Škvíry existence

‚Škvíry‘ ve Studiu Hrdinů odhalují tajemství „každodennosti“

Poslední premiérou letošní divadelní sezóny pražského Studia Hrdinů bude adaptace knihy Škvíry existence polské autorky a filosofky Jolanty Brach-Czainy. Knihu, která se v 90. letech v Polsku stala literární senzací, do divadelní podoby upravila Eva Prchalová a režie se ujala Anna Davidová. Do hlavní role byla obsazena Lucie Juřičková. Dále pak v chystané inscenaci hrají Antonie Formanová, Mark Kristián Hochman a Marek Pospíchal. 

Původní literárně-filosofický text Škvíry existence, který napsala polská autorka Jolanta Brach-Czaina, se zabývá filosofií každodennosti a pátrá po tajemstvích běžných úkonů, předmětů a jevů. Nezamýšlíme se nad tím, co je pod povrchem věcí a našeho konání, nevěnujeme se tomu, čemu co slouží, ať už to je nákupní vozík, nebo žehlící prkno. Slovy režisérky, naše každodenní bezmyšlenkovité činnosti z nás odčerpávají sílu a nebýt naší únavy na konci dne, zdálo by se, že jsou neviditelné. „Leckdy si myslíme, že setrváváme na povrchu, ale zbystříme-li naši pozornost, můžeme nahlédnout svůj život v novém světle. K tomu nás ponouká Czaina a její myšlenkový svět. Způsobuje nám závrať svou důsledností,“ přibližuje režisérka úhel pohledu na svět skrze Škvíry existence.

Inscenace nese podtitul „Stojí za to si uvědomit, že každá brambora se loupe zvlášť. Autorka původního textu Jolanta Brach-Czaina vystudovala fyziku a filozofii, a následně filmovou režii. Věnovala se především teorii a filosofii kultury, gender studies a filosofické antropologii. Divadelní adaptace Evy Prchalové a dramaturgie Terezy Marečkové akcentuje hlavní téma Škvír existence a nabádá nás jako diváky k zamyšlení a pozastavení se. „Každou vteřinu se kolem nás něco děje, ale my si toho nevšímáme. Každodennost totiž existuje tak, jako by zároveň nebyla. Zametá za sebou stopy. Úvahy nad každodenností mají tu moc člověka probudit. Vzpamatuj se, říká, zastav se a vnímej! Pokud to neuděláš, rozplyneš se v nevědomosti. Hledání každodennosti je kriminální hádanka – je nutné provádět detektivní pátrání!“

Režisérka Anna Davidová získala v roce 2014 Cenu Alfréda Radoka v kategorii Talent roku. Od toho nás dnes dělí deset let a pro Annu Davidovou jsou Škvíry existence jejím „entrée” ve Studiu Hrdinů. Stejně tak ve Studiu Hrdinů poprvé vystoupí herečky Lucie Juřičková a Antonie Formanová. Hudbu pro inscenaci složil hudební skladatel Ian Mikyska. Po krátké odmlce do týmu zavítají opět herci Marek Pospíchal a Mark Kristián Hochman a scénografka Zuzana Sceranková.

„Jsme na povrchu, ale už je to škvíra…“ Jolanta Brach-Czaina

Jolanta Brach-Czaina (✝︎ 16. 3. 2021)

Jolanta, dcera Ireny, vnučka Bronislawy, pravnučka Ludwiky.

Polská filosofka, pedagožka a esejistka. Působila na pedagogické fakultě v Bělostoku a univerzitě humanitních a společenských věd SWPS ve Varšavě. Polská odborná veřejnost nejčastěji Brach-Czainu přiřazuje k feministické filosofii, filosofii existence, estetice a gender studies, avšak díla, kterými je filosofka nejznámější, Škvíry existence a Membrány mysli, z akademických škatulek vybočují. Poetickým způsobem a bez univerzálií a pojmů se Brach-Czaina snaží dotknout podstaty věcí v jejich bezprostřednosti. Soustředí se na každodennost a její detailní konkréta, se kterými se lidská bytost setkává; právě proto do své filosofie přidává odbornou filosofií často opomíjenou taktilitu přítomného světa. Balancování mezi vědeckostí a poetickou kontrétností u Brach-Czainy možná umocnilo mimo jiné také její studium fyziky a filmové režie.

překlad: Michael Alexa

divadelní adaptace: Eva Prchalová

režie: Anna Davidová

dramaturgie: Tereza Marečková

scéna a kostýmy: Zuzana Sceranková

hudba: Ian Mikyska

světelný design: Pavel Havrda

video: Dragiša Pelemiš

asistent režie: Sebastian Vopěnka

asistentka scénografie: Irina Vorobeva

hrají: Lucie Juřičková, Antonie Formanová, Marek Pospíchal, Mark Kristián Hochman

premiéra: 9. června 2024 od 20,00

reprízy: 10. června 2024 od 20,00

Vstupenky jsou v předprodejní síti GoOut

Příští premiérou a současně první premiérou nové sezóny 24/25 Studia Hrdinů bude: 

Isaak Babel / Michal Hvorecký: Zabít člověka – 30. října 2024

režie: Jan Horák

hrají: Jan Jankovský, Natálie Řehořová, Jiří Svoboda, Karin Bilíková, Táňa Malíková

Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Státního fondu kultury a Městské části Prahy 7. Vznik díla byl podpořen Nadací ČLF. Činnost Studia Hrdinů je realizována za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky. Magistrát hlavního města Prahy podpořil činnost Studia Hrdinů v roce 2024 částkou 6.700.000,-.

Anna Ribanská  

pro Taneční magazín

Jedlík perel

Studio Hrdinů uvádí inscenaci Vojtěcha Maška

Pražská divadelní scéna Studio Hrdinů uvede 26. března premiéru inscenace Jedlík perel autora a filmového režiséra Vojtěcha Maška, pro kterého je zmíněná inscenace prvním takto rozsáhlým činoherním počinem. Do hlavních rolí si vybral Petra Jeništu a Terezu Maxmilián Marečkovou, kteří Jedlíkem perel na této scéně debutují. Hudbu složil přední český hudební producent Aid Kid. 

Maškův autorský text se vrací k tématu, kterému se částečně věnoval již ve své dřívější filmové, komiksové i divadelní tvorbě – vytváření alternativních pravd a konspirací. Pátrání po pravdě a schopnosti získat jasnou absolutní odpověď na otázky spojené se samotnou existencí lidskou, božskou a metafyzickou, na které možná odpovědi nelze najít, a pokud ano, pak se mohou stát dogmatem. Kde je hranice mezi realitou a fikcí?

Hrdinou inscenace je člověk, který se svým rozumem a imaginací ztratí v temné verzi fantaskního universa. Jeho předobrazem a počátečním bodem je antiteze k interpretacím slavného Dona Quijota, jeho romantizaci a do značné míry i převracení významu. Dnešní Quijote, nebo jedna z jeho podob, by totiž mohl být člověk ne nepodobný konspiračním teoretikům. Někdo, kdo se pod vlivem čtení fantaskních románů a nejrůznějších zpráv o fungování světa, stane bojovníkem za domnělou pravdu a uprostřed svého bytu si vybuduje paralelní vesmír.

„Když jsem už poněkolikáté rozečetl Cervantesova Dona Quijota, znovu mě přepadl zvláštní pocit, že vlastně nerozumím tomu, proč se bojovníci proti lživému systému nazývají donkichoti a boj za pravdu se nazývá donkichotským bojem s větrnými mlýny. Cervantesův rytíř přece žije ve své tvrzi a čte pokleslé rytířské fantasy romány, ve kterých se vyskytují obři, čarodějové a víly. Dělá to tak dlouho, až těmto bludům uvěří, a vyrazí do své svaté války, kde vidí v obyčejných lidech obludy a temné zloduchy a často na ně agresivně útočí. Ve jménu své pravdy. Napadlo mě, že současný Don Quijote by mohl být osamělý člověk, který se propadá do hlubin internetových konspirací a výkladů světa, kde není nouze o mimozemské vetřelce a agenty, spiknutí mocných a ovládání našich myslí. Že takový Quijote by také jednoho dne vyrazil ze svého doupěte a bojoval by za své ideály”… uvažuje Vojtěch Mašek.

Vojtěch Mašek se dosud věnoval především filmu a komiksu. Jedlík perel je zatím jeho nejrozsáhlejší divadelní prací. „Vojtu Maška jsem oslovil na základě dlouhodobého milého „potkávání se” a „míjení se” v rámci dramaturgie Studia Hrdinů. Maškův a Babanův Jožka Lipnik samozřejmě nevznikl v našem divadle, ale udělal jsem výjimku a tento nekonečný divadelní seriál velmi rádi hostíme. Už v roce 2017 jsme ve Studiu Hrdinů uvedli scénickou koláž Mimo zápis, na které Vojta Mašek spolupracoval jako autor s Ivanou Uhlířovou. Dlouho mi trvalo, než jsem si uvědomil, že je na místě dát Vojtovi větší prostor a tak teď vzniká jeho první samostatná autorská režie a já jsem moc rád za přátelskou a tvůrčí atmosféru, která při společném zkoušení panuje,” komentuje umělecký šéf Studia Hrdinů a dramaturg Jedlíka perel Jan Horák.

Vojtěch Mašek obsadil neokoukané herecké osobnosti Petra Jeništu a Terezu Maxmilián Marečkovou. Petr Jeništa, bývalý člen souboru divadla Na zábradlí, v současnosti spjatý s divadelním spolkem JEDL, je známý například z kultovního snímku Nuda v Brně, hojně se věnuje také hlasové práci. Členka brněnského souboru divadla Na provázku Tereza Maxmilián Marečková se krom herecké práce zaměřuje i na hudbu. Spolu s předním českým producentem a častým spolupracovníkem Studia Hrdinů Ondřejem Mikulou aka Aid Kidem se podílí i na hudbě k inscenaci Jedlík perel. 

Žánrová eklektičnost a úspěchy v oblasti komiksu a celková vizuální konceptuálnost a vize je něco, co dává všem Maškovým dílům filmovým, komiksovým i divadelním jasný přesah. Proto také už od prvopočátku vzniku inscenace na celém konceptu úzce spolupracuje se zkušenými scénografy, Mikolášem Zikou a Janem Brejchou. Kostýmy pro Jedlíka vytváří Františka Králíková, která s Vojtěchem Maškem úspěšně spolupracovala už na cenami ověnčeném filmu Arvéd.

Vojtěch Mašek (* 1977) 

Režisér a scénárista, dramaturg a spisovatel, komiksový, filmový a divadelní autor.

Je spoluautorem filmu Okupace, oceněného v roce 2021 cenou České filmové kritiky za nejlepší scénář a Českým lvem za nejlepší scénář. Na poli celovečerního filmu režijně debutoval v roce 2022 snímkem Arvéd. Film získal tři Ceny české kritiky za Nejlepší film, nejlepší scénář a nejlepší mužský herecký výkon a Českého lva za nejlepší scénář, nejlepší hudbu, nejlepší mužský herecký výkon a nejlepší plakát.

 Je autorem tří divadelních her: Mimo zápis (společně s I. Uhlířovou, Studio Hrdinů 2017), Černý med (Činoherní klub 2018) a Monstrkabaret Freda Brunolda (společně s D. Babanem, Divadlo nablízko, 2004) a divadelního seriálu Jožkalipnikjebožíčlověkaneumílhát (společně s D. Babanem, Divadlo Komedie – Studio Hrdinů).

Vojtěch Mašek je také úspěšným komiksovým tvůrcem. Je držitelem osmi cen Muriel.

autor a režie: Vojtěch Mašek

dramaturgie: Jan Horák

scéna: Jan Brejcha a Mikoláš Zika

kostýmy: Františka Králíková

hudba: Aid Kid

světelný design: Václav Hruška

hrají: Petr Jeništa, Tereza Maxmilián Marečková

spolupráce na textu: Petr Borkovec

Projekt se uskuteční za podpory Magistrátu hlavního města Prahy, Ministerstva kultury České republiky  a Státního fondu kultury.

premiéra: 26. března 2024 od 20,00

reprízy: 27. března 2024, 19. a 23. dubna 2024, 23. května 2024

Vstupenky jsou v předprodejní síti GoOut

 

Příští premiérou Studia Hrdinů bude: 9. června 2024

Jolanta Brach-Czaina / Eva Prchalová: Škvíry existence

režie: Anna Davidová

hrají: Lucie Jiřičková, Antonie Formanová, Mark Kristián Hochman, Marek Pospíchal

 

Anna Ribanská 

pro Taneční magazín

 

Když se hraje o život

Příběh houslistky Almy Rosé probouzí emoce ve Venuši ve Švehlovce

Od loňského listopadu uvádí pražský divadelní soubor BodyVoiceBand společně s hudebním souborem Alma Ansámbl na jevišti žižkovské Venuše ve Švehlovce inscenaci …because of Alma. Ta vznikla na popud Silvie Hessové, houslistky a spoluzakladatelky zmíněného hudebního ansámblu. Režie se ujala Jaroslava Šiktancová, pro jejíž práci je charakteristické propojování divadla a hudby. Autorský text napsala jedna z předních současných dramatiček, Martina Kinská. Že šlo o šťastné setkání u dramatického příběhu svědčí vyprodaná představení. Do konce této sezóny odehraje soubor už jen čtyři reprízy, 14. a 15. dubna a 22. a 23. května.

Dvě Almy, dva životy, jeden příběh. Takový byl osud vynikající houslistky a dirigentky Almy Rosé, dcery vídeňského houslisty Arnolda Rosé a neteře Gustava Mahlera. Šťastné dětství, mládí i kariéru již dospělé ženy zcela změní rok 1938, kdy došlo k anšlusu Rakouska. V tuto chvíli byla Alma uznávanou evropskou celebritou i mladou emancipovanou a samostatnou ženou, která úspěšně vedla vlastní orchestr. Díky československému pasu, který jí zůstal po rozvodu s českým houslovým virtuosem Vášou Příhodou, se na ni nevztahovala arizace majetku, čímž zachránila své i otcovy housle. Poté, co jejího otce vyhodili z Vídeňské opery, emigrovali společně do Londýna. V roce 1939 se Alma vydává hrát do Nizozemska, toto působení se jí však stane osudným. Do Anglie, ani ke svému otci, se již nikdy nevrátí. Umírá v roce 1944 v koncentračním táboře v Osvětimi, kde vedla Osvětimský dívčí orchestr.

Mladou Almu v období do roku 1943 ztvárňuje herečka Antonie Formanová. Její život, zpočátku naplněný nejen hudbou, ale i láskou a radostí, se po roce 1938 mění v boj o záchranu sebe i rodiny. S Almou, v podání Anny Brouskové, se divák potkává již v koncentračním táboře, kde hraje o přežití (své i svých muzikantek) a otevírá se téma, jakou sílu může mít hudba v životě člověka. Může dokonce lidské životy zachraňovat?

Silvie Hessová, která s námětem k inscenaci přišla a chopila se její hudební režie, se životem Almy Rosé již pár let zabývá. Její příběh objevila tam, kde skončil, v Osvětimi. „Když jsem v březnu 2019 přejížděla mezi koncerty z Havířova do polského Rzeszówa, navštívila jsem památník koncentračního tábora v Osvětimi. Tam jsem si koupila knihu s názvem Drogi mojego życia (Cesty mého života) od polské houslistky Heleny Dunicz Niwińské, která v orchestru v Osvětimi–Březince hrála. S úžasem a zároveň se studem, že o ženském orchestru a Almě Rosé nic nevím, jsem začala číst. Od té chvíle je Alma součástí i mého příběhu,” říká houslistka.

Toto setkání o rok později iniciovalo založení hudebního souboru Alma Ansámbl, který má od svého počátku za cíl propojovat umělecké žánry a odvětví. Pro divadelní inscenaci …because of Alma ke svému souboru přizvaly Silvie Hessová, Martina Bačová, Věra Binarová a Hana Baboráková další tři přední hudebnice – Hanu Kubisovou, Kateřinu Lískovcovou a Juditu Škodovou. Inscenace tak zcela autenticky přivádí hudbu Almy Rosé na jeviště, kde se vedle silného hudebního vyjádření odehrává samotný Almin život.

„Nešlo nám jen o to převyprávět něčí příběh, ale odehrát jej v celé komplexnosti s jeho existenciálním i morálním přesahem. Alma Rosé byla nezávislá, samostatná a neskutečně organizačně schopná. Založila a vedla úspěšný dívčí orchestr Wiener Walzermädeln, se kterým odehrála mnoho koncertů po celé Evropě. Na svou dobu byla velmi moderní, ráda řídila své auto, létala soukromým letadlem jen s pilotem mezi Vídní a Prahou. Byla rozvedená a bezdětná, její postavení nebylo v tehdejší společnosti vůbec jednoduché. Nicméně můžeme v celém jejím příběhu, od počátku až do konce vidět, že byla ženou, která spoléhala sama na sebe, na své schopnosti a věřila si. Uměla vzít do svých rukou i zodpovědnost za druhé, jak to vidíme v přístupu k jejím orchestrům, před válkou i v koncentračním táboře,” doplňuje Silvie Hessová.

Hudební složku inscenace vyvažuje i ta herecká. Antonii Formanovou a Annu Brouskovou v rolích Almy doplňuje jediný muž na jevišti, člen divadelního souboru BodyVoiceBandVojtěch Bartoš, který ztvárňuje všechny Alminy muže života. Od otce až po manžela. Diváci se díky komornímu až intimnímu pojetí scénografie a světla mohou přiblížit Almě takřka na dosah. Režisérka Jaroslava Šiktancová, která je s BodyVoiceBandem bytostně spjata, dodává: „Kromě otázky, zda může krása umění zastřít krutou realitu a otázek zodpovědnosti lidského konání, vyvstalo pro mne v jejím textu během zkoušení ještě jedno silné téma: naprostá spjatost člověka s vlastním jménem.”

Osud výjimečné osobnosti Almy Rosé, který se v českém prostředí začíná dostávat do povědomí, mohou diváci zhlédnout ve Venuši ve Švehlovce už jen čtyřikrát do konce této divadelní sezony. Reprízy se uskuteční v termínech 14. a 15. dubna a 22. a 23. května. První sezonu této inscenace uzavře 9. července BodyVoiceBand společně s Alma Ansámblem v rámci slavnostního zakončení XXXI. Festivalu pro židovskou čtvrť v Boskovicích. Vstupenky na představení ve Venuši ve Švehlovce i na boskovickém festivalu jsou k zakoupení na platformě GoOut.

_____

…because of Alma

Příběh dcery vídeňského houslisty Arnolda Rosé a neteře Gustava Mahlera, který v sobě zahrnuje nejen všechny nepochopitelné a děsivé zvraty evropských dějin první poloviny 20. století, ale i otázku jakou sílu má v lidském životě hudba. Osud neobyčejné ženy Almy Rosé zpracovaly pro divadelní jeviště tři ženy, dramatička Martina Kinská, režisérka Jaroslava Šiktancová a houslistka Silvie Hessová, která je iniciátorkou celého projektu.

 

Silvie Hessová

Pochází z hudebnické rodiny. Vystudovala Pražskou konzervatoř, od patnácti let působila v Československém komorním orchestru, zároveň byla primáriem kvarteta Eberle, s kterým získala na mezinárodní soutěži smyčcových kvartet v Evianu v roce 1989 cenu Radia France. V roce 1991 se stala členkou a sólistkou orchestru Virtuosi di Praga. Kromě komorní hry se představila i jako sólistka se Slovenskou filharmonií, Pražskou komorní filharmonií, Jihočeskou filharmonií a dalšími. S klavíristou Danielem Wiesnerem natočili pro britskou společnost Cube 2CD s díly českých autorů 19. a 20. století. Na pozvání česko-amerického skladatele Karla Husy vystoupili na Cornellově univerzitě v Ithace a poté ve Washingtonu, Chicagu a v New Yorku. V roce 2020 iniciovala založení Alma Ansámblu. Je nositelkou ceny Euro Pragensis Ars za propagaci české hudby doma i v zahraničí.

Alma Ansámbl

Je smyčcový soubor a všechny jeho sólistky patří k předním komorním hráčkám, které se představily posluchačům doma i ve světě. Inspirací k založení Alma Ansámblu se stala pro Silvii Hessovou osobnost i životní příběh významné hudebnice a houslistky Almy Rosé. Její umělecké vzdělání, ambice, láska k hudbě, a především její odvaha, zůstávají pro soubor velkou inspirací.

BodyVoiceBand

Je mladý a progresivní pražský divadelní soubor, který oficiálně existuje od ledna 2013. Jeho dramaturgie se soustředí na projekty, které v sobě propojují divadlo stojící na textu, živou hudbou a pohyb.

Více informací:

WEB |  www.bodyvoiceband.cz

Michaela Sikorová

pro Taneční magazín

Rozhovor s režisérem Štěpánem Gajdošem

Krátce o inscenaci Po škole

Režisér Štěpán Gajdoš hovoří o inscenaci ‚Po škole‘ 

Proč se Vaše inscenace jmenuje právě ‚Po škole‘?

„Inscenace se zabývá tématem vztahu učitel a žák, předávání informací a dosahování mistrovství – ať už během školy nebo po škole. V inscenaci navíc často pracujeme s vícevýznamovostí a stejně tak funguje i její název.“

Některé obrazy v inscenaci působí až magicky nebo pohádkově. Jak tato zvolená estetika souvisí s tématem a příběhem Po škole?

„Při volbě estetiky inscenace jsme vycházeli také ze středověkých rytin, ke kterým nás mimo jiné přivedl i prostor divadla A studio Rubín, který by svým vzhledem, situováním i stářím mohl připomínat třeba alchymistickou dílnu. Způsob, jakým k inscenování příběhu přistupujeme, může navíc připomínat některé středověké divadelní žánry, s postavami v příběhu pracujeme jako s jistými archetypy: ten který informace a znalosti předává a ten který je přijímá. Tuhle dvojici najdeme v jakékoli době, to nám umožňuje se neustále propadat v čase i místě inscenace.“

V inscenaci hrají tři herci. Ústřední dvojici tvoří Učitel (Hynek Chmelař) a Žák (Vojtěch Hrabák) a do interakce s nimi vstupuje i Antonie Formanová, která střídá několik rolí. Jakými proměnami jejich postavy procházejí a koho a co všechno tato trojice hraje?

„Hynek Chmelař a Vojtěch Hrabák  v inscenaci procházejí transformací převážně na úrovni svých postav. Jen v jednom momentu se ponoří do minulosti a Vojtěch hraje Učitele ještě coby žáka a Hynek svého tehdejšího Mistra. Naproti tomu hraje Antonie Formanová postavu Houby, která na sebe bere několik zcela různých podob. Stejně tak jako může slovo houba v češtině znamenat několik věcí (houba v lese, houba na tabuli, houba, která nasává…, nebo oblíbený studentský drink “červené s colou”), proměňuje se neustále i její postava v průběhu inscenace. Je jakousi neurčitou bytostí, která se může po cestě za poznáním zjevit každému a pokaždé jinak. A to už jsme zase u té pohádkovosti…“

Všichni tři zmínění herci jsou bezpochyby výrazné osobnosti, co na nich máte rád Vy osobně?

„Baví mě. A to je pro mě asi nejdůležitější. Já často zkouším autorské inscenace, které vyžadují specifický herecký přístup a určitou dávku kreativního nasazení a mám pocit, že i ve chvíli, kdy pracuji na už předem napsaném textu – jako to bylo právě v tomto případě – se ten přístup ke zkoušení příliš nemění. Mám rád, když herci nad inscenací přemýšlí  a přináší do zkoušení své nápady. Navíc je s nimi opravdu sranda.“

V inscenaci se setkává Žák, který potřebuje svého učitele a Učitel, který potřebuje žáka. Setkal jste i Vy se svým učitelem?

„Myslím, že během mých studií na DAMU někdy vznikala srovnatelná situace, kde pedagog není jen učitelem, ale je také jakýmsi lídrem či osobním koučem (kdoví jak často vědomě). Také – pokud narazíte na dobrého pedagoga – může být obohacení vzájemné, nejde jenom o jednostranné předávání informací a zkušeností. Myslím, že je to důvod, proč se spousta lidí na DAMU vrací jako učitelé.“

Dokončil jste  studia na DAMU, s jakou představou jste školu opouštěl a jaká je realita?

„Závěrem mého studia se prohnal covid, a tak se konec tak nějak plynule prolnul s divadelní praxí. Před režií na DAMU jsem studoval herectví na konzervatoři v Brně a myslím, že po dvou divadelních školách už ta moje představa byla docela střízlivá, přesto mě zaráží s jakou finanční situací se spousta divadel v Česku musí potýkat.“

Jaké bylo Vaše setkání s  A studiem Rubín?

„Jednalo se o moji první spolupráci s Rubínem. Je to velmi specifický divadelní prostor, umožňuje hodně intimní až skoro filmovou práci s hercem. Ohledávat tyhle možnosti herecké práce mi přijde často vzrušující. Snad i díky té předchozí herecké zkušenosti. Stejně specificky se zde musí zacházet se scénografií. (Moje oblíbené „omezení“ pro scénografii je fakt, že žádná z dekorací nesmí být větší než vstupní dveře, protože ji do sklepní scény není jak jinak dostat.) Zkoušení v Rubínu pro mě bylo také setkáním s hromadou skvělých a inspirativních lidí.“

Děkujeme za rozhovor

Inscenaci můžete znovu vidět v A studiu Rubín 13. února 2023

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín