VOICES

Cesty k sobě samým i k naprostým cizincům

Temporary Collective v čele s režisérkou Petrou Tejnorovou a dramaturgyní Sodjou Lotker přicházejí s novou experimentální webovou stránkou s názvem VOICES. Tento event reaguje na dobu pandemie a redukci mezilidského kontaktu ve společnosti. Bude se jednat o audioperformativní web, na kterém se od 9. března bude každé úterý od 18:00 do 22:30 po dobu 6 měsíců objevovat aktivní hlasový záznamník, kde bude moct každý zanechat a sdílet otázky, myšlenky i své frustrace. Formát hlasové schránky VOICES navazuje na fenomén vzkazů v láhvi, telefonních záznamníků, zvukových dopisů. Není to sociální síť ani chatovací místnost, tvůrcům nejde o rychlou komunikaci. Zcela naopak. Cílem je zpomalit, zastavit se a vnímat. 

„Na performativní web budou mít přístup nejen přizvaní občasní hosté – performeři  a tanečníci – ale také kdokoli, kdo web navštíví. Na březen jsou domluveni tři hosté, jejichž jména zveřejníme až po daném večeru. Tedy, až ex post, až po úterku, kdy event proběhne, se dozvíte, kdo v daný večer na VOICES byl přítomný,“ říká režisérka Petra Tejnorová a pokračuje: „Můžete se tedy na VOICES vracet pravidelně a web tak společně budovat nebo jen naslouchat audiovzkazům ostatních. V situaci omezení kvůli Covid-19 naše těla nastřádala, nasála a držela mnohé emoce z tohoto stavu neustálé brzdy a rozjezdu v samotě našich pokojů. Věříme, že i zanechání vzkazu znamená mít naději, že budeš vyslyšen.“

Projekt VOICES navazuje na předchozí práci skupiny Temporary Collective – taneční performance s názvem DUETY, která se odehrávala v divadle PONEC (i v tomto projektu jde o podobné principy tvorby). Duety vytvářely prostor pro setkání mezi diváky a tanečníky. Setkání trvala někdy jen několik vteřin. Třeba si jen mlčky hleděli do očí. A taková mimořádná konverzace diváka nechala zažít, co to znamená být spolu a v čem může spočívat lidský kontakt.

Námět a koncept: Petra Tejnorová a Sodja Lotker

Code a design: 2046

Producent: TEMPORARY COLLECTIVE

Koproducent: Tanec Praha, z. ú. / PONEC – divadlo pro tanec

Hlasová schránka Voices je aktivní každé úterý v čase od 18.00 do 22.30.

Jen tehdy je možné vzkazy nahrávat a zveřejňovat. Po ukončení akce zůstává přístupný audioarchiv daného večera.

 

 Více na: www.divadloponec.cz  a www.temporarycollective.cz

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Letos ve vleku silných emocí (a bez nemocí)

Skončil předjubilejní ročník festivalu „MALÁ INVENTURA“

19. ročník Malé inventury skončil. Devítidenní festival nového divadla se podařilo – i přes nepřízeň současné „koronavirové“ situace – zrealizovat offline. Představení, která proběhla fyzicky, například ve Studiu Hrdinů, v MeetFactory, Divadle Ponec, ve Studiu ALTA, Divadle X10 a dalších, byla přístupná pouze profesionálům. A to promotérům, dramaturgům, ředitelům regionálních scén a festivalů a novinářům s antigenním testem. Zájemci z řad veřejnosti pak viděli streamovaný kabaret „PiNKBUS“. Velký úspěch měly komentované online prohlídky pražských nezávislých scén 360° kamerou. I speciální Covid-19 edice burzy projektů pod názvem „Sbal ho!“. Či série „Život On Air“. Zde šlo o rozhovory s výraznými uměleckými osobnostmi. Online doprovodný program vidělo, v rámci devíti festivalových dní, 3350 diváků. Youtube kanál „Malá inventura“ zůstává i nadále přístupný a vše je tedy možné prohlédnout si i zpětně.

Z inscenace „Arbakkinn“

Podtitulem ročníku se stalo zvolání ‚Milujeme offline!‘. A my jsme rádi, že se nakonec podařilo, aby vybraná představení zhlédl omezený počet diváků z profesionální obce. Byla tak udržena kontinuita nezávislého divadla a jeho reflexe,“ říká umělecký ředitel Malé inventury” Petr Pola. „Dalším profesionálům z České republiky i zahraničí jsme nabídli online program. Mohl, alespoň částečně, nahradit to, že se festivalu nemohli zúčastnit fyzicky. Obdrželi přístupy ke streamům deseti představení, která jsme vysílali od pondělí do pátku, a také interaktivní katalog. Ten jim umožnil získat informace o všech čtyřiceti představeních vybraných pro letošní festival, včetně jejich záznamů. Profesionálové dále získali přehled o možnostech financování nezávislých projektů v ČR. Nebo se mohli například seznámit s výsledky diskuze o budoucnosti divadelních aktivit, až covidová krize skončí.“

„Průvodce peklem“

Festival „Malá inventura“ poukázal na možnost konání kulturních akcí i během pandemie, samozřejmě za dodržování přísných hygienických podmínek. Nikdo z organizačního týmu, umělců ani návštěvníků se koronavirem nenakazil. Po masívním testování se ukázalo, jak zodpovědná, ale také disciplinovaná kulturní obec je. Na rozdíl od firem, kde doposud nebyly povinné testy a dokonce ani respirátory.

Z představení „Hang Oute“

Letošní festival byl doprovázen velmi silnými emocemi. Jak ze strany účinkujících, tak profesionální obce, která tvořila publikum,“ doplňuje ředitelka Malé inventury Adriana Světlíková. „Slyšet po tolika měsících opět potlesk bylo opravdu blahodárné. A vneslo to, alespoň na pár dnů, optimismus a možné vyhlídky do budoucna. A to se v těchto dnech skutečně cení. Návštěvnost byla stoprocentní a kolikrát se i tvořil list náhradníků.“

Kromě zmapování současného stavu, podmínek a možností „Malá inventura“ upozornila i na to, jak důležitou roli kultura ve společnosti má – přispívá k sounáležitosti, psychické rovnováze jedinců. Ale i ke zdravé občanské společnosti a její kultivaci a je také výborným anti konfliktním nástrojem. Organizátoři „Malé inventury“ připravují během letošního roku pokračování tohoto festivalu v regionech. V plánu je například Jičín, Jihlava, České Budějovice nebo Karlovy Vary.

Foto: Markéta Bendová

Johana Mravcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s ředitelkou festivalu Tanec Praha a divadla Ponec YVONOU KREUZMANNOVOU

„Tanec byl pro mě vždy vysvobozením“

Přes gymnastiku se dostala ke své velké lásce, k současnému tanci, který Yvonu Kreuzmannovou tak okouzlil, že se mu nejen sama věnovala, také vystudovala teorii tance, i když původně chtěla studovat choreografii. Založila občanské sdružení Tanec Praha, které je pořadatelem festivalů TANEC PRAHA a Česká taneční platforma a je ředitelkou tanečního divadla PONEC.

Vyrůstala jste se sestrou v Praze v rodině experta na tropické dřeviny.  A do sedmnácti let jste se vrcholově věnovala sportovní gymnastice. Jenže pak jste měla úraz a se sportovní kariérou byl konec. Jak vzpomínáte na období svého dětství a dospívání? Čím jste chtěla být?

„Já mám vzpomínky na dětství krásné, bydleli jsme nejprve na internátě v Thomayerově nemocnici, kde pracovala má matka, takže jsme trávili spoustu času v Krčském lese, pak jsme se přestěhovali do Strašnic, kde se teprve pomalu stavělo sídliště Skalka, takže jsem tam zažila ještě zelené pláně – pro nás byl kontakt s přírodou zásadní. Vyjížděli jsme vláčkem různě za Prahu a pak často jezdili do Brd, prázdniny jsme trávili nejvíc na jihu Čech a Vysočině, pod stanem, na kolech, různě. Hledali jsme své ostrůvky svobody uprostřed pokryteckého světa za železnou oponou. Neměla jsem žádnou konkrétní představu, kam mě ten režim pustí, tak jsem se snažila najít svou cestu ve světě umění. Měla jsem kliku, ale taky velkou disciplínu.“

 S gymnastikou jste skončila a našla jste se v současném tanci a začala se mu věnovat amatérsky. Čím Vás okouzlil, že jste mu tak podlehla?

„Tanec byl pro mě vysvobozením, byla jsem vždycky hyperaktivní a bez pohybu si neuměla život představit. Najednou jsem ale objevovala nové dimenze pohybu, jeho možnosti, propojení s dechem, nešlo už jen o dril či techniku, ale mnohem víc. Neskutečně mě bavilo improvizovat.“

Po gymnáziu jste dva roky pracovala v cestovní kanceláři a přitom dálkově studovala cestovní ruch na VŠE. Jenže byla tu Vaše láska k tanci, a tak jste to zkusila na HAMU na taneční vědu. Proč jste si vybrala právě teorii tance?

„Já jsem šla k ‚talentovkám‘ na choreografii, byla jsem plná nadšení pro tvůrčí práci, ale taky jsem měla maturitu z klasického gymnázia, jazykový talent a k němu matematické myšlení. Bíba Brodská si mě všimla, vysvětlila mi, že bez profesionální praxe v divadle na choreografii jít nelze, ale pozvala mě na druhý den ke zkouškám na teorii tance. Moc jsem si toho pod tím pojmem neuměla představit, ale neváhala jsem a dobře, že tak. Nasávala jsem vědomosti na různých fakultách, nejen hudební, bavilo mě psát, překládat, bádat v archivech, ale stejně mě to táhlo zpátky k praxi. Sametová revoluce mi otevřela dveře do Evropy a na stipendiu v Paříži jsem pochopila, že současný tanec je to, co chci s diváky v naší zemi sdílet, bylo tu na co navazovat, ale až po pěti desetiletích izolace, to je velká mezera a já ji chtěla zaplnit.“

 V roce 1991 jste založila občanské sdružení Tanec Praha, které je pořadatelem festivalu TANEC PRAHA. Podle čeho vybíráte účastníky festivalu a kdo se na festivalu již představil a na koho se můžou diváci ještě těšit?

„Festival byl prvním, co mi dávalo smysl. Vozit sem světové špičky, ale i objevovat nové talenty, motivovat naše umělce a otevírat jim možnosti mezinárodní spolupráce. Logicky jsem proto o pár let později založila druhý festival – Česká taneční platforma – a pak už jen hledala vhodný prostor pro taneční divadlo. Vybírat program festivalu je velká dřina, musíte zhlédnout stovky děl, ideálně naživo, zdaleka ne vše vás nadchne.  Rozhodující je pro mě nejen zkušenost, ale hlavně intuice. Musím být o díle přesvědčená, umět si ho představit v českém kontextu – to není vždy tak jednoduché, naši diváci nebyli zvyklí na jinou estetiku než klasický balet a folklor… První léta byla velmi náročná, čelila jsem i mnohým předsudkům naší odborné veřejnosti, ale to vše je jen otázkou času a víry. Já věřím, že současný tanec je neskutečně zajímavý, bohatý a má neustále co nabízet. Nejde jen o hvězdy, které se nám daří vozit, jejich výčet je dlouhý, například Jiří Kylián, Maguy Marin, Bill T. Jones, Ohad Naharin, William Forsythe, Trisha Brown, Akram Khan, Sidi Larbi Cherkaoui, Alain Platel, Joseph Nadj, Lin Hwai-Min a další… Jde i o středně velké a malé produkce, kde se umělci nebojí experimentovat a hledat nové cesty i nezvyklé lokality pro tanec. Na ty se vždy můžeme těšit a snažíme se nabídnout také zcela nová jména, například Dimitris Papaioannou v Praze ještě nebyl…“

Yvona Kreuzmannová a Jiří Kylián u příležitosti uvedení jeho inscenace East Shadow v divadle PONEC v rámci festivalu TANEC PRAHA 2018 ( foto Vojtěch Brtnický)

Později jste založila také taneční divadlo PONEC zaměřené na současný tanec a pohybové divadlo. Co Vás přivedlo k založení této taneční scény?

„V celé ČR nebyly profesionální podmínky pro prezentaci současného tance, zatímco skoro každá evropská metropole se chlubí Domem tance či jinými scénami dobře vybavenými právě pro náš obor. Promýšlela jsem, jak lze napomoci dalšímu rozvoji naší scény, což nadále trvá, protože skutečný Dům tance potřebuje i zkušebny, dílny, solidní podmínky pro tvůrčí proces. A tak po dvaceti sezonách divadla PONEC se dočkáme v roce 2021 vlastní zkušebny – Studia Krenovka – a do toho nás čeká náročný projekt rekonstrukce bývalých žižkovských lázní, kde plánujeme 4 zkušebny, dílny, co-working space, wellness pro rehabilitaci a snad i zvukové studio, to vše v těsné blízkosti PONCE, což je velká výhoda.“

Díky svým pracovním aktivitám jste spolupracovala s řadou osobností. Na koho ráda vzpomínáte a s kým byste ještě ráda spolupracovala?

„Mám za sebou nezapomenutelná setkání s velkými osobnostmi světové scény, za všechny Bill T. Jones, Trisha Brown, Ohad Naharin nebo neuvěřitelně skromný Merce Cunningham… a asi největší zážitky mi přinesl Jiří Kylián, ta jeho lidskost, smysl pro humor a velkorysost. Potkala jsem ale i lidi, kteří zdaleka tolik „nejsou vidět“, přesto za nimi stojí spousta práce a výsledky, bez nich bychom ta známá jména vlastně neměli šanci objevit. Ať už to byl Sam Miller v USA, Bob Palmer nebo John Ashford v UK, měla jsem štěstí na skvělé lidi a mám ho i tady v Čechách. Nejvíc mě určitě ovlivnil můj otec, ale zrovna tak si vážím svého týmu, bez něj bych toho nikdy tolik nedokázala. Baví mě práce s mladým týmem i fakt, že mám komu ty zkušenosti i vize předávat.“

 V roce 2003 jste byla prezidentem Francie jmenována Rytířem za zásluhy. Co to pro Vás znamená?

„To byla velká pocta, celkově vnímám, že si mé práce v zahraničí velmi cení, protože tam má náš obor prostě delší historii a uznání. Ale i u nás se pohled na současné taneční a pohybové umění s lety mění, a to je dobře.”

 Umíte vůbec odpočívat? Někde jste přiznala, že ráda hrajete volejbal…

„Právě volejbal je fantastická forma aktivního odpočinku. Zrovna tak miluju moře, potápění, ale taky lyžování nebo pobyt v přírodě u nás v Čechách, to si vždy „vyčistím hlavu“. Faktem je, že jsem ,workoholik´, ale není to neléčitelné.  Mým dětem už je přes dvacet a stále nás baví jezdit spolu na dovolenou, tam mám od nich zákaz otevřít počítač. Nicméně patřím ke generaci, která si silně uvědomuje cenu svobody, musela jsem si ji vydobýt a dobře vím, že svoboda stejně jako nezávislost znamená také velkou odpovědnost.“

Yvona Kreuzmannová se narodila 21. 4. 1963 v Praze jako Yvona Nováková, ale známá je jako Yvona Kreuzmannová po svém prvním manželovi herci Františku Kreuzmannovi. Vystudovala gymnázium a teorii tance na HAMU a na ročním stipendiu ve Francii na pařížské Sorbonně a na Univeristé Paris VIII. V roce 1990 byla tiskovou mluvčí festivalu Tanec Praha. V roce 1991 založila občanské sdružení Tanec Praha, které se stalo pořadatelem festivalu TANEC PRAHA a ona jeho ředitelkou a dramaturgyní,  provozuje taneční divadlo PONEC. Absolvovala řadu zahraničních stáží a ve Francii byla jmenována Rytířem řádu za zásluhy. Má dvě děti.

Foto: Eva Smolíková, Vojtěch Brtnický

Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Víkend plný »BAZAARu«

Letos on-line. A nakonec netradiční večeře, nikoli poslední. Pozor, vy všichni můžete na tento festival i přispět!

Letošní „Bazaar Festival“ čeká závěrečný víkend. A ten bude pěkně nabitý. Pojďte si s námi užít sobotu i neděli plnou ukázek ze vznikající tvorby evropských umělců, živá on-line setkání a jednu hodně netradiční večeři, která se protáhne až do půlnoci.

V sobotu 31. října je na programu „Sobotní bazaar“ a „Noc buřiček“. „Sobotní Bazaar“ je pomyslným centrem festivalu „Bazaar“. Diváky čeká přehlídka několika ukázek právě vznikajících scénických a tanečních projektů umělců z České republiky a dalších zemí střední a východní Evropy. Samozřejmostí je také diskuze s diváky a tvůrci. Letošní „Sobotní Bazaar“ proběhne sice on-line, ale nic mu nebude chybět. Program „Sobotního Bazaaru“ začíná v 17.00 a budete mít možnost zhlédnout hned čtyři ukázky čtyř různých tvůrců. Diskuzi po ukázkách povede umělecký ředitel a dramaturg festivalu Ewan McLaren společně s Lucií Hayashi z Tanečních aktualit.

Ve 20.00 navazujeme „Nocí buřiček“ – komponovaným večerem v podání dvou progresivních evropských umělkyň, Polky Agaty Siniarske a Chorvatky Zrinky Užbinec. Večer vyvrcholí „Všichni doma” domácí Dance Party, kterou bude online živě řídit skvělá DJ Johanna, také ze svého obýváku.

Nedělní večer, první listopadový den a závěr festivalu bude zasvěcen největší výzvě i riziku letošního Bazaaru. Oceňované a provokativní slovinské duo Leja Jurišić a Marko Mandić si v Lublani pronajali prázdný dům, aby v něm pro vás přichystali večeři, hovořili o umění, vaření, současné situaci, inscenaci „Together“ a hlavně improvizovali. Jste zvědaví, jak se dá 6 hodin v kuse smysluplně komunikovat skrze ZOOM? Věřte, že Leja a Marko to dokážou, jste připraveni i vy? Nalaďte si ZOOM přenos v 18.00, uvařte si spolu s nimi, udělejte si pohodlí. A možná tenhle večer poslouží jako návod, jak přežít tuto dobu on-line setkávání. „Bazaar Festival 2020“ skončí o půlnoci, do které vás dovede právě tahle dvojka.

Pojďte si užít závěr podzimní edice šestého ročníku „Bazaar Festivalu“ a věříme, že na jaře se budeme moct opět potkat v divadelních sálech. Aby to ovšem bylo možné, potřebujeme vaši pomoc. Pro „Bazaar“ byla založena sbírka na www.donio.cz/bazaarfestival a každá koruna pomůže, i kdyby každý z vás poslal padesátikorunu. Těšíme se na viděnou on-line, sobotní i nedělní program proběhne v angličtině.

Víkendový online program Bazaar Festivalu”:

SOBOTA 31.10. | „Sobotní Bazaar““ živě on-line (v anglickém jazyce)

17.00 | „SOBOTNÍ BAZAAR“

1. ME-SA / Martina Hajdyla Lacová (SK/CZ): MOMENTUM

2. Tinka Avramova (USA): 5/8 OF AN INCH

PAUZA – 8 min

1. Anna Biczók & Ula Zerek (H/PL) PAVLOVA RECIPE – stage: healing

2. the guts company (D) MACHT#2 – the skin

3. Weronika Lewandowska (PL): 360 DEGREE POETRY (THE FORETOKEN)

Diskuse po ukázkách bude vedena Ewanem McLarenem s Lucii Hayashi z Tanečních aktualit.

Sobotní večerní dvojprogram a domácí dance party:

NOC BUŘIČEK“ (v anglickém jazyce)

20.00 | Agata Siniarska (PL): IN THE BEGINNING WAS A COPY: Živý průvodce k supervlastnostem bakterií a jak je ovládnout

20.30 | Zrinka Užbinec (HR): IMPLODED GOO: Jak složit rozmetané částice svého těla do nové choreografické sloučeniny

21.00 | Artist talk with Agata Siniarska and Zrinka Užbinec and team

21.30 | VŠICHNI DOMA DANCE PARTY s DJ JOHANOU – ON-LINE ŽIVĚ

NEDĚLE 1. 11. | online on ZOOM (v anglickém jazyce)

18.00 – 24.00 | Leja Jurišić-Marko Mandić (SI): ZOOM VEČEŘE S UMĚLCI PŘEDSTAVENÍ „TOGETHER“

Jak mohou tito pozoruhodní umělci vydržet tak dlouho? I v této podivné nové situaci, odvážné slovinské duo Leja Jurišić a Marko Mandič podstupují největší riziko letošního festivalu: speciálně si pronajali dům v Lublani. A najali si kameramany, aby vás pozvali na speciální 6-hodinovou on-line večeři a setkání! Během toho, co budou vařit, jíst a improvizovat, jejich intimní sdílení bude o samotném představení „Together“, o umění, životě, aktuální situaci a všem, co se objeví v menu. Občas se můžete ke konverzaci připojit naživo. A kdykoli můžete psát komentáře (a)nebo otázky, které vám budou zodpovězeny. Vyhraďte si svůj čas na vaření, pojídání, popíjení a povídání.

Akce bude v angličtině, přesto se pokusíme přeložit dotazy diváků do češtiny.

Michaela Sikorová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN