Nomi

Studio Hrdinů uvede monodrama s Terezou Hofovou

 Na závěr roku uvede Studio Hrdinů premiéru inscenace Nomi režisérky Báry Viceníkové. V monodramatu inspirovaném německým hercem a zpěvákem Klausem Nomim září Tereza Hofová. Nomi není biografickou inscenací, je příběhem o tom, jaké to je být buď moc, nebo málo, ale nikdy akorát. Premiéra se bude konat 12. prosince ve Studiu Hrdinů ve Veletržním paláci.

Režisérka Bára Viceníková přináší do Studia Hrdinů téma, kterým se tato pražská scéna zaobírá od svého počátku – hledání míry mezi civilním a uměleckým životem. Její text je monodramatem o rozpolcenosti, o neslučitelnosti dvou stejně důležitých tužeb – po pochopení a po sebeurčující umělecké expresi. Bára Viceníková se zajímá o divadelní experiment, extrémní performativní energii a kombinování uměleckých oborů. Tematicky se soustřeďuje na odchylky v nejrůznějších kontextech, cílí na autenticitu umělecké výpovědi, které dosahuje osobní necenzurovanou reflexí okolní reality.

„Bára mě oslovila se silným textem pro jednoho herce. Vzhledem k tomu, že Studio Hrdinů opakovaně dává prostor osobnostem debutujícím nebo ukotveným pevněji v jiné umělecké formě, než jsou tvary performativní, byl jsem rád, že jsme mohli dát sice omezené, ale profesionální podmínky jejímu tvůrčímu týmu,” říká ke spolupráci se začínající režisérkou umělecký šéf Studia Hrdinů Jan Horák. „Důležité pro mě bylo, že Bára byla otevřená práci s lidmi, o kterých v jistém kontextu můžeme říci, že jsou „naši” tedy s herečkou Terezou Hofovou a hudební skladatelkou Natálií Plevákovou,” dodává Jan Horák. V minulosti podobně jako Nomi vznikly ve Studiu Hrdinů inscenace Hučící třpyt (režie Petr Krušelnický) nebo Bolest (režie Ladislav Babuščák).

Klaus Nomi (1944 – 1983) se narodil v Německu na bavorském venkově a od malička byl přitahován k divadlu a umění. S německým rázovitě sekaným přízvukem zpíval o nukleárních mutantech. Jeho vystoupení zahrnovala prvky New Wave, Kabuki a Bauhausu. Umělecká kariéra Nomiho trvala poměrně krátce, přesto zanechal na pop-rockové scéně výrazný otisk díky nápaditým jevištním kreacím a velkému hlasovému rozsahu. Kabaretní styl, který vytvořil, je dodnes napodobován. Jeho stylizace do mimozemského „elementu“ je všeobecně známá.

 

ra Viceníková

Svá studia začala na FFUK (Divadelní věda), v současné době je studentkou oboru dramaturgie na JAMU v ateliéru Petra Oslzlého a Ivo Krobota. Během studia působila jako asistentka dramaturgie v Divadle Husa na provázku (Čerwuiš v režii Davida Jařaba) a jako asistentka režie ve Studiu Hrdinů (Poslední kapitola dějin světa v režii Kathariny Schmitt). Mimo studium se věnuje inscenování vlastních autorských textů (Sloní Muž, Obraz Doriana Graye, Malomocný), které příležitostně také režíruje.

Nomi

autor a režie: ra Viceníková

scéna a kostýmy: Ester Hradilová

hudba: Natálie Pleváková

světelný design: Štěpán Kuba

projekce: Bohdan Chrastil

 

hraje: Tereza Hofová

 

premiéra: 12.12. 2023 od 20.00

reprízy: 14.12. 2023, 25. a 26.1. 2024

 

Příští premiérou Studia Hrdinů bude:

Vojtěch Mašek: Küchot; hrají: Tereza Marečková a Petr Jeništa

ezen 2024

Madla Horáková Zelenková

pro Taneční magazín

Stařena

Studio Hrdinů uvede první premiéru nové sezóny

Studio Hrdinů uvede 13. listopadu 2023 premiéru krátké novely spisovatele Daniila Charmse Stařena v adaptaci a režii svého uměleckého ředitele Jana Horáka. Ve Stařeně herecky excelují Matyáš Řezníček, Natálie Řehořová a Ondřej Malý. Stařena je prvním dílem volné trilogie zaměřené na Rusko, jeho minulost, současnost, kulturu a naši společnost.

Novela Stařena ruského avantgardního autora Daniila Charmse s humorem poodhaluje děsivou realitu života v Rusku napříč staletími. Krátký text, i když patří k autorovým nejdelším, je výchozím bodem k složitému fenoménu „ruského člověka“. Člověka, který žije v iluzi svobody, intimity, uměleckého sebevyjádření a důstojného života.  Metaforou zla je zde mrtvá stařena, kterou přes sérii více či méně absurdních pokusů, nelze odstranit. Kdo nebo spíše co je tím neřešitelným problémem; je to vnější síla nebo vlastní imaginace, která je v nesvobodné společnosti smrtelným nebezpečím?
Charmsova temně hravá novela poodhaluje nesvobodnou a strachem svázanou společnost, která žije jaksi ze setrvačnosti a přijímá svůj osud s fatální paralýzou, která vede pouze k destrukci. Inscenace Stařena je výsměchem zrůdné sovětské moci a nabízí cestu, jak alespoň trochu porozumět pochroumané a tragické ruské duši.

Jedním z důvodů zinscenovat toto Charmsovo dílo, je snaha rehabilitovat ruskou kulturu. Přirozeně tu, která se staví na odpor nesvobodě, neúctě k lidskému životu, agresi, a to i ve své nejhorší válečné formě. Osud Daniila Charmse byl tragický, příčinou jeho smrti byl jeho talent a svobodný duch.

Daniil Charms /1905 – 1942/

Pro jeho dílo jsou typické kratičké povídky o několika odstavcích, popisujících velmi jednoduchým jazykem zhola absurdní situaci. Ve svých dílech pro dospělé projevuje velké zhnusení dětmi a zvířaty, a také starými lidmi, nicméně psal také literární díla (převážně básně) pro děti. Mimo to psal kratičká dramata. Jeho díla jsou nesmyslná a nelogická, děj jeho povídek je zcela iracionální, často jsou uprostřed přerušena nepředvídatelnou katastrofou. Psal si také rozsáhlé deníky, obsahující pozoruhodné úvahy a aforismy. Jeho díla pro dospělé nebyla za jeho života publikována, ukazoval je pouze svým přátelům, dětská literatura publikována byla. Po Charmsově zatčení bylo jeho dílo zachráněno jeho přáteli a šířeno v samizdatu, oficiálně vyšlo až za glasnosti.

Stařena

autor: Daniil Charms / Jan Horák

překlad: Martin Hnilo

režie a adaptace: Jan Horák

scéna: Lucie Sedláková

kostýmy: Madla Horáková Zelenková

hudba: Petr Zábrodský

světelný design: Václav Hruška

asistentka režie: Pavlína Hýčová

asistentka scénografie: Ludmila Zajíčková

výtvarná spolupráce: Igor Korpaczewski

animace: Dorota Václavíková

hrají: Matyáš ŘezníčekNatálie ŘehořováOndřej Malý

Premiéra: 13.11. od 20.00

Reprízy: 20.11., 13.12. 2023, 10. a 11.1. 2024

Příští premiérou Studia Hrdinů bude:

Bára Viceníková: Nomi; hraje Tereza Hofová

12.12. 2023 od 20.00

 Foto: Patrik Borecký 

Madla Horáková Zelenková

pro Taneční magazín

Romanticky rozprašuji vlastní popel

Studio Hrdinů uvede autorskou inscenaci o fenoménu fotografie

V pražském Studiu Hrdinů momentálně vrcholí přípravy nové inscenace Romanticky rozprašuji vlastní popel režisérky Lindy Duškové a jejího týmu. Jevištní esej o fotografii inspirovaný texty francouzského filosofa a sémiologa Rolanda Barthesa bude mít premiéru 17. března 2022.

Druhá premiéra režisérky Lindy Duškové ve Studiu Hrdinů se soustředí na téma fotografie. Projekt je založen na sledování paralel mezi teorií fotografie a divadelní tvorbou. Autorský tým se zaměřil jak na svůj vlastní přístup k fotografii (a s ním životní potřebu fotografie vytvářet), tak na fotografické principy, které ve svých textech popisuje Roland Barthes. Inscenace Romanticky rozprašuji vlastní popel zachycuje vztah mezi pohybem a zastavením, prožitkem a vzpomínkou, životem a smrtí.

Fotografie neříká nutně to, co už není, ale pouze a najisto to, co bylo. Jednou jsem od jistého fotografa dostal svůj snímek, a ať jsem se snažil, jak jsem chtěl, nemohl jsem si vzpomenout, kde jsem byl fotografován; zkoumal jsem kravatu, svetr, abych zjistil, v jaké situaci jsem je měl na sobě; marně. Protože to však byl fotografický snímek, nemohl jsem popírat, že jsem tam byl (i když jsem nevěděl kde). Toto zakřivení jistoty a zapomenutí mi způsobilo závrať a „detektivní“ úzkost, šel jsem na výstavu fotografa, jako bych odcházel na vyšetřování, abych se konečně o sobě dozvěděl něco, co už jsem nevěděl.

Roland Barthes (1915–1980) vystudoval klasickou literaturu a filologii. Barthesovo dílo nikdy netvořilo koherentní celek, který by sledoval jednotnou teoretickou linii. Od kritiky dějin se postupně přesouval k obecné i aplikované sémiologii a od počátku sedmdesátých let si postupně vybudoval zcela svébytný způsob uvažování o literárních textech charakteristický rezignací na zobecňující systémy a postupnou fragmentací a zdůrazňováním jednotlivostí a nahodilostí. Posledním Barthesovým textem je esej o fotografii, nazvaný Světlá komora. Krátce po jeho vydání roku 1980 Barthes náhle zemřel při automobilové nehodě.

 

Romanticky rozprašuji vlastní popel 

režie: Linda Dušková

dramaturgická spolupráce: Sodja Lotker a Jan Horák

scéna: Zuzana Sceranková

kostýmy: Klára Fleková

hudba: Matyáš Řezníček

pohybová spolupráce: Tereza Ondrová

světelný design: Patrik Sedlák

asistentka scénografie: Anna Vohralíková

 

hrají: Karin BílíkováJohana SchmidtmajerováOndřej JiráčekPavel Neškudla

 

premiéra: 17. března 2022

 

Magistrát hlavního města podpořil činnost Studia Hrdinů v roce 2022 částkou 6.500.000 Kč.

Projekt je realizován za finanční podpory Ministrstva kultury a městské části Praha 7.

Madla Horáková Zelenková

pro Taneční magazín 

 

As Long as We Dance

Studio Hrdinů startuje taneční linku

Představení As Long as We Dance je první z nové dramaturgické řady, v rámci které vznikne ve Studiu Hrdinů každý rok jedna taneční premiéra. As Long as We Dance je autorským počinem mezinárodně etablované polské konceptuální choreografky Renaty Piotrowské-Auffret, která na něm pracovala se zkušeným týmem českých spolupracovníků. Premiéra proběhne 10. prosince 2021

Výchozím bodem představení je pandemická situace, ve které se nacházíme a ve které má smrt více než jeden fatální význam. Pandemie nás uvrhla do „společenské smrti“, mění naše návyky a uzurpuje si téměř všechnu naší pozornost. Představení As Long as We Dance je svého druhu vzpourou, a to především těch, co jsou, nebo byly v nejsložitější situaci, tedy žen – matek. Je ale také, a to především oslavou tance jako takového.

„Renatu jsem pozval aby nastartovala naší taneční řadu, protože již delší dobu pozoruji její práci a baví mě její schopnost precizní promyšlené choreografie, nekompromisní kritičnosti a výjimečný smysl pro humor,” říká dramaturg inscenace a umělecký ředitel Studia Hrdinů Jan Horák. Pro své uvažování o současném světě čerpá Piotrowska-Auffret inspiraci z intimních zážitků (reálných či fiktivních), které jsou zakořeněné v určitém společenském kontextu. Předmětem jejího zájmu je zvrácenost, kterou nachází ve vztahu mezi historickou a současnou politikou těla, mezi veřejným a soukromým, mezi textem a pohybem.

As Long as We Dance

koncept a režie: Renata Piotrowska-Auffret

choreografie: Renata Piotrowska-Auffret a tanečnice

dramaturgická spolupráce: Jan Horák a Joanna Leśnierowska

scéna a kostýmy: Tereza Beranová

hudba: Simon Auffret

asistent režie: Jan Bárta

light design a video: Eliška Kociánová

překlad: Barbora Hrušková

hrají: Cécile Da CostaMartina Hajdyla LacováZuzana ScerankováJohana SchmidtmajerováVeronika ŠvábováDiana Toniková   

 

premiéra: 10. prosince 2021

reprízy: 12. a 13. prosince 2021

 

Premiérové uvedení bude opatřeno anglickými titulky

Madla Horáková Zelenková

pro Taneční magazín