STUDIO HRDINŮ uvádí odloženou premiéru inscenace „Ferrante club”

Poslední premiéra sezóny 2019/20

Poslední premiérou sezóny 2019/20 v pražském Studiu Hrdinů bude scénická koláž Ferrante club, kterou připravily režisérky Iga Gańczarczyk a Magda Jiřička Stojowska. sto původního termínu v půli března, se premiéra autorského projektu polsko-české režisérské dvojice uskuteční čtvrt roku později. Režisérky se inspirovaly tetralogií Geniální přítelkyně italské spisovatelky Eleny Ferrante, jejíž totožnost je obestřena tajemstvím. Inscenace není adaptací jejího díla, spíš je rámcovaná specifickým fenoménem, který kolem tohoto díla vzniká.

Režisérka Iga Gańczarcyk spolupracovala v pozici dramaturgyně s předními polskými režiséry jako je Krystian Lupa, Agnieszka Holland nebo Anna Smolar. Pracovala na mnoha polských scénách například v Teatru Nowy ve Varšavě nebo v Teatru Łaźnia Nowa v Krakově, kde i žije. Nad autorským projektem Ferrante club se setkala s režisérkou a dramaturgyní Magdou Jiřičkou Stojowskou žijící více než deset let v České republice. Režisérky projektu navázaly přátelství během studií divadelní režie v Krakově. Jejich dospívání je poznamenáno výchovou v katolickém a provincionálním Polsku z doby transformace, dospělost prožívají v odlišných sociálně-kulturních kontextech. “Náš původní záměr divadelně zpracovat komplikovaný osud výjimečné polské umělkyně Katarzyny Kobro se v průběhu práce nad tématem doširoka otevřel tématu specifičnosti ženského světa, svérázného ženského přátelství, a to prizmatem české a polské novodobé historie,” říká k probíhajícímu zkoušení umělecký šéf Studia Hrdinů Jan Horák. “Přesto věřím, že inscenace nebude srozumitelná jen polovině populace,” dodává. Téma emancipace žen režisérský tandem Gańczarczyk-Stojowska zajímá v průsečíku tří perspektiv: osobních příběhů, sociokulturních podmínek a literárních modelů.

Životní rozhodnutí přítelkyň z neapolského cyklu s názvem Geniální přítelkyně, Eleny Greco a Lili Cerullo, se přímo dotýkají osobních zkušeností čtenářů, čtenářek a současně i celé situace žen. Autorka, jejíž totožnost je zahalena tajemstvím, popisuje ambivalenci sociálního povýšení, paradoxy mateřství, násilí na ženách, sexuální iniciaci a výchovu dívek. Přátelství a aspirace Eleny a Lily, jsou poháněny jejich rivalitou, bojem o naplnění jejich snů nebo snahou vyrovnat se s rodinným původem.

Scénář inscenace tvoří fragmenty z prózy, na které v anketách vytvořených inscenačním týmem poukázali čtenáři a čtenářky Ferrante jako na nejvíce zapamatovatelné a nejbolestnější okamžiky textu. Na základě tohoto průzkumu byl vytvořen společný archiv obrazů z knih Ferrante s cílem ztvárnit jej scénicky a zkoumat jeho relevanci v kontextu současných možností seberealizace žen v České republice a Polsku.

Ferrante club

scénář a režie: Iga Gańczarczyk a Magda Jiřička Stojowska

výprava: Zuzana Krejzková

hudba: Petr Zábrodský

choreografie: Tereza Ondrová

dramaturgická spolupráce: Linda Dušková

asistentka režie: Anna Mášová

hrají: Julie GoetzováJohana SchmidtmajerováHalka TřešňákováMilada Vyhnálková J

premiéra: 12. června 2020 od 20 hodin

reprízy: 14. a 15. června, 27. října 2020 od 20 hodin

 

Studio Hrdinů ve Veletržním paláci NG Praha
Vstup E, uprostřed budovy Dukelských hrdinů 47, Praha 7

 

první premiéra sezóny 2020/21:

Gwendoline Soublin: Pig Boy 1986-2358, režie: Linda Dušková

A JEŠTĚ POZVÁNKA:

Madla Zelenková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Ženské drama pro 2 herečky, křesla a lampy (o herci nemluvě)

Detektivka či černo-růžová scénická komedie? █ S bendžem a nožem. █ Tulení s tuleněm (anebo mrožem?). █ Byly z BILLY? █ Vkusné a mnohovýznamové scénické narážky. █ Nápaditá choreografie. █

Ztemnělé jeviště. Jeden stolek uprostřed. Na něm kniha Roberta Musila, nůž a jehelníček. Dvě výrazná netradiční křesla v patchworkovém stylu. A také dvě obstarožní lampičky, tak trochu nasměrované, jako při policejním výslechu. Taková je výchozí scéna inscenace Dagmar Radové „DIY: po tátovi“ v A studiu Rubín.

Hlavním momentem – i středobodem celého večera – je střet dvou dcer (a později se objevivšího syna) v bytě zesnulého otce, bezprostředně po jeho úmrtí. Maně jsem si vzpomněl, jak ve stejné situaci, před lety, bezprostředně zareagovala (tehdy tříletá) dcera mé známé: „Maminko, a to tam budeš s tou mrtvolou?“

Na malém „rubínovském“ pódiu pak nastává herecký koncert Kristýny Frejové a Halky Třešňákové, s vydatným přispěním Pavla Neškudly. Ačkoli je tento titul předem prezentován samotnými tvůrkyněmi jako scénická detektivka, klasifikoval bych jej spíše do žánru černé konverzační komedie. Napomáhá tomu i velký nadhled scénografické a kostýmní práce.

Zleva Pavel Neškudla, Kristýna Frejová a Halka Třešňáková a charakteristické růžové míčky

Celé představení žene dál i vkusně a decentně využívaná hudba (divákům) neznámého autora, skrývajícího se pod pseudonymem „Zabiják Nožem“. Na ni posléze ve stejném duchu a stylu navazuje i jediný mužský herec večera hrou na bendžo.

Scénář samotný balancuje na pomezí psychologie a modernější životní filozofie. V průběhu večera se stále více opírá o větší či menší slovní hříčky a vtípky, které by měly dokreslovat postavy.  Jsou jimi narážky na skleněného tuleně (anebo mrože?), scénické i slovní hrátky s nožem i další spíše situační legrácky. Text povětšinou graduje v dialogu dvou sester. S nástupem „objeveného“ bratra se spíš převažuje do více či méně komediální formy. Poslední třetina představení mně připadá, po stránce scénáře, bezradná a tápající. A závěr představení již připomíná pověstnou nastavovanou kaši. Divák již málem začíná na závěr tleskat, ale je svědkem dalšího a dalšího „přílepku“.

Dvě hlavní protagonistky, dcery slavných otců. Kristýna herce a Halka písničkáře.

Výše uvedené nedostatky zachraňují svými výkony, beze zbytku, všichni tři herečtí aktéři. Ale zejména, jak již jsem předeslal úvodem, výtvarná složka představení. Její součástí jsou i spotřební rekvizity – citrony a pomeranče. Napadlo mne, zda byly z BILLY? Anebo z Kauflandu?

Práce scénografky i kostýmní výtvarnice Petry Vlachynské je v tomto případě bravurní. Nápadité i kontrastně laděné kostýmy. Zvláště ten nadsázkový pro Pavla Neškudlu. Originálně upravená křesla ve stylu patchworku. Zařazení moderních prvků mobilní komunikace. A zejména citlivé narážky na homosexuály, v podobě růžových balónků! Rovněž na sadomasochisty. To zase v závěrečném kostýmu dvou sester! Opravdu, Petra Vlachynská, spolu s režisérkou Ewou Zembok, tuto inscenaci povýšily o několik stupňů výš.

Pochopitelně, hlavními pilíři celého večera jsou herecké výkony. Ale v té poslední třetině představení se již herečky nemohou opřít o životaschopný text. Proto dochází i k choreografickým kreacím v baletních sukénkách, které musíme jako TANEČNÍ MAGAZÍN ohodnotit jedničkou s hvězdičkou! Byly nápadem režisérky? Anebo samotné Halky Třešňákové, jinak známé to performerky?

Takže, shrnuto závěrem. Poněkud méně gradující a vypointovaný text zahraňují herecké výkony, skvělá výtvarná složka, režie a choreografická stránka představení.

(Psáno z druhé reprízy dne 2. 2. 2020.)

»DIY: po tátovi«

Námět: Jan Balabán, román „Zeptej se táty“

Scénář: Dagmar Radová

Režie: Ewa Zembok

Dramaturgie: Lucie Ferenzová

Hrají: Kristýna Frejová, Halka Třešňáková a Pavel Neškudla

Scéna a kostýmy: Petra Vlachynská

Hudba: Zabiják Nožem“

Produkce: Barbora Kunstovná, Johana Kolomazníková

PR: Pavla Umlaufová

Délka: 75 minut

Premiéra: 10. ledna 2020

Nejbližší repríza: pondělí 2. března 2020 v 19.30

Foto: Patrik Borecký

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Dvě derniéry v ALTĚ a PONCI

Studio ALTA upozorňuje: Projekty Petry Tejnorové a Terezy Ondrové „Pojďme na tanec“ a „Nothing Sad“ v Praze v druhý prosincový týden naposledy!

Po dvou letech intenzivního uvádění se představí v Praze naposledy dva taneční projekty režisérky Petry Tejnorové, „Nothing Sad“ 11. prosince ve Studiu ALTA a „Pojďme na tanec“ 12. prosince v divadle PONEC.

Oba projekty spojuje, kromě jména režisérky, také osobnost tanečnice Terezy Ondrové, která patří k vůdčím postavám současné české scény. Stabilně, dá se říci, že již po 15 let. V představení „Pojďme na tanec“ si zahrála také známá česká herečka Halka Třešňáková, pro kterou byla spolupráce příležitostí, jak se vrátit k nonverbálnímu divadlu, ze kterého původně vychází.

Pojďme na tanec“, tělesný dokument o současném tanci, jehož cílem je přiblížit co nejvíce divákům tuto v ČR stále málo známou, avšak široce pochopitelnou a v neposlední řadě i veskrze zábavnou uměleckou formu, byl s úspěchem uveden v mnoha českých regionech či na Slovensku a v anglické verzi ve Velké Británii, Německu a Itálii.

Tvůrci projekt označují za „stručný manuál pro vystrašené diváky, neboli pokus, jak těm, kteří se tance obávají, poskytnout ,návod´ na překonání strachů.“ Počáteční inspirací byla otázka, zda se abstraktní tanec dá vysvětlit a pochopit. Výsledek, na němž se kromě režisérky autorsky podíleli i všichni účinkující (Tereza Ondrová, Halka Třešňáková, Helena Arenbergerová, Martin Talaga a Helena Araujo), kombinuje živelný tanec s mluveným slovem. Osobní zpovědi se střídají s přednáškovými motivy a tanečními ukázkami, kterým nechybí nadhled, ironie a humor.

Úvod do nevypočitatelného světa současného tance se zkrátka nad očekávání vydařil.”, zhodnotila představení kritička Lucie Kocourková v magazínu Opera Plus.

Nothing Sad“, o poznání intimnější taneční trio, bylo premiérově uvedeno na festivalu 4 + 4 dny v pohybu v říjnu 2017. Dále byl projekt uveden mimo jiné na festivalech Malá inventura či Pražské Quadriennale v sekci PQ+. Derniéra proběhne v obsazení se slovenským tanečníkem Danielem Račkem namísto Nathana Jardina.

Tematicky se projekt inspiruje esejí astronoma J. Keplera „O šestiúhelné sněhové vločce – poutavé čtení o ničem“. A také hrou s energií, fyzičností a organizací… Fyzikální zákony a chemie určují náš svět, stejně jako nás utváří naše minulost a paměť. Energie rozvíří vlnové délky jak tance, tak představivosti. Pohyb, tělo, tanec vnímáme v daném okamžiku – je tu a najednou není, zmizí navždy pryč. Existoval vůbec? Tři těla v prostoru, jejich náhlé uspořádání, neustálá změna hmoty a tvarů jako spouštěč vzpomínek, emocí a obrazů. Kolik života můžeme vtlačit do jediného zamrzlého okamžiku?

Z inscenace „Nothing Sad“

Uznávaná taneční kritička Lucie Kocourková shrnula představení takto: „Nothing Sad je hrou s pohybem, která uspokojí diváka naladěného na proměnlivost dynamiky pohybu a schopného vnímat čistý pocit, nikoli hledat význam. Protože i když byly motivace intelektuální, výsledek je čistě emoční a analýze se vzpírá.“

Neváhejte a využijte poslední šance vidět tato ojedinělá představení.

Foto: Archiv Studia ALTA

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

TU NIGHT SHOW

Slavnostní galavečer věnovaný osobnostem naší i světové scény zahájí festival PRAGUE NONVERBAL

TU NIGHT SHOW – slavnostní večer věnovaný osobnostem naší i světové nonverbální scény se bude konat v La Fabrice v neděli 21. května od 20 hodin

Na večeru, kterým budou provázet Martha Issová a Anna Polívková nebudou chybět Trygve Wakenshaw, Soňa Červená, Vojtěch Dyk & MichalŽáček, Marie Doležalová, Jan Cina, Rosťa Novák, Martin Zbrožek, Halka Třešnáková a řada dalších umělců. V české premiéře zde uvede svůj

nový krátkometrážní film Scalamare světoznámý choreograf českého původu Jiří Kylián.

Letošní festivalová cena SILENCE SPEAKS LOUDER za celoživotní přínos žánru bude udělena prof. Ctiboru Turbovi, kterému je věnována i

doprovodná výstava 4 SPOLEČNOSTI ALFRED v centru současného umění DOX.

Festival se koná pod záštitou ministra kultury pana Daniela Hermana.

 PRAGUE NONVERBAL 17  proběhne 21.-28. května v La Fabrice a dalších holešovických scénách v rámci ART DISTRICT 7.
 

Více informací o festivalu a programu na www.praguenonverbal.cz 

 

Simona Martínková
Taneční magazín