ŠKRABAL hned ve dvou rolích

Právě vychází kniha »My jsme tři« německého dramatika Wolframa Hölla. Byla scénickým čtením pokřtěna a poctěna, letos jako druhá, hned po knize od Klause!

Studio Rote uvedlo ve čtvrtek 21. 11. ve 20.00 v Divadle Na zábradlí (Eliadově knihovně) scénické čtení Wolframa Hölla: „My jsme tři“. A to u příležitosti křtu stejnojmenné publikace v překladu Zuzany Augustové. Jedná se o první knižní překlad oceňovaného německého dramatika, básníka a rozhlasového autora. Studio Rote ji vydává ve spolupráci s platformou pro současnou poezii Psí víno. V jejím scénickém čtení se, v režii Ondřeje Škrabala, představili Ivana Uhlířová, Jiří Černý a Vojtěch Bartoš. Akce proběhla v rámci Pražského divadelního festivalu německého jazyka. Vstup na tuto akci byl zdarma.

Poetický text Wolframa Hölla, připomínající rozhlasové hry Ernsta Jandla, opisuje pomocí rytmizovaných veršů vývoj novorozence, který trpí trisomií. Lékaři mu dávají pouze rok života, ale rodiče přesto chtějí všechno zvládnout. Liduprázdný kanadský ostrov, kam se odstěhují, ovšem donutí mladý pár přehodnotit vlastní život a vyrovnat se s realitou, kterou doposud přehlížel. Text „My jsme tři“ do češtiny přeložila držitelka Ceny Josefa Jungmanna Zuzana Augustová, která již pro české čtenáře objevila autory jako Thomas Bernhard nebo Elfriede Jelinek. „Wolfram Höll je ze současných německy píšících dramatiků zřejmě formálně nejradikálnější – nejvíce se přibližuje experimentální poezii,” doplňuje překladatelka.

Text byl slavnostně uveden scénickým čtením 21. listopadu ve 20.00 v Eliadově knihovně Divadla Na zábradlí. Jako ústřední dvojice se představili dvojnásobná držitelka Ceny Alfréda Radoka Ivana Uhlířová a člen zdejšího souboru Jiří Černý. Všechny ostatní postavy textu ztvárnil Vojtěch Bartoš (BodyVoiceBand, Divadlo na Vinohradech). O původní hudbu se postarala Eliška Míkovcová (pale&coy).

 Pro Studio Rote je to letos už druhá scénická skica, kterou do českého kontextu uvádí nově přeložený text. Tím prvním byla hra rakouského dramatika Händla Klause Toužím po Alpách / Tak vznikají jezera, kterou platforma prezentovala na nedávno skončeném Palm Off Festu. „Höllův ani Händlův text není možné jednoznačně zařadit jako divadelní, poetický nebo prozaický. V Česku je sice takové psaní stále vnímáno jako experiment, ale podobné texty se, myslím, daleko přesněji vztahují k současnému světu. U Wolframa Hölla je to velmi minimalistická forma na hranici živé rozhlasové hry. Tímto formátem jsme se také inspirovali při inscenování obou textů, řekl režisér a redaktor knihy Ondřej Škrabal.

Wolfram Höll: „My jsme tři“ | Studio Rote

Scénické čtení proběhlo v rámci Pražského divadelního festivalu německého jazyka 21. listopadu 2019 ve 20 hodin v Divadle Na zábradlí, v Praze 1.


Hrají: Vojtěch Bartoš, Jiří Černý a Ivana Uhlířová
Hudba: Eliška Míkovcová
Režie: Ondřej Škrabal

Délka: 40 minut

Po scénickém čtení následoval křest knihy, kterou vydává Studio Rote ve spolupráci s Psí víno.

 Wolfram Höll: „My jsme tři“ – publikace

Z němčiny přeložila a doslovem opatřila: Zuzana Augustová

Překlad francouzských pasáží: Ondrej Majer ml.

Editor: Olga Pek

Grafické zpracování a sazba: Anastasia Vrublevská (ATYP)

Korektury: Jiří Suchomel

Odpovědný redaktor: Ondřej Škrabal

Rozsah: 86 stran

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

»KYTICE« k výročí

Pražský komorní balet v neděli 17. 11. připomene třicáté výročí sametové revoluce slavnostní reprízou představení „Kytice“

Pražský komorní balet se připojí k oslavám třicátého výročí sametové revoluce a v neděli 17. listopadu od 19 hodin uvede v Divadle na Vinohradech slavnostní reprízu autorské inscenace Petra Zusky „Kytice“.  Choreografa inspirovala Erbenova sbírka veršovaných balad, patří k pokladům české poezie a literatury. V Pražském komor ním baletu vzniklo toto taneční divadlo letos na jaře. Originální symfonickou hudbu k představení zkomponoval hudebník, skladatel a herec Ondřej Brousek.

Zuskova jevištní podoba „Kytice“, nejslavnějšího díla miletínského rodáka Karla Jaromíra Erbena a jednoho z nejznámějších děl české literatury vůbec, je inspirována deseti básněmi, není to však jejich doslovné převyprávění. Některé básně sbírky zde mají větší prostor, jiné se objevují jen jako určitá esence, balady se navzájem prolínají a jedna se přelévá do druhé.

Jsme velmi rádi, že se můžeme připojit k oslavám kulatého výročí pádu komunismu v bývalém Československu, a že tudíž reprízujeme ,Kytici´ v Divadle na Vinohradech právě 17. listopadu,“ říká Ladislava Jandová, ředitelka Pražského komorního baletu. „Úspěšný autorský taneční titul Petra Zusky bude důstojným připomenutím událostí, které před třiceti lety změnily životy Čechů. Pražský komorní balet je český soubor, který každoročně přináší a studuje nová česká díla, oslovuje a dává příležitosti českým tvůrcům a zaměstnává české tanečníky.“

Výtvarná stránka představení „Kytice“ se opírá o scénografa Jana Duška, výtvarníka kostýmů Pavla Knolleho a světelného designera Daniela Tesaře. Dramaturgem inscenace je básník a režisér Tomáš Vondrovic, jejím koproducentem je:  Taneční centrum Praha, konzervatoř – gymnázium.

Vstupenky je možné zakoupit na webové stránce Divadla na Vinohradech:

https://www.divadlonavinohradech.com/divadelni-hra/Kytice.

Foto: Sergej Gherciu

Johana Mravcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

PRAŽSKÝ KOMORNÍ BALET v předvečer státního svátku

Pražský komorní balet poprvé uvede 27. října komponovaný večer Petra Zusky s názvem „Carmina Vetera“. Kde? V Praze, v Divadle na Vinohradech.

Pražský komorní balet představí v neděli 27. října 2019 od 19.00 hodin v Divadle na Vinohradech nový komponovaný program „Carmina Vetera“ („Staré písně“). Soubor zatančí čtyři choreografie Petra Zusky, pro které se jejich autor inspiroval motivy lidových písní. Tři Zuskovy starší kusy „Ej Lásko“, „Lyrická“ a „Růže“ vznikly mezi lety 2008 a 2010 pro různé soubory a příležitosti, dívčí sólo s názvem „Fo(u)r One“ bude uvedeno premiérově.

Malá hříčka v anglickém názvu ‚Fo(u)r One‘ evokuje dva základní významy: ‚čtyři´ a zároveň ‚pro jednu´. Jedná se totiž o čtyři písně ze čtyř různých koutů světa, do značné míry reprezentující esence čtyř hlavních, starých, ale dosud existujících a živoucích kultur lidstva – to vše v postavě jedné ženy,“ říká k novince její autor Petr Zuska. „Ač to možná může znít poněkud nadneseně z hlediska výše zmíněného, je toto nové sólo věnováno velké Matce Zemi. A rovněž vodě, která je její krví. Je to jakási zpověď o křehkosti a síle ženství v paralele se silou a křehkostí existence lidstva. ‚Ej Lásko‘, ‚Lyrická‘ a ‚Růže‘ jsou tři dílka, která jsem v rozmezí tří let, tedy 2008–2010, nezávisle na sobě vytvořil pro různé příležitosti, soubory a tanečníky. Z dramaturgického hlediska je však spojuje právě výše zmíněný žánr hudební. Musím přiznat, že ze zhruba padesáti choreografií, které mám doposud na svém kontě, tvoří ty, které se opírají o lidovou píseň či v širším slova smyslu etnickou hudbu, asi patnáct až dvacet procent. Čas od času se vždy k tomuto žánru vracím a zřejmě i nadále budu. Cítím v něm omamnou a drásající vůni našich kořenů, radost a lásku jdoucí ruku v ruce s bolestí a smrtí, osudovou návaznost na něco ryzího a archetypálního uvnitř nás, co díky bohu často ani po staletích nemizí,“ doplňuje Zuska, který je od nové sezóny rezidenčním choreografem Pražského komorního baletu.

V novém představení diváci uvidí tančit sólistu souboru Dominika Vodičku, jenž je čerstvým držitelem Ceny Thálie za nejlepší mužský výkon v oboru Tanec a pohybové divadlo. Prestižní ocenění získal za ztvárnění role Muže v úspěšné inscenaci Kytice, kterou pro Pražský komorní balet vytvořil Petr Zuska na jaře tohoto roku.

Vstupenky na první premiéru představení Carmina Vetera, která se koná 27. října, jsou k zakoupení online na webové stránce Divadla na Vinohradech (http://www.divadlonavinohradech.com/), vstupenky na druhou premiéru, jež proběhne 3. listopadu, pak na webové stránce Městského divadla v Mostě (http://www.divadlo-most.cz/).

Snímek ze zkoušky

Ej lásko“

Choreografie: Petr Zuska, hudba: Jiří Pavlica & Hradišťan (výběr písní z alba „Ozvěny duše“), scéna: Petr Zuska, kostýmy: Roman Šolc, světelný design: Pavel Kremlík, Petr Zuska, nastudování: Aleksandre Katsapov, tančí: 5 tanečníků, délka: 20 minut

Lyrická“

Choreografie: Petr Zuska, hudba: Vyšívanka Lada (ukrajinské a východoslovenské balady), scéna: Petr Zuska, kostýmy: Roman Šolc, světelný design: Petr Zuska, video: Tomáš Stibor, nastudování: Aleksandre Katsapov, tančí: 2 tanečníci, délka: 8 minut

Fo(u)r One“

Choreografie: Petr Zuska, hudba: indické, irské, arabské a židovské balady, scéna a kostýmy: Pavel Knolle, světelný design: Petr Zuska, tančí: 1 tanečnice, délka: 13 minut

Růže“

Choreografie: Petr Zuska, hudba: Jiří Tichota & Spirituál kvintet (výběr písní z alba „Písničky z roku raz dva“), kostýmy: Roman Šolc, světelný design: Pavel Kremlík, Petr Zuska, nastudování: Linda Svidró, tančí: 8 tanečníků, délka: 25 minut

Foto: PKB

Johana Mravcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

BABY BALET PRAHA uvádí premiéru »Letem světem«

Celovečerní rodinné taneční divadlo „Letem světem”

Nový projekt BBP navazuje na předchozí představení: Vítej na světě. Zatímco v předchozím choreografickém pásmu byl ústředním tématem člověk, jeho narození a zrání do dospělosti, v novém projektu je ústřední téma: lidé na celém světě.

Svět nás provází od rána do večera, od dětství do stáří – je protějškem našeho bdělého vědomí, nikdy se ho nemůžeme zbavit. Jan Patočka si všiml, že český pojem „svět“ souvisí se slovem světlo, pro Řeky byl svět: kosmos, tedy krása a řád, latinské mundus znamená čistý, anglické world znamená lidský věk, pokolení.

„Na svět nepřicházíme do samoty, ale mezi jiné lidi a jejich přičiněním. Chci-li s někým mluvit, musím překlenout propast a rozdíl mezi mým a jeho světem.“ (Jan Sokol)

V současné době jsou příležitosti pro dělání věcí „od srdce“ velmi redukovány. Náš večer by měl diváky přesvědčit, že ještě stále stojí za to hlouběji poznat a pochopit jaký svět nás to vlastně obklopuje, že přes rozdílnosti je tu společný základ.

„Kdo miluje doopravdy, ve své lásce k určité osobě miluje celý svět.“ (Erich Fromm)

Realizovat takový projekt se studenty, kteří se tanečnímu řemeslu teprve učí, vyžaduje spolupráci, trpělivost a kreativitu od všech zúčastněných: nejen od studentů, ale především od přizvaných profesionálů a v neposlední řadě od všech dospělých, kteří s realizací pomáhali.

Děkujeme za spolupráci.

Za autorský tým

Vlasta Schneiderová

 V zájmu zvýšení povědomosti o tanci mám několik intimní produkčních informací pro „fajnšmekry“: celková délka programu: 100 minut, počet účinkujících: cca 25, stavba scény: 6 hodin, bourání: 2 hodiny, rozpočet: 1,2 mil. Kč, plánovaný počet repríz: 85, v sezónách 2019 – 2022.

Antonín Schneider, manager, dramaturg. 

Neděle 10. listopadu 2019 od 19.00 hodin

Divadlo na Vinohradech, nám. Míru 7, Praha 2

Prodej vstupenek: divadlonavinohradech.cz

https://www.divadlonavinohradech.com/divadelni-hra/Letem-svetem

TCP,

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Pražský komorní balet pokračuje v činnosti!!!

Nakonec vstupuje do divadelní sezóny 2019 – 2020. Celkově již jeho pětapadesáté. A v té se můžete těšit i na světovou premiéru!

Pražský komorní balet, největší české nezávislé taneční těleso s více než padesátiletou historií, jde dál! Díky mimořádné dotaci Ministerstva kultury České republiky nezanikne, jak bylo v červnu jeho vedením avizováno. Po jednáních, která probíhala v uplynulých měsících, podpořilo Ministerstvo kultury ČR soubor v celoroční činnosti v roce 2019. Takže, díky přidělené dotaci Pražský komorní balet pokračuje i v nadcházející divadelní sezóně.

“Přes veškeré peripetie a politické turbulence, neznalost a nezájem politiků o taneční prostředí Pražský komorní balet nezaniká, ale naopak vstupuje do své již pětapadesáté divadelní sezóny,“ říká JUDr. Ivan Dunovský, zakladatel a intendant společnosti Balet Praha, o.p.s. „Po mnoha měsících jednání vedení souboru s exministrem kultury Antonínem Staňkem jsme ukončili veřejnou petici na záchranu souboru s více než pěti tisíci podpisy. Dodatečně děkujeme všem, kteří nás svým podpisem podpořili. Na sociálních sítích jsme zaznamenali překvapivě masivní podporu mladých lidí. Na rozhodování o budoucnosti Pražského komorního baletu měla vliv i vyjádření devatenácti divadelních odborníků a tanečních autorit, kteří poslali ministrovi kultury své dopisy. V červnu nakonec předložil ministr kultury problematiku Pražského komorního baletu na jednání vlády, která rozhodla soubor podpořit v celoroční činnosti v roce 2019. Díky přidělené dotaci Ministerstva kultury ČR může Pražský komorní balet pokračovat v práci i v sezóně 2019/20.“

Byť jsme se rozhodnutí ministerstva dozvěděli až v průběhu léta, okamžitě jsme zahájili přípravy nové sezóny. To samozřejmě s obrovským časovým zpožděním,“ říká Ladislava Jandová, ředitelka Pražského komorního baletu. V nejbližší době tedy čeká soubor velká premiéra choreografa Petra Zusky s názvem ,Carmina Vetera´. Jedná se o komponovaný večer na motivy starých lidových písní, jenž bude mít premiéru 27. října v Divadle na Vinohradech v Praze.

Na jarní tiskové konferenci zleva Ing. Antonín Schneider, manažer Tanečního centra Praha, konzervatoře a gymnázia, člen Tanečního sdružení ČR, Mgr. Petr Zuska, choreograf a režisér, Mgr. Ladislava Jandová, ředitelka Pražského komorního baletu (Balet Praha o. p. s.) a Mgr. Linda Svidró, baletní mistr, umělecká vedoucí souboru

Lidová píseň a poezie a vlastně etnická hudba všeobecně je jakousi červenou nití, která se vine mou tvorbou od samotných začátků. Je pro mne obrovskou inspirací a zřejmě se k ní budu vždy znovu vracet,“ říká Petr Zuska. A pokračuje: „Večer s názvem ,Carmina Vetera´, tedy ,Staré písně´, představuje jen část oné mé ‚červené niti‘. Konkrétně choreografie ‚Ej Lásko‘, ‚Lyrická‘ a ‚Růže‘ byly vytvořeny mezi lety 2008 2010 pro různé soubory a příležitosti. Zbrusu nové dívčí sólo ‚FO(U)R ONE‘ bude mít naopak svou světovou premiéru.“

Po představení „Kytice“. V horní řadě druhý zprava Petr Zuska a první zleva Igor Vejsada.

Petr Zuska, který je od nové sezóny rezidenčním choreografem Pražského komorního baletu, pro soubor letos vytvořil úspěšnou inscenaci „Kytice“. Tu bude Pražský komorní balet do konce kalendářního roku reprízovat hned pětkrát.

Uměleckou vedoucí souboru byla od sezóny 2019/2020 jmenována Linda Svidró, stávající baletní mistryně a asistentka choreografů, která s Pražským komorním baletem úzce spolupracuje již od roku 2017. „Vážím si odborné taneční veřejnosti, jež soubor podporovala do poslední chvíle a jsem ráda, že můžeme hrdě vstoupit do nové sezóny,“ říká Linda Svidró. „Velmi si také vážím samotných spolupracovníků, kteří zůstali loajální i v kritických obdobích: předně vedení Pražského komorního baletu, členů souboru tedy tanečníků a konzervatoře Taneční centrum Praha. Všichni se už těšíme nejen na reprízy představení ,Kytice´ režiséra a choreografa Petra Zusky, ale i na celou novou říjnovou premiéru.“

Z představení „Kytice“.

To, že může Pražský komorní balet v činnosti pokračovat, nás těší o to víc, že si právě v letošním roce připomínáme pětapadesáté výročí vzniku Studia Balet Praha. To znamená přímého předchůdce Pražského komorního baletu. Toto těleso v roce 1964 založila dnes již legendární trojice umělců: Pavel Šmok, Vladimír Vašut a Luboš Ogoun,“ doplňuje ředitelka Jandová. „Z letošní mimořádné podpory Ministerstva kultury máme, přes veškeré strasti a dlouhé čekání, samozřejmě obrovskou radost. Avšak nad budoucností Pražského komorního baletu i nadále visí otazník. Jaká bude veřejná podpora Pražského komorního baletusezóně 2020 – 2021, natož v následujících letech? Takovou informaci, bohužel, neznáme. Finanční nejistota nám tak stále komplikuje každodenní situaci a rozhodování ve všech sférách činnosti. Přičemž v oblasti dramaturgie je dlouhodobé plánování základním kamenem úspěchu. Přála bych si, abychom se jednou dostali do situace, kdy se budeme moci plně věnovat odborné a profesionální práci a nebudeme muset takřka denně bojovat o holou existenci!“

Foto:Sergej Gherciu a Eva Smolíková

Mgr. Johana Mravcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

KAPITOLKY Z HISTORIE: Zajímavé jméno evropského tance

Pojďte se s námi ponořit do historie tance. Budeme se vám snažit přiblížit různé osobnosti i zajímavosti, které v průběhu let okořenily tanec a společnost kolem něj.

Když se procházím vilovou oázou zeleně poblíž žižkovské Ohrady, vždy se s úctou pozastavím před jistou rohovou vilou. Zde žil i měl své taneční studio velký tanečník a choreograf první poloviny dvacátého století – Remislav Remislavský.

Kdo byl dnes již polozapomenutý muž s téměř zrcadlově obdobným jménem? Narodil se v polské metropoli Varšavě 14. května 1897 jako Remislav Szymborski. Zemřel pak 22. dubna 1973 v Praze již jako Remislav Remislavský. Mezitím však naplnil až dramaticky zajímavý a umělecky plodný život

Remislav Remislavský je v odborné literatuře též uváděn jako Remislavskij, vzácně i pod (již prozrazeným) vlastním jménem Szymborski.

Jak se vyvíjela Remislavského umělecká dráha? Od sezóny, respektive školního roku, 1906 – 1907 byl žákem carské baletní školy ve Varšavě. Mezi jeho učitele patřili třeba J. Hillert anebo J. Walczak. Po absolutoriu v roce 1913 nastoupil – tehdy ještě Szymborski – své první profesionální angažmá ve Varšavě. Hned následující sezónu (1914/1915) se však orientuje směrem na východ – do Ruska. Byl totiž velkým obdivovatelem tamní taneční školy. Začíná v divadle v Kyjevě. Ale hned vzápětí následuje Tbilisi. Remislavský byl v roce 1915 rovněž krátce sólistou tanečního souboru italské opery v Petrohradě.

Roku 1916 Remislavský podnikl koncertní turné s moskevskou balerínou Tamarou Gamsarkudijou. Mezi roky 1917-1922 pak působil jako sólista a baletní mistr Státního divadla A. V. Lunačarského v Oděse.

Do pražského Národního divadla (kam přišel současně se svou žákyní Jelizavetou Nikolskou) byl Remislavský angažován jako sólový tanečník, ale i baletní mistr a choreograf. A měl zde angažmá od září 1923 do června 1927.

Z pozice šéfa baletu Národního divadla v Praze rozšířil tamní soubor na šest desítek tanečníků. Zavedl pravidelné tréninky a jako pedagog prosadil – oproti tehdy forsírované italské metodice – daleko progresivnější ruský styl. Od roku 1922 měl v Praze na Žižkově spolu s manželkou vlastní baletní školu a učil i v baletní škole Národního divadla.

Po ukončení angažmá ve „Zlaté kapličce“ šéfoval Remislav Remislavský v sezóně 1928/1929 baletnímu souboru v tehdejším divadle Varieté.

Následující sezónu 1929/1930 byl zaměstnán v Teatro Colón v Buenos Aires.

Od roku 1930, po návratu do Prahy, pracoval Remislavský pohostinsky jako choreograf ve Velké operetě a v Divadle na Vinohradech.

Nesmíme opomenout také pedagogickou práci. Remislav Remislavský vychoval řadu tanečníků a tanečnic. Zajímavostí je, že jeho žačkou byla i pozdější šéfredaktorka Tanečních listů Jana Hošková.

Na Remislavském nebyl dramatický pouze kariérní život. Odvážně vystupoval a aktivně pracoval v odboji v období německé okupace v průběhu druhé světové války. Rovněž jeho rodinné zázemí si zaslouží alespoň krátkou zmínku. První chotí mu byla (v Brně velmi populární) Aleksandra Čvanová (později, po rozvodu znovu provdaná Šarěvičová). S ní i emigroval roku 1923 z Polska do tehdejšího Československa. Po té byl manželem tanečnice Irmy Stomeové.

Role:

Carmen premiéra: sezona 1900/1901 – Španělský tanec, Španělský tanec


Coppelia premiéra: sezona 1917/1918 – Coppelius


Faust a Markétka premiéra: sezona 1918/1919 – Adagio tančí, Danse des satyres, Velké Bachanale tančí


Židovka premiéra: sezona 1921/1922 – Pas de deux, Entrée de ballet, Variace, Tarantella, Finale tančí


Labutí jezero premiéra: sezona 1923/1924 – Princ


Spící krasavice premiéra: sezona 1923/1924 – Princ Desiré


Chopiniana (Škola klasického baletního umění R. Remislavského) premiéra: sezona 1924/1925 – Eson


Istar premiéra: sezona 1924/1925 – Tamus, Milenec


Maškarní ples (Škola klasického baletního umění R. Remislavského) premiéra: sezona 1924/1925 – Italský žebrák, Ruský hoch


Pan Twardowski premiéra: sezona 1924/1925 – Pan Twardowski


Petruška premiéra: sezona 1924/1925 – Arab


Šeherazáda premiéra: sezona 1924/1925 – Hindostanský otrok


Doktor Faust (Mefistofela) premiéra: sezona 1925/1926 – Doktor Faust


Egyptská noc (Škola klasického baletního umění R. Remislavského) premiéra: sezona 1925/1926 – Amon


Legenda o Josefu premiéra: sezona 1925/1926 – Josef


Ukrajinská svatba (Škola klasického baletního umění R. Remislavského) premiéra: sezona 1925/1926 – Ženichův otec


Poesie večera (Škola klasického baletního umění R. Remislavského) premiéra: sezona 1926/1927 – Zjev


Příhoda Harlekýnova (Škola klasického baletního umění R. Remislavského) premiéra: sezona 1926/1927 – Harlekýn

Režie a choreografie:

Carmen premiéra: sezona 1900/1901 – choreografie


Aida premiéra: sezona 1912/1913 – 
choreografie


Coppelia premiéra: sezona 1917/1918 – 
režie


Faust a Markétka premiéra: sezona 1918/1919 – 
choreografie


Eugen Oněgin premiéra: sezona 1920/1921 – 
choreografie


Židovka premiéra: sezona 1921/1922 – 
choreografie


Prodaná nevěsta premiéra: sezona 1922/1923 – 
choreografie


Braniboři v Čechách premiéra: sezona 1923/1924 – 
choreografie


Čertova stěna premiéra: sezona 1923/1924 – 
choreografie


Labutí jezero premiéra: sezona 1923/1924 – 
choreografie


Libuše premiéra: sezona 1923/1924 – 
choreografie


Prostopášník pan Le Trouhadec premiéra: sezona 1923/1924 – 
choreografie


Spící krasavice premiéra: sezona 1923/1924 – 
choreografie, režie


Car a tesař premiéra: sezona 1924/1925 – 
choreografie


Cikánský tábor (Škola klasického baletního umění R. Remislavského) premiéra: sezona 1924/1925 – 
režie, choreografie


Chopiniana (Škola klasického baletního umění R. Remislavského) premiéra: sezona 1924/1925 – 
režie, choreografie


Ilseino srdce premiéra: sezona 1924/1925 – 
choreografie


Istar premiéra: sezona 1924/1925 – 
choreografie, režie


Královna loutek premiéra: sezona 1924/1925 – 
choreografie, režie


Maškarní ples (Škola klasického baletního umění R. Remislavského) premiéra: sezona 1924/1925 – 
režie, choreografie


Pan Twardowski premiéra: sezona 1924/1925 – 
choreografie, režie


Petruška premiéra: sezona 1924/1925 – 
choreografie


Příhody Lišky Bystroušky premiéra: sezona 1924/1925 – 
choreografie


Šeherazáda premiéra: sezona 1924/1925 – 
choreografie, režie


Běh hodin (Škola klasického baletního umění R. Remislavského) premiéra: sezona 1925/1926 – 
režie, choreografie


Doktor Faust (Mefistofela) premiéra: sezona 1925/1926 – 
choreografie, režie


Egyptská noc (Škola klasického baletního umění R. Remislavského) premiéra: sezona 1925/1926 – 
choreografie, režie


Hedy premiéra: sezona 1925/1926 – 
choreografie


Hračková skříňka premiéra: sezona 1925/1926 – 
choreografie


Legenda o Josefu premiéra: sezona 1925/1926 – 
choreografie, režie


U Božích muk premiéra: sezona 1925/1926 – 
choreografie


Ukrajinská svatba (Škola klasického baletního umění R. Remislavského) premiéra: sezona 1925/1926 – 
režie, choreografie


Z pohádek naší babičky premiéra: sezona 1925/1926 – 
choreografie


Zmatek premiéra: sezona 1925/1926 – 
choreografie


Carmen premiéra: sezona 1926/1927 – 
choreografie


Dědův odkaz premiéra: sezona 1926/1927 – 
choreografie


Dítě a kouzla premiéra: sezona 1926/1927 – 
choreografie


Falstaff premiéra: sezona 1926/1927 – 
choreografie


Kdo je na světě nejmocnější? premiéra: sezona 1926/1927 – 
choreografie, režie


Poesie večera (Škola klasického baletního umění R. Remislavského) premiéra: sezona 1926/1927 – 
režie, choreografie


Prometheus premiéra: sezona 1926/1927 – 
choreografie


Příhoda Harlekýnova (Škola klasického baletního umění R. Remislavského) premiéra: sezona 1926/1927 – 
režie, choreografie


Salambo (Škola klasického baletního umění R. Remislavského) premiéra: sezona 1926/1927 – 
režie, choreografie


Švanda dudák premiéra: sezona 1926/1927 – 
choreografie

Spolupráce na inscenacích:

Chastelard premiéra: sezona 1923/1924 – pohybová spolupráce

 

Foto: archiv TM (na titulním snímku je uprostřed Remislav Remislavský s baletním souborem Národního divadla v Praze roku 1925)

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Odešel velký herec

Zemřel herec, otec dlouholetého člena dozorčí rady Pražského komorního baletu.

Ilja Racek

(* 24. června 1930 – † 2. srpna 2018)

Jak sdělil tiskovým agenturám jeho syn, zemřel dne 2. srpna český herec Ilja Racek. Na plátně se poprvé objevil již jako konzervatorista v roce 1948. Hrál pak v mnoha filmech. Kupříkladu: Stříbrný vítr, Kdo chce zabít Jessii, Kronika žhavého léta či Malostranské humoresky. Zahrál si také ve snímku Vrchní, prchni anebo v televizních seriálech Arabela se vrací, Zlá krev či Hříšní lidé města pražského i mnohých dalších.

Již v mládí Ilju Racka okouzlilo divadlo s loutkami. Během druhé světové války pracoval jako technik v pražském divadle “Říše loutek”. Po válce se přihlásil ke studiu činoherectví na konzervatoři v Praze. Ta byla krátce potom administrativně přeměněna na Divadelní fakultu múzických umění.

Po absolutoriu DAMU začínal Racek v divadle Olomouci, od roku 1960 přesídlil natrvalo do hlavního města, kde nejprve po šest let hrál na scéně Divadla Emila Františka Buriana. Od roku 1966, kdy jej angažoval pan František Pavlíček, působil jako člen hereckého souboru vinohradského divadla až do roku 1990.

Díky svému výraznému hlasu se Racek dokázal prosadit také v dabingu. Daboval například slavné americké herce Marlona Branda či Genea Hackmana. Čeští diváci si také mohou pamatovat jeho hlas z velkofilmu Indiana Jones a dobyvatelé ztracené archy, kde namluvil Reneho Belloqa v podání Paula Freemana – hlavního nepřítele Indiana Jonese.

Jeho syn Ilja Racek mladší se etabloval spíše jako politik. Působil rovněž ve funkci náměstka ministra kultury Pavla Dostála a křeslech divadelních ředitelů (Plzeň, Opava, Ostrava) i ředitele České televize Ostrava nebo Janáčkovy filharmonie. Ilja Racek mladší byl rovněž dlouholetým členem dozorčí rady Pražského komorního baletu.

Filmografie Ilji Racka:

– 2013 Jedlíci aneb Sto kilo lásky

– 2013 Sanitka 2 (TV seriál)

– 2005 Náves (TV seriál)

– 2004 Stavovské rozdíly (TV film)

– 77 (TV film)

– 2003 Strážce duší (TV seriál)

– 2001 Člověk v ZOO

– 1998 Atentát na ministra financí (TV film)

– 1998 Na lavici obžalovaných justice (TV seriál)

– 1998 Stříbrný a Ryšavec (TV film)

– 1997 Četnické humoresky (TV seriál)

– 1996 Konec velkých prázdnin (TV román)

– 1996 Srdeční slabosti (TV film)

– 1996 Tři blázni v jednom (TV film)

– 1995 Malostranské humoresky

– 1995 O Šedivákovi (TV film)

– 1994 Hvězdopravcův dar (TV film)

– 1994 Laskavý divák promine (TV seriál)

– 1994 Zapomenuté tváře (TV film)

– 1992 Náhrdelník (TV seriál)

– 1991 Hodina obrany (TV film)

– 1991 Honorární konzul (TV film)

– 1990 Arabela se vrací (TV seriál)

– 1989 Případ pro zvláštní skupinu (TV seriál)

– 1989 Zlatý ostrov (TV film)

– 1988 Lovec senzací

– 1987 Motovidla (TV film)

– 1987 Vltavská víla (TV film)

– 1986 Panoptikum Města pražského (TV seriál)

– 1986 Zlá krev (TV seriál)

– 1985 O Honzovi a princezně Dorince (TV film)

– 1985 Rozpaky kuchaře Svatopluka (TV seriál)

– 1984 Bandité (TV film)

– 1984 V bludisku pamäti

– 1984 Vrak

– 1984 Zjasnělá noc (TV film)

– 1983 Lekár umierajúceho času (TV seriál)

– 1983 Netopýr (TV film)

– 1983 Radikální řez

– 1983 Svědek umírajícího času

– 1982 Schůzka se stíny

– 1981 Ubohý pan Kufalt (TV film)

– 1981 Upír z Feratu

– 1980 Hadač od Saidovy zahrady (TV film)

– 1980 Had z ráje (TV film)

– 1980 Útěky domů

– 1980 Vrchní, prchni!

– 1978 Vražedné pochybnosti

– 1978 Ve znamení Merkura (TV seriál)

– 1974 Padla kosa na kámen (TV film)

– 1974 Princ Chocholouš (TV film)

– 1973 Kronika žhavého léta

– 1970 Hrabě Drakula

– 1970 Neboť nevědí, co činí (TV film)

– 1968 Hříšní lidé města pražského (TV seriál)

– 1966 Kdo chce zabít Jessii?

– 1966 Transit Carlsbad

– 1966 Když se čerti rojili (TV pohádka)

– 1964 Marie

– 1964 Pět hříšníků

– 1963 Ďábelská jízda na koloběžce

– 1962 Tarzanova smrt

– 1961 Reportáž psaná na oprátce

– 1959 Křižovatky

– 1959 Zkouška pokračuje

– 1958 Touha

– 1955 Ztracená stopa

– 1954 Stříbrný vítr

– 1948 Návrat domů

Foto: archiv TM

TANEČNÍ MAGAZÍN

Dobojováno! Souboj divadel Praha skončil

Taneční projekt Terezy Řípové a Martina Šimka byl zakončen slavnostním Galavečerem ve Švandově divadle

Osm divadel, které se mezi sebou utkaly v tanečním klání, dobojovalo. Vtipnými, elegantními či sexy choreografiemi  zakončil slavnostní galavečer ve Švandově divadle  projekt Terezy Řípové a Martina Šimka Roztančené jeviště aneb – Souboj divadel Praha.

Více než tříhodinová show, divadlo zcela vyprodané, skvělé výkony všech zúčastněných, těžký úděl poroty, vtipní moderátoři, to všechno přinesl  10. březen 2018.

Pro jistotu (ačkoliv pravidelně přinášíme novinky o projektu Roztančené divadlo) si ještě jednou zrekapitulujeme, která divadla a kteří tanečníci se tu utkali.

Dejvické divadlo, divadlo Semafor, Divadlo v Celetné, X10 – Strašnické divadlo, divadlo Broadway, divadlo Kalich, Divadlo na Vinohradech a Divadlo v Rytířské, tak z těchto divadel byl vyslán vždy jeden tanečník, který se pokusil vybojovat si vítězství.

Tančili nám:

Lucie Černíková + Jakub Necpál (Divadlo Semafor) – Valčík + Rumba

Šárka Vaculíková + Ondřej Borský (Divadlo na Vinohradech) – Quickstep + Jive

Tereza Rumlová + František Kopecký (Divadlo V Celetné) – Waltz + Paso Doble

Lenka Krobotová + Martin Šimek (Dejvické divadlo) – Waltz + Samba

David Gránský + Zuzana Šťastná (Divadlo Broadway) – Quickstep + Cha Cha Cha

Jakub Gottwald + Tereza Šimáčková (X10 – Strašnické divadlo) – Slowfoxtrot + Rumba

Jaromír Nosek + Libuše Hybšová (Divadlo v Rytířské) – Slowfoxtrot + Samba

Aleš Petráš + Tereza Řípová (Divadlo Kalich) – Tango + Jive

Herec Milan Peroutka se během tréninků zranil, tedy divadlo Kalich téměř odstoupilo, ale pět dní před sobotním finále ho zastoupil herec Aleš Petráš z Divadla v Celetné. Tereza Řípová  říká: „Velký dík Alešovi, je neuvěřitelné, co všechno za těch pět dní dokázal!“

Milan Peroutka z jeviště ale přece jen nezmizel úplně, ukázal se alespoň v hudebním vstupu, sice s ortézou, ale zato přiměl celou porotu, aby zatančila. Porota se odvázala a perfektně se bavila, diváci s ní.

V porotě zasedla Dana Morávková, Světlana Witowská, Jan Hájek, Veronika Lálová, Jan Maxián a Biser Arichtev.

Druhým hudebním vstupem během večera  bylo vystoupení Tomáše Vaňka, který divákům přinesl skladbu z muzikálu  Tic, Tic, Boom! (divadlo  Na Prádle).

Večerem provázeli Tereza Kostková (která k tomuto typu soutěží už jaksi neodmyslitelně patří) a Libor Bouček.  Nutno říci, že dodali večeru  noblesu a pořádnou dávku humoru. Diváci se skvěle bavili od začátku až do konce.

Ostatně posuďte sami:

Tereza Kostková: Davide, (Gránský) je vůbec něco, co tobě nejde?

David Gránský: „Sotva jsem dnes vešel do divadla, byl jsem celý spocený…“

Libor Bouček: „Nejde mu termoregulace!“

Na konci měli diváci možnost hlasovat pro svůj oblíbený pár. Cenu diváků si odnesla Šárka Vaculíková a Ondřej Borský. Vítězem večera se stal David Gránský a Zuzana Štastná, kteří zvítězili také v internetovém hlasování.

Inu, s Davidem Gránským se těžko soupeří.  Jeho samozřejmost, nenucenost, perfekcionalismus a sex-appeal  dokáže jen málokdo překonat. David celkem samozřejmě převálcoval zbytek soutěžících, nic nebylo platné Martinu Šimkovi vtipné vystoupení  s parukou, kde se předvedli se svou taneční partnerkou  Lenkou Krobotovou coby „lehce zkouření hippies“ a divadlo řvalo smíchem. Oproti loňskému Galavečeru, který proběhl v Mladé Boleslavi (kde Tereza a Martin předvedli doslova excelentní show) se zdálo,  e oba autoři projektu jsou přece jen po celém tanečním maratonu do určité míry unaveni a na vítězství nedosáhli. Martin říká: „Nám přece o vítězství vůbec nešlo, podstatné bylo, aby se diváci dobře bavili a odnesli si nezapomenutelnou atmosféru večera“.

V Praze to bylo vlastně  vůbec poprvé, co měli diváci možnost zažít si atmosféru takové velkolepé taneční soutěže na vlastní kůži. Taneční pořady v televizi jsou přece jen něco jiného.

Doufejme, že příští rok se odehraje  druhý ročník Souboje divadel Praha, protože diváci si letos rozhodně přišli na své. Bravo!

 

Text, foto, video: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN