Hodili PRAŽSKÝ KOMORNÍ BALET přes palubu?

Má složitá situace kolem dotační politiky pro jeden z doma i v zahraničí nejuznávanějších tanečních souborů dneška možnost uspokojivého řešení? Co na to nejen Ministerstvo kultury?

Ten soubor mám asi nadosmrti spojen s tehdy (již nefunkčním) pražským Komorním divadlem, kde dlouho v minulé době zkoušel a piloval svá krásná představení. Pražský komorní balet se mi nadlouho zaryl do paměti jako „dítě Pavla Šmoka“. Ale není to pravda. U jeho zrodu stál ještě legendární choreograf Luboš Ogoun a baletní teoretik, profesor a publicista Vladimír Vašut. Z tohoto triumvirátu nejprve odešel na věčnost Luboš Ogoun. Ne tak dávno zesnul i legendární Pavel Šmok a ke konci loňského roku v mělnické nemocnici dodýchal i Vladimír Vašut. Vypadá to, že je dlouho nepřežije ani samotný soubor – Pražský komorní balet…

Pavel Šmok na archivním snímku mezi svými tanečnicemi

Ač se to zdá neuvěřitelné, tento špičkový soubor, který obdivovali špičkoví tanečníci, ale i milióny televizních diváků, když pohostinsky vystupoval v recitálech Karla Gotta, stojí na prahu zániku!

Pan Luboš Ogoun (vlevo) přebírá státní vyznamenání od prezidenta Václava Havla

Pražský komorní balet (dále jen PKB) je pro českého, ale též zahraničního, diváka již více než čtyři desítky let známým a tradičním českým tanečním souborem. Předchůdce PKB „Studio BALET PRAHA“, založené v roce 1964 právě Lubošem Ogounem, Vladimírem Vašutem a zejména Pavlem Šmokem, mu dalo jisté základy. Zrovna v letošním roce si připomínáme 55. výročí vzniku „Studia Balet Praha”, a také právě v tomto roce eskaluje několikaletý problém systémového financování tohoto jediného českého nezávislého tanečního souboru, který nabízí stálá angažmá profesionálním tanečníkům a absolventům tanečních konzervatoří.

Vladimír Vašut, další z trojice zakladatelů, tatínek Marka Vašuta, se špatných konců svého” souboru krátce nedožil také…

PKB dnes nemá k dispozici vlastní zázemí pro uměleckou činnost a za poslední roky dosahuje jeho veřejná finanční podpora necelých třicet procent ročního rozpočtu. Pro profesionální taneční divadlo s 23 členným cestovním souborem s denním pracovním režimem je stávající celková veřejná podpora ve výši necelých 3,5 mil. Kč ročně naprosto nedostatečná při aktuálním celkovém rozpočtu ve výši 14,9 mil. Kč. PKB má přitom srovnatelné výkonové ukazatele s baletně tanečními soubory kamenných divadel, co se týká návštěvnosti i počtu představení.

Na tiskové konferenci zleva Ing. Antonín Schneider, manažer Tanečního centra Praha, konzervatoře a gymnázia, člen Tanečního sdružení ČR, Mgr. Petr Zuska, choreograf a režisér, Mgr. Ladislava Jandová, ředitelka Pražského komorního baletu (Balet Praha o. p. s.), Mgr. Linda Svidró, baletní mistr, pověřený vedením Pražského komorního baletu

PKB v rámci své zájezdové činnosti zajišťuje dostupnost tanečního umění ve všech českých regionech a významná je též prezentace tanečního umění v zahraničí. Jeho představitelé se na tiskové konferenci v Malostranské besedě, konkrétně v jejím Trick Baru, vyjádřili, jak je složité komplexně připravit scénu třeba v sokolovně menšího města anebo naopak v aréně pro tisíce diváků.

Vedoucí souboru Ladislava Jandová situaci zdůvodňuje: „V letošním roce obdržel Pražský komorní balet dotaci ve výši pouhých 2 milionů Kč od MK ČR v rámci Programu profesionálních divadel, orchestrů a pěveckých sborů. S ohledem na navýšení celkového rozpočtu uvedeného dotačního programu MK ze 160 milionů Kč na 220 milionů Kč v roce 2019 jsme očekávali nárůst dotace i pro PKB s přihlédnutím na četná jednání s MK ČR. Programová rada MK ČR však PKB, jako jedinému subjektu z celkových 41 hodnocených, navrhla dotaci snížit i přes hodnocené ukazatele. PKB je navíc, oproti ostatním hodnoceným subjektům znevýhodněn skutečností, že se jedná o hlavní veřejnou finanční podporu na kontinuální činnost. A nikoli pouze ,doplňkovou´ finanční podporu nad rámec základního příspěvku zřizovatele. Tak jako je tomu zpravidla u ostatních podpořených subjektů v uvedeném dotačním programu.”

Během tiskové konference vystoupila s vehementní podporou PKB také odborná taneční kritička a dlouholetá šéfredaktorka Tanečních listů Jana Hošková. K ní se připojil i baletní mistr Igor Vejsada.

Zleva Petr Zuska ani Ladislava Jandová či Linda Svidró moc optimisticky do budoucnosti nehledí

Vedoucí souboru PKB Ladislava Jandová mimo jiné uvedla: „S vedením Ministerstva kultury (ministrem Antonínem Staňkem) proběhlo od podzimu 2018 několik neúspěšných jednání. Na podporu ,zachování činnosti PKB´ vznikla také petice, kterou podepsalo téměř pět tisíc osob. Současně jsme získali desítky podporujících dopisů od význačných osobností a představitelů české kultury, kteří se jednoznačně vyjádřili pro zachování kontinuální činnosti PKB, např. od Jiřího Kyliána, Ondřeje Kepky, Ilji Racka, Mária Radačovského, Lukáše Slavického, prof. Ivanky Kubicové, prof. Václava Janečka, doc. Igora Františáka, Vlastimila Harapese a mnoha dalších.“

Choreograf a režisér Mgr. Petr Zuska

Choreograf Petr Zuska se, s jistým stínem v hlasu, zmínil, že předcházející ministr kultury Ilja Šmíd slíbil (nejen) pro PKB „taneční dům“. Uvažovalo se o prostoru nevyužité stavby na pražském Klárově blízko Strakovy akademie, dnešního sídla předsednictva vlády. Dříve tam bývaly tělocvičny a bazén. S nástupem nového ministra však tento návrh tak nějak „zmizel v propadlišti“. Já jsem si vzpomněl, že v době takzvané „perestrojky“, konkrétně ve druhé polovině osmdesátých let minulého století, bylo vážně uvažováno o společném sídle Pražského komorního baletu a Černého divadla Jiřího Srnce. Měl jim být věnován celý vnitroblok na pomezí Smíchova a Malé Strany u Plaské ulice. Vzpomínám, jak nadšeně mi na nástěnce v Komorním divadle Pavel Šmok ukazoval již v první fázi rozpracovaný projekt!

Zdá se, že odchod Ilji Šmída nadlouho uzavřel i možnost tanečního domu na Klárově… Snad nikoli opět na třicet let?

Nejzajímavější pasáže diskusních příspěvku Petra Zusky a Antonína Schneidera  zachytila Eva Smolíková i ve videoreportáži:

Otázkou zůstává, jaký osud budou mít tanečníci i další kmenoví spolupracovníci PKB? Sáhne po nich konkurence? Ta ovšem tak zcela identicky vyhraněna není. Nevyjdou z kondice, když vypadnou z pravidelného tréninkového drilu? To vše nám zřejmě napoví blízká budoucnost…

Samotná konference neměla, jako většina dětské literatury, šťastný a úsměvný konec. Tím, že se konala blízko sídla Parlamentu České republiky však možná zasvítilo světélko naděje na konci tunelu?

Situace je vážná. TANEČNÍ MAGAZÍN i jeho mnozí čtenáři ještě pevně doufají, že nedopadne úplně zoufale.

Zeptali jsme se

Mgr. Igora Vejsady

baletního mistra s mezinárodními zkušenostmi i renomé,

který v PKB zastával pozici baletního mistra od roku 2016

Baletní mistr Mgr. Igor Vejsada (vlevo)

Na konferenci jste mluvil o PKB v minulém čase, to již jste nad jeho existencí zlomil hůl? Myslíte, že je situace neřešitelná?

Určitě ne. Myslím, že takové prestižní těleso, které má – nejen pro mne – téměř zásadní význam, musí přežít. Pokud si uvědomíme, co by tím současná česká taneční kultura ztratila, tak je to pro mne naprosto nemyslitelné! Z druhé strany nevím, jaké kroky udělá ministerstvo kultury? A ministr, který jde na nějaký muzikál, místo účasti na udílení významné a prestižní francouzské ceny českému tanečníkovi – Jiřímu Kyliánovi?“

Foto: Eva Smolíková a archiv

Video: Eva Smolíková

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

»PINGLS« nadchli i vyvolali sentiment!

Protagonistka za polovinu představení vystřídala osm párů bot! █ Tanečníci „Lindo, hop!“ a „ORIGINÁLNÍ PRAŽSKÝ SYNKOPICKÝ ORCHESTR“ úspěšně odstartovali autorskou hudebně-taneční grotesku „Pingls aneb Hot Café Revue“. █ Volně navazuje na „Veselé skoky”!

Na chvíli jsme se přenesli do dob Saturnina, vrcholné éry Oldřicha Nového, gentlemanů, kteří v lakýrkách snad chodili i na buřta. Do éry swingových melodií i do časů, kdy se dalo za jízdy mimo stanice skákat z tramvají bez dveří. A to vše díky taneční grotesce „Pingls aneb Hot Café Revue”, která měla světovou premiéru 28. dubna v pražské Malostranské besedě od osmé hodiny večerní. A TANEČNÍ MAGAZÍN byl při tom. Tento žánrově složitěji uchopitelný divadelně zábavný  útvar snoubí neverbální pohybové divadlo „Lindo, hop!“, pod uměleckým vedením Martina Packa, s hudbou „Originálního pražského synkopického orchestru“. Obecenstvo (o účinkujících nemluvě) se ocitá ve stylové kavárně 20. let minulého století, proměněné v tančírnu.

Vedoucí souboru Martin Pacek považuje dvacátá léta za dobu „neuvěřitelně progresivní, objevnou a dodnes inspirující“. Nejen proto přijal nabídku hereček Henriety Hornáčkové a Lucie Pernetové, které stály u zrodu představení, a stal se uměleckým garantem i spolutvůrcem.

Přenesení této hudebně taneční férie do „dobové taneční kavárny, kde hraje živá hudba a hosty obsluhuje podivný personál“ vedlo Packa k výstižnému označení „Pingls“. V místě klidu, kde to, nejen v kuchyni, vře pod pokličkou, se odehrávají tematicky nadčasová humorná minidramata. Způsob vyprávění a výraz je výrazně ovlivněn filmovou němou groteskou.

Inscenační a autorský tým zde nepřímo navazuje na společné aktivity originálního pohybového divadla „Veselé skoky“. Tentokrát si však přizvali i „Originální pražský synkopický orchestr”.

OPSO”, jak má toto hudební těleso vrozenou zkratku již od dob vrcholné éry kapelníka Pavla Klikara a zpěváka a herce Ondřeje Havelky, překvapilo. Nejen obrozenou sestavou, ale i zmenšenou dechovou sekcí a stylem, který směřoval spíše k dixielandu, než k typickému a nezaměnitelnému kavárenskému soundu oné doby.

Podtitul „Hot Café Revue“ však odkazuje na programy klubů newyorského Harlemu před bezmála sto lety. „Starý jazz je dnes to nejoriginálnější, co můžete slyšet,“ vysvětluje současný vedoucí „OPSO” Jan Pospíšil. Toto představení pro něj znamená¨: „Výzvu, inspirativní spojení, oživení zapomenutých hodnot a především zábavu.“

Živá kapela a tancující herci ve vtipných skečích. Tančírna. Diváci, kteří chtějí nejen vidět divadlo, ale užít si večer: hudbu, humor, tanec a sbližování, tak popisuje Henrieta Hornáčková živoucí představu, která jí byla prvotním impulsem. Tancující herci byli skvělí. Rovněž tak herci stepující. Trochu problémem je pantomima. A to navzdory tomu, že účinkující patří ke špičce nastupující herecké generace. Prostě, zřejmě je neučil Ctibor Turba… 

Ale tato malá výtka určitě nepokazí celkový dojem z celého večera.

Autenticitu představení umocňují dobové nástroje muzikantů a stylové kostýmy herců. Těch se zhostila Petra Zídková.

Kostýmy jsou opravdu milé, vkusné a stylové. Výborným nápadem je začlenění i dalších protagonistů, v těchto dobových úborech, mezi obecenstvo. Patrně se jedná o alternující herce a tanečníky?

Mezi osobnostmi  tvůrčího týmu nechybí ani odborníci na dobové tance a step Zdeněk Pilecký, Jan Kabelka a Václav Muška.

Z celého večera je zde patrný nejspíš rukopis Zdeňka Pileckého. Ten má k tanci ve stylu Lindy Hop z uvedeného triumvirátu asi nejblíže. Naopak, jak již bylo napsáno, nejslabším článkem představení je pantomima v podání činoherních herců.

Na závěr nás čeká nefalšovaná šlehačková bitva. Jako z němých grotesek Macka Sennetta! Nic nevadí, že dorty jsou kašírované. Postačí autentická šlehačka na nosech, tvářích i kostýmech účinkujících. Jen mne napadlo, zda by místo dortů, v duchu starého, dobrého českého Saturnina nebyly lepší koblihy???

Vygradovanými tanečně-pohybovými skeči a improvizacemi však večer nekončí. V druhé půli jsou k tanci vyzváni i diváci

Do kavárny, kde se podává pravý raný americký jazz, step i tanec s příchutí jemného drama a řízného humoru, můžete na druhou premiéru zavítat 9. května do pražské Malostranské Besedy, opět od 20.00 hodin, další květnové představení čeká diváky poněkud východněji. Soubor i muzikanti se přesunou na adresu: Hotel Svornost, Praha 9 – Dolní Počernice, kde je čeká představení v neděli 19. května taktéž o osmé večerní, červnové reprízy budou následovat 6., 19. a 23. 6.  – opět v Malostranské besedě.

»Pingls aneb Hot Café Revue«

Režie a choreografie: Martin Pacek

Choreografie stepu: Václav Muška

Konzultace dobových tanců: Zdeněk Pilecký a Jan Kabelka

Kostýmy: Petra Zídková

Ze závěrečné děkovačky po světové premiéře v neděli 28. dubna v Malostranské besedě

Účinkující:

Pohybové divadlo Lindo, hop!: Henrieta Hornáčková, Lucie Pernetová, Veronika Čermák Macková, Veronika Svojtková, Zuzana Vejvodová, Magdaléna Borová, Daniela Šišková, Iva Vejražková, Václav Jílek, Zbyněk Fric, Radim Madeja, Vojtěch Bartoš, Jan Hofman, Jan Meduna, Libor Matouš a Michael Vykus.

ORIGINÁLNÍ PRAŽSKÝ SYNKOPICKÝ ORCHESTR: Jan Pospíšil/Vojtěch Pospíšil – saxofony, klarinety; Michael Chomiszak – trumpeta; Matěj Šmíd – trombón, zpěv; Jan Brabec a Antonín Dlapa – banjo/kytara; Pavel Jurečka – kontrabas, suzafon; Jiří Gilík – piano.

Délka představení: 50 minut + koncert/tančírna

Premiéry: 28. 4. a 9. 5. 2019 od 20 hodin, Malostranská beseda (Malostranské nám. 35/21, Praha 1)

Reprízy: 19. 5. Hotel Svornost, Praha 9 – Dolní Počernice; 6., 19. a 23. 6. Malostranská beseda

Foto: Norbert Tappert  a Lucie Maxová

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

„LINDO, HOP!”

Pohybové divadlo Lindo, hop! a Originální pražský synkopický orchestr uvádějí autorskou hudebně-taneční grotesku „Pingls” aneb „Hot Café Revue”. Kde? Nejen v Malostranské besedě.

Taneční groteska „Pingls“ aneb „Hot Café Revue“ bude světu představena 28. dubna v pražské Malostranské besedě. Snoubí neverbální pohybové divadlo Lindo, hop! pod uměleckým vedením Martina Packa s hudbou Originálního pražského synkopického orchestru. Diváky přenese do atmosféry 20. let, kdy čas tikal synkopami, a stylovou kavárnu promění v tančírnu.

20. a 30. léta považuje Martin Pacek za dobu „neuvěřitelně progresivní, objevnou a dodnes inspirující“. Nejen proto přijal nabídku hereček Henriety Hornáčkové a Lucie Pernetové, které stály u zrodu představení, a stal se uměleckým garantem i spolutvůrcem. Autorský tým tak navazuje na společné aktivity originálního pohybového divadla Veselé skoky. Tentokrát však přizvali i Originální pražský synkopický orchestr.

Živá kapela a tancující herci ve vtipných skečích. Tančírna. Diváci, kteří chtějí nejen vidět divadlo, ale užít si večer: víno, hudbu, humor, tanec a sbližování.“ Tak popisuje Hornáčková živoucí představu, která jí byla prvotním impulsem. Situování příběhu do „dobové taneční kavárny, kde hraje živá hudba a hosty obsluhuje podivný personál“ vedlo Packa k výstižnému označení „Pingls“. V místě klidu, kde to však vře pod pokličkou, se odehrávají tematicky nadčasová humorná dramata. Způsob vyprávění a výraz je inspirován filmovou němou groteskou. Tanečně-pohybovými skeči a improvizacemi však večer nekončí. V druhé půli budou k tanci vyzváni i diváci.

Podtitul „Hot Café Revue“ odkazuje na programy klubů newyorského Harlemu před bezmála sto lety. A právě na autentickou interpretaci raného jazzu, blues a taneční hudby této éry se OPSO specializuje od roku 1974, kdy ho založil Pavel Klikar. „Starý jazz je dnes to nejoriginálnější, co můžete slyšet,“ míní současný vedoucí ansámblu Jan Pospíšil. Představení pro něj znamená „výzvu, inspirativní spojení, oživení zapomenutých hodnot a především zábavu.“ Samozřejmostí jsou dobové nástroje a stylové kostýmy. Těch se zhostila Petra Zídková. V tvůrčím týmu nechybí ani odborníci na tehdejší tance a step Zdeněk Pilecký, Jan Kabelka a Václav Muška.

Do kavárny, kde se podává pravý raný americký jazz, step i tanec s příchutí jemného dramatu a řízného humoru, můžete premiérově zavítat 28. dubna v pražské Malostranské Besedě, následně i na dalších místech.

Délka představení: 50 minut + tančírna

Premiéry: 28. 4. a 9. 5. 2019 od 20 hodin, Malostranská beseda (Malostranské nám. 35/21, Praha 1)

Reprízy: 19. 5. Hotel Svornost, Praha 9 – Dolní Počernice; 6., 19. a 23. 6. Malostranská beseda

Foto: © Norbert Tappert, 2019

Petra Kubešová

„Den flamenka” bude v Praze trvat dny čtyři!

Jsou to věci. Bývalý režim slavil říjnovou revoluci v listopadu. A v Praze se letos bude „Den flamenka” slavit od 22. 11 do 25. 11. Ačkoli připadá na 16. 11.!!!

Pestré šaty tanečnic, klapot podpatků, zvuk flamenkové kytary nebo vůně pravého tapas – festival Den flamenka” přinese na pár dní do podzimní Prahy atmosféru španělské fiesty. Čtyřdenní pestrý program je oslavou Mezinárodního dne flamenka”, na který jsou každým rokem zvané flamenkové hvězdy. Od 22. do 25. listopadu se tak mohou návštěvníci těšit na světovou premiéru představení v podání španělské krásky Karime Amayi, syntézu rytmu flamenkového zpěvu Carmen Fernandez a kytary Morenita de Triana ze Slovenska, taneční soubor Compaňía Danza Flamenca Virginia Delgado z Prahy či tvorbu umělkyň Irene Álvarez a Maríe Marín. Den flamenka je tu pro všechny flamenkové nadšence a zájemce, kteří chtějí proniknout do tajemného světa vášně a životního stylu, kterým flamenko bezesporu je. 

Festival tradičně nabízí pestrý doprovodný program zahrnující dílny se španělskými lektory, filmové projekce, besedy pro školy i širokou veřejnost, flamenkový bazar, španělskou gastronomii či den otevřených dveří flamenkových akademií. V Malostranské besedě bude již od 25. října až do 25. listopadu ke zhlédnutí výstava Carmen Amaya ve fotografiích.

Mezinárodní Den flamenka” byl ustanoven na 16. listopadu, kdy bylo flamenko v roce 2010 zapsáno na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Praha se festivalem Den flamenka” připojuje k oslavám již počtvrté.

Ve čtvrtek 22. listopadu otevře festival v Divadle U Hasičů světová premiéra představení „La Fuente / Pramen”, ve kterém zazáří špičková španělská tanečnice Karime Amaya. Představení je strhující podívaná o nutkavé potřebě svobody, rozvíjení se a objevování. Pramen energie se dere z podzemí na povrch a země sama pozoruje jeho zrod. Nachází si svoji cestu – cestu flamenka. Karime, se tímto svým prvním autorským představením obrací ke svým rodinným flamenkovým kořenum, k legendární Carmen a příjmení Amaya. Brilantní umění tanečnice ocenily ve společných projektech i takové špičky současné flamencové scény jako Pastora Galván, Gerardo Núñez, Antonio Canales či Juan de Juan.

Karime Amaya

V pátek 23. listopadu je na programu v Českém muzeu hudby večer plný nejčistších emocí, které flamenkový zpěv přináší přímo z hloubky celého srdce španělské zpěvačky Carmen Fernandez. V písních se podělí o nezměrné radosti, největší lásky, starosti i nejhlubší životní tragedie. Carmen, která pochází ze slavné flamenkové rodiny, se pro vás bude smát i plakat. Jedním z jejich předků byl i legendární zpěvák Juan Talega. Na kytaru jí doprovodí jeden z nejvyhledávanějších kytaristů na Slovensku, v České republice a dalších sousedních zemích – Morenito De Triana (Stanislav Kohútek) ze Slovenska, který se „vyučil“ u španělských kytarových mistrů Gerarda Nuňeze, Nino de Pury a Joseho Manuela Tudely.

Sobota 24.listopadu nabídne ve velkém sále Městské knihovny nejprve flamenkovou fiestu, kde budou k vidění exhibiční choreografie tanečních akademií z celé České republiky i Slovenska. Následovat bude premiéra tanečního představení AIRE / VÁNEK”, ve kterém se představí pražský taneční soubor Compaňía Danza Flamenca Virginia Delgado. Představení Aire” je pohledem do emočního nitra ženy. Spolu s ní putujeme od známého k neznámému, jedním dechem hledáme.

Z představení Múza”

V neděli 25. listopadu festival uzavře v Malostranské besedě představení „Múza”, které se soustředí na ženský pohled na umění. Zpěvačka María Marín a tanečnici nabídnou svůj intimní pohled na tvorbu, kterou ztvárňují a zhmotňují pomocí kytary, co by hlavního hudebního nástroje a tance, co by obrazového jazyka. Nabízejí cestu skladbami napříč časem (Scarlatti, Albéniz, Feliu), které ukazují přirozenou fúzi mezi flamenkem, klasickými skladbami a andaluským folklórem. Na jejich vystoupení v Malostranské besedě naváže takzvané flamenkové tabláos.

To vše proběhne pod záštitou španělského velvyslance Pedro Calvo-Sotelo Ibáñez-Martína. A ve spolupráci s městkou částí Praha 2, agenturou SMART Communication a dalšími subjekty. Předprodej vstupenek a podrobné informace o festivalu na www.denflamenka.cz.


Anna Vašátková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN