PONEC vstupuje do své 15. sezony

15 dní tance, hudby, oslav od 15.9. do 30.9. 2015

 

 

 

PONEC vstupuje do své 15. sezony
Zahájí 15-ti dny tance, hudby, oslav
15|9 – 30|9 2015

„15. sezónu jsme pojali velmi symbolicky“,  říká Yvona Kreuzmannová, ředitelka Festivalu Tanec Praha. „Od 15. září budeme slavit 15-ti dny tance a hudby.“

V rámci 15 dní trvající akce budou představeny hlavní dramaturgické pilíře divadla PONEC za účasti skupin současného tance, které tvoří jeho unikátní profil na poli současného umění s velkým mezinárodním přesahem. Jsou to např. DOT504, Farma v jeskyni, NANOHACH, Spitfire Company, VerTeDance, Lenka Vagnerová & Company, doplněny o improvizační večery, site-specific a další netradiční projekty a sérii koncertů.
„Rozhodli jsme se udělat tak trošku  mezinárodní  projekt, ve kterém představíme soubory divadla Ponec, ale zároveň  také zahraniční soubory. VerTeDance tančí  v září v Dánsku a my jsme pozvali do ČR dánského interpreta Edhema Jesenkoviće. Není to úplně náhodou. U zrodu  divadla  Ponec stál  dánský soubor.  Dánové předvedli velmi zajímavé  představení v době, kdy  naše divadlo ještě nebylo dokončeno, diváci leželi pod pódiem  a sledovali tanec vleže.  Zajímavostí je, že Edhem  Jesenković byl vybrán diváky,  kteří navštívili  naše workshopy, vyhrál mezi sedmi sty nabídkami.  Diváci se tentokrát podíleli na výběru samotné dramaturgie našeho divadla“, dodává Yvona Kreuzmannová.

Zeptali jsme se….

DSC_0860-001

TM: V poslední době na některých festivalech vybírali  diváci  představení, která chtějí vidět. Je  to  nový směr, kterým se také budete ubírat při výběru představení pro Festival Tanec Praha?

Yvona Kreuzmannová, ředitelka Festivalu Tanec Praha

„Podle mého názoru, diváci jsou inspirativní, ale tvůrčí proces je něco jiného.  Pokud přizvu amatéra na jeviště, nebo k výběru představení, musím dobře vědět, proč to dělám. Nesmí to být lehkovážné užití či využití diváka.  Ale nevylučuji pomoc diváka.
Myslím, že umělec je profesionál a přes určitou hranici  nelze zajít.  Nemohu delegovat své povinnosti na amatéry.  Zažila jsem také  festival, kde tvorbu vybírali  jen diváci a umělec  ji vůbec neovlivňoval,  neviděla jsem horší výsledek. Pro mě to je důkaz toho, že dramaturgický výběr musí  být nutně daný hlubokou znalostí  problematiky. V případě, že umělec pracuje  s amatéry,  je to podobné“, upřesňuje Yvona Kreuzmannová.

 

Markéta Perroud, spoluředitelka Festivalu Tanec Praha

„Je tu velká  snaha  najít si nového diváka.  Je tu touha,  aby lidé pochopili představení.  Hledají se způsoby,  jak zaujmout diváka.  Každý divák komunikuje, nevidím důvod, proč tomuto trendu nedat „zelenou“, ale musí být přesně a jasně dané, jakým způsobem. Není dobrý nápad, aby umělecká dramaturgie  byla dělána diváky“, dodává Markéta Perroud.

DSC_0865

TM: Jaká díla jsou hodnotná?

Yvona Kreuzmannová, ředitelka Festivalu Tanec Praha

„Hodnota díla spočívá v práci s interpretem. Je důležité, jak umělec vnímá téma a hudbu, jak komunikuje s ostatními interprety.  V tom je dílo pro mě nejhodnotnější.  Diváci ale mnohdy ocení spíše líbivá témata.“

TM: Co divák ocení nejvíce?

Yvona Kreuzmannová, ředitelka Festivalu Tanec Praha

„Mnohdy jsou to laciné efekty, které mně vadí a iritují.  Např. v Itálii jsem viděla, že diváci jdou po líbivosti mnohem více než po hloubce obsahu. Na našich  workshopech  byl přístup diváka jiný (ale až po diskusi, nevím, jak by hlasovali před ní).  Po sérii workshopů bylo patrné,  že i laik  je schopen  poznat kvalitního  interpreta. V první řadě nutno říci, že i laik umí ocenit  fyzickou kvalitu a techniku. Neví, proč to tak je, ale rozliší ji. Je důležité zjistit, zda diváka určité téma zajímá nebo ne. Mnoho lidí vnímá tanec jako abstraktní umění. Vůbec se neptají po obsahu díla a vnímají tanec pouze vizuálně. Menší část diváků se ptá po obsahu a chce znát emoce a vnitřek díla. Baví mě debaty s diváky a umělci, protože tyto diskuse obohatí  všechny.“

TM:  Přizpůsobí se umělci názorům diváka?

Yvona Kreuzmannová, ředitelka Festivalu Tanec Praha

„Přizpůsobit se, to je  silné slovo. Dobrý umělec se nepřizpůsobí, ale inspiruje. Například Michal Záhora se diváckými názory inspiroval.“

 

Děkujeme za rozhovor

 

Zahájení sezony

Opening začne symbolicky 15. září za účasti předního kodaňského umělce Edhema Jesenkoviće s představením M.E.N. Téhož večera VerTeDance zahájí Dny Prahy v Kodani mezinárodně oceněnou a vysoce uznávanou Taneční inscenací roku 2014 KOREKCE, která před pár týdny získala prestižní The Herald Angel Award na Edinburgh Fringe festivalu. PONEC ji pak uvede v rámci Openingu 15. sezony 20. září. Dynamický mužský kvartet Edhema Jesenkoviće se prosadil mezi Aerowaves Twenty 15, výběr dvaceti děl nejslibnějších evropských choreografických talentů roku 2015,  a v sérii diváckých workshopů projektu Be SpectACTive! v PONCI získal značnou podporu pro živé uvedení. Slavnostní zahájení sezony obohatí NANOHACH svými fragmenty z Move on a koncert indie-popové skupiny
M A Y E N.
Yvona Kreuzmannová  říká: „Zařadili jsme do programu také koncerty,  protože  dialog tance a hudby může otevřít divákům dveře k tanečnímu umění.“

Originální premiéra Michala Záhory

Hned další večer 16. září nabídne českou premiéru nového projektu Michala Záhory / NANOHACH pod názvem DEVOID (nacházející se ve stavu ztráty). Své sólo tvořil za podpory sítě Be SpectACTive! na uměleckých rezidencích v rumunském Sibiu a italském Sansepolcru, kde vedl interaktivní workshopy vycházející z osobní korespondence účastníků. Premiérovému večeru bude předcházet česko-izraelský site-specific DOGTOWN Nadara Rosana, jehož vznik podpořil Prague Pride festival. Po premiéře DEVOID proběhne moderovaná divácká debata a nebude chybět ani večerní koncert, tentokrát projekt B4, který je držitelem první ceny Vinyla za album roku Didaktik Nation Legendary Rock v roce 2011 a představuje unikátní směs elektronické hudby, krautrocku, psychedelie a jazzu.

Publiku bude během 15 dnů Openingu jubilejní sezony nabídnuto více než dvacet rozmanitých akcí zahrnujících jak kmenové inscenace etablovaných souborů, tak   koncerty skupin či interpretů, kteří jsou s tanečním světem úzce spjati a vytvářeli hudbu k četným projektům soudobého tance, fyzického a alternativního divadla či pohybového umění.

Improvizace a celonoční koncert

Večery 17. a 18. září proběhnou v netradičním pojetí. Na Volná zastavení po Praze 3 s Moving Orchestra naváže improvizační večer IQ + CreWcollective (Kateřina Dietzová a kol.). Velké zkušenosti a mistrné zvládnutí nástrojů činí z této okamžité hudby napínavou pouť náhlou inspirací s možností sledování samotného vzniku hudebního tvaru. Po té si diváci vychutnají temné hiphopery Kyklos Galaktikos, jejichž frontman Jan Burian je kromě svého hudebního působení i tanečníkem a performerem. Druhý večer patří ambientní Silent_Night #2, další ze série unikátních celonočních sleepover koncertů vznikajících ve spolupráci s Radiem Wave. „Během Silent Night běží  hudba celou noc, je  jen na Vás,  zda jí prospíte, či vnímáte, nebo protančíte a noc  končí snídaní. Tyto  akce přitahují diváky, protože  divák si plně  uvědomí, co všechno vlastně tanec  ve své  škále nabízí“, říká Yvona Kre
uzmannová.  (Silent Night jsou většinou rychle vyprodané.)

To nejlepší z českých tanečních inscenací

Mezi 20. – 27. zářím se pak představí profilové taneční soubory, kterým PONEC poskytuje zázemí jako koproducent: VerTeDance, Spitfire Company, Farma v jeskyni, NANOHACH, Lenka Vagnerová & Company.

Nejen KOREKCE VerTeDance v režii Jiřího Havelky je ověnčena úspěchy doma i v zahraničí. Spitfire Company uvádí obě inscenace Sniper‘s Lake a Animal Exitus úspěšně i venku. Viliam Dočolomanský, umělecký šéf Farmy v jeskyni a režisér vysoce ceněné inscenace Divadlo, je m.j. držitelem prestižní ceny New Theatrical Realities. A Michal Záhora z NANOHACH uspěl v zahraničí již několikrát, o čemž svědčí i v úvodu uvedená premiéra. Lenka Vagnerová působí poslední rok více v zahraničí než doma. Její La Loba nabízí vrcholný zážitek díky výkonům Andrey Opavské Tanečnice roku 2014 i osobité písničkářky Jany Vébrové s uhrančivým, poetickým projevem. Ani její koncert nebude po uvedení La Loby chybět.

Zapojte se! Be SpectACTive!

„Projekt Be SpectACTive! se zabývá aktivním zapojením publika různorodými cestami. Kromě debat a workshopů jsou to také otevřené zkoušky, tentokrát právě inscenace La Loba se strhujícím nasazením Andrey Opavské. Dalším participativním projektem je Elpida ReFestival – Old’s Cool, který pracuje s aktivními seniory, a to ve spolupráci s centrem pro seniory Elpida a Bajkazylem, který provozuje bar divadla PONEC,“ upřesňuje Yvona Kreuzmannová. „Bajkazyl vytváří také osobitou dramaturgickou řadu, přináší zajímavé prvky, vedle již zmíněných Silent Night i tzv. Postelová kina. Diváci mají šanci v prostředí divadla vleže sledovat pečlivě vybraná kanonická díla světové kinematografie i filmů s taneční tematikou,“ doplňuje ji manažer programu Lukáš Jiřička.

Opening 15. sezony tak poukazuje i na změny, které se nyní v profilaci divadla PONEC dějí, a to jak na praktické, tak i umělecké úrovni. „15 let je výzvou k reflexi vlastního fungování, směřování a nároků na činnost scény, která je jednou z vizitek Prahy a České republiky, bedlivě sledovanou diváky a partnery i mezinárodními institucemi. Svědčí o tom i přijetí PONCE / Tance Praha do prestižní sítě European Dancehouse Network,“ připomíná Yvona Kreuzmannová.

Celé zahájení 15. sezóny vyvrcholí Taneční inscenací roku 2015 Collective Loss of Memory souboru DOT504 v excelentním mezinárodním obsazení. Sérii akcí uzavře 30. září jednak Otevřená hodina Dětského studia určená těm nejmenším a po představení DOT504 pražská skupina alternativního rocku OTK, jejímž frontmanem je Ondřej Ježek, významný hudební producent, který byl oceněn mj. za hudbu k filmu Alois Nebel.

„V rámci Openingu 15. sezony bude kladen důraz na dialog tvůrců s diváky, týmu divadla s partnery a diváky, a to jak v rámci naplánovaných představení, debat  a prezentací, tak i během neformálních setkání a volných diskusí. PONEC je nejen divadlem pro tanec, ale i prostorem pro dialog uměleckých forem, publika, tvůrců  a všech, jimž je současné progresivní umění blízké a vlastní,“ uzavírá Yvona Kreuzmannová, jež stála před 15 lety u zrodu divadla PONEC.
Jen těžko bychom našli umělecký obor, který by zažil podobný vzestup v domácím i evropském kontextu jako současný tanec a pohybové umění v ČR. Velmi rychle si získává významné postavení na světové taneční scéně, ačkoli před 15-ti lety o něm takřka nikdo nevěděl.
Jeho první stálá česká profesionální scéna PONEC – divadlo pro tanec právě vstupuje do své 15. sezony.

Premiéry nadcházející sezony

Opening 15. sezony je ochutnávkou nabitého programu PONCE, který hned v úvodu října nabídne další profilové inscenace, tentokrát Miřenky Čechové působící momentálně v USA, dá prostor festivalu 4 + 4 dny v pohybu a pak už vedle série repríz uvede i premiéry zajímavých tvůrců:

17. 10. 2015 DOT504 / Paul Blackman: Záchvěvy duše (pracovní název) – PREMIÉRA
3. 12. 2015 Věra Ondrašíková:  Netykavka – PREMIÉRA
5. 12. 2015   Hana Strejčková: Mezi námi – PRAŽSKÁ PREMIÉRA – pro děti od 5 let (PREMIÉRA v rámci Japan Festu, 19. 11. v Plzni)
9. 2. 2016 Jiří Bartovanec – PREMIÉRA
19. 4. 2016 Bára Látalová: Different? – PREMIÉRA – v rámci Be SpectACTive!
jaro 2016 ME-SA / M. Hajdyla Lacová / Andrej Petrovič: LUST (pracovní název)  – PREMIÉRA
Mirka Eliášová – PREMIÉRA představení pro děti
Sezona 2015/2016 nabídne i další atraktivní události:

6.–10. 11. 2015 NANOHACH ČESKY 2015
21. 11. 2015 NOC DIVADEL & European Spectator’s Day za účasti Bridget Fiske (UK/AUS) pracující v rámci Be SpectACTive! s uprchlíky a sociálně vyloučenými skupinami na tvůrčích rezidencích v Lublani, Praze a Sibiu.

20.–25. 4. 2016 Česká taneční platforma včetně víkendového festivalu Aerowaves Spring Forward v Plzni

23. 5. – 23. 6. 2016 TANEC PRAHA 2016 – 28. ročník Mezinárodního festivalu současného tance a pohybového divadla

Tanec dětem / Tanec školám

Změny se chystají v sekci věnované dětem a mladému publiku. K zaběhnutým představením pro 1. stupeň ZŠ bude divadlo PONEC pravidelně nasazovat i představení pro 2. stupeň ZŠ a SŠ. Od ledna 2016 bude režim dětských představení pravidelnější. „Každý měsíc připravíme třídenní blok s dětskými představeními – neděle 16:00 představení pro rodiny s dětmi, pondělí 9:00 + 11:00 stejné představení pro 1. stupeň ZŠ a v úterý dopolední představení pro 2. stupeň ZŠ a SŠ, případně i odpolední představení pro Klub mladého diváka,“ vysvětluje koordinátorka Tance dětem Lucia Račková.

Be SpectACTive!

Důležitou složkou současného profilu divadla PONEC je spolupráce s publikem, a to     i s dětmi, seniory či specifickými skupinami diváků. Tuto součást širokých aktivit rozvíjí projekt Be SpectACTive!, který nabízí nové cesty k participaci diváků na chodu divadla. Zároveň přináší skvělé příležitosti českým umělcům pracovat v profesionálních podmínkách na zahraničních tvůrčích rezidencích (uspěli Michal Záhora či Barbora Látalová) a sdílet zkušenosti s ostatními. Tanec Praha / PONEC – divadlo pro tanec se podílí na experimentu devíti evropských kulturních organizací a tří výzkumných institucí, které spojuje network Be SpectACTive! podpořený programem Kreativní Evropa na léta 2014 – 2018.

European Dancehouse Network

V září roku 2015 PONEC vstupuje do své 15. sezóny. Nejkrásnější gratulaci obdržel od prestižní sítě European Dancehouse Network. Byl přijat jako plnohodnotný člen, první a jediný z České republiky, a zároveň jeden z velmi mála ze zemí střední a východní Evropy.
Slova, která mu adresovali účastníci generálního shromáždění ve Vídni, potěší: „Po posouzení Vaší kandidatury se domníváme, že nejenže Váš projekt splňuje kritéria tanečních domů v souladu s článkem 5 našeho Statutu, ale také významně přispívá k rozvoji současného tance jako umělecké formy ve Vaší zemi a stejně tak v Evropě.“

 

 

Foto: Taneční magazín

Taneční magazín

VIVALDIANNO 2015 – MĚSTO ZRCADEL

Hudba, projekce, animace, moderní tanec i mluvené slovo

 

 

KONCERTNÍ TURNÉ
10.6.2015 – Praha, O2 arena

Vivaldianno 2015 – to jsou dech beroucí výkony světových virtuozů, barokní hudba se soudobým zvukem a novou energií a vřelé ohlasy publika

Projekt s podtitulem Město zrcadel má ambice velkolepé mezinárodní koncertní show s hráči světové elity, s moderní animací a projekcí, s tancem i mluveným slovem, s tím vším ve službách trochu mrazivého příběhu o nadějích a ztrátách barokního génia Antonia Vivaldiho.

97053

Autor celého projektu, Michal Dvořák, o něm říká: „Vivaldianno – Město zrcadel“, to je nebývalé hráčské obsazení, nebývalý autorský tým, nebývalá investice do realizace a taky výborná konstelace hvězd, řekl bych“.

V našich podmínkách je skutečně výjimečná událost, sejdou-li se na pódiu kromě osvědčených protagonistů (Svěcený, Dvořák, Heroldovo quarteto) také takové hvězdy světového formátu jako Tina Guo a Li Chuan Yun.

96981_BW

Tina Guo je famózní hráčka na elektrické i akustické cello.  Její hudební kariéra jde zcela napříč nejrůznějšími hudebními žánry. Důkazem budiž, že Tina hraje pravidelně skladby Antonína Dvořáka, doprovázela slavnou rockovou skupinu Foo Fighters, spolupracovala s Al Di Meolou, Peterem Gabrielem, Carlosem Santanou, Stevie Wonderem, Hans Zimmerem a dalšími. Po celém světě koncertovala v rámci představení Cirque du Solei “Michael Jackson: The Immortal World Tour a podílela se na desítkách filmové a televizní hudby.

Li Chuan Yun, geniální čínský houslista ovládající neuvěřitelnou techniku hry, držitel pomyslného titulu „nejmladší profesionální houslista na světě“. Na housle začal hrát ve svých 3 letech, v 5 letech vyhrál první cenu Beijing Youth Junior Violin Competition, v 11 letech nejvyšší cenu na Wieniawski International Youth Violin Competition jako nejmladší držitel této ceny v celé historii. Paganiniho skladby nahrál ve svých 14 letech. Li Chuan Yun koncertuje po celém světě a na svém kontě má 12 CD a DVD.

Na projektu se podílí také tito tvůrci: režisér koncertní show Michal Caban, scénograf Šimon Caban, autor libreta Tomáš Belko, filmové a animační studio EALLIN ANIMATION, atd.

Foto: archiv Jaroslav Svěcený

Taneční magazín

Rozhovor s moderátorkou, herečkou a zpěvačkou EMMOU SMETANA

„Přistupuji k lidem bez předsudků“

 

 

 

1. Váš životopis by stačil naplnit životy ještě nejméně dvou nebo tří  lidí.  Jak to časově zvládáte? Nemáte pocit, že by člověk měl někde „ubrat plyn“?

„No,  je mi 25 let, energie mám snad dost na to, abych  se aspoň snažila věnovat těm činnostem, které mě naplňují. Pokud pracujete s nadšením, tak práci nevnímáte jako práci, ale jako koníčka. Na druhé straně mě  ale rodina a přátelé nevidí tolik, jak by si přáli.

A mám méně spánku, než potřebuji.“

2. Kolik hodin spánku potřebujete při tak nabitém  denním programu?

„Zrovna já mám smůlu. Optimálně totiž potřebuji tak 11-12 hodin spánku, to je pro mě akorát. Méně než 8 hodin pro mě znamená, že  jsem „na hraně použitelnosti“  a 6 – 7  hodin je málo. Někomu to stačí, ale já se trošku motám a hůř vnímám…“

1

3. Paříž,  Štrasburk, Berlín, Praha. Všude jste strávila kus života. Cítíte se někde doma? Kam patříte povahou?

„Já to cítím takto:  pokud jsem někde déle než týden,  jsem  tam doma. Okamžitě si všude zvyknu, nikde mi to nepřipadá cizí. Když jsem v Praze, stýská se mi po Paříži. Žila jsem tam od 2 do 6-ti let a pak znovu, když mi bylo 21, mám to v podvědomí silně uloženo. V okamžiku, kdy  letadlo přistává v Paříži, toužím tam zůstat. Ale za 14 dní, maximálně za 3 týdny se mi zase začne stýskat po Praze. Být chvíli tady a chvíli tam mi naprosto vyhovuje.

V každém případě jsou pro mě zásadnější lidé  než místo. Jsem doma i v Praze, je tu celá má rodina.  Jsem pracovně vytížená a vše tak rychle utíká….. Obvykle  bych po dvou  letech jela dál, ale teď zůstávám. Takže teď mám domov tady.“

3

4. Může být takový všestranný  a světa znalý člověk šťastný s Čechem?

„A proč ne? Já patřím do první evropské generace, což zní jako klišé a špatně se tomu věří. Ale v podstatě to znamená, že absolutně nevěřím na jednobarevnou příslušnost. Stejně jsme všichni zglobalizovaní. Nebo vy snad nechodíte do fast foodu, nepoužíváte při vaření sojovou omáčku?

Dost jsem cestovala, jsem obyvatel staré Evropy, to vím jistě, a když o tom tak přemýšlím, tak v Evropě jsem doma všude. Uvědomila jsem si to zejména, když jsem byla v Turecku a v Africe.  Můj muž je napůl Čech, napůl Izraelec. A vařím mu všechno možné, včetně takzvaně cizích jídel – hodně střídám  asijskou a středomořskou  kuchyni, a předevčírem jsem např. dělala mexickou večeři.“

5. Váš partner je tedy zčásti cizinec.  Jsou  mezi vámi problémy ohledně národnostních zvyků, postojů, názorů?

„Člověk potřebuje žít s člověkem, který ho pochopí. Logické souvislosti určitě v lásce hledat nelze. Láska v mém pojetí není racionální. A pro mě nikdy  nebylo a není  kritérium, odkud kdo je.

Národnostní, duchovní nebo dokonce kulturní rozpory mezi námi nejsou. Ani jeden z nás se nehlásí k žádné víře, čili ani v tomto se žádný rozkol nekoná. Navíc si celý život zakládám na tom, že k lidem přistupuji bez jakýchkoli rasových či jiných předsudků. Můj přítel Jordan má maminku Češku, do  9-ti let žil  v Čechách, od 9-ti do 18-ti let žil v Izraeli. Já jsem měla opačný osud, do  10-ti  let jsem byla ve Francii (v Paříži a ve Štrasburku)  a mezi 10-ti až 18-ti lety v Čechách.“

5

6. Vy máte  talent pro hudbu. Přesto jste se ale maximálně věnovala studiu.  Myslíte, že zpěv  by Vás nenaplňoval? Nebo jste opravdu cíleně a ctižádostivě šla za povoláním svých snů? Které to je povolání? Moderování?

„Jsem dcerou hudebního producenta,  vyrostla jsem vedle člověka, který byl na vrcholu v hudební oblasti (tvořil např. s Vladimírem Mišíkem nebo Petrem Novákem, jako umělecký ředitel pařížského rockového klubu spolupracoval například s Iggy Popem, Manu Chao, Pretenders, Police…). Takže kudy se vydat dál? Nechtěla jsem být vnímána jako dcera Jiřího Smetany.  Ve zpěvu jsem si nikdy úplně nevěřila, takže jsem ho vždy brala jako koníček, už od svých 9-ti let skládám písničky.

Na druhou stranu mě vždy upřímně zajímala politika. Ale zase ten samý pocit –  nechtěla jsem být jen dcera známé tváře sametové revoluce, Moniky Pajerové. Studovala jsem proto ve Francii, chtěla jsem zůstat tam a nebýt ničí dcera nebo neteř. Dopadlo to ale jinak, že…

Myslím, že pokud  člověk není zrovna jednostranný talent, (jako třeba Jordan,  on je prostě muzikant a herec, případně do budoucna filmař, a nic jiného nepřipadá v úvahu),  ale má více  zájmů, pak je lepší mít „diplom v kapse“.

V případě, že herečky z DAMU  nedostanou roli, je to pro ně katastrofa. U mě se v takovém případě nic neděje. Tak  roli nedostanu … budu dělat něco jiného. Mám zkrátka určité záruky, zadní vrátka, a to je pocit k nezaplacení. Klidně ale podpořím třeba jednou své děti, pokud je bude zajímat jen jedna oblast, dejme tomu hudba. Nicméně budu je varovat v tom smyslu, že jdou do rizika.“

2

7. Co vás nejvíce těší na uvádění zpráv a co  je na této práci naopak  nejtěžší? Vy se vracíte domů  kolem půlnoci, máte vůbec někdy volno?

„Kdyby člověk jen moderoval, tak  to jde. Před vysíláním potřebuje tři  hodiny na přípravu, nalíčí se, obleče, připraví si zprávy, odříká zprávy, odlíčí se a jde domů.

Jenže já mám tuto práci spojenou s profesí reportérky. To znamená, že  jsem celý den v terénu, podílím se na tvorbě zpravodajství, zpracovávám si  svobodně všechny informace, je to moje dílo. Sděluji něco lidem, novinky. Na to jsem pyšná.

Večerní noviny mě zase těší  v tom, že vlastními slovy, výrazy, gestikulací, tónem, sděluji hlavní události dne. Doslova si na ně „sáhnu“,  přepíšu si je. Je to výzva – osobní interpretace. Ze  začátku  jsem si nevěřila,  první „kamerovky“  byly hrozné.

Ale už na moderátorském kurzu  z Vás udělají takřka profíka. Člověk cítí, jak se to má správně dělat, sám sebe slyší u stolu, nervozita odchází. A také  pozná sám, jestli to dělá dobře. Kdyby ne, asi by na obrazovce  moc dlouho nevydržel. Poprvé jsem měla srdce v krku. Celý první měsíc jsem mívala sevřený žaludek. Ovšem  tělo si zvyká na stres a je čím dál odolnější, to je  pud sebezáchovy, takže nervozita postupně zmizela.“

8. Někteří lidé tvrdí,  že chytrá a krásná  žena si  nemůže  najít partnera. Ale Vy jste dokladem toho, že to jde, že?

„Nevím, proč se to říká, mám se dobře. Mám krásný život a pro sebe ideálního partnera, každému bych to přála.“

6

9. Vy jste s partnerem už 5 let, plánujete rodinu?

„No tak …. plánujeme, že jednou budeme mít rodinu. Jsme strašně mladí, chceme cestovat.  Tím, že jsme se našli, jsme již ta jednotka…. Děti třeba přijdou za 3-5 let, to je jedno. Oba jsme hodně pracovně vytížení. To bude chtít správnou dobu, to ucítíme. Mám odjakživa silnou intuici, a i díky tomu jsem se mnohdy ocitla ve správný čas na správném místě. Jako tomu bylo nedávno v případě konkurzu do hudebního představení Lucie v HD Karlín, kde jsem vyhrála hlavní roli. Takže toho volného času bude ještě míň…A přesto se na to moc těším.“

10. Co třeba  film?  Nebude se  Vaše kariéra ubírat tímto směrem?

„Chci  také pokračovat v herectví, to jsem neopustila. Snad by se daly obě profese  skloubit dohromady. Třeba mi někdo nesvěří charakterní  roli, protože budu zařazena jako moderátorka. Co se filmu týče, míč je na straně režisérů.“

4

11. Když máte náhodou volno, jak relaxujete?

„Odpočinu si při spánku, je to spíše hluboké kóma. Strašně moc jím, chodím na procházky s Jordym, mám ráda jeho úsměv a smích, ten mě nabíjí. Také potřebuji  přátele, a odjakživa si doma tancuju. Jen tak, svobodně, pro sebe, choreografie nemusím.“

 

Děkuji za rozhovor
Eva Smolíková