Štítek: Antonie Formanová

Jedlík perel

Studio Hrdinů uvádí inscenaci Vojtěcha Maška

Pražská divadelní scéna Studio Hrdinů uvede 26. března premiéru inscenace Jedlík perel autora a filmového režiséra Vojtěcha Maška, pro kterého je zmíněná inscenace prvním takto rozsáhlým činoherním počinem. Do hlavních rolí si vybral Petra Jeništu a Terezu Maxmilián Marečkovou, kteří Jedlíkem perel na této scéně debutují. Hudbu složil přední český hudební producent Aid Kid. 

Maškův autorský text se vrací k tématu, kterému se částečně věnoval již ve své dřívější filmové, komiksové i divadelní tvorbě – vytváření alternativních pravd a konspirací. Pátrání po pravdě a schopnosti získat jasnou absolutní odpověď na otázky spojené se samotnou existencí lidskou, božskou a metafyzickou, na které možná odpovědi nelze najít, a pokud ano, pak se mohou stát dogmatem. Kde je hranice mezi realitou a fikcí?

Hrdinou inscenace je člověk, který se svým rozumem a imaginací ztratí v temné verzi fantaskního universa. Jeho předobrazem a počátečním bodem je antiteze k interpretacím slavného Dona Quijota, jeho romantizaci a do značné míry i převracení významu. Dnešní Quijote, nebo jedna z jeho podob, by totiž mohl být člověk ne nepodobný konspiračním teoretikům. Někdo, kdo se pod vlivem čtení fantaskních románů a nejrůznějších zpráv o fungování světa, stane bojovníkem za domnělou pravdu a uprostřed svého bytu si vybuduje paralelní vesmír.

„Když jsem už poněkolikáté rozečetl Cervantesova Dona Quijota, znovu mě přepadl zvláštní pocit, že vlastně nerozumím tomu, proč se bojovníci proti lživému systému nazývají donkichoti a boj za pravdu se nazývá donkichotským bojem s větrnými mlýny. Cervantesův rytíř přece žije ve své tvrzi a čte pokleslé rytířské fantasy romány, ve kterých se vyskytují obři, čarodějové a víly. Dělá to tak dlouho, až těmto bludům uvěří, a vyrazí do své svaté války, kde vidí v obyčejných lidech obludy a temné zloduchy a často na ně agresivně útočí. Ve jménu své pravdy. Napadlo mě, že současný Don Quijote by mohl být osamělý člověk, který se propadá do hlubin internetových konspirací a výkladů světa, kde není nouze o mimozemské vetřelce a agenty, spiknutí mocných a ovládání našich myslí. Že takový Quijote by také jednoho dne vyrazil ze svého doupěte a bojoval by za své ideály”… uvažuje Vojtěch Mašek.

Vojtěch Mašek se dosud věnoval především filmu a komiksu. Jedlík perel je zatím jeho nejrozsáhlejší divadelní prací. „Vojtu Maška jsem oslovil na základě dlouhodobého milého „potkávání se” a „míjení se” v rámci dramaturgie Studia Hrdinů. Maškův a Babanův Jožka Lipnik samozřejmě nevznikl v našem divadle, ale udělal jsem výjimku a tento nekonečný divadelní seriál velmi rádi hostíme. Už v roce 2017 jsme ve Studiu Hrdinů uvedli scénickou koláž Mimo zápis, na které Vojta Mašek spolupracoval jako autor s Ivanou Uhlířovou. Dlouho mi trvalo, než jsem si uvědomil, že je na místě dát Vojtovi větší prostor a tak teď vzniká jeho první samostatná autorská režie a já jsem moc rád za přátelskou a tvůrčí atmosféru, která při společném zkoušení panuje,” komentuje umělecký šéf Studia Hrdinů a dramaturg Jedlíka perel Jan Horák.

Vojtěch Mašek obsadil neokoukané herecké osobnosti Petra Jeništu a Terezu Maxmilián Marečkovou. Petr Jeništa, bývalý člen souboru divadla Na zábradlí, v současnosti spjatý s divadelním spolkem JEDL, je známý například z kultovního snímku Nuda v Brně, hojně se věnuje také hlasové práci. Členka brněnského souboru divadla Na provázku Tereza Maxmilián Marečková se krom herecké práce zaměřuje i na hudbu. Spolu s předním českým producentem a častým spolupracovníkem Studia Hrdinů Ondřejem Mikulou aka Aid Kidem se podílí i na hudbě k inscenaci Jedlík perel. 

Žánrová eklektičnost a úspěchy v oblasti komiksu a celková vizuální konceptuálnost a vize je něco, co dává všem Maškovým dílům filmovým, komiksovým i divadelním jasný přesah. Proto také už od prvopočátku vzniku inscenace na celém konceptu úzce spolupracuje se zkušenými scénografy, Mikolášem Zikou a Janem Brejchou. Kostýmy pro „Jedlíka” vytváří Františka Králíková, která s Vojtěchem Maškem úspěšně spolupracovala už na cenami ověnčeném filmu Arvéd.

Vojtěch Mašek (* 1977) 

Režisér a scénárista, dramaturg a spisovatel, komiksový, filmový a divadelní autor.

Je spoluautorem filmu Okupace, oceněného v roce 2021 cenou České filmové kritiky za nejlepší scénář a Českým lvem za nejlepší scénář. Na poli celovečerního filmu režijně debutoval v roce 2022 snímkem Arvéd. Film získal tři Ceny české kritiky za Nejlepší film, nejlepší scénář a nejlepší mužský herecký výkon a Českého lva za nejlepší scénář, nejlepší hudbu, nejlepší mužský herecký výkon a nejlepší plakát.

 Je autorem tří divadelních her: Mimo zápis (společně s I. Uhlířovou, Studio Hrdinů 2017), Černý med (Činoherní klub 2018) a Monstrkabaret Freda Brunolda (společně s D. Babanem, Divadlo nablízko, 2004) a divadelního seriálu Jožkalipnikjebožíčlověkaneumílhát (společně s D. Babanem, Divadlo Komedie – Studio Hrdinů).

Vojtěch Mašek je také úspěšným komiksovým tvůrcem. Je držitelem osmi cen Muriel.

autor a režie: Vojtěch Mašek

dramaturgie: Jan Horák

scéna: Jan Brejcha a Mikoláš Zika

kostýmy: Františka Králíková

hudba: Aid Kid

světelný design: Václav Hruška

hrají: Petr Jeništa, Tereza Maxmilián Marečková

spolupráce na textu: Petr Borkovec

Projekt se uskuteční za podpory Magistrátu hlavního města Prahy, Ministerstva kultury České republiky  a Státního fondu kultury.

premiéra: 26. března 2024 od 20,00

reprízy: 27. března 2024, 19. a 23. dubna 2024, 23. května 2024

Vstupenky jsou v předprodejní síti GoOut

 

Příští premiérou Studia Hrdinů bude: 9. června 2024

Jolanta Brach-Czaina / Eva Prchalová: Škvíry existence

režie: Anna Davidová

hrají: Lucie Jiřičková, Antonie Formanová, Mark Kristián Hochman, Marek Pospíchal

 

Anna Ribanská 

pro Taneční magazín

 

Když se hraje o život

Příběh houslistky Almy Rosé probouzí emoce ve Venuši ve Švehlovce

Od loňského listopadu uvádí pražský divadelní soubor BodyVoiceBand společně s hudebním souborem Alma Ansámbl na jevišti žižkovské Venuše ve Švehlovce inscenaci …because of Alma. Ta vznikla na popud Silvie Hessové, houslistky a spoluzakladatelky zmíněného hudebního ansámblu. Režie se ujala Jaroslava Šiktancová, pro jejíž práci je charakteristické propojování divadla a hudby. Autorský text napsala jedna z předních současných dramatiček, Martina Kinská. Že šlo o šťastné setkání u dramatického příběhu svědčí vyprodaná představení. Do konce této sezóny odehraje soubor už jen čtyři reprízy, 14. a 15. dubna a 22. a 23. května.

Dvě Almy, dva životy, jeden příběh. Takový byl osud vynikající houslistky a dirigentky Almy Rosé, dcery vídeňského houslisty Arnolda Rosé a neteře Gustava Mahlera. Šťastné dětství, mládí i kariéru již dospělé ženy zcela změní rok 1938, kdy došlo k anšlusu Rakouska. V tuto chvíli byla Alma uznávanou evropskou celebritou i mladou emancipovanou a samostatnou ženou, která úspěšně vedla vlastní orchestr. Díky československému pasu, který jí zůstal po rozvodu s českým houslovým virtuosem Vášou Příhodou, se na ni nevztahovala arizace majetku, čímž zachránila své i otcovy housle. Poté, co jejího otce vyhodili z Vídeňské opery, emigrovali společně do Londýna. V roce 1939 se Alma vydává hrát do Nizozemska, toto působení se jí však stane osudným. Do Anglie, ani ke svému otci, se již nikdy nevrátí. Umírá v roce 1944 v koncentračním táboře v Osvětimi, kde vedla Osvětimský dívčí orchestr.

Mladou Almu v období do roku 1943 ztvárňuje herečka Antonie Formanová. Její život, zpočátku naplněný nejen hudbou, ale i láskou a radostí, se po roce 1938 mění v boj o záchranu sebe i rodiny. S Almou, v podání Anny Brouskové, se divák potkává již v koncentračním táboře, kde hraje o přežití (své i svých muzikantek) a otevírá se téma, jakou sílu může mít hudba v životě člověka. Může dokonce lidské životy zachraňovat?

Silvie Hessová, která s námětem k inscenaci přišla a chopila se její hudební režie, se životem Almy Rosé již pár let zabývá. Její příběh objevila tam, kde skončil, v Osvětimi. „Když jsem v březnu 2019 přejížděla mezi koncerty z Havířova do polského Rzeszówa, navštívila jsem památník koncentračního tábora v Osvětimi. Tam jsem si koupila knihu s názvem Drogi mojego życia (Cesty mého života) od polské houslistky Heleny Dunicz Niwińské, která v orchestru v Osvětimi–Březince hrála. S úžasem a zároveň se studem, že o ženském orchestru a Almě Rosé nic nevím, jsem začala číst. Od té chvíle je Alma součástí i mého příběhu,” říká houslistka.

Toto setkání o rok později iniciovalo založení hudebního souboru Alma Ansámbl, který má od svého počátku za cíl propojovat umělecké žánry a odvětví. Pro divadelní inscenaci …because of Alma ke svému souboru přizvaly Silvie Hessová, Martina Bačová, Věra Binarová a Hana Baboráková další tři přední hudebnice – Hanu Kubisovou, Kateřinu Lískovcovou a Juditu Škodovou. Inscenace tak zcela autenticky přivádí hudbu Almy Rosé na jeviště, kde se vedle silného hudebního vyjádření odehrává samotný Almin život.

„Nešlo nám jen o to převyprávět něčí příběh, ale odehrát jej v celé komplexnosti s jeho existenciálním i morálním přesahem. Alma Rosé byla nezávislá, samostatná a neskutečně organizačně schopná. Založila a vedla úspěšný dívčí orchestr Wiener Walzermädeln, se kterým odehrála mnoho koncertů po celé Evropě. Na svou dobu byla velmi moderní, ráda řídila své auto, létala soukromým letadlem jen s pilotem mezi Vídní a Prahou. Byla rozvedená a bezdětná, její postavení nebylo v tehdejší společnosti vůbec jednoduché. Nicméně můžeme v celém jejím příběhu, od počátku až do konce vidět, že byla ženou, která spoléhala sama na sebe, na své schopnosti a věřila si. Uměla vzít do svých rukou i zodpovědnost za druhé, jak to vidíme v přístupu k jejím orchestrům, před válkou i v koncentračním táboře,” doplňuje Silvie Hessová.

Hudební složku inscenace vyvažuje i ta herecká. Antonii Formanovou a Annu Brouskovou v rolích Almy doplňuje jediný muž na jevišti, člen divadelního souboru BodyVoiceBand, Vojtěch Bartoš, který ztvárňuje všechny Alminy muže života. Od otce až po manžela. Diváci se díky komornímu až intimnímu pojetí scénografie a světla mohou přiblížit Almě takřka na dosah. Režisérka Jaroslava Šiktancová, která je s BodyVoiceBandem bytostně spjata, dodává: „Kromě otázky, zda může krása umění zastřít krutou realitu a otázek zodpovědnosti lidského konání, vyvstalo pro mne v jejím textu během zkoušení ještě jedno silné téma: naprostá spjatost člověka s vlastním jménem.”

Osud výjimečné osobnosti Almy Rosé, který se v českém prostředí začíná dostávat do povědomí, mohou diváci zhlédnout ve Venuši ve Švehlovce už jen čtyřikrát do konce této divadelní sezony. Reprízy se uskuteční v termínech 14. a 15. dubna a 22. a 23. května. První sezonu této inscenace uzavře 9. července BodyVoiceBand společně s Alma Ansámblem v rámci slavnostního zakončení XXXI. Festivalu pro židovskou čtvrť v Boskovicích. Vstupenky na představení ve Venuši ve Švehlovce i na boskovickém festivalu jsou k zakoupení na platformě GoOut.

_____

…because of Alma

Příběh dcery vídeňského houslisty Arnolda Rosé a neteře Gustava Mahlera, který v sobě zahrnuje nejen všechny nepochopitelné a děsivé zvraty evropských dějin první poloviny 20. století, ale i otázku jakou sílu má v lidském životě hudba. Osud neobyčejné ženy Almy Rosé zpracovaly pro divadelní jeviště tři ženy, dramatička Martina Kinská, režisérka Jaroslava Šiktancová a houslistka Silvie Hessová, která je iniciátorkou celého projektu.

 

Silvie Hessová

Pochází z hudebnické rodiny. Vystudovala Pražskou konzervatoř, od patnácti let působila v Československém komorním orchestru, zároveň byla primáriem kvarteta Eberle, s kterým získala na mezinárodní soutěži smyčcových kvartet v Evianu v roce 1989 cenu Radia France. V roce 1991 se stala členkou a sólistkou orchestru Virtuosi di Praga. Kromě komorní hry se představila i jako sólistka se Slovenskou filharmonií, Pražskou komorní filharmonií, Jihočeskou filharmonií a dalšími. S klavíristou Danielem Wiesnerem natočili pro britskou společnost Cube 2CD s díly českých autorů 19. a 20. století. Na pozvání česko-amerického skladatele Karla Husy vystoupili na Cornellově univerzitě v Ithace a poté ve Washingtonu, Chicagu a v New Yorku. V roce 2020 iniciovala založení Alma Ansámblu. Je nositelkou ceny Euro Pragensis Ars za propagaci české hudby doma i v zahraničí.

Alma Ansámbl

Je smyčcový soubor a všechny jeho sólistky patří k předním komorním hráčkám, které se představily posluchačům doma i ve světě. Inspirací k založení Alma Ansámblu se stala pro Silvii Hessovou osobnost i životní příběh významné hudebnice a houslistky Almy Rosé. Její umělecké vzdělání, ambice, láska k hudbě, a především její odvaha, zůstávají pro soubor velkou inspirací.

BodyVoiceBand

Je mladý a progresivní pražský divadelní soubor, který oficiálně existuje od ledna 2013. Jeho dramaturgie se soustředí na projekty, které v sobě propojují divadlo stojící na textu, živou hudbou a pohyb.

Více informací:

WEB |  www.bodyvoiceband.cz

Michaela Sikorová

pro Taneční magazín

Rozhovor s režisérem Štěpánem Gajdošem

Krátce o inscenaci Po škole

Režisér Štěpán Gajdoš hovoří o inscenaci ‚Po škole‘ 

Proč se Vaše inscenace jmenuje právě ‚Po škole‘?

„Inscenace se zabývá tématem vztahu učitel a žák, předávání informací a dosahování mistrovství – ať už během školy nebo po škole. V inscenaci navíc často pracujeme s vícevýznamovostí a stejně tak funguje i její název.“

Některé obrazy v inscenaci působí až magicky nebo pohádkově. Jak tato zvolená estetika souvisí s tématem a příběhem Po škole?

„Při volbě estetiky inscenace jsme vycházeli také ze středověkých rytin, ke kterým nás mimo jiné přivedl i prostor divadla A studio Rubín, který by svým vzhledem, situováním i stářím mohl připomínat třeba alchymistickou dílnu. Způsob, jakým k inscenování příběhu přistupujeme, může navíc připomínat některé středověké divadelní žánry, s postavami v příběhu pracujeme jako s jistými archetypy: ten který informace a znalosti předává a ten který je přijímá. Tuhle dvojici najdeme v jakékoli době, to nám umožňuje se neustále propadat v čase i místě inscenace.“

V inscenaci hrají tři herci. Ústřední dvojici tvoří Učitel (Hynek Chmelař) a Žák (Vojtěch Hrabák) a do interakce s nimi vstupuje i Antonie Formanová, která střídá několik rolí. Jakými proměnami jejich postavy procházejí a koho a co všechno tato trojice hraje?

„Hynek Chmelař a Vojtěch Hrabák  v inscenaci procházejí transformací převážně na úrovni svých postav. Jen v jednom momentu se ponoří do minulosti a Vojtěch hraje Učitele ještě coby žáka a Hynek svého tehdejšího Mistra. Naproti tomu hraje Antonie Formanová postavu Houby, která na sebe bere několik zcela různých podob. Stejně tak jako může slovo houba v češtině znamenat několik věcí (houba v lese, houba na tabuli, houba, která nasává…, nebo oblíbený studentský drink “červené s colou”), proměňuje se neustále i její postava v průběhu inscenace. Je jakousi neurčitou bytostí, která se může po cestě za poznáním zjevit každému a pokaždé jinak. A to už jsme zase u té pohádkovosti…“

Všichni tři zmínění herci jsou bezpochyby výrazné osobnosti, co na nich máte rád Vy osobně?

„Baví mě. A to je pro mě asi nejdůležitější. Já často zkouším autorské inscenace, které vyžadují specifický herecký přístup a určitou dávku kreativního nasazení a mám pocit, že i ve chvíli, kdy pracuji na už předem napsaném textu – jako to bylo právě v tomto případě – se ten přístup ke zkoušení příliš nemění. Mám rád, když herci nad inscenací přemýšlí  a přináší do zkoušení své nápady. Navíc je s nimi opravdu sranda.“

V inscenaci se setkává Žák, který potřebuje svého učitele a Učitel, který potřebuje žáka. Setkal jste i Vy se svým učitelem?

„Myslím, že během mých studií na DAMU někdy vznikala srovnatelná situace, kde pedagog není jen učitelem, ale je také jakýmsi lídrem či osobním koučem (kdoví jak často vědomě). Také – pokud narazíte na dobrého pedagoga – může být obohacení vzájemné, nejde jenom o jednostranné předávání informací a zkušeností. Myslím, že je to důvod, proč se spousta lidí na DAMU vrací jako učitelé.“

Dokončil jste  studia na DAMU, s jakou představou jste školu opouštěl a jaká je realita?

„Závěrem mého studia se prohnal covid, a tak se konec tak nějak plynule prolnul s divadelní praxí. Před režií na DAMU jsem studoval herectví na konzervatoři v Brně a myslím, že po dvou divadelních školách už ta moje představa byla docela střízlivá, přesto mě zaráží s jakou finanční situací se spousta divadel v Česku musí potýkat.“

Jaké bylo Vaše setkání s  A studiem Rubín?

„Jednalo se o moji první spolupráci s Rubínem. Je to velmi specifický divadelní prostor, umožňuje hodně intimní až skoro filmovou práci s hercem. Ohledávat tyhle možnosti herecké práce mi přijde často vzrušující. Snad i díky té předchozí herecké zkušenosti. Stejně specificky se zde musí zacházet se scénografií. (Moje oblíbené „omezení“ pro scénografii je fakt, že žádná z dekorací nesmí být větší než vstupní dveře, protože ji do sklepní scény není jak jinak dostat.) Zkoušení v Rubínu pro mě bylo také setkáním s hromadou skvělých a inspirativních lidí.“

Děkujeme za rozhovor

Inscenaci můžete znovu vidět v A studiu Rubín 13. února 2023

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

 

Po škole

O „věku informací“ bez učitelů, o žácích bez informací a učitelích bez žáků

Druhá premiéra jubilejní 55. sezony A studia Rubín nazvané pouť budoucí je tvá reflektuje role učitele a žáka a jejich vztah v rovině, kterou všichni důvěrně známe ze školních lavic. Zároveň se ale v tomto vztahovém pátrání vydává ještě hlouběji do niternějších zákoutí. Inscenace Po škole režiséra Štěpána Gajdoše tohle zkoumání prostřednictvím postav Učitele, Žáka a Houby činí s vtipným a lehce ironickým nadhledem, který ale nabídne také kulturně-společenský kontext. Trojici postav hrají Antonie Formanová, Vojtěch Hrabák, Hynek Chmelař. Premiéra se uskuteční 11. prosince.

Na cestě se potká Učitel a Žák –  dva archetypální lůzři, kteří na sebe zbyli. Přesto, že ani jeden ke druhému necítí příliš velké sympatie, z podvědomé vzájemné potřeby se spolu vydají na cestu do místa, které nutně potřebuje nového mistra pro své žáky a mistr zase potřebuje předávat své učení, aby se úplně nezapomnělo. Jeden se ptá, druhý odpovídá; a opačně. Les, kterým vede cesta, je velký, hluboký a tajemný. A pak je tu Houba, ta na tabuli i ten živý organismus, v každém případě ale někdo „nasáklý“ – vodou, informacemi, mýty i rituály, zkrátka žádná tabula rasa. To je základní linka textu Jiřího Ondry Po škole.

„Inscenace Po škole do určité míry tematizuje dvojsečnost platnosti informací a pouček. A sama rozhodně nechce poučovat. Naopak chce zprostředkovat citlivost a jemnost vztahu učitel-žák a poodhalit, jak hluboko tento princip v našich životech i společnosti sahá a jak je pro naše fungování a naplněný život podstatný,“ přibližuje inscenaci umělecká šéfka A studia Rubín Dagmar Fričová a dodává: „Po škole je takovým současným podobenstvím o návratu k osobnímu ,učení starých Mistrů‘. A současně rozvíjí téma sezony pouť budoucí je tvá. To se věnuje fenoménům, které bychom si jako společnost měli do budoucna ponechat, jen je potřeba je znovu ohledat a vytáhnout z nich to nejpodstatnější pro naši budoucí cestu.“

Vize A studia Rubín propojovat začínající tvůrce s již zavedenějšími kolegy a kolegyněmi se propsala jak do inscenačního, tak do hereckého týmu. Režisér Štěpán Gajdoš, který dokončuje studia na KALD DAMU a má za sebou několik pozoruhodných režií (např. Jeskyně slov v Divadle X10, Deus ex machina na Festivalu Kult v Ústí nad Labem), přizval své časté spolupracovníky scénografa Ondřeje Menouška a hudebníka Iana Mikysku. Tento tým doplnil jako autor textu Jiří Ondra, který se kromě divadelní režie věnuje terapeutické a pedagogické praxi. Dramaturgyní inscenace je Dagmar Fričová. V roli Houby se představí Antonie Formanová, studentka absolventského ročníku herectví na KALD DAMU, v roli Žáka herec Vojtěch Hrabák a coby Učitel jim je starším kolegou herec Hynek Chmelař.

Podobně jako Učitel a Žák se v průběhu své cesty proměňují a režie přechází od  situačního realismu k momentu, který by měl divákům umožnit nevnímat vše přes rozumový filtr, se vyvíjí i vizuální styl inscenace. Scénografický koncept Ondřeje Menouška je inspirován jak asijskou kulturou, ve které má vztah mistra a žáka hlubokou tradici, tak středověkým zobrazováním učitele a žáka a zpracováním určitých představ o světě. Hudební linka inscenace se skládá z kombinace živé a reprodukované hudby společně s jednotlivými zvuky. Ian Mikyska propojuje středověký gregoriánský chorál s elektronickým ambientem.

„V inscenaci Po škole pracujeme jak se školními poučkami či latinskými texty, tak se surreálnými až psychedelickými obrazy, ke kterým se jen složitě hledá nějaké ,rozumné vysvětlení‘. Do rovnováhy se tak dostává vědění, které se můžeme naučit, a vědění, ke kterému musíme dojít a nelze ho ani přesně pojmenovat či uchopit. Tomu odpovídá i řešení jednotlivých složek v inscenaci od scénografie, hudbu až po styl herectví, který pracuje s filmovým realismem, ale transformuje se až do výrazné divadelní stylizace,“ dodává k inscenaci režisér Štěpán Gajdoš.

Premiéra se uskuteční 11. prosince v A studiu Rubín, první repríza se odehraje 13. prosince. Vstupenky jsou již nyní dostupné na www.astudiorubin.cz.

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín