KAPITOLKY Z HISTORIE: Zajímavé jméno evropského tance

Pojďte se s námi ponořit do historie tance. Budeme se vám snažit přiblížit různé osobnosti i zajímavosti, které v průběhu let okořenily tanec a společnost kolem něj.

Když se procházím vilovou oázou zeleně poblíž žižkovské Ohrady, vždy se s úctou pozastavím před jistou rohovou vilou. Zde žil i měl své taneční studio velký tanečník a choreograf první poloviny dvacátého století – Remislav Remislavský.

Kdo byl dnes již polozapomenutý muž s téměř zrcadlově obdobným jménem? Narodil se v polské metropoli Varšavě 14. května 1897 jako Remislav Szymborski. Zemřel pak 22. dubna 1973 v Praze již jako Remislav Remislavský. Mezitím však naplnil až dramaticky zajímavý a umělecky plodný život

Remislav Remislavský je v odborné literatuře též uváděn jako Remislavskij, vzácně i pod (již prozrazeným) vlastním jménem Szymborski.

Jak se vyvíjela Remislavského umělecká dráha? Od sezóny, respektive školního roku, 1906 – 1907 byl žákem carské baletní školy ve Varšavě. Mezi jeho učitele patřili třeba J. Hillert anebo J. Walczak. Po absolutoriu v roce 1913 nastoupil – tehdy ještě Szymborski – své první profesionální angažmá ve Varšavě. Hned následující sezónu (1914/1915) se však orientuje směrem na východ – do Ruska. Byl totiž velkým obdivovatelem tamní taneční školy. Začíná v divadle v Kyjevě. Ale hned vzápětí následuje Tbilisi. Remislavský byl v roce 1915 rovněž krátce sólistou tanečního souboru italské opery v Petrohradě.

Roku 1916 Remislavský podnikl koncertní turné s moskevskou balerínou Tamarou Gamsarkudijou. Mezi roky 1917-1922 pak působil jako sólista a baletní mistr Státního divadla A. V. Lunačarského v Oděse.

Do pražského Národního divadla (kam přišel současně se svou žákyní Jelizavetou Nikolskou) byl Remislavský angažován jako sólový tanečník, ale i baletní mistr a choreograf. A měl zde angažmá od září 1923 do června 1927.

Z pozice šéfa baletu Národního divadla v Praze rozšířil tamní soubor na šest desítek tanečníků. Zavedl pravidelné tréninky a jako pedagog prosadil – oproti tehdy forsírované italské metodice – daleko progresivnější ruský styl. Od roku 1922 měl v Praze na Žižkově spolu s manželkou vlastní baletní školu a učil i v baletní škole Národního divadla.

Po ukončení angažmá ve „Zlaté kapličce“ šéfoval Remislav Remislavský v sezóně 1928/1929 baletnímu souboru v tehdejším divadle Varieté.

Následující sezónu 1929/1930 byl zaměstnán v Teatro Colón v Buenos Aires.

Od roku 1930, po návratu do Prahy, pracoval Remislavský pohostinsky jako choreograf ve Velké operetě a v Divadle na Vinohradech.

Nesmíme opomenout také pedagogickou práci. Remislav Remislavský vychoval řadu tanečníků a tanečnic. Zajímavostí je, že jeho žačkou byla i pozdější šéfredaktorka Tanečních listů Jana Hošková.

Na Remislavském nebyl dramatický pouze kariérní život. Odvážně vystupoval a aktivně pracoval v odboji v období německé okupace v průběhu druhé světové války. Rovněž jeho rodinné zázemí si zaslouží alespoň krátkou zmínku. První chotí mu byla (v Brně velmi populární) Aleksandra Čvanová (později, po rozvodu znovu provdaná Šarěvičová). S ní i emigroval roku 1923 z Polska do tehdejšího Československa. Po té byl manželem tanečnice Irmy Stomeové.

Role:

Carmen premiéra: sezona 1900/1901 – Španělský tanec, Španělský tanec


Coppelia premiéra: sezona 1917/1918 – Coppelius


Faust a Markétka premiéra: sezona 1918/1919 – Adagio tančí, Danse des satyres, Velké Bachanale tančí


Židovka premiéra: sezona 1921/1922 – Pas de deux, Entrée de ballet, Variace, Tarantella, Finale tančí


Labutí jezero premiéra: sezona 1923/1924 – Princ


Spící krasavice premiéra: sezona 1923/1924 – Princ Desiré


Chopiniana (Škola klasického baletního umění R. Remislavského) premiéra: sezona 1924/1925 – Eson


Istar premiéra: sezona 1924/1925 – Tamus, Milenec


Maškarní ples (Škola klasického baletního umění R. Remislavského) premiéra: sezona 1924/1925 – Italský žebrák, Ruský hoch


Pan Twardowski premiéra: sezona 1924/1925 – Pan Twardowski


Petruška premiéra: sezona 1924/1925 – Arab


Šeherazáda premiéra: sezona 1924/1925 – Hindostanský otrok


Doktor Faust (Mefistofela) premiéra: sezona 1925/1926 – Doktor Faust


Egyptská noc (Škola klasického baletního umění R. Remislavského) premiéra: sezona 1925/1926 – Amon


Legenda o Josefu premiéra: sezona 1925/1926 – Josef


Ukrajinská svatba (Škola klasického baletního umění R. Remislavského) premiéra: sezona 1925/1926 – Ženichův otec


Poesie večera (Škola klasického baletního umění R. Remislavského) premiéra: sezona 1926/1927 – Zjev


Příhoda Harlekýnova (Škola klasického baletního umění R. Remislavského) premiéra: sezona 1926/1927 – Harlekýn

Režie a choreografie:

Carmen premiéra: sezona 1900/1901 – choreografie


Aida premiéra: sezona 1912/1913 – 
choreografie


Coppelia premiéra: sezona 1917/1918 – 
režie


Faust a Markétka premiéra: sezona 1918/1919 – 
choreografie


Eugen Oněgin premiéra: sezona 1920/1921 – 
choreografie


Židovka premiéra: sezona 1921/1922 – 
choreografie


Prodaná nevěsta premiéra: sezona 1922/1923 – 
choreografie


Braniboři v Čechách premiéra: sezona 1923/1924 – 
choreografie


Čertova stěna premiéra: sezona 1923/1924 – 
choreografie


Labutí jezero premiéra: sezona 1923/1924 – 
choreografie


Libuše premiéra: sezona 1923/1924 – 
choreografie


Prostopášník pan Le Trouhadec premiéra: sezona 1923/1924 – 
choreografie


Spící krasavice premiéra: sezona 1923/1924 – 
choreografie, režie


Car a tesař premiéra: sezona 1924/1925 – 
choreografie


Cikánský tábor (Škola klasického baletního umění R. Remislavského) premiéra: sezona 1924/1925 – 
režie, choreografie


Chopiniana (Škola klasického baletního umění R. Remislavského) premiéra: sezona 1924/1925 – 
režie, choreografie


Ilseino srdce premiéra: sezona 1924/1925 – 
choreografie


Istar premiéra: sezona 1924/1925 – 
choreografie, režie


Královna loutek premiéra: sezona 1924/1925 – 
choreografie, režie


Maškarní ples (Škola klasického baletního umění R. Remislavského) premiéra: sezona 1924/1925 – 
režie, choreografie


Pan Twardowski premiéra: sezona 1924/1925 – 
choreografie, režie


Petruška premiéra: sezona 1924/1925 – 
choreografie


Příhody Lišky Bystroušky premiéra: sezona 1924/1925 – 
choreografie


Šeherazáda premiéra: sezona 1924/1925 – 
choreografie, režie


Běh hodin (Škola klasického baletního umění R. Remislavského) premiéra: sezona 1925/1926 – 
režie, choreografie


Doktor Faust (Mefistofela) premiéra: sezona 1925/1926 – 
choreografie, režie


Egyptská noc (Škola klasického baletního umění R. Remislavského) premiéra: sezona 1925/1926 – 
choreografie, režie


Hedy premiéra: sezona 1925/1926 – 
choreografie


Hračková skříňka premiéra: sezona 1925/1926 – 
choreografie


Legenda o Josefu premiéra: sezona 1925/1926 – 
choreografie, režie


U Božích muk premiéra: sezona 1925/1926 – 
choreografie


Ukrajinská svatba (Škola klasického baletního umění R. Remislavského) premiéra: sezona 1925/1926 – 
režie, choreografie


Z pohádek naší babičky premiéra: sezona 1925/1926 – 
choreografie


Zmatek premiéra: sezona 1925/1926 – 
choreografie


Carmen premiéra: sezona 1926/1927 – 
choreografie


Dědův odkaz premiéra: sezona 1926/1927 – 
choreografie


Dítě a kouzla premiéra: sezona 1926/1927 – 
choreografie


Falstaff premiéra: sezona 1926/1927 – 
choreografie


Kdo je na světě nejmocnější? premiéra: sezona 1926/1927 – 
choreografie, režie


Poesie večera (Škola klasického baletního umění R. Remislavského) premiéra: sezona 1926/1927 – 
režie, choreografie


Prometheus premiéra: sezona 1926/1927 – 
choreografie


Příhoda Harlekýnova (Škola klasického baletního umění R. Remislavského) premiéra: sezona 1926/1927 – 
režie, choreografie


Salambo (Škola klasického baletního umění R. Remislavského) premiéra: sezona 1926/1927 – 
režie, choreografie


Švanda dudák premiéra: sezona 1926/1927 – 
choreografie

Spolupráce na inscenacích:

Chastelard premiéra: sezona 1923/1924 – pohybová spolupráce

 

Foto: archiv TM (na titulním snímku je uprostřed Remislav Remislavský s baletním souborem Národního divadla v Praze roku 1925)

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Odešel velký herec

Zemřel herec, otec dlouholetého člena dozorčí rady Pražského komorního baletu.

Ilja Racek

(* 24. června 1930 – † 2. srpna 2018)

Jak sdělil tiskovým agenturám jeho syn, zemřel dne 2. srpna český herec Ilja Racek. Na plátně se poprvé objevil již jako konzervatorista v roce 1948. Hrál pak v mnoha filmech. Kupříkladu: Stříbrný vítr, Kdo chce zabít Jessii, Kronika žhavého léta či Malostranské humoresky. Zahrál si také ve snímku Vrchní, prchni anebo v televizních seriálech Arabela se vrací, Zlá krev či Hříšní lidé města pražského i mnohých dalších.

Již v mládí Ilju Racka okouzlilo divadlo s loutkami. Během druhé světové války pracoval jako technik v pražském divadle “Říše loutek”. Po válce se přihlásil ke studiu činoherectví na konzervatoři v Praze. Ta byla krátce potom administrativně přeměněna na Divadelní fakultu múzických umění.

Po absolutoriu DAMU začínal Racek v divadle Olomouci, od roku 1960 přesídlil natrvalo do hlavního města, kde nejprve po šest let hrál na scéně Divadla Emila Františka Buriana. Od roku 1966, kdy jej angažoval pan František Pavlíček, působil jako člen hereckého souboru vinohradského divadla až do roku 1990.

Díky svému výraznému hlasu se Racek dokázal prosadit také v dabingu. Daboval například slavné americké herce Marlona Branda či Genea Hackmana. Čeští diváci si také mohou pamatovat jeho hlas z velkofilmu Indiana Jones a dobyvatelé ztracené archy, kde namluvil Reneho Belloqa v podání Paula Freemana – hlavního nepřítele Indiana Jonese.

Jeho syn Ilja Racek mladší se etabloval spíše jako politik. Působil rovněž ve funkci náměstka ministra kultury Pavla Dostála a křeslech divadelních ředitelů (Plzeň, Opava, Ostrava) i ředitele České televize Ostrava nebo Janáčkovy filharmonie. Ilja Racek mladší byl rovněž dlouholetým členem dozorčí rady Pražského komorního baletu.

Filmografie Ilji Racka:

– 2013 Jedlíci aneb Sto kilo lásky

– 2013 Sanitka 2 (TV seriál)

– 2005 Náves (TV seriál)

– 2004 Stavovské rozdíly (TV film)

– 77 (TV film)

– 2003 Strážce duší (TV seriál)

– 2001 Člověk v ZOO

– 1998 Atentát na ministra financí (TV film)

– 1998 Na lavici obžalovaných justice (TV seriál)

– 1998 Stříbrný a Ryšavec (TV film)

– 1997 Četnické humoresky (TV seriál)

– 1996 Konec velkých prázdnin (TV román)

– 1996 Srdeční slabosti (TV film)

– 1996 Tři blázni v jednom (TV film)

– 1995 Malostranské humoresky

– 1995 O Šedivákovi (TV film)

– 1994 Hvězdopravcův dar (TV film)

– 1994 Laskavý divák promine (TV seriál)

– 1994 Zapomenuté tváře (TV film)

– 1992 Náhrdelník (TV seriál)

– 1991 Hodina obrany (TV film)

– 1991 Honorární konzul (TV film)

– 1990 Arabela se vrací (TV seriál)

– 1989 Případ pro zvláštní skupinu (TV seriál)

– 1989 Zlatý ostrov (TV film)

– 1988 Lovec senzací

– 1987 Motovidla (TV film)

– 1987 Vltavská víla (TV film)

– 1986 Panoptikum Města pražského (TV seriál)

– 1986 Zlá krev (TV seriál)

– 1985 O Honzovi a princezně Dorince (TV film)

– 1985 Rozpaky kuchaře Svatopluka (TV seriál)

– 1984 Bandité (TV film)

– 1984 V bludisku pamäti

– 1984 Vrak

– 1984 Zjasnělá noc (TV film)

– 1983 Lekár umierajúceho času (TV seriál)

– 1983 Netopýr (TV film)

– 1983 Radikální řez

– 1983 Svědek umírajícího času

– 1982 Schůzka se stíny

– 1981 Ubohý pan Kufalt (TV film)

– 1981 Upír z Feratu

– 1980 Hadač od Saidovy zahrady (TV film)

– 1980 Had z ráje (TV film)

– 1980 Útěky domů

– 1980 Vrchní, prchni!

– 1978 Vražedné pochybnosti

– 1978 Ve znamení Merkura (TV seriál)

– 1974 Padla kosa na kámen (TV film)

– 1974 Princ Chocholouš (TV film)

– 1973 Kronika žhavého léta

– 1970 Hrabě Drakula

– 1970 Neboť nevědí, co činí (TV film)

– 1968 Hříšní lidé města pražského (TV seriál)

– 1966 Kdo chce zabít Jessii?

– 1966 Transit Carlsbad

– 1966 Když se čerti rojili (TV pohádka)

– 1964 Marie

– 1964 Pět hříšníků

– 1963 Ďábelská jízda na koloběžce

– 1962 Tarzanova smrt

– 1961 Reportáž psaná na oprátce

– 1959 Křižovatky

– 1959 Zkouška pokračuje

– 1958 Touha

– 1955 Ztracená stopa

– 1954 Stříbrný vítr

– 1948 Návrat domů

Foto: archiv TM

TANEČNÍ MAGAZÍN

Dobojováno! Souboj divadel Praha skončil

Taneční projekt Terezy Řípové a Martina Šimka byl zakončen slavnostním Galavečerem ve Švandově divadle

Osm divadel, které se mezi sebou utkaly v tanečním klání, dobojovalo. Vtipnými, elegantními či sexy choreografiemi  zakončil slavnostní galavečer ve Švandově divadle  projekt Terezy Řípové a Martina Šimka Roztančené jeviště aneb – Souboj divadel Praha.

Více než tříhodinová show, divadlo zcela vyprodané, skvělé výkony všech zúčastněných, těžký úděl poroty, vtipní moderátoři, to všechno přinesl  10. březen 2018.

Pro jistotu (ačkoliv pravidelně přinášíme novinky o projektu Roztančené divadlo) si ještě jednou zrekapitulujeme, která divadla a kteří tanečníci se tu utkali.

Dejvické divadlo, divadlo Semafor, Divadlo v Celetné, X10 – Strašnické divadlo, divadlo Broadway, divadlo Kalich, Divadlo na Vinohradech a Divadlo v Rytířské, tak z těchto divadel byl vyslán vždy jeden tanečník, který se pokusil vybojovat si vítězství.

Tančili nám:

Lucie Černíková + Jakub Necpál (Divadlo Semafor) – Valčík + Rumba

Šárka Vaculíková + Ondřej Borský (Divadlo na Vinohradech) – Quickstep + Jive

Tereza Rumlová + František Kopecký (Divadlo V Celetné) – Waltz + Paso Doble

Lenka Krobotová + Martin Šimek (Dejvické divadlo) – Waltz + Samba

David Gránský + Zuzana Šťastná (Divadlo Broadway) – Quickstep + Cha Cha Cha

Jakub Gottwald + Tereza Šimáčková (X10 – Strašnické divadlo) – Slowfoxtrot + Rumba

Jaromír Nosek + Libuše Hybšová (Divadlo v Rytířské) – Slowfoxtrot + Samba

Aleš Petráš + Tereza Řípová (Divadlo Kalich) – Tango + Jive

Herec Milan Peroutka se během tréninků zranil, tedy divadlo Kalich téměř odstoupilo, ale pět dní před sobotním finále ho zastoupil herec Aleš Petráš z Divadla v Celetné. Tereza Řípová  říká: „Velký dík Alešovi, je neuvěřitelné, co všechno za těch pět dní dokázal!“

Milan Peroutka z jeviště ale přece jen nezmizel úplně, ukázal se alespoň v hudebním vstupu, sice s ortézou, ale zato přiměl celou porotu, aby zatančila. Porota se odvázala a perfektně se bavila, diváci s ní.

V porotě zasedla Dana Morávková, Světlana Witowská, Jan Hájek, Veronika Lálová, Jan Maxián a Biser Arichtev.

Druhým hudebním vstupem během večera  bylo vystoupení Tomáše Vaňka, který divákům přinesl skladbu z muzikálu  Tic, Tic, Boom! (divadlo  Na Prádle).

Večerem provázeli Tereza Kostková (která k tomuto typu soutěží už jaksi neodmyslitelně patří) a Libor Bouček.  Nutno říci, že dodali večeru  noblesu a pořádnou dávku humoru. Diváci se skvěle bavili od začátku až do konce.

Ostatně posuďte sami:

Tereza Kostková: Davide, (Gránský) je vůbec něco, co tobě nejde?

David Gránský: „Sotva jsem dnes vešel do divadla, byl jsem celý spocený…“

Libor Bouček: „Nejde mu termoregulace!“

Na konci měli diváci možnost hlasovat pro svůj oblíbený pár. Cenu diváků si odnesla Šárka Vaculíková a Ondřej Borský. Vítězem večera se stal David Gránský a Zuzana Štastná, kteří zvítězili také v internetovém hlasování.

Inu, s Davidem Gránským se těžko soupeří.  Jeho samozřejmost, nenucenost, perfekcionalismus a sex-appeal  dokáže jen málokdo překonat. David celkem samozřejmě převálcoval zbytek soutěžících, nic nebylo platné Martinu Šimkovi vtipné vystoupení  s parukou, kde se předvedli se svou taneční partnerkou  Lenkou Krobotovou coby „lehce zkouření hippies“ a divadlo řvalo smíchem. Oproti loňskému Galavečeru, který proběhl v Mladé Boleslavi (kde Tereza a Martin předvedli doslova excelentní show) se zdálo,  e oba autoři projektu jsou přece jen po celém tanečním maratonu do určité míry unaveni a na vítězství nedosáhli. Martin říká: „Nám přece o vítězství vůbec nešlo, podstatné bylo, aby se diváci dobře bavili a odnesli si nezapomenutelnou atmosféru večera“.

V Praze to bylo vlastně  vůbec poprvé, co měli diváci možnost zažít si atmosféru takové velkolepé taneční soutěže na vlastní kůži. Taneční pořady v televizi jsou přece jen něco jiného.

Doufejme, že příští rok se odehraje  druhý ročník Souboje divadel Praha, protože diváci si letos rozhodně přišli na své. Bravo!

 

Text, foto, video: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Pocta Pavlu Šmokovi na Vinohradech!

V neděli 23. října od 19.00 hodin bude patřit pódium pražského Divadla na Vinohradech vzpomínkovému večeru “Pocta Pavlu Šmokovi”. Večer, na němž se představí sólistté tří Národních divadel – v Praze, Brně i Bratislavě – připomene nedožité devětaosmdesáté narozeniny geniálního choreografa, tanečníka i pedagoga. Zcela přirozeně připomene i jeho – dnes již legendární – choreografie. A zároveň bude celý večer, který pořádá Pražský komorní balet, i důstojnou vzpomínkou Šmokova letošního dubnového úmrtí…

Není tomu zas tak dávno, co vyprodané pražské Stavovské divadlo aplaudovalo velkému tanečnímu i baletnímu entrée u příležitosti pětaosmdesátých narozenin taneční, choreografické a pedagogické legendy Pavla Šmoka. To bylo 20. října 2012. Nyní, přesně za čtyři roky a tři dny si připomeneme devětaosmdesáté výročí narození tohoto tanečního i choreografického mága. Žel, již posmrtně. A změna bude i v místě vzpomínkového večera – Divadle na Vinohradech. Tedy pro věcnou přesnost: Pocta Pavlu Šmokovi je na programu 23. 10. 2016 od 19.00 hodin a vstupenky jsou ještě k mání na webových stránkách Pražského komorního baletu i v ostatních obvyklých předprodejích.

pavelusmok3

Celý retrospektivní večer pořádá Pražský komorní balet pod uměleckým vedením baletního mistra Igora Vejsady, který má zkušenosti i z Velkého divadla v Moskvě, Maďarska i Německa. Ten je čerstvě – od března letošního roku – právě baletním mistrem Pražského komorního baletu.Vlastní poctu Pavlu Šmokovi složí divadelní hold čeští, moravští i slovenššpičkoví tanečníci, soubory a samozřejmě choreografově. Celý ojedinělý večer bude orámován vzpomínkově Šmokovými autorskými choreografiemi.

V úvodní dvacetiminutové choreografii Pavla Šmoka „Holoubek“ se na hudbu Antonína Dvořáka a motivy balady Karla Jaromíra Erbena představí ve výrazných kostýmech Petry Lebduškové ; Pražský komorní balet.

Po dvacetiminutové přestávce spojené s přestavbou scény nastoupí sólisté baletu pražského Národního divadla Zuzana Šimánková a Ondřej Vinklát s osmiminutovým vystoupením „Lyrická“ v choreografii Petra Zusky. Hudební doprovod jim vytvoří ukrajinské a slovenské lidové balady.

Sólisty baletu Národního divadla v Praze vystřídají sólisté baletu Národního divadla v Brně. Jmenovitě Eriko Wakizono a Ivan Popov. V osmiminutovém vystoupení „Beethoven“. Již titul jednoz načně napovídá o autorství hudby. Choreografem je v tomto případě Mário Radačovský.

A v dalším vystoupení se představí – třetí Národní divadlo. Tentokrát půjde o slovenskou prvn&iacut e; scénu z Bratislavy a do třetice se na pódiu Vinohradského divadla divákům prezentuje dvojice sólistů. Konkrétně Romina Koldziej s Damiánem Šimkem. Budou prezentovat osmiminutovou součást„Slovenských tanců, z části Životy svetiel“, konkrétně „Obraz duší“ v choreografii a režii libretistky Natálie Horečné. Hudbu zkomponoval Peter Breiner a podstatnou součástí vystoupení bude i světelný design Mario Ilsa nkera.

Slovenské umělce vystřídají opět baletní Mistři z Národního divadla v Praze. Tentokrát půjde o Terezu Podařilovou s Petrem Zuskou, který je i choreografemšestiminutového vystoupení s americkým názvem „Route 66“ na hudbu Iiro Rantaly.

Po druhé dvacetiminutové přestávce bude následovat Šmokova choreografie z roku 1983 na smyčcový kvartet Bedřicha Smetan y „Z mého života“, která byla nastudována Kateřinou Frankovou-Dedkovou v obnovené premiéře 5. 10. 2014. Tančit budou sólisté Pražského komorního baletu Alena Krivileva, Lenka Bílková, Sabina Bočková, Patrik Čermák, Leonardo Germani a Filip Löbl.

pavelsmok1

Věřme, že vzpomínkový večer věnovaný jednomu z našich nejlepších choreografů vydaří..

Závěrem si Pavla Šmoka připomeňme slovy Ministra kultury pana Daniela Hermana, která vyslovil na posledním rozloučení s ním: „Pavel Šmok může být dnes příkladem odhodlání a vytrvalosti v pouti umělce za svým snem a za svým posláním. Měl dosti pokory stát se nástrojem realizace hotové myšlenky i dost sebejistoty, aby svou vlastní vizi vtiskl jiným. Spoluvytvářel obraz české kultury v Evropě a zpětně obohacoval český kontext o mezinárodní impulzy. Jeho přínos české kultuře nebude zapomenut, jeho stopa umělecká i lidská zůstane v naší společnosti ještě dlouho zřetelná.“

pavelsmok2

Michal Stein

Taneční magazín

FOTO: archiv autora