ENOLA na houpačce (dějin)

E jako Enola. E jako Eliška. Výrazné memento pro lidstvo jako takové. I pro jednotlivce. A to vše navíc umocňující milieum místa a jeho názvem – STUDIO HRDINŮ.

TANEČNÍ MAGAZÍN se málokdy vrací k již jednou recenzovanému představení. Tentokrát však musíme udělat výjimku. Autorské představení ENOLA Elišky Brtnické jsme navštívili s více než tříletým odstupem od premiéry a zejména v naprosto odlišném divadelním prostoru. A co nás k tomu vedlo? Speciálně to, že ENOLA byla vybrána do prestižní Top 50 Czech Performance Collection.

Jihlavská rodačka, absolventka doktorandského studia z HAMU i dramaturgických studií na prestižní francouzské cirkusové škole CNAC v Châlons-en-Champagne, Eliška Brtnická se sama charakterizuje jako cirkusová umělkyně. Její projekty, jako například EMILY, inspirována dílem Jindřicha Štýrského či spolupráce s Adamem Halašem na projektu LOST dosvědčují, že její akční rádius již překročil pomyslné cirkusové šapitó. Což plně potvrzuje i ENOLA. Rodinné dispozice a talent koneckonců dosvědčuje i bratr Elišky – Vojtěch Brtnický. Již renomovaný fotograf, který se také objevuje i v TANEČNÍM MAGAZÍNU. Ten na představení ENOLA aktivně spolupracuje.

ENOLA je ponurá. Přivítá nás naprosto strohý prostor. Mimo reflektorů se zde neobjevuje jediný divadelní náznak. Pouze rekvizity. Houpačka, velký hrnec plný papírových svitků, hrníček a menší miska, která zprvu může evokovat i nočník s fekáliemi. Nad tím vším kladkové závěsné zařízení s „nekonečnou“ rolí bílého nepopsaného papíru.

ENOLA zdaleka není pouhou akrobatickou exhibicí. Naopak. V úvodní dvacetiminutovce představení zde Brtnická pracuje s prvky stínového divadla, pantomimy, černého divadla (nikoli luminiscenčního!) a výrazového tance. Motiv samotného stínového divadla se – v již obnaženější podobě – vrací i v závěrečné sekvenci představení.

Mimo hlavní aktérky tohoto one woman show se na podobě ENOLY výraznou měrou podepsal hudební skladatel Stanislav Abrahám. Jeho pulsující hudba záměrně polarizující s reálnými zvuky dodává představení nejen celkem tradiční dramatický náboj, ale konkrétně i tempo a švih. Osvětlení Karla Šimka dosvědčuje, že méně někdy znamená více. Zkrátka, exhibice a originalita v rámci light designu, nemusí sloužit k výslednému prospěchu celku.

Na konečné vyznění ENOLY však má vliv celý tvůrčí tým. Bez rozdílu národnosti i profese.

ENOLA má velkou sílu a dopad. Eliška Brtnická v ní dokázala nejen evokovat „japonskou“ atomovou vlnu. Divák si jistě vzpomene na boj princezny Diany proti nášlapným minám. Anebo na „humanitární bombardování“ Jugoslávie?

Jak již výše uvedené potvrzuje, celé představení je nejen náročné fyzicky a koordinačně (nejen pohybově 🙂 ). Také navíc svými odlišnými výrazovými polohami vytváří pro Elišku Brtnickou vpravdě složitou úlohu.

Papír se v jedné z vrcholných scén objevuje mimo cívku, roli. Důležité však je, že mimo roli ani na okamžik během celého večera nebyla hlavní a jediná aktérka!

Důležitou složkou ENOLY je i výtvarný dopad. Nikoli pouze na bázi scény a kostýmního vyznění. Brtnická sama originálně vlasy pomalovává „nedotčený“ papír.

Jedinou výtku bych uvedl k dispozičnímu uspořádání diváckých sedadel. Studio Hrdinů skýtá poměrně strmé hlediště, umožňující exkluzívní vjem. Bohužel, sedadla tentokrát byla nízko a nevyužila tuto možnost. Navíc, pokud před vámi seděl někdo vyšší, museli jste se různě naklánět a stejně vám unikly některé scény na zemi. Sedadla mohla být s většími rozestupy a výš. Obzvlášť, když se nejedná o divadlo detailu… Naopak, scény na houpačce by byly možná i efektnější s větším diváckým odstupem…

Ale to jen pouze spíše pro příště…

ENOLA skutečně stojí za vidění. A zejména za vnímání. Kdo si ji nechce nechat ujít, má nejbližší možnost, pro změnu v prostorách divadla DISK, opět v úterý, tentokrát 11. června, v rámci studia Pražského Quadrriennale 2019.

ENOLA

Koncept, choreografie, interpretace: Eliška Brtnická
Supervize: Stéphanie N’Duhirahe
Hudba: Stanislav Abrahám
Pohybová spolupráce: Minh Hieu Nguyen, Ilona Jäntti, Jana Vrána
Kostým: Yumi Hayashi
Light design: Karel Šimek
Foto: Vojtěch Brtnický
Grafika: Prokop Vondruška
Trailer: Petra Bučková
Produkce: Dagmar Bednáriková
Projekt podpořili: KD Mlejn, Cirqueon, Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha
Zvláštní poděkování: Albin Warette, Denisa Vostrá, divadlo Yarmat, Jan Kohout
Premiéra: 9. 2. 2016 NoD, Praha

Video: Petra Bučková

Foto: Vojtěch Brtnický

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Festiválek „Čáry, Máry, Fuk – Světlo, Pohyb, Zvuk” v PONCI!

Děti, chcete vystoupit v divadle PONEC? Tak rychle, neváhejte! Uzávěrka přihlášek se blíží.

Hledáme děti ve věku 11 až 16 let na víkendovou dílnu Festiválku

Čáry, Máry, Fuk – Světlo, Pohyb, Zvuk”.

Zajímá se vaše dítě o světla a divadelní techniku? Přední česká světelná designerka Katarína Ďuricová ukáže, jak na to.

Máte doma mladého scénografa/ku? Během dílny se může podílet na návrhu a zhotovení kostýmů pro tanečníky pod vedením scénografky Jitky Pospíšilové.

A mladý hudební specialista/ka bude mít možnost pracovat  se zvukem pod vedením hudebníka Stanislava Abraháma.

Termín a místo konání: 30. a 31. března 2019 v Divadle Ponec, Husitská 899/24A, Praha 3.

Přihlášky a stručný přehled zkušeností zasílejte do 15. února 2019 na

E-mail: festivalek@tanecpraha.eu.

Tereza Černá

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Děti, hlaste se na festiválek „Čáry, Máry, Fuk – Světlo, Pohyb, Zvuk“!

Je vám od jedenácti do patnácti let? Tančíte anebo zpíváte, či kouzlíte se štětcem a barvami? A chcete v listopadu vystoupit na festiválku v divadle PONEC?

Hledáme děti ve věku 11 až 15 let s aktivním zájmem o současný tanec, elektronickou hudbu, světelný design, scénografii a kostým.

Dřímá ve vašich dětech nebo studentech budoucí divadelník nebo tanečník? Nechte jejich talent rozvinout na našem intenzivním workshopu pro mladé tanečníky, hudebníky, scénografy a světelné designéry. Pod vedením profesionálních umělců (light designérka Katarína Ďuricová, scénografka Jitka Pospíšilová, choreografky Věra Ondrašíková a Zdeňka Svíteková a hudebník Stanislav Abrahám) si mohou vyzkoušet současné divadelní přístupy, navrhnout světelný koncept, složit elektronickou hudbu, anebo vytvořit originální kostým.

Z kapacitních důvodů jsou pořadatelé nuceni vybrat děti na základě jejich vlastního krátkého motivačního dopisu nebo jejich předchozích zkušenostech a případně na doporučení jejich pedagogů ZUŠ a kroužků.

Termín a místo: 2. až 4. 11. 2018 v divadle PONEC, Praha 3

Uzávěrka přihlášek: 12. října 2018

Kontakt: E-mail:  festivalek@tanecpraha.eu

Foto: LORA z. s.

TANEČNÍ MAGAZÍN

Eliška Brtnická uvede premiéru sólové inscenace současného cirkusu

Premiéra souboru Cirkus Mlejn, inscenace se inspiruje japonskými estetickými koncepty, tématem přeživších výbuchu v Hirošimě (hibakuša) a legendou o tisíci jeřábech

 

 

 

 

Další premiéra souboru Cirkus Mlejn, tentokrát sólová inscenace v podání Elišky Brtnické, se uskuteční v úterý 9. 2. 2016 od 20:00 v Experimentálním prostoru NoD. Specialistka na statickou visutou hrazdu se už dlouhou dobu zabývá výzkumem akrobatického pohybu, jehož některé výsledky budou využity v tomto autorském díle. Projekt vzniká ve spolupráci s českými i zahraničními umělci jako například hudebník Stanislav Abrahám, švýcarská akrobatka Stéphanie N´Duhirahe, finská choreografka Ilona Jäntti nebo performerka Nguyen Minh Hieu. Inscenace se inspiruje japonskými estetickými koncepty, tématem přeživších výb uchu v Hirošimě (hibakuša) a legendou o tisíci jeřábech.

20150830_5352_small

20150110_6563_small

Koncept, choreografie, interpretace: Eliška Brtnická
Supervize: Stéphanie N’Duhirahe
Hudba: Stanislav Abrahám
Herecká a režijní spolupráce: Minh Hieu Nguyen
Pohybová spolupráce: Ilona Jäntti, Jana Vrána
Scénografie: Yumi Hayashi
Light design: Karel Šimek
Foto: Vojtěch Brtnický
Grafika: Prokop Vondruška
Produkce: Dagmar Bednáriková
Podpora: KD Mlejn, Cirqueon, Roxy NoD, HAMU
Zvláštní poděkování: Albin Warette, Denisa Vostrá, Divadlo Yarmat, Jan Kohout

20150830_5346_small

Facebook událost:

https://www.facebook.com/events/936682566416323/

 

Předprodej vstupenek:

https://goout.cz/cs/listky/eliska-brtnicka-enola/fwj/

20150110_6715_small

Taneční magazín