„Náhradní existence“

Jak se vyrovnat s nedobrovolnou závislostí na totalitním režimu?

Jak se vyrovnat s nedobrovolnou závislostí na totalitním režimu? To prozkoumá nově připravovaná inscenace pražského divadla A studio Rubín a brněnského Divadla 3+kk Náhradní existence. Její hlavní inspirací je život českého básníka, spisovatele a překladatele Jana Zábrany. Ten si náhradní svobodnou existenci uprostřed totality vytvořil ve svých denících a překladech. Jeho lidské zoufalství na scénu přivede Adam Steinbauer. V inscenaci se představí Tomáš Milostný, Václav Marhold a Agáta Červinková. Premiéra se uskuteční 25. března v A studiu Rubín.

Základní situace existence Jana Zábrany byla definována hledáním možnosti svobody, která ovšem ze všech možných stran narážela na značné, a mnohdy stále rostoucí limity. Podstatná otázka stojící nad všemi osudy konkrétního režimu, který může být v důsledku zaměnitelný, zní: jaký svobodný prostor jsem schopen si vytvořit a za jakých podmínek?

„Naděje pro naši generaci není žádná. Dvě porážky a po nich vždy desetiletí bezmoci, umlčení. To je víc než dost. To by nepřežila, z toho by se nevzpamatovala žádná generace. Jen jedno ještě zůstává v naší moci. Postarat se, aby tentokrát dějiny, svědectví o této době, nepsali vítězové. Toto někdejší privilegium je v naší moci jim vyrvat.“ Tato slova si Jan Zábrana zapsal do deníků, které si vedl od gymnaziálních let až do své smrti. Deníků, které ho přes jeho nezpochybnitelné literární nadání nakonec proslavily více než jeho dílo. Deníky se staly jeho náhradní existencí, ve které nemusel lhát, přetvařovat se a ponižovat se. Forma deníku umožňovala jakési soukromé literární přežívání i dalším spisovatelům a publicistům, kteří měli být v době komunismu vymazáni z kultury i z dějin.

Z deníkových záznamů Jana Zábrany, které jsou pevně zakotvené v čase, detailně vystupuje jedno lidské zoufalství v konkrétním režimu, zároveň však svá časoprostorová vymezení přesahuje, a stává se obecnou zprávou o lidském údělu. O údělu člověka, jemuž je totalitním režimem vnucena existence na okraji zkorumpované společnosti a kterému zrůdný režim vnucuje závislost na režimu samotném, aby vůbec přežil,“ říká umělecká šéfka A studia Rubín Dagmar Fričová a dodává: „Slova z jeho deníků zní v dnešní době až mrazivě a nadčasově. Toto svědectví je připomínkou, že svobodu lze často za velkých obětí obtížně nabýt a velmi snadno ztratit.“

Autorka textu Simona Petrů se při své tvorbě inspirovala deníky Jana Zábrany, které vyšly souhrnně pod názvem Celý život a mapují bezmála čtyřicet let jeho života, Zábranovou povídkou Psovod Gerža, knihou Evy Zábranové Flashky, Zábranových překladů z děl Sylvie Plath (Ariel), Curzia Malaparteho (Černý vítr), Allena Ginsberga (Kvílení) a dalších.  Inscenaci režíruje Adam Steinbauer. Spolu s ním do Rubínu poprvé vstupuje  také mladá scénografka, light-designerka, kostýmní výtvarnice a konceptuální umělkyně Tereza Bartůňková.

Náhradní existence vzniká s vědomím a laskavým svolením Zábranovy dcery Evy, která se též ve hře objevuje jako postava. Jana Zábranu hraje Tomáš Milostný, psovoda Geržu Václav Marold a všechny ženské postavy, jako Zábranovu ženu Majku nebo básnířku Sylvii Plath, jejíž sbírku Ariel Zábrana dokončoval v nemocnici těsně před smrtí,  Agáta Červinková.

Premiéra inscenace Náhradní existence se odehraje v pražském divadle A studio Rubín 25. března. Následující repríza se uskuteční 24. dubna. Více informací je možné nalézet na oficiální stránkách www.astudiorubin.cz a sociálních sítích divadla.

Foto: Dita Havránková 

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

Historka o sv. Magdě

Druhou premiérou nové sezóny Studia Hrdinů bude interpretace experimentálního textu německé autorky Johanny Kaptein Historka o sv. Magdě v režii uměleckého ředitele této scény Jana Horáka. Hra vyznamenána mj. na Mezinárodním festivalu současné dramatiky v berlínské Schaubühne bude mít premiéru v pátek 19. listopadu 2021.

Pět bezejmenných hlasů bez tváře, pět svědků, zprostředkovatelů, soudců, protokolantů postupně skládá polyfonní proud vzpomínek, příběh jedné mladé ženy – Magdy. Magda patří k ženám, jež vložily svůj osud do rukou muže. Postupně jí však vše přerůstá přes hlavu, až přijde exploze… „Téma dysfunkční a agresí naplněné společnosti je každodenní realitou, ve které se jednotlivé role nebezpečně překrývají a vítězem je lhostejnost,” říká režisér inscenace.

Text Johanny Kaptein Historka o sv. Magdě je na první pohled zcizující hříčkou na téma násilí na jedné konkrétní ženě jménem Magda. Skutečnost, že autorka předkládá text bez rozepsaných konkrétních postav pak vybízí k různým možným interpretacím tohoto textu. Autorka jako by tímto postupem zdůrazňovala, že se zde skutečně vypráví příběh o Magdě, a nikoli její objektivní historie. Násilí a to jak fyzické, tak i psychické je v textu ale jasnou konstantou. Naše interpretace pracuje s různými variacemi násilí a zároveň i společenské pasivity vůči ní. Prolínání rolí oběti, útočníka, nezúčastněného diváka i distance od toho všeho v rámci světa na pokraji reality a iluze reality, to vše vytváří zacyklený svět Historky o jedné Magdě.

Historka o sv. Magdě

autor: Johanna Kaptein

překlad: Michal Kotrouš

režie: Jan Horák

dramaturgie: Linda Dušková

scéna: Lucie Sedláková

hudba: Petr Zábrodský

light design: Václav Hruška

hrají: Agáta ČervinkováMarta DancingerováNatália DrabiščákováNatálie ŘehořováMatyáš Řezníček

premiéra 19. listopadu 2021

reprízy 20. listopadu, 18. a 19. prosince 2021

Madla Zelenková

pro Taneční magazín

Hra Hrdinů

Audiovizuální multikanálová videoinstalace na jevišti Studia Hrdinů

Vizuální umělkyně Tereza Velíková připravila audiovizuální multikanálovou videoinstalaci pro jeviště Studia Hrdinů v Praze. V případě Hry Hrdinů si vypůjčila scénáře z nově uvedených inscenací této scény během dvou divadelních sezón, z nichž vypreparovala úryvky nabízející sestavení do nového útvaru. Projekci uvedeme v premiéře 24. listopadu 2021.

„Režisérku“ Hry Hrdinů Terezu Velíkovou (*1979) dlouhodobě zajímají vztahy, které mohou vznikat při zmnožení zdrojů obrazu a zvuku. To ji postupně dovedlo k dialogickým videoinstalacím a následně k využívání již existujících výňatků z divadelních her, v nichž jsou právě dialogy jedním ze základních komunikačních prostředků. Fascinují jí možnosti obsahových transformací a formálních napětí, jež vyplývají ze spojení plynoucího divadelního provedení, filmového záznamu, jeho střihu a montáže. Velíkové postup jako by vycházel z představy, že v souboru jakýchkoliv příběhů a vyprávění jsou ukryty příběhy a vyprávění další, potenciální a čekající na objevení. Autorská role se od psaní posouvá k vyhledávání a následnému sestavování slov a gest v nový obsah. Je docela dobře možné, že v nastudovaných představeních Studia Hrdinů takto čekají ještě jiné příběhy, které Velíková nezahlédla, jenže právě u tohoto typu práce nezáleží pouze na analýze textu a jeho scénickém provedení, ale také na příčném řezu, který je osobní a individuální.

Ve Velíkové divadelním mash-upu se jejími slovy řečeno „odrážejí témata hrdiny, divadelního hrdiny nebo možná hrdiny Studia Hrdinů, který právě prochází krizí své vlastní tvorby. Krizí svého postavení jako umělce ve společnosti, ale i krizí své vlastní identity“. Témata jako vyhoření, demotivovanost, otřes z uvědomění si vlastní průměrnosti, nebo přinejmenším z uvědomění si, že o své výjimečnosti nemáme už ani snít, ovšem aktuálně hýbou nejen uměleckou debatou a zdaleka nejsou ani výhradním projevem nástupu středního věku. Pro Velíkovou, která se svými pracemi vždy snaží prokreslit stratigrafii psychologického pole, které modeluje naše myšlení a jednání, se Hra Hrdinů stává platformou, na níž tato témata může pojednat v živé a překvapivě se ubírající konverzaci.

Herce a herečky Studia Hrdinů nechala Velíková hrát role způsobem, jakým jsou zvyklí z původních nastudování. Jsou divadelními postavami, které se dosud nepotkaly a jejich první vzájemný rozhovor je tím ovlivněn. Divák je tak vystaven neustálému procesu  dohledávání souvislostí v toku slov, pohybů, obsahů a emocí. Naplno je nucen užívat svou schopnost chápat narážku, metaforu či analogii. Pro Terezu Velíkovou je však právě tento přístup ke splétání obsahu z různě silných, barevných a dlouhých nití příznačný. Podobně jako nemáme přestat vnímat, že jsme se ocitli v prostoru mezi hrami z repertoáru divadla, nemáme přestat vnímat ani to, že sdělení není to, co je hned vidět či slyšet, ale leží někde mezi větami, co vyslovíme, a emocemi, jež dáme znát navenek.

Koncepce a režie: Tereza Velíková
Střih, postprodukce: Tereza Velíková
Kamera: Ivan Svoboda
Zvuk: Petr Zábrodský
Zvuková postprodukce: Stanislav Abrahám
Dramaturgie: Jan Horák
Externí konzultace: Jiří Ptáček
Realizace scény: Matěj Al Ali
Technická podpora: tým Studia Hrdinů

Hrají: Agáta Červinková, Cyril Dobrý, Julie Goetzová, Jakub Gottwald, Eva Hacurová, Vendula Holičková, Ivan Lupták, Gabriela Míčová, Kateřina Neznalová, Marek Pospíchal, Petr Reif, Johana Schmidtmajerová, Pavlína Štorková, Halka Třešňáková

Poděkování: Jan Horák a Michal Pěchouček, Miroslav Bambušek, Ivan Buraj, Iga Gańczarczyk a Magda Jiřička Stojowska, Jiří Adámek a kolektiv, Katharina Schmitt

Projekt byl finančně podpořen ze Stipendijního programu Ministerstva kultury ČR a Státním fondem kultury ČR.

Studio Hrdinů je financované v roce 2021 Magistrátem hlavního města Prahy částkou 5.400.000 Kč a Ministerstvem kultury.

Madla Horáková Zelenková

pro Taneční magazín