Musica Florea

Benda i Praupner, Vesnický trh a Kirké

Orchestr Musica Florea se připravuje na svou letní divadelní sezónu. Na jevišti unikátního přenosného barokního divadla Florea Theatrum, které vyroste na nádvoří Lichtenštejnského paláce HAMU na Malostranském náměstí, bude uvedena opera Vesnický trh a melodram Kirké

Dramaturgie letošního léta je rozmanitá. Nejprve Musica Florea uvede nové nastudování komické opery Vesnický trh skladatele Jiřího Antonína Bendy z roku 1775. Singspiel, k němuž libreto napsal Friedrich Gotter, se odehrává na jarmarku a sází na situační humor, karikované postavy i ústřední milostný motiv.

“Bendova kompozice je ukázkou naprostého skladatelského mistrovství, je rozmanitá, hudebně bohatá a nabízí rovněž vynikající pěvecké party, jako na příklad sopránový part Barušky včetně koloraturní árie v závěru,” přibližuje Marek Štryncl, umělecký vedoucí orchestru, který Vesnický trh nastudoval.

Režie se chopila zkušená operní režisérka Magdalena Švecová. V singspielech zpívané pasáže propojuje mluvené slovo, v českém uvedení Vesnického trhu díky tomu zazní dva jazyky – zpívaná němčina a mluvená čeština.

“Jiří Antonín Benda je výborným skladatelem, jehož díla však nejsou příliš často uváděna a neprávem upadají v zapomnění. Vzhledem k tomu, že si letos připomínáme 300 let od jeho narození, rozhodli jsme se sáhnout po jeho Vesnickém trhu a alespoň částečně splatit dluh, který k tomuto skladateli máme,” dodal Štryncl.

Pražské uvedení Vesnického trhu proběhne na jevišti Florea Theatrum 15. července 2022 od 21.00 hodin

Jen o tři dny později vystřídá humorný Vesnický trh dílo ze zcela opačného emočního spektra. Dramatický melodram Václava Praupnera Kirké, jenž se na jeviště Florea Theatrum vrací po třech letech. Představuje příběh kouzelnice Kirké lamentující nad odjezdem Odyssea a zcela unikátně propojuje expresivní herectví a tanec v rituálních výstupech sudiček a fúrií.

“Příliš často se ke starším inscenacím nevracíme, nicméně v případě Kirké jsme rádi učinili výjimku. Z hudebního hlediska je Praupnerova kompozice hotovým skvostem, který se vyrovná i dílům Beethovenovým,” vysvětluje Marek Štryncl důvod znovuuvední díla.

Inscenaci režijně a choreograficky nastudovala Helena Kazárová ve spolupráci s Věrou Šustíkovou, odbornicí na žánr melodramu, který ideálně propojuje hudbu, slovo a tanec.

“Nastudovat takový projekt jen pro jedno uvedení je neúměrné námaze všech zúčastněných. Jsem proto velmi ráda, že se můžeme k tomuto neobvyklému a vskutku divadelně jedinečnému dílu znovu vrátit a představit ho dalšími publiku. Je to náš příspěvek k poznání středoevropského osvícenského vidění světa na prahu moderní doby, kdy se v rozbouřených vodách společenských zvratů umělci držely kotvy, již představovalo jejich vidění antiky, ovšem ještě ovlivněné barokními afekty. Nicméně bez všeho pozlátka jednoduché líbivosti,” doplňuje autorka scénické realizace Helena Kazárová.

Kirké měla premiéru v roce 1789 v pražském Nosticově divadle a jednalo se tehdy o velmi moderní jevištní tvar, který spojil virtuozitu sólové herečky s až morbidními tanečními výstupy. Z této doby se dochovala rukopisná partitura včetně scénických poznámek i libreto a nové nastudování vychází ze znalosti dobové interpretační i inscenační praxe. Výsledkem je však zcela současné představení, které jako by navazovalo na postmoderní trendy estetiky ošklivosti se zachováním hloubky osvícenského obdivu k antice.

Kirké bude na HAMU na pražském Malostranském náměstí uvedena 18. července 2022 opět od 21.00 hodin. Od 20.00 hodin proběhne dramaturgický úvod v Klubu HAMU.

15. července 2022

Vesnický trh

Jiří Antonín Benda

režie: Magdaléna Švecová

hudební nastudování a dirigent: Marek Štryncl

účinkují: Doubravka Součková, Vincenc Ignác Novotný, Miloš Horák, Eliška Minářová, Čeněk Svoboda, Helena Kalambová, Justin Svoboda a Collegium Floreum

orchestr: Musica Florea

18. července 2022

Kirké

Václav Praupner

režie a choreografie: Helena Kazárová

dramaturgie: Věra Šustíková

hudební nastudování a dirigent: Marek Štryncl

účinkují: Kirké – Dita Hořínková Pluto – Filip Sychra, Sudičky a fúrie – Michaela Bartlová, Blanka Ferjenstik Wernerová, Veronika Rehbergerová, Ladislav Beneš, Ondřej Dlohoš, Václav Krajc, Miroslav Stehlík

orchestr: Musica Florea

MgA. Zuzana Rafajová, Ph.D.

pro Taneční magazín

DURST

Festival Dvořákova Olomouc

Světová operní premiéra v bytě? Dvořákova Olomouc dokazuje, že to jde!

19. května budou mít návštěvníci Dvořákovy Olomouce příležitost zažít mimořádnou událost, která obsahem, formou i místem konání zcela vybočuje z dramaturgie festivalu. Jde o světovou premiéru experimentální komorní operyDurst. Za dílem, které zkoumá temnější stránky lidské povahy a (ne)schopnost vypořádat se se základními emocemi, stojí mezinárodní kolektiv tvůrců. Stěžejní trojicí je autorka celkového konceptu a režisérka opery Linda Samaraweerová, skladatel Robert Jíša a spisovatelka Elke Laznia, jež je autorkou libreta. Pro uvedení díla zvolil pořadatel – Moravská filharmonie Olomouc – neotřelé prostory Telegraph Loftu, jenž se nachází v budově bývalé továrny na výrobu telegrafů.

Komorní opera Durst (Žízeň) s podtitulem Eine performative Oper über 6 Frequenzen má, jak už název napovídá, celkem šest částí. Poprvé byla uvedena v lednu tohoto roku ve vídeňském centru pro současnou choreografii a performativní umění Tanzquartier Wien, kvůli koronavirovým restrikcím však pouze online. Návštěvníci festivalu Dvořákova Olomouc tak mají jako první možnost vidět a poslechnout si toto dílo naživo. Tvůrci – včetně Laury Samaraweerové, jež stojí za návrhem videoinstalace a dramaturgií představení, a Violetty Ehnsperg s Karlem Karnerem, kteří navrhli kostýmy –, vytvářejí estetické, transdisciplinární experimentální prostředí, v němž jdou do hlubin lidského nitra s jeho iracionálními pohnutkami.

„Durst zpochybňuje normy a současná kulturní tabu, jež tím, že vedou jedince k popírání sebe samých, umožňují, aby nabyla vrchu jejich emocionální stránka – a rozum tak byl nahrazen emocemi. Inspirací pro operu bylo šest světů, tak jak je popisuje tibetský buddhismus. Jde o šest dimenzí bytí, z nichž každá souvisí s jinou ,negativní‘ emocí,“ říká Linda Samaraweerová.

Čechorakušanka Linda Samaraweerová studovala na taneční škole P.A.R.T.S. v Bruselu, známé svým progresivním přístupem. Vytváří choreografie pro divadla, muzea a galerie inspirované sochařstvím, instalacemi, performativním uměním, tancem, divadlem, videoartem a filmem. Spolupracuje s řadou uměleckých institucí a festivalů. S jejími projekty se mohli seznámit lidé v Rakousku, ČR, Francii, Rumunsku, Itálii, na Srí Lance, v Ázerbájdžánu, Gruzii, Německu a Švýcarsku. Opera Durst je její v pořadí už několikátou spoluprací s Robertem Jíšou.

Skladatel Robert Jíša absolvoval prestižní Berklee College of Music v Bostonu. Za svou tvorbu v oblasti filmové hudby získal několik ocenění, mimo jiné za symfonickou skladbu The Illumination Voices. Vedle čistě uměleckých a filmových projektů se věnuje také skládání a natáčení relaxační, meditační a terapeutické hudby, kterou využívají i profesionální psychiatři a psychologové.

Libreto k opeře vytvořila Elke Laznia, spisovatelka žijící v Salcburku, u jejíchž textů kritika dlouhodobě vyzdvihuje zvukovou stránku. Elke Laznia se více než na vyprávění zaměřuje na obrazy, dech a rytmus slov. Za svou práci získala několik knižních ocenění.

Pěveckých partů se zhostí brazilský barytonista André Angenendt, ruská sopranistka Liia Krasilovskaia, britsko-německý kontratenorista Jean-Max Lattemann, ukrajinská sopranistka Maria Mysachenko, německo-turecká mezzosopranistka Denise Seyhan a rakouská mezzosopranistka Johanna Zachhuber. Doprovodí je šestice hudebníků souboru Musica Florea včetně jeho uměleckého vedoucího a současně violoncellisty Marka Štryncla. V taneční improvizaci se divákům představí německá tanečnice Verena Herterich.

„Loft je pojat jako byt milovníka umění – při jeho navrhování architekti hledali inspiraci v bytových salonech minulého století, ve kterých se scházela intelektuální smetánka. Jsme tedy moc rádi, že se zde zhmotní a odehraje opera Durst. Věříme, že díky spojení designu tohoto prostoru, hudebního a performativního umění návštěvníci prožijí krásný a povznášející zážitek,“ dodává k unikátnímu projektu Alžběta Smejkalová z Telegraphu.

Představení začíná v 19.00 hodin. Informace o vstupenkách jsou k dispozici na webových stránkách festivalu www.dvorakovaolomouc.cz

Klára Mars

pro Taneční magazín

Celestial Odyssey

Vesmírný koncert pro oči

Představení Celestial Odyssey unikátně propojuje choreografii tanečnice Andrey Miltnerové s virtuozitou cembalistky Moniky Knoblochové a povyšuje tak hudbu, která osciluje mezi barokem a současností, na stejnou úroveň s tancem

Co se stane, když se propojí vášeň k barokní estetice s vesmírnou inspirací? Vznikne intergalaktický koncert pro všechny smysly, který až překvapivě přirozeně propojuje odlišné zdroje inspirace. Choreografka Andrea Miltnerová se zároveň stává robotickou tanečnicí společně s Janou Látalovou. Duální pohyby tanečnic jsou přesné a podivně tajemné, jako dráhy a elipsy vesmírných těles, a putující cembalo neustále přetváří prostorovou scénografii.

Světelný design a masky Jana Komárka celou atmosféru skvěle umocňují.

Představení, které mělo svoji online premiéru během pandemie v roce 2021, se vrací na jeviště, kam patří, 24. ledna 2022.

Andrea Miltnerová je britská tanečnice a choreografka českého původu, která žije a pracuje v Praze. Narodila se v Londýně, kde vystudovala klasický a moderní tanec. Do Prahy přišla za souborem baletu Národního divadla. Hluboký zájem o barokní estetiku ji přivedl ke spolupráci na rekonstrukci barokních oper a k vlastním projektům, které vycházejí z historického výzkumu a z analýzy pohybu.

Její taneční sólová představení Tanec magnetické balerínky (vybráno mezinárodní komisí Aerowaves) a Tranzmutace (evropský Move-Award quality label) byla úspěšně uvedena a uznávána na festivalech a scénách napříč Evropou.

Jako režisérka a choreografka spolupracuje s hudebními ansámbly Collegium 1704, Musica Florea, Collegium Marianum a Aalto Theatrum v Essenu. Jako tanečnice take pravidelně spolupracovala se zesnulou choreografkou Françoise Denieau, v jejíchž inscenacích účinkovala po celé Francii včetně Paříže (Opéra Comique) a Versailles (Opéra Royale), v Lucembursku, ve Švýcarsku (Lausanne), v Londýně (Barbican), v Moskvě (Bolshoi Theatre) a New Yorku (BAM).

Monika Knoblochová je virtuózní cembalistkou a hráčkou na historické klávesové nástroje, která studovala na prestižních hudebních školách nejen v Praze, ale i v zahraničí. Specializuje se jak na barokní skladby, tak i na autory z 20. století a současníky. Některé sklady byly přímo napsané pro ni. Jejímu širokému záběru také odpovídají skladby uvedené v rámci představení – např. Continuum Gyorga Ligetiho, Melopa Kryštofa Mařatky nebo skladba Con Salsa Roberta Sierry.

Je laureátkou mezinárodní hudební soutěže Pražského jara obor cembalo a také 16. Grosser Förderpreiswettbewerb v Mnichově v komorní hře společně s flétnistkou Janou Semerádovou. Získala Cenu Nadace B. Martinů, Cenu Společnosti B. Martinů a také Davidoff Prix České republiky pro nejtalentovanějšího mladého umělce do 28 let v oblasti vážné hudby.

Jan Komárek studoval krátce na žižkovské UMPRUM. Pracoval jako elév v loutkovém divadle DRAK v Hradci Králové a vystřídal mnoho zaměstnání.

Později emigroval do Francie, kde založil loutkové divadlo MIMO theatre a jako loutkoherec a klaun hrál autorská představení pro děti i dospělé. Pak se přestěhoval do kanadského Toronta, kde pracoval v mnoha různých profesích, točil hudbu s Vratislavem Brabencem, založil autorské výtvarně-pohybové divadlo s živou hudbou SOUND IMAGE THEATRE a získal několik prestižních cen Dora Mavor Moore, za nejlepší režii, inscenaci, světelný design a hudbu, a působil jako světelný designér pro taneční a divadelní soubory v Torontu a Montrealu.

Do Prahy se vrátil v roce 2001, od té doby vytváří další autorské projekty, (Kabaret Velázquez, Kouzelník Hirošima, atd.), věnuje se tvorbě krátkých filmů do šuplíku a spolupracuje jako světelný designér například s Miro Tóthem a orchestrem Berg. Jeho posledním projektem je Cinéma préparé(film a hudba).

Kateřina Marková R. Pereira

pro Taneční magazín

Musica Florea a Hartig Ensemble uvedou Dona Juana a Mozartovu harlekynádu

Premiérové nastudování tragického baletu Don Juan aneb Kamenná hostina Ch. W. Glucka

Tance a balety tří staletí připravují nový program. Jeho součástí bude premiérové nastudování tragického baletu Don Juan aneb Kamenná hostina Ch. W. Glucka a obnovená premiéra Mozartovy baletní pantomimy Pantalon a Kolombína. Vše uvedeno pod širým nebem na jevišti jedinečného Florea Theatrum 20. července 2021 na Letní scéně pražské HAMU.

Téma španělského svůdce Dona Juana je v literatuře známo již od středověku, o rozšíření jeho slávy se následně postarali spisovatelé a dramatici jako Tirso di Molina či Molière. Tato dramatická zpracování se stala inspirací italskému choreografovi a novátorovi klasicistního tance Gasparo Angiolinimu. Společně se skladatelem Ch. W. Gluckem roku 1761 ve Vídni uvedli přelomové dílo s názvem Don Juan aneb Kamenná hostina. První tragický dějový balet, jenž předznamenal nový směr ve vývoji jevištního tance i opery.

„Angioliniho Don Juan je v baletní historii velice významný titul, o jeho původní jevištní podobě však nemáme zcela zřetelné informace. Dochovánu máme pouze krátkou synopsi děje, nikoli celé libreto, což před soudobé inscenátory klade nemalé překážky,“ přibližuje režisérka a choreografka inscenace Helena Kazárová.

V případě hudební složky je situace obdobná. Dochovány jsou tři různě dlouhé partitury, ta nejkratší z nich dokonce v několika opisech, přičemž však není zcela jasné, která z verzí je původní premiérová. Inscenační tým se rozhodl pro své uvedení vybrat nejdelší partituru, která je složena z jednatřiceti čísel. O její úpravu se postaral Marek Štryncl, umělecký vedoucí a dirigent orchestru Musica Florea.

Balet odehrávající se ve Španělsku byl novou výzvou i pro zkušené členy Hartig Ensemble. Ti již v minulém období studovali španělské tance školy bolera a hru na kastaněty, aby mohli dostát nárokům této inscenace, pánové navíc musí zvládnout i šerm.

Dramatického Dona Juana doplní humorná baletní pantomima Pantalon a Kolombína z dílny W. A. Mozarta. Toho poprvé Musica Florea a Hartig Ensemble uvedli v červnu 2017. Pantalon a Kolombína, též uváděný pod jmény Harlekyniáda, Maškaráda či Hudba k pantomimě, vznikl v roce 1783. Tento balet-pantomima je silně svázán s dobově stále populárním žánrem commedie dell’arte a Mozart v tomto kuse sám tančil roli Harlekýna a podílel se pravděpodobně i na libretu. Hudba se dochovala pouze v partu prvních houslí, orchestraci provedl Franz Beyer. Některé kostýmy vznikly podle fresek ve slavném Maškarním sále v českokrumlovském zámku.

Program dvou baletů bude uveden na Letní scéně pražské HAMU v Lichtenštejnském paláci na unikátním jevišti mobilního barokního divadla Florea Theatrum 20. července 2021 od 21.00 hod. Představení bude předcházet od 20.00 rovněž dramaturgický úvod, kde se diváci dozví od prof. Heleny Kazárové, Ph.D. a MgA. Petry Dotlačilové, Ph.D. řadu zajímavých podrobností o vzniku této inscenace a o genezi obou děl v dobových souvislostech.

20.července 2021, 21.00 hod., Letní scéna HAMU, Malostranské náměstí, Praha 1

Program:

Don Juan aneb Kamenná hostna, Wq. 52

Choreografie, dramaturgie a režie: Helena Kazárová

Hudební nastudování a dirigent: Marek Štryncl

Kostýmy: Roman Šolc

Scéna: Jiří Bláha, Václav Krajc

Tančí Hartig Ensemble – Tance a balety tří staletí

Hraje orchestr Musica Florea

V hlavních rolích Veronika Brzková, Lenka Kantorová, Miroslav Stehlík, Ondřej Dlohoš, Václav Krajc a další.

Představení se koná za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky, hlavního města Prahy a Městské části Praha 1.

MgA. Zuzana Rafajová, Ph.D.

pro Taneční magazín