro diskuze a feedback

  • Ranní technické tréninky

  • Konference a přednášky odborníků z různých oborů

  • Záznam work in progress

  • Setkání s publikem

  • Mezinárodní networkig

  • Sdílení know-how a možností, které povedou k výsledkům

  • Úhradu poloviny cestovních nákladů

  • Pomoc se zajištěním ubytování

Komunikačním jazykem je angličtina.

Cena rezidence: 3 000 Kč.

Přihlášky:

Pošlete přihlášku včetně životopisu a popisu projektu nejpozději do 15. 4. 2021. Formulář přihlášky najdete na www.se-s-ta.cz.

Sdílet

Kontakty: Eva Dryjová, eva.dryjova@se-s-ta.cz

Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA

Michaela Kessler

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Náš aktuální rozhovor s VÁCLAVEM KUNEŠEM, zakladatelem a šéfem 420PEOPLE i porotcem StarDance

„Tanec zlepšuje náladu i výkon“

VÁCLAV KUNEŠ – dnes známý choreograf, tanečník a umělecký ředitel souboru 420PEOPLE – odešel jako osmnáctiletý mladík po absolvování konzervatoře do světa – konkrétně do Holandska. Tam dostal angažmá v Nederlands Dans Theateru u Jiřího Kyliána. U něj působil jedenáct let. Po návratu domů si, spolu s Natašou Novotnou, splnili sen. Vybudovat v Praze špičkový soubor současného tance. A to se jim povedlo. Dnes patří soubor 420PEOPLE (do názvu si jeho zakladatelé vepsali českou telefonní předvolbu) k tomu nejlepšímu, co česká taneční scéna nabízí. Do repertoáru souboru patří u diváků velmi oblíbené představení „PANTHERA“, které odhaluje tajemství vzniku samotného lidstva, „THE WATCHER“ s kapelou Please The Trees, jež je nejen taneční, ale i hudební extází, a představení „Křehkosti, tvé jméno je žena“, v němž se setkají vynikající herci Národního divadla se současným tancem. 420PEOPLE pořádá pravidelné tvůrčí pohybové workshopy a ve svém novém studiu Maiselovka v centru Prahy se chystají nejrůznější pohybové a taneční lekce. Navíc zde v době pandemie vznikly hned tři taneční filmy: „OHNĚ STROJE – KONKURZ“, „THROUGH GLASS“ a „ORĪGĪ“. V současné době tady členové souboru natáčejí on-line lekce a zatančit si tak s nimi můžete i vy!

Čím to je, že nám tanec dělá tak dobře? Jak na něj reaguje tělo a hlava?

Vždycky jsem si myslel, že až mi bude čtyřicet, tak se mi změní život tím, že přestanu tancovat, protože už mi to nepůjde tak jako dřív. Ale teď se mi mění život tím, že zjišťuji, že tomu tak není, a mám pocit, že se dá dál tancovat. Asi až do hrobu. 🙂 Jinak, samozřejmě, ale dá! Udivuje mě, jak se tělo přizpůsobuje, jak poslouchá a jak také čím dál víc umím poznat, co se uvnitř mého těla děje. Tanec má na naše zdraví i psychiku neuvěřitelně pozitivní vliv.“

A jak konkrétně nám tanec pomáhá? Jak na něj reaguje naše tělo i hlava?

Na nějaké primární úrovni se jednoduše vyblbneme, což je vždy potřeba – uvolnit se, a třeba z té vlastní škatulky na chvíli vystrčit růžky. Když nás k tomu inspiruje hudba nebo někdo, tak už automaticky zapínáme jiné než obvyklé radary. A hlavně povolujeme ty každodenní svěrací kazajky, které si vytváříme buď sami, nebo vznikají jako reakce na upjaté, stresové, uspěchané prostředí.“

K čemu Vás přivedla či spíše dohnala současná doba koronavirové pandemie?

Zvykl jsem si každý den půl hodinky denně cvičit a během té doby si dokážu téměř úplně pročistit hlavu. Takhle pravidelně jsem necvičil tak posledních deset let! Ale zase jsem nikdy nebyl v takovéto situaci, jako jsme teď všichni. Takže vím, že něco dělat musím. Hlavně ale vnímám výsledek – po cvičení a tanci mám prostě lepší náladu i výkon. A že se potom lépe čelí všemu, co na nás ten den připraví, o tom nemůže být pochyb.“

Tak nejen Vám, 420PEOPLE, ale všem tanečníkům a hercům držíme palce, ať již nastane „doba vystupovací“. I z pandemie i ve smyslu vystupování na pódiích.

Foto: Pavel Marek, Pavel Ovsík a archiv 420PEOPLE

Martina Kadlecová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s první baletní sólistkou pražského ND NIKOLOU MÁROVOU

„Baví mě sledovat nadšení a pokroky mých studentů”

Nikola Márová o sobě říká, že patří k lidem, kteří si splnili sen, a její práce ji stále naplňuje a baví. Tím hnacím motorem je pro Nikolu Márovou balet, kterému propadla již v dětství. Je členkou baletního souboru ND v Praze, kde je a od roku 2007 první sólistkou. Na svém kontě má řadu krásných rolí, obdržela několik ocenění a patří mezi naše nejoblíbenější tanečnice. Spolu se svým bývalým tanečním partnerem Michalem Štípou mají baletní školu School of Dance a jak přiznává, baví ji předávat lidem zkušenosti a sledovat jejich nadšení a pokroky.

 V dětství jste navštěvovala různé kroužky, chodila na klavír, na flétnu… V šesti letech vás maminka přihlásila na baletní přípravku do ND. A jak jste jednou přiznala, balet vás chytil a byla to láska na první pohled. Čím vás uchvátil?

„Obdivovala jsem spojení pohybu s hudbou, jak moc může pohyb znásobit účinek hudby a naopak. Okamžitě jsem si zamilovala divadlo a osobnosti, které účinkovaly na jevišti. Nejvíc ale pocit být na tom jevišti s nimi.”

Šla jste na taneční konzervatoř a přitom absolvovala stáž v Drážďanech a po škole jste nastoupila do baletního souboru ND jako sboristka, kde jste se již v osmi letech představila v představení Z pohádky do pohádky. V roce 2001 jste se díky záskoku v Louskáčkovi stala sólistkou a od roku 2007 první sólistkou. Čím je pro vás balet dnes?

„Balet je pro mě vlastně stále tím, čím byl od začátku. Samozřejmě mám své oblíbené tituly, které jsou mému srdci ohromně blízké, a ty si vždy moc užívám. Bohužel se s nimi ale po čase musím rozloučit, teď bych si ještě ráda alespoň párkrát zatancovala třeba Maillotovu Popelku nebo Sólo pro tři. Musím ale přiznat, že je stále těžší zkoušet nové premiéry. Divadelní provoz se, asi jako vše kolem nás, neustále zrychluje.”

Debutovala jste dvojrolí Odetty/Odilie v baletu Labutí jezero a jednou jste řekla, že to bylo splnění vašeho snu…  

„Samozřejmě, byl to můj sen už od školy. Labutí jezero je nesmrtelný příběh, ve kterém si každý divák vždy najde své. Jednou jsem si počítala, v kolika verzích jsem tančila. Pokud se nepletu, bylo jich šest a to je na splnění dětského snu, myslím, zcela dostačující.”

Na scéně jste vytvořila řadu nádherných rolí. Byla jste Kitri v Donu Quijotovi, Aurorou ve Spící krasavici, Myrthou v Giselle, Královnou Mab v Romeovi a Julii, Nikie v La Bayadere … Jaké role máte nejraději?  

„Ke každé roli si během zkoušení najdu vztah. Většinu zásadních rolí jsem si zatančila, poslední dobou spíš přemýšlím o rolích, které jsem netančila, ale chtěla bych. To je třeba Manon. Moc jsem se také těšila, až si zatančím Taťánu v Oněginovi a to se mi splnilo, ale kvůli koronaviru jsem si ji na jevišti zatím moc neužila. Snad se dočkám příští sezonu.”

Vaše umělecké kreace vám vynesly dvakrát Cenu Thálie (Odetta/Odilie v Labutím Jezeru a Matka ve Svěcení jara) a k tomu dalších pět nominací, tu poslední v širší nominaci v roce 2020 za roli Rosetty v Leonce a Lene. Máte také několik cen diváků pro neoblíbenější tanečnici ČR. Co to pro vás znamená?

„Každé ocenění pro mě znamená, že se někomu líbí má práce a za to jsem vždy ráda. Největším oceněním pro mě ale je, když se představení diváka dotkne a má z něj zážitek. Potlesk na konci představení je pro mě největší zadostiučinění.”

Hostovala jste v řadě zemí světa, tančila na předních scénách a spolupracovala s řadou osobností. Na koho ráda vzpomínáte?

„Během své  kariéry jsem měla obrovské štěstí a setkala se s mnoha významnými světovými choreografy a tanečníky. V době, kdy se v Praze poprvé uváděl Oněgin Johna Cranka, kde jsem tančila tehdy Olgu, měl můj taneční partner Michal Štípa únavovou zlomeninu a museli zavolat na několik představení Friedemanna Vogela. Vzhledem k mé výšce neměli jinou možnost. Já si každé představení s takovou hvězdou moc užívala, stejně, jako když jsem mohla vystupovat na galavečeru ve společnosti takových jmen, jako jsou Roberto Bolle, Tamara Rojo, Lucía Lacarra nebo Daniil Simkin.”

Spolu s vaším bývalým tanečním partnerem Michalem Štípou jste založili baletní školu School of Dance. Co vás k tomu vedlo a co nabízíte?

„Otevření taneční školy bylo naším společným snem už dlouho. Troufám si říct, že možná už před deseti lety jsem začala toužit po tom si otevřít vlastní taneční studio s lekcemi, jak pro zkušené tanečnice a tanečníky, tak pro nadšené amatéry a úplné začátečníky. Baví mě předávat lidem zkušenosti a sledovat jejich nadšení a pokroky.”

Patříte k lidem, pro které je jejich práce také koníčkem?

„Patřím k těm šťastným lidem, kteří si splnili svůj sen a živí se tím, co je naplňuje a baví. Nedokážu si představit, že bych každé ráno vstala a šla do práce, která mě nebaví.”

Děkujeme  za rozhovor

Foto: archiv Nikoly Márové 

Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN