Štítek: Florea Theatrum

Musica Florea uvede španělskou barokní zarzuelu 

Musica Florea připravila na své letní scéně Florea Theatrum pro letošní sezonu nový unikát – španělskou barokní operu, zarzuel na mytologické téma. Válka obrů neboli Ópera escénica deducída de la guerra de los gigantes je dramatickým alegorickým dílem barokního skladatele Sebastiána Duróna (1660–1716). V české premiéře zazní 12. července, a to v hudebním nastudování uměleckého šéfa souboru, dirigenta Marka Štryncla a v režii a choreografii Andrey Miltnerové. Florea Theatrum diváky přivítá na nádvoří Lichtenštejnského paláce, sídla Hudební a taneční fakulty AMU, představení začíná po setmění ve 21:00 hodin.

Diváci se mohou těšit na skvělé pěvecké výkony španělské sopranistky Marty Infante, sopranistek Heleny Hozové a Michaely Šrůmové a sopranisty Vojtěcha Pelky. Zarzuelu Válka obrů uvedeme ve středoevropské premiéře ve spolupráci s českými a španělskými muzikology a umělci.

Žánr, který je raritou

Španělská barokní hudba je dodnes ve střední a východní Evropě realizována velmi málo. Svůj vrchol zaznamenala právě v melodramaticko-operních formách tzv. zarzuel. Pojem zarzuela použil poprvé spisovatel Calderón de la Barca v díle El golfo de las sirenas / Záliv sirén z roku 1657. Zarzuely byly psány převážně na mytologická témata, což platí i o zarzuele Ópera escénica deducída de la guerra de los gigantes skladatele Sebastiána Duróna (1660–1716). Válka obrů, jak můžeme volně její název přeložit, byla zkomponována na anonymní libreto a měla premiéru v Madridu, pravděpodobně roku 1701 u příležitosti oznámení svatby Filipa V. Španělského a Marie Luisy Gabriely ze Savoy.

„Toto dílo je považováno za jednu z posledních skutečně španělských oper, tedy typ hudebně dramatického díla komponovaného na principu střídání nápěvů a kupletů, před nástupem nového italského operního stylu, který je postaven na střídání recitativů a árií, tak jako to známe i v dnešních operách,“ vysvětluje dirigent Marek Štryncl. I Sebastián Durón se později věnoval tvorbě ve zmiňovaném italském stylu, který převládl v celé Evropě.

V celé Válce obrů se objevuje pouze jeden recitativ, malá árie a dva menuety: „To nám ukazuje jeho silnou španělskou charakteristiku spolu s jeho začínající znalostí italských postupů recitativu a árie a také francouzského stylu menuetu, který pravděpodobně začlenil do díla jako přihlédnutí k francouzskému původu Filipa V.,“ doplňuje Štryncl.

Exotika a tanec

Na co dalšího se mohou diváci těšit, prozrazuje režisérka Andrea Miltnerová: „Španělsko bylo v té době multikulturní společností. Díky jeho koloniálním výbojům a geografické poloze se sem dostávaly vlivy z celého světa: v hudbě je velmi cítit Latinská Amerika, Afrika, židovská a osmanská kultura se svými složitými rytmy a živým temperamentem. Myslím, že tato hudba bude pro dnešní publikum obzvláště zajímavá.“

V baroku byl tanec neodmyslitelnou a zásadní součástí divadelních produkcí, a nejen divadla, ale i běžného života. Tanec byl pro barokní kulturu zásadní. Byl nezbytnou součástí vzdělání šlechty a vyšších vrstev a pro nižší vrstvy běžnou formou zábavy. Bez všech moderních životních vymožeností, ať už šlo o dopravní prostředky nebo zařízení šetřící práci, byl průměrný barokní člověk mnohem více propojen se svým tělem než průměrný člověk dnes, protože ho mnohem více používal. Proto je i nedílnou, rovnoprávnou součástí tehdejší divadelní kultury.

„Symbióza a interpretace hudby, zpěvu a tance ve stylu, který je věrný duchu doby, v níž vznikl, může být pro dnešního diváka velmi naplňujícím zážitkem,“ ujišťuje Andrea Miltnerová a dodává podrobnosti z příprav inscenace: „Naše úzká spolupráce s Markem Štrynclem mi umožňuje hlubší pochopení hudby a její interpretace, což vede k detailnímu a přirozenému vývoji výsledného divadelního tvaru. Marek je zodpovědný za charakter hudby, ale ta samozřejmě ovlivňuje pohyb a výraz všech účinkujících na jevišti, ať už jsou to zpěváci nebo tanečníci, takže výměna názorů mezi námi je od samého počátku zásadní, abychom si navzájem rozuměli a zkoumali a šli stejnou cestou. Kompletní orchestr se k hercům připojí na zkouškách v závěrečné fázi.“

Historický kontext

Zarzuela Válka obrů vznikla v době, kdy vypukla tzv. Válka o španělské dědictví (1701–1714) a opera odráží právě tehdejší mocenskou situaci, ačkoliv její námět je zdánlivě neutrální mytologický: pojednává o vítězném boji bohů proti obrům, bájným gigantům, kteří chtějí dobýt Olymp. Ve skutečnosti jde o však alegorii napjaté politické situace v tehdejší Evropě po vymření španělské větve Habsburků.

Čtyři postavy opery, Palante/Pallas (vůdce obrů), bohové Jupiter a Minerva i rek Herkules představují skutečné osobnosti evropských zemí: Herkules symbolizuje krále Filipa V.; Jupiter, král bohů, symbolizuje francouzského krále Ludvíka XIV., dědečka Filipa V.; Minerva, hrdinka příběhu, představuje královnu Marii Luisu Savojskou, manželku Filipa V. a Palante, vůdce obrů, arcivévodu Karla Rakouského.

Sebastián Durón: Válka obrů
Ópera escénica deducída de la guerra de los gigantes

na scéně barokního divadla FLOREA THEATRUM

12. 7. 2024 | 21:00

Vstupenky | FB událost

Vstupné:
650,- Kč základní
350,- Kč snížená (studenti, senioři, držitelé ZTP)
250,- Kč snížená (studenti a pedagogové hudebních škol)

Kde: Hudební a taneční fakulta AMU, Lichtenštejnský Palác – nádvoří, Malostranské náměstí 258/13

Tvůrci a obsazení:

Hudební nastudování a dirigent: Marek Štryncl
Režie a choreografie: Andrea Miltnerová
Scéna: Václav Krajc
Kostýmy: Christopher Vinz
Umělecký maskér: Eva Nyklíčková
Světelný design: Prokop Vondruška

Účinkují:
Orchestr Musica Florea, sbor Collegium Floreum

Pěvecké role:

Palante: Marta Infante (Španělsko)
Minerva: Helena Hozová
Herkules: Michaela Šrůmová
Jupiter: Vojtěch Pelka

Alegorické postavy:

Fama / Sláva: Marta Infante

Tiempo / Čas:Vojtěch Pelka

Immortalidad / Nesmrtelnost: Helena Hozová

Silencio / Ticho: Michaela Šrůmová

Taneční soubor: Romana Konrádová, Klára Svobodová, Lucie Holánková

Krátká synopse:

Scénická opera se odehrává uprostřed mnoha hudebních alegorií. Po úvodu Slávy, Času, Nesmrtelnosti a Ticha, z nichž každý posuzuje své zásluhy o to, kdo je hoden zpívat chválu na svatbě Minervy a Jupitera, svolává Palante/Pallas, král obrů, své poddané, aby jim oznámil, že hodlá dobýt Olymp. Jupiter, který se o této situaci dozví, zavolá Minervu a dá jí najevo, že jeho moc je větší než moc obrů. Minerva boha napomíná a radí mu, aby v boji počítal s Herkulem. Jupiter Herkulovi nedůvěřuje, protože není božské podstaty, ale na Minervin návrh ho povolá na Olymp. Herkula, který cítí potřebu demonstrovat svou moc, zpráva o zradě obrů rozzuří a zformuje vojsko bohů.

Začíná válka mezi bohy a obry; Minerva i Jupiter se začnou bát, ale nakonec Minerva, která Jupitera povzbuzuje, pomůže bohům porazit vojsko obrů, kteří uprchnou. Minerva vyhledá Pallase a podaří se jí ho zabít kopím. Oslava triumfu nad obry ověnčí Minervu, která si z pocty za to, že zabila Pallase, změní jméno na Pallas.

V jednom dějství a šesti scénách tak Durón pojednává o nástupnické válce s četnými hudebními alegoriemi, ačkoli ve skutečnosti dílo vzniklo na oslavu vyhlášení sňatku krále Felipeho V. s Marií Luisou Gabrielou de Saboya, jak uvádějí prameny. Role Minervy skutečně odkazuje na Marii Luisu de Saboya a z pochvalných slov lze vytušit, že La Fama opěvuje krásu a další přednosti Melissy, což je zkrácenina jména María Luisa.

Odborné podklady připravili: Marek Štryncl, Štěpánka García

Představení se koná za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Magistrátu hlavního města Prahy, Městské části Praha 1, Nadace barokního divadla a Institutu Cervantes Praha.

Lucie Kocourková

pro Taneční magazín