SE.S.TA pro vás nachystala:

…množství zajímavých akcí. A to tradičně v Praze i Žďáru nad Sázavou. Hlaste se na ně!

KULATÝ STŮL – OD INSPIRACE K CHOREOGRAFII

8. 3. 2020 17.30, HAMU

Kulatý stůl s tématem “Od inspirace k choreografii” bude hostit francouzského choreografa, pedagoga a teoretika tance Jean-Christopha Paré (FR) a tanečnici, pedagožku a choreografku Annu Sedlačkovou (SK).

Dále budou přítomni Marie Kinsky (ředitelka Centra choreografického rozvoje SE.S.TA) a účastníci Pedagogického semináře – taneční pedagogové, choreografové a studenti HAMU. Kulatý stůl je určen všem profesionálům z oboru i dalším zájemcům, nejen tanečním pedagogům.

Diskutovat budeme o různých přístupech k taneční výuce ve Francii, na Slovensku a v Čechách. Přestože jsou přístupy obou umělců poměrně odlišné – Anna Sedlačková pracuje s materiálností těla a objektivizací pohybu, kdežto Jean-Christophe Paré vychází ze studia sémiotiky, využívá strukturalistické metody a konceptuální rámce – tak jsou jejich pedagogické postupy komplementární.

Oba ve své práci jasně demonstrují způsoby, kdy pohybový materiál vzniká radostně a intuitivně ze zkoumání fyzikálních veličin a strukturálních vztahů oproti v českém prostředí často raženému přístupu, kdy je „vznik tance“ motivován vnějšími podněty (předobraz, emoční stav, představa, textová nebo hudební předloha a jiné narativní způsoby).

Kulatý stůl volně naváže na Pedagogický seminář, účast na něm ale není pro debatu zásadní.

OPEN CALLREZIDENČNÍ PROGRAM 2020

Zámek Žďár nad Sázavou

Pro rok 2020 opět nabízíme rezidenční program v areálu Zámku Žďár nad Sázavou. V rámci programu poskytujeme umělcům zázemí pro přípravu představení, čas na výzkum, prostor k setkání a sdílení otázek i zkušeností. Prioritně chceme podporovat choreografy, ale jsme otevřeni i tvůrčím projektům z oblasti divadla, literatury, hudby, cirkusu. Hostíme též mezikulturní setkání umělců ze zahraničí s českými tvůrci.

OTEVŘENÉ TERMÍNY REZIDENCÍ:

  • 18.–27. srpna

  • 26. října – 6. listopadu

OPEN CALL:

REZIDENCE PRO CHOREOGRAFY S KOUČINKEM


19.–27. 8. 2020 Praha

Mezinárodní choreografická rezidence pod vedením etablovaných kouček Kathy Casey (CA) a Alice Chauchat (FR/DE). Od 28. února přijímáme přihlášky na rok 2020. Využijte jedinečnou šanci rozvíjet svoji práci v mezinárodním kontextu a s podporou zkušených umělců.

Rezidence trvá deset dní, a kromě intenzivní práce choreografa s koučem zahrnuje přednášky a každodenní zpětné vazby, společné diskuse a vzájemné prezentace uměleckých procesů v rámci otevřených zkoušek i veřejných prezentací. Jak veřejné prezentace, tak společné diskuse nabízejí umělcům možnost konfrontovat a sdílet svou práci s potenciálním publikem.

Účast na Rezidenci pro choreografy s koučinkem pro mne byla smysluplnou a bohatou zkušeností. Komplexní program a dobře vedený proces mě nutily dívat se na svou práci v různých formách. Počínaje organizačními otázkami přes výběr zkušebních místností, odborné znalosti Marie Kinsky až po technický tým pro závěrečné představení našich prací, všechno bylo skvělé. Nejdůležitější pro mě ale byl kouč, jehož profesionální přístup k mé práci byl hluboký, bystrý a silný, ale nikdy škodlivý,“ říká choreografka Laura S., účastnice Rezidence pro choreografy s koučinkem.

Michaela Kessler

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Další Verdiho klasika v repertoáru Jihočeského divadla

Bravo!

V sobotu 1. února jsme diváky potěšili první operní premiérou roku 2020. Operu Nabucco, která patří mezi nejpopulárnější světové operní kousky, hudebně nastudoval generální hudební ředitel opery Mario De Rose. Nabucco tak doplnil tvorbu Giuseppe Verdiho v repertoáru Jihočeského divadla. Operní klasiku z pera věhlasného italského skladatele jsme uvedli v jedinečném scénickém podání režisérky Veroniky Poldauf Riedlbauchové.

Veronika Poldauf Riedlbauchová je režisérka, choreografka, básnířka, všestranná performerka a zakladatelka Ateliéru 3D, která se do Jihočeského divadla ráda vrací. Svým uměleckým rukopisem s operou Nabucco volně navazuje na divácky úspěšnou operní inscenaci La Traviata, kterou režisérka představila v Jihočeském divadle v roce 2017. Její schopnost zhmotnit vnitřní svět postav do surrealistické jevištní básně přibližuje hlavní postavy oper divákům, kteří tak mohou s jejich hrdiny naplno prožívat příběh plný emocí.

Tento jedinečný hudební a vizuální zážitek si rozhodně nenechte ujít!

Termíny představení naleznete na webových stránkách Jihočeského divadla:

https://www.jihoceskedivadlo.cz/porad/2329-nabucco

 

 Nabucco
Giuseppe Verdi

dramatická opera s biblickým námětem

premiéra 1. února 2020

„Krále, jenž se prohlásil za boha, pokořila otrokyně. Význam svobody a lidskost doceníme často až tehdy, když se obojího nedostává.”
„V řadě verdiovských operních hitů nastudovaných pod taktovkou generálního hudebního ředitele opery JD Maria De Rose (Rigoletto, Aida, Trubadúr, Traviata) chybí dosud na repertoáru titul Nabucco, Verdiho třetí opera, která znamenala zásadní zvrat v autorově tvorbě i osobním životě. Libreto Temistocla Solery volně zpracovává starozákonní příběh ze 6. století před Kristem o osvobození Židů z babylonského zajetí perským králem Kýrem II., do kterého byli Židé odvlečeni po pádu Jeruzaléma babylonským králem Nebukadnesarem II. (v italštině zkráceně Nabucco). Postavy obou vládců starozákonních říší však v libretu opery splývají do jediné postavy krále Nabucca a v opeře se tak objevují nadčasová témata, která ani dnes neztrácejí nic ze své naléhavosti. Do dějin opery se zvlášť nesmazatelně zapsal sbor zotročených Židů „Va, pensiero sull´ ali dorate“ (Leť, myšlenko, na zlatých křídlech) ze třetího dějství Nabucca. Jeho melodie se brzy rozletěla do celého světa a svou prostou krásou umocněnou dramatickou situací a sborovým zpěvem budí dodnes v každém posluchači právem nadšení. Jméno všestranně talentované režisérky Veroniky Poldauf Riedlbauchové po mimořádně úspěšné Traviatě slibuje opět originální a silnou inscenaci, plnou výrazných, emočně působivých obrazů, v duchu italského rčení „Che fata nuova“ (Jak je to nové), jež provázelo první uvedení Nabucca v milánské La Scale 9. března 1847.”

Hudební nastudování: Mario De Rose

Režie a choreografie: Veronika Poldauf Riedlbauchová

Scéna: Lucia Škandíková

Kostýmy: Tereza Kopecká

Choreografická spolupráce: Naďa Kabelová

Světelný design: Michal Kříž

Dramaturg: František Řihout

Sbormistr: Martin Veselý

Korepetice: Mikoláš Troup

Koncertní mistři: Václav Žák, Martin Červinka

Asistent dirigenta: Marek Klimeš

Asistent režie: Lucie Bicanová

Inspice: Michaela Freudenschussová

 

Nabucco, král babylonský: Pavel Klečka

Abigail, jeho domnělá dcera: Anastasiya Roytman / Fréderique Friess

Fenena, jeho dcera: Šárka Hrbáčková

Ismael, syn krále Jeruzalémského: Peter Malý / Amir Khan

Zachariáš, židovský kněz: Jurij Kruglov

Anna, Zachariášova sestra: Kateřina Falcníková

 

Abdalo, babylonský voják: Michael Robotka

Velekněz Baalův: Michal Marhold / František Brantalík

Blázen: Béla Kéri Nagy

 

 Poděkování patří všem partnerům a příznivcům Jihočeského divadla

Mgr. Lenka Cimlová Ostrá 

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Rozhovor s tanečnicí a choreografkou DANOU PALOU

„Hodlám otevřít tanečně kreativní centrum.”

Na domácí scéně i v zahraniční úspěšná tanečnice, choreografka, pedagožka i organizátorka Dana Pala zaujala TANEČNÍ MAGAZÍN svým podzimním představením „La Mar“. Dokázala také, mimo jiné, založit volnou internacionální kreativní skupinu tanečníků, herců, choreografů a zástupců dalších uměleckých oborů. Nejen proto jsme ji požádali o první rozhovor roku 2018.

Pocházíte z rodiny vystudovaných ekonomů, máte nějaké rodinné divadelní či přímo taneční kořeny?

Sice se moji rodiče věnují ekonomice, ale oba milují kulturu, hudbu a divadlo. Můj tatínek hraje výborně na kytaru a maminka zpívá a hraje na klavír. U nás doma se vždycky zpívalo, hrálo a pořádaly se oslavy. To je asi důvod mého vztahu k hudbě a k tanci. Jako malá jsem také navštěvovala spoustu kroužků a všechny byly tak nějak nasměrované na múzická umění. Je zvláštní, že mě rodiče nepřihlásili třeba na šachy. Praděda byl klarinetista a v mládí jezdil s cirkusem po Evropě, tak ty kořeny mám možná ještě po něm. Bohužel jsem ho nepoznala, ale určitě bychom si rozuměli.”

Věnovala jste se pohybu a tanci od dětských let?

Tančím od malička, začala jsem v šesti letech. Ale ještě dřív než s tancem jsem začala s hudbou. Uměla jsem noty dřív než písmena. Chodila jsem zpívat do sboru, hrála na klavír a v sedmi letech jsem začala chodit do baletu. Měla jsem štěstí, protože jsem jako dítě mohla dělat spoustu kroužků a vybrat si pak ten, který se mi líbil nejvíc. Jezdit z kroužku na kroužek také zahrnovalo trávení spousty času v autě a tam jsme s maminkou často zpívaly, poslouchaly Radio Classic, jazz anebo třeba šansony. Nebyla prostě možnost abych si tanec a hudbu nezamilovala.“

Čím Vám tanec a pohyb na první dojem učaroval?

Na tanci mi přišlo nejkrásnější, že jsem mohla hudbu znázornit. Vždycky mi připadalo, že hudba je barevná a že je to příběh, který musím vyprávět pohybem. Od mala jsem si vymýšlela libreta, improvizovala anebo dokonce i zkoušela ve škole se spolužáky taneční kreace na hudbu, která se mi líbila. V jedenácti letech jsem pak s nástupem na konzervatoř přišla o iluze, protože jsem zjistila, že nemám nejlepší baletní dispozice a že fantazie nestačí. Nejdřív tedy přišlo na řadu naučit se disciplínu a techniku. Vybojovala jsem si to. Vždycky když mám pocit, že něco nezvládnu, vzpomenu si na těchto osm let. Nikdy bych nic nevzdala v půlce.“

Chodila jste do tanečních?

Nechodila. Na to nebyl čas ani energie. Na konzervatoři jsme trénovali šest hodin denně a po večerech se zkoušela představení. Do školy jsme často chodili i v sobotu. Jednou jsem navštěvovala krátký kurz salsy (tu jsme ve škole neměli, dodnes nevím proč) a hrozně mě to bavilo! Chápu, že je není možné do tanečního vzdělání vměstnat všechno, ale třeba zrovna ta přirozenost se kterou tančí celá latinská Amerika je strašně inspirativní! Asi ji musíte mít v krvi, ale ,konzervatoristům´ podle mého názoru prostě chybí.“

Který z tanečních pedagogů na Vás měl největší vliv?

Jan Kodet.“

Jaký režisér, se kterým jste v průběhu kariéry spolupracovala na Vás měl největší vliv?

Irina Andreeva. Režisérka Teatru Novogo Fronta. Malá osoba s velikou osobností a neuvěřitelnou inspirativní energií!“

Ovlivnil Vás svým způsobem nějak legendární Pavel Šmok?

S panem Šmokem jsem se osobně setkala pouze jednou, a to při přijímačkách na HAMU. Mě už choreografii neučil, mým učitelem byl pan Wiesner. Práci pana Šmoka velmi obdivuji, ale nikdy jsem se v ní úplně nenašla. Na konzervatoři jsem milovala Jiřího Kyliána a na HAMU jsem se sice učila ,šmokovský´ repertoár, ale už jsem se věnovala více site-specific projektům, v té době jsem už jsem jezdila hodně do Berlína a pracovala úzce s architekturou. Spíš jsem se nechala ovlivnit tvorbou německé choreografky Sashi Waltz.“

Vaše představení mají spíše divadelní rozměry, jaký žánr divadla upřednostňujete jako divačka v hledišti?

Líbí se mi fyzické divadlo. Mám ráda taneční opery a nejvíc si užívám site – specific představení a sci-fi filmy. Obdivuji práci s prostorem, kde je pohyb důležitou součástí. Nejsem velký fanoušek činohry, preferuji divadlo, kde převládá vyjádření pohybem. Připadá mi sdílnější než vyjádření slovy, neexistují tu jazykové bariéry.“

Máte nějakou nezapomenutelnou zahraniční zkušenost?

Kupříkladu, když jsem působila jednu sezónu v malorském divadle Sans, kde jsem tvořila pohybovou složku pro katalánská činoherní divadla. Bylo to velmi náročné, činoherní představení. Tam trvají třeba i tři hodiny! Nerozumněla jsem polovině představení a dalo mi to dvojnásobnou práci, protože jsem si je musela překládat do španělštiny. Na druhou stranu o to více jsem se soustředila na samotný pohyb. Hlavně práce s herci je neuvěřitelně kreativní a je to zase úplně něco jiného než s tanečníky. Kolegové se mě občas ptají: ‚co jsi, prosím tě, dělala na té Mallorce, v tom malinkém divadle?‘ Pro mě to byla jedna z nejskvělejších zkušeností. Ne vždycky Vám dají velká divadla takovou choreografickou a tvůrčí volnost.“

Máte ohromné množství zahraničních zkušeností, kam byste zařadila naši taneční a baletní scénu v evropském kontextu?

Máme skvělé tvůrce, performery, krásná divadla a velmi kulturní město, které je v samotném středu Evropy! Myslím si, že by se tenhle potenciál měl více využít! V Národním divadle hrajeme obrovské produkce, které stojí strašně moc peněz, ale mě osobně připadá, že méně je někdy více. Víte kolik krásných představení můžete vidět v nějakém malinkém divadle, v zajímavém prostoru anebo třeba v divadle, kde jste ještě nikdy nebyli? Tanečních divadel máme v Praze málo a jsou to docela uzavřené komunity. Takže rozhodně bych naši scénu zařadila mezi kvalitní, jenom možná jsme tak nějak pořád trošku při zemi. Místo na představení do divadla často jdeme raději do hospody nebo nakupovat do obchodního centra. Tyhle priority já mám jasné. Jednou se mi zdálo, že se všechny obchoďáky proměnily v divadla. To by byla nádhera, ne? 🙂 .“

Čím je osobitá a co jí naopak chybí?

Osobitá je především těmi menšími produkcemi, které si často musí vystačit s minimem prostředků a přesto díky nadšení a kreativitě zapojených osob dokáží z mála vytvořit kvalitní představení. Tady bych ráda navázala na předchozí otázku a vyzdvihla nedostatečnou diváckou základnu těchto produkcí. Síla masivní reklamy a toho, co je zrovna v módě, u nás převládá. Potřebujeme více diváků, kteří mají ,otevřenou hlavu´.“

Ve své skupině CREATIVITY máte množství osobností-choreografů, není to někdy až moc konkurence, neboli „mnoho kohoutů na jednom smetišti”?

Pro mne jsou v tvorbě všechny složky rovnocenné! Když například spolupracuji s tanečníky, kteří jsou také choreografy, rozhodně to neberu jako konkurenci, ale jako ohromné plus. Mým úkolem je sesumírovat všechny nápady a uvařit ze všeho dobrou „polévku“. Já naslouchám, dávám mým kolegům prostor, ale zároveň třídím a dobře vím, jak by měl vypadat výsledný tvar představení. Někdy se shodneme, někdy ne, musí to ale všem dávat smysl! Jinak je to vidět na celém představení, že některá složka nefunguje, že je vytvořena pod nějakým nátlakem. Každý tvůrce i interpret do jednotlivé produkce přináší svou osobnost, svůj projev a je potřeba najít ve všem ideální spojitost. To se, myslím, neustále všichni učíme. Mám štěstí, že pracuji s řadou osobností opakovaně, dobře na sebe slyšíme a už se známe.”

Spolupracujete průběžně s výraznými a originálními osobnostmi hudební scény, jak si je vybíráte? Nebo oslovují ony Vás?

To záleží na produkci. Ve většině případů já oslovuji je. Nejvíce pracuji s Jirkou Lukešem, se kterým jsme začali tvořit už na HAMU. Jsme skvěle sehraní. Ráda také zvu ke spolupráci nové tvůrce, například u La Mar jsem oslovila kytaristu, kterého jsem viděla hrát ve Španělsku na pláži. Ale většinou jsem ve výběru kolegů konzervativní, dávám na tým, se kterým tvořím už dlouho. Věřím na hlubší napojení. A stereotyp? Ten není! Každý projekt je jiný a i my se neustále posouváme. Je krásné pozorovat, jak se náš rukopis s každou produkcí malinko mění, i když jsme stabilní tým prověřený časem.“

Věnujete se i workshopům a výchově nejmenší taneční generace, jak vidíte podmínky pro tuto práci v Čechách, na Moravě a v okolním světě?

Podmínky jsou tu skvělé, všude je spousta možností, ale nerozumím tomu, jakým způsobem je využíváme. Proč jsou nájmy tanečních sálů u nás tak drahé a proč jsou dětské kurzy tak levné v porovnání s tím, kolika drahými zbytečnostmi rodiče mnohdy zahrnují svoje děti? Taneční výchova je zásadní, je to kultura pohybu, podle mě je důležitou součástí společenského chování. Navíc, kdo v dnešním světě není kreativní, je ztracen. Děti by měly tančit víc a pedagogové by měli být lépe hodnoceni za tuto práci. Ve srovnáním s okolním světem, například Německem anebo Španělskem, jsou platy tanečních pedagogů v Čechách a okolí podprůměrné. Není divu, že tito učitelé pak odcházejí učit do zahraničí a nebo hledají jinou práci. Je to škoda, protože přicházíme o možnosti, jak si vychovávat nejen tanečníky ale i budoucí diváky. S dětmi se musí zacházet opatrně, co je naučíte a co jim předáte je něco co si budou pamatovat, něco na čem si později budují svou osobnost“

Představení „La Mar” jste zkoušela i v německém Berlíně. Proč zrovna tam? Čekal bych vzhledem k tematice titulu spíše nějakou přímořskou oblast.

La Mar vznikala na cestách. Námět scénáře jsem vymyslela na Kanárských ostrovech. Pohybový koncept se pak utvořil velmi přirozeně i díky skvělé souhře s italským tanečníkem Enricem Paglialungou. Berlín je město, které se neustále vyvíjí a jde dopředu v tanci, v umění, v experimentech. Vždycky mě tohle město bavilo, i když potřebuji pro svou dlouhodobou inspiraci více přírody a slunce. Proto jsem si ho nikdy pro život nevybrala! Enrico v Berlíně už dva roky žije jako tanečník a pedagog na volné noze. Daří se mu tam výborně! Tohle město umí ocenit kvalitní tanečníky a performery! Jen je potřeba vydržet a prodrat se konkurencí. Zkoušení v Berlíně bylo impulsem k poznání, také jsem chtěla zakusit ten pocit vykořeněnosti na vlastní kůži i při zkouškách. Přestože já vlastně tenhle pocit moc dobře znám, moje role v ,La Mar´ ho poznala právě až v Berlíně. Připadala jsem si tam opravdu jako ztracená víla z ostrova.“

Co Vám dala – krom úzkého kontaktu s divákem – předpemiéra „La Mar“ v komorním prostředí Divadla na půdě?

Spoustu práce a tahání světel do schodů 🙂 Bylo skvělé, že jsme si představení mohli před samotnou premiérou zkusit a zjistit, že ho opravdu můžeme zasadit do jakéhokoli prostoru! Mě osobně fascinuje, jakým způsobem právě prostor ovlivňuje daný projekt. Jsem moc vděčná, že nám divadlo Na půdě poskytlo rezidenci, o které si bohužel v některých pražských tanečních divadlech tvůrci mohou nechat pouze zdát. Navíc na půdě tvoří spousta zajímavých umělců. Jak už jsem říkala v některé z předchozích otázek, to co se zdá být malé a neznámé, může otevřít daleko více možností.“

Jaké máte plány do tohoto roku 2018?

Mým největším plánem do roku 2018 je otevření nového tanečního kreativního centra. Doufám, že se mi to tento rok konečně podaří. Stále hledám vhodné prostory. Dále plánuji vyjet na tour s La Mar do Španělska a na jaře bychom s Enricem rádi uvedli La Mar na Kanárských ostrovech a uspořádali tam workshop současného tance. Co se týká Čech, tak pevně doufám a věřím, že se nám i tady podaří reprízy a budeme moci být součástí některého z českých festivalů, nebo v repertoáru některého z našich tanečních divadel. A pak mě čeká jedna moc zajímavá cesta, ale tu si nechám pro sebe, možná mě inspiruje k dalšímu tanečnímu projektu 🙂 .“

Děkuji za velmi zajímavý rozhovor a přeji – i za čtenáře TANEČNÍHO MAGAZÍNU – ať se Vám současný rok 2018 vydaří se vším všudy.

Ptal se: Michal Stein

Foto: Andrej Jurkovič (portrét),

Andrea Barcalová a Jana Horáčková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Festival TANEC PRAHA oslaví 30 let své existence!

Jubilejní ročník potrvá od 1. do 25. června 2018

30 let festivalu TANEC PRAHA!

Mezinárodní festival současného tance a pohybového divadla oslaví v červnu roku 2018 své 30. narozeniny. Jubilejní ročník se uskuteční v Praze od 1. do 25. června 2018 a již od konce května oživí dalších cca 20 měst a obcí ČR. Ponese se ve vizuálním stylu i duchu motta letošního ročníku: TANCEM PROTI PŘEDSUDKŮM. Hlavními událostmi festivalu budou inscenace renomovaného izraelského choreografa Emanuela Gata s názvem „SUNNY“ a dílo korejské choreografky Eun-Me „Dancing Grandmothers“. Další překvapení se chystá na slavnostní zahájení a program je plný špičkových zahraničních i českých tvůrců. Více na www.tanecpraha.cz

„Program 30. ročníku je nabitý osobnostmi s velkou zkušeností a respektem. Na scéně uvidíme Germaine Acogny (SN) jako highlight linie Fokus Afrika, pak stejně nestárnoucí Kanaďanku Louise Lecavalier a nakonec i Eun-Me (KR), která roztančí mj. vitální korejské babičky. Do zákoutí mystické aztécké kultury nás pozvou Foco alAire (MX) v rámci Fokus Mexiko a do inspirace ze světa dětské fantazie nás ponoří vlámský Kabinet K. Velký prostor dostanou koprodukce českých umělců se zahraničními, čímž reflektujeme výrazný posun taneční scény u nás, a nec hybí ani Dance NEWs otevírající dveře mladým talentům. Festival nese v sobě silná témata, která rezonují v dnešní společnosti, a to v duchu úcty k velkým osobnostem, jejichž vliv na rozvoj současného umění ve světě je zásadní, ale i otevřenosti novým impulzům,“ říká Yvona Kreuzmannová, zakladatelka Tance Praha

Emanuel Gat je velmi žádaný na mnoha evropských i světových scénách a jeho soubor má vysokou podporu ve Francii. České publikum se s ním mohlo seznámit již v rámci projektu Baletu Národního divadla Timeless. Inscenace SUNNY, kterou Gat vytvořil spolu s muzikantem a performerem Awirem Leonem, je multižánrová událost spojující živý koncert s originálním choreografickým výzkumem.

Korejská choreografka Eun-Me s deseti tančícími babičkami v symbióze s vynikajícími tanečníky odvážně provokuje proti zažitým stereotypům a určité šedi oficiální kultury své země. Pouští se do divokého světa barev a oslovuje seniory na cestách venkovem, to vše v přirozeném mezigeneračním dialogu, který je nosným tématem celého festivalu. Tančit může každý a v každém věku, tanec nás osvobozuje a stmeluje.

Již nyní jsou v prodeji dárkové poukazy na festival TANEC PRAHA 2018 a od ledna bude možné zakoupit si vstupenky na události sezony. Předběžný program naznačuje, že je na co se těšit!

https://www.youtube.com/watch?v=wNLGQz2TJzs

https://www.youtube.com/watch?v=UPSWUt4w-qs

 

Předběžný program 30. ročníku festivalu TANEC PRAHA

Pá I 1. 6. I 15:00 I Kasárna Karlín I Prezentace komunitních projektů (děti, senioři, menšiny)  I CZ

 

Pá I 1. 6. I 20:00 I PONEC I Gala Opening festivalu TANEC PRAHA 2018

                  

Pá a So I 1 + 2. 6. I VEN.ku TANCI: Company Furinkaï / Satchie Noro & Silvain Ohl ORIGAMI I FR

 

Po I 4. 6. I 20:00 I DOX I Farma v jeskyni / Viliam Dočolomanský I Refuge I CZ I světová premiéra

 

Út I 5. 6. I 20:00 I PONEC I Dance NEWs: László Fülöp; Luke Baio & Dominik Grünbühel I HU I AT

 

Čt I 7. 6. I 20:00 I PONEC I Germaine Acogny & Mikaël Serre I A un endroit du début / Somewhere at the Beginning I SN

 

Pá I 8. 6. I TANEC PRAHA STUDENTŮM: Germaine Acogny I workshop & lecture I SN

 

So I 9. 6. I VEN.ku TANCI: Ladji Koné I (R)mark I BF

 

Po I 11. 6. I 20:00 I PONEC I Karine Ponties I SAME SAME I BE I FR I CZ I světová premiéra

 

Út I 12. 6. I 20:00 I PONEC I Ladji Koné I Lego de l’ego  (solo) + Màa Labyrinthe (duet) I BF

 

Čt I 14. 6. I 20:00 I PONEC I Foco alAire  I IDEA DE UNA PASION I MX

 

Pá I 15. 6. I Žižkovský tunel I VEN.ku TANCI: Cie Mossoux – Bonté I Odpočítávání I BE

 

So I 16. 6. I VEN.ku TANCI: Foco alAire I LOStheULTRAMAR I MX

 

Ne I 17. 6. I VEN.ku TANCI: Physical Momentum I MX I ES

 

Po I 18. 6. I 20:00 I PONEC I Jiří Pokorný, Radim Vizváry I Sunday Neurosis I CZ I NL

 

St I 20. 6. I 20:00 I PONEC I Louise Lecavalier I SO BLUE I CA

 

So I 23. 6. I 17:00 I FORUM KARLÍN I Událost sezony I I Eun-Me Ahn I Dancing Grandmothers I KR      

 

Ne I 24. 6. I 17:00 I PONEC I TANEC PRAHA DĚTEM: Kabinet K I HORSES I BE

 

Ne I 24. 6. I 20:00 I FORUM Karlín I Událost sezony I I Eun-Me Ahn I Dancing Grandmothers I KR

 

Po I 25. 6. I 10:00 I PONEC I TANEC PRAHA DĚTEM: Kabinet K I HORSES I BE  

Po I 25. 6. I 20:00 I FORUM Karlín I Událost sezony II: Emanuel Gat / Awir Leon I SUNNY I IL

 

Změna programu vyhrazena.

Kateřina Kavalírová

Taneční magazín