Pro pedagogy v PONCI

Již šestý ze série seminářů v rámci projektu Tanec školám, který třináctým rokem přináší dětem do škol kreativní pohybovou výuku.Vzdělávací a tvořivý workshop určený pro taneční lektory pracující s dětmi, pedagogy ZUŠ a ZŠ.

Tanec Praha srdečně zve na seminář pro lektory tanečně-pohybové výuky dětí, pedagogy ZUŠ a ZŠ. Lektorky Anna Sedláčková a Mirka Eliášová přinesou nové inspirace z metody Body Mind Centering a kontaktní improvizace s využitím předmětu.

Místo a datum konání: PONEC – divadlo pro tanec, 21. a 22. 9. 2019
Téma: Úvod do metody Body Mind Centering a kontaktní improvizace s předmětem – a jejich využití v práci s dětmi
Lektorky: Anka Sedláčková a Mirka Eliášová

Vzdělávací a tvořivý workshop určený pro taneční lektory pracující s dětmi, pedagogy ZUŠ a ZŠ. Již šestý ze série seminářů v rámci projektu Tanec školám, který třináctým rokem přináší dětem do škol kreativní pohybovou výuku. Semináře neposkytují samotné vzdělávání lektorů Taneční a pohybové výchovy, ale jsou zaměřeny na doplňující poznatky a nové inspirace, které mohou obohatit tuto výuku.

Workshop Anky Sedláčkové bude zaměřený na jednotlivá témata z oblasti zkušenostní anatomie a vývojového pohybu s možnostmi využití v kreativním pohybu s dětmi školního věku. Prezentovaná témata budou zkoumána v improvizovaném pohybu i pohybových zadáních. Přístup BMC je přístupem, který vnímá člověka (učitele a dítě) jako komplexní osobnost a prostředním pohybu a dotyku nabízí možnost projevení mysli prostřednictvím těla a naopak. Vytváří prostor pro pohybové sdílení.

Mgr. Mirka Eliášová

Lektorka Mirka Eliášová naváže svým blokem na předchozí seminář, kde představila základy kontaktní improvizace v práci s dětmi. Nyní se zaměří na možnosti využití předmětu jako mediátora kontaktu v improvizaci, ale také jako další podnět pro tvořivou práci dětí.

Nebude chybět ani sdílení zkušeností, vzájemné konzultace a ukázková lekce programu Tanec školám.

Více informací: https://divadloponec.cz/cs/vzdelavaci-seminare

Cena semináře: 1 200 Kč, studenti 800 Kč

Přihlašování a informace: martina.filinova@tanecpraha.eu

Divadlo pro tanec PONEC

Seminář realizuje: Tanec Praha z. ú. v rámci celoročního projektu PONEC DĚTEM 2019 s podporou MŠMT ČR.

 Foto: archiv TM

Tanec Praha

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Festival pod mottem »Nikdo nemá nic«

Populární akce „4+4 dny v pohybu“ se na podzim vrací do Desfourského paláce. Uvidíte i superfyzický pohyb!

Již 24. ročník mezinárodního festivalu současného umění “4+4 dny v pohybu” proběhne od 4. do 12. října 2019 v Praze. Více než 60 současných umělců oživí Desfourský palác na Florenci v rámci hlavního výstavního projektu Místa činu s podtitulem Nikdo nemá nic. Divadelní část festivalu zahájí americký performer Jeremy Wade s novým představením The Clearing. Návštěvníci se mohou těšit na aktuální, provokativní a novátorské divadelní a taneční projekty z Belgie, Egyptu, Finska, Francie, Íránu, Izraele, Jihoafrické republiky či USA, které budou uvedeny v divadlech Archa, Ponec a Centru současného umění DOX. Kompletní program festivalu bude zveřejněn v září 2019. Více informací na www.ctyridny.cz.

Francouzský hudebník a performer Gérald Kurdian představí  metamorfózy sexuálních revolucí 

Desfourský palác na Florenci se opět stane centrem hlavního výstavního projektu Místa činu festivalu 4+4 dny v pohybu 2019. Jejím kurátorem je český výtvarný umělec, publicista a pedagog Milan Mikuláštík, který představí 60 umělců především ze Slovenska. „Název výstavní části Nikdo nemá nic je odpovědí na společenské, environmentální a ekonomické změny, které prožíváme a na které bychom měli reagovat. Místa činu v Desfourském paláci představí také instalace zahraničních umělců oceněných na letošním Biennale v Québecu, celkem čtyři české divadelní premiéry od Wariot Ideal, Spitfire Company, Terezy Hradílkové a Viktora Černického. Nebude chybět ani symposium zaměřené na aktuální problematiku vodních zdrojů a řada doprovodných akcí,“ dodává organizátorka festivalu Denisa Václavová. Pro školy a dětské návštěvníky je připraven doprovodný program platformy Máš umělecké střevo? a pro umělecké profesionály bude opět připravena festivalová škola. 

Belgický umělec Louis Vanhaverbeke prozkoumává hranice normality

Letošní zahraniční divadelní program mapuje tvorbu mimoevropských scénických umělců. „Vybrali jsme několik originálních, špičkových performerů a tanečníků, kteří svou radikální a kritickou tvorbou boří zažité stereotypy. Většina z nich představí svou práci českému publiku úplně poprvé,“ říká dramaturg divadelního programu Pavel Štorek. Festival zahájí americký performer Jeremy Wade se svou provokativní show The Clearing. V novém sóle Wade svým superfyzickým projevem – tancem, fyzickou akcí, zpěvem, textovým apelem, ale i hudbou a scénografií, vyjadřuje hlubokou obavu o budoucnost. Finsko-egyptská umělkyně Samira Elagoz přiveze své úspěšné představení Cock, Cock.. Who’s There?, ve kterém kombinuje performativní postupy s videem, čímž vytváří unikátní styl „docu-fiction“. Francouzský hudebník a performer Gérald Kurdian představí ve svém stand-upu Hot Bodies metamorfózy sexuálních revolucí 20. a 21. století. Jeho smyslná koláž vychází z rozhovorů s lidmi, jejichž vnímání sexuality a/nebo genderu stojí mimo zažité stereotypy. Niv Sheinfeld a Oren Laor, jedni z nejvýznamnějších tvůrců současného izraelského tance, přivezou do Prahy své nejosobnější představení The Third Dance, ve kterém reflektují 15 let společného života i tvorby. Belgický umělec Louis Vanhaverbeke prozkoumá hranice normality v performance Mikado Remix. V dokumentárním představení Mining Stories skrze svědectví o tragédii v brazilském těžebním regionu Minas Gerais rozeberou Silke Huysmans a Hannes Dereeretémata jako paměť, politika či náboženství. Americký tanečník a choreograf Trajall Harell uvede své celovečerní dílo pro tři tanečníky Judson Church is Ringing in Harlem, ve kterém spojí dva vzdálené světy – minimalismus postmoderního tance s okázalostí stylu Vogue. Íránský non-binární umělec Sorour Darabi ve své ódě na zranitelnost Šavašun, vycházející ze stejnojmenného Šíitského svátku, osciluje mezi reálnou a symbolickou ztrátou, mezi komfortem a diskomfortem, toxickou maskulinitou a zranitelností vlastní identity. Jihoafrická herečka a performerka Ntando Cele se ve svém svérázném stand-upu Black Off pouští do ostré kritiky předsudků i přehlížení a nabízí publiku nové způsoby, jak přemýšlet o rasismu.

Jihoafrická herečka a performerka Ntando Cele s PET-flaškou

Kompletní programu bude zveřejněn v září 2019. Více informací najdete na: www.ctyridny.cz.

TRAILER divadelního programu: https://youtu.be/lyCYs5GWs9w

24. MEZINÁRODNÍ FESTIVAL SOUČASNÉHO UMĚNÍ

4 +4 dny v pohybu 2018 | 4. – 12. 10. 2019

Desfourský palác, Divadlo Archa, Ponec – divadlo pro tanec, Centrum současného umění DOX

FB stránka: fb.com/festival4dny/

IG profil: instagram.com/ctyridny/

FB event celý festival: fb.com/events/1936421633100891/

Web: www.ctyridny.cz

Foto: Radomír Kočí a archiv autorky

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s tanečnicí, choreografkou, pedagožkou a vedoucí vlastního souboru DANOU PALOU

„Diváci za vámi přijdou do Národního, do divadla ve sklepě, či polorozpadlé továrny, ale tvořit na velké scéně je výjimečné.“

Nebývá zvykem, abychom připravili s nějakou taneční osobností rozhovor dvakrát v nepříliš dlouhém časovém horizontu. Ale tanečnice, choreografka a taneční pedagožka DANA PALA si to  nesporně zaslouží. Již její první rozhovor s TANEČNÍM MAGAZÍNEM – po představení „La Mar“ – vzbudil značný čtenářský ohlas. Toto interview vzniklo naopak. Ještě před premiérou inscenace „Nincs“. Upřímně totiž věříme, že rozruch rozproudí minimálně stejný, jako ten rozhovor minulý.

V názvu svého studia máte „kreativitu” − nakolik ji vyznáváte, jako ve smyslu nápadu? Je pro Vás při nové tvorbě naprosto prioritní?

Kreativní člověk má v životě podle mého názoru velkou výhodu. Proto se snažím o její rozvoj. Ráda také nechávám fantazii diváků pracovat a myslím na to, aby měli prostor pro svou kreativitu, když sledují taneční představení. Snažím se kreativně vést své žáky a to nejen pomocí tance, ale i výtvarného, hudebního nebo prostorového vnímání. Moje pedagogická činnost je orientována hlavně na tvůrčí proces a kreativní rozvoj. Sama jsem si prošla principem, že nejprve je technika a potom tvorba. Já se snažím o propojení obou témat od začátku. Kreativita se asi nedá naučit, ale určitě ji můžete u lidí stimulovat.“

Co pro Vás znamená spolupráce s Národním divadlem v Praze? Je tato – i v zahraničí – brána prestižně?

Jsem šťastná za tuto zkušenost. Choreografovat pro Národní divadlo je úkol, který by měl každý tvůrce přijmout s pokorou. V minulosti jsem se věnovala převážně site – specific tvorbě (choreografie pro nedivadelní prostor) a když jsem konečně mohla své rodiče pozvat do krásné budovy Národního divadla, měli velkou radost. Vnímala jsem, že jsou rádi, že mě konečně vidí tvořit na velké scéně. Každopádně oni přijdou vždy i do divadla ve sklepě, anebo do polorozpadlé továrny, kde bych něco vymyslela. A já si takových příležitostí stejně tak vážím. V zahraničí je Národní divadlo bráno prestižně. Nesrovnatelné s výše zmíněnou továrnou. Netvrdím, že tvorba pro ND není dřina. Ale udělat kvalitní autorské dílo, ve vlastní produkci s minimem finančních příspěvků a bez takového velkého zázemí za zády, považuji za větší oříšek. Bylo by skvělé, kdyby více současných choreografů dostávalo šance tvořit na scéně jakou je ND. Je to pro nás všechny ,na volné noze´ zase jiné a příjemné. Je to hlavně právě v tom zázemí, které Vám velké divadlo poskytuje. Na spolupráci v ND vzpomínám ráda.“

Jako svůj profesní vzor jste uvedla Sashu Waltz, setkali jste se někdy přímo osobně?

Setkala jsem se se Sashou při mých návštěvách v Berlíně. A také na workshopech. Bylo to při mé práci na ,bakalářce´, věnované tématu scénografie a prostoru v tanečních inscenacích. Hodně mě inspiroval způsob její tvorby. Pracuje výtvarně s tělem i prostorem kolem. Umí vytvořit neuvěřitelné prostředí a použít v choreografii všemožný materiál. V Berlíně jsem si začala mnohem více užívat prostor odhaleného jeviště, kde je performer opravdovou bytostí na scéně bez přetvářky.“

Povětšinou hodně pracujete v koprodukci se zahraničními umělci, jak jsou takové koprodukce produkčně náročné?

Zatím mám se zahraniční koprodukcí samé pozitivní zkušenosti. Samozřejmě, musí být vždy promyšlen každý přesun a každá schůzka, protože většinou pracujete v limitovaném čase. Ale to je před tvorbou nového díla většinou. A nezáleží na tom, jestli choreografujete v Praze, v Berlíně, New Yorku nebo jinde. Produkčně jsou náročné i české inscenace. V dnešní době je cestování tak snadné a dostupné, že zahraniční koprodukce nejsou nic neobvyklého a můžou skvěle fungovat. Musíte dopředu počítat s vyššími náklady za cestovné a s logistikou převozu případných kostýmů nebo rekvizit. Hodně věcí se dnes řeší po síti. Jedinou náročnost vidím s časovými posuny. Když si například dáte sraz na skypu s čínským organizátorem festivalu, musíte dávat pozor, aby Vám nevolal v noci a dobře si spočítat časový rozdíl. Ale jinak při těchto typech práce vždy navíc poznáte kousek nové kultury. A to mě na tom baví asi nejvíc.“

Jak je tomu tentokrát, se zahraničním podílem i stopou, v připravované inscenaci?

Nová kreace dostala jméno ,Nincs´ podle maďarského slova s českým  významem ,není´ nebo ,neexistuje´. Za poslední rok jsem se v rodině setkala s maďarskou kulturou a když jsem hledala název pro naši novou taneční hru, zvolila jsem slovo z Maďarštiny. Co se týká složení týmu, tak jsem tentokrát chtěla oslovit nové umělce. Zajímalo mě, jak to tuhle tvorbu ovlivní. V týmu máme Slovenku Simonu Machovičovou a Čecha narozeného v Kongu Dona Mulefu. Každý hrajeme v taneční hře za sebe a svou kulturu, ale někdy i společně.”

Ze zkoušek před premiérou „Nincs“

Co o nové inscenaci „Nincs“ můžete prozradit ještě před premiérou?

Choreografie je velmi výtvarně pojatá. Pracujeme s několika herními plánky a objekty, které navrhl výtvarník Jan Kopřiva. Pravidla hry jsme spolu konzultovali všichni, stejně jako části hry a nekonečné herní možnosti, které nás při tvorbě napadaly. Myslím, že se nám podařilo vytvořit zajímavé a hravé taneční divadlo, které si užijí dospělí i děti. Každý si tam nalezne svůj ,level´. Hravosti a pozitivnímu naladění celého představení dopomohla také pulsující hudba od Martina Víta, původně tvořena k mobilním hrám. Ráda bych, aby inscenace, krom vzpomínek na dětství, odkázala i na naši společnost, která je takovou herní paralelou. V choreografii experimentuji se scénografií, pracuji s náhodou a baví mě osobnosti tanečníků. Postupně si v představení všichni vytváříme charakter vlastní ,figurky´. Světelné nápady připravují light designéři ze skupiny MAESS. Více Vám už neprozradím. Přijďte se podívat na premiéru do pražské Alty 🙂 “

Mám dojem, že se vždy neorientujete na stálý, stabilní tým spolupracovníků. Myslíte, že je to jednoznačně výhodou? Ustálený tým může svou práci, alespoň podle mého, stabilněji rozvíjet. A v jeho případě jednoznačně odpadá zbytečný čas nového vzájemného poznávání se, oťukávání…

Ve většině mých novějších produkcí jsem spolupracovala s obdobným týmem umělců. Stejný light designér, kostýmní výtvarnice, hudební skladatel i scénograf. Teď jsem se rozhodla oslovit někoho, s kým jsem ještě nespolupracovala. Ne proto, že bych nebyla před tím spokojena. Ale proto, že jsem chtěla vyzkoušet v tvorbě něco nového. Jinak jsem většinou zastáncem stálého týmu. Jednoznačně můžete práci posouvat více do hloubky.“

Tančit lze i na mostě, konkrétně na tom nejdražším v Praze, spojeném s tunelem

Obdobně nejsou Vaše vystoupení spojena s jednou, třeba pražskou, „domovskou” scénou. Není lepší i v tomto smyslu mít nějakou stabilnější. Koneckonců to může vzájemně i propagačně napomáhat…

Stabilní scéna by byla skvělá. Máte rozhodně pravdu. Bohužel si ji zatím nemůžeme dovolit. Grantové podpoře věnuji hodně času a zatím není možné ufinancovat celoroční provoz vlastní taneční scény. Tento rok bychom se neobešli bez grantu od pražského magistrátu a také Nadace Život umělce. Budu ráda, když se nám podaří prohloubit spolupráci s pražským Studiem Alta, kde bude uvedena naše nová premiéra. Jsem otevřena i dalším divadlům, která by měla zájem o rezidenční spolupráci. V současném tanci je téma stálé ,domovské´ scény hodně aktuální. Bohužel, musím říct, že těch možností moc není. Pražská divadla jako je například Ponec, NoD, Alfred ve Dvoře, La Fabrika, která dostávají grantové příspěvky a orientují se na současný tanec, nejsou vždy otevřena pro nové spolupráce a je téměř nemožné se do jejich stálého repertoáru probojovat. Ale nepřestávám věřit, že se nám jednou podaří si ,domovskou scénu´ vybudovat anebo dostaneme příležitost působit v repertoáru některého z výše uvedených divadel.“

V Mělníku, městě severně od Prahy, jste otevřela svou taneční školu. Má na to vliv, že jste vyrůstala při severním okraji Prahy?

Nemá. Když jsem se vrátila do Čech po mém dlouhém působení v zahraničí a odstěhovala se do Mělníka, byla to náhoda. Teď jsem moc ráda, že jsem tady a můžu předávat tanec, zahraniční i české zkušenosti ze svých studií na konzervatoři a na HAMU, dál svým žákům. V Mělníku funguje skvělé kulturní centrum Mekuc, kde se toho děje opravdu hodně a diváci tu vídají na jevišti mimo jiné Radima Vizváryho nebo třeba Loosers. Mělník už dávno není ,pouze´ město vína, ale je tu zázemí pro kulturu i tanec. Náhoda mne zavedla na správné místo.”

Dana na archivním snímku před odletem s produkcí „La Mar“ do Šanghaje

Jak tuto spolupráci, byť po relativně krátké době, hodnotíte?

To se zeptejte těch, kteří chodí na moje taneční kurzy, jak hodnotí spolupráci se mnou. Nechám to na nich. Snažím se dělat svou práci profesionálně a s láskou. Vidím za sebou výsledky a to mne moc těší. Na nic si nemohu stěžovat, spolupráce tady funguje a mám pocit, že je stále prostor pro další vývoj.“

V jednom z rozhovorů pro jistý pražský měsíčník jste se odvolávala na mou recenzi představení „La Mar” v TANEČNÍM MAGAZÍNU. Jste naší pravidelnou čtenářkou?

Sleduji Vaše články pravidelně a moc mě těší, že nenecháváte tanec jen jako ,elitářskou´ záležitost, ale dáváte velký prostor všem tvůrcům. Líbí se mi objektivita vašeho magazínu.“

Děkuji za rozhovor a „zlomte vaz“ před premiérou.

Foto: archiv Dana Pala Creativity a Andrea Barcalová

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

»GARSONKY« jako míjení (se) a (ne)obyčejnost čajového pytlíku

➳ Obyčejnost v kráse pohybu ➳ Sdílené míjení ➳ Strhující pohyb ➳ Naplněný či nenaplněný existencionalismus? ➳ Kytka místo kalendáře ➳ A co děti? ➳ Myš a myšlenka ➳

Již za necelý půlrok jsem měl tu čest vidět druhé představení sdružení MIND MOVE. Po lednovém „VOID RELOADED“ na prknech divadla PONEC mne tentokrát čekaly „Garsonky“. Koncem května. Přímo na linoleu malého sálu DIVADLA ARCHA. Představení bylo nazváno jako „work in progress”, čili určitou tvůrčí dílnu. Nahlédnutí do kuchyně. A to doslova do kuchyně garsonky.

Jak vidno, imaginativní garsonka může vzniknout i kdesi na dvorku u okapu – foto ze zkoušky představení, mimo divadlo

Po mé kritice určitých kontroverzních údajů v divadelním programu – průvodci v Ponci, jsme se tentokrát žádné průvodní tiskoviny nedočkali. U podobné tvůrčí dílny, tedy ještě neusazeného představení, je to vcelku logicky pochopitelné.

Na svých internetových profilech tvůrci předcházejí „Garsonky“ touto statí: „Dva lidé čekající na změnu. V jejich vypiplaném mikrosvětě poletují paprsky trajektorií, které se vzájemně nikdy neprotnou. Jsou hladké, oblé, pomalé, jindy ostře a rychle řežou vzduch na jednotlivé střepy. Jejich prostor je jimi celý počmárán. Obklopeni pohodlím domova neví si náhle s ničím rady. Vše kolem je milé a bezpečné. A přitom neúnosně těžké a nesnesitelně snadné. Toto trvání je třeba změnit. Rázně a radikálně. Rozhodně! Teď!!! Ale změna nepřichází…“

Veronika Knytlová a Martin Talaga ještě při zkouškách

Bude toto naplněno? Nalezne divák to, co se snaží tvůrčí tým nastolit? Dokážou to obě strany – po „absolvování“ celého představení – lépe definovat? Nejen tyto otázky jsem si kladl před zahájením v nabitém malém sále ARCHY.

Hned zpočátku se musím čtenářům omluvit. „Garsonky“ sice z devadesáti procent stojí, padají i místy leží s výkony dvou titulních protagonistů – Veroniky Knytlové a Martina Talagy. Divák se v průběhu večera však setkává ještě s úvodní půvabnou rolí uklízečky. A dočkává dvou mužských malých, leč podstatných, úloh (de)montérů. Jejich představitelé nám však zůstali utajeni. Asi tou absencí programu? Inu, i desítky let se klaníme neznámým vojínům. A tak tedy poklona úvodem „neznámým představitelům“.

Opět Martin a Veronika během zkoušek – ta kytka v představení byla trochu jiná 🙂 , nikoli stromeček!

Možná, že jsem očekával větší apel na existencionální notu? Možná si představoval scénické pojetí více vykonstruované?

Samotné představení „Garsonek“ však předčilo očekávání. Strhující taneční pohyb. Místy (záměrně?) úsměvně karikující volné sestavy gymnastek či obdobné jízdy krasobruslařek. Ohromný gejzír scénických nápadů. Jejich bezprostřední rozvíjení. Oscilující kontrast mužského a ženského (mikro)světa. To jsou zřejmě ty nejdůležitější pocity z téměř hodinového zážitku. A samozřejmě, skvělé výkony protagonistů. A v neposlední řadě i skvěle ilustrující a burcující záměrně monotematická hudba Martina Tvrdého.

Garsonka na malé scéně Divadla Archa

Co mne zaráželo? Možná méně hravých motivů, jakým bylo počáteční proměnění se čajového pytlíku v myšku… Nebo naopak? A zejména pak režijní neujasněnost, co ztvárnit pouze mimicky a co s reálnými rekvizitami. Zpočátku jsem tak chápal oddělení snů, plánů a reality. Což se v průběhu večera ukázalo mým omylem. Ale myslím si, že kupříkladu „mobilování“ s imaginárním mobilem by bylo určitě atraktivnější než s tím skutečným, trojrozměrným…

Hlavním rysem celých „Garsonek“ je osamělost v nás. Až sžíravě marný pocit míjení se. Věčný konflikt snů a plánů s krutou realitou. Ale i zároveň hledání krásy ve všednosti. Pocit, zda lze odpovědně přivést na svět děti do toho světa dnešního? A to se tvůrcům zdařilo v míře víc než přeplněné. A tak popřemýšlejte i vy o hledání cesty k sobě. Nalézání pozitiv i v (na první pohled) negativním světě. A ať to netrvá dlouho, ať kytka, která v „Garsonkách“ nahrazovala kalendář i hodiny, neuvadne!

V takové divadelní garsonce se dá i fotit mobilem!

»GARSONKY«

Tvůrčí tým:

Choreografie: Veronika Knytlová, Martin Talaga, Jindřiška Křivánková

Režie: Jiří Havelka

Tančí: Veronika Knytlová, Martin Talaga

Scénografie: Dragan Stojčevski

Light-design: Karlos Šimek

Hudba: Martin Tvrdý

Produkce: Radmila Krásenská/Mind Move, Divadlo Archa

Foto: Mind Move (z exteriéru), Martina Vaňková (z představení)

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

YVONA KREUZMANNOVÁ v PONCI

Kdy? Již v první květnové pondělí!

Formát setkání „P39_meets_?“ odkrývá taje kulturního a podnikavého pražského podhoubí a nahlíží pod pokličku různých institucí. Ukazuje, jak zajímavé projekty se v našem okolí vytvářejí a seznamuje s lidmi, kteří za nimi stojí.

Hostem první talkshow bude Yvona Kreuzmannová, ředitelka a zakladatelka organizace Tanec Praha zastřešující taneční divadlo Ponec. Kolik práce obnáší uspořádání festivalu, který se nazývá tanečním Pražským jarem? Kdo je pro ni vzorem na poli zahraničních tanečních institucí?

6. 5. 2019 v 19.00

https://www.facebook.com/events/2259058454307638/

Vstupné je dobrovolné, doporučená cena 100 Kč.

TANEČNÍ MAGAZÍN

Oslavte s PONCEM Mezinárodní den tance!

Karlínský přístav se stane ostrovem tance

PONEC – divadlo pro tanec slaví v pondělí 29. dubna od 17.00 hodin společně  s Divadlem ARCHA a Studiem ALTA Mezinárodní den tance v karlínském Přístavu 186 00 a promění ho tak na okamžik v ostrov tance.

Nejprve se zde v 17.00 hodin oficiálně zahájí program pro děti a workshopy pro dospělé.

V 18.00 hodin začíná hlavní program. Diváci se mohou těšit na uvedení performance Viktora Černického PLI oceněnou cenou České taneční platformy 2019 a hned poté na inscenaci Faunus Martina Talagyči vystoupení Markéty Jandové. Večer pokračuje večírkem, který rozjede tanečník a choreograf Jaro Viňarsky aka DJ Spring. Večerem bude provázet Daniela Voráčková.

KUDY DO PŘÍSTAVU 186 00?

Přístav 18600 na mapě. Nejbližší adresní bod: Za Karlínským přístavem 683/4.

Tramvaje 3, 8,  24 ,  92 , metro B  Křižíkova. 

Přívoz: jízdní řád linky P7 (Pražská tržnice –  Ostrov Štvanice – Rohanský ostrov)

Kolem Přístavu 186 00 vede cyklostezka Euro Velo 4 

Více na https://divadloponec.cz/cs/oslavte-s-nami-mezinarodni-den-tance

 

Kateřina Kavalírová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Opojení a zlost

Ligna nemusí být jen pasáž v Praze u kina Světozor! Multimediální představení stejnojmenného souboru odkryje potlačenou touhu po fašismu. A co jiného chystá festival Bazaar? Bazaar jako místo hlučných debat a dialogu. Bazaar jako místo výměn a ne nákupů. Bazaar jako neřízené tržiště myšlenek, nápadů, barev a vůní z nejrůznějších koutů Evropy.

Proč ztrácí demokracie na popularitě? Proč jsou autoritářské režimy tak lákavým řešením v období krize? Tyto a další otázky zkoumá performativní projekt Opojení a zlost: Studie autoritářského charakteru, který v neděli 17. a v pondělí 18. března uzavře Bazaar Festival – divadelní přehlídku progresivních a kontroverzních scénických prací. Projekt připravila oceněná německá divadelní skupina LIGNA spolu s bulharskými umělci Stephanem A. Shtereffem a Emilianem Gatsovem. Multimediální dílo je působivou zvukovou procházkou dějinami autoritářských režimů.

Po představení následuje moderovaná debata. Více informací na www.bazaarfestival.cz.

Opojení a zlost

Dokumentární divadlo, zvuková procházka i experimentální performance s názvem Opojení a zlost se zabývá historickými souvislostmi. Analyzuje současný společenský vývoj a zkoumá, odkud pramení náklonnost k fašismu.

Opojení a zlost

Závěrečné představení letošního Bazaaru uvede v pražském divadle Archa mediální a performační skupina LIGNA, držitelka prestižního ocenění pro nezávislá divadla – Ceny George Taboriho. Dlouhodobě se zaměřuje na analýzu behaviorálních mechanismů a dynamiky chování skupin a masových hnutí. Ve svých projektech odkrývá, co těmito skupinami hýbe, kdo je kontroluje, a co naopak tato hnutí sama ovlivňují, mění nebo ničí. Chce přijít na to, jaké zážitky a zkušenosti svým členům nabízejí.

LIGNA v Praze poprvé hostovala v roce 2014, kdy v performanci The Secret Radio, pozvala diváky do nákupního centra, aby se proměnili v agenty rozkrývající podstatu tajných bezpečnostních agentur. Interaktivní projekt, který nyní LIGNA představí na festivalu Bazaar, bude nevšedním zážitkem a zároveň působivou lekcí z dějin fašismu a autoritářských režimů.

Na představení naváže debata ve spolupráci s Českým rozhlasem Vltava, kterou moderují Kateřina Rathouská a Veronika Štefanová.

Trailer: vimeo.com/249990884

FB událost – Ligna: Opojení a zlost: fb.com/events/233533510929053/

Vstupenky: goout.net/cs/listky/festival-bazaar-2019-ligna/cuae/

BAZAAR 2019 | 14. – 18. 3. 2019

Bazaar Festival 2019 zahájí sólová performance Hrdinové libanonské tanečnice Khouloud Yassine a inscenace Grace mezinárodně uznávaného maďarského souboru Hodworks.

Představí se také dva projekty, které byly v minulých letech na festivalu uvedeny jako work-in-progress: PLI Viktora Černického a Wonderful World mezinárodního uskupení Collective B.

Jádrem festivalu bude opět Sobotní Bazaar – přehlídka právě vznikajících scénických a tanečních projektů. Sobotní večer pak ovládne excentrický performer a hudebník Ivo Dimchev s performance I-Cure.

Festival uzavře představení Opojení a zlost německého souboru LIGNA, který v tomto interaktivním projektu divákům uštědří působivou lekci z dějin fašismu a autoritářských režimů. Po velkých ohlasech z minulého ročníku festival zopakuje čtyřdenní workshop Bushe Hartshorna nazvaný Poskytování a přijímání zpětné vazby, který je otevřen široké veřejnosti.

Khouloud Yassine

Program festivalu Bazaar 2019:

ČTVRTEK 14. 3.

18:00 Khouloud Yassine (Libanon): HRDINOVÉ, Alfred ve dvoře (200 Kč/150 Kč)

Hodworsks – Grace

20:00 Adrienn Hód a Hodworks (HU): GRACE, PONEC – divadlo pro tanec (250 Kč / 150 Kč)

PÁTEK 15. 3.

19:00 Viktor Černický: PLI (CZ/SK) PONEC – divadlo pro tanec (200 Kč / 100 Kč)

21:00  work-in-progress Collective B (CZ/AT/FR/SLO/PL): WONDERFUL WORLD, Studio ALTA (100 Kč)

SOBOTA 16. 3.

16:30 Sobotní Bazaar, Studio ALTA (200 Kč / 100 Kč)

ukázky z budoucích děl:

Tomáš Janypka (SK/CZ): SONGLINES

Tabula Rasa (CZ): PROROCTVÍ

Steam Room (BG/MK): DRAG ON

Tinka Avramová (US/BG)

20:30 Ivo Dimchev:  I-CURE, Studio ALTA (250 Kč / 150 Kč)

21:30 Party – DJ Mary C (Radio Wave), Studio ALTA – kavárna (vstup zdarma)

NEDĚLE 17. 3.

20:00 LIGNA: OPOJENÍ A ZLOST, Divadlo Archa (290 Kč / 190Kč)

Plus moderována debata Kateřina Rathouská (Český rozhlas Vltava)

PONDĚLÍ 18.3.

10:00  LIGNA: OPOJENÍ A ZLOST, Divadlo Archa (290 Kč / 190Kč) (zadáno pro školy)
Cena je 90 Kč na žáka, pedagogický doprovod je zdarma, rezervace na jitka.kostelnikova@archatheatre.cz.

20:00  LIGNA: OPOJENÍ A ZLOST, Divadlo Archa (290 Kč / 190Kč)

Plus moderována debata Veronika Štefanová (Český rozhlas Vltava)

WORKSHOPY

Workshop choreografky Adrienn Hód, 12. a 13. 3. Studio Alta od 10 do 15 hodin (1 200 Kč / 900 Kč)

Adrienn Hód

Poskytování a přijímání zpětné vazby – Bush Hartshorn (UK), 14. – 17. 3., Nová síť (2 000 Kč / 1 000 Kč)

Festivalový pas: plná cena 1 000 Kč / studenti, senioři 700 Kč

Vstupenky jsou k dostání v předprodeji GoOut, na webech jednotlivých divadel.

Předprodej: bit.ly/Bazaar2019

WEB: www.bazaarfestival.cz

FB: www.fb.com/bazaar.festival

Za podpory: Magistrátu hlavního  města Prahy,  Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Městské části Praha 7, Česko-německého fondu budoucnosti, Goethe Institutu v Praze, Maďarského institutu v Praze, Nationales Performance Netz, Nové sítě, Institutu umění – Divadelního ústavu

Prostory: Alfred ve dvoře, Divadlo Archa, Studio Alta, Ponec – divadlo pro tanec

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

 

 

Máte páru, na co do Bazaaru?

Bazaar Festival 2019 uvede provokativní umělce z Německa, Bulharska i Libanonu. Začne od půli března!

Již pátý ročník pražského divadelního a tanečního festivalu Bazaar se uskuteční od 14. do 18. března 2019 v Praze. Uvede výrazná představení a ukázky z chystaných inscenací ze střední a východní Evropy, které letos poprvé doplní také umělci z Blízkého východu. Festival zahájí inscenace Grace mezinárodně uznávaného souboru Hodworks výrazné evropské choreografky Adrienn Hód. Sobotní Bazaar, přehlídka právě vznikajících projektů, nabídne excentrického performera a hudebníka Ivo Dimcheva s performancí I-Cure. Dva závěrečné festivalové dny budou patřit představení Opojení a zlost německého souboru LIGNA. Ten otevře otázku zda a proč jsou autoritářské režimy tak lákavým řešení v období krize. Protagonistou celé události je přitom publikum, které ovládá scénu. Vstupenky jsou k dostání v předprodeji v síti GoOut.

Tematicky se bude letošní Bazaar Festival věnovat hrozbám a nezodpovězeným otázkám uvnitř člověka i ve společnosti: Od potlačených vnitřních pocitů až k velkým společenským změnám ohrožujícím svobodu lidí uvnitř i vně evropského regionu. Lze zvrátit chod dějin a společnost léčit? Jsou některé hrozby zakořeněné v každém z nás? Diváci se mohou těšit na pět intenzivních dnů plných vynalézavých i odvážných inscenací,” dodává dramaturg festivalu Ewan McLaren.

Přehlídka progresivních a myšlenkově kontroverzních scénických prací a ukázek proběhne od 14. do 18. března v divadlech Alfred ve dvoře, Archa, Ponec a ve Studiu Alta. Bazaar Festival 2019 zahájí inscenace Grace mezinárodně uznávaného maďarského souboru Hodworks, který úplně poprvé vystoupí v Praze. Pod vedením výrazné choreografky Adrienn Hód společně vytvořili obřad bez pravidel, neodolatelnou zpověď čtyř nezvedených a nadmíru upřímných postav, které ukazují své nahé a surové osobní příběhy jako přesně vystavěné taneční situace. Festival uzavře představení Opojení a zlost německého souboru LIGNA, který v tomto interaktivním projektu divákům uštědří působivou lekci z dějin fašismu a autoritářských režimů.

Na programu letošního Bazaar Festivalu je dále sólová performance libanonské tanečnice Khouloud Yassine Hrdinové. Představí se také dva projekty, které byly v minulých letech na festivalu uvedeny jako work-in-progress: PLI Viktora Černinského a Wonderful World mezinárodního uskupení Collective B. Jádrem festivalu bude opět Sobotní Bazaar – přehlídka právě vznikajících scénických a tanečních projektů. Sobotní večer ovládne excentrický performer a hudebník Ivo Dimchev s performance I-Cure. Po velkých ohlasech z minulého ročníku festival zopakuje čtyřdenní workshop Bushe Hartshorna nazvaný Poskytování a přijímání zpětné vazby, který je otevřen široké veřejnosti. Kompletní program bude zveřejněn v průběhu února.


Bazaar jako místo hlučných debat a dialogu. Bazaar jako místo výměn a ne nákupů. Bazaar jako neřízené tržiště myšlenek, nápadů, barev a vůní z nejrůznějších koutů Evropy.

Program festivalu Bazaar 2018:

ČTVRTEK 14. 3.

18:00 Khouloud Yassine (Libanon): HRDINOVÉ, Alfred ve dvoře

20:00 Slavnostní zahájení Bazaar Festival 2019:
Adrienn Hód a Hodworks (HU): GRACE, PONEC – divadlo pro tanec (250 Kč / 150 Kč)

PÁTEK 15. 3.

19:00 Viktor Černický: PLI (CZ/SK) PONEC – divadlo pro tanec (200 Kč / 100 Kč)

21:00  work-in-progress Collective B (CZ/AT/FR/SLO/PL): WONDERFUL WORLD, Studio ALTA (100 Kč)

SOBOTA 16. 3.

16:30 Sobotní Bazaar, Studio ALTA (200 Kč / 100 Kč)

ukázky z budoucích děl:

Tomáš Janypka (SK/CZ): SONGLINES

Tabula Rasa (CZ): PROROCTVÍ

Steam Room (BG/MK): DRAG ON

a další

20:30 Ivo Dimchev:  I-CURE, Studio ALTA (250 Kč / 150 Kč)

21:30 Party – DJ Mary C (Radio Wave), Studio ALTA – kavárna (vstup zdarma)

NEDĚLE 17. 3.

20:00 LIGNA: OPOJENÍ A ZLOST, Divadlo Archa (290 Kč / 190Kč)

PONDĚLÍ 18.3.

20:00  LIGNA: OPOJENÍ A ZLOST, Divadlo Archa (290 Kč / 190Kč)

WORKSHOPY

Workshop choreografky Adrienn Hód, 12. a 13. 3. Studio Alta od 10 do 15 hodin (1 200 Kč / 900 Kč)

Poskytování a přijímání zpětné vazby – Bush Hartshorn (UK), 14. – 17. 3., Nová síť (2 000 Kč / 1 000 Kč)

Festivalový pas: plná cena 1 000 Kč / studenti, senioři 700 Kč

Vstupenky jsou k dostání v předprodeji GoOut, na webech jednotlivých divadel a na pokladně divadla Alfred ve dvoře.

Předprodej: bit.ly/Bazaar2019

WEB: www.bazaarfestival.cz

FB: www.fb.com/bazaar.festival


Podpořili: Magistrát hl. m Prahy,  Ministerstvo kultury ČR, Státní fond kultury, Městská část Praha 7, Česko-německý fond budoucnosti, Goethe Institut v Praze, Maďarský institut v Praze, Nationales Performance Netz, Institut umění – Divadelní ústav

Prostory: Alfred ve dvoře, Divadlo Archa, Studio Alta, Ponec – divadlo pro tanec

Mediální partneři: Český rozhlas Vltava, Radio Wave, A2, Full Moon, Taneční Zóna, Divadelní noviny, divadlo.czi-divadlo.cz 

Podpořeno projektem Create to Connect -> Create to Impact (Spolufinancováno z programu Evropské unie Kreativní Evropa).

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN