Den otevřených dveří ve Švandově divadle

Bude ve znamení inscenace Kabaret Winton

Tradiční a oblíbený Den otevřených dveří ve Švandově divadle na Smíchově se letos uskuteční v sobotu 16. září od 10.30 do 18 hodin. Zájemce zde čekají prohlídky známých i neznámých prostor divadla pod vedením hereček a herců smíchovské scény. Program nabídne i ukázky z inscenace Kabaret Winton v režii Martina Františáka. Chybět nebudou soutěže o vstupenky a další odměny. Ve Studiu na příchozí čekají zábavné skeče hostujícího souboru Ductus Deferens. Letošní novinkou bude možnost podívat se i do blízkého Tvůrčího domu Elišky Peškové, o jehož vznik se Švandovo divadlo významně zasadilo. Čerstvě zrekonstruovaná budova s multifunkčním sálem, zkušebnami, dílnami, klubovnou a příjemným venkovním prostorem se právě tento den poprvé otevře veřejnosti.


Prohlídky Švandova divadla, které se pyšní pozoruhodnou architekturou s labyrintem chodeb a skrytých místností, se budou konat v každou celou hodinu. Vstup je zdarma a rezervace míst předem není nutná. Rolí průvodců se i tentokrát ujmou členové hereckého souboru. Prohlídkový okruh tak povede třeba Robert Jašków, Jacob Erftemeijer nebo Jan Mansfeld a také dva známé herecké páry: Luboš Veselý s Bohdanou Pavlíkovou a manželé Anna a Jan Grundmanovi. Roli průvodce si tento rok nenechá ujít ani sám ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek.


Kabaret Winton a další lákadla v nové sezóně

Velký sál nabídne příchozím ukázky z inscenace Kabaret Winton v režii uměleckého šéfa Švandova divadla Martina Františáka. Napínavý, dojemný i kabaretně dravý příběh vypráví o dvou sestrách, z nichž jedna v roce 1939 unikla z Protektorátu díky odvážné akci Nicholase Wintona.

Námět dodala divadlu spisovatelka Kateřina Tučková. Téma záchrany židovských dětí však nahlédla ze zcela jiného úhlu, než bývá zvykem. Inscenace vyniká navíc výbornými hereckými výkony, které v ní vedle kmenových hereček a herců Švandova divadla podávají také hostující umělci Miroslav Hanuš či Dana Syslová.

Kabaret Winton se v sezóně 2023/2024 opět vrací na repertoár a rozhodně patří k atrakcím podzimního programu. K těm se od 7. října připojí také premiéra světově úspěšného „justičního“ monodramatu Na první pohled v režii Lucie Ferenzové. Hlavní roli bystré obhájkyně, která soudní proces jednoho dne nečekaně nahlédne z hlediska oběti, v něm ztvární hvězda své herecké generace Marie Štípková.

Další novinkou bude od 4. listopadu drama Anna Karenina, adaptace slavného románu o ženě, která pro lásku opustí pohodlný život a riskuje tak trvalé ztráty. Roli Anny svěřil režisér Martin Františák Haně Briešťanské z ND Brno, která u Švandů nyní začíná pravidelně hostovat. Jako Nikolaj Levin se představí Jakub Tvrdík, od září nový stálý člen smíchovského souboru. Do Prahy přichází z Klicperova divadla Hradec Králové.

V aktuální sezóně bude mít ve Velkém sále premiéru také komedie Klec bláznů (24. 2. 2024) v režii Daniela Hrbka a poté písničkový retro muzikál Návrat Krále (25. 5. 2024, režie Jakub Čermák). Ve Studiu se může publikum těšit od 27. 3. 2024 na novou českou hru autorky a režisérky Martiny Kinské vyprávějící o soužití malířky Toyen, výtvarníka Jindřicha Štyrského a básníka Jindřicha Heislera.

Nejen do Švanďáku, ale i k Elišce Peškové

Den otevřených dveří zavede tentokrát návštěvníky ještě jinam než do tradiční divadelní budovy ve Štefánikově ulici. Své brány poprvé otevře i blízko stojící Tvůrčí dům Elišky Peškové v ulici Elišky Peškové č. 7.

Budovu se povedlo zrekonstruovat a uvést do provozu díky spolupráci Švandova divadla s MČ Prahy 5. A právě v sobotu 16. září Tvůrčí dům pod vedením Vojtěcha Nejedlého slavnostně zahájí svou první uměleckou sezónu.

Uplatní se zde například amatérské a studentské divadelní, hudební a výtvarné spolky. Součástí domu jsou i sdílené dílny. První návštěvníky přivítá 16. září také multifunkční sál, klubovna a krásně opravený dvůr – prostory určené jak pro tvůrčí projekty, tak pro neformální sousedská setkávání.

V rámci slavnostního otevření zde v 15 hodin vystoupí členové Dětského divadelního souboru Švandova divadla s ukázkou ze svého představení. Tvůrčí dům si bude možné prohlédnout od 12 do 18 hodin.

www.svandovodivadlo.cz

 

Víte, že…

… Den otevřených dveří bude opět propojen se sousedskými slavnostmi ZAŽÍT MĚSTO JINAK, které se budou konat na blízkém Arbesově náměstí?

… Smíchov ožije tento den také 17. ročníkem festivalu Buchty a loutky dětem? Divadelní soubor, jenž je u Švandů už mnoho let stálým hostem, bude hrát v Kinského zahradě nacházející se jen pár kroků od divadla.

… na diváky čekají ve Švandově divadle během podzimu vedle dvou premiér i dvě derniéry? Dne 30. 11. se uskuteční poslední představení dramatu Na Větrné hůrce. Do konce letošního roku se s publikem rozloučí i komedie CRY BABY CRY.

… Tvůrčí dům Elišky Peškové nese jméno herečky, překladatelky, dramatičky a v roce 1881 rovněž spouzakladatelky Švandova divadla?

Magdalena Bičíková      

pro Taneční magazín                   

Kabaret Winton

Dramatický příběh zachráněných dětí

Švandovo divadlo uvádí inscenaci Kabaret Winton. Dramatický příběh zachráněných dětí se tak dočká divadelního zpracování

Silný příběh dvou sester inspirovaný skutečnými osudy a dramatickými historickými událostmi slibuje divákům Švandova divadla inscenace Kabaret Winton. Na scénáři se podílela spisovatelka Kateřina Tučková a jeho spoluautorem je i Martin Františák, umělecký šéf smíchovské scény. Ten inscenaci zároveň režíruje a téma záchrany židovských dětí Nicholasem Wintonem představí publiku v přitažlivém kabaretním žánru – se zpěvem, tancem, stepem i podmanivou živou hudbou přímo na scéně. Přeživší Ester, hledající po padesáti letech ve staré vlasti ztracená rodinná pouta, hrají hostující Jaroslava Pokorná v alternaci s Danou Syslovou. Mladší sestru Ludmilu, jejíž život se odvíjel zcela jinak, a zároveň Matku obou dívek, ztělesní Bohdana Pavlíková. Kabaretiéra Kašpara, postavu obdařenou ďábelskou ironií a charismatem, bude představovat Miroslav Hanuš, publiku Švandova divadla známý vynikajícím ztvárněním Jana Wericha v inscenaci Hadry, kosti, kůže.

Pozoruhodný příběh vypráví o dvou sestrách ze židovské rodiny. Starší z nich unikla v roce 1939 z okupovaného Československa. Díky rychlé pomoci Nicholase Wintona a jeho spolupracovníků se tak třináctiletá Ester stala jedním z 669 dětí, které se včasným odjezdem do Británie v narychlo vypravených vlacích vyhnuly téměř jisté smrti v koncentračních táborech. Když se v lednu 1989 Ester už coby starší dáma do své vlasti vrací, ubytuje se v poněkud zašlém grandhotelu Evropa, v předválečném období známém jako elegantní hotel Šroubek. Právě zde, v soukromém apartmá, zřídil Nicholas Winton svoji pražskou kancelář, odkud se svými kolegy organizoval první záchranné operace. Hotel je ovšem v inscenaci fantaskním místem, kde neplatí zákony času ani prostoru…

Známý příběh, kdy chceme vědět víc

Režisér Martin Františák je renomovaným divadelníkem známým mimo jiné svoji básnickou obrazivostí. A také precizní prací s herci, kteří pod jeho vedením podávají výborné výkony. V roli Matky obou děvčátek a později i v úloze mladší sestry Ludmily tak uvidíme Bohdanu Pavlíkovou, herečku ryzího prožitku a autenticity.

„Ve Švandově divadle jsou mé role především matky, vychovávající nebo třeba tesknící,“ uvádí herečka. „Tato matka je však jiná. Volba poslat dceru do cizího světa, nevidět ji dospívat, ale zároveň vědět, že pro ni mohu udělat to nejlepší – poslat ji pryč, daleko, od rodiny, od sebe… Uf! Nepředstavitelná situace,“ uvažuje Bohdana Pavlíková. A dodává, že o osudech Wintonových dětí samozřejmě věděla, zrovna tak o jeho odvaze konat a pomoct. „Ale až text hry a slova Matky, kde o své dcerce Ester s Nicholasem jedná, mě přinutilo chtít vědět víc. Kam jely? Jak zvládly odloučení od rodiny? Jak dlouho jim trvalo, než zapomněly? Na rodiče? Kamarády? Na domov? Dělo se to tenkrát, děje se i teď, i když v jiných souvislostech,“ říká Bohdana Pavlíková.

Starší ze sester, Ester, která přijíždí do Prahy po padesáti letech, hraje hostující Jaroslava Pokorná v alternaci s Danou Syslovou. V úloze kabaretiéra Kašpara se diváci mohou těšit na Miroslava Hanuše, stálého hosta smíchovské scény. Otce rodiny ztvární Tomáš Petřík, Nicholase Wintona ztělesní Matěj Anděl, zpěvačku Linu hraje Andrea Buršová, Wintonovu spolupracovnici Doreen Warrinerovou a Hannah, dceru Ester, ztvární Anna Grundmanová (dříve Stropnická). Jako Obřadník a Číšník se objeví Jacob Erftemeijer. Do role velkouzenáře Bartáka, reprezentujícího v předválečných letech „neškodný“ český nacionalismus, a později i do úlohy mazaného Recepčního v hotelu konce 80. let obsadil režisér Roberta Jaškówa. V dalších úlohách uvidíme Petra Kulta (Martin Blake), hostujícího Tomáše Červinka (strýc Benjamin) a Anežku Šťastnou (Švédka Kerstin a Katuška). V úloze třináctileté Ester se alternují Katarína Mišejková a Sára Lutovská.

Kabaret s nadčasovým průvodcem

S nápadem odlehčit závažné téma formou kabaretu přišel režisér Martin Františák. „Nejen kvůli hudebnosti, ale i pro možnost zkratky, lomu nálad a výrazné obrazivosti. Kabaret navíc k době konce 30. let patřil. Kusé výjevy také spíše odpovídají fragmentům lidské paměti,“ vysvětluje dramaturgyně Martina Kinská. A zmiňuje i kabaretní stylizaci, hravost, grotesknost a někdy až krutý sarkasmus, který Františákova režie v tomto žánru podtrhuje.

Kabaretnímu žánru podle Kinské odpovídá i jistá svéráznost Wintonova charakteru. Ten totiž neváhal kvůli záchraně dětí i riskovat a pro urychlení celé „transakce“ zfalšovat i některé dokumenty…  Kabaret s sebou také přivádí na scénu postavu, která nepodléhá skutečnému plynutí času – ironického, ďábelsky obratného průvodce a baviče Kašpara přezdívaného Frak. Ten představuje typ přizpůsobivého člověka, který proplouvá různými dobami a systémy. „Od začátku jsme věděli, že tuto postavu bude hrát náš stálý host Miroslav Hanuš. Za vynikající ztvárnění Jana Wericha v inscenaci Hadry, kosti, kůže se ocitl v širší nominaci na Cenu Thálie. Také tento titul režíroval Martin Františák,“ připomíná Martina Kinská.

Pohádka s otevřeným koncem

Jak dále uvádí dramaturgyně, už před čtyřmi lety oslovilo Švandovo divadlo spisovatelku Kateřinu Tučkovou, zda by pro divadlo nechtěla zpracovat téma Wintonových dětí. „Kateřina se tehdy pustila do velmi pečlivé rešeršní práce. A po prostudování mnoha osudů přišla s příběhem dvou sester. A také s důležitým postřehem, že příběh Wintonových dětí vnímáme většinou jako trochu sentimentální pohádku s jasným happyendem. Jenže skutečnost byla složitější: záchrana života znamenala pro děti zároveň ztrátu jejich domova a často i úplné vytržení z kořenů. Děti adoptované britskými rodinami ve většině případů navždy přišly o své skutečné rodiče, kteří během války zahynuli. Ztratily rodný jazyk, náboženskou víru a často i svá pravá jména. A pokud se po válce pokusily o návrat, v bývalé vlasti už většinu z nich nikdo nečekal,“ vysvětluje Kinská.

I proto se v inscenaci objevuje motiv tomboly a obchodu – nabídky, poptávky, ale i štěstí, bez něhož nelze žádný byznys uzavřít. Na odjezd dětí do bezpečí museli například jejich rodiče sehnat v té době nemalou sumu padesáti liber. Britské rodiny si pak nové členy domácnosti vybíraly podobně jako zboží z „katalogu“, z něhož jim je Winton – coby zkušený muž ze světa financí – dokázal efektivně nabídnout. „Kabaret Winton tak zároveň připomíná, že nic v životě nebývá zadarmo. A že i za tu nejšťastnější výhru v loterii života se musí něčím zaplatit,“ poznamenává Martina Kinská.

Výtvarné pojetí vytvořil Marek Cpin, Františákův stálý spolupracovník a autor výrazných scén i kostýmů. „Hlavními prvky prostoru, v němž plyne příběh, čas i životy, jsou velký koberec se vzorem a la art deco a nad ním velký osvětlený strop. Změnami nábytku a detailů se tento prostor proměňuje na různá místa hotelu, ale například i na domácnost – útulný domov, který Ester musela opustit. Kostýmy vycházejí z reálné módy konce 30. a v druhé polovině inscenace i z 80. let 20. století,“ uvádí Kinská.

Poprvé bude se Švandovým divadlem spolupracovat choreograf Tomáš Rychetský, hudební doprovod svěřil režisér Ivanu Acherovi. „Ten vedle podmanivé scénické hudby inspirované mimo jiné dobovou muzikou 30. let zhudebnil také texty básní Františka Gellnera. Z jeviště zazní také živá hudba v podání klavíristy Zdeňka Dočekala alternujícího se s Martinem Radou,“ uzavírá dramaturgyně.

Víte, že…

… vznik scénáře a poté i samotné inscenace výrazně ovlivnilo i téma uprchlíků, kteří zoufale hledali země i konkrétní lidi, kteří by je přijali? Nejdříve šlo o uprchlíky ze Sýrie, v době přípravy samotné inscenace a její premiéry pak i o uprchlíky z Ukrajiny.

… příběh dvou sester sestavila Kateřina Tučková na základě reálných podkladů a motivů? „Mohou k sobě ale nalézt cestu dvě ženy, které mají společnou krev, ale už ne život a paměť? Každá z nich vyrostla v jiné společnosti, v jiném systému, v jiném povědomí o své rodině… Nedáváme jednoznačnou odpověď, spíš jen klademe i tyto otázky,“ naznačuje dramaturgyně Martina Kinská.

…. scénář inscenace Kabaret Winton byl nakonec kolektivním dílem? „Kateřina Tučková vytvořila první verzi scénáře, který jsme posléze použili jako námět a základní osnovu. Ke spolupráci jsme v ten moment přizvali dramatičku Markétu Nekolovou, známou také jako Markétu Bláhovou. Ta zpracovala téma mezilidských vztahů: citlivě a nesentimentálně. Markéta měla na starost linku 80. let. A Martin Františák se soustředil na finální uchopení kabaretní části,“ vysvětluje Martina Kinská.

… Nicholas Winton (19. 5. 1909, Londýn – 1. 7. 2015, Slough) pocházel z německo-židovské rodiny? Rodina si však po Mnichovské dohodě změnila příjmení na Winton, aby dala najevo nesouhlas s tím, co se v Německu dělo. Malý Nicholas byl i se sourozenci pokřtěn. Původní profese burzovního makléře, který se dokáže zorientovat v nabídce a poptávce, vyřídit patřičná povolení a dobře rozumí pravidlům obchodu, mu byla později při záchraně židovských dětí velmi užitečná.

… během své návštěvy Prahy Winton viděl, v jak nuzných podmínkách žijí uprchlíci ze Sudet, a rozhodl se pomoci českým, zejména židovským dětem? Spolu s dalšími spolupracovníky a dobrovolníky (mj. Martinem Blakem a Doreen Warrinerovou) zorganizoval nejprve z Prahy, a poté i z Anglie, výjezd celkem osmi vlaků (první odjel 14. 3. 1939, osmý 2. srpna 1939). V nich se dostalo do bezpečí 669 dětí. Devátý vlak s 250 dětmi měl Protektorát Čechy a Morava opustit 1. září. Vypukla však druhá světová válka a už nebyl vypraven. Žádné z dětí, které jím mělo vycestovat, válku nepřežilo.

… Nicholas Winton četl Mein Kampf a nepochyboval o tom, co má Hitler v plánu? Zároveň věděl, že hraje o čas: aby ho neztrácel, rozhodl se zřídit fiktivní pobočku humanitární organizace na záchranu uprchlíků včetně vlastnoručně vyrobeného razítka.  Mnohé dokumenty tak nejprve zfalšoval, a teprve poté na úřadech vyřizoval ty pravé.

… za podstatné pokládal Nicholas Winton děti především zachránit a dostat je do britských rodin? Neřešil proto, zda se jednalo například o křesťanskou rodinu. Jako zkušený obchodník věděl, že i způsob nabídky dětí je důležitý. Měl proto systém kartiček, z nichž mohl požadované dítě nabídnout (např. kategorie dívky, 8 let).

…. z apartmá hotelu Šroubek, kde Winton bydlel, se záhy stala kancelář? Proudili sem nejen pomáhající dobrovolníci, ale také rodiče, kteří se dozvěděli o Wintonově záchranné akci.  Ti přicházeli prosit za své děti, aby je dal na seznam.

… sám Winton o záchraně dětí dlouho vůbec nemluvil?  Až v 80. letech se prý – podle svědectví jeho dcery Barbary – pokusil podat zprávu židovským organizacím. Senzaci způsobil až televizní pořad BBC That´s Life. Tehdy už dospělé děti tvořící velkou část publika poděkovaly svému zaskočenému a dojatému zachránci přímo před kamerami.

…. v říjnu 1998 ocenil Nicholase Wintona prezident Václav Havel Řádem TGM? Miloš Zeman mu v říjnu 2014 předal Řád bílého lva, nejvyšší státní vyznamenání České republiky. V roce 2003 byl Alžbětou II. povýšen do šlechtického stavu a byl mu udělen Řád britského impéria. K jeho jménu od té doby patří titul Sir.

… podle scenáristy a režiséra Mateje Mináče se do dnešní doby se povedlo dohledat zhruba 300 Wintonových dětí? Většina z nich žije či žila ve Velké Británii, ale i v České republice, Izraeli, USA, Kanadě, Německu, Švýcarsku, na Novém Zélandu a v Austrálii. Dalších 300 dětí se zřejmě usídlilo v Jižní Americe. Rodiny Wintonových dětí už čítají přes 6000 lidí.

Premiéra inscenace 22. října ve Velkém sále Švandova divadla, reprízy se uskuteční 24. října, 4., 12. a 19. listopadu

Magdalena Bičíková

pro Taneční magazín

Den otevřených dveří, šest premiér, nová talk-show i otevření komunitního centra

Novinky Švandova divadla v sezóně 2022/2023

Den otevřených dveří pojatý jako sousedská slavnost, šest nových inscenací i dva noví mladí členové hereckého souboru – Anežka Šťastná a Jan Mansfeld. To jsou ve stručnosti hlavní novinky sezóny 2022/2023 Švandova divadla v Praze. Patřit k nim bude také zahájení provozu komunitního centra. Poblíž historické budovy působící na Smíchově už 141 let tak vznikne další místo pro divadlo, hudbu i setkávání se.

„Divákům nabídneme celkem šest premiér, z toho tři ve Velkém sále a tři ve Studiu,“ říká Martin Františák, umělecký šéf Švandova divadla. „Na hlavní scéně nově uvedeme tituly Kabaret Winton1984 a Chlast. Ve Studiu bude mít premiéru Srpnové světloHappy End a Trójanky,“ upřesňuje Františák. Posledně jmenovaný titul vytvoří u Švandů talentovaná ukrajinská režisérka Anna Turlo. „Spoluautory hry Davida Košťáka a Annu Turlo inspirovaly antické mýty o dobývání Tróje. Do Trójanek však promítnou i osudy žen čelících následkům současné války,“ prozrazuje Martin Františák a dodává i plánované datum premiéry: květen 2023.

Ještě před tím se však na repertoáru znovu objeví i dvě úspěšné inscenace z let minulých: Shakespearova tragédie Hamlet s Patrikem Děrgelem v titulní roli dánského prince a černá komedie Kurz negativního myšlení Michalem Dlouhým v úloze sarkastického vozíčkáře. „Do Velkého sálu se k nám přestěhuje také inscenace OPERA IBSEN / Přízraky, uváděná původně v prostoru Gabriel Loci na Smíchově. Titul nastudoval pod vedením Jana Nebeského renomovaný soubor JEDL, jenž patří od loňské sezóny k našim stálým hostům,“ uvádí Daniel Hrbek.

Dvě talk-show s publikem

Součástí programu stávající sezóny budou také dvě pravidelné talk-show. Scénické rozhovory moderátora Davida Hrbka oslaví v této sezóně už dvacet let svojí existence. Pořadem za tu dobu prošly stovky zajímavých osobností – od Václava Havla až po Daniela Stacha. „Rozhovory doplněné vždy i o dotazy přihlížejícího publika budeme i nadále uvádět jednou měsíčně ve studiové scéně vždy se dvěma hosty: v říjnu v nich moderátor vyzpovídá novináře Jindřicha Šídla Jaroslava Kmentu, v listopadu herečku Báru Polákovou a hudebníka Jana P. Muchowa a kalendářní rok uzavře dvojice spisovatelek Kateřina Tučková s Biancou Bellovou. Oproti tomu 7 pádů Honzy Dědka u nás diváci uvidí poprvé. Talk-show, jejíž sestřih bude později vysílán v televizi, bude na programu ve Velkém sále každé úterý,“ říká ředitel Švandova divadla.

Den otevřených dveří, nové kulturní centrum

Už 17. září 2022 se u Švandů uskuteční tradiční Den otevřených dveří. Ten se letos poprvé propojí s akcí Zažít město jinak. Dění v divadle tak doplní sousedské slavnosti odehrávající se zejména na blízkém Arbesově náměstí. „Od 11 do 17 hodin se v divadle uskuteční celkem sedm prohlídek s našimi herci a herečkami začínajících v každou celou hodinu, připravena bude i krátká scénka na jevišti věnovaná divadelním profesím,“ zve do Švandova divadla jeho ředitel Daniel Hrbek. Pro návštěvníky budou připraveny soutěže, slevové akce na vstupenky i divadelní stánek. „Děti a jejich rodiče zároveň zveme na festival Pohádková Kinského zahrada našich stálých hostů, souboru Buchty a loutky. Festival bude probíhat jen pár kroků od nás, v Kinského zahradě,“ dodává. Od 18.30 se pak ve foyer Švandova divadla uskuteční vernisáž nové Výtvarné zdi: autorkou velkoformátové malby s divadelní tématikou je vizuální umělkyně Adéla Kostkanová. Ta v divadle pracuje také jako výtvarnice a grafička.

Sousedský charakter, pojímající divadlo jako živé společenství a místo pro setkání, bude mít i nové komunitní centrum v ulici Elišky Peškové č. 7. „Ve spolupráci s MČ Praha 5 a s Hlavním městem Praha chceme centrum otevřít už v této divadelní sezóně. V chátrajícím zadním traktu domu vznikl po rekonstrukci pěkný komorní sál a zkušebna. Překvapivě tichý dvůr teď nabídne zázemí pro divadlo, hudbu i setkávání se ve volném čase,“ líčí Daniel Hrbek razantní proměnu Domu Romanetto, kolem jehož zaprášených oken a počmárané fasády kolemjdoucí v posledních letech raději přidávali do kroku.

Nově vzniknuvší centrum plánuje nabízet pravidelný kulturní program včetně workshopů a dílen pro rodiny s dětmi. Vzniknout by tu měla i veřejná truhlářská a keramická dílna a samoobslužná kavárna. „Z pražírny kávy, která se ve dvoře dřív nacházela, by se tak mohlo stát místo pro rodinná i přátelská setkávání, kde se lidé mohou stát diváky, ale i účinkujícími,“ říká Daniel Hrbek.

Kabaret Winton, Srpnové světlo a další premiéry

Vůbec nejočekávanějšími událostmi sezóny jsou však ve Švandově divadle chystané premiéry. Patří k nim i uvedení inscenace Kabaret Winton, slibující divákům silný osobní příběh inspirovaný skutečnými historickými událostmi. Vypráví o dvou sestrách z židovské rodiny, z nichž jedna jako dítě unikla v roce 1939 z okupovaného Československa. Díky neohrožené pomoci Nicholase Wintona a jeho spolupracovníků tak byla jedním z 669 dětí, které se včasným odjezdem do Británie vyhnuly téměř jisté smrti v koncentračních táborech. Pražský hotel Evropa, kde se Ester už coby starší dáma v roce 1988 ubytuje, aby navštívila svoji starou vlast, je však fantaskním místem. Neplatí tu zákony času ani prostoru…

Kabaret Winton režíruje Martin Františák, umělecký šéf smíchovské scény, na scénáři se podílela spisovatelka Kateřina Tučková. V roli Ester hledající domov i ztracená rodinná pouta uvidíme hostující Jaroslavu Pokornou, její sestru Ludmilu hraje Bohdana Pavlíková, Kabaretiéra ztvární Miroslav Hanuš. Premiéra bude 22. října 2022 ve Velkém sále.

Hlavní scéna Švandova divadla přivítá také inscenaci 1984 podle slavného románu George Orwella režírovanou Dodem Gombárem. Premiéra bude 28. ledna 2023. Od 29. dubna téhož roku se na programu objeví Chlast. Divadelní adaptaci stejnojmenného oblíbeného filmu věnovanému umění žít a pít zrežíruje Thomas Zielinski.

Na studiové scéně bude mít už 24. září světovou premiéru Srpnové světlo. Původní české drama o absolutní lásce napsal Martin Františák a sám jej také zrežíruje. V ústředních rolích uvidíme nové členy souboru Jana Mansfelda a Anežku Šťastnou, neobvyklou milostnou čtveřici tvoří dále Matěj Anděl a Bohdana Pavlíková. V mužské roli Pastora se můžeme těšit na hvězdu své herecké generace Marii Štípkovou.

O dlouholetém partnerském soužití s jeho radostmi a strastmi bude od 25. března vyprávět Happy End. Do hlavních rolí obsadil režisér Daniel Hrbek Bohdanu Pavlíkovou a Luboše Veselého. Ti se coby dlouholetí partneři a herečtí kolegové budou na chystané novince podílet i jako autoři.

Sezónu 2022/2023 ve Studiu završí 27. května Trójanky, autorská inscenace inspirovaná antickými hrdinkami i osudy současných žen, jejichž život poznamenala válka. S herečkami Švandova divadla ji nastuduje ukrajinská režisérka Anna Turlo. Ta se k divadlu dostala oklikou coby absolventka Národní letecké univerzity a Institutu pro turismus. Hned za první inscenaci Úhel pohledu, uvedenou v roce 2019 na jevišti Kyiv Maly Theater, byla nominována na cenu Kyiv Pectora za nejlepší režijní debut. Spoluautorem Trójanek je spolu s ukrajinskou tvůrkyní David Košťák, působící ve Švandově divadle jako dramaturg.

Foto: Alena Hrbková, Richard Moučka , Michal Hančovský 

Magdalena Bičíková

pro Taneční magazín

Rozhovor s tanečnicí ADRIANOU MAŠKOVOU

„Když hraje hymna na Vaši počest, přebije to všechnu tu taneční dřinu“

Tanec, kterému se věnuje od deseti let, je její velkou láskou. Se svých bývalým tanečním partnerem Michalem Burešem se pětkrát stali juniorskými mistry ČR ve standardních tancích a v kombinaci 10 tanců. V desáté řadě TV soutěže StarDance… když hvězdy tančí, byla Adriana Mašková taneční partnerkou herce Miroslava Hanuše a soutěž byla, pro studentku ruštiny na Masarykové univerzitě v Brně, velkou výzvou a cennou zkušeností.


Pocházíte z Tvrdonic na Břeclavsku, kde jste vyrůstala. Tatínek Vás vedl k tenisu, ale vztah k němu jste si nevybudovala. Zaujal Vás tanec, který, jak jste přiznala, se stal Vaší životní láskou. Kdo Vás k tanci přivedl a jaké bylo Vaše dětství plné tance?

„Věnovat tanci jsem se začala proto, že jsem to sama chtěla. Každopádně tu prvotní myšlenku jsem dostala právě na tenisovém soustředění, kde jsem se seznámila s mými nastávajícími trenéry tance. Asi půl roku jsem se věnovala oběma disciplínám, a nakonec vyhrál právě tanec. Zpočátku byl tanec čistě koníček, kterému jsem se věnovala dvakrát týdně, pár hodin. Asi po roce jsem začala tančit se synem mých trenérů. V ten okamžik se poprvé začalo uvažovat o tom, že bychom začali i soutěžit. Tím pádem přibylo tréninků a samozřejmě to začalo stát i více peněz, ale mě to začalo o to víc bavit. Konečně jsem měla své první taneční botky. Začaly jsme vymýšlet, jak budou vypadat moje první taneční šaty. To bylo nádherné. Bylo mi dvanáct let, a já si připadala jako princezna. Nicméně od princezny se rychle upustilo, byla jedna změna partnera, po roce druhá až jsem ve svých čtrnácti letech začala tančit s Michalem Burešem, což byl obrovský zlom. Najednou byly tréninky 3x týdně, a to v Kroměříži. Takže jsem vždy šla rovnou ze školy na vlak a domů jsem se vracela vždycky kolem 9 hodiny večer.“

Tancovat jste začala v deseti letech v břeclavském klubu Starstep a velice rychle jste se dostala mezi českou špičku od 13 do 15 let. S Vaším tehdejším tanečním partnerem Michalem Burešem jste jezdili po soutěžích a pět krát jste se stali juniorskými mistry ČR ve standardních tancích a v kombinaci 10 tanců. Jak vzpomínáte na toto období plné soutěží a tréninků?

„Období to bylo náročné, ale nádherné. Vlastně se všechno točilo primárně kolem tance. Škola byla až na druhém místě a veškeré činnosti se podřizovali tanci. Reálně jsem třeba ani nemohla říct, že jedu na hory lyžovat, protože se tím zvyšovalo riziko úrazu, a to by byla pohroma. Určitě to za to ale stálo. Ten pocit, když Vás vyhlásí za Mistry republiky a začne hrát hymna na Vaši počest, to se dá přebít snad jen titulem Mistra světa, nebo zlatou medailí na olympijských hrách.

Samotná ta výhra v soutěži je vlastně to jediné, jak se Vám ta dřina může vrátit, a stejně tak je to asi jediný způsob, jak můžete vrátit rodičům to, co do Vás vkládají. Ten moment kdy stojíte na stupínku a víte, že právě teď na Vás můžou být pyšní.“

V roce 2019 v desátém ročníku Star Dance… když hvězdy tančí, jste se stala taneční partnerkou herce Miroslava Hanuše. Jak jste se do soutěže dostala a jak se Vám spolu tancovalo?

„Konkurzy na StarDance probíhají tak, že všichni účastníci na ně musí být pozváni. My jsme dostali pozvání od Honzy Ondera. Celkový počet účastníků konkurzu neznám, ale mluvilo se o takových 60 – 70 tanečnících. Na konkurzu jsme museli zatančit a byl s námi udělán rozhovor. To, že mě do soutěže vybrali, jsem se dozvěděla asi měsíc na to. Abych byla upřímná, už jsem si ani nemyslela, že by to mohlo vyjít. Jinak samotná soutěž byla obrovskou zkušeností, a to pro nás pro všechny. S Mirkem, jak je známo, jsme mezi sebou měli značný věkový rozdíl, ale naštěstí to nevytvořilo žádný problém. Při každé choreografii jsem se snažila dát mu prostor, kdyby chtěl přijít s nějakým nápadem. Díky tomu byla každá choreografie jiná a Mirek se ve všech mohl cítit dobře, a to právě proto, že se na jejich tvorbě – na nějaké hlavní myšlence, podílel.“

Jednou jste řekla, že účast ve StarDance… byla pro Vás velkou výzvou a cennou zkušeností. Šla byste do soutěže, kdybyste dostala příležitost, znovu?

„Tato otázka s sebou nese mnohá kdyby. V první fázi bych musela být opět pozvána na konkurz. Pokud bych byla pozvaná, určitě bych se ho zúčastnila. Ale jestli bych se zúčastnila celého StarDance znovu, to je dost složitá otázka. Tento projekt vyžaduje, aby na něj byl člověk plně soustředěný a měl na něj dostatek času a prostoru. Pokud by mi to tedy okolnosti dovolovali, pak by bylo jistě hezké, jít do soutěže znova. I když, musím říct, že se ve mně pocity trochu perou. Na tuto řadu mám nádherné vzpomínky a už navždycky to bude zapsáno v mém životě. Přece jen si ale trochu myslím, že pokud bych šla do další řady s tím, že bych měla možnost srovnání, už by to nemuselo být tak skvělé, jak to bylo v desátém ročníku. Ale třeba se pletu, uvidíme, co mi nabídne čas.“

Jste studentkou brněnské Masarykovy univerzity, kde studujete ruský jazyk. Proč jste si vybrala právě ruštinu? 

„Co se týká výběru školy, já většinou říkám, že si škola vybrala mě. Já jsem původně chtěla jít studovat medicínu, to ale ani napodruhé nevyšlo a ta ruština byla vlastně jistota, protože jsem z ní i maturovala, a to na výbornou, tudíž jsem pak na vysokou školu nemusela dělat přijímačky.“

V jednom rozhovoru jste přiznala, že občas učíte v taneční škole. Platí to stále? Co vše učíte?

„Jednu dobu jsem během studia na vysoké škole pomáhala s výukou v taneční škole. Ale dál se tomu již nevěnuji, teď jsem musela hlavně dohánět školu, to bylo na prvním místě. Ale pokud by se možnost někde vyučovat naskytla, byla bych jí otevřená.“

Stále je pro Vás tanec velkou láskou? Co pro Vás znamená?

„Stále a myslím, že když řeknu, že to tak zůstane navždycky, nebudu lhát. Tanec beru jako sebevyjádření, jako vyjádření toho, co pociťuju a co se ve mně skrývá. Nevydržím ani den bez hudby, tudíž ani den bez tance.“

Jaké tance máte nejraději? Preferujete některý?

„Když jsem ještě soutěžila, tak se to neustále měnilo. Záleželo, do kterého tance jsme měli novou choreografii, nebo ve kterém tanci jsem se cítila nejlíp. Ale můžu říct, že jsem měla vždy vytvořené silnější pouto k rumbě – a to právě proto, že je pomalá a člověk si tak může vzít dostatek času na to, každý pohyb dostatečně procítit a ze standartních tanců jsem vždycky zbožňovala tango, díky energii a napětí, kterou sebou tento tanec přinášel a slowfox pro jeho něžnost.“

Jak ráda odpočíváte?

„Odpočívám různými způsoby. Nejdůležitější pro mě je, své tělo dostatečně vnímat. Snažím se do ničeho se nenutit. Moje tělo si řekne samo, na co má chuť. Jsou proto dny, kdy si jdu ráda zaběhat, zaplavat nebo si zacvičím jógu. Jindy se jen válím s knížkou nebo relaxuju u plátna se štětcem v ruce. A moc ráda chodím na procházky, ať už třeba po Brně, nebo u nás doma, načerpat trochu energie z přírody.“

Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN