Přijeďte i vy koncem prázdnin do FRANTIŠKOVÝCH LÁZNÍ na sport i tanec!

Ani konec prázdnin a dovolených pro vás nemusí být pasivní. Zveme vás na přelomu srpna a září na sportovně-společenské pobyty ve Františkových Lázních!

Rádi bychom Vás pozvali do Františkových Lázni na týden plný sportovně-společenských aktivit. Ze sportů se můžete těšit na fotbalové utkání a průběžně na tenis, stolní tenis, nohejbal, florbal. A ze společenských aktivit vás tam očekává hlavně hudba a tanec.

Tato velmi zajímavá akce proběhne od neděle 26. 8. 2017 do pátku 3. 9. 2017. Účast na všech programech je dobrovolná. Všichni s dobrou náladou jsou vítáni.

Termín není závazný. Po individuální dohodě můžete přijet na jak dlouhou dobu chcete a hodí-li se vám termínově! Účastnit se můžete pouze toho, na co máte náladu. Nejen pro mladší generaci je zde zajištěno velice hezké sportovně-společenské zázemí.

Dalšími aktivitami v okolí jsou: aquapark, golf, tanec, koně, cyklistické a turistické stezky. V areálu je také skatepark a dětské hřiště. Pouhé tři kilometry od Františkových Lázní se nachází jedna z nejčistších vodních nádrží v České republice – přehrada Jesenice. Bohatý kulturní program je každý den zajištěn různými akcemi, mezi něž patří denně v přírodním amfiteátru diskotéka a ve večerních hodinách na čtyrech místech hudba k tanci a příjemnému posezení. V okolí Františkových Lázní je množství míst, která jsou vhodná k řadě individuálních i rodinných výletů.

Naprostá většina sportovních a kulturních zařízení je přístupná zdarma (volejbal, nohejbal, tanec, florbal i mnoho dalších).

Platí se pouze tenis (100 Kč/hod./kurt) ,stolní tenis pak podle počtu účastníků a počtu odehraných hodin (se skládá na pronájem haly).

Po případně prohraném fotbalovém zápase s ženským fotbalovým týmem Františkových Lázní se platí pivo.

Odborná nebo individuální výuka pouze po dohodě s trenérem a je ji potřeba domluvit a zajistit předem.

Zakladni info.na   www.ttour.eu

Telefon: 604 118 467

E-mail: Jiri.Bugaj@seznam.cz

Jiří Bugaj

Foto: archiv TM

TANEČNÍ MAGAZÍN

Údiv střídá údiv

Tancující babičky překvapily! Moderní i tradiční tanec, smích, neotřelé nápady, průřez exotickou korejskou kulturou.

V rámci festivalu TANEC PRAHA diváci zhlédli představení „Dancing Grandmothers“ korejské choreografky Eun – Me Ahn. Podtitulek „Událost sezóny“ napovídal, že máme před sebou něco mimořádného a vskutku, bylo tomu tak.

 Dancing Grandmothers“ bylo nejen sondou do korejské kultury a národa, ale také vynikající zábavou pro diváky.

Zpočátku videoprojekce přináší obrazy korejské krajiny i měst a záblesky každodenního života Korejců. Do toho přichází tanečníci, kteří střídají všechny možné různobarevné kostýmy, sem tam zpestřené ponožkami, které jsou každá jiné barvy. Neustále se střídající tanečníci v kostýmech… Začínám být trošku skeptická. Ale stop – je tady videoprojekce s obrazy korejských žen, které tančí ve svém přirozeném prostředí svůj národní tanec. Tančí s radostí, zapomínají na všechny strasti života, bolavá záda se na chvilku narovnají a nemohoucí se na pár sekund pustí opěrného vozíku, tančí  se v obchodě, na poli, na ulici. Dojemné, směšné, jak chcete. Ale díváme –li se pozorně, vidíme mnoho z korejského života, oblečení, prostředí, domovy, práci, životní styl. Postupně se plátno zaplní všemi možnými obrazy tančících babiček a divákům se vloudí úsměv na tvář, ať  už chtějí nebo ne.

Opět přichází na scénu tanečníci a představení se stupňuje. Mladí muži tančí s babičkami (ať mladíci nebo babičky, všichni tančí se stejnou vervou a energií) a teprve teď přichází nálož neuvěřitelných nápadů. Tanec je doplněn videoprojekcí třeba tak, že v jednom rohu se náhle objeví hlava zvířete a hned zas v druhém, jakoby tanečníky zvíře špehovalo. Musíte se smát. Obraz i zvuk doplňují tanečníci neutuchající energií, tradiční korejská hudba střídá supermoderní. Pak zase tančí babička v náručí muže, pro kterého pláče…

Choreografce Eun – Me Ahn, která ve svém díle vyzvedla mladé muže, protože podle jejích vlastních slov právě oni představují budoucnost národa, se podařilo také současně ukázat krásnou myšlenku, totiž, že mladíci, (zejména v okamžiku, kdy berou starší ženy do náručí) si žen váží a respektují je. To podle slov autorky v Koreji není tak úplně pravda a žena je v podřízeném postavení.

 Nelze opomenout moment, kdy mladí tanečníci předvádí svou taneční variaci se širokými kalhotami. Člověk žasne, kolik různých nápadů je možné vidět a jak se obyčejné kalhoty dají v tanci využít.

Korejský pohybový slovník a pověstná mrštnost tohoto  národa se přece jen liší od českého tance, proto český divák se zájmem sleduje každý pohyb.

 Mladé talenty vystřídají „babičky“. Musíte  uznat, že starý člověk může být v tanci velice roztomilý, dávat energii a radost ostatním a nemusí být právě superhvězda, aby druhé těšilo se na něj dívat. Ostatně tyto usměvavé babičky jsou toho dokladem. Tanečník určitě nemusí nutně ukončit ve čtyřiceti letech kariéru, ale musí v sobě prostě mít „to něco“.

 Smích je požehnání“ hlásá slogan a korejští umělci si můžou strhat bránice, mladíci i babičky si v hlasitosti smíchu v ničem nezadají.

Ke konci představení je na dovršení vší pestrosti dokonce použit stroboskop.

Dancing Grandmothers“ je jedinečné představení, divák má možnost nejen nahlédnout do korejské kultury, módy, ale také se smát, žasnout nad všemožnými choreografickými nápady a výrazovými prostředky, (Eun – Me Ahn si byla velmi blízká s Pinou Bausch, která ji od počátku milénia často zvala do Wuppertalu),  ale i těšit se z vitality babiček a radosti se kterou tančí.

Musíme také obdivovat fyzickou kondici tancujících žen, které v podstatě devadesát minut tančí v dosti ostrém tempu. Bravo! A pak, že je tanec pouze uměním mládí! Tyto ženy dokazují pravý opak.

Na závěr jsou diváci vyzváni k tanci s korejským souborem, a tak, ačkoliv mě bolí páteř po těžkém úrazu, nechávám se inspirovat stařenkou, která se pustila opěrného vozíku,  a tančím, co mi síly stačí.

 Dancing Grandmothers“ patří bezesporu k nejlepším představením, které jsem letos měla možnost zhlédnout, jak po stránce výrazových prostředků, tak i díky tomu, že vypovídá mnohé o nám vcelku málo známé Korejské zemi.

 Foto: Vojtěch Brtnický a TANEC PRAHA

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

 

Kultovní muzikál v Hudebním divadle Karlín

Legenda jménem Holmes – muzikál z pera Ondřeje G. Brzobohatého

Zbrusu nový muzikál ‚Legenda jménem Holmes‘ z pera Ondřeje G. Brzobohatého uvede premiérově 18. a 19. října 2018 Hudební divadlo Karlín

Ondřej G. Brzobohatý a  celý tvůrčí tým se sešli na tiskové konferenci v HD Karlín, aby představili připravovaný muzikál.

Legendární detektiv Sherlock Holmes znovu ožívá, sleduje ale také peripetie, kterými prochází jeho tvůrce – Sir Arthur Conan Doyle. Ten pod nátlakem médií, společnosti a vydavatele začíná podléhat žárlivosti na slavného detektiva. Jedinou možnost, jak vystoupit ze zajetí stínu Sherlocka, je smrt jeho nejslavnější literární postavy.  Jak jenom  tento humorný příběh, plný nadsázky a  skvělé hudby,   dopadne?

Ondřej Brzobohatý říká: „Ano, Arthur Conan Doyle skutečně nechal utonout Sherlocka Holmese v povídce Poslední případ, nicméně ho k tomu nikdy nevedly tak extrémní pohnutky, které jsem si dovolil trochu výstředně, za to s největší láskou k jeho odkazu, ztvárnit v mém muzikálu. Řada postav má reálný základ, jediná postava vydavatele je smyšlená, ale nebýt jí, nemohl by muzikál obsahovat onu dramatickou zápletku, kterou je třeba brát s nadsázkou jako uměleckou licenci, nikoliv jako popis skutečných reálií historie. I samotná postava Sherlocka Holmese se ne vždy drží  svého tolik typického charakteru, ale občas nečekaně vybočí, pro osvěžení děje, do jiné, pro diváka sympatické polohy. Jde o to, aby se divák dojal, zasmál, možná i trochu poučil, ale hlavně královsky bavil.“

Zajímavostí tohoto muzikálu je, že  pět rolí jsou dvojrole.  Např. Sherlock Holmes/Sir Arthur Conan Doyle – Vojtěch Dyk, Lukáš Janota.  Dr. John Watson/Dr. Sigmund Freud – Denny Ratajský, Aleš Háma.

Vojta Dyk si pochvaluje: „Nejedná se o jen tak ledajaký muzikál,  je to světová premiéra kultovního muzikálu. To víme už teď.“

Nebývá zvykem, že jedna osoba udělá pro muzikál scénář,  hudbu i  texty, čili všechny tři složky.  Ondřeji Brzobohatému se to podařilo.  Ondřej říká: „Musím přiznat, že mě těší mít vlastní tvorbu na jevišti, kam jsem se chodil kdysi dívat, jak táta zkouší muzikály (např. Zpívání v dešti, Řek  Zorba). Je to takový můj splněný sen.“

Egon Kulhánek, ředitel HD Karlín, říká: „Čas od času za mnou tvůrci chodí, zda by nespatřil světlo světa nějaký nový kus a já vždy odpovídám, ať napíší  synopsi tak, abych se do toho kusu zamiloval.  Autoři obvykle napíší  dva, tři odstavce, nebo stránku   a čekají,  jestli jsem se zamiloval. Ono  se to na základě dvou stránek moc nedaří. Ondřej Brzobohatý mi situaci ulehčil, protože po té ;, co jsme se dlouho scházeli a  povídali si o tom, jak Holmse uchopit, tak přinesl rovnou 50-ti stránkovou synopsi. A já jsem se  po přečtení okamžitě do Holmse  zamiloval.

Dnes se tu schází tvůrčí tým a autoři, abychom myšlenku Ondřeje Brzobohatého  převedli na prkna, která  znamenají svět. Přeji  nám všem hodně štěstí, ať se to podaří a divákům, ať se zamilují do Holmse jako já.“

Hudebního nastudování se ujala vycházející hvězda, výrazná osobnost současné dirigentské scény  Chuhei Iwasaki, choreografie Karen Sieber (USA), choreografie bojových scén Norbert Bidrman, kostýmy Kristina Záveská, režie Gabriel Barre (USA).

Ivana Chýlková a Kristina Záveská  (kostýmy)

 

 

Zeptali jsme se Ondřeje G. Brzobohatého

Přitahovaly Vás, coby teenagera,  detektivky a pročítal jste Sherlocka Holmse?

„Měl jsem je  vždycky moc rád  a Sherlock byl pro mě jedna z mála  postav, kterou jsem obdivoval, když jsem byl malý. Měl tu nádhernou eleganci a  současně  takovou jemnou aroganci, což se mi vždycky líbí, obzvláště, když ji  někdo umí  mile a hezky prodat. Proto jsem měl také rád Pierce ze seriálu M.A.S.H.  a další televizní postavy. Ale co se týče lit erárních postav, tak to byl prostě Holmes. Je pravda, že jsem někdy už od mých 12-ti let  přestal Holmse číst a vrátil jsem s k němu, až začali dávat  filmy a seriály.  A dál to nějak šlo jedno s druhým, až mně přišlo na mysl, že by bylo krásné, kdyby se z jeho příběhu  třeba udělal muzikál.“

Zajímal Vás Sherlock natolik, že jste se jel podívat do Anglie do míst, kde údajně žil?

„Ano, jel jsem tam. Pročetl jsem snad všechno, co Arthur  Conan Doyle napsal, včetně knížek jiných autorů, abych se ještě dočetl něco o Arthurovi samotném. Ulice Baker street je přesně to ‚něco podstatného‘.  Není to ulice, kde Sherlock opravdu žil,  ale řada lidí si myslí,  že Holmes je skutečná postava, která  tam opravdu žila. A  to je přece skutečně nádherné…., Někdo dokázal stvořit takovou postavu a takovým způsobem ji zt várnit, že dodnes řada lidí neví, že Holmes  nikdy ve skutečnosti neexistoval. A právě to je vlastně  částečně i trošku tématem mého muzikálu.“

Když jste začal přemýšlet o muzikálu, byl hlavní postavou  Sherlock Holmes nebo Sir Arthur Conan Doyle?

„Myslím si, že oba dva najednou. Začal jsem se jimi vlastně zabývat  čím dál tím víc a myslím si, že Holmes mě neuvěřitelně  bavil tím, že  byl trošku  protiklad Arthura. Ten byl  přece jen jako v kleštích v rámci společnosti,  kde  musel být,  kde musel nějak vystupovat, existovat a psát. Kdežto z Holmse udělal rebela a to se mi právě nejví ce líbilo. Takže já  jsem tento fakt ještě zveličil a  dramaticky doupravil tak, aby to bylo zahrnuto i v připravovaném  muzikálu.“

Co bude v muzikálu o Sherlockovi  největším tahákem pro diváka?

„Doufám, že tím bude to, co vždycky muzikálovým tahákem má být a to je dojem z něho celého, že pobaví diváka  jak po herecké stránce, tak  i pěvecké, tak taneční, i výpravné. To je základ všech  muzikálů. A ten můj by to základní  snad měl splňovat.  Ale takovým jakýmsi posláním či myšlenkou je i to, že člověk by se měl maximálně oprostit od nějakého svého vnitřního strachu a nedbat na to, co mu kolem jeho  okolí určuje. Měl by  jednat podle nějakého svého vlastního vnitřního vědomí a svědomí. A hlavně toho, co mu srdce káže.“

 

Hodně štěstí, děkujeme

Eva Smolíková

Foto, video: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Vyhlášení soutěže TALENT AWARDS 2018

Taneční, hudební a umělecké soutěže určené pro profesionály i pro amatéry

Zveme všechny   milovníky soutěží, tance, hudby, umění a  zábavy! 

11. jubilejní ročník mezinárodní soutěže talentů TALENT AWARDS  2018 – taneční, hudební a umělecké soutěže, určené pro profesionály a pro amatéry je vyhlášen! 

Propozice, seznam oborů a přihlášky naleznete na www.talentawards.eu
Naleznete nás i na Facebooku: www.facebook.com/talentawards.eu
Termíny k přihlášení –  Zahájení: 01.01.2018
Termíny k přihlášení –  Ukončení: 31.01.2018
Termíny konkurzů: únor/březen 2018
Finále – slavnostní galavečer: 21.04.2018 Praha
Tým Talent Awards
Taneční magazín 

Neopakovatelný zážitek

Předpremiéra v komorně intimním prostředí hravě i dravě. Strhující výkony interpretů i všech složek. Od pánských WC k moři. Mužský i ženský svět.

Dana Pala je tanečnicí, choreografkou, pedagožkou i do jisté míry performerkou s velkým akčním rádiem a ohromnou mírou kreativity. Proto jsem se chystal na předpremiéru jejího projektu „La Mar“ do komorního prostředí Divadla na půdě pražského Cross Clubu s velkým očekáváním.

Taneční duet pro dva cizince o věčném hledání lásky na motivy Hanse Christiana Andersena, jak je projekt „La Mar“ autorkou označován, nezklamal. Vše umocnilo minimalistické prostředí půdního divadla. Vůbec, intimita divadélka pod střechou v netradičním prostředí domu-kulturní výspy, patřícího přednímu pražskému lékaři, je přímo stvořená pro obdobné studiové projekty.

Výkon Dany Paly a zejména italského tanečníka Enrico Paglialungy byl strhující. Vše bylo podřízeno stylu a náladě téměř hodinového představení. Nástup interpretky z hlediště. Nekomplikovaná, ale výrazná scéna. Výstižné kostýmy Nguyen Šetlíkové. Světelný design Michala Hōr Horáčka (který je i fotografem tohoto projektu). A v neposlední řadě i skvělá hudba Jiřího Lukeše.

Právě hudební doprovod se stal nedílnou součástí představení. Nebyl pouhým podkreslením, nýbrž i dynamizoval děj. S minimalistickým prostředím konvenovala převážně konkrétní hudba a zvuky (nikoli vzniklé elektronicky, samplovaně, ale převážně reálné). Kontrastem jim pak byly výrazně melodičtější, romantizující kytarové rify.

Scéna dokázala evokovat mnohé. Podněcovala divákovu obrazotvornost. Důvěrně známé žlábky s vodou z pánských WC hospod čtvrté cenové skupiny se proměňovaly postupně v moře až ve vodu život budící. Jednoduchá síť v rámu se stávala labyrintem i pouty zároveň, aby ve finále zaobalila a svázala veškeré ty hormony mužského i ženského světa.

Kostýmy svou zdánlivou jednoduchostí evokovaly touhu po svobodě i určitou svázanost konvencemi okolního světa.

Vlastní taneční a choreografické ztvárnění „La Mar“ nenechalo diváka ani okamžik v klidu. Hlavní protagonistka a autorka v jedné osobě však ani na chvíli nepovýšila formální linii oproti dějové lince. Prostě, v žádném případě se nejednalo o exhibici hlavní protagonistky. Italský partner jí byl důstojným a rovnocenným protihráčem. Místy, pochopitelně i spoluhráčem.

Již uváděné stísněnější prostředí divadélka Na půdě v Cross Clubu umožňovalo nahlédnout všem tvůrcům doslova až do jejich kuchyně. Šlo opravdu o neopakovatelný zážitek.

La Mar“ patří k silným zážitkům podzimní tanečně divadelní scény 2017. Možná, že ne všichni představení budou hodnotit takto výrazně kladně, ale určitě tato dynamická, ale zároveň romantická hříčka stojí za vidění!

 

Foto: Michala Hōr Horáček

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Osamělost komiksových hrdinů – premiéra

Program NoD prosinec 2017

Stále probíhá:

Tomáš Bárta: Plán sedimentu 28. 11. 2017 – 10. 1. 2018
GALERIE Tomáš Bárta se etabloval jako svébytný malíř, kreslíř a tvůrce prostorových objektů a instalací ve kterých tematizuje různé typy sedimentace zásahů do veřejného prostoru a architektury. Bárta zkoumá a volně dokumentuje různé stopy vědomé či nevědomé lidské činnosti v urbánním prostředí, hledá indexy zacházení s otevřeným prostorem nebo konkrétní historickou či současnou architekturou, které poté reflektuje ve své mediálně různorodé tvorbě. Jednotlivé způsoby zásahů se stávají Bártovi vzorem pro jeho volné uchopování v různých technikách malby a kresby, stejně tak jako vodítkem k používání konkrétní ;ch a specifických materiálů, které tvarují charakter proměny městské krajiny. Kurátor: Pavel Kubesa. -> FREE

František Pecháček: Tekutý národ 28. 11. 2017 – 10. 1. 2018
Video Galerie Památník na Národce byl (pře)sazen, na piazzetě ND tají poslední kousky ledovce odkazu Láska a víra zvítězí laminátového srdce Kurta Gebauera. Varovné signály totalitních režimů straší nejen v médiích. Politici bičují svá ega v křečovitě podbízivé úsměvy. Je to fake, prázdná gesta, cesta do nikam – nebo cesta zpátky? Projekt reflektuje aktuální dění na české politické scéně. Autor v projekci pracuje formou fluidní simulace. Syntéza obrazu založená na předloze patří mezi nové výzkumné směry oboru počítačové grafiky. Jejím cílem je vygenerovat obraz, který respektuje novou strukturu, ale v detailech je k nerozeznání ; od originální předlohy. Kurátorka: Veronika Zajačiková. -> FREE

9/12 Kasha Jandáčková & kol.: Ve dne v noci 19:30/So
DIVADLO Šance, že zemřeme při teroristickém útoku je stejná jako ta, že vyhrajeme hlavní výhru v loterii. Autorská inscenace režisérky Kashy Jandáčkové VE DNE V NOCI vypráví na základě dokumentárních materiálů, novinových článků, autentických výpovědí a videozáznamů příběhy skutečných obětí teroristických útoků. Životní osudy obyčejných hrdinů, kteří by se jimi raději nestali. V hlavních rolích: A. Linhartová, K. Vágnerová, J. Meduna, J.Roskot a Killiekrankie. Režie: K. Jandáčková. Dramaturgie: N. Preslová. -> 250 Kč / 150 Kč (studenti, senioři, ZTP)

12/12 a 19/12 Janek Lesák & kol.: Osamělost komiksových hrdinů 19:30/Út
DIVADLO | PREMIÉRA
Inscenace otevírá třinácté komnaty nejslavnějších komiksových hrdinů. American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o tom, že jsou superhrdinové. Ze stejné studie vyplývá, že ještě vyšší procento superhrdinů sní o tom, že jsou lidmi. Hrají: L. Přichystalová, L. Karda, M. Cikán, J. Strýček. Režie: J. Lesák. Dramaturgie: N. Preslová. -> 250 Kč / 150 Kč (studenti, senioři, ZTP)

13/12 Básně (koncert z cyklu Hudba v souvislostech) 20:00/St
HUDBA Poslední koncert bude věnován paralelám básnické tvorby a hudby. Skladby budou reflektovat poezii a to buď přímým zhudebněním básní, nebo formou literárních inspirací. Na koncertě se bude podílet ženský vokální ansámbl Ensemble Coccinelle, který se specializuje na renesanční a soudobou hudbu. -> 150 Kč / 100 Kč (studenti, senioři, ZTP)

15/12 Vánoční večírek Linhartovy nadace 19:30/Pá
Páteční večer bude v NoDu patřit tradičnímu večírku Linhartovy nadace, která Experimentální prostor NoD a klub ROXY před 25 lety zakládala. Letos slaví nadace své 30. narozeniny a proto se večírek ponese ve slavnostním duchu -> UZAVŘENÁ SPOLEČNOST

17/12 Linda Dušková a kol.: Sandman 19:30/Ne
DIVADLO
Jak se vám v noci spí? Zdají se vám sny? Trpíte nočními můrami? Nemůžete se ráno probudit nebo raději nespíte vůbec? Sleep & Pain je tu pro vás. Pojďte dál, lehněte si. Zhluboka dýchejte. Teď zhasneme. Autorská inscenace režisérky Lindy Duškové se zabývá spánkem a jeho poruchami. Vypráví příběh Sandmana, postavy, která prochází díly autorů N. Gaimana, E. T. A. Hoffmana nebo H. Ch. Andersena. Ale kdo je ve skutečnosti Sandman a jak ovlivňuje naše životy? Režie: L. Dušková. Dramaturgie: N. Preslová. Hrají: K. Dvořáková, P. Neškudla, H. Řezáčová, V. Verdure. -> 250 Kč / 150 Kč (studenti, senioři, ZTP)

18/12 420PEOPLE: Královna víl/ Fairy Queen 19:30/Po
DIVADLO Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom toho druhého neztratili, i když jsme už tak dlouho necítili jeho vůni, nedrželi ho za ruku ani se nemohli schovat do jeho náruče? Na tyto otázky odpovídá inscenace tanečního souboru 420PEOPLE, která vychází z autentických osobních materiálů a reálných zkušeností účinkujících. Choreografie: V. Kuneš. Hudba: Zabelov Group. Účinkují: Z. Herényiová, S. Groenendijk / Š. Bočková, V. Rak, A. Sojka, A. Volný & Zabelov Group – J. Šikl a R. Zabelov. Kostýmy: O. Křížková. Po představení následuje diskuze a předvánoční setkání s e skleničkou. Těšíme se na vás. -> 330 Kč / 250 Kč (studenti, senioři, ZTP)

 

 

Vánoční otevírací doba Kavárny:

23/12 od 14:00
24/12 ZAVŘENO
25/12 od 16:00
26/12 od 16:00
27 – 29/12 od 14:00
30/12 od 16:00
31/12 od 18:00
1/1 ZAVŘENO

Rezervace míst na 733 307 600 nebo provoz.nod@roxy.cz
Při rezervaci na 31. 12. nad 10 osob bude požadována záloha.

 

Taneční magazín,NoD

 

Státní svátek exoticky

Nevíte, jak naložit s volným dnem ve státní svátek 28. 10.? TANEČNÍ MAGAZÍN má pro vás jeden velmi zajímavý tip.

Taneční společenství Om Dance Academy posílá všem čtenářům TANEČNÍHO MAGAZÍNU srdečné pozvání na oslavu indického svátku „Diwali“ čili svátku světel. Proběhne již tuto sobotu 28.10 v 17.45 v kulturním domě Ládví v Praze 8, přímo u stejnojmenné stanice pražského metra, konkrétně trasy C. V rámci bohatého programu vystoupí taneční soubor Om Dance Academy, který v těchto dnech slaví výročí pět let od svého založení. Za tuto dobu si tato skupina vydobyla výsostné postavení nejen v indické komunitě v ČR, ale také mezi špičkovými tanečníky cizokrajných žánrů české a moravské taneční scény.

Om Dance Academy je taneční školou a skupinou, která se věnuje bollywoodskému tanci, tedy indickému filmovému tanci. Bollywoodský tanec je především o vyprávění příběhu a nádherných kostýmech. Písně jsou ve filmech z určitého důvodu – například oslavy, svádění, smutek… Tanec vychází ze slov a nálady dané písně a také z klasických indických tanců obohacený o moderní fúze všech tanečních stylů. S láskou k indické kultuře a tradici Om Dance Academy participuje na jejím šíření v naší zemi a okolí a to za oficiální podpory indického velvyslanectví v ČR, kde vede kurzy indického tance.

Kdo bude v Praze, popřípadě do metropole přijede a miluje exotický tanec, tak by si neměl nechat letošní státní svátek v kobyliském kulturním domě Ládví uniknout!

Plakát: Om Dance Academy

Jarmila Chromíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Velký talent se slovenskými kořeny

Mistr světa v moderním tanci show dance Marek Křenek napsal pro TANEČNÍ MAGAZÍN o svém nástupci a skoro jmenovci Markovi Pisanu. O jeho mamince se více dozvíte v rozhovoru na pravé straně TANEČNÍHO MAGAZÍNU.

Čerstvý oslavenec Marek Pisanu se narodil 11.září 2003 (tedy přesně dva roky poté co po leteckém teroristickém atentátu na dva mrakodrapy v New Yorku). Už odmalička byl velice živý a hravý. Dost brzy začal chodit i mluvit. „Já jsem se vrátila do práce – do školy. Tam jsem učila a pracovala jako choreografka. Marka jsem vodila s sebou. Byl hodně aktivní a k mému velkému překvapení okamžitě zkoušel pohyby a kroky, které viděl u mladých tanečníků. Byl hodně fascinován hudbou a to jakéhokoli žánru. Vše pečlivě opakoval a nenechal se ničím odradit,“ vzpomíná maminka Darina Mlynarčíková, bývalá slovenská vrcholová sportovní gymnastka, později tanečnice, dnes choreografka a učitelka moderního tance.

Maminka Darina sama původně nechtěla, aby Marek začal tančit. A už vůbec ne, aby se toto stalo jeho prvořadou aktivitou. Velice dobře totiž věděla, jaká je to dřina a kterak je sláva vrtkavou záležitostí. Navíc, nemluvě o zdravotních problémech, které přicházejí u lidí v této branži.

Jenomže Marek si nedal říci. A jeho maminka nevěděla, co dělat. Myslela si, že to Marka časem přejde. Ale mýlila se! Už jako čtyřletý zvládal základní přemety a piruety. Jeho životní rozhodnutí už se nedalo ovlivnit. Byl muzikální, při tréninku pozorný, pečlivý, pracovitý a v soukromí čestný. V šesti letech už uměl arabersprung (pro méně znalé: hvězdu bez pomoci rukou) a rychlý přemet vzad zvaný flik-flak. V tomto věku měl kromě jiného nastudovanou choreografii „Robocop“ a jako mladičký tanečník začínal soutěžit. Jeho vzorem se stal jeho kamarád, bývalý mistr světa z roku 1996 Marek Křenek.

Ze začátku soutěžil za Slovensko, odkud pochází jeho matka. Později pak za Itálii, konkrétně za ostrov Sardinii, kde se narodil a kde také žije. A jak se říká – jablko nepadne daleko od stromu. A tak tento cílevědomý kluk začínal sbírat úspěchy jeden za druhým. V roce 2011 už jako sedmiletý vyhrál ME a tak to šlo rok po roce. Nedal se opravdu ničím odradit, ani nikým ovlivnit. Ani únavou ani bolestmi, které souvisí s touto pohybovou aktivitou. Jiné děti si v jeho věku hrály venku nebo u moře. Avšak Marek tvrdě trénoval v tanečním sále. Dokonce i po tréninku, cestou domů zkoušel skoky, piruety či jeho oblíbenou akrobacii. A když ho mamka napomenula, aby si odpočinul a přestal s tím, odpověděl pořád to jeho stejné a tradiční: „Už jenom jednou, mami, už jenom jednou.“ Kolikrát, když ho jeho matka přišla zkontrolovat jestli už spí, přistihla ho při tom, že v dětském pokoji ještě potají zkouší různé taneční kreace nebo skoky, které byly pro jeho mladičký věk naprosto nadčasové. Tento kluk byl téměř neunavitelný. Ve škole se učil výborně, doma byl poslušný a věnoval se svým mladším sourozencům – dvojčatům Michaelu a Danielovi. V deseti letech mu bylo nabídnuto studium na Státní taneční konzervatoři, která patří pod slavné divadlo „La Scalla“. Nastoupit tam byl ale problém, protože Marek žije na Sardinii a tato škola se nachází ve vnitrozemí Itálie – v Miláně.

Léta letí a dnes je již čtrnáctiletý mladík Marek držitelem mnoha národních, evropských i světových prvenství i titulů. K jeho kariéře patří také účast v televizní soutěži „Itálie má talent“. Má za sebou mnoho televizních pořadů,charitativních vystoupení či rozhovorů v italském tisku. Tento dospívající chlapec se veze v rychlém vlaku plném překvapení. Skromnosti a píli ho již dnes nikdo nemusí učit. A Marek zdaleka nemíní svou nastartovanou kariéru ukončit.

Marek hovoří hned několika jazyky. Konkrétně italsky, slovensky, anglicky a sardsky. K jeho dalším aktivním zájmům patří fotbal, film, gymnastika, hudba a cestování.

SEZNAM ÚSPĚCHŮ MARKA PISANU:

SHOW DANCE :

Mistrovství Itálie

2008 až 2017: 1.místo

Mistrovství Evropy

2010: 2.místo

2011: 1.místo

2012: 1.místo

2013: 1.místo

Mistrovství světa

2012: 1.místo

2013: 1.místo

2014: 1.místo

2015: 1.místo

MODERN CONTEMPORARY:

Mistrovství Itálie

2011 až 2017: 1.místo

Mistrovství Evropy

2016: 2.místo

2017: 2.místo

Mistrovství světa

2016: 2.místo

JAZZ DANCE:

Mistrovství Itálie

2016: 1.místo

Mistrovství Evropy

2016: 2.místo

Mistrovství světa

2016: 2.místo

DISCO DANCE:

Mistrovství Itálie

2013 až 2016: 1.místo

Mistrovství Evropy

2015: 2.místo

2016: 2.místo

Mistrovství světa

2014: 1.místo

2015: 2.místo

2016: 1.místo

2017: 1.místo

Foto: archiv Dariny Mlynarčíkové

Text: Marek Křenek

pro TANEČNÍ MAGAZÍN