Za/tím neviditelná žena

Inscenace zpochybňuje zažité představy o mužských rolích

V Inscenaci Za/tím neviditelná žena hledají performeři Jiří Šimek a Peter Šavel společně s dramaturgyní Martou Ljubkovou emočně vyspělého muže, který dokáže přijmout všechny stránky své osobnosti. Premiéra se uskuteční 13. a 14. září 2022 v Moving Station v Plzni v rámci festivalu Divadlo. Inscenace vznikla jako koprodukce Studia ALTA a souboru Ufftenživot v rámci mezinárodního projektu CoHouses podpořeného z finančních mechanismů EHP a Norska.

Za/tím neviditelná žena je divadelní projekt, který je vyvrcholením dvouleté spolupráce ambasadorů Studia ALTA Jiřího Šimka a Petera Šavela. Tématem je zpochybňování zažitých mužských rolí a ideálu muže. „Zkoumáme stereotypy, normy a očekávání, které jsme se naučili, které jsme si nechali vnutit, které jsme si vytvořili, které jsme si zautomatizovali a snažíme se je odlupovat. Hledáme, jak toto “odlupování” zpracovat jevištně,“ říkají o inscenaci autoři. Inscenace ovšem nepředkládá hotové teze, nýbrž nabízí prostor, v němž jsou diváci přizváni ke společnému zkoumání toho, čím muž má být a čím doopravdy je.

Autoři experimentují s hranicemi toho, co a jak dokáží v divadle říct, a taky s tím, co ještě je divadlo. Nekladou si žánrové, formální ani výrazové hranice. Divadelní tvar chápou jako svobodné teritorium, kde je možné vše. Dokonce si i beztrestně zaplakat.

Studio ALTA si vybralo Za/tím neviditelnou ženu jako jednu z hlavních částí mezinárodního projektu CoHouses, ve kterém spolupracuje se dvěma norskými kulturními domy – Black Box Teater z Oslo a Baerum Kulturhus z města Sandvika. I díky tomu si mohli tvůrci dovolit naprosto nevídanou tvůrčí svobodu a komfortně a důstojně pracovat na tomto projektu po dobu dvou let na rezidencích v Norsku a na mnoha místech ČR.

I když Studio ALTA i Ufftenživot prezentují svoji hlavní činnost v Praze, projekt bude poprvé uveden v Plzni, kam se dostane díky spolupráci se zdejším kulturním aktérem Moving Station. Ten si vybral právě premiéru tohoto projektu a zařadil ji do své dramaturgické sekce “Johan uvádí”, která je součástí prestižního plzeňského festivalu Divadlo. Uvádění žánrově neuchopitelných a tematicky odvážných inscenací v regionech je jedním z hlavních cílů projektu CoHouses.

Vzhledem k dlouhodobé povaze projektu a jeho mnoho vrstevnatosti také vzniká webová prezentace www.neviditelnazena.cz, která zaznamenává proces vzniku inscenace. Diváci tak od září dostanou příležitost nahlédnout do poznámek, draftů a všech možných materiálů, které vznikly během tvůrčího procesu, ale do samotné inscenace se nevešly.

Jiří Šimek – Peter Šavel – Marta Ljubková

ZA/TÍM NEVIDITELNÁ ŽENA – Můžou se i muži stát lidmi?

Ufftenživot & Studio ALTA

PERFORMEŘI: Jiří Šimek, Peter Šavel

DRAMATURGICKÁ A KREATIVNÍ SPOLUPRÁCE: Marta Ljubková

TECHNICKÁ PODPORA a LIGHTDESIGN: Štěpán Hejzlar, Zuzana Režná

PRODUKCE: Tereza Tomášová, Ludmila Vacková & Jiří Šimek

PRODUCENTI: Studio ALTA (ALT@RT, z.ú.), Ufftenživot

KOPRODUCENT: Moving Station (Johan, z.ú.)

REZIDENČNÍ POBYTY (chronologicky): Velvarská kostka, Rezi.dance v lese, Sprang Scene (Norsko), Baerum Kulturhus (Sandvika – Norsko), Studio ALTA, Moving Station

PODPOŘILI: MHMP a MKČR

Inscenace ZA/TÍM NEVIDITELNÁ ŽENA je součástí projektu „Spolupráce kulturních domů: Studio ALTA, Baerum Kulturhus a Black Box Teater“, který je podpořen z finančních mechanismů EHP a Norska (EEA grants).

PREMIÉRA: 13. září 2022 19:00 v Moving Station v Plzni v rámci festivalu Divadlo

PRVNÍ REPRÍZA: 14. září 2022 16:30 v Moving Station v Plzni

Tatiana Brederová

pro Taneční magazín 

Výborný nápad

Premiéra „This is not a love song“

Kdysi v dětství jsem si pletl dvě pražská vršovická kina s „leteckými“ názvy – „Pilotů“ a „Vzlet“. Byla blízko sebe a později byla i dlouho uzavřena. V kině „Vzlet“ pak býval sklad filmových plakátů. Nyní obě ožila. „Pilotů“ se vrátilo k původní filmově promítací roli. A „Vzlet“ má patřit širším, zejména divadelním, aktivitám. A právě v něm se v pondělí 28. června odehrála zbrusu nová premiéra progresívního souboru Ufftenživot pod titulem „This is not a love song“.

Jednalo se v podstatě o premiéru na druhou. Jednak o klasickou premiéru divadelní. A za druhé i o režijní celovečerní debut Sáry Arnsteinové. Ta si k úzké spolupráci vybrala herečky Natašu Bednářovou, Kateřinu Císařovou a Lucii Čižinskou a muzikantskou i autorkou osobnost – Báru Zmekovou. Rovněž volba scénografky i dramaturgyně v jedné osobě Natálie Rajnišové byla velmi podstatná. Jak titulek napovídá, tentokrát se vycházelo ze skvělého nápadu: vytvořit určitý hyperbolický nadhled na slavné láskyplné světové hudební hity.

Nebudu zde polemizovat (jako by jistě teď začal populární hudební kritik a dnes i moderátor talk show Honza Dědek) nad výběrem a dramaturgií jednotlivých písní, které bezesporu oblétly svět. Ty zde sice tvořily kostru celého představení, ale byly zde spíše výrazovým prostředkem než hlavním účelem.

Výraznou roli pro celkové vyznění sehrála i nápaditá scéna. Využívala maloplošné (na televizní obrazovce Sony) i velkoplošné projekce na plátně. Takže vlastně i částečná renesance původní funkce někdejšího kina!

Dalším výrazným stavebním prvkem představení „This is not a love song“ jsou kreativní kostýmy. Zde se tvůrkyně skutečně vyřádily. O čemž, v neposlední řadě, svědčí i ohromující počet využitých párů bot. Protagonistky se tak nejen klasicky převlékaly, ale také velmi často přezouvaly!

Bára Zmeková

I tři mušketýři byli čtyři. Tou čtvrtou (nikoli vzadu ani stranou) byla vynikající zpěvačka, skladatelka, textařka i aranžérka Bára Zmeková. Naopak. To ona hudební dramaturgií i kontrastní (tentokrát ne pouze vyplňující) scénickou hudbou dodala celému „This is not a love song“ náladu a zejména gradaci.

Každá premiéra většinou bývá ještě tak trochu rozpačitá. Dílo ještě nebývá usazené. Tentokrát to však nelze jednoznačně říct. Vše bylo připravené a sehrané bez nervozity, výrazných hluchých míst a s potřebným temperamentem. Pouze bych měl jisté připomínky k dramaturgické vyváženosti. Zhruba ve druhé polovině, kdy jsme svědky „módní přehlídky“ se představení začíná poněkud smyslově propadat. A úplný závěr – namísto pointy – vyznívá spíše do ztracena. Náležitou gradaci mu dala teprve vytleskaná, opakovaná přídavková píseň.

TANEČNÍ MAGAZÍN musí zcela na místě ocenit nápaditou choreografii. Zejména tance ve vysokých „korkáčích“ či na jehlových podpatcích jsou doslova nenapodobitelné!!! Výborným nápadem je rovněž simulace mobilního telefonu prostřednictvím – (jak jinak) dámské lodičky.

Typické přezouvání, tentokrát v podání Lucie Čižinské

V úvodu zmíněné filmové předtáčky (patrně od – v doprovodných textech utajeného – Jiřího Šimka?) také zcela jistě celé představení okořenily. A dodaly mu další humorný rozměr.

Nikoli v poslední řadě však musím vyzdvihnou herecké a muzikální výkony sebeironické Nataši Bednářové, temperamentní a pěvecky skvělé Kateřiny Císařové i pohybem fascinující Lucie Čižinské. Režijní ruka Arnsteinové dokázala jejich individuální přednosti spojit v jeden životaschopný celek. Samozřejmě, výrazný podíl na celém projektu „This is not a love song“ nese Bára Zmeková. Osobně jsem od ní předem čekal výraznější autorský podíl… Ale musím uznat, že se tentokrát plně podřídila celku a smyslu představení.

Kateřina Císařová, Lucia Čižinská a Nataša Bednářová

Klasické divadelní programy (alespoň při premiéře) nahradily vtipné pohlednice s protagonistkami. Postrádaly však bližší informační údaje. Je otázkou, zda je to v dnešní „internetově googlovací“ době ještě vůbec potřeba?

Ačkoli jsem úhlavním nepřítelem anglických (i jiných cizojazyčných) názvů u českých inscenací, tak musím po pravdě uznat, že tentokrát byl nadmíru funkční i dostatečně vypovídající. Prostě, režijní prvotina Sáry Arnsteinové „This is not a love song“ stojí za to!

This is not a love song“

Hrají: Nataša Bednářová, Kateřina Císařová, Lucia Čižinská

Režie: Sára Arnsteinová

Hudba: Bára Zmeková

Scénografie a dramaturgie: Natálie Rajnišová

Lightdesign: Štěpán Hejzlar

Produkce: Tereza Tomášová

Psáno z premiéry 28. června 2021.

 

Foto: Facebook Ufftenživot

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Režijní prvotina NEBUDE prkotina!

Na jednom jevišti Beyoncé, Billie Eilish a BÁRA ZMEKOVÁ! Další premiéra Ufftenživot, konkrétně inscenace „This is not a love song“ v pondělí 28. června ve vršovickém Vzletu.

Divadelní soubor Ufftenživot uvede 28. 6. v 19.30 na jevišti kulturního paláce Vzlet novou autorskou inscenaci s názvem „This is not a love song“. Druhá premiéra souboru v této sezóně se zabývá fenoménem populárních milostných písní a poodhalí divákům, jak hudební průmysl ovlivňuje náš život, ať chceme, nebo ne.

Autorská inscenace v režii Sáry Arnstein vychází z hledání významu a funkce milostné písně. Recykluje různými způsoby známé současné popové milostné písně a skládá z nich vlastní mozaiku, která hovoří o možné výpovědní hodnotě, která je v nich obsažena.

Inspirací pro vznik tohoto představení se staly samotné texty a videoklipy milostných písní, kniha „Love songs – The hidden history“ (Milostné písně – skrytá historie) nebo komiks autorky Liv Strömquist „Prins Charles Känsla“ (Pocity prince Charlese). Hlavním cílem projektu je výzkum kulturního fenoménu, jímž milostné písně jsou a k němuž se váže bezpočet stereotypů, které se snažíme na jevišti s humorem reflektovat,“ vysvětluje záměr režisérka Sára Arnstein.

Výrazným rysem inscenace je hudební složka v podání zpěvačky a skladatelky Báry Zmekové, která je po celou dobu přítomna na jevišti a živě doprovází herečky v jednotlivých scénách. „Je to taková poloimprovizace, některé části jsou pevně dané, ale jindy jen pozoruji, co se děje na scéně a pocitově tvořím hudební podkres. Proto je taky důležité být s herečkami na jedné vlně,“ doplňuje Zmeková.

Pro fanoušky popkultury je lákadlem také kostýmní výprava, která se snaží důvtipně přiblížit vzhledu ikonických popových hvězd. Pro inscenaci ji vytvořila výtvarnice Natálie Rajnišová.

Populární písně, stejně jako celý hudební průmysl, ovlivňují náš život, ať chceme, nebo ne. Někdy jsme pasivními posluchači, jimž se písně jen tak mimoděk ukládají do paměti a povědomí, jindy pro nás popstars a hudební skupiny představují vzory a ikony, ke kterým se od mala upínáme,“ říká režisérka, pro kterou je tato inscenace zároveň režijní prvotinou.

Čtyři ženy zkoumají na jevišti všudypřítomnost a sílu populárních písní, ale do jaké míry jsme i my složeni ze střípků a znaků útočících videoklipů? „Sám Ted Gioia v knize ,Love songs´ zmiňuje, že první milostnou píseň složila žena, ale proslavil se díky ní muž. Co slovo láska v těchto písních symbolizuje? Jsou milostné písně ve skutečnosti opravdu o lásce? Těším se, že diváci budou hledat odpověď spolu s námi,“ doplňuje herečka Nataša Bednářová.

This is not a love song“

Tvůrčí tým:

Režie: Sára Arnstein

Hudba: Bára Zmeková

Scéna a kostýmy: Natálie Rajnišová

Light design: Štěpán Hejzlar

Hrají: Nataša Bednářová, Kateřina Císařová, Lucia Čižinská

Produkce: Tereza Tomášová

Délka představení: 90 minut

Premiéra: 28. června v 19.30 ve Vzletu (Holandská 669/1, Praha 10 – Vršovice)

Inscenaci „This is not a love song“ finančně podpořilo Ministerstvo kultury České republiky, Hlavní město Praha, Státní fond kultury České republiky a Venuše ve Švehlovce.

Vstupenky jsou k dostání v síti GoOut: https://goout.net/cs/this-is-not-a-love-song/szecllr/

 

  

 

Foto: archiv Ufftenživot

Tereza Tomášová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 Medúza – bytost ztracená mezi životem a smrtí

Studio ALTA chystá i na prosinec zajímavou premiéru. Můžete se těšit na – „Medúzu“!

Holešovické Studio ALTA uvede 12. a 13. prosince premiéru kolektivu tYhle s názvem Medúza. Autorka scénografie a choreografka Marie Gourdain zde s pěticí tanečníků zkoumá křehkost bytí, vratkost, nerovnováhu a nepředvídatelnost života: momenty, které převrací naše chápání normality. 

Inscenace Medúza je obraz na jevišti, který nám umožňuje opustit záchytné body a tázat se na vnímání hranic. Hranic mezi životem a smrtí, světlem a temnotou, nadějí a beznadějí. Hranic, na kterých balancujeme, symboly křehkých okamžiků, které převrací běh života.

 

Díky jedinečnému přístupu choreografky Marie Gourdain, která vychází ze svého výtvarného vzdělání, je Medúza inscenací postupující od obrazu k pohybu. Od výchozího bodu – obrazu Vor Medúzy Théodora Géricaulta – ke koláži, která odkazuje na její vnímání dnešního světa. Lineární pohled už nestačí, je třeba brát v potaz jednotlivé vrstvy, které se transparentně prostupují.

Zkoumání hranic se objeví v přítomnosti čtyř objektů – geometrických ploch a pěti tanečníků, jejichž figurální těla a expresivní pohyb jsou v kontrastu k minimalistické a funkční manipulaci se strohými plochami.

„Dnešní svět chápu jako metaforu ztracenosti v oceánu a vnímám to tak, že politicky se blížíme k zásadní změně. My všichni cítíme, že něco nefunguje, nevíme, kam jít a neznáme odpovědi. Postupně opouštíme pevné body dané minulostí. Libanonsko-kanadský režisér Wajdi Mouawad popisuje krásně období, kdy se starý svět rozpadá a nový svět ještě nevznikl. Je to období monstrozity, které charakterizuje právě Medúza – antická figura – symbol chaosu, rozbití všech forem. Děsí nás když křičí, zkamení nás pohledem, je to žena i muž, je smrtelná i monstrum, není jednoduché ji definovat, každou chvíli je jiná. Vše se rychle mění a my se nacházíme v té mutaci, v tom přechodu,“ říká Marie Gourdain.

Jedná se o již osmou produkci stále mladého, progresivního, ale již etablovaného česko-francouzského kolektivu tYhle. Kolektiv v roce 2015 založili tanečníci a herci, Florent Golfier a Lukáš Karásek, kteří se seznámili během studia. Následně se připojila světelná designérka Zuzana Režná a scénografka/choreografka Marie Gourdain. Kolektiv je myšlen jako platforma pro vyjádření se prostřednictvím performativního umění, tance, fyzického divadla a vizuálního umění. Název tYhle je inspirován generací Y. Písmeno Y svojí grafickou podobou vyjadřuje průnik různých linií, směrů, inspirací a pozadí a tento průnik je pro tYhle prostor, ve kterém se potkávají a tvoří.

Medúza

Choreografie, scénografie: Marie Gourdain
Konzultant choreografie: Hana Polanská Turečková
Dramaturgie: Lukáš Karásek
Interpretace: Sabina Bočková, Florent Golfier, Marek Menšík, Jaro Ondruš, Matthew Rogers
Světelný design: Zuzana Rež
Hudba: Lukáš Urbanec

Technologie a výroba: Štěpán Hejzlar, Zbyněk Opálka
Produkce: Lucie Fabišiková

Projekt vzniká v koprodukci se Studiem ALTA v Praze a DW7 – Divadlo na cucky, v Olomouci. .Partnery projektu jsou: Johan centrum – Moving Station – kulturní, Plzeň / Kredance, České Budějovice / LOFFT – Das Theater, Lipsko, Německo / Réservoir Danse, Rennes, Francie / Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, Praha / CIRQUEON, Praha

tYhle.cz/meduza/

PŘEDPRODEJ: https://goout.net/cs/listky/meduza/lbnd/

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN