tanečnice – Taneční magazín

Tanec s Monikou

Monica Diatta Rebcová a její kurzy

Monika Diatta Rebcová, tanečnice, taneční pedagog a choreograf, je absolventkou taneční katedry HAMU, kde také vyučuje lekce tance na katedře tance a pantomimy. Rovněž doprovází hrou na bubny lekce moderního tance jiných pedagogů a vede kurzy a workshopy afrického a moderního tance pro veřejnost.

Jógu začala cvičit jako šesti-letá v kurzech jógy u americké lektorky Luise Zábranské –Ossius a v průběhu své další taneční dráhy pravidelně navštěvovala kurzy jogy v Plzni a v Praze. Celý život se zabývá tancem a jógou, později také zdravotním cvičením na bázi pilates, jógy, feldenkrais, strečingu a relaxační techniky, neboť tyto techniky jí osobně kompenzují svalové přetížení a s tím spojené pohybové problémy. V poslední době navštěvovala kurzy jógy u absolventek Akademie jógy Jitky Stehlíkové a Jitky Čeňkové. Jógu vyučovala na letních pobytech u moře pro české klienty v Itálii, Chorvatsku, v Gambii a Senegalu. Nyní vyučuje pravidelně Jóga-zdravá záda, Power Jógu a Taneční jógu v Domě Jógy na Vinohradech. (v minulých letech také vyučovala jógu ve Studiu Společný den a Hvězda na Praze 6). Prvky jógy zařazuje i do své každodenní výuky v lekcích tance na HAMU a ve svých večerních kurzech afrického a moderního tance pro veřejnost.

Od r. 1990 absolvovala stáže moderního i afrického tance a hry na djembe (africký buben) např. v Drážďanech, Berlíně, Mnichově, Amsterdamu, Paříži, Bruselu, Isle Jourdain (Fr.), Londýně, USA v Severní Karolíně a několikrát v Gambii a Senegalu.

Vyučuje také moderní tanec, taneční improvizaci a africký tanec v České republice na HAMU, profesionální tanečníky, mimy i herce a tančící veřejnost ve večerních kurzech tance Moniky Rebcové v Praze a na tanečních seminářích po celé ČR.

V r. 1997 vyučovala tanečníky národního divadla Santo Domingo a nezávislé skupiny moderního tance v Dominikánské republice.

Se souborem MONIKA REBCOVÁ DANCE vystupovala s vlastními choreografiemi od r. 1991 ve Francii, Anglii, Portugalsku, Německu, Rakousku, Belgii a v U S A. V r. 1993 obdržela jednu z hlavních cen za choreografii v choreografické soutěži „Prix Volinine“ ve Francii.

V roce 2000 založila skupinu afrického tance a hudby BATOCU, se kterou vystupuje po celé České republice.

Pořádá workshopy afrického a moderního tance a jógy v ČR, v Itálii, Chorvatsku, Gambii a Senegalu, produkuje každoročně představení pohybového divadla ve vlastní režii a choreografii v pražských divadlech a zabývá se světelným designem pro scénický tanec.

V r. 2012 uvedla vlastní zatím poslední celovečerní projekt moderního tance „Afrika –smíření“ se souborem Monika Rebcová Dance a tato choreografie získala cenu diváka na festivalu „Česká taneční platforma 2012“.

V rámci afrického večera uvedla představení “Měsíc a slunce“ se svým souborem BATOCU v pražském divadle Ponec v r. 2011 a v r. 2012.

V r. 2013 uvedla celovečerní divadelní projekt s africlým i moderním tancem a bubny „Africká vesnice“ se souborem Batocu na festivalu tance Dance Life Expo v Brně.

V roce 2014 a 2015 uvedla celovečerní představní pro děti „Africká pohádka“ inspirované životem v Gambii a v Senegalu v rámci projektu Tance Praha-Tanec školám v divadle Ponec v Praze.

Od roku 2016 tvoří pravidelně projekty-celovečerní představení spolu s africkými, českými a dalšími zahraničními umělci se svojí skupinou africké hudby a tance BATOCU.

(např. „Nio Far“ Studio ALTA, „El Ritmo de Ma Vie“ a „Ghanaia“ Ponec-divadlo pro tanec) a vystupuje jako tanečníce a autorka pohybového divadla v projektu „Nostalgiade“ režiséra a choreografa Karla Vaňka (ČR/Bonn) .

Taneční improvizace s Monikou

Taneční improvizace je druh fyzické aktivity, která nabízí mnoho – pružnost, sílu, stabilitu, radost, pospolitost, komunikaci, tvořivost, propojení s vlastní emocionalitou, sebeuvědomění, sebeúctu, řád i volnost, vytrvalost, soustředění, upevnění či rozpuštění hranic „já“, opojení a krásu. Zahrnuje prohloubení sebepoznání prostřednictvím autentického pohybu, zlepšuje aktuální náladu i trvalejší emoční nastavení stejně jako osobní pohodu, zvyšuje schopnost vyrovnávat se se stresem, pozitivně ovlivňuje sebepercepci a sebeúctu. Taneční improvizace je inspirována osobním pohledem na život a životní zkušeností jednotlivých účastníků.

Lekce taneční improvizace s Monikou poskytuje vzájemné porozumění a příjemnou atmosféru mezi účastníky, aktivizaci a důvěru ve vlastní tvořivé síly. Lekce může mít i příznivé psychofyzické terapeutické účinky podobně jako lekce terapeutického tance a přinese Vám svobodu ducha i těla, odpočinek pro mysl.

Obsah lekce

Za zvuku relaxační hudby improvizujeme podle citlivého vedení lektora na základě určitých pohybových technik improvizace s ohledem na anatomii těla a se zapojením představ a fantazie. Následně pracujeme na základě určitého zadaného úkolu sólově, s partnerem nebo ve skupině. V pozdějších lekcích se naučíme fixovat náš vlastní improvizovaný pohybový materiál do krátké choreografie nejen sólové, ale i jako duet s partnerem. V průběhu lekce s účastníky konzultujeme zadané úkoly a sdílíme výsledné pohybové provedení.

Struktura lekce:

a)Sólová improvizace: práce s tělem na podlaze: 1., 2. a 3. horizontální úrovni, využití pohybových technik improvizace, tvorba sólové choreografie na základě improvizace, varírování pohybového motivu, práce s pauzou, práce s dechem, nalézání rovnováhy
b)Práce ve dvojici: autentický pohyb, kopírování pohybu, opozice pohybu, těžení pohybu, pohybové motivy – architektura, zavěšení a předání váhy, společný fokus, práce na společné choreografii na základě improvizace
c)Práce ve skupině – různá pohybová zadání (chůze butó, chůze do pravých úhlů, společné zastavení, práce s pohledem očí, improvizace skupiny na určitá pohybová témata a zadání

Pohybové techniky, které používáme v lekci:

– rolování, resisting, reaching,, seaweet, the bean, shower box, autentický pohyb, pohybové echo, sequentional movement, opposition, kopírování pohybu, těžení pohybu, kompozice pohybu.

Strukturu a vedení lekce vypracovala MgA. Monika Rebcová na základě studia na AMU i v zahraničí s ohledem na dlouhletou lektorskou činnost v tomto tanečním oboru.

Jóga-zdravá záda

Moniky Rebcové

Jedná se o zdravotní cvičení vytvořené Monikou Rebcovou na bázi některých prvků zdravotně-pohybových technik pilates, jógy, feldenkrais, rehabilatačních cviků, strečingu a relaxačních technik spojených v 60-ti minutovou lekci zdravotního cvičení tak, aby prvky na sebe logicky navazovaly a vyvažovaly tak postupná procvičení jednotlivých částí těla v průběhu lekce.

Jedná se o zohlednění zdravotních aspektů pohybu – co je to zdravý a prospěšný pohyb s ohledem na kosterní, kloubní a svalový tělesný aparát a způsoby jeho procvičování, případně posílení. Do procesu učení pohybu zapojíme vnímání vlastního pohybu – uvědomění si jednoty těla a mysli a vlastní pohybové možnosti individuálního jedince. Pro toto zdravotní cvičení mám vypracovanou vlastní metodiku na základě dlouholetých zkušeností s výukou pohybu.

Cvičení „Joga-zdravá záda“ je vhodné pro člověka každého věku a úrovně fyzických

možností. Jeho cílem je pomoci člověku získat a zlepšit tělesné a duševní

zdraví a dosáhnout harmonie.

LEKCE afrického tance

s doprovodem bubeníků

TANEČNÍ ŠKOLA Moniky Rebcové

Monika Rebcová Dance (monikarebcovadance.cz)

Pravidelné úterky od 10 lekci

vždy od 19.30h – 21h

Adresa: ZŠ Masná 13, Praha 1, tělocvična v přízemí vpravo

Cena: permanentka na 10 lekcí 2.800,-CZK, jednotlivá lekce 310,- CZK

Ø S profesionální lektorkou , absolventkou AMU-taneční pedagogika se seznámíte s kořeny afrického tance s autentickým hudebním doprovodem.

Ø můžete zdokonalit kvalit pohybu, uvolnit energii a užít si autenticitu a půvab tohoto tance.

Ø Jednoduché krokové variace vás naučí orientovat se dobře v rytmu.

Ø Zlepšíte si pohybovou paměť, zdokonalíte koordinaci.

Ø Pohybujete se zcela přirozeně a přitom zpevníte tělo.

Ø Zároveň se psychicky uvolníte a pocítíte velkou radost z tance ve spojení s živými bubny.

Ø Pocítíte příliv energie a dobré nálady a díky tomuto aerobnímu pohybu můžete shodit i přebytečná kila.

MgA. Monika Rebcová je lektorka jógy s certifikátem MŠMT a absolventka studia na katedře tance na Hamu v oboru taneční pedagog

monika.rebcova@hamu.cz

www.monikarebcovadance.cz

Monika

pro Taneční magazín

Nina Bulgakova

Ukrajinská choreografka, tanečnice a ředitelka souboru Ethno Contemporary Ballet hledá uplatnění v ČR

ukrajinská choreografka, tanečnice a ředitelka souboru Ethno Contemporary Ballet Nina Bulgakova hledá uplatnění v České republice

Vyučující moderní choreografie na Katedře choreografie Charkovské národní pedagogické univerzity G. S. Skovoroda. Dlouholetá choreografka s bohatými zkušenostmi v oblasti scénických umění. Certifikovaná učitelka hatha jógy.

Podrobnosti: https://www.culturenet.cz/coKmv4d994Swax/uploads/2022/04/Bulgakova-Nina-CV.pdf

Vik Debnár

pro Taneční magazín

Rozhovor s tanečnicí, choreografkou a pedagožkou Hanou Polanskou Turečkovou

„Nemiluji sebe, jak tančím, ale tanec a vše, co se jej týká“

V deseti letech začala studovat balet, který se jí stal osudem. Jako baletka začínala v ND v Brně, pak byla deset let v baletním souboru ND Praha. Vystudovala dějiny umění, choreografii a momentálně studuje kinantropologii (věda o pohybu člověka). V současné době Hana Polanská Turečková působí hlavně jako pedagog, učí na HAMU na katedře nonverbálního divadla a na ZUŠ. „V práci pedagoga jsem se našla, miluji předávat a sdílet, co vím, a čerpat od studentů jejich pohled na svět.“ A tanec je stále její životní vášní. „Mám štěstí, že moje motivace tančit nepochází z touhy se ukazovat, ale z vášně objevovat svět skrze pohyb, a také jej verbálně reflektovat.“

Lásku k tanci, jak jste jednou řekla, jste objevila v šesti letech, když jste začala chodit v rodné Opavě do rytmiky. Jaká jste byla holčička, co Vás ještě bavilo?

„Asi mne bavilo celkově objevovat svět. Hodně jsem četla a chodily jsme se sestrou na ZŠ s rozšířenou výukou hudební výchovy, hrála jsem na příčnou flétnu a také jsem navštěvovala výtvarku. Nejvíc mne ale ovlivnil můj otec, který byl humanitně zaměřený (bývalý profesor na gymnáziu) a mne fascinovalo, jak se dívá na svět a jak o něm přemýšlí, neměl problém se mnou diskutovat, i když jsem byla velmi malá.“

Hana Polanská Turečková – nevěsta v baletu Labutí jezero – ND Praha – foto Diana Zehetner

Čím byl pro Vás balet tak osudový, že jste jej již v deseti letech začala studovat v Brně na Taneční konzervatoři a pak jste taneční studia ukončila na pražské konzervatoři?

„Asi jsem vždy hodně tíhla k hudbě a pohybu, u nás často zněla vážná hudba a já ji sama vyhledávala. Pak jsem doma tančila a tak mne rodiče dali i se sestrou na tanec. Sestra pak upřednostnila housle a stala se z ní houslistka. Mne tanec okouzlil natolik, že jsem vytrvala u něj.

Měla jsem od malička pocit, že skrze prožitek pohybu mohu s druhými lidmi sdílet něco, co jinak sdílet nejde, nešlo o žádné romantické představy nadýchaných sukýnek a záři jevištních světel, jak se někdy říká. A tak to mám s tancem dodnes :-), je to forma bytí, která mi pomáhá žít život plněji a skrze vztahy, které jsou součástí principů pohybů se vztahovat k druhým a ke světu.“

Hana Polanská Turečková – balet ND Praha – Giselle (víla Myrtha,- foto Diana Zehetner

Po studiu jste v roce 1999 nastoupila do baletního souboru ND v Brně a pak v letech 2000 až 2010 jste byla v angažmá v baletu v ND v Praze. Za tuto dobu jste vytvořila řadu pozoruhodných rolí. Máte některou z nich nejraději a splnila jste si své taneční sny?

„Splnila jsem si svůj sen tančit na nejvyšší profesionální úrovni u nás a všechny role měly svoje kouzlo. Tančila jsem ale také hodně ve sboru nebo různá tria, kvartety nebo jsem byla součástí současného repertoáru, kde se tolik nehrálo na hierarchie. Mne na tanci fascinovalo vše, nevadilo mi být ani poslední labuť :-). Vše mělo své pro i proti a každá věc vyžadovala zapojit jiné kvality. Bavila mne ta práce jako taková. Když si představíte, že jste profi tanečník, musíte se umět zbavit romantizujících a nerealistických představ o tom, co chcete Vy a milovat esenci toho, co tanec jako takový vyžaduje v rámci té instituce, ve které jste zaměstnán a je pak trochu jedno, co a na jaké pozici tančíte. Já to beru tak, že nemiluji sebe, jak tančím, ale miluji tanec a vše, co se jej týká, mne zajímá. Je to ale velmi komplexní a složité téma, o kterém by každý tanečník mohl napsat knihu.“

Vystudovala jste dějiny umění, choreografii a v současné době studujete kinantropologie (věda o pohybu člověka) na Fakultě tělovýchovy a sportu. Co Vás přivedlo právě ke studiu tohoto vědného oboru?

„Náhoda a životní situace:-). Věnuji se analýze pohybu a studuji u Reny Milgrom somatický program Vědomé tělo. Před covidem jsem učila svoji kamarádku, která je lékařka a ona mne představila profesoru neurologie, který si zrovna podával vědecký grant na výzkum pohybu a paměti. Na schůzce byl i pan docent z FTVS. Když mne slyšeli mluvit o pohybu a tanci, tak mne jeden zaměstnal a druhý přesvědčil, ať podám přihlášku na doktorát u něj na FTVS. Bylo to právě včas, vše se pak kvůli pandemii zavřelo a já měla ohromné štěstí, že přišla tato nová příležitost, kde mohu smysluplně zúročit zkušenosti tanečnice a pedagožky. Co se týče vědy, věnuji se vlivu tanečně-pohybové terapie na neurodegenerativní onemocnění (obzvláště demence) u starších dospělých.“

Hana Polanská Turečková -Baletománie (Umírající labuť, balet ND Praha – foto Diana Zehetner

Svá autorská choreografická díla jste vytvořila hlavně pro Pražský komorní balet, jehož jste byla jednu sezónu jeho vedoucí. Pracujete na novém projektu, jak se Vám daří v současné coronavirové době?

„Ano, pro PKB jsem vytvořila na zakázku většinu svých děl a byly to krásné příležitosti. Také jsem hodně spolupracovala s výtvarnými umělci, především s malířem Vladimírem Houdkem, se kterým jsme právě nedávno dotočili už náš čtvrtý tanečně-vizuální film. Tyto filmy jsou např. ve sbírkách NG nebo v zahraničních sbírkách. Nejsem ale typ, který chce pořád produkovat, vlastně současná nadprodukce umění je pro mne silné téma, které chci časem sice rozpracovat ale spíše na poli teoretickém, než jako divadelní produkt.“

V současné době učíte na HAMU na katedře nonverbálního divadla. Předtím jste učila na Konzervatoři hlavního města Praha. Co Vás baví a naplňuje na práci pedagoga?

„V práci pedagoga jsem se našla, miluji předávat a sdílet, co vím, a čerpat od studentů jejich pohled na svět. Pracuji teď také na ZUŠ, takže mám pokryté všechny věkové skupiny od dětí přes dospívající, po mladé dospělé. Být dobrý pedagog je ale velmi náročné, zavazující a zodpovědné, neberu to na lehkou váhu. Řeším hodně nejen to, co učím, ale především jak. V poslední době se o tanečním vzdělávání více mluví a umělecké školství je vůbec rozsáhlé a důležité téma. Myslím, že dobrá cesta je růst společně se studenty, protože nové cesty, které před nás staví potřeby společnosti, teprve společně prokopáváme.“

Hana Polanská Turečková – balet Kamufláž (balet ND Praha) – foto Diana Zehetner

V jednom rozhovoru jste řekla, že tanec je stále Vaší životní vášní. Platí to stále?

„Jistě, bez tance pro mne není život a to nemyslím s nadsázkou. Mám štěstí, že moje motivace tančit nepochází z touhy se ukazovat, ale z vášně objevovat svět skrze pohyb, a také jej verbálně reflektovat. To se snažím přenést také do sociálních oblasti např. práce s dětmi, studenty a se seniory. V hodinách, které spolu máme, tančíme a mluvíme o tanci a pohybu a to je nádherné. Pořád mám ale i nabídky účastnit se profi projektů, nemám na ně ale bohužel moc času, tak je beru spíše raritně, propojení s kolegy, ať‘ z oblasti tance nebo umění i odjinud je vždy obohacující. Tančím ale také doma s dětmi a to jsou šťastné chvíle nebo se umím vytančit sama z různých nálad.“

Působíte jako nezávislá tanečnice, performerka, choreografka a pedagožka. Je některá z těchto profesí Vám bližší nebo Vás naplňují všechny, protože se vzájemně doplňují?

„Nejbližší je mi teď‘ asi pedagogická práce a vedení tanečně-pohybových lekcí pro seniory. Myslím, že moje největší devíza je v tom, že umím na lidi přenést svoje nadšení z pohybu a to je něco, co práci pedagoga a lektora usnadňuje. Dělat vyloženě vysoké umění nebo tančit na jevišti mne již moc neláká, užila jsem si toho hodně a nemám pocit, že bych teď‘ přispěla něčím vskutku výjimečným, ani nemám čas na promýšlení nějakého díla. Navíc mne hodně baví pracovat s neprofesionálními tanečníky, mám ráda různá těla, která nejsou moc formovaná nějakou zkušeností, fascinuje mne, jak se nádherně hýbou, když mají příležitost.“

A co čas na odpočinek, jak jej ráda trávíte?

„Odpočinek bohužel moc neznám, ale nejraději jej prožívám v rozhovorech se svým partnerem nebo samozřejmě s dětmi a rodinou. Miluji také artové filmy, knihy, zajdu na představení současného tance a mám ráda sociální kontakty s přáteli.“

archiv Hana Polanská Turečková -variace z baletu Bajadéra – ze zkoušky

Hana Polanská Turečková

Pochází z Opavy. Balet studovala na brněnské Taneční konzervatoři a pak dva roky na Taneční konzervatoři v Praze. Vystudovala dějiny umění na Katolické teologické fakultě a choreografii na HAMU. V současné době studuje na Fakultě tělovýchovy a sportu, obor kinantropologie (věda o pohybu člověka), kde se zabývá vlivem pohybu na mozek.

Působí jako nezávislá tanečnice, performerka, choreografka a pedagožka.

V roce 1999 se stala členkou baletního souboru ND v Brně a po roce přešla do ND v Praze, kde byla do roku 2010.

Za svoji interpretační choreografickou činnost získala řadu ocenění a její tvorba je uváděna doma i v zahraničí.

Jako pedagog působila na Konzervatoři hlavního města Praha a v současné době učí na HAMU na katedře nonverbálního divadla a na ZUŠ. Píše teoretické články o tanci pro Operu plus.

Je matkou syna Matěje a dcery Anny Marie.

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

Rozhovor s choreografkou a zakladatelkou Dance House Leonou „Qašou“ Kvasnicovou

„Nade mnou svítí šťastná hvězda“

Tanečnice, choreografka, lektorka, zakladatelka tanečního studia Dance House Leona Kvasnicová vystupuje pod uměleckým jménem Qaša. Již v patnácti letech založila svoji první taneční skupinu, byla porotkyní ve StarDance, choreografkou Česko hledá SuperStar a řady muzikálů. Vytvořila mnoho projektů a tanec ji provází od dětství, a jak říká, udržuje její tělo v kondici a duši šťastnou.

Pocházíte z Brna, kde jste vyrůstala s mladší sestrou Lucií a již v šesti letech jste začala dělat sportovní gymnastiku. Co Vás v dětství bavilo a jak jste jej prožívala?

„Dělala jsem moderní gymnastiku. Už v dětství jsem byla „kreátor“ a „vůdce“ – vymýšlela jsem taneční a pěvecká představení pro rodinu, organizovala do toho sestru a všechny okolo. Na druhou stranu jsem dokázala být i hodiny sama se sebou ve svém světě, procházet se přírodou u babičky na chalupě.“

Někde jste řekla, že Vás k tanci nikdo nepřivedl a tanec jste si našla sama. A v patnácti jste propadla tanci. Čím Vás tak okouzlil, že jste v tomto věku založila svoji první taneční skupinu Crazy Dancers?

„Jak jsem řekla, bylo to ve mně dříve než v 15 letech. Jen pak jsem potkala svou první lásku. S ním jsme založili Crazy Dancers a tam jsem se „vyformovala“. Velkým impulsem byl určitě film „Flashdance“, který když jsem viděla, řekla jsem si, že takto budu jednou umět taky tančit.“

Po maturitě jste se stala členkou taneční skupiny UNO a někde jste řekla, že to byl jeden z Vašich splněných snů… A co další taneční sny, splnily se?

„Víte co? Ano. Musím říct, že nade mnou svítí „šťastná hvězda“ asi. I když moc dobře vím, že je to o mé dřině a víře. Studovala jsem v Holandsku, tančila ve vysněné skupině v Paříži u Bruce Taylora. Měla jsem čest ztvárnit sólové role jako např. Julii v Bratislavském divadle tance pod vedením Jana Ďurovčíka. Prosadila jsem se u nás jako choreograf muzikálů, v televizi jako porotkyně StarDance nebo choreograf Česko hledá SuperStar a realizovala spoustu vlastních projektů. Ale hlavně se mi do toho podařilo mít dva krásné syny. A to všechno je splněný sen.“

Pak jste začala studovat taneční pedagogiku na JAMU, rok jste studovala v Holandsku a po návratu založila další taneční skupinu Free Dance Group a poté studovala choreografii na HAMU. Jako choreografka jste se podílela na řadě divadelních inscenací a na čem pracujete v současné době?

„V současné době je to malinko složitější vzhledem k pandemii, která nás ovlivnila všechny. Nicméně i přesto jsem pracovala na choreografii Láska nebeská v divadle Broadway a v divadle Rokoko v inscenaci Dr. Johann Faust. Já také denně vyučuji buď tanec nebo pilates či jógu. Nenudím se…)))

Jako tanečnice jste vystupovala v německém Hamburgu, ve Švýcarsku, byla jste sólistkou Bratislavského divadla tance, členkou Baletu Praha. Od roku 2003 máte taneční skupinu IF. Jak na to plodné období vzpomínáte?

„Bylo by toho hodně, ale to stěžejní jsem již zmínila.“

Co Vás vedlo k založení tanečního studia Dance House, kde máte pravidelné lekce pilates, street jazz pro děti a individuální lekce? Jak se Vám daří v době covidové? Máte také on-line lekce?

„Vlastní studio jsem měla v plánu vybudovat jako něco, co bude pokračování mé cesty tanečnice a učitelky tance a jako budoucí obživa. Nicméně po 4 letech jsem změnila názor. Bylo to vyčerpávající, více jsem řešila organizaci a ekonomiku, personální záležitosti a na umění a tanec mi zbývalo málo sil. A to jsem nechtěla. Ale ta zkušenost je k nezaplacení.

V covidové době jsem byla stále aktivní, on-line lekce ale pouze pilates nebo jógu. Tanec přes počítač nelze…ta energie se nepřenese, to není ono.“

V roce 2008 jste se představila jako jedna z porotců oblíbené TV taneční soutěže StarDance… když hvězdy tančí. Jak jste se cítila v této pozici a přijala byste nabídku tančit v této soutěži?

„Byla to velmi příjemná doba. Všichni porotci a zákulisí skvěle na sebe naladěné. Nabídku tančit v soutěži bych ale nepřijala. Jsem profesionální tanečnice, to by bylo vůči hercům nebo sportovcům co soutěží přece nefér.“

Vaši sestrou je hudební skladatelka a úspěšná DJ Lucca. Svedla Vás spolupráce na nějakém projektu? A pokud ano, jak se Vám spolu pracovalo?

„Ano, udělaly jsme spolu dva projekty pro moji skupinu IF. Spolupráce byla úplně pohodová. Obě víme, co děláme a co umíme…“

S partnerem tanečníkem a choreografem Martinem Cisarzem máte dva syny. Jak to mají s tancem? Nepadlo jablko daleko od stromu?

„Nepadlo. Kluci jsou talentování, myslím, že hodně. Mají to v sobě a v srdci.“

V jednom rozhovoru jste řekla, že tanec Vám udržuje tělo v kondici a duši šťastnou. Platí to stále? A co čas na odpočinek? Jak ráda trávíte chvíle volna?

„Platí, platí. Ale snažím se vracet tělu, co jsem od něho celý život chtěla. Volný čas mám nejraději s rodinou. Rádi jezdíme na výlety do přírody. Jsme spolu rádi.“

Leona „Qaša“ Kvasnicová:

Narodila se 23. 12. 1972 v Brně. Působí jako tanečnice, choreografka, lektorka a vystupuje pod uměleckým jménem Qaša. Její sestrou je skladatelka a DJ Lucca (1978).

Vystudovala taneční pedagogiku na JAMU, choreografii na HAMU a studovala na nizozemské taneční škole Rotterdamse Dansacademie.

Má vlastní taneční skupinu IF a v Praze založila taneční studio Dance House, kde měla pravidelné lekce pilates, street jazz pro děti nebo individuální lekce.

S partnerem, tanečníkem a choreografem Martinem Cisarzem má dva syny Matěje a Kryštofa.

Foto: Archiv Leony Kvasnicové

Veronika Pechová

pro Taneční magazín