Romanticky rozprašuji vlastní popel

Studio Hrdinů uvede autorskou inscenaci o fenoménu fotografie

V pražském Studiu Hrdinů momentálně vrcholí přípravy nové inscenace Romanticky rozprašuji vlastní popel režisérky Lindy Duškové a jejího týmu. Jevištní esej o fotografii inspirovaný texty francouzského filosofa a sémiologa Rolanda Barthesa bude mít premiéru 17. března 2022.

Druhá premiéra režisérky Lindy Duškové ve Studiu Hrdinů se soustředí na téma fotografie. Projekt je založen na sledování paralel mezi teorií fotografie a divadelní tvorbou. Autorský tým se zaměřil jak na svůj vlastní přístup k fotografii (a s ním životní potřebu fotografie vytvářet), tak na fotografické principy, které ve svých textech popisuje Roland Barthes. Inscenace Romanticky rozprašuji vlastní popel zachycuje vztah mezi pohybem a zastavením, prožitkem a vzpomínkou, životem a smrtí.

Fotografie neříká nutně to, co už není, ale pouze a najisto to, co bylo. Jednou jsem od jistého fotografa dostal svůj snímek, a ať jsem se snažil, jak jsem chtěl, nemohl jsem si vzpomenout, kde jsem byl fotografován; zkoumal jsem kravatu, svetr, abych zjistil, v jaké situaci jsem je měl na sobě; marně. Protože to však byl fotografický snímek, nemohl jsem popírat, že jsem tam byl (i když jsem nevěděl kde). Toto zakřivení jistoty a zapomenutí mi způsobilo závrať a „detektivní“ úzkost, šel jsem na výstavu fotografa, jako bych odcházel na vyšetřování, abych se konečně o sobě dozvěděl něco, co už jsem nevěděl.

Roland Barthes (1915–1980) vystudoval klasickou literaturu a filologii. Barthesovo dílo nikdy netvořilo koherentní celek, který by sledoval jednotnou teoretickou linii. Od kritiky dějin se postupně přesouval k obecné i aplikované sémiologii a od počátku sedmdesátých let si postupně vybudoval zcela svébytný způsob uvažování o literárních textech charakteristický rezignací na zobecňující systémy a postupnou fragmentací a zdůrazňováním jednotlivostí a nahodilostí. Posledním Barthesovým textem je esej o fotografii, nazvaný Světlá komora. Krátce po jeho vydání roku 1980 Barthes náhle zemřel při automobilové nehodě.

 

Romanticky rozprašuji vlastní popel 

režie: Linda Dušková

dramaturgická spolupráce: Sodja Lotker a Jan Horák

scéna: Zuzana Sceranková

kostýmy: Klára Fleková

hudba: Matyáš Řezníček

pohybová spolupráce: Tereza Ondrová

světelný design: Patrik Sedlák

asistentka scénografie: Anna Vohralíková

 

hrají: Karin BílíkováJohana SchmidtmajerováOndřej JiráčekPavel Neškudla

 

premiéra: 17. března 2022

 

Magistrát hlavního města podpořil činnost Studia Hrdinů v roce 2022 částkou 6.500.000 Kč.

Projekt je realizován za finanční podpory Ministrstva kultury a městské části Praha 7.

Madla Horáková Zelenková

pro Taneční magazín 

 

As Long as We Dance

Studio Hrdinů startuje taneční linku

Představení As Long as We Dance je první z nové dramaturgické řady, v rámci které vznikne ve Studiu Hrdinů každý rok jedna taneční premiéra. As Long as We Dance je autorským počinem mezinárodně etablované polské konceptuální choreografky Renaty Piotrowské-Auffret, která na něm pracovala se zkušeným týmem českých spolupracovníků. Premiéra proběhne 10. prosince 2021

Výchozím bodem představení je pandemická situace, ve které se nacházíme a ve které má smrt více než jeden fatální význam. Pandemie nás uvrhla do „společenské smrti“, mění naše návyky a uzurpuje si téměř všechnu naší pozornost. Představení As Long as We Dance je svého druhu vzpourou, a to především těch, co jsou, nebo byly v nejsložitější situaci, tedy žen – matek. Je ale také, a to především oslavou tance jako takového.

„Renatu jsem pozval aby nastartovala naší taneční řadu, protože již delší dobu pozoruji její práci a baví mě její schopnost precizní promyšlené choreografie, nekompromisní kritičnosti a výjimečný smysl pro humor,” říká dramaturg inscenace a umělecký ředitel Studia Hrdinů Jan Horák. Pro své uvažování o současném světě čerpá Piotrowska-Auffret inspiraci z intimních zážitků (reálných či fiktivních), které jsou zakořeněné v určitém společenském kontextu. Předmětem jejího zájmu je zvrácenost, kterou nachází ve vztahu mezi historickou a současnou politikou těla, mezi veřejným a soukromým, mezi textem a pohybem.

As Long as We Dance

koncept a režie: Renata Piotrowska-Auffret

choreografie: Renata Piotrowska-Auffret a tanečnice

dramaturgická spolupráce: Jan Horák a Joanna Leśnierowska

scéna a kostýmy: Tereza Beranová

hudba: Simon Auffret

asistent režie: Jan Bárta

light design a video: Eliška Kociánová

překlad: Barbora Hrušková

hrají: Cécile Da CostaMartina Hajdyla LacováZuzana ScerankováJohana SchmidtmajerováVeronika ŠvábováDiana Toniková   

 

premiéra: 10. prosince 2021

reprízy: 12. a 13. prosince 2021

 

Premiérové uvedení bude opatřeno anglickými titulky

Madla Horáková Zelenková

pro Taneční magazín

Historka o sv. Magdě

Druhou premiérou nové sezóny Studia Hrdinů bude interpretace experimentálního textu německé autorky Johanny Kaptein Historka o sv. Magdě v režii uměleckého ředitele této scény Jana Horáka. Hra vyznamenána mj. na Mezinárodním festivalu současné dramatiky v berlínské Schaubühne bude mít premiéru v pátek 19. listopadu 2021.

Pět bezejmenných hlasů bez tváře, pět svědků, zprostředkovatelů, soudců, protokolantů postupně skládá polyfonní proud vzpomínek, příběh jedné mladé ženy – Magdy. Magda patří k ženám, jež vložily svůj osud do rukou muže. Postupně jí však vše přerůstá přes hlavu, až přijde exploze… „Téma dysfunkční a agresí naplněné společnosti je každodenní realitou, ve které se jednotlivé role nebezpečně překrývají a vítězem je lhostejnost,” říká režisér inscenace.

Text Johanny Kaptein Historka o sv. Magdě je na první pohled zcizující hříčkou na téma násilí na jedné konkrétní ženě jménem Magda. Skutečnost, že autorka předkládá text bez rozepsaných konkrétních postav pak vybízí k různým možným interpretacím tohoto textu. Autorka jako by tímto postupem zdůrazňovala, že se zde skutečně vypráví příběh o Magdě, a nikoli její objektivní historie. Násilí a to jak fyzické, tak i psychické je v textu ale jasnou konstantou. Naše interpretace pracuje s různými variacemi násilí a zároveň i společenské pasivity vůči ní. Prolínání rolí oběti, útočníka, nezúčastněného diváka i distance od toho všeho v rámci světa na pokraji reality a iluze reality, to vše vytváří zacyklený svět Historky o jedné Magdě.

Historka o sv. Magdě

autor: Johanna Kaptein

překlad: Michal Kotrouš

režie: Jan Horák

dramaturgie: Linda Dušková

scéna: Lucie Sedláková

hudba: Petr Zábrodský

light design: Václav Hruška

hrají: Agáta ČervinkováMarta DancingerováNatália DrabiščákováNatálie ŘehořováMatyáš Řezníček

premiéra 19. listopadu 2021

reprízy 20. listopadu, 18. a 19. prosince 2021

Madla Zelenková

pro Taneční magazín

Hra Hrdinů

Audiovizuální multikanálová videoinstalace na jevišti Studia Hrdinů

Vizuální umělkyně Tereza Velíková připravila audiovizuální multikanálovou videoinstalaci pro jeviště Studia Hrdinů v Praze. V případě Hry Hrdinů si vypůjčila scénáře z nově uvedených inscenací této scény během dvou divadelních sezón, z nichž vypreparovala úryvky nabízející sestavení do nového útvaru. Projekci uvedeme v premiéře 24. listopadu 2021.

„Režisérku“ Hry Hrdinů Terezu Velíkovou (*1979) dlouhodobě zajímají vztahy, které mohou vznikat při zmnožení zdrojů obrazu a zvuku. To ji postupně dovedlo k dialogickým videoinstalacím a následně k využívání již existujících výňatků z divadelních her, v nichž jsou právě dialogy jedním ze základních komunikačních prostředků. Fascinují jí možnosti obsahových transformací a formálních napětí, jež vyplývají ze spojení plynoucího divadelního provedení, filmového záznamu, jeho střihu a montáže. Velíkové postup jako by vycházel z představy, že v souboru jakýchkoliv příběhů a vyprávění jsou ukryty příběhy a vyprávění další, potenciální a čekající na objevení. Autorská role se od psaní posouvá k vyhledávání a následnému sestavování slov a gest v nový obsah. Je docela dobře možné, že v nastudovaných představeních Studia Hrdinů takto čekají ještě jiné příběhy, které Velíková nezahlédla, jenže právě u tohoto typu práce nezáleží pouze na analýze textu a jeho scénickém provedení, ale také na příčném řezu, který je osobní a individuální.

Ve Velíkové divadelním mash-upu se jejími slovy řečeno „odrážejí témata hrdiny, divadelního hrdiny nebo možná hrdiny Studia Hrdinů, který právě prochází krizí své vlastní tvorby. Krizí svého postavení jako umělce ve společnosti, ale i krizí své vlastní identity“. Témata jako vyhoření, demotivovanost, otřes z uvědomění si vlastní průměrnosti, nebo přinejmenším z uvědomění si, že o své výjimečnosti nemáme už ani snít, ovšem aktuálně hýbou nejen uměleckou debatou a zdaleka nejsou ani výhradním projevem nástupu středního věku. Pro Velíkovou, která se svými pracemi vždy snaží prokreslit stratigrafii psychologického pole, které modeluje naše myšlení a jednání, se Hra Hrdinů stává platformou, na níž tato témata může pojednat v živé a překvapivě se ubírající konverzaci.

Herce a herečky Studia Hrdinů nechala Velíková hrát role způsobem, jakým jsou zvyklí z původních nastudování. Jsou divadelními postavami, které se dosud nepotkaly a jejich první vzájemný rozhovor je tím ovlivněn. Divák je tak vystaven neustálému procesu  dohledávání souvislostí v toku slov, pohybů, obsahů a emocí. Naplno je nucen užívat svou schopnost chápat narážku, metaforu či analogii. Pro Terezu Velíkovou je však právě tento přístup ke splétání obsahu z různě silných, barevných a dlouhých nití příznačný. Podobně jako nemáme přestat vnímat, že jsme se ocitli v prostoru mezi hrami z repertoáru divadla, nemáme přestat vnímat ani to, že sdělení není to, co je hned vidět či slyšet, ale leží někde mezi větami, co vyslovíme, a emocemi, jež dáme znát navenek.

Koncepce a režie: Tereza Velíková
Střih, postprodukce: Tereza Velíková
Kamera: Ivan Svoboda
Zvuk: Petr Zábrodský
Zvuková postprodukce: Stanislav Abrahám
Dramaturgie: Jan Horák
Externí konzultace: Jiří Ptáček
Realizace scény: Matěj Al Ali
Technická podpora: tým Studia Hrdinů

Hrají: Agáta Červinková, Cyril Dobrý, Julie Goetzová, Jakub Gottwald, Eva Hacurová, Vendula Holičková, Ivan Lupták, Gabriela Míčová, Kateřina Neznalová, Marek Pospíchal, Petr Reif, Johana Schmidtmajerová, Pavlína Štorková, Halka Třešňáková

Poděkování: Jan Horák a Michal Pěchouček, Miroslav Bambušek, Ivan Buraj, Iga Gańczarczyk a Magda Jiřička Stojowska, Jiří Adámek a kolektiv, Katharina Schmitt

Projekt byl finančně podpořen ze Stipendijního programu Ministerstva kultury ČR a Státním fondem kultury ČR.

Studio Hrdinů je financované v roce 2021 Magistrátem hlavního města Prahy částkou 5.400.000 Kč a Ministerstvem kultury.

Madla Horáková Zelenková

pro Taneční magazín