„Náhradní existence“

Jak se vyrovnat s nedobrovolnou závislostí na totalitním režimu?

Jak se vyrovnat s nedobrovolnou závislostí na totalitním režimu? To prozkoumá nově připravovaná inscenace pražského divadla A studio Rubín a brněnského Divadla 3+kk Náhradní existence. Její hlavní inspirací je život českého básníka, spisovatele a překladatele Jana Zábrany. Ten si náhradní svobodnou existenci uprostřed totality vytvořil ve svých denících a překladech. Jeho lidské zoufalství na scénu přivede Adam Steinbauer. V inscenaci se představí Tomáš Milostný, Václav Marhold a Agáta Červinková. Premiéra se uskuteční 25. března v A studiu Rubín.

Základní situace existence Jana Zábrany byla definována hledáním možnosti svobody, která ovšem ze všech možných stran narážela na značné, a mnohdy stále rostoucí limity. Podstatná otázka stojící nad všemi osudy konkrétního režimu, který může být v důsledku zaměnitelný, zní: jaký svobodný prostor jsem schopen si vytvořit a za jakých podmínek?

„Naděje pro naši generaci není žádná. Dvě porážky a po nich vždy desetiletí bezmoci, umlčení. To je víc než dost. To by nepřežila, z toho by se nevzpamatovala žádná generace. Jen jedno ještě zůstává v naší moci. Postarat se, aby tentokrát dějiny, svědectví o této době, nepsali vítězové. Toto někdejší privilegium je v naší moci jim vyrvat.“ Tato slova si Jan Zábrana zapsal do deníků, které si vedl od gymnaziálních let až do své smrti. Deníků, které ho přes jeho nezpochybnitelné literární nadání nakonec proslavily více než jeho dílo. Deníky se staly jeho náhradní existencí, ve které nemusel lhát, přetvařovat se a ponižovat se. Forma deníku umožňovala jakési soukromé literární přežívání i dalším spisovatelům a publicistům, kteří měli být v době komunismu vymazáni z kultury i z dějin.

Z deníkových záznamů Jana Zábrany, které jsou pevně zakotvené v čase, detailně vystupuje jedno lidské zoufalství v konkrétním režimu, zároveň však svá časoprostorová vymezení přesahuje, a stává se obecnou zprávou o lidském údělu. O údělu člověka, jemuž je totalitním režimem vnucena existence na okraji zkorumpované společnosti a kterému zrůdný režim vnucuje závislost na režimu samotném, aby vůbec přežil,“ říká umělecká šéfka A studia Rubín Dagmar Fričová a dodává: „Slova z jeho deníků zní v dnešní době až mrazivě a nadčasově. Toto svědectví je připomínkou, že svobodu lze často za velkých obětí obtížně nabýt a velmi snadno ztratit.“

Autorka textu Simona Petrů se při své tvorbě inspirovala deníky Jana Zábrany, které vyšly souhrnně pod názvem Celý život a mapují bezmála čtyřicet let jeho života, Zábranovou povídkou Psovod Gerža, knihou Evy Zábranové Flashky, Zábranových překladů z děl Sylvie Plath (Ariel), Curzia Malaparteho (Černý vítr), Allena Ginsberga (Kvílení) a dalších.  Inscenaci režíruje Adam Steinbauer. Spolu s ním do Rubínu poprvé vstupuje  také mladá scénografka, light-designerka, kostýmní výtvarnice a konceptuální umělkyně Tereza Bartůňková.

Náhradní existence vzniká s vědomím a laskavým svolením Zábranovy dcery Evy, která se též ve hře objevuje jako postava. Jana Zábranu hraje Tomáš Milostný, psovoda Geržu Václav Marold a všechny ženské postavy, jako Zábranovu ženu Majku nebo básnířku Sylvii Plath, jejíž sbírku Ariel Zábrana dokončoval v nemocnici těsně před smrtí,  Agáta Červinková.

Premiéra inscenace Náhradní existence se odehraje v pražském divadle A studio Rubín 25. března. Následující repríza se uskuteční 24. dubna. Více informací je možné nalézet na oficiální stránkách www.astudiorubin.cz a sociálních sítích divadla.

Foto: Dita Havránková 

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

Slečna vdova aneb opereta pro tři smysly

Zábavná zápletka a inteligentní humor, potěší se Váš zrak, sluch i čich!

První premiérou souboru opery Jihočeského divadla v roce 2022 bude tento pátek 25.2. v historické budově Jihočeského divadla inscenace Slečna vdova prvorepublikového skladatele Jána Móryho a s českými texty filmové hvězdy Oldřicha Nového. „Opereta Slečna vdova oplývá nesmírně zábavnou zápletkou a inteligentním humorem, čímž, ruku na srdce, vybočuje z řady běžně uváděných děl tohoto žánru,“ přibližuje dílo šéf opery JD Tomáš Ondřej Pilař.

Poprvé byla opereta uvedena v roce 1935, nicméně i přes úspěch, který rázem zaznamenala, po válce uvedena nebyla, neboť byla považována za ztracenou. Naštěstí se před čtyřmi léty podařilo muzikologům v Bánské Bystrici – rodišti Jána Móryho – toto dílo rekonstruovat a Jihočeské divadlo jej nyní uvádí v novodobé české premiéře, v hudebním nastudování Martina Peschíka a pod režijním vedením režiséra a zároveň sólisty opery JD Jakuba Hliněnského. Ten připravil nejen pro premiérové návštěvníky originální pozornost. Hlavní postavu miss Fleurrete budou diváci vnímat hned třemi smysly, kromě sluchu a zraku také čichem. Diváci ucítí parfém, který v roce 1938 používala Adina Mandlová, a který divadlo reinterpretovalo ve vůni Fleurrete. Třicátá léta v parfumářství patřila komponování květinových esencí s nově objevenými molekulami, jimiž proslul i nejslavnější parfém všech dob, Chanel N°5. Parfém si budou moci diváci zakoupit během každého představení.

Premiérou Slečny vdovy opouští soubor opery v této divadelní sezóně prkna Jihočeského divadla. V dubnu uvede v Klášterním kostele Obětování Panny Marie na Piaristickém náměstí velikonoční koncert Verdiho Requiem a v srpnu na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově scénické provedení Händelova oratoria Mesiáš, oboje pod taktovkou nového šéfdirigenta JD Davida Švece.

Eva Marečková

pro Taneční magazín

Zabiják život

Druhá premiéra

Pražský komorní balet tančí  druhou premiéru představení Zabiják život

 Pražský komorní balet uvede 23. ledna 2022 v Městském divadle v Mostě druhou premiéru nového programu Zabiják život. Hlavním společným jmenovatelem dvou choreografií, které přinášejí veselý i vážný náhled na život, je hudba českých skladatelů. V první choreografii nazvané Když nevíte coby, kupte si dva hroby, použil její autor Marek Svobodník Serenádu pro smyčcový orchestr Es-dur Josefa Suka, zatímco Petr Zuska se pro svůj Epitaf nechal inspirovat slavným Koncertem pro violoncello a orchestr h-moll Antonína Dvořáka.

Autorem černé baletní grotesky s detektivní zápletkou, která vznikla na motivy příběhů spisovatelky Agathy Christie, je choreograf Marek Svobodník, člen Baletu Národního divadla. Na lyrickou pozdně romantickou Sukovu skladbu se na jevišti odehrává satirický příběh zámožné rodiny, v níž náhle skoná její nejstarší člen. Smutek nad zesnulým rychle střídá nevraživost jednotlivých postav, vzájemná podezření a touha po dědictví.

Renomovaný choreograf Petr Zuska, bývalý dlouholetý šéf Baletu Národního divadla, se pro své dílo Epitaf inspiroval nádherným Dvořákovým koncertem pro violoncello a životem jedné ze slavných interpretek tohoto díla, výjimečné britské violoncellistky Jacqueline du Pré. Strmá kariéra ji začala opouštět už v pětadvaceti letech, kdy přestávala cítit prsty na rukou, ve dvaačtyřiceti pak předčasně zemřela na roztroušenou sklerózu.

„Inspirací, jak přistoupit ke koncertu h moll pro violoncello a orchestr, se mi stal jednak Antonín Dvořák sám, respektive jeho vztah k Josefíně Kounicové – lásce z mládí, jejíž nemocí a smrtí je toto dílo hluboce ovlivněno, jednak neobyčejný životní příběh Jacqueline du Pré,“ uvádí Zuska.

V hlavních rolích choreografie, která citlivě zpracovává jak milostný vztah dvojice, tak Jacquelinino umění, se představí Tereza Hloušková, sólistka Pražského komorního baletu Ondřej Vinklát, bývalý první sólista Baletu Národního divadla a mimo jiné také držitel tří prestižních Cen Thálie.

Když nevíte coby, kupte si dva hroby

Režie a choreografie: Marek Svobodník

Hudba: Josef Suk (Serenáda pro smyčcový orchestr Es dur, op. 6

Scéna: Petr Siedlaczek

Kostýmy: Pavel Knolle

Světelný design: Karel „Karlos“ Šimek

Asistent choreografie: Igor Vejsada

Tančí: 9 tanečníků

Délka: 30 minut

EPITAF

Režie a choreografie: Petr Zuska

Hudba: Antonín Dvořák (Koncert pro violoncello a orchestr h moll, op. 104

Scéna: Petr Zuska, Pavel Knolle

Kostýmy: Pavel Knolle

Světelný design: Karel „Karlos“ Šimek

Asistent choreografie: Linda Svidró

Tančí: 8 tanečníků

Délka: 40 minut

Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Odložení premiéry

Ruka je osamělý lovec – premiéra přesunuta na únor 2022

 

 Nový termín premiéry je 10. února 2022

Inscenace Ruka je osamělý lovec je pomyslným zúčtováním s (ne)rovností žen a mužů a ženské emancipace v západní společnosti. Text i samotná inscenace vrší různé, důvěrně známé obrazy a situace, na které současná dívka či žena dříve nebo později narazí. Text švýcarské dramatičky a performerky Katji Brunner zrežíroval Ondřej Štefaňák. Tři divy hrají Anita Krausová, Tereza Hofová a Magdalena Kuntová.

Pavla Umlaufová
pro Taneční magazín