Výborný nápad

Premiéra „This is not a love song“

Kdysi v dětství jsem si pletl dvě pražská vršovická kina s „leteckými“ názvy – „Pilotů“ a „Vzlet“. Byla blízko sebe a později byla i dlouho uzavřena. V kině „Vzlet“ pak býval sklad filmových plakátů. Nyní obě ožila. „Pilotů“ se vrátilo k původní filmově promítací roli. A „Vzlet“ má patřit širším, zejména divadelním, aktivitám. A právě v něm se v pondělí 28. června odehrála zbrusu nová premiéra progresívního souboru Ufftenživot pod titulem „This is not a love song“.

Jednalo se v podstatě o premiéru na druhou. Jednak o klasickou premiéru divadelní. A za druhé i o režijní celovečerní debut Sáry Arnsteinové. Ta si k úzké spolupráci vybrala herečky Natašu Bednářovou, Kateřinu Císařovou a Lucii Čižinskou a muzikantskou i autorkou osobnost – Báru Zmekovou. Rovněž volba scénografky i dramaturgyně v jedné osobě Natálie Rajnišové byla velmi podstatná. Jak titulek napovídá, tentokrát se vycházelo ze skvělého nápadu: vytvořit určitý hyperbolický nadhled na slavné láskyplné světové hudební hity.

Nebudu zde polemizovat (jako by jistě teď začal populární hudební kritik a dnes i moderátor talk show Honza Dědek) nad výběrem a dramaturgií jednotlivých písní, které bezesporu oblétly svět. Ty zde sice tvořily kostru celého představení, ale byly zde spíše výrazovým prostředkem než hlavním účelem.

Výraznou roli pro celkové vyznění sehrála i nápaditá scéna. Využívala maloplošné (na televizní obrazovce Sony) i velkoplošné projekce na plátně. Takže vlastně i částečná renesance původní funkce někdejšího kina!

Dalším výrazným stavebním prvkem představení „This is not a love song“ jsou kreativní kostýmy. Zde se tvůrkyně skutečně vyřádily. O čemž, v neposlední řadě, svědčí i ohromující počet využitých párů bot. Protagonistky se tak nejen klasicky převlékaly, ale také velmi často přezouvaly!

Bára Zmeková

I tři mušketýři byli čtyři. Tou čtvrtou (nikoli vzadu ani stranou) byla vynikající zpěvačka, skladatelka, textařka i aranžérka Bára Zmeková. Naopak. To ona hudební dramaturgií i kontrastní (tentokrát ne pouze vyplňující) scénickou hudbou dodala celému „This is not a love song“ náladu a zejména gradaci.

Každá premiéra většinou bývá ještě tak trochu rozpačitá. Dílo ještě nebývá usazené. Tentokrát to však nelze jednoznačně říct. Vše bylo připravené a sehrané bez nervozity, výrazných hluchých míst a s potřebným temperamentem. Pouze bych měl jisté připomínky k dramaturgické vyváženosti. Zhruba ve druhé polovině, kdy jsme svědky „módní přehlídky“ se představení začíná poněkud smyslově propadat. A úplný závěr – namísto pointy – vyznívá spíše do ztracena. Náležitou gradaci mu dala teprve vytleskaná, opakovaná přídavková píseň.

TANEČNÍ MAGAZÍN musí zcela na místě ocenit nápaditou choreografii. Zejména tance ve vysokých „korkáčích“ či na jehlových podpatcích jsou doslova nenapodobitelné!!! Výborným nápadem je rovněž simulace mobilního telefonu prostřednictvím – (jak jinak) dámské lodičky.

Typické přezouvání, tentokrát v podání Lucie Čižinské

V úvodu zmíněné filmové předtáčky (patrně od – v doprovodných textech utajeného – Jiřího Šimka?) také zcela jistě celé představení okořenily. A dodaly mu další humorný rozměr.

Nikoli v poslední řadě však musím vyzdvihnou herecké a muzikální výkony sebeironické Nataši Bednářové, temperamentní a pěvecky skvělé Kateřiny Císařové i pohybem fascinující Lucie Čižinské. Režijní ruka Arnsteinové dokázala jejich individuální přednosti spojit v jeden životaschopný celek. Samozřejmě, výrazný podíl na celém projektu „This is not a love song“ nese Bára Zmeková. Osobně jsem od ní předem čekal výraznější autorský podíl… Ale musím uznat, že se tentokrát plně podřídila celku a smyslu představení.

Kateřina Císařová, Lucia Čižinská a Nataša Bednářová

Klasické divadelní programy (alespoň při premiéře) nahradily vtipné pohlednice s protagonistkami. Postrádaly však bližší informační údaje. Je otázkou, zda je to v dnešní „internetově googlovací“ době ještě vůbec potřeba?

Ačkoli jsem úhlavním nepřítelem anglických (i jiných cizojazyčných) názvů u českých inscenací, tak musím po pravdě uznat, že tentokrát byl nadmíru funkční i dostatečně vypovídající. Prostě, režijní prvotina Sáry Arnsteinové „This is not a love song“ stojí za to!

This is not a love song“

Hrají: Nataša Bednářová, Kateřina Císařová, Lucia Čižinská

Režie: Sára Arnsteinová

Hudba: Bára Zmeková

Scénografie a dramaturgie: Natálie Rajnišová

Lightdesign: Štěpán Hejzlar

Produkce: Tereza Tomášová

Psáno z premiéry 28. června 2021.

 

Foto: Facebook Ufftenživot

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Režijní prvotina NEBUDE prkotina!

Na jednom jevišti Beyoncé, Billie Eilish a BÁRA ZMEKOVÁ! Další premiéra Ufftenživot, konkrétně inscenace „This is not a love song“ v pondělí 28. června ve vršovickém Vzletu.

Divadelní soubor Ufftenživot uvede 28. 6. v 19.30 na jevišti kulturního paláce Vzlet novou autorskou inscenaci s názvem „This is not a love song“. Druhá premiéra souboru v této sezóně se zabývá fenoménem populárních milostných písní a poodhalí divákům, jak hudební průmysl ovlivňuje náš život, ať chceme, nebo ne.

Autorská inscenace v režii Sáry Arnstein vychází z hledání významu a funkce milostné písně. Recykluje různými způsoby známé současné popové milostné písně a skládá z nich vlastní mozaiku, která hovoří o možné výpovědní hodnotě, která je v nich obsažena.

Inspirací pro vznik tohoto představení se staly samotné texty a videoklipy milostných písní, kniha „Love songs – The hidden history“ (Milostné písně – skrytá historie) nebo komiks autorky Liv Strömquist „Prins Charles Känsla“ (Pocity prince Charlese). Hlavním cílem projektu je výzkum kulturního fenoménu, jímž milostné písně jsou a k němuž se váže bezpočet stereotypů, které se snažíme na jevišti s humorem reflektovat,“ vysvětluje záměr režisérka Sára Arnstein.

Výrazným rysem inscenace je hudební složka v podání zpěvačky a skladatelky Báry Zmekové, která je po celou dobu přítomna na jevišti a živě doprovází herečky v jednotlivých scénách. „Je to taková poloimprovizace, některé části jsou pevně dané, ale jindy jen pozoruji, co se děje na scéně a pocitově tvořím hudební podkres. Proto je taky důležité být s herečkami na jedné vlně,“ doplňuje Zmeková.

Pro fanoušky popkultury je lákadlem také kostýmní výprava, která se snaží důvtipně přiblížit vzhledu ikonických popových hvězd. Pro inscenaci ji vytvořila výtvarnice Natálie Rajnišová.

Populární písně, stejně jako celý hudební průmysl, ovlivňují náš život, ať chceme, nebo ne. Někdy jsme pasivními posluchači, jimž se písně jen tak mimoděk ukládají do paměti a povědomí, jindy pro nás popstars a hudební skupiny představují vzory a ikony, ke kterým se od mala upínáme,“ říká režisérka, pro kterou je tato inscenace zároveň režijní prvotinou.

Čtyři ženy zkoumají na jevišti všudypřítomnost a sílu populárních písní, ale do jaké míry jsme i my složeni ze střípků a znaků útočících videoklipů? „Sám Ted Gioia v knize ,Love songs´ zmiňuje, že první milostnou píseň složila žena, ale proslavil se díky ní muž. Co slovo láska v těchto písních symbolizuje? Jsou milostné písně ve skutečnosti opravdu o lásce? Těším se, že diváci budou hledat odpověď spolu s námi,“ doplňuje herečka Nataša Bednářová.

This is not a love song“

Tvůrčí tým:

Režie: Sára Arnstein

Hudba: Bára Zmeková

Scéna a kostýmy: Natálie Rajnišová

Light design: Štěpán Hejzlar

Hrají: Nataša Bednářová, Kateřina Císařová, Lucia Čižinská

Produkce: Tereza Tomášová

Délka představení: 90 minut

Premiéra: 28. června v 19.30 ve Vzletu (Holandská 669/1, Praha 10 – Vršovice)

Inscenaci „This is not a love song“ finančně podpořilo Ministerstvo kultury České republiky, Hlavní město Praha, Státní fond kultury České republiky a Venuše ve Švehlovce.

Vstupenky jsou k dostání v síti GoOut: https://goout.net/cs/this-is-not-a-love-song/szecllr/

 

  

 

Foto: archiv Ufftenživot

Tereza Tomášová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Mezi současným tancem a kvantovou fyzikou

Premiéra inscenace „Mnohodinec“ v ALTĚ

Ve spolupráci se Studiem ALTA uvede ve čtvrtek 17. 6. soubor Ufftenživot premiéru autorky Lucie Kašiarové s názvem „Mnohodinec“. Podtitul představení je performativní ne-sólo, jelikož „Mnohodinec“ je kolektivní tvorba umělců. Ta skrze konkrétní tělo Lucie Kašiarové přináší na jeviště neuchopitelná fakta a vytváří prostor, v němž neexistuje minulost ani budoucnost.

Výchozím bodem v mé tvorbě a životě je „mnohodinnost“. Zajímá mě, jak se společně dívat na prolínání osobních a obecných zkušeností. Kde končí jeden a začíná druhý?“ uvádí autorka v anotaci k představení.

Lucia Kašiarová umělecky vede již řadu let kulturní centrum Studio ALTA. Díky němu se denně potkává s množstvím nezávislých umělců, kteří v ALTĚ pečlivě zkoumají svoje umělecké přístupy, zpracovávají čistě osobní, širší společenská či obecně politická témata. Lucia je často nepřímým účastníkem, pozorovatelem jejich hledání, selhávání či objevování překvapivých cest k formování jejich umělecké výpovědi. I z tohoto pohledu je její nejnovější umělecký akt nejen výpovědí jí samotné, ale reflexí všech pozorování a otázek, které ve své práci i osobním životě postupně sbírá. 

Umění vnímám jako metodu, která lidstvo posouvá, každý umělecký akt má v sobě potenciál pohnout námi lidmi, nebo dovolím si tvrdit až vesmírem. Anebo je to tak, že my lidé jen reflektujeme vzkaz, který je k nám vysílán? Moje práce nepřináší odpověď na tuto ani jiné otázky, je jednoduchým činem zhmotnění, formování zkušeností nás ,Mnohodinců´, kteří kráčíme po naší Zemi. Žijeme v době zaměřené na individualismus a já jsem se rozhodla mu (a sama sobě) nastavit možnost mým tělem, vědomím jen procházet, ale neidentifikovat se s ním,“ popisuje autorka pohnutky ke vzniku „Mnohodince“.

K procesu tvorby dále dodává: „Skrze mé tělo, hlas a představivost hledám a aplikuji metody, jak ono prolínání zhmotnit a nahlédnout – jak mít svou vlastní autonomii, a přece se prolínat v ,mnohodinnosti´. Náhoda, chyba, superpozice, tanec, fyzika, vesmír a pohyb jsou pro mě výchozím bodem k akci. Slovem i tělem.“

Svůj postoj k bádání staví Lucia Kašiarová na základech současného tanečního umění a kvantové fyziky. Podle ní mají tyto obory k sobě až překvapivě blízko, i když mluví jiným jazykem a pozorují určité jevy z jiných úhlů, nebo je dávají do jiných souvislostí.

Projekt se zabývá postavením jedince ve vesmíru. Lucia Kašiarová si k tématu individualismu a jeho možné proměně k mnohodinnosti přizvala hudebníka Tomáše Vtípila, scénografku Magdalenu Vrábovou a tvůrčí duo Ufftenživot – Sáru Arnstein a Jiřího Šimka. Inscenace vytváří prostor, ve kterém lze na malou chvíli společně čelit nevyslovitelnému, nedořečenému, neuchopitelnému. Přičemž smysl tkví v „čelení“ nikoliv ve sdělení nebo v závěru, ke kterému jsme zrovna teď společně došli nebo dojdeme.

Kolik čtverců musíš nakreslit, aby vznikl kruh?

Části procesu vzniku tvůrci zaznamenali v podobě jednoduché webové prezentace na stránce: mnoho.ufftenzivot.cz.

 

Mnohodinec“

Idea, koncept: Lucia Kašiárová


Tvůrčí tým: Sára Arnstein, Jiří Šimek, Tomáš Vtípil, Magdalena Vrábová, Lucia Kašiarová


Umělecká podpora: Peter Šavel


Koprodukce: Ufftenživot (Tereza Tomášová) a Studio ALTA


Rezidence: NKC Záhrada, Švestkový dvůr (v rámci výzvy Nové Sítě), Zámek Žďár nad Sázavou


Poděkování: Jan Tyl


Inscenaci finančně podpořilo MKČR a MHMP

 

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN