Rozhovor s tanečnicí, choreografkou, pedagožkou a vedoucí vlastního souboru DANOU PALOU

„Diváci za vámi přijdou do Národního, do divadla ve sklepě, či polorozpadlé továrny, ale tvořit na velké scéně je výjimečné.“

Nebývá zvykem, abychom připravili s nějakou taneční osobností rozhovor dvakrát v nepříliš dlouhém časovém horizontu. Ale tanečnice, choreografka a taneční pedagožka DANA PALA si to  nesporně zaslouží. Již její první rozhovor s TANEČNÍM MAGAZÍNEM – po představení „La Mar“ – vzbudil značný čtenářský ohlas. Toto interview vzniklo naopak. Ještě před premiérou inscenace „Nincs“. Upřímně totiž věříme, že rozruch rozproudí minimálně stejný, jako ten rozhovor minulý.

V názvu svého studia máte „kreativitu” − nakolik ji vyznáváte, jako ve smyslu nápadu? Je pro Vás při nové tvorbě naprosto prioritní?

Kreativní člověk má v životě podle mého názoru velkou výhodu. Proto se snažím o její rozvoj. Ráda také nechávám fantazii diváků pracovat a myslím na to, aby měli prostor pro svou kreativitu, když sledují taneční představení. Snažím se kreativně vést své žáky a to nejen pomocí tance, ale i výtvarného, hudebního nebo prostorového vnímání. Moje pedagogická činnost je orientována hlavně na tvůrčí proces a kreativní rozvoj. Sama jsem si prošla principem, že nejprve je technika a potom tvorba. Já se snažím o propojení obou témat od začátku. Kreativita se asi nedá naučit, ale určitě ji můžete u lidí stimulovat.“

Co pro Vás znamená spolupráce s Národním divadlem v Praze? Je tato – i v zahraničí – brána prestižně?

Jsem šťastná za tuto zkušenost. Choreografovat pro Národní divadlo je úkol, který by měl každý tvůrce přijmout s pokorou. V minulosti jsem se věnovala převážně site – specific tvorbě (choreografie pro nedivadelní prostor) a když jsem konečně mohla své rodiče pozvat do krásné budovy Národního divadla, měli velkou radost. Vnímala jsem, že jsou rádi, že mě konečně vidí tvořit na velké scéně. Každopádně oni přijdou vždy i do divadla ve sklepě, anebo do polorozpadlé továrny, kde bych něco vymyslela. A já si takových příležitostí stejně tak vážím. V zahraničí je Národní divadlo bráno prestižně. Nesrovnatelné s výše zmíněnou továrnou. Netvrdím, že tvorba pro ND není dřina. Ale udělat kvalitní autorské dílo, ve vlastní produkci s minimem finančních příspěvků a bez takového velkého zázemí za zády, považuji za větší oříšek. Bylo by skvělé, kdyby více současných choreografů dostávalo šance tvořit na scéně jakou je ND. Je to pro nás všechny ,na volné noze´ zase jiné a příjemné. Je to hlavně právě v tom zázemí, které Vám velké divadlo poskytuje. Na spolupráci v ND vzpomínám ráda.“

Jako svůj profesní vzor jste uvedla Sashu Waltz, setkali jste se někdy přímo osobně?

Setkala jsem se se Sashou při mých návštěvách v Berlíně. A také na workshopech. Bylo to při mé práci na ,bakalářce´, věnované tématu scénografie a prostoru v tanečních inscenacích. Hodně mě inspiroval způsob její tvorby. Pracuje výtvarně s tělem i prostorem kolem. Umí vytvořit neuvěřitelné prostředí a použít v choreografii všemožný materiál. V Berlíně jsem si začala mnohem více užívat prostor odhaleného jeviště, kde je performer opravdovou bytostí na scéně bez přetvářky.“

Povětšinou hodně pracujete v koprodukci se zahraničními umělci, jak jsou takové koprodukce produkčně náročné?

Zatím mám se zahraniční koprodukcí samé pozitivní zkušenosti. Samozřejmě, musí být vždy promyšlen každý přesun a každá schůzka, protože většinou pracujete v limitovaném čase. Ale to je před tvorbou nového díla většinou. A nezáleží na tom, jestli choreografujete v Praze, v Berlíně, New Yorku nebo jinde. Produkčně jsou náročné i české inscenace. V dnešní době je cestování tak snadné a dostupné, že zahraniční koprodukce nejsou nic neobvyklého a můžou skvěle fungovat. Musíte dopředu počítat s vyššími náklady za cestovné a s logistikou převozu případných kostýmů nebo rekvizit. Hodně věcí se dnes řeší po síti. Jedinou náročnost vidím s časovými posuny. Když si například dáte sraz na skypu s čínským organizátorem festivalu, musíte dávat pozor, aby Vám nevolal v noci a dobře si spočítat časový rozdíl. Ale jinak při těchto typech práce vždy navíc poznáte kousek nové kultury. A to mě na tom baví asi nejvíc.“

Jak je tomu tentokrát, se zahraničním podílem i stopou, v připravované inscenaci?

Nová kreace dostala jméno ,Nincs´ podle maďarského slova s českým  významem ,není´ nebo ,neexistuje´. Za poslední rok jsem se v rodině setkala s maďarskou kulturou a když jsem hledala název pro naši novou taneční hru, zvolila jsem slovo z Maďarštiny. Co se týká složení týmu, tak jsem tentokrát chtěla oslovit nové umělce. Zajímalo mě, jak to tuhle tvorbu ovlivní. V týmu máme Slovenku Simonu Machovičovou a Čecha narozeného v Kongu Dona Mulefu. Každý hrajeme v taneční hře za sebe a svou kulturu, ale někdy i společně.”

Ze zkoušek před premiérou „Nincs“

Co o nové inscenaci „Nincs“ můžete prozradit ještě před premiérou?

Choreografie je velmi výtvarně pojatá. Pracujeme s několika herními plánky a objekty, které navrhl výtvarník Jan Kopřiva. Pravidla hry jsme spolu konzultovali všichni, stejně jako části hry a nekonečné herní možnosti, které nás při tvorbě napadaly. Myslím, že se nám podařilo vytvořit zajímavé a hravé taneční divadlo, které si užijí dospělí i děti. Každý si tam nalezne svůj ,level´. Hravosti a pozitivnímu naladění celého představení dopomohla také pulsující hudba od Martina Víta, původně tvořena k mobilním hrám. Ráda bych, aby inscenace, krom vzpomínek na dětství, odkázala i na naši společnost, která je takovou herní paralelou. V choreografii experimentuji se scénografií, pracuji s náhodou a baví mě osobnosti tanečníků. Postupně si v představení všichni vytváříme charakter vlastní ,figurky´. Světelné nápady připravují light designéři ze skupiny MAESS. Více Vám už neprozradím. Přijďte se podívat na premiéru do pražské Alty 🙂 “

Mám dojem, že se vždy neorientujete na stálý, stabilní tým spolupracovníků. Myslíte, že je to jednoznačně výhodou? Ustálený tým může svou práci, alespoň podle mého, stabilněji rozvíjet. A v jeho případě jednoznačně odpadá zbytečný čas nového vzájemného poznávání se, oťukávání…

Ve většině mých novějších produkcí jsem spolupracovala s obdobným týmem umělců. Stejný light designér, kostýmní výtvarnice, hudební skladatel i scénograf. Teď jsem se rozhodla oslovit někoho, s kým jsem ještě nespolupracovala. Ne proto, že bych nebyla před tím spokojena. Ale proto, že jsem chtěla vyzkoušet v tvorbě něco nového. Jinak jsem většinou zastáncem stálého týmu. Jednoznačně můžete práci posouvat více do hloubky.“

Tančit lze i na mostě, konkrétně na tom nejdražším v Praze, spojeném s tunelem

Obdobně nejsou Vaše vystoupení spojena s jednou, třeba pražskou, „domovskou” scénou. Není lepší i v tomto smyslu mít nějakou stabilnější. Koneckonců to může vzájemně i propagačně napomáhat…

Stabilní scéna by byla skvělá. Máte rozhodně pravdu. Bohužel si ji zatím nemůžeme dovolit. Grantové podpoře věnuji hodně času a zatím není možné ufinancovat celoroční provoz vlastní taneční scény. Tento rok bychom se neobešli bez grantu od pražského magistrátu a také Nadace Život umělce. Budu ráda, když se nám podaří prohloubit spolupráci s pražským Studiem Alta, kde bude uvedena naše nová premiéra. Jsem otevřena i dalším divadlům, která by měla zájem o rezidenční spolupráci. V současném tanci je téma stálé ,domovské´ scény hodně aktuální. Bohužel, musím říct, že těch možností moc není. Pražská divadla jako je například Ponec, NoD, Alfred ve Dvoře, La Fabrika, která dostávají grantové příspěvky a orientují se na současný tanec, nejsou vždy otevřena pro nové spolupráce a je téměř nemožné se do jejich stálého repertoáru probojovat. Ale nepřestávám věřit, že se nám jednou podaří si ,domovskou scénu´ vybudovat anebo dostaneme příležitost působit v repertoáru některého z výše uvedených divadel.“

V Mělníku, městě severně od Prahy, jste otevřela svou taneční školu. Má na to vliv, že jste vyrůstala při severním okraji Prahy?

Nemá. Když jsem se vrátila do Čech po mém dlouhém působení v zahraničí a odstěhovala se do Mělníka, byla to náhoda. Teď jsem moc ráda, že jsem tady a můžu předávat tanec, zahraniční i české zkušenosti ze svých studií na konzervatoři a na HAMU, dál svým žákům. V Mělníku funguje skvělé kulturní centrum Mekuc, kde se toho děje opravdu hodně a diváci tu vídají na jevišti mimo jiné Radima Vizváryho nebo třeba Loosers. Mělník už dávno není ,pouze´ město vína, ale je tu zázemí pro kulturu i tanec. Náhoda mne zavedla na správné místo.”

Dana na archivním snímku před odletem s produkcí „La Mar“ do Šanghaje

Jak tuto spolupráci, byť po relativně krátké době, hodnotíte?

To se zeptejte těch, kteří chodí na moje taneční kurzy, jak hodnotí spolupráci se mnou. Nechám to na nich. Snažím se dělat svou práci profesionálně a s láskou. Vidím za sebou výsledky a to mne moc těší. Na nic si nemohu stěžovat, spolupráce tady funguje a mám pocit, že je stále prostor pro další vývoj.“

V jednom z rozhovorů pro jistý pražský měsíčník jste se odvolávala na mou recenzi představení „La Mar” v TANEČNÍM MAGAZÍNU. Jste naší pravidelnou čtenářkou?

Sleduji Vaše články pravidelně a moc mě těší, že nenecháváte tanec jen jako ,elitářskou´ záležitost, ale dáváte velký prostor všem tvůrcům. Líbí se mi objektivita vašeho magazínu.“

Děkuji za rozhovor a „zlomte vaz“ před premiérou.

Foto: archiv Dana Pala Creativity a Andrea Barcalová

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

»GARSONKY« jako míjení (se) a (ne)obyčejnost čajového pytlíku

➳ Obyčejnost v kráse pohybu ➳ Sdílené míjení ➳ Strhující pohyb ➳ Naplněný či nenaplněný existencionalismus? ➳ Kytka místo kalendáře ➳ A co děti? ➳ Myš a myšlenka ➳

Již za necelý půlrok jsem měl tu čest vidět druhé představení sdružení MIND MOVE. Po lednovém „VOID RELOADED“ na prknech divadla PONEC mne tentokrát čekaly „Garsonky“. Koncem května. Přímo na linoleu malého sálu DIVADLA ARCHA. Představení bylo nazváno jako „work in progress”, čili určitou tvůrčí dílnu. Nahlédnutí do kuchyně. A to doslova do kuchyně garsonky.

Jak vidno, imaginativní garsonka může vzniknout i kdesi na dvorku u okapu – foto ze zkoušky představení, mimo divadlo

Po mé kritice určitých kontroverzních údajů v divadelním programu – průvodci v Ponci, jsme se tentokrát žádné průvodní tiskoviny nedočkali. U podobné tvůrčí dílny, tedy ještě neusazeného představení, je to vcelku logicky pochopitelné.

Na svých internetových profilech tvůrci předcházejí „Garsonky“ touto statí: „Dva lidé čekající na změnu. V jejich vypiplaném mikrosvětě poletují paprsky trajektorií, které se vzájemně nikdy neprotnou. Jsou hladké, oblé, pomalé, jindy ostře a rychle řežou vzduch na jednotlivé střepy. Jejich prostor je jimi celý počmárán. Obklopeni pohodlím domova neví si náhle s ničím rady. Vše kolem je milé a bezpečné. A přitom neúnosně těžké a nesnesitelně snadné. Toto trvání je třeba změnit. Rázně a radikálně. Rozhodně! Teď!!! Ale změna nepřichází…“

Veronika Knytlová a Martin Talaga ještě při zkouškách

Bude toto naplněno? Nalezne divák to, co se snaží tvůrčí tým nastolit? Dokážou to obě strany – po „absolvování“ celého představení – lépe definovat? Nejen tyto otázky jsem si kladl před zahájením v nabitém malém sále ARCHY.

Hned zpočátku se musím čtenářům omluvit. „Garsonky“ sice z devadesáti procent stojí, padají i místy leží s výkony dvou titulních protagonistů – Veroniky Knytlové a Martina Talagy. Divák se v průběhu večera však setkává ještě s úvodní půvabnou rolí uklízečky. A dočkává dvou mužských malých, leč podstatných, úloh (de)montérů. Jejich představitelé nám však zůstali utajeni. Asi tou absencí programu? Inu, i desítky let se klaníme neznámým vojínům. A tak tedy poklona úvodem „neznámým představitelům“.

Opět Martin a Veronika během zkoušek – ta kytka v představení byla trochu jiná 🙂 , nikoli stromeček!

Možná, že jsem očekával větší apel na existencionální notu? Možná si představoval scénické pojetí více vykonstruované?

Samotné představení „Garsonek“ však předčilo očekávání. Strhující taneční pohyb. Místy (záměrně?) úsměvně karikující volné sestavy gymnastek či obdobné jízdy krasobruslařek. Ohromný gejzír scénických nápadů. Jejich bezprostřední rozvíjení. Oscilující kontrast mužského a ženského (mikro)světa. To jsou zřejmě ty nejdůležitější pocity z téměř hodinového zážitku. A samozřejmě, skvělé výkony protagonistů. A v neposlední řadě i skvěle ilustrující a burcující záměrně monotematická hudba Martina Tvrdého.

Garsonka na malé scéně Divadla Archa

Co mne zaráželo? Možná méně hravých motivů, jakým bylo počáteční proměnění se čajového pytlíku v myšku… Nebo naopak? A zejména pak režijní neujasněnost, co ztvárnit pouze mimicky a co s reálnými rekvizitami. Zpočátku jsem tak chápal oddělení snů, plánů a reality. Což se v průběhu večera ukázalo mým omylem. Ale myslím si, že kupříkladu „mobilování“ s imaginárním mobilem by bylo určitě atraktivnější než s tím skutečným, trojrozměrným…

Hlavním rysem celých „Garsonek“ je osamělost v nás. Až sžíravě marný pocit míjení se. Věčný konflikt snů a plánů s krutou realitou. Ale i zároveň hledání krásy ve všednosti. Pocit, zda lze odpovědně přivést na svět děti do toho světa dnešního? A to se tvůrcům zdařilo v míře víc než přeplněné. A tak popřemýšlejte i vy o hledání cesty k sobě. Nalézání pozitiv i v (na první pohled) negativním světě. A ať to netrvá dlouho, ať kytka, která v „Garsonkách“ nahrazovala kalendář i hodiny, neuvadne!

V takové divadelní garsonce se dá i fotit mobilem!

»GARSONKY«

Tvůrčí tým:

Choreografie: Veronika Knytlová, Martin Talaga, Jindřiška Křivánková

Režie: Jiří Havelka

Tančí: Veronika Knytlová, Martin Talaga

Scénografie: Dragan Stojčevski

Light-design: Karlos Šimek

Hudba: Martin Tvrdý

Produkce: Radmila Krásenská/Mind Move, Divadlo Archa

Foto: Mind Move (z exteriéru), Martina Vaňková (z představení)

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

YVONA KREUZMANNOVÁ v PONCI

Kdy? Již v první květnové pondělí!

Formát setkání „P39_meets_?“ odkrývá taje kulturního a podnikavého pražského podhoubí a nahlíží pod pokličku různých institucí. Ukazuje, jak zajímavé projekty se v našem okolí vytvářejí a seznamuje s lidmi, kteří za nimi stojí.

Hostem první talkshow bude Yvona Kreuzmannová, ředitelka a zakladatelka organizace Tanec Praha zastřešující taneční divadlo Ponec. Kolik práce obnáší uspořádání festivalu, který se nazývá tanečním Pražským jarem? Kdo je pro ni vzorem na poli zahraničních tanečních institucí?

6. 5. 2019 v 19.00

https://www.facebook.com/events/2259058454307638/

Vstupné je dobrovolné, doporučená cena 100 Kč.

TANEČNÍ MAGAZÍN

Oslavte s PONCEM Mezinárodní den tance!

Karlínský přístav se stane ostrovem tance

PONEC – divadlo pro tanec slaví v pondělí 29. dubna od 17.00 hodin společně  s Divadlem ARCHA a Studiem ALTA Mezinárodní den tance v karlínském Přístavu 186 00 a promění ho tak na okamžik v ostrov tance.

Nejprve se zde v 17.00 hodin oficiálně zahájí program pro děti a workshopy pro dospělé.

V 18.00 hodin začíná hlavní program. Diváci se mohou těšit na uvedení performance Viktora Černického PLI oceněnou cenou České taneční platformy 2019 a hned poté na inscenaci Faunus Martina Talagyči vystoupení Markéty Jandové. Večer pokračuje večírkem, který rozjede tanečník a choreograf Jaro Viňarsky aka DJ Spring. Večerem bude provázet Daniela Voráčková.

KUDY DO PŘÍSTAVU 186 00?

Přístav 18600 na mapě. Nejbližší adresní bod: Za Karlínským přístavem 683/4.

Tramvaje 3, 8,  24 ,  92 , metro B  Křižíkova. 

Přívoz: jízdní řád linky P7 (Pražská tržnice –  Ostrov Štvanice – Rohanský ostrov)

Kolem Přístavu 186 00 vede cyklostezka Euro Velo 4 

Více na https://divadloponec.cz/cs/oslavte-s-nami-mezinarodni-den-tance

 

Kateřina Kavalírová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Opojení a zlost

Ligna nemusí být jen pasáž v Praze u kina Světozor! Multimediální představení stejnojmenného souboru odkryje potlačenou touhu po fašismu. A co jiného chystá festival Bazaar? Bazaar jako místo hlučných debat a dialogu. Bazaar jako místo výměn a ne nákupů. Bazaar jako neřízené tržiště myšlenek, nápadů, barev a vůní z nejrůznějších koutů Evropy.

Proč ztrácí demokracie na popularitě? Proč jsou autoritářské režimy tak lákavým řešením v období krize? Tyto a další otázky zkoumá performativní projekt Opojení a zlost: Studie autoritářského charakteru, který v neděli 17. a v pondělí 18. března uzavře Bazaar Festival – divadelní přehlídku progresivních a kontroverzních scénických prací. Projekt připravila oceněná německá divadelní skupina LIGNA spolu s bulharskými umělci Stephanem A. Shtereffem a Emilianem Gatsovem. Multimediální dílo je působivou zvukovou procházkou dějinami autoritářských režimů.

Po představení následuje moderovaná debata. Více informací na www.bazaarfestival.cz.

Opojení a zlost

Dokumentární divadlo, zvuková procházka i experimentální performance s názvem Opojení a zlost se zabývá historickými souvislostmi. Analyzuje současný společenský vývoj a zkoumá, odkud pramení náklonnost k fašismu.

Opojení a zlost

Závěrečné představení letošního Bazaaru uvede v pražském divadle Archa mediální a performační skupina LIGNA, držitelka prestižního ocenění pro nezávislá divadla – Ceny George Taboriho. Dlouhodobě se zaměřuje na analýzu behaviorálních mechanismů a dynamiky chování skupin a masových hnutí. Ve svých projektech odkrývá, co těmito skupinami hýbe, kdo je kontroluje, a co naopak tato hnutí sama ovlivňují, mění nebo ničí. Chce přijít na to, jaké zážitky a zkušenosti svým členům nabízejí.

LIGNA v Praze poprvé hostovala v roce 2014, kdy v performanci The Secret Radio, pozvala diváky do nákupního centra, aby se proměnili v agenty rozkrývající podstatu tajných bezpečnostních agentur. Interaktivní projekt, který nyní LIGNA představí na festivalu Bazaar, bude nevšedním zážitkem a zároveň působivou lekcí z dějin fašismu a autoritářských režimů.

Na představení naváže debata ve spolupráci s Českým rozhlasem Vltava, kterou moderují Kateřina Rathouská a Veronika Štefanová.

Trailer: vimeo.com/249990884

FB událost – Ligna: Opojení a zlost: fb.com/events/233533510929053/

Vstupenky: goout.net/cs/listky/festival-bazaar-2019-ligna/cuae/

BAZAAR 2019 | 14. – 18. 3. 2019

Bazaar Festival 2019 zahájí sólová performance Hrdinové libanonské tanečnice Khouloud Yassine a inscenace Grace mezinárodně uznávaného maďarského souboru Hodworks.

Představí se také dva projekty, které byly v minulých letech na festivalu uvedeny jako work-in-progress: PLI Viktora Černického a Wonderful World mezinárodního uskupení Collective B.

Jádrem festivalu bude opět Sobotní Bazaar – přehlídka právě vznikajících scénických a tanečních projektů. Sobotní večer pak ovládne excentrický performer a hudebník Ivo Dimchev s performance I-Cure.

Festival uzavře představení Opojení a zlost německého souboru LIGNA, který v tomto interaktivním projektu divákům uštědří působivou lekci z dějin fašismu a autoritářských režimů. Po velkých ohlasech z minulého ročníku festival zopakuje čtyřdenní workshop Bushe Hartshorna nazvaný Poskytování a přijímání zpětné vazby, který je otevřen široké veřejnosti.

Khouloud Yassine

Program festivalu Bazaar 2019:

ČTVRTEK 14. 3.

18:00 Khouloud Yassine (Libanon): HRDINOVÉ, Alfred ve dvoře (200 Kč/150 Kč)

Hodworsks – Grace

20:00 Adrienn Hód a Hodworks (HU): GRACE, PONEC – divadlo pro tanec (250 Kč / 150 Kč)

PÁTEK 15. 3.

19:00 Viktor Černický: PLI (CZ/SK) PONEC – divadlo pro tanec (200 Kč / 100 Kč)

21:00  work-in-progress Collective B (CZ/AT/FR/SLO/PL): WONDERFUL WORLD, Studio ALTA (100 Kč)

SOBOTA 16. 3.

16:30 Sobotní Bazaar, Studio ALTA (200 Kč / 100 Kč)

ukázky z budoucích děl:

Tomáš Janypka (SK/CZ): SONGLINES

Tabula Rasa (CZ): PROROCTVÍ

Steam Room (BG/MK): DRAG ON

Tinka Avramová (US/BG)

20:30 Ivo Dimchev:  I-CURE, Studio ALTA (250 Kč / 150 Kč)

21:30 Party – DJ Mary C (Radio Wave), Studio ALTA – kavárna (vstup zdarma)

NEDĚLE 17. 3.

20:00 LIGNA: OPOJENÍ A ZLOST, Divadlo Archa (290 Kč / 190Kč)

Plus moderována debata Kateřina Rathouská (Český rozhlas Vltava)

PONDĚLÍ 18.3.

10:00  LIGNA: OPOJENÍ A ZLOST, Divadlo Archa (290 Kč / 190Kč) (zadáno pro školy)
Cena je 90 Kč na žáka, pedagogický doprovod je zdarma, rezervace na jitka.kostelnikova@archatheatre.cz.

20:00  LIGNA: OPOJENÍ A ZLOST, Divadlo Archa (290 Kč / 190Kč)

Plus moderována debata Veronika Štefanová (Český rozhlas Vltava)

WORKSHOPY

Workshop choreografky Adrienn Hód, 12. a 13. 3. Studio Alta od 10 do 15 hodin (1 200 Kč / 900 Kč)

Adrienn Hód

Poskytování a přijímání zpětné vazby – Bush Hartshorn (UK), 14. – 17. 3., Nová síť (2 000 Kč / 1 000 Kč)

Festivalový pas: plná cena 1 000 Kč / studenti, senioři 700 Kč

Vstupenky jsou k dostání v předprodeji GoOut, na webech jednotlivých divadel.

Předprodej: bit.ly/Bazaar2019

WEB: www.bazaarfestival.cz

FB: www.fb.com/bazaar.festival

Za podpory: Magistrátu hlavního  města Prahy,  Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Městské části Praha 7, Česko-německého fondu budoucnosti, Goethe Institutu v Praze, Maďarského institutu v Praze, Nationales Performance Netz, Nové sítě, Institutu umění – Divadelního ústavu

Prostory: Alfred ve dvoře, Divadlo Archa, Studio Alta, Ponec – divadlo pro tanec

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

 

 

Máte páru, na co do Bazaaru?

Bazaar Festival 2019 uvede provokativní umělce z Německa, Bulharska i Libanonu. Začne od půli března!

Již pátý ročník pražského divadelního a tanečního festivalu Bazaar se uskuteční od 14. do 18. března 2019 v Praze. Uvede výrazná představení a ukázky z chystaných inscenací ze střední a východní Evropy, které letos poprvé doplní také umělci z Blízkého východu. Festival zahájí inscenace Grace mezinárodně uznávaného souboru Hodworks výrazné evropské choreografky Adrienn Hód. Sobotní Bazaar, přehlídka právě vznikajících projektů, nabídne excentrického performera a hudebníka Ivo Dimcheva s performancí I-Cure. Dva závěrečné festivalové dny budou patřit představení Opojení a zlost německého souboru LIGNA. Ten otevře otázku zda a proč jsou autoritářské režimy tak lákavým řešení v období krize. Protagonistou celé události je přitom publikum, které ovládá scénu. Vstupenky jsou k dostání v předprodeji v síti GoOut.

Tematicky se bude letošní Bazaar Festival věnovat hrozbám a nezodpovězeným otázkám uvnitř člověka i ve společnosti: Od potlačených vnitřních pocitů až k velkým společenským změnám ohrožujícím svobodu lidí uvnitř i vně evropského regionu. Lze zvrátit chod dějin a společnost léčit? Jsou některé hrozby zakořeněné v každém z nás? Diváci se mohou těšit na pět intenzivních dnů plných vynalézavých i odvážných inscenací,” dodává dramaturg festivalu Ewan McLaren.

Přehlídka progresivních a myšlenkově kontroverzních scénických prací a ukázek proběhne od 14. do 18. března v divadlech Alfred ve dvoře, Archa, Ponec a ve Studiu Alta. Bazaar Festival 2019 zahájí inscenace Grace mezinárodně uznávaného maďarského souboru Hodworks, který úplně poprvé vystoupí v Praze. Pod vedením výrazné choreografky Adrienn Hód společně vytvořili obřad bez pravidel, neodolatelnou zpověď čtyř nezvedených a nadmíru upřímných postav, které ukazují své nahé a surové osobní příběhy jako přesně vystavěné taneční situace. Festival uzavře představení Opojení a zlost německého souboru LIGNA, který v tomto interaktivním projektu divákům uštědří působivou lekci z dějin fašismu a autoritářských režimů.

Na programu letošního Bazaar Festivalu je dále sólová performance libanonské tanečnice Khouloud Yassine Hrdinové. Představí se také dva projekty, které byly v minulých letech na festivalu uvedeny jako work-in-progress: PLI Viktora Černinského a Wonderful World mezinárodního uskupení Collective B. Jádrem festivalu bude opět Sobotní Bazaar – přehlídka právě vznikajících scénických a tanečních projektů. Sobotní večer ovládne excentrický performer a hudebník Ivo Dimchev s performance I-Cure. Po velkých ohlasech z minulého ročníku festival zopakuje čtyřdenní workshop Bushe Hartshorna nazvaný Poskytování a přijímání zpětné vazby, který je otevřen široké veřejnosti. Kompletní program bude zveřejněn v průběhu února.


Bazaar jako místo hlučných debat a dialogu. Bazaar jako místo výměn a ne nákupů. Bazaar jako neřízené tržiště myšlenek, nápadů, barev a vůní z nejrůznějších koutů Evropy.

Program festivalu Bazaar 2018:

ČTVRTEK 14. 3.

18:00 Khouloud Yassine (Libanon): HRDINOVÉ, Alfred ve dvoře

20:00 Slavnostní zahájení Bazaar Festival 2019:
Adrienn Hód a Hodworks (HU): GRACE, PONEC – divadlo pro tanec (250 Kč / 150 Kč)

PÁTEK 15. 3.

19:00 Viktor Černický: PLI (CZ/SK) PONEC – divadlo pro tanec (200 Kč / 100 Kč)

21:00  work-in-progress Collective B (CZ/AT/FR/SLO/PL): WONDERFUL WORLD, Studio ALTA (100 Kč)

SOBOTA 16. 3.

16:30 Sobotní Bazaar, Studio ALTA (200 Kč / 100 Kč)

ukázky z budoucích děl:

Tomáš Janypka (SK/CZ): SONGLINES

Tabula Rasa (CZ): PROROCTVÍ

Steam Room (BG/MK): DRAG ON

a další

20:30 Ivo Dimchev:  I-CURE, Studio ALTA (250 Kč / 150 Kč)

21:30 Party – DJ Mary C (Radio Wave), Studio ALTA – kavárna (vstup zdarma)

NEDĚLE 17. 3.

20:00 LIGNA: OPOJENÍ A ZLOST, Divadlo Archa (290 Kč / 190Kč)

PONDĚLÍ 18.3.

20:00  LIGNA: OPOJENÍ A ZLOST, Divadlo Archa (290 Kč / 190Kč)

WORKSHOPY

Workshop choreografky Adrienn Hód, 12. a 13. 3. Studio Alta od 10 do 15 hodin (1 200 Kč / 900 Kč)

Poskytování a přijímání zpětné vazby – Bush Hartshorn (UK), 14. – 17. 3., Nová síť (2 000 Kč / 1 000 Kč)

Festivalový pas: plná cena 1 000 Kč / studenti, senioři 700 Kč

Vstupenky jsou k dostání v předprodeji GoOut, na webech jednotlivých divadel a na pokladně divadla Alfred ve dvoře.

Předprodej: bit.ly/Bazaar2019

WEB: www.bazaarfestival.cz

FB: www.fb.com/bazaar.festival


Podpořili: Magistrát hl. m Prahy,  Ministerstvo kultury ČR, Státní fond kultury, Městská část Praha 7, Česko-německý fond budoucnosti, Goethe Institut v Praze, Maďarský institut v Praze, Nationales Performance Netz, Institut umění – Divadelní ústav

Prostory: Alfred ve dvoře, Divadlo Archa, Studio Alta, Ponec – divadlo pro tanec

Mediální partneři: Český rozhlas Vltava, Radio Wave, A2, Full Moon, Taneční Zóna, Divadelní noviny, divadlo.czi-divadlo.cz 

Podpořeno projektem Create to Connect -> Create to Impact (Spolufinancováno z programu Evropské unie Kreativní Evropa).

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Festiválek „Čáry, Máry, Fuk – Světlo, Pohyb, Zvuk” v PONCI!

Děti, chcete vystoupit v divadle PONEC? Tak rychle, neváhejte! Uzávěrka přihlášek se blíží.

Hledáme děti ve věku 11 až 16 let na víkendovou dílnu Festiválku

Čáry, Máry, Fuk – Světlo, Pohyb, Zvuk”.

Zajímá se vaše dítě o světla a divadelní techniku? Přední česká světelná designerka Katarína Ďuricová ukáže, jak na to.

Máte doma mladého scénografa/ku? Během dílny se může podílet na návrhu a zhotovení kostýmů pro tanečníky pod vedením scénografky Jitky Pospíšilové.

A mladý hudební specialista/ka bude mít možnost pracovat  se zvukem pod vedením hudebníka Stanislava Abraháma.

Termín a místo konání: 30. a 31. března 2019 v Divadle Ponec, Husitská 899/24A, Praha 3.

Přihlášky a stručný přehled zkušeností zasílejte do 15. února 2019 na

E-mail: festivalek@tanecpraha.eu.

Tereza Černá

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„VOID RELOADED“ nebo „VOID“? Protiklady v praxi

Když se spojí dobré nápady a (všeho) schopní, je z toho docela průrazný počin. Přesvědčte se v Ponci! Ale nevíme kdy příště???

Poslední lednový den 2019 přímo lákal do PONCE na představení s tajemným názvem „Void Reloaed“. Respektive, na divadelních programech uváděný pouze jako „VOID“. Diváci jistě nebyli zklamáni. A já (jako recenzent) rovněž.

Skupina VerTeDance má bohatou a živou historii. Její vznik se datuje letopočtem 2004. Za patnáct let své existence má na svědomí více než čtvrt stovky projektů. Jeho členky mají i řadu individuálních ocenění, jako „Tanečnice roku“, „Cena Divadelních novin“ či získávaly vavříny na domácích a zahraničních choreografických soutěžích. Jako jediné taneční společenství má VerTeDance na svém kontě nejprestižnější české a moravské ocenění ve sféře současného tance – Cenu za taneční inscenaci roku. Konkrétně se mu této slávy dostalo za tituly „Tichomluva“ (2005), „Kolik váží vaše touha“ (2012) a „Korekce“ (2014).

Již úvodní informace o inscenaci samotné se výrazně liší. Program uvádí, že na sklonku roku 2017 došlo pouze k jejímu jedinému uvedení. Naopak, v kritice Lucie Kocourkové v odborném periodiku OPERA+ se dočítáme, že „Void“ byl uveden v listopadu i prosinci 2017! Šlo tedy o předpremiéru (třeba neveřejnou) a premiéru? Anebo byla tehdejší recenzentka mylně informována?

Void Reloaded“ má jako takové představení silný nápad i vnitřní náboj. Nepostrádá množství originálních inscenačních přístupů – jako je nástup jediného mužského protagonisty z publika – mnohdy však postrádají větší organické propojení. Vzájemnou souvztažnost.

Samotné představení má rytmus, tah i dostatečnou gradaci. Dokonce je kratší, než v programu inzerovaných padesát minut. Nehýří samoúčelnými a neefektivními nápady. Ani se neutápí v nadbytečných světelných a scénických efektech. Vše je podřízeno čtveřici hlavních protagonistů. A ta se své šance zhostila s pokorou i ctí zároveň.

Pouze zdánlivě okrajovou stopu zanechávají v divácích kostýmy. Jejich civilnost ,nenápadnost je zároveň předstupněm provokace. K pregnantním příkladům patří, když majitelka bot obnovené české produkce staré dobré domácí značky „Botas“, začíná mluvit – anglicky!!!

Silnou stránkou „Void Reloaed“ je jeho hudební složka. Není zde pouhopouhým podkresem. Ani chvilkovým navozením situace. Je hybnou složkou celého představení. Hudba zde nejen inspiruje tanečníky, ale je sama dějotvorným prvkem. To nakonec dokumentuje, její autorka Beata Hlavenková, která je – společně s Veronikou Knytlovou – uváděna jako hlavní autorka „Voidu“.

V textu divadelního programu se můžeme dočíst, že jedna z producentek, Radmila Krásenská, je fyzioterapeutkou. Kde hledat její nejzřetelnější stopu? Ve filozofii celé inscenace? V jejím tempu? Či v působnosti na diváka a jeho pozornost?

Hlavním smyslem inscenace je varování před zmatením světů, kultur, vzájemných identit i jazyků. Rádoby „světový“ název se ironicky snaží probudit lidi k tomu, co je jim vlastní. Podnítit je, aby se rozhlíželi kolem sebe, zapátrali po vlastních kořenech a nenechávali se strhnout pozlátkem okolního, pouze rádoby efektního světa. A v neposlední řadě apeluje na českou a slovenskou vzájemnost! Nutí diváky nejen k zamyšlení, ale také k tomu, aby se zastávali toho dobrého v nich. A to se tvůrcům podařilo v míře více než očekávatelné.

Samozřejmě, detailní kritik by zde nalézal ještě množství drobných chyb a nedostatků. Ale ty snad vymizí s reprízami? I když…  Ta další repríza „Voidu“ je tak trochu v nedohlednu… Tak snad nikoli zase až na dva roky?

Velmi kvalitně tištěný program představení nezaujal grafickými experimenty, nýbrž informační hodnotou. Jedinou záhadou v něm je osoba producentky. Ve vnitřní části programu je uvedena Radmila Krásenská. Naopak na závěrečném shrnutí (na deskách tiskoviny) můžeme číst jméno Lucie Novákové… Jako poslední informaci se dozvídáme, že celé představení je věnováno jakési Terce. Tedy, pokud se stalo oné Terce něco hodně špatného, ba tragického, tak se za tento výkon „pozůstalých” určitě nemusí obracet v hrobě!

____________________________________________

VOID RELOADED

Choreografie, koncept: Veronika Knytlová

Tančí : Karolína Křížková, Zdenka Josefi, Alicia Cubells, Martin Talaga
Hudba: Beata Hlavenková, Oskar Török (trumpeta), Patrick Karpentski (kytary/mix)
Light design:David Prokopič
Scéna: Františka Králíková
Producent: VerTeDance, danceWATCH – Karolína Hejnová

Koprodukce: Tanec Praha z ú! Ponec – divadlo pro tanec/ AL@&ART
Produkce: Lucie Nováková, Radmila Krásenská

Premiéra: 28. listopadu 2017 divadlo Ponec Praha – psáno z reprízy 31. 1. 2019

Další reprízy: zatím neuvedeno

Foto: archiv divadla Ponec

TANEČNÍ MAGAZÍN