Vyhlášení soutěže TALENT AWARDS 2018

Taneční, hudební a umělecké soutěže určené pro profesionály i pro amatéry

Zveme všechny   milovníky soutěží, tance, hudby, umění a  zábavy! 

11. jubilejní ročník mezinárodní soutěže talentů TALENT AWARDS  2018 – taneční, hudební a umělecké soutěže, určené pro profesionály a pro amatéry je vyhlášen! 

Propozice, seznam oborů a přihlášky naleznete na www.talentawards.eu
Naleznete nás i na Facebooku: www.facebook.com/talentawards.eu
Termíny k přihlášení –  Zahájení: 01.01.2018
Termíny k přihlášení –  Ukončení: 31.01.2018
Termíny konkurzů: únor/březen 2018
Finále – slavnostní galavečer: 21.04.2018 Praha
Tým Talent Awards
Taneční magazín 

Neopakovatelný zážitek

Předpremiéra v komorně intimním prostředí hravě i dravě. Strhující výkony interpretů i všech složek. Od pánských WC k moři. Mužský i ženský svět.

Dana Pala je tanečnicí, choreografkou, pedagožkou i do jisté míry performerkou s velkým akčním rádiem a ohromnou mírou kreativity. Proto jsem se chystal na předpremiéru jejího projektu „La Mar“ do komorního prostředí Divadla na půdě pražského Cross Clubu s velkým očekáváním.

Taneční duet pro dva cizince o věčném hledání lásky na motivy Hanse Christiana Andersena, jak je projekt „La Mar“ autorkou označován, nezklamal. Vše umocnilo minimalistické prostředí půdního divadla. Vůbec, intimita divadélka pod střechou v netradičním prostředí domu-kulturní výspy, patřícího přednímu pražskému lékaři, je přímo stvořená pro obdobné studiové projekty.

Výkon Dany Paly a zejména italského tanečníka Enrico Paglialungy byl strhující. Vše bylo podřízeno stylu a náladě téměř hodinového představení. Nástup interpretky z hlediště. Nekomplikovaná, ale výrazná scéna. Výstižné kostýmy Nguyen Šetlíkové. Světelný design Michala Hōr Horáčka (který je i fotografem tohoto projektu). A v neposlední řadě i skvělá hudba Jiřího Lukeše.

Právě hudební doprovod se stal nedílnou součástí představení. Nebyl pouhým podkreslením, nýbrž i dynamizoval děj. S minimalistickým prostředím konvenovala převážně konkrétní hudba a zvuky (nikoli vzniklé elektronicky, samplovaně, ale převážně reálné). Kontrastem jim pak byly výrazně melodičtější, romantizující kytarové rify.

Scéna dokázala evokovat mnohé. Podněcovala divákovu obrazotvornost. Důvěrně známé žlábky s vodou z pánských WC hospod čtvrté cenové skupiny se proměňovaly postupně v moře až ve vodu život budící. Jednoduchá síť v rámu se stávala labyrintem i pouty zároveň, aby ve finále zaobalila a svázala veškeré ty hormony mužského i ženského světa.

Kostýmy svou zdánlivou jednoduchostí evokovaly touhu po svobodě i určitou svázanost konvencemi okolního světa.

Vlastní taneční a choreografické ztvárnění „La Mar“ nenechalo diváka ani okamžik v klidu. Hlavní protagonistka a autorka v jedné osobě však ani na chvíli nepovýšila formální linii oproti dějové lince. Prostě, v žádném případě se nejednalo o exhibici hlavní protagonistky. Italský partner jí byl důstojným a rovnocenným protihráčem. Místy, pochopitelně i spoluhráčem.

Již uváděné stísněnější prostředí divadélka Na půdě v Cross Clubu umožňovalo nahlédnout všem tvůrcům doslova až do jejich kuchyně. Šlo opravdu o neopakovatelný zážitek.

La Mar“ patří k silným zážitkům podzimní tanečně divadelní scény 2017. Možná, že ne všichni představení budou hodnotit takto výrazně kladně, ale určitě tato dynamická, ale zároveň romantická hříčka stojí za vidění!

 

Foto: Michala Hōr Horáček

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Osamělost komiksových hrdinů – premiéra

Program NoD prosinec 2017

Stále probíhá:

Tomáš Bárta: Plán sedimentu 28. 11. 2017 – 10. 1. 2018
GALERIE Tomáš Bárta se etabloval jako svébytný malíř, kreslíř a tvůrce prostorových objektů a instalací ve kterých tematizuje různé typy sedimentace zásahů do veřejného prostoru a architektury. Bárta zkoumá a volně dokumentuje různé stopy vědomé či nevědomé lidské činnosti v urbánním prostředí, hledá indexy zacházení s otevřeným prostorem nebo konkrétní historickou či současnou architekturou, které poté reflektuje ve své mediálně různorodé tvorbě. Jednotlivé způsoby zásahů se stávají Bártovi vzorem pro jeho volné uchopování v různých technikách malby a kresby, stejně tak jako vodítkem k používání konkrétní ;ch a specifických materiálů, které tvarují charakter proměny městské krajiny. Kurátor: Pavel Kubesa. -> FREE

František Pecháček: Tekutý národ 28. 11. 2017 – 10. 1. 2018
Video Galerie Památník na Národce byl (pře)sazen, na piazzetě ND tají poslední kousky ledovce odkazu Láska a víra zvítězí laminátového srdce Kurta Gebauera. Varovné signály totalitních režimů straší nejen v médiích. Politici bičují svá ega v křečovitě podbízivé úsměvy. Je to fake, prázdná gesta, cesta do nikam – nebo cesta zpátky? Projekt reflektuje aktuální dění na české politické scéně. Autor v projekci pracuje formou fluidní simulace. Syntéza obrazu založená na předloze patří mezi nové výzkumné směry oboru počítačové grafiky. Jejím cílem je vygenerovat obraz, který respektuje novou strukturu, ale v detailech je k nerozeznání ; od originální předlohy. Kurátorka: Veronika Zajačiková. -> FREE

9/12 Kasha Jandáčková & kol.: Ve dne v noci 19:30/So
DIVADLO Šance, že zemřeme při teroristickém útoku je stejná jako ta, že vyhrajeme hlavní výhru v loterii. Autorská inscenace režisérky Kashy Jandáčkové VE DNE V NOCI vypráví na základě dokumentárních materiálů, novinových článků, autentických výpovědí a videozáznamů příběhy skutečných obětí teroristických útoků. Životní osudy obyčejných hrdinů, kteří by se jimi raději nestali. V hlavních rolích: A. Linhartová, K. Vágnerová, J. Meduna, J.Roskot a Killiekrankie. Režie: K. Jandáčková. Dramaturgie: N. Preslová. -> 250 Kč / 150 Kč (studenti, senioři, ZTP)

12/12 a 19/12 Janek Lesák & kol.: Osamělost komiksových hrdinů 19:30/Út
DIVADLO | PREMIÉRA
Inscenace otevírá třinácté komnaty nejslavnějších komiksových hrdinů. American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o tom, že jsou superhrdinové. Ze stejné studie vyplývá, že ještě vyšší procento superhrdinů sní o tom, že jsou lidmi. Hrají: L. Přichystalová, L. Karda, M. Cikán, J. Strýček. Režie: J. Lesák. Dramaturgie: N. Preslová. -> 250 Kč / 150 Kč (studenti, senioři, ZTP)

13/12 Básně (koncert z cyklu Hudba v souvislostech) 20:00/St
HUDBA Poslední koncert bude věnován paralelám básnické tvorby a hudby. Skladby budou reflektovat poezii a to buď přímým zhudebněním básní, nebo formou literárních inspirací. Na koncertě se bude podílet ženský vokální ansámbl Ensemble Coccinelle, který se specializuje na renesanční a soudobou hudbu. -> 150 Kč / 100 Kč (studenti, senioři, ZTP)

15/12 Vánoční večírek Linhartovy nadace 19:30/Pá
Páteční večer bude v NoDu patřit tradičnímu večírku Linhartovy nadace, která Experimentální prostor NoD a klub ROXY před 25 lety zakládala. Letos slaví nadace své 30. narozeniny a proto se večírek ponese ve slavnostním duchu -> UZAVŘENÁ SPOLEČNOST

17/12 Linda Dušková a kol.: Sandman 19:30/Ne
DIVADLO
Jak se vám v noci spí? Zdají se vám sny? Trpíte nočními můrami? Nemůžete se ráno probudit nebo raději nespíte vůbec? Sleep & Pain je tu pro vás. Pojďte dál, lehněte si. Zhluboka dýchejte. Teď zhasneme. Autorská inscenace režisérky Lindy Duškové se zabývá spánkem a jeho poruchami. Vypráví příběh Sandmana, postavy, která prochází díly autorů N. Gaimana, E. T. A. Hoffmana nebo H. Ch. Andersena. Ale kdo je ve skutečnosti Sandman a jak ovlivňuje naše životy? Režie: L. Dušková. Dramaturgie: N. Preslová. Hrají: K. Dvořáková, P. Neškudla, H. Řezáčová, V. Verdure. -> 250 Kč / 150 Kč (studenti, senioři, ZTP)

18/12 420PEOPLE: Královna víl/ Fairy Queen 19:30/Po
DIVADLO Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom toho druhého neztratili, i když jsme už tak dlouho necítili jeho vůni, nedrželi ho za ruku ani se nemohli schovat do jeho náruče? Na tyto otázky odpovídá inscenace tanečního souboru 420PEOPLE, která vychází z autentických osobních materiálů a reálných zkušeností účinkujících. Choreografie: V. Kuneš. Hudba: Zabelov Group. Účinkují: Z. Herényiová, S. Groenendijk / Š. Bočková, V. Rak, A. Sojka, A. Volný & Zabelov Group – J. Šikl a R. Zabelov. Kostýmy: O. Křížková. Po představení následuje diskuze a předvánoční setkání s e skleničkou. Těšíme se na vás. -> 330 Kč / 250 Kč (studenti, senioři, ZTP)

 

 

Vánoční otevírací doba Kavárny:

23/12 od 14:00
24/12 ZAVŘENO
25/12 od 16:00
26/12 od 16:00
27 – 29/12 od 14:00
30/12 od 16:00
31/12 od 18:00
1/1 ZAVŘENO

Rezervace míst na 733 307 600 nebo provoz.nod@roxy.cz
Při rezervaci na 31. 12. nad 10 osob bude požadována záloha.

 

Taneční magazín,NoD

 

Státní svátek exoticky

Nevíte, jak naložit s volným dnem ve státní svátek 28. 10.? TANEČNÍ MAGAZÍN má pro vás jeden velmi zajímavý tip.

Taneční společenství Om Dance Academy posílá všem čtenářům TANEČNÍHO MAGAZÍNU srdečné pozvání na oslavu indického svátku „Diwali“ čili svátku světel. Proběhne již tuto sobotu 28.10 v 17.45 v kulturním domě Ládví v Praze 8, přímo u stejnojmenné stanice pražského metra, konkrétně trasy C. V rámci bohatého programu vystoupí taneční soubor Om Dance Academy, který v těchto dnech slaví výročí pět let od svého založení. Za tuto dobu si tato skupina vydobyla výsostné postavení nejen v indické komunitě v ČR, ale také mezi špičkovými tanečníky cizokrajných žánrů české a moravské taneční scény.

Om Dance Academy je taneční školou a skupinou, která se věnuje bollywoodskému tanci, tedy indickému filmovému tanci. Bollywoodský tanec je především o vyprávění příběhu a nádherných kostýmech. Písně jsou ve filmech z určitého důvodu – například oslavy, svádění, smutek… Tanec vychází ze slov a nálady dané písně a také z klasických indických tanců obohacený o moderní fúze všech tanečních stylů. S láskou k indické kultuře a tradici Om Dance Academy participuje na jejím šíření v naší zemi a okolí a to za oficiální podpory indického velvyslanectví v ČR, kde vede kurzy indického tance.

Kdo bude v Praze, popřípadě do metropole přijede a miluje exotický tanec, tak by si neměl nechat letošní státní svátek v kobyliském kulturním domě Ládví uniknout!

Plakát: Om Dance Academy

Jarmila Chromíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Velký talent se slovenskými kořeny

Mistr světa v moderním tanci show dance Marek Křenek napsal pro TANEČNÍ MAGAZÍN o svém nástupci a skoro jmenovci Markovi Pisanu. O jeho mamince se více dozvíte v rozhovoru na pravé straně TANEČNÍHO MAGAZÍNU.

Čerstvý oslavenec Marek Pisanu se narodil 11.září 2003 (tedy přesně dva roky poté co po leteckém teroristickém atentátu na dva mrakodrapy v New Yorku). Už odmalička byl velice živý a hravý. Dost brzy začal chodit i mluvit. „Já jsem se vrátila do práce – do školy. Tam jsem učila a pracovala jako choreografka. Marka jsem vodila s sebou. Byl hodně aktivní a k mému velkému překvapení okamžitě zkoušel pohyby a kroky, které viděl u mladých tanečníků. Byl hodně fascinován hudbou a to jakéhokoli žánru. Vše pečlivě opakoval a nenechal se ničím odradit,“ vzpomíná maminka Darina Mlynarčíková, bývalá slovenská vrcholová sportovní gymnastka, později tanečnice, dnes choreografka a učitelka moderního tance.

Maminka Darina sama původně nechtěla, aby Marek začal tančit. A už vůbec ne, aby se toto stalo jeho prvořadou aktivitou. Velice dobře totiž věděla, jaká je to dřina a kterak je sláva vrtkavou záležitostí. Navíc, nemluvě o zdravotních problémech, které přicházejí u lidí v této branži.

Jenomže Marek si nedal říci. A jeho maminka nevěděla, co dělat. Myslela si, že to Marka časem přejde. Ale mýlila se! Už jako čtyřletý zvládal základní přemety a piruety. Jeho životní rozhodnutí už se nedalo ovlivnit. Byl muzikální, při tréninku pozorný, pečlivý, pracovitý a v soukromí čestný. V šesti letech už uměl arabersprung (pro méně znalé: hvězdu bez pomoci rukou) a rychlý přemet vzad zvaný flik-flak. V tomto věku měl kromě jiného nastudovanou choreografii „Robocop“ a jako mladičký tanečník začínal soutěžit. Jeho vzorem se stal jeho kamarád, bývalý mistr světa z roku 1996 Marek Křenek.

Ze začátku soutěžil za Slovensko, odkud pochází jeho matka. Později pak za Itálii, konkrétně za ostrov Sardinii, kde se narodil a kde také žije. A jak se říká – jablko nepadne daleko od stromu. A tak tento cílevědomý kluk začínal sbírat úspěchy jeden za druhým. V roce 2011 už jako sedmiletý vyhrál ME a tak to šlo rok po roce. Nedal se opravdu ničím odradit, ani nikým ovlivnit. Ani únavou ani bolestmi, které souvisí s touto pohybovou aktivitou. Jiné děti si v jeho věku hrály venku nebo u moře. Avšak Marek tvrdě trénoval v tanečním sále. Dokonce i po tréninku, cestou domů zkoušel skoky, piruety či jeho oblíbenou akrobacii. A když ho mamka napomenula, aby si odpočinul a přestal s tím, odpověděl pořád to jeho stejné a tradiční: „Už jenom jednou, mami, už jenom jednou.“ Kolikrát, když ho jeho matka přišla zkontrolovat jestli už spí, přistihla ho při tom, že v dětském pokoji ještě potají zkouší různé taneční kreace nebo skoky, které byly pro jeho mladičký věk naprosto nadčasové. Tento kluk byl téměř neunavitelný. Ve škole se učil výborně, doma byl poslušný a věnoval se svým mladším sourozencům – dvojčatům Michaelu a Danielovi. V deseti letech mu bylo nabídnuto studium na Státní taneční konzervatoři, která patří pod slavné divadlo „La Scalla“. Nastoupit tam byl ale problém, protože Marek žije na Sardinii a tato škola se nachází ve vnitrozemí Itálie – v Miláně.

Léta letí a dnes je již čtrnáctiletý mladík Marek držitelem mnoha národních, evropských i světových prvenství i titulů. K jeho kariéře patří také účast v televizní soutěži „Itálie má talent“. Má za sebou mnoho televizních pořadů,charitativních vystoupení či rozhovorů v italském tisku. Tento dospívající chlapec se veze v rychlém vlaku plném překvapení. Skromnosti a píli ho již dnes nikdo nemusí učit. A Marek zdaleka nemíní svou nastartovanou kariéru ukončit.

Marek hovoří hned několika jazyky. Konkrétně italsky, slovensky, anglicky a sardsky. K jeho dalším aktivním zájmům patří fotbal, film, gymnastika, hudba a cestování.

SEZNAM ÚSPĚCHŮ MARKA PISANU:

SHOW DANCE :

Mistrovství Itálie

2008 až 2017: 1.místo

Mistrovství Evropy

2010: 2.místo

2011: 1.místo

2012: 1.místo

2013: 1.místo

Mistrovství světa

2012: 1.místo

2013: 1.místo

2014: 1.místo

2015: 1.místo

MODERN CONTEMPORARY:

Mistrovství Itálie

2011 až 2017: 1.místo

Mistrovství Evropy

2016: 2.místo

2017: 2.místo

Mistrovství světa

2016: 2.místo

JAZZ DANCE:

Mistrovství Itálie

2016: 1.místo

Mistrovství Evropy

2016: 2.místo

Mistrovství světa

2016: 2.místo

DISCO DANCE:

Mistrovství Itálie

2013 až 2016: 1.místo

Mistrovství Evropy

2015: 2.místo

2016: 2.místo

Mistrovství světa

2014: 1.místo

2015: 2.místo

2016: 1.místo

2017: 1.místo

Foto: archiv Dariny Mlynarčíkové

Text: Marek Křenek

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

Bubenský slunovrat

Nádraží Praha-Bubny se v červnu promění v jedinečnou alternativní scénu a galerii

 

Nádraží Praha-Bubny se v červnu promění v jedinečnou alternativní scénu a galerii

Hudbou, hlasy, pamětí i jinakostí. Tím vším ožije koncem června nádraží v Praze-Bubnech, které se od 21. do 25. června promění v alternativní kulturní scénu. „Bubenský slunovrat“ nabídne publiku koncerty, divadlo, happening i vernisáž výtvarných děl. Vystoupí na nich „jiní“ umělci – osobití muzikanti, divadelníci a další špičkoví umělci, kteří nejsou součástí hlavního proudu. Přesto právě oni dotvářejí hlas, rozmanitost i dobrý tón společnosti, která chce zůstat demokratická a otevřená všem. V Bubnech tak vystoupí třeba věhlasný divadelní soubor Farma v jeskyni s představením Čekárna, famózní zpěvačka Ridina Ahmed, zpěvák a akordeonista Mário Bihári se skupinou Bachtale Apsa, kapela Allstar Refjúdží Band nebo zpěvačka Irena Budweiserová. Vstup na všechny akce bude zdarma, pouze na divadelní představení Čekárna je nutná registrace předem.

Nádražní budova, její okolí i kolejiště, odkud za druhé světové války odjížděly transporty židů, se na pět dní stane místem pro koncerty, divadlo, setkávání, semináře či výtvarnou dílnu. Akci propojující opuštěný industriální prostor s živým okolím města zde pořádá společnost Památník Šoa. Ta Bubenský slunovrat letos opět partnersky provázala s festivalem United Islands of Prague.

„V nabídnutém programu rozvíjíme téma jinakosti. Divadelníci, hudebníci nebo výtvarní umělci, kteří jsou očividně jiní – někdy jsou z jiného světadílu nebo jsou jiné rasy, někdy jsou i mentálně či fyzicky postižení. Reprezentují tak skupiny, které byly v době nacismu určeny k odsunu do nevědomí a do nebytí. Obnovování historické paměti, ale i energie, kterou sem chceme živým uměním vrátit, je to, co nás v tomto prostoru dlouhodobě zajímá,“ říká Pavel Štingl z obecně prospěšné společnosti Památník Šoa, která Bubenský slunovrat organizuje.

Velké projekty a známá jména doplní řada malých i méně známých souborů a skupin – v programu tak vystoupí například osobnosti s handicapem, studentské divadlo, lidé bez domova, rasové či kulturní menšiny. „Moderátoři jednotlivých dnů budou pracovat i s citáty spisovatele Patrika Ouředníka, autora provokativního románu Europeana, ale i znalce eugenického tématu a nacistické propagandy směřující k takzvanému „řešení ozdravění rodového základu velkoněmecké říše“,“ doplňuje Pavel Štingl. Známý dokumentarista stojí i za projektem Památníku ticha – moderní platformy věnované oživování historické paměti, která by na nádraží Praha-Bubny měla v budoucnosti vzniknout.

Středa: Hlas kontra bas a Farma v jeskyni

Pestrý program na bubenském nádraží odstartuje ve středu 21. června dopoledne divadelní představení Terezínské zvony. Zhudebněné dílo inspirované skutečnými příběhy dětí z terezínského ghetta tu zahrají studenti holešovického gymnázia Přírodní škola.

Od 19 hodin pódium ovládne „hlasová čarodějka“ a jedinečná zpěvačka Ridina Ahmed s kontrabasistou Petrem Tichým. Na společném koncertu Hlas kontra bas představí zpěv a hudbu jako cestu k druhým i k sobě samotnému. Famózní sóĺistka s výjimečným múzickým nadáním, v němž se ozývají její české, súdánské i rusko-židovské kořeny, publikum už dříve okouzlila například společnou improvizací s americkým zpěvákem Bobby McFerrinem.

Středeční program zakončí od 22 hodin věhlasné divadelní představení Čekárna v podání mezinárodního souboru Farma v jeskyni. „Příběh na pomezí reality a snu, odehrávající se na žilinské železniční stanici, inspirovaly vzpomínky pamětnice deportované právě z nádraží Bubny,“ upozorňuje Pavel Štingl. Vynikající taneční choreografie i uvedení na místě s pohnutou historií dělají z tohoto představení mimořádnou událost. Vstupné ; je zdarma, vzhledem k omezené kapacitě sálu je ale nutná registrace předem na program@bubny.org Pořadatelé zároveň upozorňují, že představení není vhodné pro děti.

 

Čtvrtek: studentskýma očima a s hudbou těch, co nevidí

Ve čtvrtek 22. června se Bubenský slunovrat otevře studentům středních filmových škol. Od 10 do 18 hodin zde proběhne seminář Od svědectví k podobenství věnovaný dramaturgii zpracování velkých příběhů 20. století. Poté se na program vrátí hra Terezínské zvony v podání studentů Přírodní školy, kterou doprovodí diskuse o hledání přístupů ke zpracování příběhů šoa.

Večerní pódium v Bubnech rozzáří od 21 hodin charismatický romský zpěvák a akordeonista Mário Bihári se skupinou Bachtale Apsa. Hostem večera bude nevidomý zpěvák Martin Svátek. Že slepí hudebníci mohou být extratřída dokázal už Ray Charles, Stevie Wonder nebo Andrea Bocelli: a Mário Bihári s Martinem Svátkem, oba špičkoví muzikanti, to dokazují také.

Pátek: hvězdy ze všech kontinentů

V pátek 23. června od 15 hodin ožije nádraží výtvarnou dílnou Jamming pod vedením malířů Mirka Kaufmanna a Otto Kowena. Na experimentálním výtvarném projektu se budou podílet také umělci s mentálním hendikepem.

Páteční večer bude patřit od 19 hodin energické skupině Allstar Refjúdží Band tvořenou hudebníky různých národností i náboženských vyznání. Všichni výteční muzikanti žijí v České republice, pocházejí z několika kontinentů a ve své tvorbě originálně míchají bezpočet hudebních stylů z celého světa

Od 22 hodin se na program vrátí ještě Čekárna v podání souboru Farma v jeskyni, která páteční program uzavře. Vstupenky jsou opět zdarma, registraci je ale nutné provést předem na program@bubny.org

 

Sobota: bubnováním proti mlčení

V sobotu odpoledne 24. června se program Bubenského slunovratu přenese na Rohanský ostrov, kde vznikne „Carton Cajon – Picture“, velkoplošný obrat vytvořený z bubnů-kachonů. Výtvarný objekt se vzápětí promění v rytmický orchestr, aby svým zvukem názorně předvedl rušení ticha, které vždy provází přihlížení pasivní většiny. Happeningu se zúčastní profesionální muzikanti, náhodní kolemjdoucí i publikum festivalu United Islands of Prague,
v jehož rámci akce proběhne.

Neděle: vzhůru nohama a Irena Budweiserová

Poslední nedělní den 25. června zahájí představení Vzhůru nohama, které vedle profesionálů předvedou i herci s mentálním hendikepem. Zábavné, překvapivé divadlo okořeněné humorem a nakažlivou energií těch, kteří si jinak na nic nehrají, začne v 17hodin.

Po vernisáži výtvarného díla z dílny Jamming v 18 hodin bude prostor patřit známé jazzové a folkové zpěvačce Ireně Budweiserové, kterou doprovodí kytarista Jakub Racek. A připojí se také nevidomá pianistka a zpěvačka Ráchel Skleničková. Ta vystupovala už s mnoha českými hvězdami. Jejich strhující hudební jízda začne v 19hodin.

Ve 21 hodin vyvrcholí Bubenský slunovrat posledním uvedením divadelního představení Čekárna v podání Farmy v jeskyni, které tak akci symbolicky završí: registrace na tuto akci lze opět provést na adrese program@bubny.org

Každý den bude akce uvádět jedna známá osobnost: role konferenciérů se ujme třeba romská básnířka Renáta Berkyová nebo herečka Bára Hrzánová. Celý Bubenský slunovrat bude dokumentovat fotograf Bohdan Holomíček, z jehož snímků plánují pořadatelé uspořádat ještě do konce sezóny fotografickou výstavu.

Bubny se dočkají památníku

Již několik let probíhá vývoj projektu, jenž promění nádraží Praha-Bubny v Památník ticha. Právě z této vlakové stanice bylo totiž – za tichého přihlížení mlčícího města – během druhé světové války deportováno téměř 50 tisíc pražských občanů židovského původu.

Nezisková společnost Památník Šoa, která usiluje o financování rozsáhlého záměru, v letošním roce pracuje na poslední fázi architektonického projektu. „Záměrem budoucího veřejného dialogu místa paměti je připomínat zaniklou identitu Prahy, rasismus a xenofobii, které zdaleka nepatří jen minulosti. Neustále se opakujícím vážným společenským jevům se bude věnovat jak stálá expozice, tak projekty sezonní a vzdělávací programy,“ uvádí Pavel Štingl. Kulturní akce , které zde už proběhly a budou i nadále probíhat, jsou vlastně uměleckou intervencí do prostředí, které je zdánlivě spící „šedou zónou“ v centru města.

Jak dále uvádějí autoři vznikajícího projektu, na monumentální sochu Aleše Veselého Brána nenávratna, která se od svého vztyčení na trase někdejších transportů v roce 2015, stala vyhledávaným bodem na mapě Prahy, naváže letos galerie mladých výtvarníků nazvaná Vrstvy paměti. Jejím záměrem je vytvořit v prostoru podobenství odpovídající významu prostředí.

K nejznámějším počinům na bubenském nádraží patří Bubnování pro Bubny, mohutná společná performance připomínající každý rok v říjnu další výročí odjezdu prvního transportu.

Víte že…?

První pražský židovský transport občanů protektorátu určených k likvidaci odjel z nádraží Praha-Bubny už před 76 lety. Nacisté během druhé světové války deportovali z Prahy na padesát tisíc židů.

Šoa je hebrejský výraz pro genocidu Židů za druhé světové války. Slovo v překladu znamená zničení, záhuba, zmar.

Od roku 2015 stojí u nádraží Praha-Bubny dvacet metrů vysoká socha Aleše Veselého nazvaná Brána nenávratna. Má podobu koleje směřující do nebe a také ta v místě připomíná uskutečněné transporty.

Cílem lidí, stojících za projektem Památníku ticha, je vytvořit v ose Veletržní – Dělnická pěší koridor – chodník, který naznačí budoucí ulici nové městské čtvrti a symbolicky spojí dosud rozdělené části města. Pořadatelé nyní usilují, aby nová spojnice nesla jméno po Siru Nicholasi Wintonovi. Ten v roce 1939 zachránil stovky převážně židovských dětí v okupovaném Československu. Jejich rodiče bohužel čekal osud deportovaných z nádraží Bubny.

 

 Magdalena Bičíková, Jana Bryndová

Taneční magazín

 

Šaolin či kaolín?

Premiéry „Faun“ a „Nomád“ završily na festivalu „Tanec Praha 2017“ velmi úspěšnou spolupráci souborů EASTMAN a 420PEOPLE. A opět jsme s nadšením obdivovali mistrovství choreografického mága Sidi Larbiho Cherkaouie, tentokrát za výrazného přispění Václava Kuneše.

 

Další z velkých událostí letošního festivalu „Tanec Praha“ se odehrála na scéně Jatka78 v Praze v neděli 4. června. Bylo to již mé druhé setkání s famózním vlámským choreografem, tanečníkem, muzikantem a výtvarníkem Sidi Larbi Cherkaouiem během dvou nedělí. Vlastně třetí, během nedělí tří! Jelikož Sidi Larbiho i tohoto představení se bezprostředně dotýkal rozhovor s vůdčí osobností souboru 420PEOPLE Václavem Kunešem, který jsem připravoval o týden dříve – rovněž v neděli!

Večer v industriálních prostorách Jatek78 byl dvojitým představením. Na rozdíl od kvalitního tištěného programu, kde bylo opačné pořadí, nás jako první uvítala Larbiho choreografie „Faun“. Představila se v něm kmenová sólistka Larbiho souboru EASTMAN Nicola Leahey a Václav Kuneš ze 420PEOPLE.

Sidi Larbi Cherkaoui a Václav Kuneš připravují inscenaci „Nomád“.

Je to pohybově i orientačně náročná téměř dvacetiminutová etuda na důvěrně známé dílo Claude Debussyho. Speciálně náročná na mužskou roli. Ostatně, Václav Kuneš se tomu netajil ani v již uveřejněném rozhovoru (na jiném místě Tanečního magazínu). Debussyho muziku místy vhodně vystřídaly východní melodie z autorské dílny Nitina Sawhneye. Larbiho choreografie tradičně nepostrádala nepřeberné množství inspirací a nových pohledů na souznění s přírodou. I člověka s člověkem. Tuto baletní seanci původně připravil Sidi Larbi Cherkaoui jako poctu legendě tance – Václavu Nižninskému. A jeho citlivá choreografie tento její hlubší smysl umocňovala. Oba sólisté byly místy individualitami, ale současně tvořili sehraný tým. Celý jejich výkon umocnila citlivá světelná spolupráce Adama Cariéra. Mne nejvíce v tomto smyslu imponovalo minimální použití bodových reflektorů, na něž došlo téměř až v samotném finále.

Hlavní částí večera bylo společné představení souborů EASTMAN a 420PEOPLE pod názvem „Nomád“. Velice uznávám, že název vznikal až skutečně tvůrčím způsobem – na poslední chvíli. Celkové programy Tance Praha toto koprodukční dílo uvádějí ještě pod pracovně obecným názvem „Premiéra“. Osobně mám k představením, která vznikají tak, že si předem někdo „nalinkuje“ název i ostatní spíše vnější atributy, vypěstovaný despekt. Nevím, jak váženým čtenářům, ale mně takové postupy zavánějí výrazným kalkulem. Cením si, když název vznikne organicky až na závěr.

Nicola Leahey a Václav Kuneš v baletu „Faun“ v Larbiho choreografii.

 

Sidi Larbi Cherkaoui se – za výrazného přispění Václava Kuneše – protentokrát představil v úplně opačném světle. Expresívnějším i progresívnějším. Koneckonců, měli k tomu k dispozici hned mezinárodní tým tanečníků. Opět společenství EASTMANU a 420PEOPLE. Jmenovitě: Francescu Marii Amante, Sabine Groendejik, Nicolu Leahey, Mabrouk Gouicem, Vojtěcha Raka, Filipa Staňka, Antonina Rioche a Nemo Oegoedeho. Jiný ráz představení udal i odlišný světelný koordinátor – Willy Cessa.

Hudba byla, jak je u Sidi Larbiho časté, převážně ve východním duchu. Místy si divák připadal jako u vyznavačů učení šaolinu… EASTMAN i 420PEOPLE zde opět nalezli společnou řeč a utvořili jednolitý „teamwork“. A to zdůrazňuji, že jsem viděl naprosto první premiérové uvedení!

Tematika bloudění a hledání v poušti, nalézání podstaty žití a objevování vlastní individuality a svého místa na světě, snad nemohla neoslovit žádného z diváků v přeplněném sále. Nejsilněji celý Larbiho scénář gradoval v závěru samém. Jednotliví aktéři nosili do pouště celé hrsti něčeho vazkého. Tu to byla životadárná voda. Pojednou se to proměnilo na sypání rýže na jakýchsi vzdálených východních plantážích… Aby se to „cosi“ v závěru stalo životodárným blátem, které obrodí poušť. Ve finále se touto hmotou – připomínající barvou i strukturou kaolín – interpreti obalili. Strhující závěr! Komusi v hledišti to prý připomínalo zápasy žen v bahně. S takovým výkladem však zůstal osamocen.

Závěrečné zkoušky představení „Nomád“, pod bedlivým dohledem Sidi Larbiho (sedící úplně vlevo).

Faun“ i „Nomád“ znovu dokázaly genialitu Sidi Larbiho. Já však ještě výše hodnotím spolupráci dvou souborů. I dvou mužů – Sidi Larbiho Cherkaouie a Václava Kuneše. O dalších nemluvě. Díky za pozoruhodný zážitek. V neposlední řadě patří dík i „Tanci Praha“ a dalším organizacím, že nám tento silný divadelně taneční projekt umožnily prožít.

 

MICHAL STEIN

Foto: Tanec Praha

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Folklór v Hradci Králové a Pardubicích

2., 3. a 4. června patřily Pardubice, Hradec Králové a vesnice Piletice stovkám lidových tanečnic, tanečníků a muzikantů nejrůznějšího věku. Od dětských až po seniory. Podvacáté šesté se zde totiž sešli vyznavači folklóru.

O prodlouženém víkendu – mezi pátkem 2. 6. až nedělí 4. 6. – probíhal v Hradci Králové, Pardubicích a vesnici Piletice (na severovýchodním okraji Hradce Králové) 26. tradiční folklórní festival. Pořádal jej odborný útvar NIPOS organizace ARTAMA, která se (jako nástupce někdejšího Ústavu pro kulturně výchovnou činnost) věnuje amatérské a zájmově umělecké činnosti.

První červnový pátek otevřela celý festival tradiční „Perštýnská noc“ v Pardubicích. Proč „perštýnská“? Probíhala totiž od sedmé hodiny večerní do půlnoci na tamním Perštýnském náměstí. Toho dne se lidové soubory v Pardubicích představily ještě v atriu místní radnice a na nádvoří Pardubického zámku.

V sobotu byl epicentrem dění Hradec Králové. Desítky dětských, dospělých, mužských, ženských i smíšených souborů a lidových muzikantů se po celý den představily v přírodních prostorách zdejších Žižkových sadů. Dopoledne zde patřilo i taneční dílně v sále Adalbertinum. Podvečer pak scénickému pořadu ve známém Klicperově divadle, vzdáleném jen pár stovek metrů od Žižkových sadů.

V již zmíněných Pileticích v sobotu večer vyvrcholila první část festivalu na Šrámkově statku v komponovaném pořadu „Přijďte pobejt“.

V neděli se festival přesunul opět jižněji do Pardubic. Zde kulminoval na zámeckém nádvořím závěrečným programem.

Je dobře, že folklórní tanec i hudba mají podhoubí nejen tradičně na Moravě, ale i v Čechách. Festival na východě Čech o tom opět přesvědčil.

TANEČNÍ MAGAZÍN

Foto: NIPOS