Výborný nápad

Premiéra „This is not a love song“

Kdysi v dětství jsem si pletl dvě pražská vršovická kina s „leteckými“ názvy – „Pilotů“ a „Vzlet“. Byla blízko sebe a později byla i dlouho uzavřena. V kině „Vzlet“ pak býval sklad filmových plakátů. Nyní obě ožila. „Pilotů“ se vrátilo k původní filmově promítací roli. A „Vzlet“ má patřit širším, zejména divadelním, aktivitám. A právě v něm se v pondělí 28. června odehrála zbrusu nová premiéra progresívního souboru Ufftenživot pod titulem „This is not a love song“.

Jednalo se v podstatě o premiéru na druhou. Jednak o klasickou premiéru divadelní. A za druhé i o režijní celovečerní debut Sáry Arnsteinové. Ta si k úzké spolupráci vybrala herečky Natašu Bednářovou, Kateřinu Císařovou a Lucii Čižinskou a muzikantskou i autorkou osobnost – Báru Zmekovou. Rovněž volba scénografky i dramaturgyně v jedné osobě Natálie Rajnišové byla velmi podstatná. Jak titulek napovídá, tentokrát se vycházelo ze skvělého nápadu: vytvořit určitý hyperbolický nadhled na slavné láskyplné světové hudební hity.

Nebudu zde polemizovat (jako by jistě teď začal populární hudební kritik a dnes i moderátor talk show Honza Dědek) nad výběrem a dramaturgií jednotlivých písní, které bezesporu oblétly svět. Ty zde sice tvořily kostru celého představení, ale byly zde spíše výrazovým prostředkem než hlavním účelem.

Výraznou roli pro celkové vyznění sehrála i nápaditá scéna. Využívala maloplošné (na televizní obrazovce Sony) i velkoplošné projekce na plátně. Takže vlastně i částečná renesance původní funkce někdejšího kina!

Dalším výrazným stavebním prvkem představení „This is not a love song“ jsou kreativní kostýmy. Zde se tvůrkyně skutečně vyřádily. O čemž, v neposlední řadě, svědčí i ohromující počet využitých párů bot. Protagonistky se tak nejen klasicky převlékaly, ale také velmi často přezouvaly!

Bára Zmeková

I tři mušketýři byli čtyři. Tou čtvrtou (nikoli vzadu ani stranou) byla vynikající zpěvačka, skladatelka, textařka i aranžérka Bára Zmeková. Naopak. To ona hudební dramaturgií i kontrastní (tentokrát ne pouze vyplňující) scénickou hudbou dodala celému „This is not a love song“ náladu a zejména gradaci.

Každá premiéra většinou bývá ještě tak trochu rozpačitá. Dílo ještě nebývá usazené. Tentokrát to však nelze jednoznačně říct. Vše bylo připravené a sehrané bez nervozity, výrazných hluchých míst a s potřebným temperamentem. Pouze bych měl jisté připomínky k dramaturgické vyváženosti. Zhruba ve druhé polovině, kdy jsme svědky „módní přehlídky“ se představení začíná poněkud smyslově propadat. A úplný závěr – namísto pointy – vyznívá spíše do ztracena. Náležitou gradaci mu dala teprve vytleskaná, opakovaná přídavková píseň.

TANEČNÍ MAGAZÍN musí zcela na místě ocenit nápaditou choreografii. Zejména tance ve vysokých „korkáčích“ či na jehlových podpatcích jsou doslova nenapodobitelné!!! Výborným nápadem je rovněž simulace mobilního telefonu prostřednictvím – (jak jinak) dámské lodičky.

Typické přezouvání, tentokrát v podání Lucie Čižinské

V úvodu zmíněné filmové předtáčky (patrně od – v doprovodných textech utajeného – Jiřího Šimka?) také zcela jistě celé představení okořenily. A dodaly mu další humorný rozměr.

Nikoli v poslední řadě však musím vyzdvihnou herecké a muzikální výkony sebeironické Nataši Bednářové, temperamentní a pěvecky skvělé Kateřiny Císařové i pohybem fascinující Lucie Čižinské. Režijní ruka Arnsteinové dokázala jejich individuální přednosti spojit v jeden životaschopný celek. Samozřejmě, výrazný podíl na celém projektu „This is not a love song“ nese Bára Zmeková. Osobně jsem od ní předem čekal výraznější autorský podíl… Ale musím uznat, že se tentokrát plně podřídila celku a smyslu představení.

Kateřina Císařová, Lucia Čižinská a Nataša Bednářová

Klasické divadelní programy (alespoň při premiéře) nahradily vtipné pohlednice s protagonistkami. Postrádaly však bližší informační údaje. Je otázkou, zda je to v dnešní „internetově googlovací“ době ještě vůbec potřeba?

Ačkoli jsem úhlavním nepřítelem anglických (i jiných cizojazyčných) názvů u českých inscenací, tak musím po pravdě uznat, že tentokrát byl nadmíru funkční i dostatečně vypovídající. Prostě, režijní prvotina Sáry Arnsteinové „This is not a love song“ stojí za to!

This is not a love song“

Hrají: Nataša Bednářová, Kateřina Císařová, Lucia Čižinská

Režie: Sára Arnsteinová

Hudba: Bára Zmeková

Scénografie a dramaturgie: Natálie Rajnišová

Lightdesign: Štěpán Hejzlar

Produkce: Tereza Tomášová

Psáno z premiéry 28. června 2021.

 

Foto: Facebook Ufftenživot

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

»Frame raté 18«

Wariot Ideal uvede v magické datum 12. 12. debutový snímek

Soubor Wariot Ideal připravuje debutový snímek „Frame raté 18“. Ten uvede namísto původně plánované inscenace. Film zachycuje jeden z mnoha pracovních dní jednoho z nejvýraznějších tuzemských divadelních souborů. Falešným snímáním animovaných a hraných sekvencí se Wariot Ideal vymezuje proti realitě a zároveň bojuje za pravdivější filmovou tvorbu. Premiéra proběhne 12. 12. 2020 ve 20.00 na: www.alfredvedvore.cz.

Wariot Ideal působí jako výrazný hráč na české alternativní scéně od roku 2009. Pravidelně se účastní významných tuzemských i zahraničních festivalů. Tvůrčí seskupení tvoří stabilní jádro: mim Vojta Švejda,  zvukový mág a skladatel Jan Kalivoda, světelný designér i scénograf Jan Dőrner a produkční Milena Dőrnerová. Společně se věnují nejen improvizovaným pořadům a pohybovému, pantomimickému a fyzickému divadlu, ale i tvorbě celovečerních činoherních představení pro dospělé i děti.

Wariot Ideal: »Frame raté 18«

Premiéra: 12. 12. 2020, ve 20.00

FB: https://www.facebook.com/events/171164018013525

Natočili: Vojta Švejda, Jan Kalivoda, Jan Dörner, Lukáš Kalivoda, Šimon Janíček, Milena Dörnerová

Podpořili: Ministerstvo kultury ČR, Magistrát hlavního města Prahy, MČ Praha 7 a MOTUS, z.s.

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

»Neřvi mi do ucha«

V září, v pátek 11. V Pardubicích V Klubu 29. Těšit se můžete na spolupracovníky labelu „Divnosti“. Mnoho tanečních poloh elektropopu.

Kdy? V pátek 11. září 2020 v 20.00 až 22.30 hodin.

Kde? V Klubu 29 v Pardubicích

Vstupenky na: www.smsticket.cz

Právě v tomto pardubickém klubu totiž Divadlo 29a „Klub 29 – malá scéna Divadla 29se čtyřmi dalšími subjekty spolupořádají zajímavý dvojkoncert. Konkrétně Divadlo 29a „MENUspolečně uvádějí epesní elektropop z labelu „Divnosti“.

Něco o interpretech. Duo „Něco něcotvoří zpěvačka Alžběta Trusinová (hraje také v „Neřvi mi do ucha“) a Tomáš Tkáč (Pris). Kapela kombinuje lo-fi samply, analogové syntezátory i akustické nástroje, prim však hraje nezaměnitelný Alžbětin hlas. Žánrově plynule přechází od barevného weird-popu přes potemnělou elektroniku, která vyzývá k melancholickému krasosmutnění, až ke špinavým tanečním plochám. Stejně jako kmitá nálada hudebního projevu, tak se i jejich texty pohybují na rozmezí od hravosti až po naléhavost. Letos v dubnu vydali své debutové album „Začíná“ na labelu „Divnosti“

RovněžNeřvi mi do ucha, česko-slovenský trojlístek označující se za vynálezce žánru introvertní disko, vydal letos u labelu „Divnosti“ album. Přesněji své „Druhé album“. Nahrávka pokračuje elektropopovým směrem, který vytyčil jejich předloňský debut. Kromě hravých melodií však odhaluje i potemnělé stránky osudu. Česko-slovenské texty přemístí posluchače do zákoutí jiných a zvláštních světů. V prostředí hrůzu budících domů, na dně oceánů, ve stínu pod višní, v krajině mrtvé labutě, lze zaslechnout opatrné reflexe okolí i naprosto otevřený popis vlastních pocitů, od těch negativních až po ty téměř naivně romantické. Objevují se zde ovšem i náročnější témata jako násilí na ženách nebo klimatická krize.

Přátelé tohoto žánru muziky, neváhejte a kupujte si lístky do Pardubic.

TANEČNÍ MAGAZÍN