Televizní Popelka slaví 50 let

Legendární televizní Popelka slaví kulaté jubileum. Vzpomínkovou knihu pokřtily známé osobnosti v čele s Hanou Maciuchovou, Jiřím Štědroněm a Vlastimilem Harapesem.

Letos na Vánoce uplyne neuvěřitelných 50 let, kdy tehdejší Československá televize poprvé uvedla pohádku Popelka v hlavních rolích s Evou Hruškovou a Jiřím Štědroněm. Při této příležitosti vznikla i unikátní kniha plná vzpomínek i nikdy nezveřejněných fotografií. V pražské kavárně Faux pas se konal křest jak za účasti několika hlavních představitelů příběhu, tak i dalších významných hostí. 

Jiří Štědroň, Růžena Merunková, Antonín Navrátil, Vadim Petrov, Hana Maciuchová pokřtili 27. března, v den narozenin herečky Evy Hruškové představitelky Popelky – unikátní knihu Popelka & spol – 50 let.  Hosty slavnostního křtu byli také Marie Tomsová, Jan Přeučil, Vlastimil Harapes, Ondřej Kepka, Petr Batěk a také Eva Hladíková, která na původním filmu Popelka pracovala v produkci. Podpořit publikaci přišla i poslední hospodyně Jana Wericha Eva Tůmová 

„Je to neuvěřitelné, jak to letí. Někdy nám připadá, jako by to bylo teprve před pár lety. Moc rádi na tu práci vzpomínáme a je krásné, že se ta pohádka líbí mladé i staré generaci i po padesáti letech,” řekli svorně dva hlavní představitelé Popelky Eva Hrušková a prince Mojmíra Jiří Štědroň, kteří si v rámci křtu spolu dokonce zazpívali song prince a Popelky ze slavné pohádky. Ta se natáčela v okolí zámku a v parku v Průhonicích a také na žižkovském Balkáně”, v dnešní tělocvičně, která kdysi sloužila jako ateliér pro tehdejší televizi.

Všichni společně s Růženou Merunkovou, představitelkou jedné z nevlastních a zlých  Popelčiných sester i Antonína Navrátila, který hrál kočího a propůjčil hlas i holoubkovi, zavzpomínali i na ty své kolegy, kteří již nejsou mezi námi – Danu Medřickou, Ladislava Peška, Svatopluka Beneše, Ilju Prachaře i Jana Třísku.

„Jsem moc ráda, že tu mohu být. Přišla jsem proto, abych tady se všemi oslavila nejen Eviččiny narozeniny, ale i jubileum toho krásného pohádkového televizního filmu, práci lidí, kteří se na něm podíleli. Oni se postarali o to, že Popelka je tu stále s námi a máme jí rádi. Nezanikla jako řada jiných takzvaných děl, ale přežila, přežívá a má stále, co říci,“ nechala se slyšet Hana Maciuchová, která byla spolu s hudebníkem Vadimem Petrovem kmotrou knihy.

Kromě čokoládového střevíčku a záplavy květin dostala Eva Hrušková od nakladatele Pavla Mészárose a jeho týmu jak skleněnou památeční plaketu s vyobrazenou Popelkou, tak i nádherný, třípatrový, 12 kg vážící dort s velkým marcipánovým střevíčkem na vrchu. Na otázku moderátora křtu René Kekelyho, co na dort se střevíčkem říká, Eva Hrušková vtipně odpověděla: „Možná se do něj i po těch padesáti letech vejdu, jak tak na to koukám.”

„Je nádherný a musíte mi pomoci ten dort sníst, tohle bych jedla rok,”  dodala Hrušková, která mimochodem letos oslavuje i 15 let od svatby s hercem Janem Přeučilem.

Dalším gratulantem byl perníkářský mistr z Pardubic Pavel Jánoš, který speciálně pro Popelku vyrobil velký perníkový oříšek. Kmotři a hosté dostali nejenom kus skvělého dortu, ale také víno ze speciální sběratelské edice vína Popelčino tajemství”, které věnovalo a dodalo Rodinné vinařství a farma domácího zvířectva manželů Mikulenkových z Velkých Žernosek. Víno nebude v běžném prodeji, ale až do konce roku 2019 bude k dispozici na akcích, věnovaných Popelce. Kosmetické balíčky dostali jak od Dermacolu, tak i od TianDe, kdy šlo o produkty z Altaje a Tibetu.

V rámci výročí legendární pohádky vznikl i zábavný a zájezdový pořad Popelka na Cibulce, kde se vypráví, vzpomíná i zpívá, a který brázdí republiku ve složení Eva Hrušková, Jiří Štědroň, a někdy i Jan Přeučil. Celou talk show nemoderuje nikdo jiný než Aleš Cibulka.

Knihu Popelka & spol lze zakoupit jak v nakladatelství AOS Publishing http://aos-knihy.cz/kniha/popelka-spol/ , tak i na pultech řady knihkupectví.

 

Foto: Jaroslav Hauer

René Kekely a Jaroslav Hauer

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Rozhovor z Kanady s režisérkou, herečkou, producentkou, scenáristkou i spisovatelkou TINOU ADAMS

„Balet je věda, je to jako jazyk“

Jako Martina Adamcová má na kontě role ve filmech režisérů Víta Olmera, Juraje Herze, Vladimíra Drhy i mnoha dalších. Dovedla si svou bezprostředností získat srdce televizních diváků, když moderovala populární evropskou soutěž „Hry bez hranic“. Stejně tak navazovala kontakt s rozhlasovými posluchači stanice Evropa 2.

Nyní žije přes čtvrt století v Kanadě, kde pod jménem Tina Adams točí své autorské filmy, ale i produkuje filmová díla jiných autorů. Avšak dělá toho daleko více. A právě proto jsem ji, pro TANEČNÍ MAGAZÍN, vyzpovídal.

Ještě jako Martina nikoli s Charlie Kasalem, nýbrž s Martinem Dejdarem při uvádění televizní soutěže Hry bez hranic

Do širšího povědomí diváků jste kdysi pronikla moderováním prvního českého porevolučního televizního pořadu ve stylu talk show s Charlie Kasalem, který žil v minulosti v exilu v Kanadě. Nyní v Kanadě žijete Vy. Má v tom tak trochu prsty i pan Kasal?

Má v tom prsty rádio Evropa 2. Vedení stanice  z Paříže si mne vybralo k moderování rozhlasové relace v Montrealu.  Mně se tady nesmírně zalíbilo. Pak jsem poznala i svého prvního muže, s kterým mám nádherného syna, dnes 100% Kanaďana.“

Kasalova maminka, paní Helena Bušová, byla hvězdou prvorepublikových filmů. Máte ráda filmy pro pamětníky?

Jsem odchovaná  pražským  kinem Ilusion, který zásobovala fantastickým osobním archivem veliká hvězda Zita Kabátová. Kino bylo její zásluhou  ukázkou čistoty elegance a služeb zaměřených na diváka. V tom ,jejím´ kině Ilusion jsem se cítila jako důležitý klient; filmy byly krásné, nezapomenutelné. A české hvězdy, Helena Bušová, Adina Mandlová, Zita Kabátová anebo Anny Ondráková byly v Čechách tenkrát zničeny a udupány.“

Před kinem v Montrealu při uvádění jejího filmu (v pozadí originální plakát)

A jaký žánr filmů máte nejraději?

Nezáleží na žánru, záleží na tom ,je ne sais pas quoi´, které film s sebou přináší. Je to jako v každém umění, velký risk, kdy musí filmař nést svoji kůži na trh a doufat v přízeň publika.”

Nyní filmy i sama točíte a produkujete. Jak jste se k té profesi dostala

Narodila  jsem se s touhou bavit a film mi ten sen dovoluje realizovat.“

 Téměř výhradně jste se (jako scenáristka, režisérka i producentka) podílela  i na filmu „The Perfect Kiss” v hlavní roli s Lucií Vondráčkovou. Byl psán Lucii na tělo? Anebo ten námět uzrál ještě, než jste se vy dvě seznámily?

Námět uzrál. Uzrál, ano, to je to správné slovo 🙂 Lucie absolvovala všechny castingy a všichni byli nadšeni. Věřím, že její výkon a vůbec celý ten film se časem zapíše do srdcí diváků i v Čechách, kde je kolem něj podivná, a pro mne, odtud ze zámoří, nepochopitelná, vražedná kampaň.“

 V české jazykové verzi tohoto filmu Vás dabuje Zuzana Slavíková. Proč jste svými ústy česky nepromluvila Vy, kvůli akcentu?

Teď jste mě tedy pobavil, kvůli jakému akcentu ? 🙂 🙂 🙂 To bylo čistě organizační  a umělecké rozhodnutí distributora. Zdravím Zuzanu a doufám, že se jí moje role ruské agentky Šárky dabovala dobře.“

V roli pseudo rozvědčice Šárky v The Perfect Kiss (vpravo), vedle Sophie Gendron

Chystáte v dohledné době nějaký další filmový titul s českým hercem či herečkou?

Máme dotočeno. Opravdu krásný film a vystupují v něm hned dvě Češky! Lenka Šourková a samozřejmě skvělá, zářná a nadaná Lucie Vondráčková.“

Ve svém nejnovějším filmu hraje Tina nešikovnou zvukařku Odile

Chodíte, pokud je čas, v Kanadě na hokej?

Ne.To je, pro mne, čistě mužský sport. V Čechách jsem také nechodila třeba na fotbal. Bohužel, mě hokej vůbec nebaví.“

Jaký sport máte ráda z pozice diváka a které případně sama aktivně provozujete?

Daleko raději sport provozuji, než pozoruji. Díky neuvěřitelné kvalitě českého školství a vzdělání toho umím spousty: lyžovat, plavat, tenis, jógu. Věřili byste, že tady v  Americe,  lidi třeba neumí udělat ,svíčku´?   Ve škole se to totiž při tělocviku neučí. A vůbec celá česká tradice Sokolství… Vždyť já bych možná vylezla i dnes po tyči a pamatuji si, že nejvíc mě bavilo se houpat na kruzích. V Americe je to něco, co zdejší děti vůbec nemají a neznají. Jsou to dovednosti, které jsou v Čechách samozřejmostí, jako třeba i tančit valčík nebo polku. Ty jsou zde absolutně opomíjeny. Tedy myslím  v tom všeobecném vzdělání. Jinak pokud se lidé něčím vážně zabývají, tady bývají většinou excelentní. Společnost je tu zaměřena na výsledek – performanci.“

Tina (vpravo) opět se svou kmenovou americkou herečkou Sophií Gendron 

Mimo režie, točení a hraní ve filmech se ještě doplňkově věnujete nějakým uměleckým odvětvím?

Psaní. Mám něco i vydaného ve francouzštině. Hlavně si, už od dob toho vzpomínaného ,Charlie Talk show´, všechno píšu sama.“

Ale vím o Vás, že se rovněž věnujete baletu. Proč zrovna balet?

Balet je  precizní technika pohybů, které zdokonalí  držení těla, celkovou rovnováhu a tonus svalů. Příprava u tyče je pro všechny stejná, jsou to  stejné přípravné cviky pro ty, kteří předvádějí fantastické výkony na jevišti, i pro ty, jež jsou pouhými začátečníky. Je to věda, je to jako jazyk. Choreografie se dá popsat slovy. ,Plier, tendu,  soutenu, plier.´ Kdo tuhle morseovku zná, hned si představí pohyb asi  jako hudebník, když si čte noty. Je to fascinující a každá hodina je výzva.“

Chodíte na klasický balet i do divadel?

Na můj vkus ne dost často. A to je Montreal mecca tance.“

Na reprodukci příspěvku ze sociálních sítí se svými nejoblíbenějšími herečkami (zleva) Lucií Vondráčkovou a do třetice Sophií Gendron

Máte ráda i moderní druhy tance?

Taneční společnosti obdivuji, je to řehole pro každého tanečníka i choreografa a lituji například zániku Montrealského Lala Dance.“

Co říkáte televizním  tanečním soutěžím, jako je v Česku StarDance? Určitě jste nějaké zaregistrovala i v Kanadě…

Myslím, že zpopularizovali fantastickým způsobem tanec a vůbec taneční vyjádření.  Tento, původně britský TV pořad, dokázal  přiblížit  tanec širokému publiku, a iniciovali také  otevření nových  studií.“

Máte nějaký taneční vzor?

Choreografa Jiřího Kyliána.“

Nechystáte nějaký projekt i v Čechách? Kdy se na Vás můžeme popřípadě těšit tady?

V Čechách bohužel nic neplánuji. Ale protože jsem srdcem stále Češka, samozřejmě,  že o tom často přemýšlím.“

Tak věřme, že se to v budoucnosti změní. A zatím se na Vás můžeme těšit prostřednictvím Vašich filmů… Při jejichž tvorbě Vám i za čtenáře TANEČNÍHO MAGAZÍNU držím palce.

Foto: archiv Tiny Adams a autora

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN