Rozhovor s tanečnicí ADRIANOU MAŠKOVOU

„Když hraje hymna na Vaši počest, přebije to všechnu tu taneční dřinu“

Tanec, kterému se věnuje od deseti let, je její velkou láskou. Se svých bývalým tanečním partnerem Michalem Burešem se pětkrát stali juniorskými mistry ČR ve standardních tancích a v kombinaci 10 tanců. V desáté řadě TV soutěže StarDance… když hvězdy tančí, byla Adriana Mašková taneční partnerkou herce Miroslava Hanuše a soutěž byla, pro studentku ruštiny na Masarykové univerzitě v Brně, velkou výzvou a cennou zkušeností.

Pocházíte z Tvrdonic na Břeclavsku, kde jste vyrůstala. Tatínek Vás vedl k tenisu, ale vztah k němu jste si nevybudovala. Zaujal Vás tanec, který, jak jste přiznala, se stal Vaší životní láskou. Kdo Vás k tanci přivedl a jaké bylo Vaše dětství plné tance?

„Věnovat tanci jsem se začala proto, že jsem to sama chtěla. Každopádně tu prvotní myšlenku jsem dostala právě na tenisovém soustředění, kde jsem se seznámila s mými nastávajícími trenéry tance. Asi půl roku jsem se věnovala oběma disciplínám, a nakonec vyhrál právě tanec. Zpočátku byl tanec čistě koníček, kterému jsem se věnovala dvakrát týdně, pár hodin. Asi po roce jsem začala tančit se synem mých trenérů. V ten okamžik se poprvé začalo uvažovat o tom, že bychom začali i soutěžit. Tím pádem přibylo tréninků a samozřejmě to začalo stát i více peněz, ale mě to začalo o to víc bavit. Konečně jsem měla své první taneční botky. Začaly jsme vymýšlet, jak budou vypadat moje první taneční šaty. To bylo nádherné. Bylo mi dvanáct let, a já si připadala jako princezna. Nicméně od princezny se rychle upustilo, byla jedna změna partnera, po roce druhá až jsem ve svých čtrnácti letech začala tančit s Michalem Burešem, což byl obrovský zlom. Najednou byly tréninky 3x týdně, a to v Kroměříži. Takže jsem vždy šla rovnou ze školy na vlak a domů jsem se vracela vždycky kolem 9 hodiny večer.“

Tancovat jste začala v deseti letech v břeclavském klubu Starstep a velice rychle jste se dostala mezi českou špičku od 13 do 15 let. S Vaším tehdejším tanečním partnerem Michalem Burešem jste jezdili po soutěžích a pět krát jste se stali juniorskými mistry ČR ve standardních tancích a v kombinaci 10 tanců. Jak vzpomínáte na toto období plné soutěží a tréninků?

„Období to bylo náročné, ale nádherné. Vlastně se všechno točilo primárně kolem tance. Škola byla až na druhém místě a veškeré činnosti se podřizovali tanci. Reálně jsem třeba ani nemohla říct, že jedu na hory lyžovat, protože se tím zvyšovalo riziko úrazu, a to by byla pohroma. Určitě to za to ale stálo. Ten pocit, když Vás vyhlásí za Mistry republiky a začne hrát hymna na Vaši počest, to se dá přebít snad jen titulem Mistra světa, nebo zlatou medailí na olympijských hrách.

Samotná ta výhra v soutěži je vlastně to jediné, jak se Vám ta dřina může vrátit, a stejně tak je to asi jediný způsob, jak můžete vrátit rodičům to, co do Vás vkládají. Ten moment kdy stojíte na stupínku a víte, že právě teď na Vás můžou být pyšní.“

V roce 2019 v desátém ročníku Star Dance… když hvězdy tančí, jste se stala taneční partnerkou herce Miroslava Hanuše. Jak jste se do soutěže dostala a jak se Vám spolu tancovalo?

„Konkurzy na StarDance probíhají tak, že všichni účastníci na ně musí být pozváni. My jsme dostali pozvání od Honzy Ondera. Celkový počet účastníků konkurzu neznám, ale mluvilo se o takových 60 – 70 tanečnících. Na konkurzu jsme museli zatančit a byl s námi udělán rozhovor. To, že mě do soutěže vybrali, jsem se dozvěděla asi měsíc na to. Abych byla upřímná, už jsem si ani nemyslela, že by to mohlo vyjít. Jinak samotná soutěž byla obrovskou zkušeností, a to pro nás pro všechny. S Mirkem, jak je známo, jsme mezi sebou měli značný věkový rozdíl, ale naštěstí to nevytvořilo žádný problém. Při každé choreografii jsem se snažila dát mu prostor, kdyby chtěl přijít s nějakým nápadem. Díky tomu byla každá choreografie jiná a Mirek se ve všech mohl cítit dobře, a to právě proto, že se na jejich tvorbě – na nějaké hlavní myšlence, podílel.“

Jednou jste řekla, že účast ve StarDance… byla pro Vás velkou výzvou a cennou zkušeností. Šla byste do soutěže, kdybyste dostala příležitost, znovu?

„Tato otázka s sebou nese mnohá kdyby. V první fázi bych musela být opět pozvána na konkurz. Pokud bych byla pozvaná, určitě bych se ho zúčastnila. Ale jestli bych se zúčastnila celého StarDance znovu, to je dost složitá otázka. Tento projekt vyžaduje, aby na něj byl člověk plně soustředěný a měl na něj dostatek času a prostoru. Pokud by mi to tedy okolnosti dovolovali, pak by bylo jistě hezké, jít do soutěže znova. I když, musím říct, že se ve mně pocity trochu perou. Na tuto řadu mám nádherné vzpomínky a už navždycky to bude zapsáno v mém životě. Přece jen si ale trochu myslím, že pokud bych šla do další řady s tím, že bych měla možnost srovnání, už by to nemuselo být tak skvělé, jak to bylo v desátém ročníku. Ale třeba se pletu, uvidíme, co mi nabídne čas.“

Jste studentkou brněnské Masarykovy univerzity, kde studujete ruský jazyk. Proč jste si vybrala právě ruštinu? 

„Co se týká výběru školy, já většinou říkám, že si škola vybrala mě. Já jsem původně chtěla jít studovat medicínu, to ale ani napodruhé nevyšlo a ta ruština byla vlastně jistota, protože jsem z ní i maturovala, a to na výbornou, tudíž jsem pak na vysokou školu nemusela dělat přijímačky.“

V jednom rozhovoru jste přiznala, že občas učíte v taneční škole. Platí to stále? Co vše učíte?

„Jednu dobu jsem během studia na vysoké škole pomáhala s výukou v taneční škole. Ale dál se tomu již nevěnuji, teď jsem musela hlavně dohánět školu, to bylo na prvním místě. Ale pokud by se možnost někde vyučovat naskytla, byla bych jí otevřená.“

Stále je pro Vás tanec velkou láskou? Co pro Vás znamená?

„Stále a myslím, že když řeknu, že to tak zůstane navždycky, nebudu lhát. Tanec beru jako sebevyjádření, jako vyjádření toho, co pociťuju a co se ve mně skrývá. Nevydržím ani den bez hudby, tudíž ani den bez tance.“

Jaké tance máte nejraději? Preferujete některý?

„Když jsem ještě soutěžila, tak se to neustále měnilo. Záleželo, do kterého tance jsme měli novou choreografii, nebo ve kterém tanci jsem se cítila nejlíp. Ale můžu říct, že jsem měla vždy vytvořené silnější pouto k rumbě – a to právě proto, že je pomalá a člověk si tak může vzít dostatek času na to, každý pohyb dostatečně procítit a ze standartních tanců jsem vždycky zbožňovala tango, díky energii a napětí, kterou sebou tento tanec přinášel a slowfox pro jeho něžnost.“

Jak ráda odpočíváte?

„Odpočívám různými způsoby. Nejdůležitější pro mě je, své tělo dostatečně vnímat. Snažím se do ničeho se nenutit. Moje tělo si řekne samo, na co má chuť. Jsou proto dny, kdy si jdu ráda zaběhat, zaplavat nebo si zacvičím jógu. Jindy se jen válím s knížkou nebo relaxuju u plátna se štětcem v ruce. A moc ráda chodím na procházky, ať už třeba po Brně, nebo u nás doma, načerpat trochu energie z přírody.“

Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..