tanečnice – Taneční magazín

První ročník Symposia Dancetopia

Nová vzdělávací platforma zkoumá identitu současné taneční tvorby ve světě

– 26. května proběhne v Praze první ročník Symposia Dancetopia. Za vznikem nové vzdělávací platformy určené profesionálům*kám z oblasti tance, performance a divadelního umění stojí mezinárodní tým profesionálů*ek, kteří*ré chtějí společně s kolegy*němi z Česka a zahraničí diskutovat a zkoumat, co přesně taneční tvorba reprezentuje a řeší v globálně propojeném světě současného tance. “Domnívám se, že důkladná debata na domácí scéně stále chybí,”dodává uměnovědkyně Hana Polanská.Událost bude zahájena 24. května v Přístavu 18600. Hlavní program poběží 25. května v divadle Paláce Akropolis a 26. května v tanečním klubu Fuchs2. Zahraničními hostkami jsou světově známé taneční expertky Anne Juren a Maria F. Scaroni. Kromě workshopů a panelových diskusí pro odborníky*ice proběhnou každý večer umělecká představení pro veřejnost.

Symposium otevírá dvě témata. První s titulem Fantazie & Realita zkoumá vztah mezi fantazií jako základním stavebním kamenem tvorby a realitou spojenou s praktickým uvedením díla na scénu. “Zaujalo nás pojetí expertky Anne Juren, podle které to funguje tak, že když si něco dokážete představit, stává se to realitou,” říká choreografka, pedagožka a tanečnice Breeanne Saxton z Berlína. Druhé téma Důvěra & Sounáležitost ukazuje tanec nejen jako umělecké dílo, ale i společenský fenomén. Tento pohled zdůrazňuje schopnost tance nejen jako formy sebevyjádření, ale také jako prostředku pro interakci, komunikaci, sdílení a budování vztahů mezi lidmi. “Budeme se zabývat tím, jak současný tanec, který souvisí s dědictvím postmoderního tance a poststrukturalistickým myšlením, integruje somatické přístupy nebo různé umělecké praxe, komunitní praxe a vytváří vztah mezi uměním a společností. Budeme se ptát, jak taneční postupy ukazují nové vztahy, uvědomění, poznání světa, společnosti, těla i tance samotného,” přibližuje uměnovědkyně Hana Polanská.

V pátek 24. května v Přístavu 18600 organizátoři*rky spustí registraci a symposium zahájí umělkyně Tina Hrevušová společnou performativní večeří. V sobotu 25. května dopoledne začne hlavní program v Paláci Akropolis workshopem s Anne Juren, která prostřednictvím anatomie, psychoanalýzy, feministických a queer teorií, poezie a somatických praktik rozšiřuje choreografii směrem k různorodým diskurzům, praktikám a léčbě těla. Následovat bude odpolední panelová diskuze s Anne a týmem Dancetopia. V neděli 26. května se potkáme v klubu Fuchs2. Dopolední workshop povede Maria F. Scaroni, která ve své práci kříží somatiku s kolektivními rituály, kde je tanec prostředkem, který pomáhá obnovit sociální vazby. Na workshop opět naváže stejně jako předchozí den odpolední diskuze s Marií a kolektivem Dancetopia. Program v sobotu i v neděli vyvrcholí večerními představeními umělců*kyň vybraných na základě otevřené výzvy. Z Česka to budou T.I.T.S., MESA a Mind Move, ze Slovenska dorazí Andrea Tušimová a z Německa collective blitzbereit, Guilherme Morais a Dasha Belous & Derin Cankaya. Na rozloučenou otevřou taneční parket DJs FRXXDOM queer clubnights.

Za nově vznikající vzdělávací platformou Dancetopia a prvním ročníkem Symposia Dancetopia stojí zapálený a oddaný mezinárodní tým. Choreografka a performerka Alica Minar, poetka a kulturní manažerka Katarína Bakošová, umělkyně a performerka z Brooklynu Neva Guido, tanečník, performer, choreograf a taneční vědec Eduard Adam Orszulik, choreografka, pedagožka a tanečnice z Berlína Breeanne Saxton, uměnovědkyně Hana Polanská a Barbora Etlíková, choreografka, tanečnice a výzkumná pracovnice Anne Juren původem z Francie, žijící ve Vídni a taneční umělkyně a facilitátorka Maria F. Scaroni původem z Itálie, žijící v Berlíně. Dancetopia představuje jedinečnou vzdělávací platformu určenou všem profesionálům*kám z oblasti tance, performance a divadelního umění.

Vstupenky

Karolína Vašíčková

pro Taneční magazín

IHOPEIWILL

Naděje v atmosféře obav z budoucnosti

Jak si představujeme budoucnost nejen pro sebe, ale i pro naše vnoučata? Jaké vyhlídky pro ně máme a co můžeme udělat pro jejich naplnění? Navýsost aktuální existenciální otázky nastoluje nová inscenace IHOPEIWILL, která má v divadle PONEC premiéru 22. dubna. IHOPEIWILL je společným dílem uskupení threeiscompany a choreografa, performera Jara Viňarského.

IHOPEIWILL pohlíží na téma naší společné budoucnosti ve světle napjatých politických událostí a klimatické krize prizmatem osobního rodinného prostoru a vztahů. Ale navzdory celosvětově převládajícím pocitům strachu a nejistoty naštěstí nepřichází s chmurnými vizemi, ale především s nadějí.

V rámci inscenace zazní útržky z rozhovorů s lidmi z České republiky a ze Slovenska napříč generacemi a sociálními vrstvami – homosexuálové, bezdomovci, vysoce postavení manažeři… Pestrost prezentovaných názorů a vnímání světa jako takového dává inscenaci další rozměr. A stejně tak fyzická performance, zvukový design a vizuální instalace. Vše funguje nezávisle vedle sebe, ale zároveň v synergii a společně tak vytváří pozoruhodný celek.

„Pokud je dílo IHOPEIWILL něčím výjimečné, tak z mého pohledu jednak tím, že v současné geopolitické situaci přizývá diváka k aktivní reflexi nejednoduché otázky o NADĚJI pro budoucí generace. Také je zajímavé formátem. Nejde o konvenčně nastudované představení s klasickou divadelní nebo taneční dramaturgií. Divák se může ponořit do vlastní reflexe a zpytování sebe sama hned po vstupu do divadla. Poslechnout si úryvky z dvanácti rozhovorů na témata minulosti, přítomnosti, hodnot, a nakonec si snad doplnit vlastní rovnici I Hope I Will… Z foyer divadla se pak přesune do hlavního prostoru, kde se může nořit hlouběji během živé performance, která je jakýmsi tělesným rituálem naděje. Takové, která by prorazila pocit strachu a velké nejistoty z aktuálního stavu světa. Je to druh procesuální improvizace, metafora aktivního budování něčeho, na co je možné se spolehnout, co je sice křehké, ale zároveň pevné a o co se můžeme společně opřít,“ upřesňuje spoluautor inscenace Jaro Viňarský, renomovaný choreograf a performer, držitel mnoha ocenění, včetně CENY SAZKY za „objev v tanci“, Ceny diváka na České taneční platformě a prestižní ceny THE BESSIES NEW YORK DANCE AND PERFORMING ARTS AWARD v kategorii „outstanding performer“.

IHOPEIWILL přivede na jeviště divadla PONEC jedinou interpretku – Soňu Ferienčíkovou. Tanečnice, choreografka a zakladatelka produkční společnosti BOD.Y spolupracovala s mnohými domácími i zahraničními umělci a vystupovala po celé Evropě, v Izraeli, Mexiku a Číně. Jaké je její přání před premiérou? „Doufám, že se budeme opravdu poslouchat. Doufám, že se budeme respektovat. Doufám, že budeme hovořit konstruktivně a s úctou. Doufám, že se budeme o sebe zajímat. Doufám, že se budeme setkávat, dívat se vzájemně do očí a držet se za ruce společně a napříč generacemi.“

Originální scénografii dominují bledě růžová lana z lykry, propletená v důmyslnou síť. Na vizuálním obsahu se podílela známá vizuální umělkyně Mária Júdová Tichá, která se zaměřuje na střet performativního a digitálního umění a jejíž díla byla s úspěchem prezentována po celém světě.

Více informací a online prodej vstupenek na www.divadloponec.cz

Foto: Šimon Lupták

Markéta Faustová

pro Taneční magazín

Dva noví choreografové v týmu StarDance

Ivana Hannichová a Martin Kolda posílí StarDance

Deset tanečních páru třináctého ročníku divácky oblíbené soutěže StarDance bude od července spolupracovat s renomovanými choreografy Ivanou Hannichovou a Martinem Koldou. Ti si rozdělí pozici hlavního choreografa, kterým byl v posledních dvou ročnících Marek Zelinka. Vítěz sedmé řady StarDance z roku 2015 se sám rozhodl v projektu nepokračovat. Nový ročník soutěže bude Česká televize vysílat letos na podzim.

„Marek Zelinka byl nepřehlédnutelný jak na tanečním parketu, tak i v zákulisí StarDance. Jeho rozhodnutí plně respektuji a v další kariéře mu přeji jen to dobré,“ říká kreativní producentka pořadu Lucie Kapounová. A k výběru nových choreografů dodává: „Ivana Hannichová i Martin Kolda za sebou mají mimořádné úspěchy a na spolupráci s nimi se těším. Ivana bude mít na starosti přípravu choreografií na úvod přímých přenosů a speciální taneční čísla. Martin bude od začátku červencových zkoušek až po finálový večer nápomocný tanečním párům s jejich jednotlivými vystoupeními.“

Martin Kolda je vicemistr České republiky ve Standardních formacích a reprezentoval i na Mistrovství světa. Vystudoval konzervatoř Taneční centrum Praha, magisterské studium absolvoval na HAMU. Byl členem baletního souboru Severočeského divadla v Ústí nad Labem, další jevištní praxi získával na scénách Stavovského divadla, Hudebního divadla Karlín či Jihočeského divadla. Během své kariéry spolupracoval například s Vincentem Patersonem – choreografem Michaela Jacksona a Madonny. „Je mi ctí, že mě ČT oslovila ke spolupráci na tak významném projektu jako je StarDance a doufám, že díky svým zkušenostem napříč různými tanečními styly jako jsou samozřejmě standardní a latinskoamerické tance, ale i balet, moderní a jazzový tanec budu přínosem a pomocnou rukou všem zúčastněným. Udělám všechno pro to, aby navázal na předchozí skvělou práci Marka Zelinky. Věřím, že tento pořad zůstane i nadále tak skvělým jako posledních dvanáct ročníků, a že bude motivovat diváky všech generací k tanci a aktivnímu životnímu stylu,“ přeje si Martin Kolda.

Ivana Hannichová je choreografka, lektorka, tanečnice, absolventka konzervatoře Tanečního centra Praha a HAMU. Vytvořila choreografie k českým verzím muzikálů Aida, Mamma Mia!, Tarzan a Anděl páně. Coby tanečnice prošla základy nejrůznějších stylů a žánrů – od baletu přes hip hop, jazz, až po flamenco a folklor. Spolupracovala se souborem 420 PEOPLE. Ve své lektorské praxi se věnuje převážně modernímu a jazzovému tanci.

Tanečník a choreograf Marek Zelinka byl odborným poradcem StarDance, který pracovat s tanečními páry během jedenácté a dvanácté řady. „Rozhodnutí nepokračovat v dalším ročníku soutěže nebylo jednoduché a zvažoval jsem ho dlouhou dobu. Lidí, se kterými jsem spolupracoval i pořadu samotného a jeho diváků, si totiž vážím. Pozice hlavního choreografa vyžaduje velké časové nasazení a není jednoduché si rozplánovat rozložení sil na většinu roku. Každopádně budu tím, koho může StarDance stále počítat mezi své příznivce,“ svěřil se Marek Zelinka.

Vendula Krejčová

pro Taneční magazín

Rozhovor s choreografkou a pedagožkou z 420 People Sylvou Šafkovou

„Ráda se dívám na klasický tanec, ale naplňuje mě současný tanec“

Tanečnice, choreografka, pedagožka, která již nějakou dobu spolupracuje s taneční skupinou 420PEOPLE, Sylva Šafková, kde jak sama přiznává, našla ideální podmínky pro svou práci a je ráda, že se v životě může věnovat tomu, co ji baví.

Co Vás přivedlo k baletu, který jste začala ve svých deseti letech studovat na Taneční konzervatoři v Brně?

„Od mala jsem dělala moderní gymnastiku, a když jsem se dozvěděla o taneční konzervatoři, tak jsem šla na přijímačky. O baletu ani tanci jsem toho moc nevěděla, ale lákala mě představa, že ve škole budu moct tancovat.“

Bylo Vám šestnáct let, když jste odjela na rok studovat tanec do Švýcarska na École – atelier Rudra Béjart Lausaune, kterou vedl slavný choreograf Maurice Béjart. Jak jste se dostala do tohoto tanečního vzdělávací centra?

„Zaslechla jsem, že jedna Češka studuje ve Švýcarsku, tak jsem si na internetu našla, co je to za školu a přemluvila rodiče, aby mě odvezli na konkurz. Pamatuji si, že se tam hlásilo zhruba 150 dětí.“

Z původního roku to nakonec byly tři a Vy jste si mohla pod vedením Maurice Béjarta také zatančit v jeho souboru pro mladé tanečníky Compagnie M – Maurice Béjarta v jeho představení nazvané Mére Tereza et les enfants du monde a společně s Marcií Haydée, významnou brazilskou tanečnicí jste absolvovali turné po Argentině, Brazílii, Libanonu, Egyptě a po celé Evropě. Jaké to bylo pracovat pod vedením tohoto věhlasného choreografického mistra? Co Vám tato zahraniční zkušenost dala?

„Škola se souborem byla úzce propojena a Maurice Béjart s námi pravidelně pracoval. Řekla bych, že mě ovlivnilo to, že jsem mohla pozorovat profesionály a aktivně se zapojovat. Během školy jsem tančila i v představeních hlavního souboru Béjart Ballet Lausanne. Během 3 let ve Švýcarsku jsem získala spoustu jevištní praxe.“

Pak jste se vrátila do Čech a v roce 2004 ukončila studia na Taneční konzervatoři v Praze. Po škole jste byla sólistkou Státní opery Praha (Dáma s kaméliemi, Popelka) a v letech 2005 – 2013 v baletu ND v Praze, kde jste byla např. Carmen nebo Desdemonou v Othellovi. Na kterou ze svých tanečních rolí ráda vzpomínáte?

„Ano, měla jsem štěstí zatančit si několik velkých rolí. Určitě nejradši vzpomínám na Carmen od Matse Eka. Byla to krásná zkušenost zažít takovou roli na scéně Národního divadla.“

Již nějakou dobu se hodně věnujete choreografii, kterou jste vystudovala na pražské HAMU. Nejdříve byla pro Vás spíše koníčkem. Máte v této disciplíně nějaké vzory? Co Vás na choreografování nejvíce baví? Je to ten celý proces tvorby, od prvního nápadu, přes všechny překážky až po uvedení na scénu?

„Ano, baví mě celý proces. Trávit čas na sále s tanečníky a postupně dávat celé představení dohromady. Nemám konkrétní vzory, ale určitě mě ovlivňují taneční osobnosti a choreografové, se kterými jsem se setkala a pracovala.“

Spolupracovala jste s Pražským komorním baletem, taneční skupinou DEKKADANCERS a již nějakou dobu jste choreografkou a tanečnicí 420PEOPLE. Jak se Vám pracuje v tomto tanečním uskupení, pro které jste jako choreografka připravila taneční projekty – INspiraCe a Why things go Wrong?

„Dalo by se říct, že v 420PEOPLE mám ideální podmínky pro svou práci a jsem ráda, že se v životě můžu věnovat tomu, co mě baví.“

Je Vám bližší klasický balet nebo dáváte přednost současnému tanci?

“ Na klasický tanec si ráda zajdu a obdivuji výkony tanečníků, ale určitě mě oslovuje víc současný tanec.“

Neuvažujete také o pedagogické činnosti, učit na nějakých tanečních školách nebo kurzech a workshopech?

Pedagogice se věnuji neustále, i když teď u mě převažuje choreografie. Učila jsem několik let na Taneční konzervatoři hl. m. Prahy nebo na HAMU. V divadle v Německu (Theater und Orchestra Heidelberg) jsem vedla pravidelné ranní tréninky suboru.

V současné době vedu ranní lekce ve Studiu Maiselovka, kde se střídá více lektorů z 420PEOPLE. A již několik let se věnuji práci s dětmi a vedu společně s Kateřinou Urbanovou Baletní školu Dobřichovice. Kurzy pro děti máme také na Praze 3 v Kulturním centru Vozovna.“

Patříte k těm lidem, kteří si můžou říci, že jejich práce je také jejich koníčkem? Jak ráda trávíte chvíle volna?

„Ano, určitě ano. Volný čas věnuji rodině a trávíme ho společně na chalupě v Jizerských horách.“

Sylva Šafková

Pochází ze Zlína. Tanec studovala na Taneční konzervatoři v Brně a pokračovala na pražské Taneční konzervatoři, kterou ukončila v roce 2004 a v letech 2000 – 2002 na École – atelier Rudra Béjart Lausaune ve Švýcarsku. Choreografii vystudovala na HAMU v Praze.

2002 – 2003 působila v souboru Compagnie M – Maurice Bejarta v Lausane ve Švýcarsku. 2004 – 2005 byla sólistkou Státní opery Praha. 2005 – 2013 tančila v baletu ND Praha. Od roku 2013 působí jako tanečnice a choreografka na volné noze. Spolupracovala s taneční skupinou DEKKADANCERS (choreografie Intro). Od roku 2015 pracovala jako choreografický asistent Dance Company Nanine Linning v Theater und Orchester Heidelberg a od té doby s touto choreografkou pravidelně spolupracuje.

Jako choreografka působí v 420PEOPLE – INspiraCe (2021), Why things go Wrong (2023).

Foto: Archiv Sylvy Šafkové

Veronika Pechová

pro Taneční magazín