Když se hraje o život

Příběh houslistky Almy Rosé probouzí emoce ve Venuši ve Švehlovce

Od loňského listopadu uvádí pražský divadelní soubor BodyVoiceBand společně s hudebním souborem Alma Ansámbl na jevišti žižkovské Venuše ve Švehlovce inscenaci …because of Alma. Ta vznikla na popud Silvie Hessové, houslistky a spoluzakladatelky zmíněného hudebního ansámblu. Režie se ujala Jaroslava Šiktancová, pro jejíž práci je charakteristické propojování divadla a hudby. Autorský text napsala jedna z předních současných dramatiček, Martina Kinská. Že šlo o šťastné setkání u dramatického příběhu svědčí vyprodaná představení. Do konce této sezóny odehraje soubor už jen čtyři reprízy, 14. a 15. dubna a 22. a 23. května.

Dvě Almy, dva životy, jeden příběh. Takový byl osud vynikající houslistky a dirigentky Almy Rosé, dcery vídeňského houslisty Arnolda Rosé a neteře Gustava Mahlera. Šťastné dětství, mládí i kariéru již dospělé ženy zcela změní rok 1938, kdy došlo k anšlusu Rakouska. V tuto chvíli byla Alma uznávanou evropskou celebritou i mladou emancipovanou a samostatnou ženou, která úspěšně vedla vlastní orchestr. Díky československému pasu, který jí zůstal po rozvodu s českým houslovým virtuosem Vášou Příhodou, se na ni nevztahovala arizace majetku, čímž zachránila své i otcovy housle. Poté, co jejího otce vyhodili z Vídeňské opery, emigrovali společně do Londýna. V roce 1939 se Alma vydává hrát do Nizozemska, toto působení se jí však stane osudným. Do Anglie, ani ke svému otci, se již nikdy nevrátí. Umírá v roce 1944 v koncentračním táboře v Osvětimi, kde vedla Osvětimský dívčí orchestr.

Mladou Almu v období do roku 1943 ztvárňuje herečka Antonie Formanová. Její život, zpočátku naplněný nejen hudbou, ale i láskou a radostí, se po roce 1938 mění v boj o záchranu sebe i rodiny. S Almou, v podání Anny Brouskové, se divák potkává již v koncentračním táboře, kde hraje o přežití (své i svých muzikantek) a otevírá se téma, jakou sílu může mít hudba v životě člověka. Může dokonce lidské životy zachraňovat?

Silvie Hessová, která s námětem k inscenaci přišla a chopila se její hudební režie, se životem Almy Rosé již pár let zabývá. Její příběh objevila tam, kde skončil, v Osvětimi. „Když jsem v březnu 2019 přejížděla mezi koncerty z Havířova do polského Rzeszówa, navštívila jsem památník koncentračního tábora v Osvětimi. Tam jsem si koupila knihu s názvem Drogi mojego życia (Cesty mého života) od polské houslistky Heleny Dunicz Niwińské, která v orchestru v Osvětimi–Březince hrála. S úžasem a zároveň se studem, že o ženském orchestru a Almě Rosé nic nevím, jsem začala číst. Od té chvíle je Alma součástí i mého příběhu,” říká houslistka.

Toto setkání o rok později iniciovalo založení hudebního souboru Alma Ansámbl, který má od svého počátku za cíl propojovat umělecké žánry a odvětví. Pro divadelní inscenaci …because of Alma ke svému souboru přizvaly Silvie Hessová, Martina Bačová, Věra Binarová a Hana Baboráková další tři přední hudebnice – Hanu Kubisovou, Kateřinu Lískovcovou a Juditu Škodovou. Inscenace tak zcela autenticky přivádí hudbu Almy Rosé na jeviště, kde se vedle silného hudebního vyjádření odehrává samotný Almin život.

„Nešlo nám jen o to převyprávět něčí příběh, ale odehrát jej v celé komplexnosti s jeho existenciálním i morálním přesahem. Alma Rosé byla nezávislá, samostatná a neskutečně organizačně schopná. Založila a vedla úspěšný dívčí orchestr Wiener Walzermädeln, se kterým odehrála mnoho koncertů po celé Evropě. Na svou dobu byla velmi moderní, ráda řídila své auto, létala soukromým letadlem jen s pilotem mezi Vídní a Prahou. Byla rozvedená a bezdětná, její postavení nebylo v tehdejší společnosti vůbec jednoduché. Nicméně můžeme v celém jejím příběhu, od počátku až do konce vidět, že byla ženou, která spoléhala sama na sebe, na své schopnosti a věřila si. Uměla vzít do svých rukou i zodpovědnost za druhé, jak to vidíme v přístupu k jejím orchestrům, před válkou i v koncentračním táboře,” doplňuje Silvie Hessová.

Hudební složku inscenace vyvažuje i ta herecká. Antonii Formanovou a Annu Brouskovou v rolích Almy doplňuje jediný muž na jevišti, člen divadelního souboru BodyVoiceBandVojtěch Bartoš, který ztvárňuje všechny Alminy muže života. Od otce až po manžela. Diváci se díky komornímu až intimnímu pojetí scénografie a světla mohou přiblížit Almě takřka na dosah. Režisérka Jaroslava Šiktancová, která je s BodyVoiceBandem bytostně spjata, dodává: „Kromě otázky, zda může krása umění zastřít krutou realitu a otázek zodpovědnosti lidského konání, vyvstalo pro mne v jejím textu během zkoušení ještě jedno silné téma: naprostá spjatost člověka s vlastním jménem.”

Osud výjimečné osobnosti Almy Rosé, který se v českém prostředí začíná dostávat do povědomí, mohou diváci zhlédnout ve Venuši ve Švehlovce už jen čtyřikrát do konce této divadelní sezony. Reprízy se uskuteční v termínech 14. a 15. dubna a 22. a 23. května. První sezonu této inscenace uzavře 9. července BodyVoiceBand společně s Alma Ansámblem v rámci slavnostního zakončení XXXI. Festivalu pro židovskou čtvrť v Boskovicích. Vstupenky na představení ve Venuši ve Švehlovce i na boskovickém festivalu jsou k zakoupení na platformě GoOut.

_____

…because of Alma

Příběh dcery vídeňského houslisty Arnolda Rosé a neteře Gustava Mahlera, který v sobě zahrnuje nejen všechny nepochopitelné a děsivé zvraty evropských dějin první poloviny 20. století, ale i otázku jakou sílu má v lidském životě hudba. Osud neobyčejné ženy Almy Rosé zpracovaly pro divadelní jeviště tři ženy, dramatička Martina Kinská, režisérka Jaroslava Šiktancová a houslistka Silvie Hessová, která je iniciátorkou celého projektu.

 

Silvie Hessová

Pochází z hudebnické rodiny. Vystudovala Pražskou konzervatoř, od patnácti let působila v Československém komorním orchestru, zároveň byla primáriem kvarteta Eberle, s kterým získala na mezinárodní soutěži smyčcových kvartet v Evianu v roce 1989 cenu Radia France. V roce 1991 se stala členkou a sólistkou orchestru Virtuosi di Praga. Kromě komorní hry se představila i jako sólistka se Slovenskou filharmonií, Pražskou komorní filharmonií, Jihočeskou filharmonií a dalšími. S klavíristou Danielem Wiesnerem natočili pro britskou společnost Cube 2CD s díly českých autorů 19. a 20. století. Na pozvání česko-amerického skladatele Karla Husy vystoupili na Cornellově univerzitě v Ithace a poté ve Washingtonu, Chicagu a v New Yorku. V roce 2020 iniciovala založení Alma Ansámblu. Je nositelkou ceny Euro Pragensis Ars za propagaci české hudby doma i v zahraničí.

Alma Ansámbl

Je smyčcový soubor a všechny jeho sólistky patří k předním komorním hráčkám, které se představily posluchačům doma i ve světě. Inspirací k založení Alma Ansámblu se stala pro Silvii Hessovou osobnost i životní příběh významné hudebnice a houslistky Almy Rosé. Její umělecké vzdělání, ambice, láska k hudbě, a především její odvaha, zůstávají pro soubor velkou inspirací.

BodyVoiceBand

Je mladý a progresivní pražský divadelní soubor, který oficiálně existuje od ledna 2013. Jeho dramaturgie se soustředí na projekty, které v sobě propojují divadlo stojící na textu, živou hudbou a pohyb.

Více informací:

WEB |  www.bodyvoiceband.cz

Michaela Sikorová

pro Taneční magazín

ŠKRABAL hned ve dvou rolích

Právě vychází kniha »My jsme tři« německého dramatika Wolframa Hölla. Byla scénickým čtením pokřtěna a poctěna, letos jako druhá, hned po knize od Klause!

Studio Rote uvedlo ve čtvrtek 21. 11. ve 20.00 v Divadle Na zábradlí (Eliadově knihovně) scénické čtení Wolframa Hölla: „My jsme tři“. A to u příležitosti křtu stejnojmenné publikace v překladu Zuzany Augustové. Jedná se o první knižní překlad oceňovaného německého dramatika, básníka a rozhlasového autora. Studio Rote ji vydává ve spolupráci s platformou pro současnou poezii Psí víno. V jejím scénickém čtení se, v režii Ondřeje Škrabala, představili Ivana Uhlířová, Jiří Černý a Vojtěch Bartoš. Akce proběhla v rámci Pražského divadelního festivalu německého jazyka. Vstup na tuto akci byl zdarma.

Poetický text Wolframa Hölla, připomínající rozhlasové hry Ernsta Jandla, opisuje pomocí rytmizovaných veršů vývoj novorozence, který trpí trisomií. Lékaři mu dávají pouze rok života, ale rodiče přesto chtějí všechno zvládnout. Liduprázdný kanadský ostrov, kam se odstěhují, ovšem donutí mladý pár přehodnotit vlastní život a vyrovnat se s realitou, kterou doposud přehlížel. Text „My jsme tři“ do češtiny přeložila držitelka Ceny Josefa Jungmanna Zuzana Augustová, která již pro české čtenáře objevila autory jako Thomas Bernhard nebo Elfriede Jelinek. „Wolfram Höll je ze současných německy píšících dramatiků zřejmě formálně nejradikálnější – nejvíce se přibližuje experimentální poezii,” doplňuje překladatelka.

Text byl slavnostně uveden scénickým čtením 21. listopadu ve 20.00 v Eliadově knihovně Divadla Na zábradlí. Jako ústřední dvojice se představili dvojnásobná držitelka Ceny Alfréda Radoka Ivana Uhlířová a člen zdejšího souboru Jiří Černý. Všechny ostatní postavy textu ztvárnil Vojtěch Bartoš (BodyVoiceBand, Divadlo na Vinohradech). O původní hudbu se postarala Eliška Míkovcová (pale&coy).

 Pro Studio Rote je to letos už druhá scénická skica, kterou do českého kontextu uvádí nově přeložený text. Tím prvním byla hra rakouského dramatika Händla Klause Toužím po Alpách / Tak vznikají jezera, kterou platforma prezentovala na nedávno skončeném Palm Off Festu. „Höllův ani Händlův text není možné jednoznačně zařadit jako divadelní, poetický nebo prozaický. V Česku je sice takové psaní stále vnímáno jako experiment, ale podobné texty se, myslím, daleko přesněji vztahují k současnému světu. U Wolframa Hölla je to velmi minimalistická forma na hranici živé rozhlasové hry. Tímto formátem jsme se také inspirovali při inscenování obou textů, řekl režisér a redaktor knihy Ondřej Škrabal.

Wolfram Höll: „My jsme tři“ | Studio Rote

Scénické čtení proběhlo v rámci Pražského divadelního festivalu německého jazyka 21. listopadu 2019 ve 20 hodin v Divadle Na zábradlí, v Praze 1.


Hrají: Vojtěch Bartoš, Jiří Černý a Ivana Uhlířová
Hudba: Eliška Míkovcová
Režie: Ondřej Škrabal

Délka: 40 minut

Po scénickém čtení následoval křest knihy, kterou vydává Studio Rote ve spolupráci s Psí víno.

 Wolfram Höll: „My jsme tři“ – publikace

Z němčiny přeložila a doslovem opatřila: Zuzana Augustová

Překlad francouzských pasáží: Ondrej Majer ml.

Editor: Olga Pek

Grafické zpracování a sazba: Anastasia Vrublevská (ATYP)

Korektury: Jiří Suchomel

Odpovědný redaktor: Ondřej Škrabal

Rozsah: 86 stran

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

»PINGLS« nadchli i vyvolali sentiment!

Protagonistka za polovinu představení vystřídala osm párů bot! █ Tanečníci „Lindo, hop!“ a „ORIGINÁLNÍ PRAŽSKÝ SYNKOPICKÝ ORCHESTR“ úspěšně odstartovali autorskou hudebně-taneční grotesku „Pingls aneb Hot Café Revue“. █ Volně navazuje na „Veselé skoky“! █

Na chvíli jsme se přenesli do dob Saturnina, vrcholné éry Oldřicha Nového, gentlemanů, kteří v lakýrkách snad chodili i na buřta. Do éry swingových melodií i do časů, kdy se dalo za jízdy mimo stanice skákat z tramvají bez dveří. A to vše díky taneční grotesce „Pingls aneb Hot Café Revue“, která měla světovou premiéru 28. dubna v pražské Malostranské besedě od osmé hodiny večerní. A TANEČNÍ MAGAZÍN byl při tom. Tento žánrově složitěji uchopitelný divadelně zábavný  útvar snoubí neverbální pohybové divadlo „Lindo, hop!“, pod uměleckým vedením Martina Packa, s hudbou „Originálního pražského synkopického orchestru“. Obecenstvo (o účinkujících nemluvě) se ocitá ve stylové kavárně 20. let minulého století, proměněné v tančírnu.

Vedoucí souboru Martin Pacek považuje dvacátá léta za dobu „neuvěřitelně progresivní, objevnou a dodnes inspirující“. Nejen proto přijal nabídku hereček Henriety Hornáčkové a Lucie Pernetové, které stály u zrodu představení, a stal se uměleckým garantem i spolutvůrcem.

Přenesení této hudebně taneční férie do „dobové taneční kavárny, kde hraje živá hudba a hosty obsluhuje podivný personál“ vedlo Packa k výstižnému označení „Pingls“. V místě klidu, kde to, nejen v kuchyni, vře pod pokličkou, se odehrávají tematicky nadčasová humorná minidramata. Způsob vyprávění a výraz je výrazně ovlivněn filmovou němou groteskou.

Inscenační a autorský tým zde nepřímo navazuje na společné aktivity originálního pohybového divadla „Veselé skoky“. Tentokrát si však přizvali i „Originální pražský synkopický orchestr“.

OPSO“, jak má toto hudební těleso vrozenou zkratku již od dob vrcholné éry kapelníka Pavla Klikara a zpěváka a herce Ondřeje Havelky, překvapilo. Nejen obrozenou sestavou, ale i zmenšenou dechovou sekcí a stylem, který směřoval spíše k dixielandu, než k typickému a nezaměnitelnému kavárenskému soundu oné doby.

Podtitul „Hot Café Revue“ však odkazuje na programy klubů newyorského Harlemu před bezmála sto lety. „Starý jazz je dnes to nejoriginálnější, co můžete slyšet,“ vysvětluje současný vedoucí „OPSO“ Jan Pospíšil. Toto představení pro něj znamená¨: „Výzvu, inspirativní spojení, oživení zapomenutých hodnot a především zábavu.“

Živá kapela a tancující herci ve vtipných skečích. Tančírna. Diváci, kteří chtějí nejen vidět divadlo, ale užít si večer: hudbu, humor, tanec a sbližování, tak popisuje Henrieta Hornáčková živoucí představu, která jí byla prvotním impulsem. Tancující herci byli skvělí. Rovněž tak herci stepující. Trochu problémem je pantomima. A to navzdory tomu, že účinkující patří ke špičce nastupující herecké generace. Prostě, zřejmě je neučil Ctibor Turba… 

Ale tato malá výtka určitě nepokazí celkový dojem z celého večera.

Autenticitu představení umocňují dobové nástroje muzikantů a stylové kostýmy herců. Těch se zhostila Petra Zídková.

Kostýmy jsou opravdu milé, vkusné a stylové. Výborným nápadem je začlenění i dalších protagonistů, v těchto dobových úborech, mezi obecenstvo. Patrně se jedná o alternující herce a tanečníky?

Mezi osobnostmi  tvůrčího týmu nechybí ani odborníci na dobové tance a step Zdeněk Pilecký, Jan Kabelka a Václav Muška.

Z celého večera je zde patrný nejspíš rukopis Zdeňka Pileckého. Ten má k tanci ve stylu Lindy Hop z uvedeného triumvirátu asi nejblíže. Naopak, jak již bylo napsáno, nejslabším článkem představení je pantomima v podání činoherních herců.

Na závěr nás čeká nefalšovaná šlehačková bitva. Jako z němých grotesek Macka Sennetta! Nic nevadí, že dorty jsou kašírované. Postačí autentická šlehačka na nosech, tvářích i kostýmech účinkujících. Jen mne napadlo, zda by místo dortů, v duchu starého, dobrého českého Saturnina nebyly lepší koblihy???

Vygradovanými tanečně-pohybovými skeči a improvizacemi však večer nekončí. V druhé půli jsou k tanci vyzváni i diváci

Do kavárny, kde se podává pravý raný americký jazz, step i tanec s příchutí jemného drama a řízného humoru, můžete na druhou premiéru zavítat 9. května do pražské Malostranské Besedy, opět od 20.00 hodin, další květnové představení čeká diváky poněkud východněji. Soubor i muzikanti se přesunou na adresu: Hotel Svornost, Praha 9 – Dolní Počernice, kde je čeká představení v neděli 19. května taktéž o osmé večerní, červnové reprízy budou následovat 6., 19. a 23. 6.  – opět v Malostranské besedě.

»Pingls aneb Hot Café Revue«

Režie a choreografie: Martin Pacek

Choreografie stepu: Václav Muška

Konzultace dobových tanců: Zdeněk Pilecký a Jan Kabelka

Kostýmy: Petra Zídková

Ze závěrečné děkovačky po světové premiéře v neděli 28. dubna v Malostranské besedě

Účinkující:

Pohybové divadlo Lindo, hop!: Henrieta Hornáčková, Lucie Pernetová, Veronika Čermák Macková, Veronika Svojtková, Zuzana Vejvodová, Magdaléna Borová, Daniela Šišková, Iva Vejražková, Václav Jílek, Zbyněk Fric, Radim Madeja, Vojtěch Bartoš, Jan Hofman, Jan Meduna, Libor Matouš a Michael Vykus.

ORIGINÁLNÍ PRAŽSKÝ SYNKOPICKÝ ORCHESTR: Jan Pospíšil/Vojtěch Pospíšil – saxofony, klarinety; Michael Chomiszak – trumpeta; Matěj Šmíd – trombón, zpěv; Jan Brabec a Antonín Dlapa – banjo/kytara; Pavel Jurečka – kontrabas, suzafon; Jiří Gilík – piano.

Délka představení: 50 minut + koncert/tančírna

Premiéry: 28. 4. a 9. 5. 2019 od 20 hodin, Malostranská beseda (Malostranské nám. 35/21, Praha 1)

Reprízy: 19. 5. Hotel Svornost, Praha 9 – Dolní Počernice; 6., 19. a 23. 6. Malostranská beseda

Foto: Norbert Tappert  a Lucie Maxová

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN