Andrea Miltnerová – Taneční magazín

Česká taneční platforma vstoupí do čtvrté dekády

Letošní festival současného tance nabídne díla mladých choreografů
i titánů tuzemského tance

Každoroční přehlídka nejzajímavějších děl současného tance Česká taneční platforma letos oslaví třicáté narozeniny.

Česká taneční platforma není jen přehlídkou skvělých tanečních inscenací, ale i příležitostí, kdy se na český tanec přijedou podívat zahraniční profesionálové z celého světa. Letošní ročník je pro ni významným a maximálně symbolickým mezníkem. „Třicet let, tři dekády, ale také démonizovaná třicítka se ve smyslu lidského života i dějin zdaleka přeceňuje, ale pro budování robustní taneční scény představuje zásadní časový záběr, výsledek obětavé práce stovek lidí. Má-li ČTP 2024 reflektovat, kam se jejich nepřetržitá snaha vyvinula, a to nejen od první poloviny devadesátých let, musí respektovat jednoduché pravidlo: houževnatost tvůrců prolamuje územní, jazykové, žánrové a generační limity,” říká Martin Macháček, člen Dramaturgické rady ČTP pro rok 2024.

Díla na Českou taneční platformu vybírali členové Dramaturgické rady. Letos měli na výběr ze 43 přihlášených děl. Vedle Martina Macháčka pracovali v Dramaturgické radě třicátého ročníku festivalu zahraniční experti: Anna Cremonini, Elia Liloff a Anton Ovchinnikov. Dynamika vzájemných diskusí umožnila podle Macháčka vzniknout vysoce kvalitnímu programu, který odráží něžné doteky jinak řízných pólů české scény. Monumentální se setkává se subtilním, excentrické s intimním a etablované s novým.

Diváky nadchnou silná sóla i opulentní rituály. Performerka Tereza Ondrová posílá v pozoruhodném scénickém eseji GEO milostný dopis řece Vltavě, městu Praha, divadlu PONEC i zemi jako svorníku mezi hmotou a časem. Také letos bude součástí platformy ukázka spolupráce principála Spitfire Company Petra Boháče s výraznými sólovými performerkami. Markéta Jandová v uhrančivé kreaci F*cking Beautiful Spring dovádí vlastní tělo na hranici fyzických možností. Andrej Lyga v Pohádce pro odvážné vystupuje jako tichý vypravěč, ale epika v jeho podání srší obrazivostí. Choreografka Tereza Lenerová a fenomenální komponista Floex v dalším z vybraných děl – Rukavičkářských závodech – revidují cenu za krásu. Jitka Čechová a Andrea Miltnerová se dobírají zodpovědnosti ke vztahu k materiálům a konstatují, že estetika, jíž se všichni obklopujeme a občas i vyžadujeme po jiných, se také nebere sama od sebe. Závažná celospolečenská i niterní témata přináší Yana Reutova reflektující náhodná setkání pramenící z pobytu v Praze. V inscenaci Together Alone II a III vrací do centra pozornosti choreografickou práci s důvěrou v řeč těla jako základ jazyka. V křehkém duetu Tremula oslavují Eliška Brtnická a Martina Hajdyla pomíjivost života i jedinečnost okamžiku při každém nádechu. Dramaturgickou radu zaujal politický traktát Why things go wrong, v němž propojila choreografka Sylva Šafková (420People) bohatý interpretační materiál tanečníků Michala Heribana a Viktora Konvalinky s kritikou arogance moci. V případě pozadí inscenace Fatamorgana zúročil umělecký ředitel Studia Hrdinů Jan Horák práci na festivalu NORMA, kam přiváží umělce mimo jiné polské provenience. Do Prahy pozval renomovaného choreografa Pawła Sakowicze, který s místními performery zahalil hlediště i jeviště do mysteriózní mlhy.

Podle organizátorů České taneční platformy je program moderovaným výsekem pestrého mixu a daleko většího objemu práce, než představuje osm vybraných inscenací. „Výběrem se snažíme vyčíst určitou tendenci a uváděním děl pohromadě objevit ještě další, nový obsah ke stávající kvalitě i vysokému standardu. Cítili jsme to tak uplynulých 30 let a budeme následujících 3 000. Minimálně,” říká Martin Macháček. Za organizátory ČTP zároveň upozorňuje, že si Česká taneční platforma nikdy nekladla nároky na monopolizaci kontinuity českého tance, a naopak chce být její organickou součástí.

Kromě hlavního programu bude také letos součástí ČTP formát Meet The Artist, kde se umělci, soubory a tvůrčí kolektivy setkávají s českými i zahraničními promotéry. V programu nebudou chybět také speciální zážitkové akce jako umělecké procházky. V rámci Artist Trips se na ČTP představí i další tvůrci, kteří se se svými inscenacemi nedostali do hlavního programu, ale Dramaturgickou radu velmi zaujali: Helena Arenbergerová a Václav Kuneš za 420PEOPLE, Mirka Eliášová za Eli. a kol., Jan Jirák a Eliška Vavříková za Feel the Universe, Eva Stará za Holektiv, Nela Kornetová, Jaro Viňarský a Matthew Rogers za T.I.T.S. a Tomáš Janypka za ZDRUHESTRANY.

Přehled děl vybraných Dramaturgickou radou do hlavního programu:

Temporary Collective / Tereza Ondrová, Petra Tejnorová a kol.: GEO

Spitfire Company: F*cking Beautiful Spring

420PEOPLE / Sylva Šafková: Why things go wrong

Yana Reutova: Together Alone II a III

Andrej Lyga: Pohádka pro odvážné

Studio Hrdinů / Paweł Sakowicz: Fatamorgana

Tereza Lenerová a kol.: Rukavičkářské závody

ME-SA / Martina Hajdyla, Eliška Brtnická, Jana Stárková: Tremula

Osm vybraných inscenací doplní dvě díla oceněná na ČTP 2023:

Jazmína Piktorová, Sabina Bočková: Mikrosvěty

Eliška Brtnická a kol.: Thin Skin

Umělci doporučení Dramaturgickou radou pro Artist Trips:

420PEOPLE / Václav Kuneš (Where)

Eli a kol./ Mirka Eliášová a Orchestr BERG (Stále stejný příběh)

Feel the Universe / Jan Jirák a Eliška Vavříková (4th Dimension)

Holektiv / Eva Stará (Wellmass)

T.I.T.S. / Nela H. Kornetova, Jaro Viňarský a Matthew Rogers (THERE IS SOMETHING IN THE AIR)

ZDRUHESTRANY / Tomáš Janypka (Lonesome COWBOY)

Složení Dramaturgické rady v roce 2024:

Anna Cremonini – umělecká ředitelka Torinodanza Festival, IT
Anton Ovchinnikov – ředitel UA Contemporary Dance Platform a Zelyonka fest, UA Elia Liloff – ředitelka festivalu One Dance Week, Plovdiv, BG
Martin Macháček – dramatik, režisér, herec, divadelní kritik, VJ, redaktor a rozhlasový publicista, ČR

Foto: Adéla Vosičková, Marek Bartoš, Vojtěch Brtnický

Markéta Faustová

pro Taneční magazín

Rukavičkářské závody

Premiéra v Ponci o naší kůži – přecitlivělé, obnažené a vyděšené jako celá společnost

Poslední letošní premiéra v divadle PONEC bude o naší kůži – přecitlivělé, obnažené a vyděšené stejně jako celá společnost

V závěru listopadu – 27. 11. od 20:00 – se v divadle PONEC poprvé představí taneční inscenace s prvky detektivního thrilleru Rukavičkářské závody. V této performanci choreografky Terezy Lenerové se fikce prolíná se zážitky s naší vlastní kůží. První repríza následuje 28. 11.

Kůže je ztělesněním tenké linie, která odděluje nitro od okolního světa. Smyslovým orgánem, kterým okolní svět vnímáme, vzácným materiálem. Povrch těla může být i odrazem nitra. Naše kůže je přecitlivělá, stejně jako celá společnost – obnažená a vyděšená. Co o nás vypovídá a jakou má hodnotu? Ve světě, který jsme vytvořili, nás už nedokáže ochránit, a tak jím raději procházíme „v rukavičkách“.

Od nepaměti zabíjíme zvířata, abychom oblékli jejich kůži na svou. Aby nás hřála, chránila, zkrášlovala. Bereme na sebe odpovědnost za upřednostnění užitku povrchu před zachováním života uvnitř. Postupem času koželužské řemeslo vymírá. Ne proto, že bychom se do pružné a houževnaté kůže nechtěli dál oblékat, ale proto, že člověka nahradil stroj. Se smrtí totiž nechceme mít dál nic společného.

„Z našich životů se vytrácí schopnost zabít a zpracovat zvíře, přesto mnoho z nás zvířata jí. Nemusíme se dotýkat těchto činností, někdo jiný to udělá za nás. Otázka však je, zdali nás to neodpojuje od samotné podstaty života. Smrt je součástí života,“ podotýká choreografka a režisérka inscenace Rukavičkářské závody Tereza Lenerová. Na jevišti divadla PONEC se představí britská tanečnice a choreografka českého původu Andrea Miltnerová spolu s performerkou a choreografkou Jitkou Čechovou.

Foto: Adéla Vosičková

Markéta Faustová

pro Taneční magazín

Lesní dívka

Obnovená premiéra baletu Pavla Vranického na Festivalu Krumlov

21.července uvede Festival Krumlov ve spolupráci s dirigentem Markem Štilcem a jeho Wranitzky Kapelle obnovenou premiéru baletu Lesní dívka Pavla Vranického. Originální choreografii speciálně pro tuto inscenaci vytvořila Andrea Miltnerová. V první polovině koncertu nazvaném Il Boemo & Wranitzkyzazní symfonie, operní předehry a árie Josefa Myslivečka v podání Simony Šaturové.

Koncert nazvaný Il Boemo &Wranitzky představí dílo dvou skladatelů pocházejících z Čech, kteří si v 18. století podmanili hudební svět Evropy. Ačkoli inspirovali své současníky, ze kterých se stali nejuznávanější skladatelé dneška, dnešní publikum se s jejich dílem teprve seznamuje.

První polovina koncertu představí operní dílo bohémského Čecha – Il Boema, jak se Josefu Myslivečkovi, popřípadě Giuseppe Misliweczkovi, přezdívalo. V 18. století se proslavil zejména v Itálii, kde se také seznámil s Wolfgangem Amadeem Mozartem. Ten jeho dílo studoval, obdivoval a pojilo je celoživotní přátelství.

Velikost Myslivečkova odkazu rozpoznal nejen Mozart, dlouho ho však oceňovali spíše hudební odborníci. Nejširší veřejnosti ho představil až loňský životopisný snímek Il Boemo režiséra Pavla Václava. V něm propůjčila Myslivečkovým áriím svůj hlas fenomenální sopranistka Simona Šaturová a jinak tomu nebude ani v Českém Krumlově.

Druhá polovina večera bude patřit obnovenému jevištnímu uvedení baletu Pavla Vranického Lesní dívka – Das Waldmädchen. V romantickém příběhu o setkání prince s tajemnou lesní pannou vynikne umění baletních tanečníků pod vedením renomované choreografky Andrey Miltnerové.

„Pavel Vranický je bezpochyby nejvýznamnější symfonik konce 18. století ve Vídni. Je dlouho postrádanou logickou spojnicí mezi hudebním jazykem Mozarta, Haydna a Beethovena. On je tím neznámým stupněm mezi hudebními světy těchto velikánů,“ přibližuje mimořádný význam Vranického díla pro pochopení progresivní hudební evoluce přelomu 18. a 19. století dirigent Marek Štilec. „Vranický byl totiž velkým hudebním inovátorem a experimentátorem a inspiroval své současníky, kteří jsou dnes široké veřejnosti mnohem známější. Jako první, ještě před Beethovenovou Eroikou, například využil ve své symfonii formu smutečního pochodu. Beethoven navíc složil i hudební variace na téma z Lesní dívky, takže provázanost jejich díla a důležitost Vranického odkazu je tu víc než zjevná,“ dodává Štilec, který se Vranického dílem dlouhodobě zabývá a četnými nahrávkami ho přibližuje hudební veřejnosti.

Balet Lesní dívka se stal v době svého uvedení mimořádně populárním. Po své premiéře v roce 1796 se dočkal téměř 130 repríz. Pak ale na dlouho zůstal mimo pozornost diváků a interpretů až do nadcházejícího obnovené premiéry na Festivalu Krumlov, kde zazní v historicky poučené interpretaci Wranitzky kapelle. Díky originálním kostýmům a choreografii se na podium vrátí v původním lesku, který si bezpochyby zaslouží. Zvědavé posluchače, příznivce klasicistní hudby a baletního umění je tak připraven jeden z vrcholů hudební sezóny.

Koncert Il Boemo & Wranitzky proběhne 21. července od 19.30 v Zámecké jízdárně českokrumlovského zámku.

Více na www.festivalkrumlov.cz

Marie Rydlová

pro Taneční magazín

»Paměť kamene« v kamenném domě U kamenného zvonu

Zajímavý kulturní taneční tip na tento týden. Nabízí se v samém srdci Prahy, na Staroměstském náměstí. Jde o pohybově–obrazovou fantazii pod titulem „Paměť kamene“. Již od této středy ve středověkém sklepení Domu U Kamenného zvonu.

Magické sklepení Domu U Kamenného zvonu tento týden roztančí druhá performance ze série „Light Underground“. Návětěvníci se tak mohou – po koronavirové nucené přestávce – vracet na kulturní programy. O nevšední umělecký zážitek se v novém projektu Galerie hlavního města Prahy postarají britská tanečnice a choreografka českého původu Andrea Miltnerová, tanečnice Markéta Jandová a světelný designer Jan Komárek. Na flétnu je doprovodí hudebnice Jana Semerádová. Tato skupina umělců připravila tanečně–světelnou fantazii s názvem „Paměť kamene“. Diváci mohou novinku zhlédnout pouze během tří dnů – 22., 23. a 24. července, pokaždé od 18.00, 18.45 a 19.30 hodin.

„Paměť kamene“ je vizuálně pocitová skladba na téma „tušené životy“. Umělci se jejím prostřednictvím pokusí do prázdného středověkého sklepení navrátit genia loci a rozehrají zde světlo, stíny, zvuk i ticho. Románské a gotické klenby vstoupí do dialogu se současnými uměleckými formami. „Každým místem, na které se podíváme, nějakým způsobem prošel život,“ říkají autoři performance. „Někdo zde byl, zastavil se… narodil se, anebo zemřel. V kamenech je zakletá paměť, která spí, ale může ji na malý okamžik probudit fantazie…

„Light Underground“ je součástí programu „Umění pro město“, který v roce 2020 nově zahrnuje i realizace dočasných intervencí a projektů v pražském veřejném prostoru.

Text a foto: Johana Mravcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN