Rozhovor s tanečnicí, zpěvačkou a herečkou Kristinou „Tukan“ Martanovičovou

„Pracuji podle motta: „Kde je Tvůj strach, tam je Tvůj úkol“

Tanci se věnuje od dětství a stále ji baví. Působí nejen jako tanečnice, ale i jako choreografka. Také se Kristína „Tukan“ Martanovičová představila jako herečka a zahrála si v několika filmech a seriálech a jak sama přiznává, velmi ji láká divadlo.

Působíte jako tanečnice, choreografka, koučka a také herečka. Jak jste se dostala k tanci? Kdy to začalo, že jste mu zcela propadla?

„Tancuji od útlého věku, ale až kolem osmnácti let jsem začala navštěvovat mezinárodní workshopy a tam jsem objevila pocit, že jsem našla svůj kmen a obrovský zdroj radosti.“

Bylo Vám kolem deseti let, když jste si vymyslela přezdívku „Tukan“ a už Vám zůstala. Bylo to podle něčeho nebo prostě Vás to jen tak napadlo a byla jste Tukan?  

„Bylo to na školním výletě, kde jsem se strašně styděla za to, že nosím brýle. Připadala jsem si jako tukan – malé oči a velký zobák 🙂 Byla to cesta jak se „shodit“ dříve než si začne dělat legraci ze mne někdo jiný. Objevila jsem v tom jakousi moc a přezdívku jsem začala používat preventivně všude :)“

 Stala se z Vás tanečnice a poté choreografka a v těchto pozicích jste spolupracovala na projektech známých značek. V roce 2019 jste spolu s kolegyněmi Eliškou Bolečkovou a Zuzanou „Zizoe“ Veselou natočily klip Aurora Apple Tree s norskou zpěvačkou Aurorou, s níž jste pak absolvovaly společné turné. Jaká to byla pro Vás zkušenost? Co Vám to dalo?

„Celou dobu spolupráce jsem si uvědomovala jaký je to dar, užívala jsem si každý moment na jevišti, každou chvíli v obklopení Aurory, skvělých hudebníků a tanečnic. Samozřejmě, že jsem se setkala také s temnějšími stránkami svého já – lpění na perfektnosti, snaha být viděná a uznána. A za tu zkušenost jsem také vděčná.“

Co Vás přivedlo ke studiu psychologie? Podle Vás má psychologie a tanec společnou zásadní věc a to je člověk – tělo a psyché. Neuvažovala jste o studiu choreografie nebo taneční pedagogiky?

„Psychologie to byl zájem o člověka, o lidskou povahu. Také jsem se rozhodovala v mladém věku, kde nad upřímnou snahou objevit své dary převládaly spíše společenské názory. Proto psychologie. Byla to přece „rozumnější volba“ než studium tance 🙂 Ale také díky psychologii moje zvědavost stoupala, a tak jsem tanec tak úplně studovat nepřestala.“

Co Vás přivedlo ke koučinku?

„Chtěla jsem navázat na studium psychologie, motivovalo mě do jisté míry přesvědčení, že moje role je pomáhat druhým. Dnes jsem si vědomá toho, že moje role je rozvíjet svoje dary, a tím sloužit.“

Velice Vás zajímá, jak jste jednou přiznala, kinematografie a máte ráda černobílé němé filmy. „V němých černobílých filmech se člověk nemohl spolehnout na slovo. Každý pohyb nesl svůj význam a jednu cestu. Jak být blíže k divákovi a odvyprávět příběh, tvořit vztah.“ A sama jste si před kamerou zahrála ve filmech Cello nebo Prvok, Šampon, Tečka a Karel a seriálech jako – Adikts, Specialisté nebo Dunaj, k vašim službám. Jaké to bylo, hrát před kamerou? A co divadlo, neláká Vás také?

„Velmi mě láká divadlo! Momentálně hledám námět, který bych mohla zpracovat. Stát před kamerou je úžasné privilegium, ještě lepší je ale postavit se do postavy. Zkoumat ji zevnitř, v interakci s okolním světem.“

V době covidu jste se začala věnovat malování. Proč právě malování, čím Vás zaujalo?

„Možná jsem potřebovala být v kontaktu s pohybem (malovala jsem velké formáty), a bavilo mě zaznamenávat to „tady a teď“ ve vztahu s čistým plátnem. Byla to jakási forma deníku, očisty, vyzpovídání se skrze barvy a ne slova.“

Která z Vašich profesí je Vám nejbližší? Nebo Vás každá nějakým způsobem baví, naplňuje a obohacuje?

„Já ráda říkám, že jsem „Hustler“ – teď si uvědomuji, že je to vlastně jiná forma Tukana. Všude to říkám, protože mi to přijde zábavné. Ale možná trošku tím zakrývám také nejistotu, to neustálé pole „nevím“, které jsem si vybrala skrze svoji práci. Zakrývám tím určitě také strach z nejistoty, kterou mnozí z nás na volné noze pociťujeme. Strach ze selhání, z promarnění šancí. Z deziluze. Ale jak říká Jung: „Kde je Tvůj strach, tam je Tvůj úkol.“ Tak na tom procuji. Doslova. 🙂

Patříte k těm lidem, pro které je jejich práce také koníčkem? Jak ráda trávíte chvíle volna?

„Tanec mě neustále baví a objevila jsem v něm nekonečný zdroj – kreativity, lásky, radosti a spojení se sebou a světem. Nevím, zda je to koníček, protože mnohokrát je to i disciplína a mně se ne vždy chce. J No, každý den děkuji, že můžu.

Chvíle volna nejraději trávím s přáteli, rodinou a mými pejsky v přírodě.“

Děkujeme za rozhovor              

Foto: Tomáš Thurzo

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

První ročník Symposia Dancetopia

Nová vzdělávací platforma zkoumá identitu současné taneční tvorby ve světě

  1. – 26. května proběhne v Praze první ročník Symposia Dancetopia. Za vznikem nové vzdělávací platformy určené profesionálům*kám z oblasti tance, performance a divadelního umění stojí mezinárodní tým profesionálů*ek, kteří*ré chtějí společně s kolegy*němi z Česka a zahraničí diskutovat a zkoumat, co přesně taneční tvorba reprezentuje a řeší v globálně propojeném světě současného tance. “Domnívám se, že důkladná debata na domácí scéně stále chybí,”dodává uměnovědkyně Hana Polanská.Událost bude zahájena 24. května v Přístavu 18600. Hlavní program poběží 25. května v divadle Paláce Akropolis a 26. května v tanečním klubu Fuchs2. Zahraničními hostkami jsou světově známé taneční expertky Anne Juren a Maria F. Scaroni. Kromě workshopů a panelových diskusí pro odborníky*ice proběhnou každý večer umělecká představení pro veřejnost.

 

Symposium otevírá dvě témata. První s titulem Fantazie & Realita zkoumá vztah mezi fantazií jako základním stavebním kamenem tvorby a realitou spojenou s praktickým uvedením díla na scénu. “Zaujalo nás pojetí expertky Anne Juren, podle které to funguje tak, že když si něco dokážete představit, stává se to realitou,” říká choreografka, pedagožka a tanečnice Breeanne Saxton z Berlína. Druhé téma Důvěra & Sounáležitost ukazuje tanec nejen jako umělecké dílo, ale i společenský fenomén. Tento pohled zdůrazňuje schopnost tance nejen jako formy sebevyjádření, ale také jako prostředku pro interakci, komunikaci, sdílení a budování vztahů mezi lidmi. “Budeme se zabývat tím, jak současný tanec, který souvisí s dědictvím postmoderního tance a poststrukturalistickým myšlením, integruje somatické přístupy nebo různé umělecké praxe, komunitní praxe a vytváří vztah mezi uměním a společností. Budeme se ptát, jak taneční postupy ukazují nové vztahy, uvědomění, poznání světa, společnosti,  těla i tance samotného,” přibližuje uměnovědkyně Hana Polanská.


 

V pátek 24. května v Přístavu 18600 organizátoři*rky spustí registraci a symposium zahájí umělkyně Tina Hrevušová společnou performativní večeří. V sobotu 25. května dopoledne začne hlavní program v Paláci Akropolis workshopem s Anne Juren, která prostřednictvím anatomie, psychoanalýzy, feministických a queer teorií, poezie a somatických praktik rozšiřuje choreografii směrem k různorodým diskurzům, praktikám a léčbě těla. Následovat bude odpolední panelová diskuze s Anne a týmem Dancetopia. V neděli 26. května se potkáme v klubu Fuchs2. Dopolední workshop povede Maria F. Scaroni, která ve své práci kříží somatiku s kolektivními rituály, kde je tanec prostředkem, který pomáhá obnovit sociální vazby. Na workshop opět naváže stejně jako předchozí den odpolední diskuze s Marií a kolektivem Dancetopia. Program v sobotu i v neděli vyvrcholí večerními představeními umělců*kyň vybraných na základě otevřené výzvy. Z Česka to budou T.I.T.S., MESA a Mind Move, ze Slovenska dorazí Andrea Tušimová a z Německa collective blitzbereit, Guilherme Morais a Dasha Belous & Derin Cankaya. Na rozloučenou otevřou taneční parket DJs FRXXDOM queer clubnights.

 

Za nově vznikající vzdělávací platformou Dancetopia a prvním ročníkem Symposia Dancetopia stojí zapálený a oddaný mezinárodní tým. Choreografka a performerka Alica Minar, poetka a kulturní manažerka Katarína Bakošová, umělkyně a performerka z Brooklynu Neva Guido, tanečník, performer, choreograf a taneční vědec Eduard Adam Orszulik, choreografka, pedagožka a tanečnice z Berlína Breeanne Saxton, uměnovědkyně Hana Polanská a Barbora Etlíková, choreografka, tanečnice a výzkumná pracovnice Anne Juren původem z Francie, žijící ve Vídni a taneční umělkyně a facilitátorka Maria F. Scaroni původem z Itálie, žijící v Berlíně. Dancetopia představuje jedinečnou vzdělávací platformu určenou všem profesionálům*kám z oblasti tance, performance a divadelního umění.

 Vstupenky         

                                                          

 

Karolína Vašíčková

pro Taneční magazín

 

IHOPEIWILL

Naděje v atmosféře obav z budoucnosti

Jak si představujeme budoucnost nejen pro sebe, ale i pro naše vnoučata? Jaké vyhlídky pro ně máme a co můžeme udělat pro jejich naplnění? Navýsost aktuální existenciální otázky nastoluje nová inscenace IHOPEIWILL, která má v divadle PONEC premiéru 22. dubna. IHOPEIWILL je společným dílem uskupení threeiscompany a choreografa, performera Jara Viňarského.


IHOPEIWILL pohlíží na téma naší společné budoucnosti ve světle napjatých politických událostí a klimatické krize prizmatem osobního rodinného prostoru a vztahů. Ale navzdory celosvětově převládajícím pocitům strachu a nejistoty naštěstí nepřichází s chmurnými vizemi, ale především s nadějí.

V rámci inscenace zazní útržky z rozhovorů s lidmi z České republiky a ze Slovenska napříč generacemi a sociálními vrstvami – homosexuálové, bezdomovci, vysoce postavení manažeři… Pestrost prezentovaných názorů a vnímání světa jako takového dává inscenaci další rozměr. A stejně tak fyzická performance, zvukový design a vizuální instalace. Vše funguje nezávisle vedle sebe, ale zároveň v synergii a společně tak vytváří pozoruhodný celek.

Pokud je dílo IHOPEIWILL něčím výjimečné, tak z mého pohledu jednak tím, že v současné geopolitické situaci přizývá diváka k aktivní reflexi nejednoduché otázky o NADĚJI pro budoucí generace. Také je zajímavé formátem. Nejde o konvenčně nastudované představení s klasickou divadelní nebo taneční dramaturgií. Divák se může ponořit do vlastní reflexe a zpytování sebe sama hned po vstupu do divadla. Poslechnout si úryvky z dvanácti rozhovorů na témata minulosti, přítomnosti, hodnot, a nakonec si snad doplnit vlastní rovnici I Hope I Will… Z foyer divadla se pak přesune do hlavního prostoru, kde se může nořit hlouběji během živé performance, která je jakýmsi tělesným rituálem naděje. Takové, která by prorazila pocit strachu a velké nejistoty z aktuálního stavu světa. Je to druh procesuální improvizace, metafora aktivního budování něčeho, na co je možné se spolehnout, co je sice křehké, ale zároveň pevné a o co se můžeme společně opřít,“ upřesňuje spoluautor inscenace Jaro Viňarský, renomovaný choreograf a performer, držitel mnoha ocenění, včetně CENY SAZKY za „objev v tanci“, Ceny diváka na České taneční platformě a prestižní ceny THE BESSIES NEW YORK DANCE AND PERFORMING ARTS AWARD v kategorii „outstanding performer“.

IHOPEIWILL přivede na jeviště divadla PONEC jedinou interpretku – Soňu Ferienčíkovou. Tanečnice, choreografka a zakladatelka produkční společnosti BOD.Y spolupracovala s mnohými domácími i zahraničními umělci a vystupovala po celé Evropě, v Izraeli, Mexiku a Číně. Jaké je její přání před premiérou? „Doufám, že se budeme opravdu poslouchat. Doufám, že se budeme respektovat. Doufám, že budeme hovořit konstruktivně a s úctou. Doufám, že se budeme o sebe zajímat. Doufám, že se budeme setkávat, dívat se vzájemně do očí a držet se za ruce společně a napříč generacemi.“

Originální scénografii dominují bledě růžová lana z lykry, propletená v důmyslnou síť. Na vizuálním obsahu se podílela známá vizuální umělkyně Mária Júdová Tichá, která se zaměřuje na střet performativního a digitálního umění a jejíž díla byla s úspěchem prezentována po celém světě.

Více informací a online prodej vstupenek na www.divadloponec.cz

Foto: Šimon Lupták

Markéta Faustová

pro Taneční magazín

Dva noví choreografové v týmu StarDance

Ivana Hannichová a Martin Kolda posílí StarDance

Deset tanečních páru třináctého ročníku divácky oblíbené soutěže StarDance bude od července spolupracovat s renomovanými choreografy Ivanou Hannichovou a Martinem Koldou. Ti si rozdělí pozici hlavního choreografa, kterým byl v posledních dvou ročnících Marek Zelinka. Vítěz sedmé řady StarDance z roku 2015 se sám rozhodl v projektu nepokračovat. Nový ročník soutěže bude Česká televize vysílat letos na podzim.

„Marek Zelinka byl nepřehlédnutelný jak na tanečním parketu, tak i v zákulisí StarDance. Jeho rozhodnutí plně respektuji a v další kariéře mu přeji jen to dobré,“ říká kreativní producentka pořadu Lucie Kapounová. A k výběru nových choreografů dodává: „Ivana Hannichová i Martin Kolda za sebou mají mimořádné úspěchy a na spolupráci s nimi se těším. Ivana bude mít na starosti přípravu choreografií na úvod přímých přenosů a speciální taneční čísla. Martin bude od začátku červencových zkoušek až po finálový večer nápomocný tanečním párům s jejich jednotlivými vystoupeními.“

Martin Kolda je vicemistr České republiky ve Standardních formacích a reprezentoval i na Mistrovství světa. Vystudoval konzervatoř Taneční centrum Praha, magisterské studium absolvoval na HAMU. Byl členem baletního souboru Severočeského divadla v Ústí nad Labem, další jevištní praxi získával na scénách Stavovského divadla, Hudebního divadla Karlín či Jihočeského divadla. Během své kariéry spolupracoval například s Vincentem Patersonem – choreografem Michaela Jacksona a Madonny. „Je mi ctí, že mě ČT oslovila ke spolupráci na tak významném projektu jako je StarDance a doufám, že díky svým zkušenostem napříč různými tanečními styly jako jsou samozřejmě standardní a latinskoamerické tance, ale i balet, moderní a jazzový tanec budu přínosem a pomocnou rukou všem zúčastněným. Udělám všechno pro to, aby navázal na předchozí skvělou práci Marka Zelinky. Věřím, že tento pořad zůstane i nadále tak skvělým jako posledních dvanáct ročníků, a že bude motivovat diváky všech generací k tanci a aktivnímu životnímu stylu,“ přeje si Martin Kolda.

Ivana Hannichová je choreografka, lektorka, tanečnice, absolventka konzervatoře Tanečního centra Praha a HAMU. Vytvořila choreografie k českým verzím muzikálů Aida, Mamma Mia!, Tarzan a Anděl páně. Coby tanečnice prošla základy nejrůznějších stylů a žánrů – od baletu přes hip hop, jazz, až po flamenco a folklor. Spolupracovala se souborem 420 PEOPLE. Ve své lektorské praxi se věnuje převážně modernímu a jazzovému tanci.

Tanečník a choreograf Marek Zelinka byl odborným poradcem StarDance, který pracovat s tanečními páry během jedenácté a dvanácté řady. „Rozhodnutí nepokračovat v dalším ročníku soutěže nebylo jednoduché a zvažoval jsem ho dlouhou dobu. Lidí, se kterými jsem spolupracoval i pořadu samotného a jeho diváků, si totiž vážím. Pozice hlavního choreografa vyžaduje velké časové nasazení a není jednoduché si rozplánovat rozložení sil na většinu roku. Každopádně budu tím, koho může StarDance stále počítat mezi své příznivce,“ svěřil se Marek Zelinka.

Vendula Krejčová                                   

pro Taneční magazín