Rozhovor se zpěvačkou JANOU „Leeloo“ KOPTOVOU

„Zpívá se mi lépe, když je v písni i kus mne“

Vše začalo tancem a to jí byly tři roky… Vyzkoušela všechny možné styly a jednu dobou dokonce závodně tančila Rock&Roll. Pak přišel zpěv, zkusila si i herectví a láska k hudbě dovedla Janu Koptovou ke studiu populárního zpěvu na konzervatoři a letos pod pseudonymem Leeloo vydala svůj první singl Botticelli Girl“, ke kterému také natočila videoklip a právě pracuje na svém debutovém albu. Zájem o tanec ji zůstal, a když to čas a koronavirus dovolí, ráda si zatančí v tanečním studiu.

Pocházíte z umělecké rodiny, pradědeček spisovatel, dědeček textař, tatínek herec, textař a pianista, maminka herečka. Jaké bylo, vyrůstat v rodině plné umělců? Jak vás to ovlivnilo?

Rozhodně mě to přivedlo k hudbě a umění celkově. Odmalička jsme chodily se ,ségrou‘ do divadel za rodiči. Nejvíce času jsme strávily v divadle Semafor, takže hudba, tanec a herectví bylo všude kolem mě. Nedokážu si to představit jinak. Když jsme nebyly v divadle, tak jsme šly na koncert  táty a tak podobně.“

Od dětství ráda zpíváte. A podle všeho, jste vždycky chtěla být zpěvačkou, ale vaši rodiče si to nepřáli. V páté třídě na ZŠ jste se v Semaforu objevila v představení Opera Betlém“, kde hrál váš táta a pak jste zpívala v Dětské opeře Praha. Bavilo vás to?

Milovala jsem to! Našla jsem si tam spoustu přátel a hlavně jsem se konečně začala učit zpívat. V naší rodině se opera neposlouchá, jen u venkovního posezení na zahradě hraje klasika. Rozhodně mi to rozšířilo obzory a stát ve svých asi 14 letech na prknech Národního divadla s tím, že jsem tam něco přednášela, byla úžasná zkušenost!!!“

V jednom rozhovoru jste řekla, že jste nikdy nepřemýšlela nad jinou než uměleckou kariérou, a tak jste se rozhodla pro studium populárního zpěvu na pražské konzervatoři. Proč jste si vybrala právě populární zpěv? Neuvažovala jste o opeře?

Hodně lidí mě do toho nutilo, ale já si nikdy nedokázala samu sebe představit jako operní divu. Plánovala jsem i muzikál, ale nakonec jsem šla na Pražskou konzervatoř k paní profesorce Janě Balašové a vůbec bych to neměnila!“

Nedávno jste vydala svůj první videoklip k písni Botticelli Girl pod pseudonymem Leeloo. Proč právě Leeloo? Někde jste řekla, že je podle hrdinky z vašeho oblíbeného filmu Pátý element…

Ano. Na filmu ,Pátý element´ jsem vyrostla. S kamarádkou jsme si říkaly zkráceně ,Lilu´ . Vždycky jsem věděla, že mé umělecké jméno nebude mé vlastní. Před pár lety jsem se na sociálních sítích Instagram přejmenovala na ,Leeloo´. Když jsme s mým producentem Sebastianem Hádlem a mou sestrou Františkou vymýšleli, jak bych si mohla říkat, tak to Sebastian navrhl. Hned jsem souhlasila!“

V současnosti pracujete na svém debutovém albu a pod pěti skladbami je autorsky podepsaná vaše sestra Františka. Neuvažovala jste o tom, napsat si také sama text?

Texty si píši! Třeba právě můj debutový single ,Botticelli girl´ jsem napsala já – hudbu i text. Se sestrou jsem spolupracovala na třech z těchto pěti zmíněných písních, a pak na všech ostatních sama. Zpívá se mi mnohem lépe, když je v písni i kus mě.“

S rodinou

Spolu se sestrou Františkou jste se objevily v malých rolích ve filmové hudební komedii Jiřího Menzla Donšajni“ (2013), v níž si zahrál také váš tatínek Václav Kopta. Jaká to byla zkušenost? Přijala byste i dnes roli před kamerou?

To už je velice dávno a jednalo se o opravdu malinké role. Nakonec jsem pouze dostala pohlavek před kamerou, ale strašně mě to bavilo. Pamatuji si úplně vše! Konkurz v Malostranské besedě, kostýmní zkouška na hřbitově, zkoušení scén, ostatní děti, co tam s námi byly a samozřejmě velkou premiéru. Jiří Menzel řešil každičký detail. Moc si vážím toho, že jsem ho mohla vidět během jeho práce, kterou dělal dokonale. Vyrostla jsem v divadle a vždycky si všichni kolem mě mysleli, že budu herečka. Rozhodně bych se nějaké té roli nebránila – uvidíme, co přinese čas.“

Zpívání vás podle všeho velice baví a naplňuje. Vyzkoušela jste si také herectví. A co tanec, neláká vás?

Upřímně, vše začalo tancem. Byla jsem velice extrovertní a hyperaktivní dítě, takže jsem začala tančit ve svých 3 letech. Vyzkoušela jsem všechny možné styly a jednu dobou jsem dokonce závodně tančila Rock&Roll. Byl i rok, kdy jsem chodila tančit čtyřikrát týdně (více stylů) a k tomu jsem ještě zvládala akrobacii, výtvarku a dřevěnou dílnu – rodiče se mě prostě snažili unavit. 🙂 Tím jsem si nakonec zničila kolena a po krátké pauze jsem se k tancování vrátila jen částečně. Covid mi brání chodit do mého oblíbeného tanečního studia, ale jednou za čas si něco zatančím.“

Letos vás čeká maturita a co dál? Budete pokračovat ve studiu?

Plánuji zůstat na škole ještě dva roky, abych udělala absolutorium. Nad vysokou školou se ještě rozhoduji. Láká mě zahraničí, ale v poslední době si nejsem úplně jistá…“

Jak ráda trávíte chvíle volna?

Posloucháním hudby, posezením v kavárnách nebo koukáním na něco zajímavého. Záleží na tom, kolik mám energie.“

Jana „Leeloo“ Koptová:

Narodila se 4. 7. 2001 v Praze jako mladší dcera herců Václava Kopty a Simony Vrbické (dvorní dabérky Nicole Kidman). Strýc Jan Kopta je výtvarník. Dědeček Pavel Kopta byl textař, hlavně písní pro Hanu Hegerovou, například „Lásko prokletá“. Prastrýc Petr Kopta byl básníkem, překladatelem, textařem a  podepsal Chartu 77. Pradědeček Josef Kopta byl spisovatel a jeho nejslavnější román „Hlídač č. 47“, který vyšel v roce 1926, byl 3x zfilmovaný. Starší sestra Františka studuje Arts management a s Janou napsala několik písní.

Jana studuje pražskou konzervatoř. Objevila se v malé roli ve filmu Donšajni“.

Veronika Pechová  

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Kdo tančí, nestárne!

Podívejte se na záznam z Mezinárodního den tance 2021, který jsme společně oslavili minulý čtvrtek!

Minulý čtvrtek proběhla oslava Mezinárodního dne tance 2021 a jako každý rok pro vás pořadatelé z Art 4 People připravili celodenní taneční program. Zhlédnout jste mohli vystoupení profesionálních divadelních souborů (Národní divadlo Praha, Národní divadlo Brno, Národní divadlo moravskoslezské a další), ukázku tanečního filmu Jiřího Kyliána, společný baletní trénink pod vedením šéfů uměleckých souborů a baletních mistrů. A to včetně Darii Klimentové z The Royal Ballet School of London. Anebo vystoupení a workshopy napříč nejrůznějšími tanečními styly i celorepublikový flashmob, který natočili Taťána G. Brzobohatá, Ondřej G. Brzobohatý, Vlastimil Harapes a Elis Mraz, pod vedením choreografa Marka Zelinky. Záznam z akce je dostupný ke zhlédnutí zdarma na www.mezinarodnidentance.cz.

Program byl rozdělen do dvou bloků:

1.       záznam z první části ke zhlédnutí ZDE

2.       záznam z druhé části ke zhlédnutí ZDE

Baletní trénink pod vedením Stanislava Slavického

Martin Kolda, dramaturg Mezinárodního dne tance a ředitel Art 4 People uvedl: Máme za sebou již sedmý ročník oslav Mezinárodního dne tance, který jsme kvůli omezením museli realizovat v on-line prostoru. Program, který sledovalo tisíce diváků byl pestrý, celkem bylo uvedeno několik desítek vystoupení a workshopy ze 14 tanečních žánrů. Rekordní byl zájem o taneční flashmob, kterým jsme dle statistik oslovili přes 100 tisíc lidí a pouze do závěrečného sestřihu se zapojili přesně 563 tanečníci z celé České republiky i zahraničí.“ Záznam flashmobu můžete zhlédnout ZDE.

Děkujeme všem, kdo se do oslav zapojili. Již teď můžete sledovat novinky ohledně Mezinárodního dne tance 2022 ve facebookové skupině a události.  

Mezinárodní den tance tancem uctili i v olomouckém divadle

Akce s heslem „Kdo tančí, nestárne!“ byla realizována ve spolupráci s Nadací Krása pomoci a vyzývala veřejnost, aby podpořila úsilí nadace o zlepšování života seniorů a přispěla do charitativní kampaně ZDE. On-line sbírka je otevřena až do 16. 5. 2021 a přispět může kdokoliv libovolnou částkou.

Partnery akce byli: Ministerstvo kultury, Státní fond kultury, Nadace Život umělce, Art 4 People, Place 4 People, Nadace Krása pomoci, Kletch CZ s.r.o., Tüchler, Malostranská Beseda a další. Projekt je realizován s finanční podporou hl. m. Prahy a pod záštitou radní hl. m. Prahy MgA Hany Třeštíkové .

Z pražského Národního divadla

Foto: Národní divadlo Praha a Moravské divadlo Olomouc

Polina Sirotina

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Mezinárodní den tance 2021

Čili: „Kdo tančí, nestárne!“

Ve čtvrtek 29. dubna vypukne on-line událost „Mezinárodní den tance 2021“! Pořadatelé z Art 4 People připravili, jako každý rok, celodenní taneční program. V něm nebudou chybět vystoupení profesionálních divadelních souborů (Národní divadlo Praha, Národní divadlo Brno, Národní divadlo moravskoslezské a další), ukázka tanečního filmu Jiřího Kyliána, společný baletní trénink pod vedením šéfů uměleckých souborů a baletních mistrů, včetně Darii Klimentové z The Royal Ballet School of London. A ani vystoupení a workshopy, napříč nejrůznějšími tanečními styly a celorepublikový flashmob, který natočili Taťána G. Brzobohatá, Ondřej G. Brzobohatý, Vlastimil Harapes a Elis Mraz pod vedením choreografa Marka Zelinky. Letošní ročník vznikl ve spolupráci Nadace Krása pomoci a je doprovázen heslem „Kdo tančí, nestárne“, které vyzývá veřejnost, aby podpořila úsilí nadace nadále zlepšovat životy seniorů.

Program oslavy bude možné sledovat zdarma ve čtvrtek 29. dubna od 10.30 na facebookové stránce Art 4 People či v události, na www.mezinarodnidentance.cz nebo YouTube Art 4 People. 

Už se blížíme do finále a já věřím, že celodenní taneční program nabídne široké veřejnosti pohyb a kulturu, která nám všem tak schází. Diváky čeká skutečně pestrý program, včetně toho nejlepšího z taneční scény. Děkuji všem partnerům, kteří do toho s námi šli i v on-line prostředí.“ uvedl Martin Kolda, dramaturg Mezinárodního dne tance a ředitel Art 4 People.

Marek Zelinka

Manažerka projektu Alexandra Šebestová doplňuje: „Usilujeme o maximální zapojení veřejnosti do charitativní on-line kampaně Nadace Krása pomoci s heslem ,Kdo tančí nestárne!´. Prozradím, že pouze taneční flashmob oslovil přes 100 000 lidí po celé České republice.“ Pokud chcete pomoci seniorům i Vy, můžete přispět prostřednictvím TÉTO sbírky.

Elis Mraz

Během celodenního programu vystoupí taneční soubory předních českých tanečních institucí, kterými jsou Národní divadlo Praha, Národní divadlo moravskoslezské, Národní divadlo Brno, Jihočeské divadlo, Moravské divadlo Olomouc, Divadlo J.K. Tyla v Plzni, Divadlo F. X. Šaldy Liberec a další profesionální tělesa, poloprofesionální soubory i amatérské skupiny. V programu nebude chybět vysílání tréninku u baletní tyče pod taktovkou uměleckých šéfů a baletních mistrů včetně Darii Klimentové z The Royal Ballet School. Představíme filmovou skeč Jiřího Kyliána, světově uznávaného tanečníka a choreografa, držitele mnoha mezinárodních ocenění, který byl v roce 2019 jmenován rytířem francouzské Akademie krásných umění v Paříži. V rámci programu se nově uskuteční taneční soutěž „Salsa Open“, které se účastníci budou moci zúčastnit ze svých domovů.

Podepisující se Daria Klimentová

Tímto bychom chtěli vyzvat všechny příznivce tance, aby se do oslav zapojili a nezapomněli živé vysílání sdílet i se svými staršími rodiči a prarodiči. Veškeré detaily ohledně programu a příprav Mezinárodního dne tance sledujte na webu www.mezinarodnidentance.cz a ve facebookové skupině.

Partnery akce jsou Ministerstvo kultury ČR, Státní fond kultury, Nadace Život umělce, Art 4 People, Place 4 People, Nadace Krása pomoci, Kletch CZ s.r.o., Tüchler, Malostranská Beseda, Taneční aktuality a další. Projekt je realizován s finanční podporou hl. města Praha.

Foto: Eva Smolíková a archiv TM

Polina Sirotina

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Hodili PRAŽSKÝ KOMORNÍ BALET přes palubu?

Má složitá situace kolem dotační politiky pro jeden z doma i v zahraničí nejuznávanějších tanečních souborů dneška možnost uspokojivého řešení? Co na to nejen Ministerstvo kultury?

Ten soubor mám asi nadosmrti spojen s tehdy (již nefunkčním) pražským Komorním divadlem, kde dlouho v minulé době zkoušel a piloval svá krásná představení. Pražský komorní balet se mi nadlouho zaryl do paměti jako „dítě Pavla Šmoka“. Ale není to pravda. U jeho zrodu stál ještě legendární choreograf Luboš Ogoun a baletní teoretik, profesor a publicista Vladimír Vašut. Z tohoto triumvirátu nejprve odešel na věčnost Luboš Ogoun. Ne tak dávno zesnul i legendární Pavel Šmok a ke konci loňského roku v mělnické nemocnici dodýchal i Vladimír Vašut. Vypadá to, že je dlouho nepřežije ani samotný soubor – Pražský komorní balet…

Pavel Šmok na archivním snímku mezi svými tanečnicemi

Ač se to zdá neuvěřitelné, tento špičkový soubor, který obdivovali špičkoví tanečníci, ale i milióny televizních diváků, když pohostinsky vystupoval v recitálech Karla Gotta, stojí na prahu zániku!

Pan Luboš Ogoun (vlevo) přebírá státní vyznamenání od prezidenta Václava Havla

Pražský komorní balet (dále jen PKB) je pro českého, ale též zahraničního, diváka již více než čtyři desítky let známým a tradičním českým tanečním souborem. Předchůdce PKB „Studio BALET PRAHA“, založené v roce 1964 právě Lubošem Ogounem, Vladimírem Vašutem a zejména Pavlem Šmokem, mu dalo jisté základy. Zrovna v letošním roce si připomínáme 55. výročí vzniku „Studia Balet Praha“, a také právě v tomto roce eskaluje několikaletý problém systémového financování tohoto jediného českého nezávislého tanečního souboru, který nabízí stálá angažmá profesionálním tanečníkům a absolventům tanečních konzervatoří.

Vladimír Vašut, další z trojice zakladatelů, tatínek Marka Vašuta, se špatných konců svého“ souboru krátce nedožil také…

PKB dnes nemá k dispozici vlastní zázemí pro uměleckou činnost a za poslední roky dosahuje jeho veřejná finanční podpora necelých třicet procent ročního rozpočtu. Pro profesionální taneční divadlo s 23 členným cestovním souborem s denním pracovním režimem je stávající celková veřejná podpora ve výši necelých 3,5 mil. Kč ročně naprosto nedostatečná při aktuálním celkovém rozpočtu ve výši 14,9 mil. Kč. PKB má přitom srovnatelné výkonové ukazatele s baletně tanečními soubory kamenných divadel, co se týká návštěvnosti i počtu představení.

Na tiskové konferenci zleva Ing. Antonín Schneider, manažer Tanečního centra Praha, konzervatoře a gymnázia, člen Tanečního sdružení ČR, Mgr. Petr Zuska, choreograf a režisér, Mgr. Ladislava Jandová, ředitelka Pražského komorního baletu (Balet Praha o. p. s.), Mgr. Linda Svidró, baletní mistr, pověřený vedením Pražského komorního baletu

PKB v rámci své zájezdové činnosti zajišťuje dostupnost tanečního umění ve všech českých regionech a významná je též prezentace tanečního umění v zahraničí. Jeho představitelé se na tiskové konferenci v Malostranské besedě, konkrétně v jejím Trick Baru, vyjádřili, jak je složité komplexně připravit scénu třeba v sokolovně menšího města anebo naopak v aréně pro tisíce diváků.

Vedoucí souboru Ladislava Jandová situaci zdůvodňuje: „V letošním roce obdržel Pražský komorní balet dotaci ve výši pouhých 2 milionů Kč od MK ČR v rámci Programu profesionálních divadel, orchestrů a pěveckých sborů. S ohledem na navýšení celkového rozpočtu uvedeného dotačního programu MK ze 160 milionů Kč na 220 milionů Kč v roce 2019 jsme očekávali nárůst dotace i pro PKB s přihlédnutím na četná jednání s MK ČR. Programová rada MK ČR však PKB, jako jedinému subjektu z celkových 41 hodnocených, navrhla dotaci snížit i přes hodnocené ukazatele. PKB je navíc, oproti ostatním hodnoceným subjektům znevýhodněn skutečností, že se jedná o hlavní veřejnou finanční podporu na kontinuální činnost. A nikoli pouze ,doplňkovou´ finanční podporu nad rámec základního příspěvku zřizovatele. Tak jako je tomu zpravidla u ostatních podpořených subjektů v uvedeném dotačním programu.“

Během tiskové konference vystoupila s vehementní podporou PKB také odborná taneční kritička a dlouholetá šéfredaktorka Tanečních listů Jana Hošková. K ní se připojil i baletní mistr Igor Vejsada.

Zleva Petr Zuska ani Ladislava Jandová či Linda Svidró moc optimisticky do budoucnosti nehledí

Vedoucí souboru PKB Ladislava Jandová mimo jiné uvedla: „S vedením Ministerstva kultury (ministrem Antonínem Staňkem) proběhlo od podzimu 2018 několik neúspěšných jednání. Na podporu ,zachování činnosti PKB´ vznikla také petice, kterou podepsalo téměř pět tisíc osob. Současně jsme získali desítky podporujících dopisů od význačných osobností a představitelů české kultury, kteří se jednoznačně vyjádřili pro zachování kontinuální činnosti PKB, např. od Jiřího Kyliána, Ondřeje Kepky, Ilji Racka, Mária Radačovského, Lukáše Slavického, prof. Ivanky Kubicové, prof. Václava Janečka, doc. Igora Františáka, Vlastimila Harapese a mnoha dalších.“

Choreograf a režisér Mgr. Petr Zuska

Choreograf Petr Zuska se, s jistým stínem v hlasu, zmínil, že předcházející ministr kultury Ilja Šmíd slíbil (nejen) pro PKB „taneční dům“. Uvažovalo se o prostoru nevyužité stavby na pražském Klárově blízko Strakovy akademie, dnešního sídla předsednictva vlády. Dříve tam bývaly tělocvičny a bazén. S nástupem nového ministra však tento návrh tak nějak „zmizel v propadlišti“. Já jsem si vzpomněl, že v době takzvané „perestrojky“, konkrétně ve druhé polovině osmdesátých let minulého století, bylo vážně uvažováno o společném sídle Pražského komorního baletu a Černého divadla Jiřího Srnce. Měl jim být věnován celý vnitroblok na pomezí Smíchova a Malé Strany u Plaské ulice. Vzpomínám, jak nadšeně mi na nástěnce v Komorním divadle Pavel Šmok ukazoval již v první fázi rozpracovaný projekt!

Zdá se, že odchod Ilji Šmída nadlouho uzavřel i možnost tanečního domu na Klárově… Snad nikoli opět na třicet let?

Nejzajímavější pasáže diskusních příspěvku Petra Zusky a Antonína Schneidera  zachytila Eva Smolíková i ve videoreportáži:

Otázkou zůstává, jaký osud budou mít tanečníci i další kmenoví spolupracovníci PKB? Sáhne po nich konkurence? Ta ovšem tak zcela identicky vyhraněna není. Nevyjdou z kondice, když vypadnou z pravidelného tréninkového drilu? To vše nám zřejmě napoví blízká budoucnost…

Samotná konference neměla, jako většina dětské literatury, šťastný a úsměvný konec. Tím, že se konala blízko sídla Parlamentu České republiky však možná zasvítilo světélko naděje na konci tunelu?

Situace je vážná. TANEČNÍ MAGAZÍN i jeho mnozí čtenáři ještě pevně doufají, že nedopadne úplně zoufale.

Zeptali jsme se

Mgr. Igora Vejsady

baletního mistra s mezinárodními zkušenostmi i renomé,

který v PKB zastával pozici baletního mistra od roku 2016

Baletní mistr Mgr. Igor Vejsada (vlevo)

Na konferenci jste mluvil o PKB v minulém čase, to již jste nad jeho existencí zlomil hůl? Myslíte, že je situace neřešitelná?

Určitě ne. Myslím, že takové prestižní těleso, které má – nejen pro mne – téměř zásadní význam, musí přežít. Pokud si uvědomíme, co by tím současná česká taneční kultura ztratila, tak je to pro mne naprosto nemyslitelné! Z druhé strany nevím, jaké kroky udělá ministerstvo kultury? A ministr, který jde na nějaký muzikál, místo účasti na udílení významné a prestižní francouzské ceny českému tanečníkovi – Jiřímu Kyliánovi?“

Foto: Eva Smolíková a archiv

Video: Eva Smolíková

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN