S hraběnkou MARIÍ KINSKY, předsedkyní VIZE TANCE, choreografkou, pedagožkou, producentkou i ředitelkou Centra choreografického rozvoje SE.S.TA:

„VIZE TANCE hodlá nejen pojmenovat potřeby nezávislého sektoru“

Hraběnka Marie Kinsky, rozená Marie de Crevoisier d’Hurbache, je jako někdejší tanečnice a současná choreografka, producentka i pedagožka, výraznou osobností nejen našeho tance. Založila a vede neziskovou organizaci Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, s níž TANEČNÍ MAGAZÍN úzce spolupracuje. Vymyslela a připravuje každoroční letní festival KoresponDance. Ten již tradičně vrcholí na jejím zámku ve Žďáru nad Sázavou. Před historicky krátkou dobou byla zvolena předsedkyní oborové organizace VIZE TANCE. A právě té se nejvíce dotýká náš následující rozhovor.

Určitě nejen mě by zajímalo, s jakými vizemi jste Vy osobně přijala vedení VIZE TANCE?

Naše hlavní vize je naslouchat členům Vize tance. Během setkání, které jsme organizovali s lidmi z taneční komunity se především mluví o potřebách advokacie. Je nutné, aby byl slyšet hlas nezávislého tanečního a pohybového umění. A aby bylo reagováno na otázky, které je nutné řešit. Musí se koncepčně pojmenovat a ujasnit potřeby nezávislého sektoru a lidí, kteří pracují na volné noze. Nezávislá scéna není pouze českým specifikem. Je to dlouhodobý mezinárodní trend. Pracovat na specifikaci oboru je nejlepší způsob, jak navazovat kontakt a spolupracovat s dalšími obory, které mají stejné nebo podobné potřeby.

Už delší dobu bylo cítit, že lidé z oboru mají touhu přemýšlet a pracovat společně. Proto vzniklo motto: ,Vize jste vy, Vize jsme my!´ Konfrontace s časovou realitou není vždy jednoduchá, ale touha společně pracovat pro rozvoj oboru je velmi důležitá! Metodologie práce je obohacující pro všechny účastníky. A protože pracujeme participativně, tak zkušenost každého z nás má vliv na ostatní. Zároveň pak mají diskuse jasný záměr. Velmi oceňuji práci Blanky Markové, která nejen moderuje diskusi, ale i bude psát dokument o strategii oboru. Hledáme příklady v České republice i v zahraničí. Zároveň se snažíme otevírat otázky i s lidmi z jiných oborů, ať máme i jiné úhly pohledu. Z mého pohledu je to velmi zajímavé. Kupříkladu v pracovní skupině nazvané ,Marketing´, která řeší otázku vlivu živého umění na propagaci a marketing měst a region. A máme ve svých řadách i regionální politiky. Věříme, že se přidá i někdo z firemního sektoru, protože uvidí, jak například festivaly pomáhají zviditelňovat i malá města. A to i v mezinárodním kontextu.“

Rámcové programy VIZE TANCE už docela dobře známe z pravidelných článků v TANEČNÍM MAGAZÍNU, ale co považujete nyní za její aktuální prioritu?

Prioritou Vize tance je pojmenovat speciální potřeby nezávislého sektoru. Druhou prioritou je pomáhat institucím či partnerům pochopit, co to znamená. A třetí prioritou je obohatit kulturní politiku. I proto, aby profesionálové z našeho oboru mohli pracovat v podmínkách, které sami pomáhali utvářet.

Rovněž Vize tance pracuje na statusu umělce. V současné době se zabývají ujasněním statusu umělce téměř všechny umělecké organizace. Specifikum Vize tance je definovat, co je zásadní pro nezávislý pohybový obor. Jedná se hlavně o měkkou infrastrukturu. A tu je nutné systematicky pojmenovat, ať může nezávislá práce probíhat na profesionální úrovni. Mimo jiné připravujeme i orientační ceník oborových honorářů. Rádi bychom dosáhli toho, ať mohou nezávislí profesionálové pravidelně trénovat a vzdělávat se. Ostatně tak, jak je to běžné v jiných oborech i v zahraničí.

V interiéru zámku ve Žďáru nad Sázavou paní Marie Kinsky také založila Muzeum nové generace

Nezávislý způsob práce je zásadní mezinárodní trend, který vznikl v druhé polovině dvacátého století. Klíčová slova jsou: projekt, projektový tým, network a proces. Stále vznikají nové modely setkávání se s publikem, které je relevantní i vedle klasických představení. Nacházíme paralely i v jiných oborech. Nezávislé projekty a týmy jsou příbuzné start-upům z ekonomické sféry.“

Což je dost výstižný příklad.

V naší práci se zaměřujeme především na proces. Najdeme zde opět spojitost s firemním sektorem. Jako příklad mohu uvést aktuální skutečnost vyvinutí nových vakcín proti koronaviru během jednoho roku. A to bylo možné jen díky tomu, že se už v minulosti pracovalo na výzkumu a rešerších. Zde je patrná paralela i s naší prací. Protože, není možné udělat nový relevantní projekt pro umělce a společnost během tří týdnů. Zároveň může být proces zajímavý i pro tu vlastní společnost a fungovat jako veřejná služba. Během něj mohou vznikat spolupráce různých kategorií lidí. Mohou se otevírat různé typy komunikace mezi umělci a společností, ať v pedagogické rovině anebo druhu managementu a podobně. Vyvstává otázka, kde je uplatnění kulturních aktivit pro společnost a také na oblast evoluce výsledků kulturní politiky a orientace investic.

Jenom pak můžeme pracovat na implementaci potřeb. Budeme muset intenzívně spolupracovat s partnery. A v dialogu s nimi vytvořit komplexnější model. Nejde pouze o úroveň financování, ale také o rozvoj partnerství v již existujícím systému. Rozhodně je na čem pracovat, a pevně věřím, že to bude přínosné nejen pro umělce, ale také pro produkční týmy, techniky a kritiky a další.“

I na cestě nahoru si člověk musí umět odpočinout…

To však určitě není vše…

Dále pracujeme na zvýšení povědomí o současném tanci ve společnosti. Nejde pouze o marketing, ale o práci s teritoriem České republiky. Jde o práci na rozvoji publika, rozvoji komunitních, interdisciplinárních a edukačních projektů a o umění ve veřejném prostoru. V České republice sice už existují zajímavé iniciativy, ale jiné země mají takové iniciativy už dlouho zakomponovány do své kulturní strategie. Například ve Francii mají národní i regionální scény za úkol pracovat s jednotlivými teritorii.“

Budete se zaměřovat ve větší míře na taneční pedagogiku?

Taneční pedagogika má nezpochybnitelný vliv nejen na profesionální obsazenost naší scény a regiony, ale také hraje důležitou roli ve vnímání tance a vytvoření širší komunity, která má pak následně o tanec zájem. Taneční pedagogové mají své profesní organizace už několik let. Vize tance by ráda pomohla s propojováním tanečního, pohybového umění, škol a profesionálního světa.“

A jak byste, Vy dáma s bohatými zkušenostmi ze zahraničí, hodnotila úroveň tanečního školství zde? Jak si, podle Vás, stojí v kontextu Evropy?

Pedagogika je výsledkem tradic a kulturního přístupu té dané země. Odlišuje se rovněž v důrazu na cíl a obsah učiva v každé jednotlivé zemi. Když jsem se přistěhovala do České republiky, byla jsem fascinována důrazem na rozvoj osobnosti a kreativity. Ve Francii je dáván mnohem větší důraz na koncept a v Itálii naopak na teoretický přístup. Je to jeden z důvodů, proč je spolupráce tak zajímavá.“

Kterak byste celkově vyhodnotila spolupráci s Ministerstvem kultury ČR v době koronavirové krize?

V rámci srovnání se zahraničím, můžeme považovat spolupráci s Ministerstvem kultury ČR za úspěšnou. Vedle samotné krize se řešily běžné otázky i dlouhodobé strategie. Ať to byla státní kulturní politika nebo Národní plán obnovy, kdy Evropská unie zarezervovala více než 800 miliónů korun pro strukturální obnovení kulturního systému v České republice. Jednání stále intenzivně pokračují a musím říct, že Ministerstvo kultury bere profesní organizace z pozice partnera, což je hodně přínosné. Profesní organizace se sdružily pod ITI a můžou tak řešit své zájmy společně. To je velký krok kupředu. Tyto nové síly oboru intenzivně spolupracují s ministrem Zaorálkem, který se rozhodl setrvat ve své funkci a dokončit svoji práci. Za to mu moc děkujeme.“

Kde má náš stát vůči kultuře největší pomyslné dluhy a manka?

To je téma na dlouhý rozhovor! Na otázku mohu odpovědět spíš díky zajímavé kontradikci v české mentalitě. Ta je důvodem, proč jsou takové ,díry´ ve státní politice: Když se podíváme na procentuální poměr lidí, kteří navštěvují muzea, knihovny, zámky anebo počet lidí, kteří provozují hudbu na velmi dobré úrovni a i jiné aspekty, tak zjistíme, že Česká republika je o hodně napřed oproti jiným evropským zemím. Často i na první pozici. Přesto se o tom, ale nemluví. Jako by kultura byla soukromá a intimní záležitost.

Marie Kinsky na svém zámku, který je tradičně dějištěm mezinárodního festivalu KoresponDance

Politici v České republice nemají vždy kulturu zakomponovanou do svých volebních programů. Jelikož možná cítí, že je to každého soukromá volba. Zapomínají tak na obrovskou komunitu voličů. Je to velmi divné, protože existuje mnoho studií, které dokazují vliv kultury na ekonomiku a společnost, či jak ji používat jako marketing měst, region nebo celého státu. Je velká škoda, že se tyto existující studie využívají tak málo.“

Jak se chystáte na letošní KoresponDance, který doslova klepe na dveře?

KoresponDance proběhne opět nejen v pražské Invalidovně 24. 6., ale také ve Žďáru and Sázavou. Tam v termínech 16. až 18. července. Letos jsem se rozhodli dát lidem to, co jim tolik chybělo. Živou kulturu v bezpečném prostředí. Máme připraven český i mezinárodní program. Naši přátelé ze zahraničí uvedou nejen svá představení, ale také se budou podílet na společném site-specific vystoupení. Zdůrazňujeme tím naši touhu otevírat mezinárodní dialog s umělci a publikem. Výsledkem je spousta překvapení ve Žďáru, ale i před samotným festivalem. Jsou to naše dárečky pro obyvatele města. Letos znova zdůrazňujeme podporu umělcům. Ať vědí, že za nimi stojíme i jako festival. Chceme dát publiku nejen kvalitní zážitky a rozmanitost, ale také bezpečný pocit a rovněž možnost zažít svobodu a festivalovou atmosféru. Proto jsme vytvořili sérii malých festiválků, které společně vytvoří KoresponDance. Uvidíme tanec, nový cirkus, pohybové divadlo i hudbu. Máme dokonce i festival tanečních filmů a festivalový workshop pro návštěvníky a profesionály, kteří nemohli dlouhou dobu trénovat. Budeme si užívat léto v zahradách Invalidovny nebo v zámecké zahradě ve Žďáru nad Sázavou. A moc se na to těšíme!“

Vzácné chvíle klidu a pohody na zámku

Jste zámeckou paní ve Žďáru nad Sázavou, jestlipak se odtamtud znáte s političkou Miroslavou Němcovou, která hodlá kandidovat na prezidentku?

S paní Němcovou jsme se setkaly nejen ve Žďáru nad Sázavou, ale také v Praze ve sněmovně. Nicméně, Vize tance se angažuje v politice pouze na profesní úrovni a stále zůstává nezávislá na jakýchkoli politických stranách.“

Chystáte eventuálně nějaké společné akce s Dagmar Havlovou, která má nadaci jménem „VIZE“?

To je skvělý nápad! Děkuji za něj!“

A já děkuji za Váš čas a zejména za rozhovor pro TANEČNÍ MAGAZÍN.

Foto: archiv Marie Kinski

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Výzva Perform Europe

Pro umělecké organizace, umělce, umělkyně i festivaly. Hlásit se je možné od 15. 6.

Tato výzva je určena organizátorům či organizátorkám a praktikujícím umělcům i umělkyním. Perform Europe chce podpořit nadnárodní spolupráci na projektech, které zkoumají a testují alternativní podoby prezentace uměleckých děl a projektů publiku.

Současný stav světa performativního umění není dostatečně vyvážený, inkluzivní ani trvale udržitelný. Perform Europe hledá organizace a umělce s odvážnou inovativní vizí mezinárodních turné, která by byla férová, inkluzivní a ekologická.

Podávat přihlášky lze od 15. června do 7. července roku 2021.

Více informací: zde.

Sdílet

Kontakt: https://performeurope.eu/home

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

EVA URBANOVÁ na KoresponDance 2021

Festival začíná 24. června na více místech v Praze a pokračuje již tradičně16. – 18. července na zámku Žďár nad Sázavou. ֍ Pouliční tanec v bývalém kině. ֍ Řada workshopů. ֍ Těšte se na Letní taneční kino či kapely! ֍

KoresponDance – festival současného tance, pohybového divadla a nového cirkusu vás přivítá již po deváté v Praze a na zámku ve Žďáru nad Sázavou. Po loňském komplikovaném ročníku je letos festival opět mezinárodní!!!

Karlínská Invalidovna opět ožije festivalem

První část čtyřdenního festivalu se uskuteční ve čtvrtek 24. června v areálu Invalidovny v pražském Karlíně. Čtvrteční program začne už ve 12 hodin workshopem Farah Deen z Rakouska, který bude zaměřen na kombinaci House Dance a improvizačních technik. Na workshop, jenž je určen všem začátečníkům i pokročilým tanečníkům, naváže battle, který opět zaštítí tanečník a umělec Kristián Mensa.

Odpoledne pak vystoupí Eva Urbanová s novým oceněným sólem „The Essence“ a večer vyvrcholí světovou premiérou britské skupiny Etta Ermini Dance Theater: „Oqda“. Obě představení budou uvedena dvakrát, odpoledne a večer.

Pražský KoresponDance zavítá i do Vzletu

Rovněž 24. června, ale večer od 20.00 zavítá šest mladých urban tanečníků z Česka a ze Španělska do někdejšího vršovického kina Vzlet. Na programu bude jejich hra se zrcadly a s obrazy sebe sama, města, přírody; světa, jak ho vidí nastupující generace pouličního tance.

People – Power – Partnership poprvé v nové historii bývalého kina Vzlet obsadí tento prostor tancem a zahájí zde několikaletou spolupráci a evropské turné mezinárodního projektu jedenácti zemí. Přijďte do znovuotevřeného vršovického kulturního paláce a nechte se pohltit multikulturní městskou atmosférou.

Víkend tradičně na zámku

Na pražskou část festivalu naváže již tradičně víkend plný tance, umění i artistického napětí na zámku ve Žďáru nad Sázavou. Tady se od 16. do 18. července představí umělci z Česka i Evropy.

Těšit se můžete na novocirkusové duo Gracie&Cristian s jejich představením „Fling“, na Benjamina Richtera a jeho úžasné dekomponované žonglování v performanci „TAKTiL“, na neotřelé zpracování příběhu „Alenky v říši divů“ pro celou rodinu a mnoho a mnoho dalšího.

Nebude chybět ani bohatý doprovodný program, který je letos plný workshopů pro děti, dospělé i profesionály a také nabídne dva filmové večery pod titulem Letní taneční kino. Samozřejmostí je živá hudba všech možných žánrů.

Foto: Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA

Michaela Kessler

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Aktuální rozhovor s VÁCLAVEM KUNEŠEM, zakladatelem a šéfem 420PEOPLE i porotcem StarDance

„Tanec zlepšuje náladu i výkon“

VÁCLAV KUNEŠ – dnes známý choreograf, tanečník a umělecký ředitel souboru 420PEOPLE – odešel jako osmnáctiletý mladík po absolvování konzervatoře do světa – konkrétně do Holandska. Tam dostal angažmá v Nederlands Dans Theateru u Jiřího Kyliána. U něj působil jedenáct let. Po návratu domů si, spolu s Natašou Novotnou, splnili sen. Vybudovat v Praze špičkový soubor současného tance. A to se jim povedlo. Dnes patří soubor 420PEOPLE (do názvu si jeho zakladatelé vepsali českou telefonní předvolbu) k tomu nejlepšímu, co česká taneční scéna nabízí. Do repertoáru souboru patří u diváků velmi oblíbené představení „PANTHERA“, které odhaluje tajemství vzniku samotného lidstva, „THE WATCHER“ s kapelou Please The Trees, jež je nejen taneční, ale i hudební extází, a představení „Křehkosti, tvé jméno je žena“, v němž se setkají vynikající herci Národního divadla se současným tancem. 420PEOPLE pořádá pravidelné tvůrčí pohybové workshopy a ve svém novém studiu Maiselovka v centru Prahy se chystají nejrůznější pohybové a taneční lekce. Navíc zde v době pandemie vznikly hned tři taneční filmy: „OHNĚ STROJE – KONKURZ“, „THROUGH GLASS“ a „ORĪGĪ“. V současné době tady členové souboru natáčejí on-line lekce a zatančit si tak s nimi můžete i vy!

Čím to je, že nám tanec dělá tak dobře? Jak na něj reaguje tělo a hlava?

Vždycky jsem si myslel, že až mi bude čtyřicet, tak se mi změní život tím, že přestanu tancovat, protože už mi to nepůjde tak jako dřív. Ale teď se mi mění život tím, že zjišťuji, že tomu tak není, a mám pocit, že se dá dál tancovat. Asi až do hrobu. 🙂 Jinak, samozřejmě, ale dá! Udivuje mě, jak se tělo přizpůsobuje, jak poslouchá a jak také čím dál víc umím poznat, co se uvnitř mého těla děje. Tanec má na naše zdraví i psychiku neuvěřitelně pozitivní vliv.“

A jak konkrétně nám tanec pomáhá? Jak na něj reaguje naše tělo i hlava?

Na nějaké primární úrovni se jednoduše vyblbneme, což je vždy potřeba – uvolnit se, a třeba z té vlastní škatulky na chvíli vystrčit růžky. Když nás k tomu inspiruje hudba nebo někdo, tak už automaticky zapínáme jiné než obvyklé radary. A hlavně povolujeme ty každodenní svěrací kazajky, které si vytváříme buď sami, nebo vznikají jako reakce na upjaté, stresové, uspěchané prostředí.“

K čemu Vás přivedla či spíše dohnala současná doba koronavirové pandemie?

Zvykl jsem si každý den půl hodinky denně cvičit a během té doby si dokážu téměř úplně pročistit hlavu. Takhle pravidelně jsem necvičil tak posledních deset let! Ale zase jsem nikdy nebyl v takovéto situaci, jako jsme teď všichni. Takže vím, že něco dělat musím. Hlavně ale vnímám výsledek – po cvičení a tanci mám prostě lepší náladu i výkon. A že se potom lépe čelí všemu, co na nás ten den připraví, o tom nemůže být pochyb.“

Tak nejen Vám, 420PEOPLE, ale všem tanečníkům a hercům držíme palce, ať již nastane „doba vystupovací“. I z pandemie i ve smyslu vystupování na pódiích.

Foto: Pavel Marek, Pavel Ovsík a archiv 420PEOPLE

Martina Kadlecová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN