Možná přijde i tanečnice

V pondělí 22. května můžete být hosty obdivuhodného představení „Marina“. Přímo v centru Prahy, v divadelní Galerii Art Space, v Řetězové ulici. Uvidíte zde herce Alfréda Strejčka tak, jak jej určitě neznáte! Co říká k tomuto komornímu divadelnímu tvaru jeho scenáristka a režisérka Eva Miláčková – Vildmanová? Kdy přijde tanečnice?

V pražském Art Space se již od února můžete setkat se zajímavým klubovým představením “Marina“. Je věnováno vynikající ruské básnířce Marině Cvetajevové, která na čas zapustila kořeny i v Československu. Známý herec, recitátor a dabér Alfréd Strejček se v něm představuje poněkud v nové roli zpěváka. Sekunduje mu zde herečka, recitátorka, moderátorka a pedagožka Radka Tesárková. To vše dle scénáře a pod režijní taktovkou známé herečky, dabérky i scenáristky Evy Miláčkové – Vildmanové.

Komorní suterénní prostory divadelní Galerie Art Space se nacházejí v pražské staroměstské Řetězové ulici. Ta je snad pronajata Múzám? Krom tohoto podniku se zde ještě totiž nachází divadelní studio Damúza a literárně divadelní kavárna Monmartre.

Stylové divadelní sklepení Art Space dává možnost vyniknout právě takovému lidsky subtilnímu typu pořadu, kterým „Marina“ je. Evě Miláčkové se ruskou autorku, která – obdobně jako i jiní její literární souputníci – zemřela tragicky ve věku necelých padesáti let, podařilo představit v trochu jiném světle, než se obdobné pořady běžně koncipují. Vyhnula se didaktičnosti, upovídanosti a zejména patosu. Uvádět verše Mariny Cvetajevové bylo kdysi tak trochu módní záležitostí. Docházelo tak často i k mírné konjunktuře. Eva Miláčková však uchopila dí lo a osobitost této autorky poněkud jinak. A představuje nám ji jako živoucí bytost z masa a kostí. A to vše uvádí lidsky a citlivě v život dvojice protagonistů.

Intimnost divadelních prostor Art Space dává divákům možnost sedět hercům doslova na dosah. Což je však pro interprety i nesmírně náročné. Divákovi neunikne sebemenší detail, žádná menší nejistota natož zaškobrtnutí.

Radka Tesárková nezapře ostřílenou recitátorku. Alfréd Strejček se zde překvapivě objevuje převážně jako pěvecký interpret a kytarista u zhudebněných básní dalších ruských autorů. Jeho hra na kytaru při dílech Bulata Okudžavy či Vladimíra Vysockého není pouhou ilustrační berličkou. Dokazuje, že ne nadarmo jezdí řadu let na literárně hudební pořady se slovutným mistrem kytary Štěpánem Rakem. A ani Strejčkovo zpívání není tradiční „hereckou interpretací“ písní. Velice empaticky jde nejen po hudbě, ale i po textu. Místy se stává komorním společníkem. Jindy, kdy si to text vyžaduje, se vžívá do role ruského barda.

Vyznění „Mariny“ napomáhá skromně strohá, leč vyzývavá scénická úprava s portrétem slavné ruské autorky s faksimilí jejího písma.

Představení „Marina“ nemá být v budoucnu pouze výsadou Art Space popřípadě jiných pražských divadelních prostor. V brzké době se vydá za diváky i mimo metropoli. Eva Miláčková při té příležitosti uvádí: „Velice komorní a stísněné prostory Art Space neumožňují prostorově zapojení dalších herců. U představeních ve větších prostorách nesmírně vážně uvažujeme o zapojení tanečnice, která dodá našemu představení další rozměr. Přiznávám se, že nejde o můj nápad. Přišel s ním pan Alfréd Strejček.“

Představení „Marina“ stojí za vidění. Ve zmíněném Art Space jej můžete vidět nejdříve v pondělí 22. května od půl osmé večerní. Budete, předpokládám, mile potěšeni.

MICHAL STEIN

Foto: Divadelní agentura Radost a Pohoda

Taneční magazín

 

 

Rozhovor s fotografkou a spisovatelkou SÁROU SAUDKOVOU

„Tancuji podle hudby a nálady.“

Málokomu se podaří, že je jeho jméno v tom dobrém smyslu slova i jeho značkou – prezentací. Sára Saudková patří k těm nemnoha šťastným jedincům. Fotografka, spisovatelka, ne tak dávno i odvážná moderátorka pořadu televize Nova „Peříčko“ – a v současné době taky několikanásobná maminka na skoro plný úvazek.

A právě Sáru Saudkovou jsem požádal o několik odpovědí na otázky s taneční tematikou:

 

Vzpomínáte ještě, kdy jste udělala své první taneční krůčky?

Patrně na nějaké takové té roztomile pitomé školní besídce, kde nás nutili do křečovitých postojů a my se všichni svíjeli hanbou a studem a ze všeho nejraději jsme chtěli zdrhnout pryč.“

Asi teď tedy bude bezpředmětná otázka, zda jste chodila do tanečních?

Ne. Nechodila. A dokonce se tomu povedlo uniknout i mým dvěma sestrám. Byla v tom jistá vzdorovitá rebelie nedělat to, co se od nás žádá a očekává. Navíc mi v té době připadalo strašně trapné, jak se holky navlékaly do těch děsivých tanečních šatů. I ty docela hezké v nich vypadaly jako obludy.“

Přejděme od šatů k tanci, vyhovoval Vám nějaký styl či druh tance?

Žádný konkrétní. Já velmi ráda tancuji a řekla bych, že dobře, ale tancuji s vášní a s radostí, ale zejména spontánně. Tancuji podle hudby a nálady, ne podle tanečních kroků a předpisů.“

Vedete nějakým způsobem k tanci své děti?

Ne !!! Nechávám to plně na nich. Zatím k tomu mají přirozený odpor. Nejspíš ty geny…“

Který tanec  obdivujete z pozice diváka?

Tango. Ale při něm bych snad byla raději v pozici tanečnice. U toho se vážně nedá sedět a dívat se.“

Které taneční představení anebo muzikál (vzpomínám, že jste i před časem vystavovala v divadle Hybernia, zaslíbeném muzikálu) Vás v poslední době zaujaly a proč?

Nemám ráda muzikály. Ale ráda bych někdy zažila takovou ,poctivou irskou dupárnu´, tím myslím irský tanec v nefalšované irské hospodě pozdě do noci.“

Vypravíte se někdy do divadel i na klasický balet?

Ne. Až na jednu výjimku – už ,pradávno´ jsem viděla vystoupení holandského královského baletu v režii Jiřího Kiliána. A to bylo něco. Fascinace přirozeným pohybem, nezkrouceného klasickou baletní školou. To byla oslava těla a radosti z tance!“

Jistě jste fotografovala tanečníky a tanečnice?

„Ráda vyžaduji taneční gesta a polohy, jsou velmi vášnivé a srozumitelné. Ale vzhledem k tomu, že fotografuji klasickou technikou, musí to být statické pózy ve stylu ,nehýbat, zaostřuji, fotím!´ Portrétovala jsem před lety Vlastimila Harapese a je pravdou, že tanečníci znají bravurně své tělo a tělo naopak poslouchá je. Hezky se s nimi pracuje. A taky nemají stud, ostatně se nemají za co stydět. Tělo je vlastně jejich pracovním nástrojem.“

Co Vám tedy říká tanec obecně jako výtvarnici?

Když je přirozený, a nikoli uměle vykřečovaný na efekt, pak je to pastva pro oči i pro duši. A pro fotoaparát jakbysmet.“

A na čem v současné době pracujete? Záměrně se neptám pouze na fotografování…

Tkám na dvou stavech. Dopsala jsem totiž další knihu pro dospělé ,Zpocená záda´. Pustím se do pokračování ,Půlnočních pohádek´, ty vyšly vloni v Albatrosu a velmi se líbí a čtou. A konečně zase zalézám do fotokomory. Takže si tak vesele střídám psaní s fotografováním a moc mě to baví.“

Kde uvidíme Vaše nejbližší výstavy?

Tu nejaktuálnější v květnu v Ženevě. Na podzim v Chebu a příští rok v italském Udine, na mezinárodní výstavě ,Ženy ve fotografii´. Jsem opravdu poctěna, že tam v té úžasné společnosti světových fotografických es budu reprezentovat naši zemi.“

Děkuji za velmi upřímný rozhovor

 

 FOTO: SÁRA SAUDKOVÁ

Michal Stein

Taneční magazín

CZECH DANCE TOUR 2017 právě začíná

Nová soutěž pro tanečníky, tanečnice, skupiny, kroužky a taneční školy je tady. Stojí za ní Taneční svaz ČR a CZECH DANCE. A jede za vámi přímo do regionů. Do vínku si dala sympatické motto: „Roztančíme Česko!“

Pozor, nová taneční soutěž pro vás je tady! 12 tanečních dnů, 13 disciplín, 8 měst, choreografie ve stylu street dance, disco, show i artového tance, tituly mistrů Čech, Moravy i celé České republiky, to je ve zkratce nová soutěž tanečních skupin, která na jaře zavítá do českých a moravských měst. Do finálové poroty usedne i český olympionik a krasobruslař Tomáš Verner. vše pod záštitou a v organizaci Tanečního svazu ČR a Czech Dance.

Pod heslem „Roztančíme Česko“ se rozbíhá nová soutěž pro amatéry, taneční školy, kroužky i další taneční zájemce, která proběhne od března do května na celém území Čech a Moravy. Nejprve v podobě kvalifikačních kol. Jejími hlavními partnery jsou „Cereálie Kelogg´s“, „Fotozamoment“, „Talentida.com“, „Tiscali.cz“ a pražské „Hard rock cafe“, kde 2. 3. proběhla i úvodní tisková konference. Jeho manažérka Michaela Svobodová vyzdvihla součinnost podniku s hudebními i tanečními aktivitami a zdůraznila, že mimo prostoru Hard Rock cafe věnuje i finálovým ta nečníkům unikátní trička ze série Signature Series, která vznikla ve spolupráci s hvězdou cen Grammy, představitelem latino popu R´nB´ Pitbullem!

Předseda poroty Martin Hladík seznámil zejména s ideou dostat tanec ze všech míst a všech stylů do povědomí veřejnosti. Porotce, známý tanečník Marek Dědík zdůraznil, že i on pochází z venkova a proto uvítal, že soutěž prakticky jezdí za lidmi až téměř k nim.

Martin Hladík pak uvedl, že regionálně nejsou místa striktní!!! Prostě, kdo zrovna nebude mít čas, zajede si do jiného místa konání Czech Dance Tour!

Milým hostem byl krasobruslařský evropský šampión Tomáš Verner. Zdůraznil souvztažnost sportu a umění, která je markantní obzvláště u krasobruslení a gymnastiky. A zároveň se omluvil, že nebude moci zasednout v porotě úplně ve všech lokalitách soutěže.

Tanečnice na fotografii jsou ze skupiny HDC – Zuzka, Terka, Johanka. S choreografií ONLY uspěly i na Mistrovství Evropy v HIP HOP UNITE (finále).  Vystupují v tričku z legendární série triček od Hard Rock Cafe

Zleva:  Tomáš Verner, Martin Hladík, Marek Dědík, Michaela Svobodová

 

 

MÍSTA KONÁNÍ CZECH DANCE TOUR 2017:

18.3. Plzeň (západní Česko)

19. 3. Chrudim (východní Česko)

25. 3. Spořice (severní Česko)

26. 3. Jindřichův Hradec (jižní Česko)

1. 4. Praha (střední Česko a Praha)

2. 4. Otrokovice (jižní Morava)

9. 4. Havířov (Severní Morava)

30. 4. – 1. 5. Chrudim (Mistrovství Čech)

8. 5. Brno (Mistrovství Moravy)

Celodenní soutěžní program je uspořádaný podle tanečních stylů a věkových kategorií. Má kodifikovaná soutěžní pravidla a závazný harmonogram.

 

SOUTÉŽNÍ KATEGORIE:

Baby – i předškolní děti
3 – 8 let tanečníci, kteří v roce konání soutěže dovrší maximálně 8 let. (Bez rozdílu tanečních stylů)

Děti
6 – 11 let je možno zařadit i tanečníky, kteří věkovou hranici o 2 roky přesahují. Podmínkou je, že tito tanečníci mohou tvořit max. 50% tanečníků formace.

Junioři
11 – 15 let je možno zařadit i tanečníky o 2 roky mladší nebo o 2 roky starší. Podmínkou je, že tito tanečníci mohou tvořit max. 50% tanečníků formace.

Hlavní
15 let a více. Horní hranice je neomezena. Je možno zařadit i tanečníky o 2 roky mladší. Tito tanečníci mohou tvořit max. 50% tanečníků formace.

Senioři
25 let minimálně. Horní věková hranice není omezena. (Bez rozdílu tanečních stylů)

SOUTĚŽNÍ DISCIPLÍNY:

1. Street Dance choreografie, 2:00 – 4:00 min. max. délka choreografie

2. Street Show choreografie, 2:00 – 4:00 min. max. délka choreografie

3. Disco Dance choreografie, 2:00 – 4:00 min. max. délka choreografie

4. Disco Show choreografie, 2:00 – 4:00 min. max. délka choreografie

5. Art Dance choreografie, 2:00 – 4:00 min. max. délka choreografie

6. Art Show choreografie, 2:00 – 4:00 min. max. délka choreografie

7. Freestyle choreografie, 2:00 – 4:00 min. max. délka choreografie

8. Plesové choreografie, 2:00 – 4:00 min. max. délka choreografie

9. Mažoretkové choreografie, 2:00 – 4:00 min. max. délka choreografie

10.Street Show, 2:00 – 4:00 min. max. délka choreografie

11. Baby choreografie, 2:00 – 4:00 min. max. délka choreografie

12. Senior choreografie, 2:00 – 4:00 min. max. délka choreografie

13. School exhibition, 2:00 – 4:00 min. max. délka choreografie Této poslední disciplíny se mohou účasnit taneční skupinyx v minimálním počtu dvaceti tanečníků a maximálním padesáti osob.

Další, podrobnější a konkrétní informace obdržíte na www.czechdancetour.cz.

 

Foto: Czech Dance Tour

Taneční magazín

 

Tanečnice budou v sedmém nebi

Tanečnice mohou mít nové prožitky a zážitky! Nejen se svými partnery, ale také s kuličkami „whoop.dee.doo“. Jejich taneční protějšky možná spíše ocení nový pivní speciál uvařený v Radničním minipivovaru v Jihlavě pro nakladatelství Volvox Globator pod názvem „Knižní ležák“. A všichni ocení nové multikulturní centrum Továrna v Praze 7

Tanečnice budou v sedmém nebi, knižní ležák a kalírna nově!

Prodloužený víkend kolem státního svátku 28. října 2016 v Praze přinesl hodně zajímavého a podnětného, nejen pro tanečníky a tanečnice. V Parlamentu ČR, Sněmovně PČR a Obecním domě hlavního města Prahy byly kupříkladu dny otevřených dveří. Udílela se státní vyznamenání. Měl být otevřen originální pivovar na lodi se symbolickým jménem Republika. Bohulibá organizace Kapka naděje pořádala noční běh Vítkovem, uskutečnila se ojedinělá prohlídka Masarykova salónu na Masarykově nádraží (dřive nádraží Praha-Střed). Probíhalo desítky akcí k americkému svátk u dýní Halloween. Ve žlutých lázních byl stylově Yelloween. A také probíhal již osmnáctý ročník výtvarné a designérské přehlídky Desingblok 2016. A právě k ní se váže náš první mni příspěvek.

1-kulicky

V rámci Desingbloku 2016 pokřtily kuličky „whoop.dee.doo“ zleva: populární sexuální poradkyně a koučka Julia Gaia Poupětová, jejich autorka Anna Marešová a zpěvačka Tonya Graves.

Potěší nejen tanečnice!

Ve studiu Anny Marešové v Praze 7, Kamenické ulici byla slavnostně pokřtěna nová řada Venušiných kuliček z výtvarné dílny této umělkyně. Jsou pod značkou „whoop.dee.doo“ a měly by uspokojit všechny ženy chtivé a lačné po tomto zdroji rozkoše. Zejména ty, které se při práci často hýbají. A k těm zcela jistě patří také tanečnice.

Šlo již o druhý typ této ryze ženské pomůcky. Ta první měla již křest zhruba před rokem v industriálním prostoru v Praze 8, v Karlíně.

Sama výtvarnice Anna Marešová říká: Chtěla jsem vytvořit ideální design, který ukáže, že i erotická pomůcka může působit lehce, elegantně a zároveň něžně. Mým cílem také bylo najít hranici mezi erotikou a medicínou a přivést na svět kvalitní produkt ve všech směrech. Nebylo to snadné, ale díky ohlasům od žen a díky ohlasům přímo od odborníků – lékařů vím, že se to podařilo. Neohlížela jsem se na výhody masové výroby v Číně a zaměřila se na lokální výrobu v České republice. Díky tomu si můžete pohlíd at každý krok a nedělat zbytečné kompromisy.“

Venušiny kuličky přišla pokřtít slavná zpěvačka černé pleti Tonya Graves, matka dvou českých dětí. A druhou kmotrou byla populární sex-koučka Julia Gaia Poupětová. Ta mluvila i během křtu otevřeně i o těch nejniternějších intimních záležitostech žen.

Křest obohatil hrou na kytarový snímač neobvyklého designu výtvarník a muzikant Michal Cimala. A to vše doplnila diskotéka s Ondřejem Cihlářem.

Akce opravdu záslužná. Jednak upozornila na ryze český výrobek a zejména některým ženám pomohla překonat určité bariéry zažitých zbytečných tabu.

2-kulickypozvanka

Již pozvánka na křest kuliček byla graficky zajímavá, dráždivá, ale decentní.

Ochutnal ho i Václav Klaus (a my)!

V útulných a bohémských prostorách knižní prodejny knižního nakladatelství Volvox Globator v Praze 3, na Žižkově ve Štítného ulici zase probíhal – křest piva. Volvox Globator je totiž již dlouho vyhlášený v rámci svého knižního království i vynikajícím pivním výčepem, specializovaným na pivní speciály.

A právě tam měl pražskou premiéru „Knižní ležák“ – IPL. Záměrně píši premiéru pražskou, neboť tu světovou měl na nedávném knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě. Zde jej také ochutnal bývalý prezident, premiér a ministr financí pan profesor Václav Klaus.

Trošku větší znalci piva si možná řeknou, co je to v označené kategorii piva „IPL“ za protimluv? Tváří se jako svrchně kvašený typ piva INDIA PALE a při tom je to spodně kvašené pivo ležákového typu? Vysvětlení je nasnadě. Jedná se opravdu o ležák o hodnotě 4,8 % alkoholu. Vlastní pivo je však chmeleno způsobem jako ta svrchně kvašená z rodu ALE. Proto tedy označení „IPL -INDIA PALE LAGER“!

Pražský křest piva, které se vyrábí v Radničním pivovárku v Jihlavě (pozor, nespleťte s jihlavským velkoprovozním pivovarským kolosem – pivovarem Ježek, součástí pivního koncernu Lobkowicz, dříve K-Brewery!), proběhl velice úspěšně. Do světa jej vyslal přímo šéf nakladatelství Vít Houška. Seznámil přítomné s historií vzniku „Knižního ležáku“ a podělil se o první pivní ohlasy z festivalu knih v Havlíčkově Brodě.

Není bez zajímavosti, že autorem etikety „Pivního ležáku“ je vynikající český malíř a grafik, bývalý rektor VŠ UMPRUM pan profesor Boris Jirků.

Jako tak již trošku renomovanější znalec pivních speciálů musím „Knižní ležák“ pochválit. Nejen za graficky výbornou etiketu. Za vtipný název. Ale zejména, za neotřelou plnou chuť, dostatečnou prochmelenost a mírně „ejlovou“ dochuť. I při nižší procentuální hodnotě alkoholu chutná opravdu „Knižní ležák“ dostatečně plně. Určitě ležákem na pultech nebude!

 3-volvoxpivoborisjirku

Autorem etikety piva „Knižní ležák“ je akademický malíř, profesor Boris Jirků.

Z bývalé kalírny nebude pouze „kalírna“!

Bývalá továrna, konkrétně kalírna v Praze 7 – Holešovicích se pozvolna proměňuje na multikulturní prostor. Je dobře, že se postupně právě Holešovice proměňují pomalu, ale jistě do kulturního epicentra Prahy. Již pouze stačí jmenovat taneční a divadelní scény Alta, Alfred ve dvoře, Jatka 78, La Fabrika a další menší. Výtvarný prostor Dox, řada malých galerií. Výtvarné, grafické a mediální agentury. Filmová studia. Novinářský kolos v prostorách někdejšího pivovaru Holešovice – to vše dělá z této dříve poloindustriální čtvrti to opravdové a p ulsující kulturní centrum.

Bylo by stylové, kdyby nové kulturní centrum Továrna vzniklo v nedaleké ulici jménem Tovární. Tomu se tak nestalo. I současná adresa „Dělnická 63“ však s názvem celého objektu konvenuje.

4-volvoxpivovithouska

Šéf nakladatelství Volvox Globator Vít Houška čepuje první pivní doušky piva „Knižní ležák“.

Za celým projektem stojí filmová producentka Amálie Kovářová. Ta se zde usídlila se společností Produktion Pool. Celý projekt podporuje i vlastník celého rozložitého továrního komplexu FIM GROUP.

Do nové Továrny se bude chodit za oddechem, kulturou a uměním. To plně dokumentoval úvodní program. Při úvodním večírku se v prostorách bývalé kalírny objevila kapela Android Asteroid a muzikanti z uskupení Mydy Rabycad.

5-motoshow

V novém pražském muiltikulturním centru Továrna v Dělnické ulici 63 se o posledním říjnovém prodlouženém víkendu představilo na padesát výtvarně dotvořených motocyklů z Čech i zahraničí

Hlavním „otevíracím tahákem“ Továrny byla výstava padesáti překrásných motocyklů All Ride Moto Show 2016. Tato výstava chce ukázat široké (nejen odborné) veřejnosti, že rekonstrukce a restaurování starších motocyklů může být vpravdě výtvarným uměním.

Těm, kteří jsou naladěni na subtilnější výtvarné umění a benzín jim až tak moc nevoní, možná padne do noty výstava grafik sítotiskového studia „PopMachine“ Martina Fischera.

Sítotiskové plakáty si naopak můžete zakoupit v prodejné letenského nakladatelství „PageFive“, které v přízemí Továrny začíná provozovat prodejní galerii se sítotiskem, plakáty a autorskými tisky.

Továrna bude i místem několika kavárniček, menších kin a dalších kulturních provozů.

Zbývá ji popřát dobrý start.

6-tovarna

Zajímavá byla i výstava sítotiskových plakátů, trochu připomínajících Andy Warhola, ze studia „PopMachine“ Martina Fischera.

Michal Stein

FOTO: autor

Design Anna Marešová,

Volvox Globator a

 Eva Samšuková

Taneční magazín

V obýváku v Altě filmově

Tanečnice a choreografka Tereza Indráková zazářila ve filmu Markéty Magidové, který měl premiéru v „obýváku“ tanečního studia ALTA…

 

V úterý měl v „obýváku“, tedy přesněji charakterizováno v multifunkčním prostoru tanečního a divadelního studia ALTA v Praze 7, Holešovicích premiéru film, který se zabýval také tancem. Nikoli tancem jako fenoménem, třeba prostřednictvím dokumentárního žánru, nýbrž tancem jako výrazovým prostředkem.

Jedenačtyřicetiminutové ambiciózní filmové dílko „PŘEKLAPY A PŘEHMATY“ mladé režisérky, scenáristky i kameramanky MARKÉTY MAGIDOVÉ si jistě zaslouží pozornost. Již pro výkon renomované tanečnice, choreografky i pedagožky Terezy Indrákové v hlavní a téměř samojediné trojroli. Ostatní herecké role jsou spíše dokreslující a ani by se nedaly pasovat na klasické herecké party, jde výhradně o dokreslující pozice statistů.

Největší slabinou filmu se jevil scénář i námět. Rádoby módní téma konkurzů do nadnárodních firem, parafráze na úřední manýry a stereotypy. Do toho všeho – trochu stylem kočičky s pejskem vařících dort – ještě módně naroubovaná aktuální problematika solárních energetických zdrojů. Samotné téma není absolutně nosné na snímek čtyřicetiminutové stopáže. Rozvláčnost scénáře zachraňoval pouze výjimečný výkon Indrákové, která i v netanečních pasážích zářila a dokázala, že ne nadarmo má za sebou éru i v divadle Conti nuo. V detailním scénáři se – v duchu názvu o překlapech a přehmatech – stále opakují vtipné i méně vtipné rádoby překlepy ve firemních dotaznících. Ty asi působily nějvětší oříšek překladatelce a autorce anglických titulků. Diváka nechávaly spíše chladným. Ba jej ubíjely spíše nudně fádním stereotypem. Již při pátém překlepu mne napadlo osvědčené pravidlo, o opakovém vtipu, který vtipem přestává být.

Ačkoli mne to režisérka a scenáristka Magidová po projekci spíše vyvrátila, z parodií na byrokratické prostředí jsem velmi silně cítil vliv ranných filmů Tomáše Vorla. Ať již krátkometrážního „Ing.“ či celovečerního „Kouř“.

Další složky díla již jednoznačně předčily nevýrazný námět i scénář. Kameru lze pouze vynášet do nebetyčných výšin. V několika momentech jsem měl dokonce dojem, že za ní stojí Jan Malíř či Olga Špátová anebo jiné kameramanské eso. Nic než pochválit mohu i výběr lokace – budovu někdejších Elektrických podniků na Bubenském nábřeží v Praze 7. Bizární a chladný interiér puristického skvostu české administrativní architektury dodával filmu až kafkovský nádech tajuplného zámku. Zde je ovšem opět otázka ke scénáři – jakým způsobem vyst ihuje tato dnes spíše vysídlená budova současnou dynamickou firmu, snažící se zaujmout nové uchazečky o místo? Neopila se tvůrkyně pouze kouzlem prostředí?

Práce s kamerou v atraktivním prostředí místy připomínala i nejsilnější momenty režiséra Vladimíra Michálka z kultovního filmu „Amerika“, pro nějž si naopak vybral skvostné interiéry Plečnikova Chrámu Nejsvětějšího srdce páně na náměstí Krále Jiřího z Poděbrad v Praze 3 na Vinohradech.

FilmV-ALTE

Rovněž scénická hudba Michala Cába a Matěje Hejla si zaslouží velkou jedničku. Její nápadité sekvence při tanečních číslech Indrákové patří k nejpropracovanějším momentům díla. I její kontrast a kontrapunkt při klidných zdánlivě zcizovacích scénách jsem si doslova užíval. Režisérce se musím poklonit za vydařenou synchronizaci hudby s obrazem, což nebývá ve spíše jednodušších podmínkách zpracování obdobných filmů vždy pravidlem. Malou kaňkou na vyznění hudby je pouze její nekvalitní technická studiová nahrávka. Místy jsem si připadal jako, že poslouchám mal ý kazetový maďarský magnetofon z roku 1978. Myslím, že dnes již jsou k dispozici cenově dostupná studia, která by obdobný problém hravě vyřešila.

Pochvalně se musím zmínit i o práci kostýmních výtvarníků, kteří v titulcích filmu zůstali v anonymitě.

Suma sumárum. „Překlapy a přehmaty“ stojí za vidění, ale neuškodilo by jim se zamyslet nad tempem, rytmem a adekvátností umocnění byrokratického a odlidštěného prostředí nadnárodních firem. Nicméně silný dojem absurdity ve mně jako v divákovi zůstal – a tak snad ten večer nebyl marný. Samotnou představitelku hlavních rolí Terezu Indrákovou musím v závěru pochválit za lidskou vzpomínku na Pavla Šmoka, u nějž v Pražském komorním baletu po několik sezón působila.

Foto: archiv studia ALTA

Michal Stein

Taneční magazín

 

Zatančí Miss Bibi na střeše Žižkovské věže?

Miss Bibi čeká náročný úkol!

 

 

Miss Bibi slíbila, že pokud dostane 2000 hlasů od lidí, kteří chtějí, aby otestovala nový Garnier NEO v extremních podmínkách, půjde do toho a zatančí na střeše Žižkovské věže.

c227a4ddf5f624af294a787f0da968cddddcfada_uploaded_img-20140404-160138-2-2

Podpořit  Miss Bibi můžete na jejím blogu www.tanecnahrane.com.  Soutěžící může vyhrát VIP vstup na její taneční workshop a navíc se zúčastnit další soutěže o dárkové balíčky Garnier. Výherce obou soutěží vybere speciální tým porotců.

c288781fd6f23ce85a9f1b7d8ec8de959502d9a3_uploaded_10012478-10152333678369233-1259400791-n

Tanečnice, choreografka a lektorka Miss Bibi říká, že tanec je celý její život. Má ráda všechny druhy street dance, ale v poslední době nejvíc tančí waacking. Waacking je velmi ženský a sexy tanec, který vznikl na začátku 70. let v hollywoodských klubech.

 

 


Taneční magazín

Počátky striptýzu – náhoda, záměr nebo lest?

Historicky první striptýz se odehrál v Paříži 13. března 1894

 

 

 

 

Koncem 19. století byla Paříž plná erotického napětí a jiskření. Varieté a šantány ve čtvrti Montmartre žily pestrým nočním životem. V roce 1881 je otevřen legendární kabaret Le Chat Noire, o osm let později následují slavné podniky Moulin Rouge a Folies Bergère.

Na pódiích to hraje  erotikou, tančí se kankán, Paříž je báječné místo pro studenty, bohémy, anarchisty, tanečnice a nevěstky.

Paul Derval, který představil Paříži varieté (uváděl představení založená na efektních kostýmech, dekoracích, tanci a zpěvu. V roce 1926 přivedl do Folies Bergère z New Yorku tanečnici Josephine Bakerovou, která slavila velký úspěch. Světoznámý je především její tanec v sukni z banánů.

Paul Derval vedl divadlo až do své smrti v roce 1966.), napsal ve svých pamětech:

„V roce 1893 se konal výroční bál studentů a umělců, navštěvovaný modelkami malířů. Opojeny alkoholem, modelky začaly soutěžit, která má nejhezčí nohy, ramena, stehna a nakonec i ňadra. Za velkého povyku se vítězství začala dožadovat modelka Manon LaValle, která zůstala bez jediného kousku oblečení.“

Nakonec zakročila policie. Výsledek? Několik tanečnic bylo zatčeno a dostalo pokuty. Jenže  rozzlobení studenti odpověděli bitkami s policií. Po dvou dnech policie vpadla do Latinské čtvrti v touze zastavit toto řádění. Ovšem touhu Pařížanů po erotice nezastavily ani pokuty ani policejní razie.

Za historicky první striptýz se považuje vystoupení neznámé umělkyně, k němuž došlo 13. března 1894 v malém sále s názvem Le Divan Fayouau v pařížské ulici Rue des Martyrs.

Přesto si takové záležitosti   žádaly od zábavního světa notnou dávku obezřetnosti a kreativity. Podívaná musela být vymyšlena tak, aby cenzura nezasáhla. A diváci byli uspokojeni.

A tak byly vymyšleny scénky, které vyřešily tento zapeklitý problém. Le Divan Fayouau předvedl scénu  „Yvette jde do postele“.

Z dnešního pohledu nebylo na scénce pranic eroticky výrazného. Umělkyně sice svléká sukni, ale ne zcela nahá  uléhá do postele. (Tehdy nebylo myslitelné, aby se umělkyně odhalovaly docela). Světla zhasínají, scénka končí.

Lest se povedla. Svou roli tu sehrála erotická představivost samotného publika. Představivost je vždy o kousek před realitou.

Po tomto fenomenálním úspěchu zařadilo podobné scénky do svého programu snad každé varieté v Paříži. V žádném z následujících vystoupení (Liane u doktora, Služka se koupe) se umělkyně nesvlékly donaha, ale divák si zbytek vášnivě dotvořil svou fantazií.

Mnohá sofistikovanější striptýzová show, nebo tanec u tyče se tohoto starého pařížského pravidla drží stále: čím více si pohrávají s divákovou představivostí, tím větší porci erotična nabídnou.

Taneční magazín