S hraběnkou MARIÍ KINSKY, předsedkyní VIZE TANCE, choreografkou, pedagožkou, producentkou i ředitelkou Centra choreografického rozvoje SE.S.TA:

„VIZE TANCE hodlá nejen pojmenovat potřeby nezávislého sektoru“

Hraběnka Marie Kinsky, rozená Marie de Crevoisier d’Hurbache, je jako někdejší tanečnice a současná choreografka, producentka i pedagožka, výraznou osobností nejen našeho tance. Založila a vede neziskovou organizaci Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, s níž TANEČNÍ MAGAZÍN úzce spolupracuje. Vymyslela a připravuje každoroční letní festival KoresponDance. Ten již tradičně vrcholí na jejím zámku ve Žďáru nad Sázavou. Před historicky krátkou dobou byla zvolena předsedkyní oborové organizace VIZE TANCE. A právě té se nejvíce dotýká náš následující rozhovor.

Určitě nejen mě by zajímalo, s jakými vizemi jste Vy osobně přijala vedení VIZE TANCE?

Naše hlavní vize je naslouchat členům Vize tance. Během setkání, které jsme organizovali s lidmi z taneční komunity se především mluví o potřebách advokacie. Je nutné, aby byl slyšet hlas nezávislého tanečního a pohybového umění. A aby bylo reagováno na otázky, které je nutné řešit. Musí se koncepčně pojmenovat a ujasnit potřeby nezávislého sektoru a lidí, kteří pracují na volné noze. Nezávislá scéna není pouze českým specifikem. Je to dlouhodobý mezinárodní trend. Pracovat na specifikaci oboru je nejlepší způsob, jak navazovat kontakt a spolupracovat s dalšími obory, které mají stejné nebo podobné potřeby.

Už delší dobu bylo cítit, že lidé z oboru mají touhu přemýšlet a pracovat společně. Proto vzniklo motto: ,Vize jste vy, Vize jsme my!´ Konfrontace s časovou realitou není vždy jednoduchá, ale touha společně pracovat pro rozvoj oboru je velmi důležitá! Metodologie práce je obohacující pro všechny účastníky. A protože pracujeme participativně, tak zkušenost každého z nás má vliv na ostatní. Zároveň pak mají diskuse jasný záměr. Velmi oceňuji práci Blanky Markové, která nejen moderuje diskusi, ale i bude psát dokument o strategii oboru. Hledáme příklady v České republice i v zahraničí. Zároveň se snažíme otevírat otázky i s lidmi z jiných oborů, ať máme i jiné úhly pohledu. Z mého pohledu je to velmi zajímavé. Kupříkladu v pracovní skupině nazvané ,Marketing´, která řeší otázku vlivu živého umění na propagaci a marketing měst a region. A máme ve svých řadách i regionální politiky. Věříme, že se přidá i někdo z firemního sektoru, protože uvidí, jak například festivaly pomáhají zviditelňovat i malá města. A to i v mezinárodním kontextu.“

Rámcové programy VIZE TANCE už docela dobře známe z pravidelných článků v TANEČNÍM MAGAZÍNU, ale co považujete nyní za její aktuální prioritu?

Prioritou Vize tance je pojmenovat speciální potřeby nezávislého sektoru. Druhou prioritou je pomáhat institucím či partnerům pochopit, co to znamená. A třetí prioritou je obohatit kulturní politiku. I proto, aby profesionálové z našeho oboru mohli pracovat v podmínkách, které sami pomáhali utvářet.

Rovněž Vize tance pracuje na statusu umělce. V současné době se zabývají ujasněním statusu umělce téměř všechny umělecké organizace. Specifikum Vize tance je definovat, co je zásadní pro nezávislý pohybový obor. Jedná se hlavně o měkkou infrastrukturu. A tu je nutné systematicky pojmenovat, ať může nezávislá práce probíhat na profesionální úrovni. Mimo jiné připravujeme i orientační ceník oborových honorářů. Rádi bychom dosáhli toho, ať mohou nezávislí profesionálové pravidelně trénovat a vzdělávat se. Ostatně tak, jak je to běžné v jiných oborech i v zahraničí.

V interiéru zámku ve Žďáru nad Sázavou paní Marie Kinsky také založila Muzeum nové generace

Nezávislý způsob práce je zásadní mezinárodní trend, který vznikl v druhé polovině dvacátého století. Klíčová slova jsou: projekt, projektový tým, network a proces. Stále vznikají nové modely setkávání se s publikem, které je relevantní i vedle klasických představení. Nacházíme paralely i v jiných oborech. Nezávislé projekty a týmy jsou příbuzné start-upům z ekonomické sféry.“

Což je dost výstižný příklad.

V naší práci se zaměřujeme především na proces. Najdeme zde opět spojitost s firemním sektorem. Jako příklad mohu uvést aktuální skutečnost vyvinutí nových vakcín proti koronaviru během jednoho roku. A to bylo možné jen díky tomu, že se už v minulosti pracovalo na výzkumu a rešerších. Zde je patrná paralela i s naší prací. Protože, není možné udělat nový relevantní projekt pro umělce a společnost během tří týdnů. Zároveň může být proces zajímavý i pro tu vlastní společnost a fungovat jako veřejná služba. Během něj mohou vznikat spolupráce různých kategorií lidí. Mohou se otevírat různé typy komunikace mezi umělci a společností, ať v pedagogické rovině anebo druhu managementu a podobně. Vyvstává otázka, kde je uplatnění kulturních aktivit pro společnost a také na oblast evoluce výsledků kulturní politiky a orientace investic.

Jenom pak můžeme pracovat na implementaci potřeb. Budeme muset intenzívně spolupracovat s partnery. A v dialogu s nimi vytvořit komplexnější model. Nejde pouze o úroveň financování, ale také o rozvoj partnerství v již existujícím systému. Rozhodně je na čem pracovat, a pevně věřím, že to bude přínosné nejen pro umělce, ale také pro produkční týmy, techniky a kritiky a další.“

I na cestě nahoru si člověk musí umět odpočinout…

To však určitě není vše…

Dále pracujeme na zvýšení povědomí o současném tanci ve společnosti. Nejde pouze o marketing, ale o práci s teritoriem České republiky. Jde o práci na rozvoji publika, rozvoji komunitních, interdisciplinárních a edukačních projektů a o umění ve veřejném prostoru. V České republice sice už existují zajímavé iniciativy, ale jiné země mají takové iniciativy už dlouho zakomponovány do své kulturní strategie. Například ve Francii mají národní i regionální scény za úkol pracovat s jednotlivými teritorii.“

Budete se zaměřovat ve větší míře na taneční pedagogiku?

Taneční pedagogika má nezpochybnitelný vliv nejen na profesionální obsazenost naší scény a regiony, ale také hraje důležitou roli ve vnímání tance a vytvoření širší komunity, která má pak následně o tanec zájem. Taneční pedagogové mají své profesní organizace už několik let. Vize tance by ráda pomohla s propojováním tanečního, pohybového umění, škol a profesionálního světa.“

A jak byste, Vy dáma s bohatými zkušenostmi ze zahraničí, hodnotila úroveň tanečního školství zde? Jak si, podle Vás, stojí v kontextu Evropy?

Pedagogika je výsledkem tradic a kulturního přístupu té dané země. Odlišuje se rovněž v důrazu na cíl a obsah učiva v každé jednotlivé zemi. Když jsem se přistěhovala do České republiky, byla jsem fascinována důrazem na rozvoj osobnosti a kreativity. Ve Francii je dáván mnohem větší důraz na koncept a v Itálii naopak na teoretický přístup. Je to jeden z důvodů, proč je spolupráce tak zajímavá.“

Kterak byste celkově vyhodnotila spolupráci s Ministerstvem kultury ČR v době koronavirové krize?

V rámci srovnání se zahraničím, můžeme považovat spolupráci s Ministerstvem kultury ČR za úspěšnou. Vedle samotné krize se řešily běžné otázky i dlouhodobé strategie. Ať to byla státní kulturní politika nebo Národní plán obnovy, kdy Evropská unie zarezervovala více než 800 miliónů korun pro strukturální obnovení kulturního systému v České republice. Jednání stále intenzivně pokračují a musím říct, že Ministerstvo kultury bere profesní organizace z pozice partnera, což je hodně přínosné. Profesní organizace se sdružily pod ITI a můžou tak řešit své zájmy společně. To je velký krok kupředu. Tyto nové síly oboru intenzivně spolupracují s ministrem Zaorálkem, který se rozhodl setrvat ve své funkci a dokončit svoji práci. Za to mu moc děkujeme.“

Kde má náš stát vůči kultuře největší pomyslné dluhy a manka?

To je téma na dlouhý rozhovor! Na otázku mohu odpovědět spíš díky zajímavé kontradikci v české mentalitě. Ta je důvodem, proč jsou takové ,díry´ ve státní politice: Když se podíváme na procentuální poměr lidí, kteří navštěvují muzea, knihovny, zámky anebo počet lidí, kteří provozují hudbu na velmi dobré úrovni a i jiné aspekty, tak zjistíme, že Česká republika je o hodně napřed oproti jiným evropským zemím. Často i na první pozici. Přesto se o tom, ale nemluví. Jako by kultura byla soukromá a intimní záležitost.

Marie Kinsky na svém zámku, který je tradičně dějištěm mezinárodního festivalu KoresponDance

Politici v České republice nemají vždy kulturu zakomponovanou do svých volebních programů. Jelikož možná cítí, že je to každého soukromá volba. Zapomínají tak na obrovskou komunitu voličů. Je to velmi divné, protože existuje mnoho studií, které dokazují vliv kultury na ekonomiku a společnost, či jak ji používat jako marketing měst, region nebo celého státu. Je velká škoda, že se tyto existující studie využívají tak málo.“

Jak se chystáte na letošní KoresponDance, který doslova klepe na dveře?

KoresponDance proběhne opět nejen v pražské Invalidovně 24. 6., ale také ve Žďáru and Sázavou. Tam v termínech 16. až 18. července. Letos jsem se rozhodli dát lidem to, co jim tolik chybělo. Živou kulturu v bezpečném prostředí. Máme připraven český i mezinárodní program. Naši přátelé ze zahraničí uvedou nejen svá představení, ale také se budou podílet na společném site-specific vystoupení. Zdůrazňujeme tím naši touhu otevírat mezinárodní dialog s umělci a publikem. Výsledkem je spousta překvapení ve Žďáru, ale i před samotným festivalem. Jsou to naše dárečky pro obyvatele města. Letos znova zdůrazňujeme podporu umělcům. Ať vědí, že za nimi stojíme i jako festival. Chceme dát publiku nejen kvalitní zážitky a rozmanitost, ale také bezpečný pocit a rovněž možnost zažít svobodu a festivalovou atmosféru. Proto jsme vytvořili sérii malých festiválků, které společně vytvoří KoresponDance. Uvidíme tanec, nový cirkus, pohybové divadlo i hudbu. Máme dokonce i festival tanečních filmů a festivalový workshop pro návštěvníky a profesionály, kteří nemohli dlouhou dobu trénovat. Budeme si užívat léto v zahradách Invalidovny nebo v zámecké zahradě ve Žďáru nad Sázavou. A moc se na to těšíme!“

Vzácné chvíle klidu a pohody na zámku

Jste zámeckou paní ve Žďáru nad Sázavou, jestlipak se odtamtud znáte s političkou Miroslavou Němcovou, která hodlá kandidovat na prezidentku?

S paní Němcovou jsme se setkaly nejen ve Žďáru nad Sázavou, ale také v Praze ve sněmovně. Nicméně, Vize tance se angažuje v politice pouze na profesní úrovni a stále zůstává nezávislá na jakýchkoli politických stranách.“

Chystáte eventuálně nějaké společné akce s Dagmar Havlovou, která má nadaci jménem „VIZE“?

To je skvělý nápad! Děkuji za něj!“

A já děkuji za Váš čas a zejména za rozhovor pro TANEČNÍ MAGAZÍN.

Foto: archiv Marie Kinski

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

DÁŠA ZÁZVŮRKOVÁ přichází s novým videoklipem

Zásadní ženy života Dáši Zázvůrkové – Dagmar Havlová či Jitka Molavcová a další v novém videoklipu

Známé herečky, režisérky a nejbližší kamarádky různých profesí. Celkem 30 dam se jednoho červnového odpoledne sešlo v prostorách krásné pražské vily, aby se staly součástí nového klipu Dáši Zázvůrkové Co řekne žena ženě. Ten pojednává o ženském přátelství.


„Uvědomila jsem si, že jsem autorka, která ráda písničky někomu věnuje. Tentokrát jsem chtěla, aby adresátky byly ženy. Ženy, bez kterých bych nebyla tam, kde jsem,“ vypráví Dáša a dodává: “Když jsem oslovovala „moje“ ženy na natáčení, uvědomila jsem si, kolik kamarádek kolem sebe mám. Například Chantal Poullain kvůli mě přijela z Brna na otočku. Mirjam Landa, která má ráda černou barvu si na natáčení vzala kvůli mně pastelový kostým, který jí tolik slušel. Nebo přímo na place mě dojala Hanka Holišová, která přijela s několika nádobami plnými kytek a pak každé ženě rozdávala osobně uvázanou květinu. V klipu se objeví i ženy, bez kterých bych tu vůbec nebyla – těmi jsou moje maminka a moje babička Růženka, která je v jednom záběru alespoň na fotografii. Letos v červnu je to totiž přesně rok, co mi odešla.”


Část klipu se natáčela v dubnu během přísných koronavirových opatření, proto v té době vznikly jenom záběry samotné zpěvačky v centru Prahy, která v té době zela prázdnotou. Karlův most bez lidí je sen asi každého filmaře, a to se Ondřejovi Urbancovi splnilo.

Další část záběrů se natáčela v červnu u zpěvaččiny kamarádky. “Přála jsem si, aby v klipu byly pastelové barvy, proto mám radost, že nám vyšlo krásné počasí a mohli jsme natáčet venku v pohádkové zahradě u mojí kamarádky Magdy Šebestové,” raduje se zpěvačka.

Jelikož se všechny Dášiny přítelkyně nemohly sejít v jeden natáčecí den, tak režisér Ondřej Urbanec vymyslel, že některým (například Dagmar Havlové, Leoně Machálkové, Jitce Molavcové nebo Vandě Hybnerové) zpěvačka telefonuje a zve je na čaj o páté. Některé mohou, jiné to nestíhají…

“Natáčení se zúčastnilo celkem 30 dam, které jsou mému srdci blízké a mnoho dalších se mi tam bohužel nevešlo…ale ony ví, které to jsou a jsem ráda, že je mám alespoň v mysli, když ne na obrazu. A jelikož si neumím představit můj dosavadní příběh bez Jitky Molavcové, byla jsem moc ráda, že mi nedala košem. Jsem také moc vděčná, že mě podpořily i ,moje´ holky z představení Můžem i s mužem Jitka Sedláčková, Kateřina Kaira Hrachovcová a Vanda Hybnerová. Speciální dík bych nicméně chtěla vyslovit dvěma úžasným dámám – Dagmar Havlové a Haně Maciuchové, se kterými mne pojí dlouholeté přátelství,” uzavírá Dáša Zázvůrková.

Nadia Koronovská

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Zázrak 9!

Nové CD Dáši Zázvůrkové! Na jejím křtu se blýskly osobnosti jako Vlastimil Harapes či Dagmar Havlová

Nové album Dáši Zázvůrkové nese název MIRÁKL 9 (tedy Zázrak) a je ve  znamení devítek. Nejen, že je to  zpěvačky oblíbené číslo, narodila se 9., na albu je 9 songů, album vydává po 9 letech, ale  název odkazuje na 9 veslařů, kteří šli za svým snem a dokázali vyhrát na berlínské olympiádě v roce 1936 zlatou medaili. (Dáša je totiž vášnivá amatérská veslařka, která vesluje za Veslařský Klub Smíchov). “Tento sport pro mě představuje krásné souznění těla a duše. Je to komplexní zapojení všech svalů a hlavně je to nádherná čistička hlavy uprostřed romantické Prahy,” vysvětluje Dáša.

Šťastná Dáša

 

Album samotné bylo také pokřtěno přímo v den vydání 9.9. v pražském Klubu Lávka. Kmotry alba se staly Dášini nejbližší přátelé a spolupracovníci – vydavatelka alba Kateřina Žbirková, producent Honza Horáček, herečky Jitka Sedláčková, Vanda Hybnerová a Kateřina Kaira Hrachovcová. “Na city rejžák” pro Dášu napsala Vanda Hybnerová a na desce je tato píseň jako jejich společný duet.

Dáša a  Katka Žbirková
Dáša a  Katka Žbirková
Kmotry: zleva herečky Jitka Sedláčková a Vanda Hybnerová

Mezi hosty nechyběly takové osobnosti jako například Dagmar Havlová, Vlastimil Harapes, Hana Maciuchová, Jaroslav Svěcený, Olga Špátová, Libuška Švormová nebo Natálie Kocábová.


Křest CD Mirákl 9 byl opravdu zázrak… Uvědomila jsem si, kolik přátel mám po svém boku. Kolik lidí do mě vložilo důvěru. Teď teprve začíná moje práce dostat naši hudbu k mému publiku i k lidemKmotry: herečky Jitka Sedláčková a Vanda Hybnerová, kteří ji dosud neznají,” říká Dáša Zázvůrková.

Spolupráci s Dášou si pochvaluje i producent Honza Horáček: “Rád spolupracuji s interprety, kteří si píšou svoje písničky, jsou cílevědomí, pro věc až fanaticky zapálení a mají jasný tah na branku – tohle všechno Dáša má. Byla to skvělá spolupráce, kdy vzniklo dokonalé hudební souznění.“  Honza Horáček svými aranžmá napomohl Dáše najít současný styl, ve kterém se cítí dobře.


Jak vlastně samotné album vznikalo?Loni v létě jsme se potkali s Katkou Žbirkovou (vydavatelkou) a producentem Honzou Horáčkem a domluvili se na spolupráci na naší desce. V srpnu mi Honza poslal první aranž mojí písničky “Co řekne žena ženě” a já jsem okamžitě pochopila, že to je ta správná cesta. Když najdete člověka, se kterým si rozumíte profesně i lidsky, je to pak “mirákl” a v našem případě MIRÁKL 9,” usmívá se  Dáša Zázvůrková.

Dáša Zázvůrková se v hudebním a divadelním světě pohybuje od 19 let. Začínala v hudebním divadle Karlín, dlouhá léta byla členkou divadla Semafor a k jejím nejzásadnějším kariérním milníkům patří spolupráce s legendárním režisérem Milošem Formanem. Ten si ji v roce 2007, po náročném ročním konkurzu, vybral jako představitelku hlavní role Vanilky v jazzové opeře Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra „Dobře placená procházka“.

Jsem člověk, který věří v zázraky, má hodně snů, ale skutečnost ty sny někdy předčí. To, že budu jednou hrát v Národním divadle a bude mě režírovat sám Miloš Forman, mě nemohlo nikdy napadnout,” vzpomíná Dáša Zázvůrková, kterou momentálně můžeme vidět v oblíbeném autorském představení Můžem i s mužem, kde hraje spolu s Jitkou Sedláčkovou, Vandou Hybnerovou a Kateřinou Kairou Hrachovcovou.

Kateřina Kaira Hrachovcová a Honza Horáček

“Budu se opakovat s těmi zázraky, ale za velké štěstí v mém životě považuji setkání s herečkou Jitkou Sedláčkovou. Autorský projekt ‚Můžem i s mužem‘ vznikl z jejího nápadu, je to mimořádně úspěšné představení, které hrajeme v Praze i po celé České republice,” vypráví Dáša.

Kromě divadelních rolí Dášu vždy lákalo skládání vlastních písní. Dříve si však na to netroufla, srovnávala se a to ji brzdilo vyjít s něčím opravdu svým. “Po třicítce jsem ale pocítila změnu. Z holky se stala Žena, přestalo mě zajímat, co si kdo o mě myslí a smířila jsem se s tím, kdo vlastně jsem,” vysvětluje Dáša a dodává: “Pro mě je velmi důležité mít v písni příběh a sdělit ho posluchači. Například písnička Kloboučky pampelišek vypráví o parašutistech, kteří bojovali za naši svobodu. I kdyby ta píseň zaujala jen pár studentů nebo lidí, kteří se zajímají o naši historii, tak to pro mě má smysl.”

Nutno říct, že Dáša zpívala s radostí a kypěla energií, klub Lávka byl plný až k prasknutí, mezi hosty se to jen hemžilo známými osobnostmi, písně se líbily, co tedy dodat.

Křtilo se vodou

Malou pikantností snad jen zůstává, že se křtilo vodou, nikoliv šampaňským, jak je zvykem, protože Dáša je abstinent!

Nezbývá než popřát písničkám úspěšnou dráhu,  ať se posluchačům líbí a nosí radost.

Dáša s maminkou
Mezi gratulanty je také herečka Hana Maciuchová

MIRÁKL 9

1. Co řekne žena ženě

2. Dívka, která věří v anděly

Dáša s maminkou

3. Hleď si svýho

4. Mirákl 9

5. Jazzovej anděl

 

6. Kloboučky pampelišek

7. Čápi táhnou

8. Já jsem fakticky asi jiná

9. Na city rejžák

Dáša s maminkou

ALBUM k poslechu na Youtube ZDE

Foto:

Foto: Eva Smolíková

Text: Nadia  Koronovska, Eva Smolíková

 TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Malíř jižní Moravy jubilejně

Malíř Antonín Vojtek oslavil své pětaosmdesátiny výstavou. Máte poslední možnost ji navštívit. Unikátní dopis návdavkem!

V úctyhodných pětaosmdesáti letech uspořádal moravský patriot, malíř Antonín Vojtek již svou 215. výstavu. Odehrává se – ještě do 10. března 2019 – v Městské galerii Pod vodárnou (spadající pod Městské muzeum) , na adrese: sídliště Dukelských hrdinů 2747/4a, 690 02 Břeclav. 

Vlastní výstava tohoto malíře, který ačkoli vystavoval různě po světě a vystavoval na nejrůznějších místech naší planety, tak jej to nejvíce táhne k rodné Moravě.

Antonín Vojtek: Revolution

Antonín Vojtek je i portrétistou řady předních osobností. Jako muže jej lákaly především ženy. Portrétoval Dagmar Havlovou, Lívii Klausovou, Chantal Poullain, ale i Barboru Špotákovou, Hanu Ulrychovou, Gabrielu Vránovou a mnoho dalších dam i mužů.

Antonín Vojtek: Hustopečská fontána

A co na svůj plodný autorský život sám malíř?

Vím, že by bylo moudré mlčet, neříkat nic. Ale což patřím mezi moudré, když jsem v životě udělal tolik chyb? Ale … kdo jsme bez viny? Kdo z nás lidí chyby nedělá. Je jen kumšt si to přiznat. Jde jen o odvahu…

Antonín Vojtek

Musím si přiznat, že jsem mnoho času promarnil. ,Promarnil´ znamená, že jsem mohl udělat více, ale za jakou cenu?

Nešel jsem za slávou ¨,přes mrtvoly´, za každou cenu. Šel jsem poctivě cestou úporné práce a hlavně jsem nekalkuloval. Přátele jsem nezrazoval, nepřátelům odpouštěl, nešťastné podporoval a měl s nimi slitování.

Nezapomínal jsem se usmívat, neboť jsem stále více poznával, že se život nesmí brát tragicky a zase tak o moc nejde.

Nu a tak si říkám. Díky, osude, za vše, co jsi mi na cestu životem přichystal. Bylo toho dost, číše se naplňuje. Osud vinař, dobrý vinař, mi nalil dobrého vína a já je nepil ,do němoty, já pil po doušcích a i tím málem jsem se opíjel rád.

Mé oči se ale stále dívají na svět stejně jako tři čtvrtě století v minulosti, neboť oči nestárnou a stále registrují krásu. Ano, chtěl bych si žít s krásou, krásnou múzou až do chvíle, kdy se proměním ,proměnou dokonalou´ v obláček zapomnění,“ prozrazuje Antonín Vojtek.

A závěrem reprodukujeme krásný dopis Antonína Vojtka, který je tou nejlepší pozvánkou na výstavu:


Video: Jitka Vojtková

Foto: archiv Antonína Vojtka a V. Šálek

Michal Stein a Jitka Vojtková

TANEČNÍ MAGAZÍN