Rozhovor s tanečnicí ADRIANOU MAŠKOVOU

„Když hraje hymna na Vaši počest, přebije to všechnu tu taneční dřinu..”

Tanec, kterému se věnuje od deseti let, je její velkou láskou. Se svých bývalým tanečním partnerem Michalem Burešem se pětkrát stali juniorskými mistry ČR ve standardních tancích a v kombinaci 10 tanců. V desáté řadě TV soutěže StarDance… když hvězdy tančí, byla Adriana Mašková taneční partnerkou herce Miroslava Hanuše a soutěž byla, pro studentku ruštiny na Masarykové univerzitě v Brně, velkou výzvou a cennou zkušeností.

Pocházíte z Tvrdonic na Břeclavsku, kde jste vyrůstala. Tatínek Vás vedl k tenisu, ale vztah k němu jste si nevybudovala. Zaujal Vás tanec, který, jak jste přiznala, se stal Vaší životní láskou. Kdo Vás k tanci přivedl a jaké bylo Vaše dětství plné tance?

„Věnovat tanci jsem se začala proto, že jsem to sama chtěla. Každopádně tu prvotní myšlenku jsem dostala právě na tenisovém soustředění, kde jsem se seznámila s mými nastávajícími trenéry tance. Asi půl roku jsem se věnovala oběma disciplínám, a nakonec vyhrál právě tanec. Zpočátku byl tanec čistě koníček, kterému jsem se věnovala dvakrát týdně, pár hodin. Asi po roce jsem začala tančit se synem mých trenérů. V ten okamžik se poprvé začalo uvažovat o tom, že bychom začali i soutěžit. Tím pádem přibylo tréninků a samozřejmě to začalo stát i více peněz, ale mě to začalo o to víc bavit. Konečně jsem měla své první taneční botky. Začaly jsme vymýšlet, jak budou vypadat moje první taneční šaty. To bylo nádherné. Bylo mi dvanáct let, a já si připadala jako princezna. Nicméně od princezny se rychle upustilo, byla jedna změna partnera, po roce druhá až jsem ve svých čtrnácti letech začala tančit s Michalem Burešem, což byl obrovský zlom. Najednou byly tréninky 3x týdně, a to v Kroměříži. Takže jsem vždy šla rovnou ze školy na vlak a domů jsem se vracela vždycky kolem 9 hodiny večer.”

Tancovat jste začala v deseti letech v břeclavském klubu Starstep a velice rychle jste se dostala mezi českou špičku od 13 do 15 let. S Vaším tehdejším tanečním partnerem Michalem Burešem jste jezdili po soutěžích a pět krát jste se stali juniorskými mistry ČR ve standardních tancích a v kombinaci 10 tanců. Jak vzpomínáte na toto období plné soutěží a tréninků?

„Období to bylo náročné, ale nádherné. Vlastně se všechno točilo primárně kolem tance. Škola byla až na druhém místě a veškeré činnosti se podřizovali tanci. Reálně jsem třeba ani nemohla říct, že jedu na hory lyžovat, protože se tím zvyšovalo riziko úrazu, a to by byla pohroma. Určitě to za to ale stálo. Ten pocit, když Vás vyhlásí za Mistry republiky a začne hrát hymna na Vaši počest, to se dá přebít snad jen titulem Mistra světa, nebo zlatou medailí na olympijských hrách.

Samotná ta výhra v soutěži je vlastně to jediné, jak se Vám ta dřina může vrátit, a stejně tak je to asi jediný způsob, jak můžete vrátit rodičům to, co do Vás vkládají. Ten moment kdy stojíte na stupínku a víte, že právě teď na Vás můžou být pyšní.”

V roce 2019 v desátém ročníku Star Dance… když hvězdy tančí, jste se stala taneční partnerkou herce Miroslava Hanuše. Jak jste se do soutěže dostala a jak se Vám spolu tancovalo?

„Konkurzy na StarDance probíhají tak, že všichni účastníci na ně musí být pozváni. My jsme dostali pozvání od Honzy Ondera. Celkový počet účastníků konkurzu neznám, ale mluvilo se o takových 60 – 70 tanečnících. Na konkurzu jsme museli zatančit a byl s námi udělán rozhovor. To, že mě do soutěže vybrali, jsem se dozvěděla asi měsíc na to. Abych byla upřímná, už jsem si ani nemyslela, že by to mohlo vyjít. Jinak samotná soutěž byla obrovskou zkušeností, a to pro nás pro všechny. S Mirkem, jak je známo, jsme mezi sebou měli značný věkový rozdíl, ale naštěstí to nevytvořilo žádný problém. Při každé choreografii jsem se snažila dát mu prostor, kdyby chtěl přijít s nějakým nápadem. Díky tomu byla každá choreografie jiná a Mirek se ve všech mohl cítit dobře, a to právě proto, že se na jejich tvorbě – na nějaké hlavní myšlence, podílel.”

Jednou jste řekla, že účast ve StarDance… byla pro Vás velkou výzvou a cennou zkušeností. Šla byste do soutěže, kdybyste dostala příležitost, znovu?

„Tato otázka s sebou nese mnohá kdyby. V první fázi bych musela být opět pozvána na konkurz. Pokud bych byla pozvaná, určitě bych se ho zúčastnila. Ale jestli bych se zúčastnila celého StarDance znovu, to je dost složitá otázka. Tento projekt vyžaduje, aby na něj byl člověk plně soustředěný a měl na něj dostatek času a prostoru. Pokud by mi to tedy okolnosti dovolovali, pak by bylo jistě hezké, jít do soutěže znova. I když, musím říct, že se ve mně pocity trochu perou. Na tuto řadu mám nádherné vzpomínky a už navždycky to bude zapsáno v mém životě. Přece jen si ale trochu myslím, že pokud bych šla do další řady s tím, že bych měla možnost srovnání, už by to nemuselo být tak skvělé, jak to bylo v desátém ročníku. Ale třeba se pletu, uvidíme, co mi nabídne čas.”

Jste studentkou brněnské Masarykovy univerzity, kde studujete ruský jazyk. Proč jste si vybrala právě ruštinu? 

„Co se týká výběru školy, já většinou říkám, že si škola vybrala mě. Já jsem původně chtěla jít studovat medicínu, to ale ani napodruhé nevyšlo a ta ruština byla vlastně jistota, protože jsem z ní i maturovala, a to na výbornou, tudíž jsem pak na vysokou školu nemusela dělat přijímačky.”

V jednom rozhovoru jste přiznala, že občas učíte v taneční škole. Platí to stále? Co vše učíte?

„Jednu dobu jsem během studia na vysoké škole pomáhala s výukou v taneční škole. Ale dál se tomu již nevěnuji, teď jsem musela hlavně dohánět školu, to bylo na prvním místě. Ale pokud by se možnost někde vyučovat naskytla, byla bych jí otevřená.”

Stále je pro Vás tanec velkou láskou? Co pro Vás znamená?

„Stále a myslím, že když řeknu, že to tak zůstane navždycky, nebudu lhát. Tanec beru jako sebevyjádření, jako vyjádření toho, co pociťuju a co se ve mně skrývá. Nevydržím ani den bez hudby, tudíž ani den bez tance.”

Jaké tance máte nejraději? Preferujete některý?

“Když jsem ještě soutěžila, tak se to neustále měnilo. Záleželo, do kterého tance jsme měli novou choreografii, nebo ve kterém tanci jsem se cítila nejlíp. Ale můžu říct, že jsem měla vždy vytvořené silnější pouto k rumbě – a to právě proto, že je pomalá a člověk si tak může vzít dostatek času na to, každý pohyb dostatečně procítit a ze standartních tanců jsem vždycky zbožňovala tango, díky energii a napětí, kterou sebou tento tanec přinášel a slowfox pro jeho něžnost.”

Jak ráda odpočíváte?

„Odpočívám různými způsoby. Nejdůležitější pro mě je, své tělo dostatečně vnímat. Snažím se do ničeho se nenutit. Moje tělo si řekne samo, na co má chuť. Jsou proto dny, kdy si jdu ráda zaběhat, zaplavat nebo si zacvičím jógu. Jindy se jen válím s knížkou nebo relaxuju u plátna se štětcem v ruce. A moc ráda chodím na procházky, ať už třeba po Brně, nebo u nás doma, načerpat trochu energie z přírody.”

Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

»Zahalená krása« a opět živě otevřené zahrady!

Milovníci krásného umění nejen z Moravy se, díky malíři Moravy Antonínu Vojtkovi, mohou již opět ŽIVĚ pokochat hodnotnými výtvarnými díly i nádhernými přírodními scenériemi

Vážení čtenáři TANEČNÍHO MAGAZÍNU,

máme otevřeno a CO BUDE DÁL?

1. Již v pátek 15. května instalujeme v Galerii 99 (na adrese: Slovácká 2387, 690 02 Břeclav) novou výstavu obrazů „Zahalená krása“ a stejného dne, po 17 hodině, bude možné setkání s autorkou Lenkou Vojtěchovou.

2. Výstava v Brně v Löw-Beerově vile, na které jsme již mnoho měsíců pracovali a těšili jsme se, je ZRUŠENA.

3. „Víkend otevřených zahrad 2020″ v Blažovicích (na adrese: Za podjezdem 342, 664 08 Blažovice) se bude konat v první červnovou sobotu 6. června od 10 do 18 hodin. V komorním duchu opět uskutečníme výstavu úplně nových obrazů Antonína Vojtka. 

Prostě nám scházíte.

PŘI NÁVŠTĚVĚ GALERIE POČÍTEJTE, PROSÍM, S DODRŽOVÁNÍM HYGIENICKÝCH OPATŘENÍ.

Děkujeme.

4. Do ateliéru můžete nahlédnout tady – https://www.youtube.com/watch?v=lWV866PCjxY

5. Podařilo se nám například:

– vyšel cestovatelský Magazín Moravia – PÁLAVA , kde je rozhovor s Antonínem Vojtkem.

– vyšel časopis Veronica, kde je titul, rozhovor a ilustrace od A. Vojtka.

– zapojili jsme se do projektu galerie ArtPeriskop a do dalších pracovních aktivit.

Můžete stále sledovat veřejný profil Facebook, nebo naše novinky.

Také tady máme pro vás nový ESHOP, který postupně doplníme. Podívejte se na: www.vojtek-av.com  

Přejeme všem příjemné následující dny. A hodně energie k návratu do jiných kolejí. Věřte, že to ani pro nás není snadné, tak se těšíme na všechny podněty a nápady… Hodně jsme museli změnit. Avšak stále jsme tady pro vás.

S úctou

Jitka a Antonín Vojtkovi

Jitka Vojtková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Malíř jižní Moravy jubilejně

Malíř Antonín Vojtek oslavil své pětaosmdesátiny výstavou. Máte poslední možnost ji navštívit. Unikátní dopis návdavkem!

V úctyhodných pětaosmdesáti letech uspořádal moravský patriot, malíř Antonín Vojtek již svou 215. výstavu. Odehrává se – ještě do 10. března 2019 – v Městské galerii Pod vodárnou (spadající pod Městské muzeum) , na adrese: sídliště Dukelských hrdinů 2747/4a, 690 02 Břeclav. 

Vlastní výstava tohoto malíře, který ačkoli vystavoval různě po světě a vystavoval na nejrůznějších místech naší planety, tak jej to nejvíce táhne k rodné Moravě.

Antonín Vojtek: Revolution

Antonín Vojtek je i portrétistou řady předních osobností. Jako muže jej lákaly především ženy. Portrétoval Dagmar Havlovou, Lívii Klausovou, Chantal Poullain, ale i Barboru Špotákovou, Hanu Ulrychovou, Gabrielu Vránovou a mnoho dalších dam i mužů.

Antonín Vojtek: Hustopečská fontána

A co na svůj plodný autorský život sám malíř?

Vím, že by bylo moudré mlčet, neříkat nic. Ale což patřím mezi moudré, když jsem v životě udělal tolik chyb? Ale … kdo jsme bez viny? Kdo z nás lidí chyby nedělá. Je jen kumšt si to přiznat. Jde jen o odvahu…

Antonín Vojtek

Musím si přiznat, že jsem mnoho času promarnil. ,Promarnil´ znamená, že jsem mohl udělat více, ale za jakou cenu?

Nešel jsem za slávou ¨,přes mrtvoly´, za každou cenu. Šel jsem poctivě cestou úporné práce a hlavně jsem nekalkuloval. Přátele jsem nezrazoval, nepřátelům odpouštěl, nešťastné podporoval a měl s nimi slitování.

Nezapomínal jsem se usmívat, neboť jsem stále více poznával, že se život nesmí brát tragicky a zase tak o moc nejde.

Nu a tak si říkám. Díky, osude, za vše, co jsi mi na cestu životem přichystal. Bylo toho dost, číše se naplňuje. Osud vinař, dobrý vinař, mi nalil dobrého vína a já je nepil ,do němoty, já pil po doušcích a i tím málem jsem se opíjel rád.

Mé oči se ale stále dívají na svět stejně jako tři čtvrtě století v minulosti, neboť oči nestárnou a stále registrují krásu. Ano, chtěl bych si žít s krásou, krásnou múzou až do chvíle, kdy se proměním ,proměnou dokonalou´ v obláček zapomnění,” prozrazuje Antonín Vojtek.

A závěrem reprodukujeme krásný dopis Antonína Vojtka, který je tou nejlepší pozvánkou na výstavu:


Video: Jitka Vojtková

Foto: archiv Antonína Vojtka a V. Šálek

Michal Stein a Jitka Vojtková

TANEČNÍ MAGAZÍN