Štítek: Antonie Formanová

Když se hraje o život

Příběh houslistky Almy Rosé probouzí emoce ve Venuši ve Švehlovce

Od loňského listopadu uvádí pražský divadelní soubor BodyVoiceBand společně s hudebním souborem Alma Ansámbl na jevišti žižkovské Venuše ve Švehlovce inscenaci …because of Alma. Ta vznikla na popud Silvie Hessové, houslistky a spoluzakladatelky zmíněného hudebního ansámblu. Režie se ujala Jaroslava Šiktancová, pro jejíž práci je charakteristické propojování divadla a hudby. Autorský text napsala jedna z předních současných dramatiček, Martina Kinská. Že šlo o šťastné setkání u dramatického příběhu svědčí vyprodaná představení. Do konce této sezóny odehraje soubor už jen čtyři reprízy, 14. a 15. dubna a 22. a 23. května.

Dvě Almy, dva životy, jeden příběh. Takový byl osud vynikající houslistky a dirigentky Almy Rosé, dcery vídeňského houslisty Arnolda Rosé a neteře Gustava Mahlera. Šťastné dětství, mládí i kariéru již dospělé ženy zcela změní rok 1938, kdy došlo k anšlusu Rakouska. V tuto chvíli byla Alma uznávanou evropskou celebritou i mladou emancipovanou a samostatnou ženou, která úspěšně vedla vlastní orchestr. Díky československému pasu, který jí zůstal po rozvodu s českým houslovým virtuosem Vášou Příhodou, se na ni nevztahovala arizace majetku, čímž zachránila své i otcovy housle. Poté, co jejího otce vyhodili z Vídeňské opery, emigrovali společně do Londýna. V roce 1939 se Alma vydává hrát do Nizozemska, toto působení se jí však stane osudným. Do Anglie, ani ke svému otci, se již nikdy nevrátí. Umírá v roce 1944 v koncentračním táboře v Osvětimi, kde vedla Osvětimský dívčí orchestr.

Mladou Almu v období do roku 1943 ztvárňuje herečka Antonie Formanová. Její život, zpočátku naplněný nejen hudbou, ale i láskou a radostí, se po roce 1938 mění v boj o záchranu sebe i rodiny. S Almou, v podání Anny Brouskové, se divák potkává již v koncentračním táboře, kde hraje o přežití (své i svých muzikantek) a otevírá se téma, jakou sílu může mít hudba v životě člověka. Může dokonce lidské životy zachraňovat?

Silvie Hessová, která s námětem k inscenaci přišla a chopila se její hudební režie, se životem Almy Rosé již pár let zabývá. Její příběh objevila tam, kde skončil, v Osvětimi. „Když jsem v březnu 2019 přejížděla mezi koncerty z Havířova do polského Rzeszówa, navštívila jsem památník koncentračního tábora v Osvětimi. Tam jsem si koupila knihu s názvem Drogi mojego życia (Cesty mého života) od polské houslistky Heleny Dunicz Niwińské, která v orchestru v Osvětimi–Březince hrála. S úžasem a zároveň se studem, že o ženském orchestru a Almě Rosé nic nevím, jsem začala číst. Od té chvíle je Alma součástí i mého příběhu,” říká houslistka.

Toto setkání o rok později iniciovalo založení hudebního souboru Alma Ansámbl, který má od svého počátku za cíl propojovat umělecké žánry a odvětví. Pro divadelní inscenaci …because of Alma ke svému souboru přizvaly Silvie Hessová, Martina Bačová, Věra Binarová a Hana Baboráková další tři přední hudebnice – Hanu Kubisovou, Kateřinu Lískovcovou a Juditu Škodovou. Inscenace tak zcela autenticky přivádí hudbu Almy Rosé na jeviště, kde se vedle silného hudebního vyjádření odehrává samotný Almin život.

„Nešlo nám jen o to převyprávět něčí příběh, ale odehrát jej v celé komplexnosti s jeho existenciálním i morálním přesahem. Alma Rosé byla nezávislá, samostatná a neskutečně organizačně schopná. Založila a vedla úspěšný dívčí orchestr Wiener Walzermädeln, se kterým odehrála mnoho koncertů po celé Evropě. Na svou dobu byla velmi moderní, ráda řídila své auto, létala soukromým letadlem jen s pilotem mezi Vídní a Prahou. Byla rozvedená a bezdětná, její postavení nebylo v tehdejší společnosti vůbec jednoduché. Nicméně můžeme v celém jejím příběhu, od počátku až do konce vidět, že byla ženou, která spoléhala sama na sebe, na své schopnosti a věřila si. Uměla vzít do svých rukou i zodpovědnost za druhé, jak to vidíme v přístupu k jejím orchestrům, před válkou i v koncentračním táboře,” doplňuje Silvie Hessová.

Hudební složku inscenace vyvažuje i ta herecká. Antonii Formanovou a Annu Brouskovou v rolích Almy doplňuje jediný muž na jevišti, člen divadelního souboru BodyVoiceBand, Vojtěch Bartoš, který ztvárňuje všechny Alminy muže života. Od otce až po manžela. Diváci se díky komornímu až intimnímu pojetí scénografie a světla mohou přiblížit Almě takřka na dosah. Režisérka Jaroslava Šiktancová, která je s BodyVoiceBandem bytostně spjata, dodává: „Kromě otázky, zda může krása umění zastřít krutou realitu a otázek zodpovědnosti lidského konání, vyvstalo pro mne v jejím textu během zkoušení ještě jedno silné téma: naprostá spjatost člověka s vlastním jménem.”

Osud výjimečné osobnosti Almy Rosé, který se v českém prostředí začíná dostávat do povědomí, mohou diváci zhlédnout ve Venuši ve Švehlovce už jen čtyřikrát do konce této divadelní sezony. Reprízy se uskuteční v termínech 14. a 15. dubna a 22. a 23. května. První sezonu této inscenace uzavře 9. července BodyVoiceBand společně s Alma Ansámblem v rámci slavnostního zakončení XXXI. Festivalu pro židovskou čtvrť v Boskovicích. Vstupenky na představení ve Venuši ve Švehlovce i na boskovickém festivalu jsou k zakoupení na platformě GoOut.

_____

…because of Alma

Příběh dcery vídeňského houslisty Arnolda Rosé a neteře Gustava Mahlera, který v sobě zahrnuje nejen všechny nepochopitelné a děsivé zvraty evropských dějin první poloviny 20. století, ale i otázku jakou sílu má v lidském životě hudba. Osud neobyčejné ženy Almy Rosé zpracovaly pro divadelní jeviště tři ženy, dramatička Martina Kinská, režisérka Jaroslava Šiktancová a houslistka Silvie Hessová, která je iniciátorkou celého projektu.

 

Silvie Hessová

Pochází z hudebnické rodiny. Vystudovala Pražskou konzervatoř, od patnácti let působila v Československém komorním orchestru, zároveň byla primáriem kvarteta Eberle, s kterým získala na mezinárodní soutěži smyčcových kvartet v Evianu v roce 1989 cenu Radia France. V roce 1991 se stala členkou a sólistkou orchestru Virtuosi di Praga. Kromě komorní hry se představila i jako sólistka se Slovenskou filharmonií, Pražskou komorní filharmonií, Jihočeskou filharmonií a dalšími. S klavíristou Danielem Wiesnerem natočili pro britskou společnost Cube 2CD s díly českých autorů 19. a 20. století. Na pozvání česko-amerického skladatele Karla Husy vystoupili na Cornellově univerzitě v Ithace a poté ve Washingtonu, Chicagu a v New Yorku. V roce 2020 iniciovala založení Alma Ansámblu. Je nositelkou ceny Euro Pragensis Ars za propagaci české hudby doma i v zahraničí.

Alma Ansámbl

Je smyčcový soubor a všechny jeho sólistky patří k předním komorním hráčkám, které se představily posluchačům doma i ve světě. Inspirací k založení Alma Ansámblu se stala pro Silvii Hessovou osobnost i životní příběh významné hudebnice a houslistky Almy Rosé. Její umělecké vzdělání, ambice, láska k hudbě, a především její odvaha, zůstávají pro soubor velkou inspirací.

BodyVoiceBand

Je mladý a progresivní pražský divadelní soubor, který oficiálně existuje od ledna 2013. Jeho dramaturgie se soustředí na projekty, které v sobě propojují divadlo stojící na textu, živou hudbou a pohyb.

Více informací:

WEB |  www.bodyvoiceband.cz

Michaela Sikorová

pro Taneční magazín

Rozhovor s režisérem Štěpánem Gajdošem

Krátce o inscenaci Po škole

Režisér Štěpán Gajdoš hovoří o inscenaci ‚Po škole‘ 

Proč se Vaše inscenace jmenuje právě ‚Po škole‘?

„Inscenace se zabývá tématem vztahu učitel a žák, předávání informací a dosahování mistrovství – ať už během školy nebo po škole. V inscenaci navíc často pracujeme s vícevýznamovostí a stejně tak funguje i její název.“

Některé obrazy v inscenaci působí až magicky nebo pohádkově. Jak tato zvolená estetika souvisí s tématem a příběhem Po škole?

„Při volbě estetiky inscenace jsme vycházeli také ze středověkých rytin, ke kterým nás mimo jiné přivedl i prostor divadla A studio Rubín, který by svým vzhledem, situováním i stářím mohl připomínat třeba alchymistickou dílnu. Způsob, jakým k inscenování příběhu přistupujeme, může navíc připomínat některé středověké divadelní žánry, s postavami v příběhu pracujeme jako s jistými archetypy: ten který informace a znalosti předává a ten který je přijímá. Tuhle dvojici najdeme v jakékoli době, to nám umožňuje se neustále propadat v čase i místě inscenace.“

V inscenaci hrají tři herci. Ústřední dvojici tvoří Učitel (Hynek Chmelař) a Žák (Vojtěch Hrabák) a do interakce s nimi vstupuje i Antonie Formanová, která střídá několik rolí. Jakými proměnami jejich postavy procházejí a koho a co všechno tato trojice hraje?

„Hynek Chmelař a Vojtěch Hrabák  v inscenaci procházejí transformací převážně na úrovni svých postav. Jen v jednom momentu se ponoří do minulosti a Vojtěch hraje Učitele ještě coby žáka a Hynek svého tehdejšího Mistra. Naproti tomu hraje Antonie Formanová postavu Houby, která na sebe bere několik zcela různých podob. Stejně tak jako může slovo houba v češtině znamenat několik věcí (houba v lese, houba na tabuli, houba, která nasává…, nebo oblíbený studentský drink “červené s colou”), proměňuje se neustále i její postava v průběhu inscenace. Je jakousi neurčitou bytostí, která se může po cestě za poznáním zjevit každému a pokaždé jinak. A to už jsme zase u té pohádkovosti…“

Všichni tři zmínění herci jsou bezpochyby výrazné osobnosti, co na nich máte rád Vy osobně?

„Baví mě. A to je pro mě asi nejdůležitější. Já často zkouším autorské inscenace, které vyžadují specifický herecký přístup a určitou dávku kreativního nasazení a mám pocit, že i ve chvíli, kdy pracuji na už předem napsaném textu – jako to bylo právě v tomto případě – se ten přístup ke zkoušení příliš nemění. Mám rád, když herci nad inscenací přemýšlí  a přináší do zkoušení své nápady. Navíc je s nimi opravdu sranda.“

V inscenaci se setkává Žák, který potřebuje svého učitele a Učitel, který potřebuje žáka. Setkal jste i Vy se svým učitelem?

„Myslím, že během mých studií na DAMU někdy vznikala srovnatelná situace, kde pedagog není jen učitelem, ale je také jakýmsi lídrem či osobním koučem (kdoví jak často vědomě). Také – pokud narazíte na dobrého pedagoga – může být obohacení vzájemné, nejde jenom o jednostranné předávání informací a zkušeností. Myslím, že je to důvod, proč se spousta lidí na DAMU vrací jako učitelé.“

Dokončil jste  studia na DAMU, s jakou představou jste školu opouštěl a jaká je realita?

„Závěrem mého studia se prohnal covid, a tak se konec tak nějak plynule prolnul s divadelní praxí. Před režií na DAMU jsem studoval herectví na konzervatoři v Brně a myslím, že po dvou divadelních školách už ta moje představa byla docela střízlivá, přesto mě zaráží s jakou finanční situací se spousta divadel v Česku musí potýkat.“

Jaké bylo Vaše setkání s  A studiem Rubín?

„Jednalo se o moji první spolupráci s Rubínem. Je to velmi specifický divadelní prostor, umožňuje hodně intimní až skoro filmovou práci s hercem. Ohledávat tyhle možnosti herecké práce mi přijde často vzrušující. Snad i díky té předchozí herecké zkušenosti. Stejně specificky se zde musí zacházet se scénografií. (Moje oblíbené „omezení“ pro scénografii je fakt, že žádná z dekorací nesmí být větší než vstupní dveře, protože ji do sklepní scény není jak jinak dostat.) Zkoušení v Rubínu pro mě bylo také setkáním s hromadou skvělých a inspirativních lidí.“

Děkujeme za rozhovor

Inscenaci můžete znovu vidět v A studiu Rubín 13. února 2023

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

 

Po škole

O „věku informací“ bez učitelů, o žácích bez informací a učitelích bez žáků

Druhá premiéra jubilejní 55. sezony A studia Rubín nazvané pouť budoucí je tvá reflektuje role učitele a žáka a jejich vztah v rovině, kterou všichni důvěrně známe ze školních lavic. Zároveň se ale v tomto vztahovém pátrání vydává ještě hlouběji do niternějších zákoutí. Inscenace Po škole režiséra Štěpána Gajdoše tohle zkoumání prostřednictvím postav Učitele, Žáka a Houby činí s vtipným a lehce ironickým nadhledem, který ale nabídne také kulturně-společenský kontext. Trojici postav hrají Antonie Formanová, Vojtěch Hrabák, Hynek Chmelař. Premiéra se uskuteční 11. prosince.

Na cestě se potká Učitel a Žák –  dva archetypální lůzři, kteří na sebe zbyli. Přesto, že ani jeden ke druhému necítí příliš velké sympatie, z podvědomé vzájemné potřeby se spolu vydají na cestu do místa, které nutně potřebuje nového mistra pro své žáky a mistr zase potřebuje předávat své učení, aby se úplně nezapomnělo. Jeden se ptá, druhý odpovídá; a opačně. Les, kterým vede cesta, je velký, hluboký a tajemný. A pak je tu Houba, ta na tabuli i ten živý organismus, v každém případě ale někdo „nasáklý“ – vodou, informacemi, mýty i rituály, zkrátka žádná tabula rasa. To je základní linka textu Jiřího Ondry Po škole.

„Inscenace Po škole do určité míry tematizuje dvojsečnost platnosti informací a pouček. A sama rozhodně nechce poučovat. Naopak chce zprostředkovat citlivost a jemnost vztahu učitel-žák a poodhalit, jak hluboko tento princip v našich životech i společnosti sahá a jak je pro naše fungování a naplněný život podstatný,“ přibližuje inscenaci umělecká šéfka A studia Rubín Dagmar Fričová a dodává: „Po škole je takovým současným podobenstvím o návratu k osobnímu ,učení starých Mistrů‘. A současně rozvíjí téma sezony pouť budoucí je tvá. To se věnuje fenoménům, které bychom si jako společnost měli do budoucna ponechat, jen je potřeba je znovu ohledat a vytáhnout z nich to nejpodstatnější pro naši budoucí cestu.“

Vize A studia Rubín propojovat začínající tvůrce s již zavedenějšími kolegy a kolegyněmi se propsala jak do inscenačního, tak do hereckého týmu. Režisér Štěpán Gajdoš, který dokončuje studia na KALD DAMU a má za sebou několik pozoruhodných režií (např. Jeskyně slov v Divadle X10, Deus ex machina na Festivalu Kult v Ústí nad Labem), přizval své časté spolupracovníky scénografa Ondřeje Menouška a hudebníka Iana Mikysku. Tento tým doplnil jako autor textu Jiří Ondra, který se kromě divadelní režie věnuje terapeutické a pedagogické praxi. Dramaturgyní inscenace je Dagmar Fričová. V roli Houby se představí Antonie Formanová, studentka absolventského ročníku herectví na KALD DAMU, v roli Žáka herec Vojtěch Hrabák a coby Učitel jim je starším kolegou herec Hynek Chmelař.

Podobně jako Učitel a Žák se v průběhu své cesty proměňují a režie přechází od  situačního realismu k momentu, který by měl divákům umožnit nevnímat vše přes rozumový filtr, se vyvíjí i vizuální styl inscenace. Scénografický koncept Ondřeje Menouška je inspirován jak asijskou kulturou, ve které má vztah mistra a žáka hlubokou tradici, tak středověkým zobrazováním učitele a žáka a zpracováním určitých představ o světě. Hudební linka inscenace se skládá z kombinace živé a reprodukované hudby společně s jednotlivými zvuky. Ian Mikyska propojuje středověký gregoriánský chorál s elektronickým ambientem.

„V inscenaci Po škole pracujeme jak se školními poučkami či latinskými texty, tak se surreálnými až psychedelickými obrazy, ke kterým se jen složitě hledá nějaké ,rozumné vysvětlení‘. Do rovnováhy se tak dostává vědění, které se můžeme naučit, a vědění, ke kterému musíme dojít a nelze ho ani přesně pojmenovat či uchopit. Tomu odpovídá i řešení jednotlivých složek v inscenaci od scénografie, hudbu až po styl herectví, který pracuje s filmovým realismem, ale transformuje se až do výrazné divadelní stylizace,“ dodává k inscenaci režisér Štěpán Gajdoš.

Premiéra se uskuteční 11. prosince v A studiu Rubín, první repríza se odehraje 13. prosince. Vstupenky jsou již nyní dostupné na www.astudiorubin.cz.

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

Derniéra v Paláci Akropolis

Nothing else, Mothers

Repríza autorské inscenace Dominiky Špalkové a Anny Klimešové, Nothing else, Mothers  se koná 11. října v 19:30 v Paláci Akropolis. Jedná se zároveň o poslední příležitost vidět inscenaci na tomto místě, další už se bude konat v jiném prostoru.

„Kompozice vztahu mezi matkou a dcerou. Matky a dcery si odjakživa vyměňují své znalosti a zkušenosti. Tato výměna probíhá verbálně i neverbálně, vědomě i v nevědomé podobě. Poznání a emoce proudí mezi dvěma od narození propojenými těly. Něha a síla nechává otisk v pohybech, zažíváme odpoutání, vymezení i přijetí.

Tanečnice Cécile Da Costa a herečka Antonie Formanová tančí a hrají o společném aktu pochopení. “

 

Pavla Haluzová

pro Taneční magazín